Škaredé rozhodnutí ze škaredé středy
Přiznám se, je to tak, tento blog píšu často pod návalem emocí a nejinak tomu je i dnes.
Lépe to ti soudci Ústavního soudu načasovat nemohli. Na Škaredou středu a apríl dohromady vzkázali českým katolíkům: moc se nám tady neroztahujte.
Ústavní soud rozhodl, že smlouva mezi naší zemí a Svatým stolcem, kterou 24. října 2024 podepsal tehdejší premiér Fiala a kardinál Pietro Parolin, je v rozporu s ústavním pořádkem. Nález Ústavního soudu má 49 stran a jsou k němu připojena dvě odlišná stanoviska, takže je co číst a je co analyzovat a určitě se k dílčím tématům bude potřeba vracet, přinejmenším proto, že nám ukazuje, jak Pavlův ústavní soud chápe náboženskou svobodu.
Nyní ale pohled z vrtulníku, co mě napadlo, když jsem se tím prokousal.
Předně, celé to vypadá tak, že se nejdříve u ústavních soudců zformoval názor (konkordátní smlouva neprojde) a teprve pak se hledala procesní cesta k žádoucímu výsledku a odůvodnění. Ani jedno se příliš nezdařilo. Ta procesní stránka je relativně složitá, zájemce o podrobnější studium je možné odkázat na první i druhý disent soudce Langáška, zjednodušeně jde o to, že návrh skupiny senátorů na posouzení souladu smlouvy s ústavním pořádkem by neměl šanci na úspěch, kdyby se do hry nevložil prezident Pavel, nevnesl do ní nové argumenty (rozpor smlouvy jako celku se suverenitou státu a jeho sekulárním a republikánským charakterem; rozpor zpovědního tajemství s právem na účinné vyšetřování) a ty se v důsledku nestandardního procesního kouzlení nepřetavily v součást senátorské argumentace. (Pokračování textu…)
Škaredé rozhodnutí ze škaredé středy Read More