Cesta do Betléma: král od Východu vypravuje
„I vstoupili do domu a nalezli dítě s jeho matkou Marií; padli na zem a klaněli se mu“ (Mt 2,10).
Byla to jedna z nejhorších cest, jakou jsem kdy podnikl. Sníh, zima a potom déšť, jakmile jsme sestoupili z hor. V jedné hospodě nás okradli. V některých městech se jídlo vůbec nedalo jíst. Šli jsme ale dál, nějak se nám podařilo to celé nevzdat, protože tam pořád byla – ta hvězda, kterou jsme spatřili jednou v noci před mnoha týdny. Zkoumali jsme své záznamy, ptali se jiných, ale ta hvězda se nepodobala ničemu, co jsme kdy viděli. Proto jsme se vydali na cestu. Vyšli jsme něco hledat s jakousi zvláštní vírou, protože ta hvězda určitě ohlašovala něco velikého. Nebyli jsme si ani jisti, co vlastně hledáme. Někteří říkali, že v zemi Židů se má narodit nějaký král. Tak to slyšel jeden z mých společníků, a proto jsme se vydali tohoto krále najít. Opravdu?
Určitě šlo o víc. Ale ta cesta, to putování, jak jsem říkal, bylo těžké, dokonce drsné. Toužil jsem po klidu a pohodlí domova. Nechybělo mnoho a řekl jsem svým druhům: Proč se nevrátíme? Nepřipadá vám to jako hon za přeludem? Viděl jsem, že i oni jsou vyčerpáni – ale ta hvězda! Jak jsme se mohli zastavit, když zářila na nebi s jasem, jaký jsem nikdy neviděl? (Pokračování textu…)
Cesta do Betléma: král od Východu vypravuje Read More