Tag Archives: schisma
Papež František a schizma
Ve svých dlouhých dějinách nebyla církev nikdy konfrontována s podobnou situací, v níž se nachází nyní. Papež František nedávno hovořil o možném schizmatu, o rozdělení, které v něm nebudí obavy. Řekl, že církev v minulosti zažila mnoho schizmat a podobná rozdělení přijdou i v budoucnu. V přítomnosti se tedy není čeho bát. Nicméně to, co je na možném dnešním schizmatu nového, je jeho povaha, a toto bezprecedentní nové rozdělení vzbuzuje strach.
Nelze se zbavit dojmu, že František má na mysli členy církve ve Spojených státech, odkud pochází nejpronikavější teologická a pastoračně zacílená kritika směřující proti pochybnému přetváření víry a Církve. František a ti, kteří jej obklopují, se domnívají, že tato kritika vychází od většinově bohaté konzervativní intelektuální elity a je motivována politicky.
František si myslí, že se tito oponenti nechtějí měnit, a tak odmítají přijmout dnešní nové dílo Ducha. V posledku se ukazuje, že papež své kritiky považuje za duševně a emočně narušené, a proto se vůči nim musí postupovat jemně (i když lidé, na které dopadá jeho mstivé agresivní zacházení, na toto jemné jednání stále ještě čekají). Sám dává svým oponentům mnoho urážlivých nálepek.
Laičtí akademici k Amoris laetitia (2)
Prof. Claudio Pierantoni: Heretičtí papežové a čtyři úrovně nebezpečí
Také přednáška prof. Pierantoniho klade současný spor do historické perspektivy, avšak z odlišného hlediska: snaží se porovnávat příklady „heretických papežů“ – konkrétně Liberia a Honoria I. – se současným pontifikátem. Pro náš účel je obzvlášť zajímavý případ papeže Honoria, neboť ten byl za své učení o „jedné vůli“ v Kristu oficiálně odsouzen Třetím konstantinopolským koncilem (L.P. 681), šestým ekumenickým koncilem v dějinách Církve, který zároveň slavnostně vyhlásil nauku o „dvou vůlích“, božské a lidské, která logicky vyplývá z již dříve vyhlášeného učení Chalkedonského koncilu (L.P. 451) o „dvou přirozenostech“ spojených v jediné Osobě Kristově. Papež Lev II. poté odsouzení Honoria koncilem potvrdil a přidal formální kritiku Honoriovy nedbalosti, která umožnila šíření bludu. Zde tedy pozorujeme, že odsouzení papeže nemusí vycházet jen z formální hereze, ale i z jeho praktického jednání, které blud toleruje nebo, jako v případě Františka v současné době, ho dokonce otevřeně podporuje.
Prof. Pierantoni shrnuje srovnání starověkých papežů se současným případem konstatováním:
„Avšak přes rozdíly mezi nimi mají případy Liberia a Honoria obecně jeden důležitý společný bod, totiž skutečnost, že k oběma jejich zásahům došlo v době, kdy formulování příslušných dogmat – učení o Nejsvětější Trojici u Liberia a kristologické nauky u Honoria – teprve probíhalo. … Tato skutečnost je bezpochyby pro věroučné úchylky obou starověkých papežů polehčující okolností, ale bohužel je zároveň tím, co je staví do protikladu s věroučnými úchylkami, k nimž dochází za současného pontifikátu, pro něž je naopak faktorem přitěžujícím, neboť [papež František] se nestaví proti nauce dosud nevyjasněné či nauce, jejíž formulování teprve probíhá, nýbrž proti učení, které – kromě toho, že je pevně zakotveno v Tradici – bylo i vyčerpávajícím způsobem prodiskutováno v posledních desetiletích a podrobně vyjasněno nedávným magisteriem. Nejde tedy jen o odchylku magisteria od Tradice obecně, ale o přímý rozpor s prohlášeními magisteria v době velmi nedávné.“
Registrace FSSPX je fakt těžký úlet…
Opravdu nevím, co sleduje česká pobočka Kněžského bratrstva sv. Pia X. svojí absurdní snahou nechat se zaregistrovat coby samostatná náboženská společnost (jak o tom sama informuje ZDE). Pokud je ale cílem něco jiného, než jen totální sebediskreditace a sebezesměšnění (předpokládám, že ano), nepochybně bude zklamána…
O výsměch si říká už i prezentace tohoto schismatem silně zavánějícího aktu samotným českým priorátem. Ano, u české vlády jsou registrovány římskokatolická církev a řeckokatolická církev zvlášť, ovšem to jsou dva na sobě nezávislé subjekty Katolické církve rovnocenného postavení, církve s vlastní organizací a právem, pevně propojené kromě víry už jen v osobě papeže a jeho Kurie. To rozhodně neplatí pro FSSPX, které je přece neoddělitelnou součástí již registrované římskokatolické církve.
Odvolávání se na potenciální pozdější status personální prelatury je ještě absurdnější. Jednak tento status bratrstvo zatím nemá a nemůže ho ani považovat za jistý, jednak i kdyby jej v budoucnu mělo mít, rozhodně nelze mluvit o tom, že by tomu měla odpovídat samostatná registrace. V současné době existuje pouze jediná personální prelatura – otcem Stritzkem upřímně nenáviděné Opus Dei. V ČR působí od 90. let, ale registraci samozřejmě nemá a ani o ní neuvažuje. Je totiž součástí registrované římskokatolické církve.
Dohnalovci nejsou schismatici ani odpadlíci…
„Patriarcha“ Eliáš Dohnal
Dospěl jsem k závěru, že tzv. dohnalovci (jinak též „Byzantský katolický patriarchát“) v čele s Eliášem Dohnalem (jinak též „patriarcha Eliáš“), což jsou bývalí baziliáni, kterým se kritika krize církve bojující vymkla z ruky tak, že si založili vlastní „patriarchát“ a jejich boss se sám povýšil na „patriarchu“, s nejvyšší pravděpodobností nejsou a ani nemohou být schismatici či odpadlíci. K tomu, aby se člověk stal schismatikem a odpadlíkem, je totiž třeba vědomý volní úkon – a kdo si přečte byť i jen jejich tiskové výstupy, ten musí pochybovat o tom, že jsou natolik příčetní, aby vůbec byli takového úkonu schopni.
Jeden příklad za všechny: Dostal jsem do mailu text dopisu patriarchy Eliáše adresovaný České biskupské konferenci, nazvaný Kard. Duka a prezident ČLR? Byl mi zaslán zřejmě v naději, že ho zveřejním. Pokud někdo (i přes takové „perly“, jako je posmrtná „exkomunikace“ Jana Pavla II.) ještě pochybuje o tom, že dohnalovci jsou banda psychotiků, tak ať si ho přečte.
