Tag Archives: Právo
Zákony tlukoucího srdce
Jeden střípek z pohybů americké potratové legislativy.
Pokud jde o umělé potraty, jsou Spojené státy americké v období po rozsudku Dobbs vykreslovány bezmála jako říše zla. České zpravodajské servery často přejímají pohled americké levice – a opomíjejí, že právní situace v USA se po rozsudku přiblížila situaci v Evropské unii: záležitost je ponechána na úpravě členských států. A tak vedle států umožňujících umělý potrat na žádost ještě v průběhu porodu existují také státy, které ničím neomezený přístup přístup k potratům na žádost opouštějí.
Jedním z projevů této tendence jsou tzv. heartbeat zákony (zákon o srdečním tepu plodu), někdy označované také jako „six-week abortion ban“, protože již kolem 6. gestačního týdne je možné zachytit tlukot srdce plodu. (Jako gestační věk označujeme dobu od prvního dne poslední menstruace matky.) Tlukot srdce plodu („fetal heartbeat“) je ve většině případů definován jako „srdeční aktivita nebo stálé a opakované rytmické stahy srdce plodu v gestačním váčku“.
O zodpovědnosti farmaceutů a dobrém příkladu Slováků
Mons. Štefan Sečka, šéf Bioetické subkomise
Když jsem byl mladý a na Slovensku vládl Mečiar, říkal jsem si, jak je krásné, že jsme se od těch slovenských barbarů trhli. Od té doby jsem už ovšem dospěl a zjistil jsem, že pokud jde o politiku, Češi a Slováci si nemají co vyčítat. Obojí totiž volí do čela státu srovnatelné gangstery. Nicméně čím dál více si ale začínám říkat, že alespoň v něčem nám Slováci (přesněji slovenští katolíci) mohou jít příkladem – v respektu katolíků k právu na život, v postoji katolíků a jejich duchovních vůdců k potratům a antikoncepci.
Desetitisíce Slováků na prvním slovenském národním Pochode za život v Košicích, který proběhl v září tohoto, nás musí nutně zahambit, když je srovnáme s maximálně 2,5 tisíci účastníky na našem národním pochodu v Praze (zejména když si uvědomíme, že Čechů je dvakrát více než Slováků a naše akce je zaběhlá). Nyní na přelomu října a listopadu nám Slováci ukázali jasně záda i v další věci…
Křesťané, nevolte lidovce!
Pavel Bělobrádek
Několik let jsem čekal, kdy z Pavla Bělobrádka něco konkrétního vypadne. Za jeho předsednictví se dlouho nic nedělo, pominu-li raketový start, při kterém sliboval zatočit s politickými sviněmi. Byl to nejspíš mladický úlet, jenž byl brzo zapomenut. I přes, páně Bělobrádkovo, dlouhotrvající mlčení a mlžení, jsem tomuto sympatickému muži přál, aby dorostl do pevného křesťanského politika a státníka.
Dnes jsem se tedy dočkal. Díky postkomunistickému Právu, jehož téměř nulová prodejnost v sobotu, kvůlivá televizní příloze, stoupá do finančně téměř soběstačných rozměrů, byl můj hlad, po předsedově rozjezdu, ukojen. Nevím, jak jiní, ale já procitl z naivního snu do kruté reality. Šéf KDU-ČSL se řádně a viditelně odkopal. Zcela jsem ztratil iluze o tom, že v tomto člověku dříme pravý obhájce konzervativních hodnot. Dny, strávené po boku bezpáteřních, věčných mudrlantů, milců pravdy, lásky a funkcí, nepochybně udělaly své. Bělobrádek tancuje, jak kontroverzní Kmentová píská, spolu s havlistou Pithartem slyší trávu růst, souznění s eurohujerskou Roithovou si raději ani nebudu domýšlet.
