Tag Archives: Pavel Svoboda
Katolický volič: Mezi Scyllou a Charybdou
Není pochyb o tom, že eurovolby, které nás čekají, jsou nesmírně směrodatné a důležité, navzdory tomu, že to někteří ne zrovna hloupí komentátoři, vidí trochu jinak – viz např. článek Davida Petrly v RC Monitoru 10/2019, str. 10-11. Jakkoliv má totiž kolega Petrla pravdu v tom, že pravomoce europoslanců jsou nedemokraticky velice redukované, příliš podle mne podceňuje důležitost toho, že mohou komisi spoustu nápadů zablokovat (což bohužel zatím není moc vidět, protože europoslanci byli dosud zpravidla ještě větší magoři než komisaři, a proto na místo, aby blbosti a neomarxistické experimenty blokovali, raději vymýšleli nové, ještě větší), a že mohou házet vidle i přímo do její tvorby (viz jak neomarxistický Europarlament znemožnil Buttiglionemu v době, kdy byl ještě konzervativním katolíkem, stát se eurokomisařem). A rovněž soulad europoslanců s jejich eurofrakcemi není ve všech případech tak úplně jasnou záležitostí, jak David Petrla tvrdí, záleží ovšem hodně na tom, koho zvolíme… A co je taky důležité – s každým europoslancem získá strana velice slušný bakšiš, který ji ekonomicky nakopne.
Nic si nenalhávejme, pro katolického voliče neexistuje v těchto volbách žádná dobrá volba. Může jen taktizovat a vybírat si mezi menším a větším zlem. Má před sebou totiž dvě zásadní tematické oblasti, na která musí brát ohled (první jsou důležitá křesťanská témata, tj. především rodinné a bioetické otázky, druhou orientace euroskepticismus/eurorealismus/eurohujerismus) a smutnou skutečností je, že ze stran, které mají šanci v europarlamentu usednout, není jedna jediná, která by měla přijatelné postoje v obou těchto oblastech.
Katolík pochopitelně nemůže volit strany, které jsou propotratové, proeuthanasijní a protirodinné. Jakkoliv je oblíbenou mantrou některých komentátorů i politiků, že to Europarlament neřeší, je to lež. Europarlament sice skutečně nemá právo přímo nařizovat státům něco v těchto věcech, ale má spoustu možností, jak je nepřímo ovlivňovat a tlačit k něčemu, a této možnosti on využívá velmi často. Viz Buttiglione, který se nestal komisařem právě pro své prorodinné postoje, viz četné rezoluce a návrhy, které Europarlament coby nátlak pravidelně podporuje, viz zohlednění těchto témat při zacházení se „zlobivými státy“, jako jsou Polsko či Maďarsko.
Katolík ale nemůže volit ani strany eurohujerské, protože jednak eurohujerismus v dnešní době proimigračního nastavení západu znamená vyložené ohrožení evropských států a evropské civilizace (volba eurohujerismu se dnes už blíží volbě zničení vlastní země i dobré budoucnosti svých dětí), jednak znamená zároveň i kolaps v křesťanských politických tématech, protože zesiluje pravomoci EU, která je až na lokální výjimky tak silně protikřesťanská, propotratová a protirodinná, že předat jí více pravomocí znamená (byť nepřímo) konec jakékoliv křesťanské politiky i v naší zemi…
Další lidovecká tragikomedie: chlubení se ostudou
JUDr. Pavel Svoboda
KDU-ČSL se aktuálně na svých stránkách chlubí, že eurolidovečtí europoslanci dosáhli schválení rezoluce na podporu vězněné súdánské křesťanky. Obzvláště vypíchnuta byla účast lídra lidovecké kandidátky v posledních volbách Pavla Svobody coby spolunavrhovatele textu, pod který se podepsali zástupci eurolidovců, eurolevice i euroliberálů. Takový úspěch a záslužný čin, řekli bychom. Kdo by na něm hledal smítka.
Jeden můj známý, od přírody děsný šťoural, je kupodivu hledal. A našel je velmi rychle. Zjistil totiž, že článek 11 této rezoluce požaduje (sice skrytě, ale jasně a nezpochybnitelně) legalizaci potratů v Súdánu. Dovolil jsem si tedy panu europoslanci Svobodovi napsat dotaz, jak se může křesťanský a konzervativní politik, který dokonce jako jeden z mála českých politiků už delší dobu pravidelně podporuje svou účastí pražský Pochod pro život, podepsat pod rezoluci s takovým obsahem. Odpovědi, které jsem od pana europoslance dostal, jsou smutné a komické současně…
Katolický volič: Další strašné volby
Jean-Claude Juncker, kandidát lidovců na předsedu Komise. Pomohl zlegalizovat euthanasii v Lucembursku.
V pátek a sobotu 23. a 24. května 2014 nás čekají volby do Europarlamentu. Přestože jeho moc je ve srovnání s Radou ministrů a Evropskou komisí mnohem menší, než by člověk čekal, je Evropský parlament nesmírně důležitý, protože pro spoustu rozhodnutí Komise je třeba jeho souhlas (a konec konců Europarlament schvaluje Komisi samu). Není tedy vůbec jedno, kdo v něm bude sedět a nás reprezentovat. Bohužel, ani tentokrát nejsou vyhlídky vůbec dobré a není ani moc z čeho vybírat.
Myslím, že z globálního pohledu nejlépe situaci vystihuje debata potenciálních předsedů Komise, kterou jsme mohli shlédnout v televizi. Sešlo se jich tam pět. Bohužel mezi nimi nebyl ani jeden, o němž by mohl slušný a příčetný člověk uvažovat, aniž by přitom nebezpečně pokoušel svůj dávivý reflex. Všechno nejen eurohujeři a „progresivisté“, ale rovnou otevření stoupenci destruktivních myšlenek a ideologií, veřejní podporovatelé zla.
Pochod pro život očima účastníků
Včera jsem slíbil, že Duše a hvězdy zprostředkují čtenářům pohled na sobotní Pochod pro život očima jeho účastníků. Dva se nám skutečně ozvali a svůj pohled nám v písemné podobě zaslali, tudíž je zde s radostí zveřejňuji. Musím konstatovat, že jsou pojaty opravdu velice rozdílně. Autorem prvního je Pavel Horáček, místopředseda jihomoravských MKD a organizátor brněnské větve pro-life pochodu Odvahu k životu, autorem druhého je Hamish, internetový debatér na těchto stránkách velmi dobře známý. Hamish také laskavě poskytl fotografie, které jsou v článku použity.
Ignác Pospíšil
Ideová konference KDU-ČSL: Nic moc nového
Pavel Bělobrádek
V Praze dnes proběhla Ideová konference KDU-ČSL, texty některých projevů na ní je možno najít na stránkách strany, časem se toho snad objeví více. Co k ní můžeme říci? Snad jen to, že se nic tak převratného, jak bylo ohlašováno, nekonalo. Většina vystupujících řekla to, co už delší dobu říká, nic v zásadě nového jsem neviděl ani neslyšel, což se i dalo očekávat, skutečně zajímavé budou až konkrétní návrhy konkrétních bodů programu, které strana představí na jaře. Přesto si neodpustím několik postřehů a myšlenek.
