Tag Archives: eurohujerismus
Katolický volič: Mezi Scyllou a Charybdou
Není pochyb o tom, že eurovolby, které nás čekají, jsou nesmírně směrodatné a důležité, navzdory tomu, že to někteří ne zrovna hloupí komentátoři, vidí trochu jinak – viz např. článek Davida Petrly v RC Monitoru 10/2019, str. 10-11. Jakkoliv má totiž kolega Petrla pravdu v tom, že pravomoce europoslanců jsou nedemokraticky velice redukované, příliš podle mne podceňuje důležitost toho, že mohou komisi spoustu nápadů zablokovat (což bohužel zatím není moc vidět, protože europoslanci byli dosud zpravidla ještě větší magoři než komisaři, a proto na místo, aby blbosti a neomarxistické experimenty blokovali, raději vymýšleli nové, ještě větší), a že mohou házet vidle i přímo do její tvorby (viz jak neomarxistický Europarlament znemožnil Buttiglionemu v době, kdy byl ještě konzervativním katolíkem, stát se eurokomisařem). A rovněž soulad europoslanců s jejich eurofrakcemi není ve všech případech tak úplně jasnou záležitostí, jak David Petrla tvrdí, záleží ovšem hodně na tom, koho zvolíme… A co je taky důležité – s každým europoslancem získá strana velice slušný bakšiš, který ji ekonomicky nakopne.
Nic si nenalhávejme, pro katolického voliče neexistuje v těchto volbách žádná dobrá volba. Může jen taktizovat a vybírat si mezi menším a větším zlem. Má před sebou totiž dvě zásadní tematické oblasti, na která musí brát ohled (první jsou důležitá křesťanská témata, tj. především rodinné a bioetické otázky, druhou orientace euroskepticismus/eurorealismus/eurohujerismus) a smutnou skutečností je, že ze stran, které mají šanci v europarlamentu usednout, není jedna jediná, která by měla přijatelné postoje v obou těchto oblastech.
Katolík pochopitelně nemůže volit strany, které jsou propotratové, proeuthanasijní a protirodinné. Jakkoliv je oblíbenou mantrou některých komentátorů i politiků, že to Europarlament neřeší, je to lež. Europarlament sice skutečně nemá právo přímo nařizovat státům něco v těchto věcech, ale má spoustu možností, jak je nepřímo ovlivňovat a tlačit k něčemu, a této možnosti on využívá velmi často. Viz Buttiglione, který se nestal komisařem právě pro své prorodinné postoje, viz četné rezoluce a návrhy, které Europarlament coby nátlak pravidelně podporuje, viz zohlednění těchto témat při zacházení se „zlobivými státy“, jako jsou Polsko či Maďarsko.
Katolík ale nemůže volit ani strany eurohujerské, protože jednak eurohujerismus v dnešní době proimigračního nastavení západu znamená vyložené ohrožení evropských států a evropské civilizace (volba eurohujerismu se dnes už blíží volbě zničení vlastní země i dobré budoucnosti svých dětí), jednak znamená zároveň i kolaps v křesťanských politických tématech, protože zesiluje pravomoci EU, která je až na lokální výjimky tak silně protikřesťanská, propotratová a protirodinná, že předat jí více pravomocí znamená (byť nepřímo) konec jakékoliv křesťanské politiky i v naší zemi…
Katolický volič: Další strašné volby
Jean-Claude Juncker, kandidát lidovců na předsedu Komise. Pomohl zlegalizovat euthanasii v Lucembursku.
V pátek a sobotu 23. a 24. května 2014 nás čekají volby do Europarlamentu. Přestože jeho moc je ve srovnání s Radou ministrů a Evropskou komisí mnohem menší, než by člověk čekal, je Evropský parlament nesmírně důležitý, protože pro spoustu rozhodnutí Komise je třeba jeho souhlas (a konec konců Europarlament schvaluje Komisi samu). Není tedy vůbec jedno, kdo v něm bude sedět a nás reprezentovat. Bohužel, ani tentokrát nejsou vyhlídky vůbec dobré a není ani moc z čeho vybírat.
Myslím, že z globálního pohledu nejlépe situaci vystihuje debata potenciálních předsedů Komise, kterou jsme mohli shlédnout v televizi. Sešlo se jich tam pět. Bohužel mezi nimi nebyl ani jeden, o němž by mohl slušný a příčetný člověk uvažovat, aniž by přitom nebezpečně pokoušel svůj dávivý reflex. Všechno nejen eurohujeři a „progresivisté“, ale rovnou otevření stoupenci destruktivních myšlenek a ideologií, veřejní podporovatelé zla.
Křesťanský volič a národní demokraté
David Hibsch
V minulých týdnech na naší politické scéně vykrystalizovala nová euroskeptická strana NE Bruselu – Národní demokracie (ND). I když spíše by se dalo říci staronová, neboť jde o následovnici (převtělení) strany Právo a spravedlnost. Změnila však nejen jméno, ale i vedení, vystupování a (částečně) i ideologii, takže je spíše stranou novou, než jen trochu pozměněnou. Klíčová otázka zní: Máme se my, konzervativní/křesťanští euroskeptici, z toho radovat?
Konzervativní euroskeptičtí voliči mají již dlouho jeden zásadní problém – nemají v eurovolbách koho volit. Přitom dnes, po tom, co „eurooptimistické“ strany předvedly za ukrajinské krize, se potřeba přijatelné euroskeptické strany jeví čím dál naléhavější, neboť eurohujerismus je, jak nám teď bylo názorně oddemonstrováno, neoddělitelně spojen s politikou, kterou slušný člověk podporovat nemůže.
Nová strana by snad mohla být zvažovatelnou alternativou, nicméně není to tak jednoduché, protože nový subjekt má přes svá velká pozitiva (program, někteří kandidáti do Europarlamentu) i četné a velké slabiny, které se nedají jen tak přehlédnout…
Zastavme TOP 09 v podrývání české státní svrchovanosti!
Prohlášení Akce D.O.S.T. ke snaze TOP 09 vynutit si připojení České republiky k tzv. Fiskálnímu paktu EU:
Jedním z důvodů, proč Akce D.O.S.T. nepodporovala Karla Schwarzenberga v kampani na post hlavy státu, je jeho bezvýhradný souhlas se vším, co vzejde z jednání eurounijních institucí. Posledním důkazem tvrzení, že Karel Schwarzenberg není ministrem zahraničí České republiky, nýbrž Evropské unie, je podmínění podpisu koaliční smlouvy ze strany TOP 09, jíž Karel Schwarzenberg předsedá, přijetím tzv. Fiskálního paktu EU.
Volby bez možností
Prezidentská standarta
V pátek nás čeká první přímá prezidentská volba. Je dosti těžké si představit výstižnější demonstraci bezedného zoufalství, ve kterém se topí tato země, než jsou tyto zpackané volby bez možností.
Smutnou záležitostí jsou i skandály a trapnosti, které volby pronásledují. V prvé řadě originální matematické výkony ministerstva vnitra a kandidáti a „kandidátky“ podávající ústavní stížnosti co možná nejpozději v naději, že volby přeruší či jinak sabotují…
Ovšem tou nejzásadnější katastrofou je nulový výběr, který nám volby nabízejí. Prezidenta si má člověk vybírat podle dvou základních kritérií a) jako osobnost, která jde příkladem a reprezentuje svoji zemi skrze své kvality a morální zásady; b) jako někoho, kdo asi nejlépe a nejsprávněji využije prezidentské pravomoce. Podíváme-li se na soubor kandidátů, zjistíme, že křesťanskému hodnotovému systému odpovídá nejlépe (byť tedy rozhodně ne dokonale) Zuzana Roithová, kterou bychom měli vybrat podle kritéria a. Pokud ovšem vůbec někoho vybereme…
Ideová konference KDU-ČSL: Nic moc nového
Pavel Bělobrádek
V Praze dnes proběhla Ideová konference KDU-ČSL, texty některých projevů na ní je možno najít na stránkách strany, časem se toho snad objeví více. Co k ní můžeme říci? Snad jen to, že se nic tak převratného, jak bylo ohlašováno, nekonalo. Většina vystupujících řekla to, co už delší dobu říká, nic v zásadě nového jsem neviděl ani neslyšel, což se i dalo očekávat, skutečně zajímavé budou až konkrétní návrhy konkrétních bodů programu, které strana představí na jaře. Přesto si neodpustím několik postřehů a myšlenek.
O vlivu a penězích
Se smutným úžasem sleduji neuvěřitelné šílenství a nezodpovědnost, které zachvacují většinu evropských politiků. Zachraňujíce Evropskou unii a eurozónu (což ani náhodou není totéž, byť někteří sugerují opak) blábolí něco o tom, že nejsou alternativy a plány B. Člověk aby měl pocit, že bez EU Evropa zanikne. V tom masívním ohlupování lidí, které tito eurohujeři předvádějí, aby obhájili své neobhájitelné kroky, nejhlasitěji rezonují dva kolosální nesmysly, nad kterými bych se rád zastavil…
