Tag Archives: Bernard z Clairvaux
Zahrádky Panny Marie
Zvyk vysazovat „zahrádky Panny Marie“ – celé zahrady, zákoutí v zahradě, dnes však třeba i jen záhon či truhlík nebo květináč na balkóně – z květin, které nějak připomínají Pannu Marii, sahá až do středověku. Již o svatém Benediktovi se ví, že měl ve 4. století v klášteře růžovou zahradu nazývanou rosarium, neboli „růženec“; růže byla vůbec typickou rostlinou středověkých klášterních zahrad a z růžového dřeva se růžence vyráběly. První zmínka o zahradě skutečně zasvěcené Panně Marii je však v životopisu sv. Fiakra, irského patrona zahradníků, který ji v 7. století vysadil kolem oratoře Panny Marie u svého proslulého útulku pro chudé a nemocné ve Francii.
Středověký způsob chápání, podle něhož určité květiny charakterizovaly ctnosti a vlastnosti Panny Marie, ilustrují slova sv. Bernarda (12. stol.): „Růže lásky, lilie čistoty, fialka pokory a zlatý karafiát nebes.“ První zmínka o zahradě Panny Marie pod tímto názvem se nachází v účetních záznamech kláštera v anglickém Norwichi, kde sakristán zapsal nákup rostlin „pro zahradu Panny Marie“. V moderní době se o znovuobjevení a propagaci tohoto krásného způsobu uctívání Panny Marie zasloužil americký konvertita ke katolicismu John S. Stokes Jr., který v roce 1951 založil Hnutí mariánských zahrad.
Tradiční liturgie v Chrudimi
P. Efrém Jindráček OP
Ve středu 20. srpna, tj. na svátek sv. Bernarda z Clairvaux, opata a učitele Církve, bude v Chrudimi v kostele sv. Michaela Archanděla sloužena tradiční liturgie. Mši v dominikánském ritu bude celebrovat P. Efrém Jindráček OP, profesor a proděkan Filosofické fakulty Papežské univerzity sv. Tomáše Akvinského v Římě. Začátek v 16:00.
Týž den večer přednese otec Jindráček v Muzeu barokních soch v Chrudimi přednášku na téma „Proč dobrý Bůh dopouští zlo“. Začátek v 18:00. Doporučuji navštívit obé, bude to stát za to.
Ignác Pospíšil
Bojové řády
Bojové řády, podobně jako inkvisice[1], neexistují v dnešním životě církve. Pokud formálně nezanikly, tak nevedou přípravu svých členů k boji, ale jsou to spíše dobročinné organisace. Tak Maltézský řád se oficiálně nazývá Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě. Působí tu další seskupení odvolávající se na staré tradice rytířských řádů, používající podobné symboly, avšak neustanovené církví. Svatý stolec proto v roce 2012 vydal prohlášení o tom, které rytířské řády uznává[2]. V článku se nebudu zabývat dějinami bojových řádů; od toho jsou jiní povolanější.
Nabízí se otázka, zda v dnešní době bojové řády jsou vůbec (byť v nějaké pozměněné formě) zapotřebí. Podobně je tomu s inkvisicí, jak jsem již o tom psal[3].
Čtenářům se omlouvám, že v některých věcech zde nedocházím k jednoznačným závěrům; jedná se o to, jak aplikovat obecné přístupy na dnešní situaci. Zde mohou být rozdílné názory, a proto v dalším textu jsou tyto problémy naznačeny a uvedeny i některé otázky.
Kozinec 2013
Děti se přede mší spolu s vedoucími modlí před boční kaplí v klášterním kostele.
V neděli zdárně skončilo Setkání katolických dětí na Kozinci u Vyššího Brodu 2013 (18. – 25. srpna). Sedmičlenný tým vedoucích v čele s Annou Krutskou a Ignácem Pospíšilem předal po týdnu vyplněném hrami a zdokonalováním života ve víře všechny děti (šest děvčat a deset chlapců) živé a zdravé zpět jejich rodičům.
S radostí oznamuji, že plánujeme uspořádat takovéto setkání i příští rok a že podle prvních ohlasů ze strany dětí i rodičů máme poměrně slušnou naději, že se přitom opět setkáme s většinou letošních účastníků. Rovněž také uvažujeme, že bychom mohli pro děti čas od času uspořádat nějaké víkendové či nedělní setkání nebo výlet.
