Generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X. P. Davide Pagliarani oznámil, že FSSPX vysvětí 1. července nové biskupy. Dosavadní zbývající dva biskupové už nejsou schopni zvládat rostoucí množství povinností. Jelikož Svatý stolec nereagoval na žádost ohledně svěcení nových biskupů, budou tito muset být vysvěceni bez papežského mandátu.
Více informací:
https://rorate-caeli.blogspot.com/2026/02/urgent-sspx-consecrations-full-sermon.html
https://rorate-caeli.blogspot.com/2026/02/urgent-society-of-saint-pius-x-sspx.html
https://www.lifesitenews.com/news/sspx-announces-consecration-of-bishops-without-vatican-approval
Ignác Pospíšil
Bohu díky, že muži vedoucí dnešní FSSPX našli odvahu k tomuto činu.
Protože přístup modernistického Vatikánu je stejný jako v časech, kdy ke stejnému kroku musel pod tlakem okolností přistoupit Otec arcibiskup Lebebvre. – Řím touží totiž po jediném: po vymření, po zániku tohoto ostrůvku autentického katolictví.
Velice pestrý přehled reakcí na avizované svěcení shromáždil Jozef Duháček na portálu „Christianitas.sk“.
Svěcení, jež má proběhnout bez povolení Vatikánu, komentují jeho příznivci i odpůrci (odpůrci, kteří ale nejsou apriori proti samotnému FSSPX).
Zajímavé čtení. Doporučuji.
Ano. Tady je odkaz:
https://christianitas.sk/rozkol-v-tradicnom-tabore-reakcie-vatikanistov-knazov-a-laikov-vo-svete-ohladom-spravy-fsspx-o-chystanom-vysvateni-biskupov/
UV záření jedna z nejhorších reakcí. Nepochopili , že jde o víru, ne ritus.
Ano, reakce Una Voce International je hodně překvapivá: jakoby v Církvi neexistovaly žádné problémy věroučné, problémy morální – a vlastně ani problémy ohledně liturgie.
Jakoby to nebyly tak závažné problémy, že Církev de facto už rozdělují tak, že je možné mluvit o vnitřním schizmatu.
FSSPX v exkomunikaci a schizmatu? A co současný Vatikán, např. sám kard. Fernández, prefekt Dikasteria pro nauku víry (??? kozel zahradníkem), který si svými názory plně v rozporu s katolickou morálkou ve věci 6. přikázání vysloužil přezdívku „pornoprefekt“? Navíc tento hodnostář tvrdí podobně jako papež František, že Boží vůlí je různost náboženství. A takových je ve Vatikánu většina. Na ně se exkomunikace nevztahuje, když hlásají tyto hereze dokonce podvodně „jménem Církve“? Doporučuji FSSPX, aby nějakou hrozbu „exkomunikace“ a „schizmatu“ pokládalo za pouhý cár papíru, ve skutečnosti jsou to právě tito vatikánští hierarchové, kdo je exkomunikován.
Moc doporučuji přečíst si celé kázání Otce Davida Pagliaraniho, generálního představeného FSSPX, ze dne 2. února 2026.
O svátku Očišťování Panny Marie pronesl totiž Otec Pagliarani nejen oznámení o chystaném svěcení, ale i krásné kázání věnované naší Matce, Panně Marii. [Je zveřejněno např. na stránkách „fsspx.news“.]
Ve světle této synovské oddanosti Matce Boží ( na jejíž tradiční tituly „Prostřednice všech milostí“ a „Spoluvykupitelka“ zaútočil přednedávnem totálně nedůvěryhodný prefekt Dikasteria pro nauku víry Fernández – nyní se k němu připojil i samotný papež Lev XIV.), je možné lépe pochopit pohnutky, jež vedou muže v čele FSSPX k rozhodnutí vysvětit biskupy i navzdory současnému modernistickému Římu.
(Takovéto autenticky katolické kázání už dnes většina věřících u nás opravdu nemá šanci uslyšet…)
Pane doktore, považoval jsem Vás za zorientovaného katolíka, ale tady jste přestřelil a ocitáte se mimo katolickou nauku. Prohlásit oficiální církevní akt za ‚cár papíru‘ jen proto, že máte výhrady k morálce či názorům prefekta, je čistý donatismus.
Platnost úřadu a církevních trestů nezávisí na osobní bezchybnosti hodnostáře. Kdo Vám dal autoritu rozhodnout, že prefekt Dikasteria (nebo kdokoli z Vatikánu) je exkomunikován? To je věc církevního soudu, ne soukromého úsudku. Tím, že svou osobní úvahou rušíte právní moc hierarchie, se sám stavíte na roveň protestantům, kteří si vybírají autoritu podle vlastního vkusu. Jste schopen svá tvrdá slova o neplatnosti exkomunikace podložit něčím jiným než jen svými pocity?
Ad Jan Novák: Vážený pane, Fernández vydal nejen své knihy pornografického obsahu, ale také dokument Fiducia Supplicans, který umožňuje žehnání homosexuálním párům. Když šéf církevního úřadu odpovídajícího za věrouku vydává závazný dokument, který je heretický, podléhá exkomunikaci podle CIC (nemám zde kodex k dispozici, abych přesně citoval), neboť zneužil svůj posvátný úřad, a potom nemá žádné morální právo rozhodovat o exkomunikaci FSSPX, když ono vysvětí nového biskupa bez souhlasu Sv. stolce. Na tom není zhola nic donatistického, neboť v Církvi nikdy v dějinách neplatilo, že heretikovo odsouzení pravověrného katolíka, byť z pozice úřadu, který tento bludař nehodně zastává, je právoplatné. Lze si to přečíst i v knize biskupa Schneidera „Jaro Církve, které nenastalo“ na téma exkomunikace mons. Lefébvrea.
Ad J. Novák: Ještě jsem zapomněl – s tím donatismem jste úplně mimo. Donatisté popírali platnost svátostí udělených odpadlými biskupy, vycházeli z toho, že karthaginský biskup Caecilian byl křtěn a vysvěcen na jáhna biskupem Felixem, jenž za Diokleciánova pronásledování odpadl. Donatismus tvrdil, že svátosti udělené odpadlými nebo nehodnými udělovateli jsou neplatné, což já jsem nikdy nehlásal a nezastával, mj. tento blud šířili též Wickliff a Hus. Samozřejmě svátosti udělené Fernándezem a dalšími jemu podobnými ve Vatikánu jsou platné, to nezpochybňuji. Tady se ale nejedná o svátosti, nýbrž o disciplinární autoritativní rozhodnutí – a já zpochybňuji to, jestli Fern., který je evidentně formálním heretikem, má k exkomunikaci pravověrných kněží FSSPX morální právo, což nemá s donatistikou herezí o neplatnosti svátostí udělených odpadlíky nebo bludaři zhola nic společného.
Pane doktore, máte pravdu v tom, že použití pojmu „donatismus“ z mé strany nebylo teologicky přesné, protože ten se skutečně týká výhradně platnosti svátostí (potestas ordinis), což podle vašeho upřesnění nezpochybňujete.
Nicméně, i když odložíme termín donatismus, samotné jádro mé námitky vůči Vašemu postoji trvá a opírá se o důležité rozlišení mezi osobní morální autoritou a objektivní jurisdikční mocí (potestas iurisdictionis).
1. Formální vs. materiální hereze a ztráta úřadu
Píšete, že kardinál Fernández zneužil úřad, vydal heretický dokument a tudíž nemá „morální právo“ rozhodovat o exkomunikaci FSSPX. Zde se ale dopouštíte nebezpečného ztotožnění subjektivního teologického hodnocení s objektivní kanonickou realitou. I kdybychom souhlasili, že dokument Fiducia Supplicans je teologicky vadný (což ponechme stranou, není to podstatou právního postavení FSSPX), k tomu, aby prelát ztratil úřad z důvodu hereze, nestačí úsudek jednotlivců – byť by to byl úsudek biskupa Schneidera nebo Váš.
Aby hereze měla kanonické důsledky na vnějším fóru (tedy vedla ke ztrátě úřadu a zneplatnění právních aktů), musí být formální, tvrdošíjná a především autoritativně konstatovaná příslušnou církevní autoritou. Dokud se tak nestane, dotyčný si plně drží svou jurisdikci.
2. Morální právo vs. právní platnost
Vaše tvrzení, že Fernández „nemá morální právo“, může znít spravedlivě, ale z hlediska práva a fungování Církve je irelevantní. Jak by jistě poukázal sv. Tomáš Akvinský, podřízený je vázán poslušností oprávněné autoritě ve věcech její kompetence, pokud autorita výslovně nepřikazuje hřích.
Zákaz nedovoleného svěcení biskupů (což je důvod kanonických trestů vůči FSSPX) není příkazem k hříchu, ale ochranou jednoty Církve. Akt exkomunikace vydaný kompetentním úřadem neztrácí platnost jen proto, že úředník je hříšný, nebo dokonce zastává bludy v jiných oblastech.
Pokud přijmeme Vaši logiku, že dokumenty a dekrety „neortodoxních“ prelátů lze prostě prohlásit za cár papíru na základě vlastního uvážení, otevíráme dveře naprosté anarchii. Kdo se pak stane oním konečným nezávislým soudcem pravověrnosti preláta, na jehož základě budeme poslušnost dodržovat, nebo rušit? Každý sám sobě? To už bychom skutečně nebyli u katolické eklesiologie, ale u protestantského principu soukromého výkladu. Což je vlastní postoj FSSPX, který bohužel, ke své škodě, přejímáte.
Nechtel jsem reagovat, protože vše reakce je také na někoho jiného, ale nestoudnost, s níž hajite zcela odpadlou koncilní hierarchii sekty, jež si uzurpuje označení katolická církev, je do nebe volající.
Obvinění Bratrstva z rušení nějaké jednoty – jedině jednoty s těmito odpadlíky v jejich odpadnutí – jako by snad opouštěli Církev, je už jen shnilou jahudkou na dortu vašeho zdánlivě odborného elaborátu. Ohaneni se Andělským doktorem pak už jen se nauseam. Odporné.
Ad J. Novák: Vážený pane (nebo Otče, pokud jste knězem), je mi líto, ale neshodneme se. Vy pořád zavíráte oči před tím, že současný Vatikán už není katolický, zvláště pak po pontifikátu papeže Františka. Církev se nachází ve fází obrovského věroučného a mravoučného rozkladu, který tu v tomto rozsahu nikdy nebyl (o tom jako církevní historik něco vím). K tomu nepotřebuji čekat na nějaký postup podle Kodexu, až nějaká autorita něco takového vyhlásí (což neudělá, neboť nositeli těchto autorit jsou právě vlci v beránčím rouchu). Každý věrný katolík, který zná svoji víru alespoň v rozsahu Tomáškova katechismu z r. 1955, toto musí nutně poznat i bez vyjádření nějaké církevní autority. Váš postulát čekat, až nebo jestli nějaká autorita vyhlásí, že věrouka a mravouka jsou v krizi a ten či onen prelát je heretikem, se podobá člověku, jemuž voda při povodni zaplavuje dům, on ale odmítá cokoliv podniknout, neboť čeká, až nějaký ouřad vyhlásí povodňový stav nebezpečí.
FSSPX jedná naprosto správně, když chce vysvětit další biskupy bez ohledu na modernistický Vatikán. Přijmout Fernándezovy podmínky by znamenalo „nechat se sežrat“. Nejde o žádnou anarchii, vždyť FSSPX má svoji hierarchickou strukturu. Rozhodně neříkám, že větu sv. Cypriána „Extra Ecclesdiam non est salus“ nutno interpetovat jako „Extra FSSPX non est salus“, neboť jsou i jiné pravověrné komunity s hierarchickou strukturou, existují i vzácní pravověrní biskupové uvnitř Církve (Schneider, Strickland), ale rozhodně se nejedná o anarchii. Jestliže Řím a Vatikán ztratily pravou víru, tak ta bude přítomná mimo její struktury, aniž by popřela legitimitu papeže a biskupů. Nejvyšší autoritou je katolická nauka, Písmo sv. a posvátná Tradice, ta stojí výš než autorita papeže a biskupů, když ti jednají proti ní (slova apoštolů před veleradou „Lépe je poslouchat Boha než lidi – to bylo také otevření dveře anarchii podle Vás?). Další odpovědi na Vaše námitky se můžete dočíst v mém nejnovějším článku na https://apologie.info, který bude zveřejněn v nejbližší době.
Ad Jan Novák:
Základním kritériem pravověrnosti je to, jestli činy dotyčného jsou v souladu s Evangeliem a s tím, co Církev odedávna učí. Pokud nejste schopen toto vnímat…
Těžko můžeme od heretických prelátů očekávat to, že odsoudí heretického preláta. – Vedoucí místa v naší Církvi zaujali nyní absolutně nepravověrní lidé, infikovaní modernismem, „snůškou všech herezí“. Odtud ona anarchie a chaos.
O jaké jednotě v Církvi to pořád mluvíte? O shodě Krista s Beliálem?
Ad PhDr. Radomír Malý z 21. 2. 2026 (15:16): „FSSPX jedná naprosto správně, když chce vysvětit další biskupy bez ohledu na modernistický Vatikán.“ Nerozumím tomuto názoru, pokud pro vás FSSPX v současné církvi není jediným ostrůvkem pravověří. Jestliže se církev nachází ve fázi obrovského věroučného a mravoučného rozkladu, a to v takovém rozsahu, že to musí vidět každý znalý a pravověrný katolík, vidí to i biskup Schneider nebo biskup Strickland nebo kardinálové Sarah a Burke? Proč oni sami už bez dovolení nevysvětili desítky pravověrných biskupů, když je to podle vás cesta? Pokud se církev nachází ve stavu nouze a tento stav nouze je objektivně viditelný každému poučenému katolíkovi, proč by nedovolené svěcení mohlo privilegovaně provádět pouze jedno kněžské bratrstvo? Proč ne každý biskup, který ten stav nouze vidí. Je církev ve stavu, kdy není třeba obecně dbát na ustanovení kodexu kanonického práva zakazující biskupská svěcení bez souhlasu Vatikánu? Nebo na tato ustanovení nemusí dbát pouze FSSPX, ale řadový biskup Schneider, který členem FSSPX není, tak ano? Pokud je v církvi tak šílený stav nouze, že se nedá dělat nic jiného než světit biskupy bez svolení Vatikánu, nenapomáhá biskup Schneider udržovat tento stav nouze tím, že nedovolená svěcení neprovádí?
Pane Kohoutku, po všech těch letech jste stále stejně naivní – i kdyby platilo, že tento stav je všem naprosto stejně jasně viditelný, tak to přece neznamená, že všichni odpovědní se zachovají odpovědně.
Btw., všichni katolíci se přece seznámili s naukou, ale všichni ji přece nezachovávají, všichni denně hřešíme.
Vážený pane doktore, děkuji Vám za upřímnou odpověď. Skutečně se shodneme v tom, že současná Církev prochází hlubokou krizí, jaká v dějinách nemá mnoho obdob. Jako katolíci máme povinnost chránit poklad víry. Náš zásadní rozpor ale nespočívá v diagnóze krize, nýbrž v nástrojích, které máme jako katolíci dovoleno použít k jejímu řešení.
Rád bych zareagoval na Vaše argumenty, protože z hlediska katolické eklesiologie a racionální logiky v nich nacházím vážné trhliny:
1. Analogie s povodní a „stav nouze“
Vaše přirovnání k povodni je psychologicky pochopitelné, ale teologicky kulhá. Voda zaplavující dům je zjevný fyzický fakt. Jurisdikce, papežský primát a příslušnost k Církvi jsou však skutečnosti nadpřirozené a právní, založené samotným Kristem.
Odvoláváte se na tzv. stav nouze. Církevní právo skutečně zná stav nouze, který může omluvit porušení zákona (např. kněz bez běžné jurisdikce může rozhřešit umírajícího). Stav nouze ale nikdy v dějinách Církve nedával právo budovat paralelní hierarchii (což v případě FSSPX sám potvrzujete a vydáváte za pozitivní skutečnost) nebo světit biskupy proti výslovnému zákazu papeže. Dům před povodní nemůžete zachraňovat tím, že dynamitem odpálíte jeho nosné základy – a nosným základem katolické Církve je viditelná jednota s nástupcem sv. Petra, a to nejen v uctivých slovech, ale v reálné jurisdikční podřízenosti.
2. Rozporuplná eklesiologie: Papež, který není papežem?
Píšete: „Jestliže Řím a Vatikán ztratily pravou víru, tak ta bude přítomná mimo její struktury, aniž by popřela legitimitu papeže a biskupů.“
Pane doktore, to je logický protimluv. Katolická nauka jasně učí, že papež má plnou, nejvyšší a bezprostřední jurisdikci nad celou Církví. Pokud uznáváte Františka nebo Lva XIV. jako legitimního papeže, musíte mu přiznat i právo vládnout. Vy ho sice slovně uznáváte, ale v praxi mu upíráte jakoukoliv autoritu – říkáte, že jeho zákazy i exkomunikace jsou jen „cáry papíru“ a že si FSSPX může světit biskupy, jak uzná za vhodné. Tím redukujete papežství na pouhý pravoslavný konstrukt – „primát cti“. Není bez zajímavosti, že se právě v tomto spolu s FSSPX shodujete se schizmatickými pravoslavnými. Papež je pro Vás už jen dekorativní figurkou. To je postoj v přímém rozporu s katolickou Tradicí, jíž se dovoláváte.
Papež Pius XII. v encyklice Mystici Corporis Christi (1943) výslovně odsuzuje blud, který by Církev rozděloval na jakousi duchovní a neviditelnou společnost „těch, co mají pravou víru“, a na pouhou vnější právní instituci. Učí, že tyto dvě složky tvoří jednu jedinou realitu. Není možné, aby Apoštolský stolec jako celek „ztratil víru“ a aby se tato víra přesunula z jeho struktur na nezávislé společenství (FSSPX). Pokud by Církev ve své viditelné hlavě a hierarchii zcela ztratila víru, znamenalo by to, že selhala a pekelné brány ji přemohly – čímž by Kristus lhal.
3. Účelová selekce autorit a falešné dilema
Odvoláváte se na vzácné pravověrné preláty uvnitř Církve, jmenovitě na biskupy Schneidera a Stricklanda. Zcela opomíjíte jiné, dokonce hierarchicky výše postavené preláty, kteří jsou nezpochybnitelnými zastánci tradiční nauky i staré liturgie – například kardinály Roberta Saraha nebo Gerharda Ludwiga Müllera. Oba tito muži tvrdě a veřejně kritizují omyly současného Vatikánu (kard. Müller např. ostře vystoupil právě proti Fiducia Supplicans). Zároveň ale oba jasně odmítli a odsoudili nedovolené svěcení biskupů ze strany FSSPX jako akt, který poškozuje jednotu Církve a nemá oporu v právu.
Tím, že je ignorujete, vytváříte falešné dilema: tvrdíte, že existují jen dvě cesty – buď přijmout „Fernándezovy podmínky a nechat se sežrat“, nebo schvalovat neposlušnost FSSPX. Postoj kardinálů Saraha a Müllera však dokazuje, že lze být stoprocentně pravověrným katolíkem, bránit Tradici, a přitom zůstat v kanonické poslušnosti a neuchylovat se k svévolnému svěcení.
4. Zneužití Skutků apoštolských (5:29)
Citujete slova sv. Petra: „Lépe je poslouchat Boha než lidi.“ Zde bych opět apeloval na sv. Tomáše Akvinského a jeho vnímání poslušnosti. Kdy vyřkl sv. Petr tato slova? Když mu Velerada přikázala hřích (přestat kázat Krista).
Pokud by Vám papež přikázal hřešit (např. nutit Vás osobně k modloslužbě), musíte odmítnout. Ale jaký hřích přikázal Vatikán arcibiskupu Lefebvrovi nebo dnešnímu FSSPX v otázce svěcení? Zakázat nepovolené biskupské svěcení není příkaz k hříchu. Je to výkon disciplinární moci. Používat tento biblický verš pro ospravedlnění schizmatického jednání je dezinterpretací Písma.
Pane doktore, všimněte si, jak jste argumentačně uhnul. Naprosto jste opustil pokus dokazovat, že kardinál Fernández právně ztratil moc kohokoliv exkomunikovat, a přesunul jste debatu do roviny výjimečného stavu (analogie s povodní) a svědomí (Skutky apoštolů). Bohužel i v této oblasti jste nepředložil dostatečně silné důkazy, byť i jen z Tomáškova katechismu, který zmiňujete.
Citace stanoviska FIUV na tom slovenském portálu končí přesně tam, kde v originále následuje: „Rovněž však víme, že pro jiné se navštěvování tradiční mše stalo velmi obtížným, a to na některých místech i přes touhu kompetentních kněží ji pro věřící sloužit, a dokonce i přes ochotu místního biskupa to dovolit. Tím se vytváří prostředí, v němž si argumentace SSPX „stavem nouze“ získává sympatie. Naléhavě žádáme naše biskupa a Jeho Svatost papeže Lva XVI., aby si uvědomili tyto pastorační skutečnosti, které v této chvíli urychlují krizi, jejíž následky nelze předvídat.“ – Z uvedeného plyne, že FIUV využívá příležitosti k výzvě biskupům a papeži k ukončení pronásledování tradičních katolíků. V principu to není zaměřeno proti FSSPX. Stanovisko FIUV je jen jiný způsob jak říct „osvoboďte tradiční mši, nebo se nedivte, že lidé chodí k FSSPX“. Neřekla bych, že FIUV si neuvědomuje problémy v Církvi, jak nakonec vyplývá i z formulace, že „hodnocení krize v Církvi ze strany FSSPX“ nesdílejí „ve všech jeho detailech“. To znamená, že obecně ho sdílejí, jen ne do všech podrobností.
To nechápu. Můžete mi to, prosím, vysvětlit?
No zkrátka že byla změněna nejen liturgie, ale i víra. Víme, že to spolu souvisí (lex orandi…). Jsou různé názory: někteří říkají, že to Církev může udělat, ale my říkáme, víru měnit nelze – vždyť to řekl i sám Pán Ježíš. Pak se to ještě štěpí dál. Někteří říkají – ale vždyť papež to schválil, druzí řeknou – no, ale neprohlásil to ex cathedra, a třetí skupina dokonce tvrdí, že to ani nemůže být papež, protože i řádné magisterium je neomylné a skutečný papež by takový zmatek nemohl strpět. Pak se v tom vyznejte. Ale bádejte dál a modlete se. Každému, kdo prosí s pokorou, dá Bůh milost víry. Je důležité číst i ve starých knihách (o Církvi, věroučné, duchovní atd. – viz librinostri) a srovnávat to s tím, jak je to dnes.
Jádro problému je toto: tím, co bylo, co je a co vždy bude nepřekročitelnou hranicí pro autentického katolíka, věrného Tradici, je: naprosté přijetí Druhého vatikánského koncilu. – Toto přijetí bylo a je (pro všechny ctitele Tradice) podmínkou Vatikánu pro to, abychom byli akceptováni jako součást katolické Církve.
Koncil. Událost, kterou modernisté v Církvi donekonečna adorují, na kterou přísahají – a která je pro ně jakýmsi „začátkem nového letopočtu“. – Heretický kardinál Suenens o koncilu hovořil jako o „roku 1789 pro Církev“ (tj. odvolává se na rok, kdy začala francouzská revoluce…).
….
Stejně jako v čase velikého arcibiskupa Lefebvra, o to méně dnes, není absolutně možné přijmout závěry Druhého vatikánského koncilu jen proto, abychom se „začlenili“ – vždyť na každém kroku vnímáme symptomy hlubokého úpadku, který koncil odstartoval. Část stromu Církve je zcela otrávena jedem, který se tehdy začal šířit. – Je naprosto jedno, že podruhovatikánský modernismus se zdá dnes triumfovat – není o to méně lživý. A my víme – je velmi, velmi dočasný.
Nelze zradit Krista a Jeho Evangelium pro pofidérní a lživou“jednotu“. Non possumus.
Pane Štěpáne, děkuji za povzbuzení!
Ad J. Kohoutek: Váš příspěvek při nejlepší vůli nemohu charakterizovat jinak než buď jako zmatený, nebo záměrně poťouchlý. A na takové zásadně neodpovídám, to je pro mne ztráta drahocenného času. Každému zdravě uvažujícímu člověku je jasné a je to zřetelně vysvětleno v samotném článku i v jednotlivých příspěvcích, proč právě FSSPX více než jakékoliv jiné subjekty v Katolické církvi nutně potřebuje nové biskupy.
Zda-li půjde o odvahu či nikoliv, ještě ukáže čas. Pro širší perspektivu:
https://rexcz.blogspot.com/2026/02/vazne-nevyhnutelne-otazky-ohledne.html
https://www.pillarcatholic.com/p/vatican-doctrine-chief-to-hold-talks
https://x.com/NiwaLimbu1988/status/2019124886870876476
V celé diskusi je jeden přehlížený „detail“ – souhlas papeže je vyžadován až od roku 1917 a jeden z uváděných důvodů bylo „řádné prověření kandidátů“.
De jure máte pravdu. Fakticky od pontifikátu Řehoře VII. (1073–1085) a pak během 14. století (v době, kdy papežové sídlili v Avignonu) si papežové postupně vyhrazovali právo jmenovat biskupy ve stále větším počtu diecézí. Teprve s vydáním prvního Kodexu kanonického práva (CIC 1917) byla pravomoc jmenovat biskupy definitivně a univerzálně zakotvena jako výhradní právo papeže.
„Generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X. P. Davide Pagliarani oznámil, že FSSPX vysvětí 1. července nové biskupy.“
Nové biskupy může vysvětit leda tak nějaký jiný biskup, rozhodně ne instituce jako FSSPX a P. Pagliarani o tom nemůže nijak rozhodovat. Leda by snad biskupové FSSPX nebyli tak docela světící biskupové, ale měli nějakou jurisdikci a jejich generální představený by měl ještě jurisdikci nad nimi, tedy něco jako jejich papež. Absurdní.
Biskupové Bratrstva jsou biskupové světící a žádnou jurisdikci nemají. Bratrstvo má představeného, což je pan zmíněný výše. Pokud se vedení Bratrstva rozhodně, že je třeba dalších biskupů, jejich biskupové je vysvětí. Nic víc, nic méně. To vy, mistře, tady stavíte jakési prapodivné, absolutně nelogické konstrukce.
Aha. A od kdy vedení kněžského (sic!) bratrstva rozhoduje o tom, koho a kdy bude nějaký biskup světit na biskupa, když nejsou papež?
Domnívám se, že i samotní biskupové Fellay a Galarreta se také považují spíše za biskupy katolické Církve než za biskupy kněžského (sic!) bratrstva, a tedy trvám na tom, že titulek „Generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X. P. Davide Pagliarani oznámil, že FSSPX vysvětí 1. července nové biskupy.“ je absurdní.
Tak ještě jednou – ze samotného biskupského svěcení žádná jurisdikce neplyne. Jinými slovy, pokud jste biskup, může být vaším nadřízeným klidně kněz (btw. svatý Benedikt byl „jen“ jáhen, přesto ho poslouchali, jako představeného i kněží řádu). Tak to má Bratrstvo dáno do vínku samotným zakladatelem. Právě proto, aby se předešlo vytváření nějakých paralelních struktur, jež by budily zdání sekty. Pokud tedy vedení Bratrstva rozhodne, že se biskupové vysvětí, biskupové Bratrstva tak učiní. Jsou totiž vázáni poslušností.
Samozřejmě že v normální době by o tomto rozhodoval papež, leč v normální době nežijeme, žijeme v době objektivní nouze.
Máte prostě mezery v tom, co o struktuře Bratrstva víte, respektive nevíte.
Jasně. Takže o biskupských svěcených v r. 1988 rozhodl také představený FSSPX? Jasně, že ne. Bylo by to absurdní.
Svými příspěvky jen dokazujete, co celou dobu píšu. Pokud si myslíte, že biskup katolické Církve je vázán poslušností ohledně toho, koho vysvětí na biskupa, nějakému generálnímu představenému nějakého bratrstva, tak k tomu už není třeba nic dodávat. Jen další z absurdit.
Myslím, ze opravdu není co dodat. Svou neznalost a to opravdu gigantických rozměrů jste tu demonstroval dostatečně.
Bavím se představou, jak nějaký biskup, shodou okolností zároveň třeba člen 3. řádu sv. Františka nebo Dominika, jde pod poslušností světit někam jiné biskupy, protože tak rozhodl jeho řádový představený. Dokonale absurdní.
Aha. No, asi vám uniklo, že členy Bratrstva jsou tři biskupové. A ti budou nově biskupy světit.
Opět, jen demonstrujete svou neznalost.
Pokud vím, tak jsou jen dva.
Jo, sorry, máš pravdu. Už jsou jen dva.
Na podstatě sdělení to však nic nemění. Opravdu netuším, proč by nového biskupa/y neměli vysvětit, pokud se vedení Bratrstva rozhodne, že to tak bude nejlepší.
Dost by mě pobavilo, kdyby na to Řím kývnul s tím, že biskupy poskytne z NOM struktur. Přijalo by to Bratrstvo, nebo nikoli – uznává platnost NOM svátostí, nebo nikoli? Jsou biskupská svěcení případných světitelů platná, nebo pochybně platná?
Samé otázky 🙂
Na portálu Duc in altum [„aldomariavalli.it“] vychází v těchto dnech zajímavá série článků na téma „FSSPX a Svatý stolec“. První příspěvek popisuje setkání Otce arcibiskupa Lefebvra s Pavlem VI.
Doporučuji zvláště těm, kdo považují kroky arcibiskupa Lefebvra i kroky současného vedení FSSPX za absurdní. – Absurdní a zcela vymknutý z kloubů je stav katolické Církve po Druhém vatikánském koncilu, kdy začala masivní demontáž samotné identity naší Církve. Kristovy Církve.
Je třeba znát fakta. Bez nich nelze zaujímat stanoviska.
Titulek zas tak absurdní není. Když se řekne, že „Církev vysvětí biskupy“, tak se tím nemá namysli nic jiného, než že v Církvi dojde kakonickým postupem k předání apoštolské posloupnosti. Na Církev si nelze sáhnout, ta jedná svými zástupci. Řekne-li se, že „FSSPX vysvětí biskupy“, je to obdobné.
Ano. Skutečně by to bylo obdobné, kdyby FSSPX byla Církev, což není, a proto je to nesmysl.
Je opravdu Kristovým Tělem, katolickou Církví, společenství, ve kterém smí rozvedení a znovu sezdaní (a tedy podle Kristových slov cizoložící) přistoupit k přijímání Eucharistie? (Útok proti šestému přikázání – Bergogliova exhortace „Amoris laetitia“.)
Je stále ještě katolickou Církví společenství, jehož hlava, papež, hlásá, že „Bůh si přeje rozmanitost různých náboženství“? (A tím útočí proti samotnému prvnímu přikázání Desatera. – Bergogliova deklarace z Abú Zabí.)
Je skutečně ještě katolickou Církví společenství, jehož papež ve spolupráci s prefektem Dikasteria pro nauku víry stvoří dokument, jenž umožňuje žehnání párům praktikujícím život ve smrtelném hříchu? – Není to žehnání jednotlivcům, ale párům – a tím i jejich vztahu. ( „Fiducia Supplicans“ je satanským útokem proti šestému přikázání a odporným zneužitím gesta požehnání, odkazujícího na Kristovu oběť na kříži.)
….
Takže jakou to Církev máte na mysli? Koncilní církev? Synodální církev? Nebo autentickou katolickou Církev, která ve své neporušené podobě dál existuje ve společenstvích věrných Evangeliu a katolické Tradici (mimo jiné též ve FSSPX)?
Tohle je ona kardinální otázka.
To se inspirujete u Husa nebo Luthera? Ti také tvrdili, že hierarchie odpadla, a zakládali si vlastní ‚pravou‘ církev. Kardinální otázkou je, zda jste ještě vůbec katolíkem. Církev v dějinách přežila zlé papeže i obrovské krize věrouky, aniž by se stala neviditelnou a musela utíkat do ‚čistých‘, izolovaných schizmatických skupin.
Pane Nováku,
nechci Vám brát Váš názor, to ani v nejmenším, ale ráda bych Vás upozornila na to, že v dobách, kdy Církev procházela zvlášť velkou krizí, se různé skupiny lidí stahovaly do ústraní, a teprve po delším čase se ukázalo, zda mají prorocké charisma nebo jde o schizmatiky, případně heretiky.
Myslím, že nelze popřít, že Církev dnes prochází poměrně velkou krizí a čím dál víc se vzdaluje poslání, které jí zanechal náš Pán, totiž hlásat evangelium a doprovázet duše na cestě ke spáse.
Ano, máte pravdu, že Církev v dějinách přežila velké věroučné krize a mnoho nehodných papežů, existuje o tom poměrně hodně literatury a jde o relevantní argument.
O čem už se tolik neví, je to, kolik lidí v ústraní, ústrcích a nepochopení svým životem připravovalo cestu k opětovnému rozkvětu Církve. Zůstali bezejmenní, ale Pán Bůh o nich ví.
Co se týče Bratrstva a jeho dnešní situace tak, jak jsem ji měla možnost poznat, platí, že navzdory všem výhradám (na které má každý katolík za dané situace právo) uznává papeže, místní hierarchii a nakolik je to potřeba, vyjadřuje se o nich uctivě a hlavně se za ně modlí.
Nakonec, jednu jistotu máme my, lidé, společnou: konečný úsudek o každém z nás patří Pánu.
Ad J. Novák – a který papež před JP2/p.Wojtylou kdy tvrdil, že buddhisti, animisti a uctívači baala (neboli pačamámy) jdou ke stejnému cíli jako křesťané?
Co se týče p. Husa, nevím o tom, že by zakládal nějakou novou církev. Byl popraven světským (ne církevním) soudem za to, že bouřil proti zavedenému světskému řádu.
Plno zajímavých otázek k diskusi, ale rovnítko mezi FSSPX a katolická Církev alespoň v teorii nedává nikdo, kdo má k FSSPX jakkoliv blízko. Tudíž se to míjí tématu a neodbočoval bych. Třeba někdy příště.
Zeptám se tedy ještě jinak, jelikož si asi stále nerozumíme. Když biskup Williamson v r. 2015 a následujících vysvětil postupně 6 dalších kněží na biskupy s odvoláním na stav církevní krize a nutnost těchto svěcení pro spásu duší, tak v jeho argumentaci bylo něco zásadně špatně? Tito biskupové snad nejsou katoličtí biskupové? Proč tato svěcení vedení FSSPX nikdy neuznalo jako oprávněná? Kdyby tak učinilo, mohlo by klidně pozvat tyto biskupy, aby vysvětili čekatele kněžství nebo udělili biřmování v místech, kde se FSSPX věnuje duchovní správě.
Jestli může v r. 2026 oprávněně s odvoláním na stav nouze a „salus animarum suprema lex“ světit biskupy bez schválení papeže biskup Fellay nebo Galarreta, tím spíše tak mohl učinit tehdy biskup Williamson. Leda by (a to je to, co zmiňuji výše) se ona oprávněnost svěcení odvíjela od toho, co si o nich myslí generální představený jisté společnosti, která byla kanonicky zřízena v diecézi ve Švýcarsku v 70. letech. A to je, dle mého, nadále absurdní. Nebo není?
Zajisté.
Protože v případě bp Williamsona šlo o vyjádření politické, nikoli teologické – Bratrstvu se vysvěcení nových biskupů nelíbilo proto, že nemá rádo Odpor.
Ale to přece víte.
Uniká Vám milý anonyme (FSSPX nikoho světit nebude) jedna podstatná věc. Arcibiskup Lefebvre se před svěcením biskupů v roce 1988 veřejně ptal, zda mají od Svatého Otce souhlas s vysvěcením. On jej totiž dostal.
Fsspx v této věci podniklo kroky u Lva XIV. Je dost možné, že fsspx dostalo jeho ústní svolení, ikdyž se oficielně publikuje, že Řím neuspokojivě vyřešil existenční otázky fsspx.
Ptal se biskup Williamson někoho v Římě, když světil oněch 6 biskupů?
A zastávají všichni biskupové tzv. Odporu katolickou doktrínu?
Naprosto přesně vysvětleno, díky.
Ad TŠ
To díky patří panu George S.
Milí rozmlouvající. Nedávno v Katolickém týdeníku vyšel rozhovor s prof. Kunetkou, který shrnul vývoj liturgie: Nejdříve se myslilo, že byl jedna, která se potom rozdělila.. Ale ono bylo mnoho liturgií, které byly shrnuty v jednu ( tridentská úprava). To je 16. sto. V novus ordo jsme se vrátili k liturgii, která byla sloužena ve 4. stol. Velice zajímavý článek. Uznávám tridentský ritus. Asi byl pro tu dobu přínosem. Mnoho světců z něho žilo. Měl by žít dál. Má svojí duchovní hodnotu. Ale stejnou hodnotu má i staronový ritus : novus ordo. Když papež Benedikt XVI. ulehčil činnost sdružením pro tridentskou mši, měl prý umysl, aby se obřady vzájemně obohacovaly. Bohoslužba nemá být polem válečným jednoho proti druhému, ale všichni jděme v ní s Kristem) s jeho obětí) k Otci skrze Ducha svatého.
„V novus ordo jsme se vrátili k liturgii, která byla sloužena ve 4. stol.“ — To prostě není pravda.
Ad Jan Novák:
U Luthera se inspiroval Jorge Bergoglio, který jej dokonce nazval „lékem své doby“. – I kvůli tomuto děsivému prohlášení lze konstatovat, že Řím ztratil víru (vždyť Luther byl exkomunikován).
A soudný člověk sám rozezná, že většina dnešní hierarchie zrazuje Krista a Jeho Evangelium, pokud mlčí či schvaluje to, co vychází z modernistického Vatikánu . – Nebo snad Vy sám schvalujete výše uvedené útoky proti Desateru Božích přikázání? – Vy sám se považujete opravdu za katolíka, pokud tak činíte?
To sice není, ale zato je to lež jako věž a Kunetka to samozřejmě moc dobře ví.
I kdyby to byla pravda, jako že není, archeologismus byl odsouzen Piem XII.
Btw. liturgie je jen pověstnou špičkou ledovce. Pod ní zahnívá celá nová teologie, kompletně protestantská a odpadla.
Není v tom výroku poněkud logický rozpor? Ke které z těch „mnoha liturgií“ jsme se údajně vrátili? A pokud nějaká taková existovala (což samo o sobě není pravda), proč zrovna k té a ne k jiné z těch „mnoha“? – Existuje řada dobrých knih (bohužel většinou nikoli v češtině), které podobná absurdní tvrzení vyvracejí. Nejznámější je patrně trilogie Michaela Daviese Cranmer´s Godly Order, Pope John´s Council, Pope Paul´s New Mass. Právě tak je dnes prokázáno členství hlavního tvůrce nové mše Annibale Bugniniho v zednářské lóži. Takže nám návrat k „původní“ liturgii ze 4. století zařídili zednáři? – Když arcibiskup Cranmer v 16. století vnucoval liturgické změny do té doby katolické zemi „shora“, zavedl do mše prakticky totožné změny jako liturgičtí reformátoři po koncilu – zrušení stupňových modliteb, zrušení obětování, kánon nahlas, svaté přijímání vestoje, celebrace čelem k lidu… Povedlo se, během jedné až dvou generací byla Anglie většinově protestantská. Jak se někdo může domnívat (a zejména jak se bezpochyby vzdělaní reformátoři s Bugninim v čele mohli domnívat), že zavedením prakticky stejných změn dojdou k opačnému výsledku, tedy údajným „novým Letnicím“ a rozkvětu katolické zbožnosti? Opakovat stejnou věc a očekávat odlišný výsledek je definiční znak šílenství. Pokud tedy nebyli šílení, byl za tím zlý úmysl, v případě zednářů jistě nikoli nepodložené podezření.
Už jen z tohoto vlákna je jasné, co vlastně definuje jádro sporu o to, co je sama křesťanská pravověrnost – a jak těsně je svázána s liturgií. Jak je vymezena autentická katolická víra – a kde v současné době hledat to, co vždy činilo Církev Církví.
Na příspěvcích všech, kdo v mainstreamovém duchu pohrdají arcibiskupem Lefebvrem a jeho dílem, je znát hlavně to, že nemají jasno v těch nejzákladnějších pojmech. Že žijí v pouhopouhých představách, že neznají nejen význam slov, ale ani základní fakta.
….
Spor zastánců Tradice s oficiální linií Vatikánu po Druhém vatikánském koncilu zahrnuje celý soubor problémů – a nelze jej redukovat pouze na „spor o mši“.
Dnes už absolutně nelze tvrdit, že zastánce tradiční mše a NOM dělí pouhá liturgie. Nikoli.
To, co je nám nabízeno jako „víra synodální církve“, je nové falešné náboženství, které neguje zvěst Evangelia a útočí na něj.
Těmi, kdo se ocitají ve schizmatu (tj. ve stavu oddělení se od autentické katolické Církve), jsou hlasatelé změn, neslučitelných s pravdami, které Církev od počátku učila.
Všichni, kdo tvrdí, že se tyto pravdy mění a vyvíjejí, se ocitají v postavení antikristů – tj. těch, kdo staví sebe samé na úroveň Ježíše Krista. Lidské „pravdy“ nemohou a nesmí nikdy nahradit Boží slovo. A zastánci Tradice se nikdy nebudou podílet na tomto rouhání proti Duchu Svatému.
Tak se mi zdá, jestli pan Kunetka tam, nebo zde Vy, nepisete pod parou. Vykleštěný Nom, není přece katolický. Návrat do 4.stoleti je pium desiderium.
Ad LC – přesně jste to vystihla.
Celé téma tohoto vlákna (včetně nejnovější reakce na schůzku prefekta Dikasteria pro nauku víry Fernándezem s Otcem Pagliaranim, jež se odehrála 12. 2. ) dobře shrnuje článek ze dne 12. února 2026 na webu „radicalfidelity.substack.com“.
Ve světle Túčova textu se zdá být nevyhnutelným, že nepřistoupí-li Bratrstvo k plánovanému svěcení v původně ohlášeném termínu, vznikne oprávněná pochybnost o tom, zda primárním cílem Bratrstva je skutečně péče o spásu svěřených duší, nebo regulérní postavení v chmurném okrsku duchovní pouště koncilní sekty. To by přineslo vážné následky, neboť na takovou k morální jistotě směřující pochybnost samozřejmě budou FSSPX věřící nuceni reagovat. Touto mesalianční schůzkou tedy P. Pagliarani vmanévroval Bratrstvo do posice, z níž nutně vyjde jako schismatické – buďto ze strany koncilní sekty, a nebo katolické Církve.
Ad pan Pokorný:
To je dobrá poznámka. Právě administrátor „radical fidelity“ vyjádřil názor, který se může jevit až přespříliš tvrdě: je pro onu variantu, kdy FSSPX každopádně své nové biskupy vysvětí – a onen „trest“ herezemi infikovaného Vatikánu prostě přijme jako daň za záchranu duší.
Muži v čele FSSPX budou teď muset postupovat opatrně – jejich vzorem musí zůstat Otec arcibiskup Lefebvre.
V dopise datovaném na Popeleční středu, 18. 2. 2026, vedení FSSPX píše prefektu Dikasteria pro nauku víry, že nemůže přijmout odklad termínu svěcení nových biskupů.
Celý dopis, psaný v uctivém a věcném tónu, lze najít na stránkách „fsspx.news“.
Toto byla jediná možnost – možnost, jak neprodat odkaz Otce zakladatele. – Neboť Vatikán požadoval přesně to, co jsme očekávali: kompletní přijetí Druhého vatikánského koncilu.
Možná, spíše než k Římu na jedné straně a katolíkům spojeným s FSSPX na druhé, je tento text určen katolíkům spojeným s Odporem – hnutím, které FSSPX pod Fellayovým vedením svojí politikou servilního appeasementu s odpadlým Římem v rámci tzv. rebrandingu FSSPX macešsky odvrhlo.
Styl a tón dopisu odpovídá věrně stylu mons Lefebvra – ano / ne, jednoznačně, věcně a střízlivě.
Pokud by Bratrstvo v této dynamice vytrvalo a přesvědčilo tím podstatnou část dříve vyštvaného kléru a věřících Odporu k začlenění zpět pod FSSPX, pak by se jednalo o veliké vítězství věci posvátné Tradice a celé Církve.
Krleš! Krleš! Krleš!
I já věřím tomu, že křivdy a nespravedlnosti, které se odehrály za minulého vedení FSSPX, budou uzdraveny. Otec Pagliarani je mnohem citlivějším mužem, než jeho předchůdce.
Primárně přece vůbec nejde o naše lidské názory a lidská hlediska – ale o věc našeho Pána. Vše osobní musí ustoupit do pozadí, jde-li o Jeho Církev. – A to, co právě v přímém přenosu sledujeme, je boj o Kristovu Církev, o její podstatu, o spásu duší.
Na webu „Duc in altum“ [aldomariavalli.it] byl před týdnem publikován velmi dobrý příspěvek k diskusi o biskupských svěceních ve FSSPX – článek Fabia Battistona: „Battiston. Jednota nemůže být upřednostněna před Pravdou.“
Velice realisticky popisuje krizi současné Církve. Hlavní ideou příspěvku je myšlenka, že lidé žijící Tradicí nesmějí nikdy dát přednost jakési podivné „jednotě Církve“ před Pravdou, protože to by se rovnalo naprosté zradě. – Vždyť tou pravdou je sám náš Pán Ježíš Kristus.
Je to dobré zamyšlení člověka, který sleduje dlouhý čas směřování špiček naší těžce zkoušené matky Církve. Doporučuji.
Přiznávám, že mě nepřestává fascinovat fakt, že lidé jako Jan Novák či Jan Kohoutek vůbec mohou popírat něco tak očividného, jako je krize v naší Církvi: krize tak hluboká, že v současné době zcela proměňuje samu podstatu Církve.
Je opravdu zcela zbytečné znovu a znovu vyjmenovávat těmto lidem děsivé činy pontifikátu Jorge Bergoglia, které jsou naprosto neslučitelné s katolickou vírou v jediného Boha. – Je to zcela zbytečné proto, že tihle lidé to vidět a slyšet prostě nechtějí. – Oni budou donekonečna tato fatální selhání jim drahého papeže (jehož destruktivní vliv za Lva XIV. absolutně nezmizel) omlouvat za pomoci nesmyslných a chatrných „argumentů“, budou hájit nehájitelné. Proč? Protože na svého papeže zcela vsadili: svou víru i svůj život, svou spásu.
To, že věřit v člověka je zcela nekatolické (my věříme v Boha a Jeho posloucháme – neposloucháme primárně lidi), si pochopitelně nepřipustí – museli by kompletně „překopat“ své životy a absolvovat nemilý pohled na ztracené roky svého života, zasvěcené omylu.
Proto je základní bod, konstatování gigantické krize v Církvi Bratrstvem sv. Pia X., pro tyto členy „církve pohody“ něčím nepřípustným a vnitřně ohrožujícím.
Proto je debata s nimi marným pokusem sdělovat a ukazovat něco člověku, který si zalil voskem oči i uši. Nezávidím jim toto pohodlí – je to život ve lži.
Názornou ilustrací toho, jak vypadá v reálu člověk, dokonce biskup, který upadl do schizmatu – a naprosto popírá vše, co kdy Církev o dané problematice učila:
24. února 2026 si němečtí biskupové zvolili nového předsedu své biskupské konference. Stal se jím biskup z Hildesheimu, Heiner Wilmer.
Wilmerovy názory? – Hlasoval pro všechny zcela heretické dokumenty německé „synodální cesty“.
Citujme z nich: „Protože homosexuální orientace je součástí lidské bytosti, jak ji stvořil Bůh, nemá být eticky posuzována odlišně od heterosexuální orientace.“ „Sexualita osob stejného pohlaví, včetně sexuálních aktů, proto není hříchem, který nás odděluje od Boha, a nemá být posuzována jako inherentně zlá.“
….
Mám otázku: jak je možné, že většina německých biskupů, hlasujících pro tyto bludy, už nebyla papežem dávno exkomunikována?
Wilmer hlasoval i pro text, požadující svátostné svěcení žen – jáhenek.
….
I toto je odpověď na otázku, proč by mělo FSSPX zcela jistě vysvětit nové biskupy. – Proto, aby se stali protiváhou podobných duchovních monster, zrádců, kteří svěřené stádo vedou do pekel.
Zdržím se hodnocení stavu mé duše, mé domnělé „víry v člověka“ či vosku v mých uších. Vraťme se k objektivní katolické nauce, ke které se oba hlásíme.
Váš argument lze shrnout takto: Protože Vatikán netrestá heretické německé biskupy (např. biskupa Wilmera), je FSSPX oprávněno svévolně světit biskupy, aby vytvořilo „protiváhu“. Tato logika je z hlediska učení Církve, dogmat a Písma naprosto neobhajitelná.
1. Blud, že poslušnost úřadu je „víra v člověka“
Píšete, že věřím v Bergoglia a že poslušnost vůči němu znamená nesprávnou víru v člověka. Zde se hluboce mýlíte v samotné podstatě katolické eklesiologie. Katolík neposlouchá papeže proto, že by byl bezchybný (dějiny znají velmi nehodné papeže), ale proto, že se podřizuje Kristovu ustanovení.
První vatikánský koncil v konstituci Pastor Aeternus (1870) slavnostně definoval: „Kdo říká, že římský pontifik má pouze úřad dohledu nebo správy, a nikoli plnou a nejvyšší moc jurisdikce nad celou Církví… a to nejen ve věcech víry a mravů, ale i v těch, které se týkají disciplíny a řízení Církve… budiž vyobcován.“ Moje poslušnost vůči papeži v otázce jmenování biskupů není modloslužbou, ale plněním dogmatu.
2. Případ Německa a sv. Pavel: Nelze činit zlo, aby vzešlo dobro
Sdílím Vaše zděšení nad výroky biskupa Wilmera a tzv. německé synodální cesty. Požadavky na svěcení žen nebo schvalování homosexuálních aktů jsou v přímém rozporu s Božím zjevením a tito preláti hlásají objektivní hereze. Je tragédií, že proti nim nebylo rázně zakročeno.
To ale FSSPX nedává absolutně žádné právo jednat svévolně. Svatý Pavel v listu Římanům (Řím 3,8) výslovně odsuzuje postoj těch, kteří říkají: „Čiňme zlo, aby z něho vzešlo dobro.“ A dodává: „Jejich odsouzení je spravedlivé.“ Přesně to ale navrhujete – dopustit se objektivního zla (schizmatického aktu nedovoleného svěcení), abyste dosáhl domnělého dobra (vytvoření „protiváhy“).
Papež Pius XII. v encyklice Ad Apostolorum Principis (1958) výslovně učí, že biskupové vysvěcení proti nařízení Svatého stolce vykonávají činy, které jsou „těžce nedovolené, tedy hříšné a svatokrádežné.“ Světit bez mandátu je svatokrádežné zlo a sv. Pavel nás učí, že Církev nelze zachraňovat pácháním zla.
3. Odklon FSSPX od katolické eklesiologie k protestantismu
Zde se dostáváme k jádru problému. Kroky FSSPX už dávno nejsou jen otázkou neposlušnosti vůči jurisdikci. Tím, že si Bratrstvo svévolně buduje paralelní hierarchii a uzurpuje si právo posuzovat, které akty Svatého stolce přijme a které prohlásí za „cáry papíru“, se čím dál více vzdaluje správnému katolickému učení o samotné podstatě Církve.
Pokud tvrdíte, že papež má nejvyšší moc, ale v praxi ho smíte ignorovat a světit si vlastní biskupy, když se Vám to (byť z ušlechtilých pohnutek) zdá nutné, redukujete jeho úřad na pravoslavný „primát cti“. De facto říkáte, že papež má autoritu jen tehdy, když souhlasí s výkladem Tradice tak, jak jej předkládá FSSPX.
Papež Lev XIII. v encyklice Satis Cognitum (1896) učí: „Kdo se odděluje od římského pontifika, nemá už žádný podíl na moci Církve.“ FSSPX svým jednáním skrytě zavádí protestantský princip soukromého výkladu – samo sebe ustanovilo nejvyšším soudcem nad Tradicí i nad papežem. To je věroučný omyl, který mění definici Církve.
Vyhánět neposlušnost „progresivní“ (německou) neposlušností „tradiční“ (FSSPX) Církev neuzdraví. Boj za čistotu víry musí být veden zbraněmi, které nám Církev dovoluje, nikoliv svévolí.
Ad J. Novák: Mám připravený další článek na toto téma pro https://apologie.info, tam naleznete odpovědi ke svým tezím. Jen připomínám: FSSPX nevytváří žádné „paralelní struktury“ á la pravoslaví, jeho biskupové jsou bez jakékoliv jurisdikce, pouze světí novokněze a biřmují, čili pouze vysluhují svátostmi.
Vážený pane doktore, dovolte mi reagovat na Vaši závěrečnou poznámku, protože se dotýká samotného jádra problému.
Tvrdíte, že FSSPX nevytváří žádné paralelní struktury, protože jeho biskupové nemají jurisdikci, ale pouze vysluhují svátosti (světí a biřmují). Z hlediska tomistické logiky, kanonického práva i pouhé empirické reality toto tvrzení bohužel neobstojí, a to hned z několika důvodů:
1. Iluze oddělení svěcení od jurisdikce
Snažíte se tvrdit, že když biskup „pouze světí“, nedopouští se přečinu proti jednotě Církve. Katolická nauka však učí, že potestas ordinis (moc svěcení) nemůže být legálně vykonávána v otevřené vzpouře proti nejvyšší potestas iurisdictionis (moci jurisdikční, tedy papeži).
Papež Pius XII. jasně učil, že nedovolené svěcení je těžkým proviněním proti Církvi. Akt biskupského svěcení totiž není jen soukromým předáním svátostné milosti, ale začleněním nového nástupce apoštolů do sboru biskupů. Činit tak proti výslovnému zákazu hlavy tohoto sboru (papeže) je aktem, který ze své podstaty trhá viditelnou jednotu Církve. Argument „my jen světíme“ je před Bohem i právem neplatný, pokud je toto svěcení aktem neposlušnosti.
2. FSSPX fakticky vykonává jurisdikční moc (Případ manželských tribunálů)
Vaše tvrzení, že FSSPX nemá a nevykonává jurisdikci, je v přímém rozporu s tím, jak Bratrstvo reálně funguje. FSSPX zřizuje vlastní kaple a převorství na území diecézí zcela nezávisle na místních biskupech. Posílá tam své kněze a shromažďuje tam věřící.
Co je však nejdůležitější: FSSPX ustavilo vlastní Kanonickou komisi (St. Carlo Borromeo), která funguje jako paralelní soud a vydává rozhodnutí o neplatnosti manželství. Posuzovat platnost manželství a vydávat o tom dekrety je par excellence výkonem jurisdikční moci na vnějším fóru. Pokud FSSPX anuluje manželství nezávisle na diecézních soudech, vytváří naprosto učebnicovou paralelní strukturu.
3. Zpověď, svátost manželství a obcházení jurisdikce
Kdyby kněží FSSPX pouze vysluhovali svátosti a neměli absolutně žádnou jurisdikci, pak by jejich rozhřešení ve svaté zpovědi byla po desetiletí (až do zásahu papeže Františka, který jim z pastorační milosti fakultu udělil) neplatná. Svátost pokání totiž k platnosti jurisdikci vyžaduje. FSSPX tento problém obcházelo odvoláváním se na tzv. ecclesia supplet (Církev dodává) z důvodu „stavu nouze“. Tím ale Bratrstvo samo de facto přiznalo, že operuje mimo běžný jurisdikční řád.
Zcela totožná situace se týká svátosti manželství. Katolická forma sňatku vyžaduje k platnosti jurisdikci (delegaci od místního faráře nebo ordináře). FSSPX dlouhá léta oddávalo bez této delegace a spoléhalo čistě na vlastní výklad stavu nouze, čímž zcela ignorovalo a obcházelo legitimní strukturu a pravomoci místní diecéze.
4. Vedení vlastních nezávislých matrik
Posledním a naprosto nezpochybnitelným důkazem budování paralelní církve je fakt, že si FSSPX vede vlastní svátostné matriky (záznamy o křtech, biřmováních a sňatcích). Podle kanonického práva i katolické tradice musí být tyto úkony zaznamenány v matrikách místní územní farnosti, pod kterou věřící spadá. Tím, že FSSPX tyto úřední záznamy centralizuje u sebe a záměrně je nehlásí legitimním diecézním strukturám, se po administrativní a právní stránce chová jako naprosto nezávislá územní jednotka.
Pane doktore, stále chcete tvrdit, že nezávislá organizace, která má vlastního generálního představeného, světí vlastní biskupy bez papeže, ignoruje místní diecézní biskupy, buduje vlastní farnosti, vede si vlastní úřední matriky a provozuje vlastní manželské soudy, „není paralelní strukturou“?
Pane Jene Nováku, neodvádějte pozornost od podstaty problému.
Vy za „zlo“ považujete Vatikánem nepovolená svěcení. A skutečné, čiré zlo, to jest pokus o totální zničení Církve našeho Pána, odmítáte vnímat – a svými výzvami k poslušnosti heretickým papežům se na této destrukci ještě osobně podílíte.
Zachovat věrnost našemu Pánu Ježíši Kristu a Jeho Evangeliu, za žádnou cenu nedovolit totální destrukci Jeho Církve – to je to, oč tu běží. – Vaše nánosy slov jsou jen balastem.
„“ Vaše řeč budiž „ano, ano – ne, ne“. Co je nadto, je ze Zlého.““ [Matouš 5,37]
Panu Novákovi:
„FSSPX tento problém obcházelo odvoláváním se na tzv. ecclesia supplet (Církev dodává) z důvodu „stavu nouze“. Tím ale Bratrstvo samo de facto přiznalo, že operuje mimo běžný jurisdikční řád.“
Otázka: Jestliže padne centrální vláda a v zemi zuří musulmanské milice hrdlořezů (tj. teologové popírající zmrtvýchvstání Krista, biskup suspendující za „homofobii“ aj.), které vláda nemůže potlačit, anebo pokud vláda sama podporuje tento stav, bere od milic (například, nechytat za slovo) jen dávky a dává jim volnou ruku, může starosta, řekněme, města velikosti Humpolce pověřit místní dva advokáty a místního notáře vedením procesů, při nichž dojde bez cavyků, ale s dodržováním bazálních norem spravedlnosti, k bičení, visení a šibení teroristů, rabujících, loupežníků, šmelinářů se zbraněmi, prodejců falešných „zázračných“ léků na choleru atd.?
Zn. Prosím nejprve jasnou odpověď na položenou, pak teprve (!) případné odůvodnění, proč se nevztahuje na řešený církevní problém.
Panu Poutníkovi: To je snadné říci, že někdo uhýbá problému, a odpovědi se vyhnout. Buď názorně ukažte, proč panem Novákem uvedené argumenty nemají vliv na řešení položeného problému, nebo případně proč vůbec neplatí, nebo nic nepište. Podstata „balastu“ nespočívá v množství slov, ale v absenci argumentů a zjednodušujících zkratech. „Argumentujete“ opomíjením zla, přičemž opomíjíte, že např. není možné mučit nebo pedofilizovat tříletou dceru nepřítomného teroristy, s nímž komunikujete přes WhatsApp, abyste z něj dostal, kde v Jakartě nastražil jadernou bombu. Ani těch čtyřicet milionů obyvatel největšího města (ano, teď je největší) světa to neospravedlní. Co když někdo přiznává zlovolnost modernistů, ale nesouhlasí s jakýmkoli řešením, které se nabízí? I Vás prosím o přímou, neúhybnou odpověď. Jak třeba o stavech nouze psali teologové v době, kdy ještě císař pán koňmo po říši jezdil a nebylo telegrafu ani anestezie?
Řešením je vysvětit autenticky katolické biskupy.
Balastem je zahrnovat nás stále dalšími doklady o mimoprávním postavení FSSPX – a ignorovat hlubokou církevní krizi.
Takže žádná odpověď. Žádné nové argumenty. Jen deklarovat stále to samé, vracet se v argumentaci o krok zpět jako porušená gramodeska.
Jestliže není dovoleno řešit problém jaderné bomby teroristy jakkoli (pedofilní mučení teroristovy 3leté dcery), jak můžete zaručit, že závažnost problému (krize v církvi) garantuje správnost Vámi zastávaného řešení (svěcení biskupů bez papeže)? Odpovíte na to, když je to teď stručně a zřetelně, nebo potřetí zopakujete Váš názor, který už znám?
Nějaké názory teologů z doby před sto a více lety (stav nouze, poslušnost) nejsou k dispozici?
Podstatný rozdíl oproti řešenému církevnímu problému je v tom „brány pekelné nepřemohou“, což u světské centrální vlády z přirovnání není zaručeno, natož, jestli už i padla. Takže ve Vašem jinak na místní poměry obdivuhodně konstruktivním příspěvku ten požadavek nejprve jasné odpovědi myslím není korektní (kdyby to mělo jakoby předpokládat, že přirovnání je dostatečně adekvátní) a/nebo smysluplný (kdyby přirovnání dostatečně adekvátní nebylo).
Pokud jeden z hlavních argumentů FSSPX či Odporu je, že by si „synodální sekta“ jednoduše počkala, než „vymřou“, je to jistě zásadní argument (a ty „paralelní struktury“ svým způsobem jen důsledkem dlouhého trvání neblahého stavu, tedy že klíčová jsou skutečně ta svěcení), ale jak potom vysvětlují (a to dr. Malý ve svém výše odkazovaném článku nezmiňuje) to s těmi branami pekelnými? Proč to nenechají na Božím řízení? Totiž (abych také zkusil nabídnout nějakou analogii, snad méně násilnou) pokud je třeba někde vážný nedostatek kněží, a jsou myslím i takové oblasti, že věřící se ke svátostem dostanou párkrát za rok, jistě ani to neopravňuje světit nevhodné kandidáty kněžství, že by jaksi lidé vzali řešení do svých rukou, jak se říká, a argumentovali nějakou nouzí, jako by jiná možnost nebyla. Holt budou pokorně čekat a prosit Boha za povolání. A možná Bůh dopustí, že nouze bude trvat dlouho, inu, budou tedy s pokorou a v modlitbě čekat dlouho. U svěcení FSSPX i Odpor tvrdí, že jiná možnost není a že řešení do svých rukou vzít musí, ale není (alespoň mně) jasné, jaká argumentace vyloučila pokorné čekání na řešení „Boží“, spolehnutí se v pravdivost příslibu, že brány pekelné nepřemohou, a to i za cenu rizika ztíženého přístupu ke svátostem, a i kdyby nouze z Božího dopuštění trvala dlouho. Jak prý říkají neznabozi, kdo jsem já, abych soudil (zde Boží úradek)? 🙂
Také se v tomto kontextu často opakuje v různých obměnách, ocituji dr. Malého, že „kde by poslušnost církevnímu představenému, ať už biskupovi nebo dokonce papeži, byla neposlušností vůči Božím přikázáním, katolické věrouce a mravouce, katolík poslechnout nesmí“, jako by to nějak mělo souviset s diskutovanými svěceními, ale souvislost (opět alespoň mně) není zřejmá. Ta otázka zde nějak padla i vícekrát, ale zodpovězena také nebyla: které Boží přikázání nebo článek věrouky či mravouky je porušeno NEvysvěcením určité osoby na biskupa?
Ale když už píšu, z celé diskuse mě nejvíc zaujaly ty anulace manželství. Když člověk zadá do Google anulace site:duseahvezdy.cz, může si rozklikat mnoho případů maximálního pohoršení místních věrných přispěvatelů nad současným rozmachem anulací manželství. Když si po čtvrtstoletí a třech dětech uvědomil neplatnost svého manželství Jacek Kurski, tehdy PiSovský ředitel polské televize, a podobně i jeho nastávající, žádný bouřlivý ohlas jsem v tradičních (resp. tedy katolických bez přívlastku, aby mě zas někdo nebral za slovo místo reakce na podstatné věci) kruzích nezaznamenal, snad že šlo o konzervativce, a nadto polské, tak na ty asi není tak přísný metr… Ale že by tenhle novodobý anulační mor pronikl až do FSSPX, a to navíc v takové míře, že celou komis na to potřebují? To jsem tedy v šoku, lze o tom napsat něco víc? Zůstavil něco takového po sobě i biskup Williamson, nebo aspoň tam je svět ještě normální a manželství zůstávají manželstvími?
„Když si po čtvrtstoletí a třech dětech uvědomil neplatnost svého manželství Jacek Kurski, tehdy PiSovský ředitel polské televize, a podobně i jeho nastávající, žádný bouřlivý ohlas jsem v tradičních (resp. tedy katolických bez přívlastku, aby mě zas někdo nebral za slovo místo reakce na podstatné věci) kruzích nezaznamenal, snad že šlo o konzervativce, a nadto polské, tak na ty asi není tak přísný metr…“ — Možná to bude tím, že jsem (stejně jako drtivá většina českých tradičních katolíků) o nějakém Jackovi Kurském v životě neslyšel a nevím kdo to je, tím méně pak o anulaci jeho manželství.
Kánon vyhrazující jmenování biskupa papeži byl zaveden proto, aby apoštolský stolec měl kontrolu nad tím, aby se biskupy nestávali nepřátelé Církve, různí protestanti, jansenisté a podobná svoloč. Ve středověku se běžně biskupové volili.
Protože je třeba kánony vykládat podle jejich smyslu, nutno konstatovat, že za stávajících podmínek, kdy je Řím infiltrován modernistickou sektou a okultisty, pominul účel kánonu a jeho litera zde a nyní překáží obecnému dobru a spáse duší. A to platí nejen pro Menzingen, proto bylo zcela legitimní, že biskupy světil Odpor, a já si přeji, aby na 1.7. tohoto roku ohlášená svěcení vedla k odvratu FSSPX od brandingu a švýcarské mentality.
.
Matěji Petřino,
svěcení jsou nutná právě proto, aby brány pekelné Církev nepřemohly.
Ad J. Novák: Vážený pane nebo Otče, ten můj slíbený článek „Jak je to s tou poslušností“ již na https://apologie.info vyšel, tam najdete – byť neadresné – odpovědi ke svým tezím. Jen se Vás chci ještě dodatečně zeptat a jsem velice zvědav na Vaši odpověď: Kard. Fernández požadoval po P. Pagliaranim, představeným FSSPX, v uvedeném rozhovoru bezpodmínečné přijetí všech dokumentů II. vat. koncilu jako základ teologického dialogu a potažmo souhlasu Říma se svěcením nových biskupů Bratrstva. To je ovšem pro FSSPX nepřijatelné, jak konstatovalo už r. 2013. Když vy tolik apelujete na poslušnost a respekt FSSPX vůči Římu, tak považujete bezpodmínečné přijetí dokumentů II.VK taktéž za správné a nezbytné v rámci poslušnosti? Pokud ano, tak jak potom vysvětlíte, že některé pasáže koncilních textů jsou v rozporu s tím, co Církev až do té doby učila a že II.VK nebyl dogmatický, ale pouze pastorační sněm, čili nikoli neomylný, tudíž Vatikán nemůže toto žádat? V kap. 16 Lum. Gentium a v deklaracích Nostra Aetate se dočtete, že máme s muslimy stejného Boha a máme na ně hledět s úctou, že máme přijímat z buddhismu a hinduismu všechno pozitivní, v deklaraci Dign. Humanae potom stojí, že katolíci se mají ve státě těšit stejné náboženské svobodě jako všechna jiná náboženství bez jakéhokoliv stanovení, že pravda je pouze v Katolické církvi atd. Stejně kritický postoj vůči koncilu jako FSSPX zaujímá i biskup A. Schneider.
Vážený pane doktore,
děkuji Vám za doplňující otázku i za Váš článek „Jak je to s tou poslušností“. Omlouvám se za pozdní reakci, text jsem měl již napsán, ale neposlal jsem ho dříve. Nejsem kněz, takže prosím nepoužívejte oslovení Otče. Váš text je velmi cenný, protože v něm naplno odhalujete skutečnou teologickou motivaci Bratrstva – v podstatě jím totiž potvrzujete to, co říkám a proti čemu vystupujete. Dovolte mi tedy nejprve odpovědět na Váš přímý dotaz ohledně II. vatikánského koncilu a následně zareagovat na klíčové teze z Vašeho článku za pomoci objektivních a dohledatelných církevních pramenů.
I. II. vatikánský koncil a omyl biskupa Schneidera (Odpověď na Váš dotaz)
Ptáte se mě, zda považuji bezpodmínečné přijetí dokumentů II. vatikánského koncilu za správné a nezbytné pro poslušnost, a poukazujete na jeho pastorační charakter a kontroverzní pasáže (LG 16, Nostra Aetate, Dignitatis Humanae).
Moje odpověď zní: Ano, přijetí platnosti II. vatikánského koncilu je pro katolíka nezbytné, ale neznamená to slepotu vůči nejasnostem.
Závaznost podle Kodexu kanonického práva: FSSPX tvrdí, že když koncil nevyhlásil nová neomylná dogmata, není závazný. To je ale v přímém rozporu s právem Církve. Podle kánonu 752 CIC se vyžaduje tzv. náboženská poslušnost rozumu a vůle (obsequium religiosum) i vůči učení, které nejvyšší pontifex nebo sbor biskupů nevyhlašují jako definitivní (neomylné). Katolík nesmí svévolně prohlásit platný ekumenický sněm za heretický.
Omyl biskupa Schneidera a „přepisování koncilu“: Zde se dostáváme k jádru problému. FSSPX i biskup Schneider požadují, aby Řím koncilní dokumenty „korigoval“ či zrušil jako podmínku k dialogu. Z hlediska fungování Učitelského úřadu je to ale nesmysl. Texty podepsané v 60. letech více než 2000 biskupy jsou uzavřené historické dokumenty. Historickou smlouvu nelze zpětně přepisovat. Katolickým řešením nejasností u historických sněmů (jak to definoval např. Benedikt XVI. ve své promluvě o hermeneutice kontinuity z prosince 2005) je vydávání budoucích vyjasňujících dokumentů, které texty autoritativně vyloží (např. deklarace Dominus Iesus z r. 2000, která jasně potvrdila výlučnost spásy v Katolické církvi navzdory zmatkům kolem mezináboženského dialogu). Tuto interpretaci ale může vydat jedině papež, nikoliv FSSPX na základě soukromého úsudku.
Příklad Institutu Dobrého Pastýře (IBP): Tvrdíte, že požadavek Říma je „nepřijatelný“. Empirická realita ukazuje opak. Při kanonickém schválení IBP (8. září 2006) Papežská komise Ecclesia Dei v jejich stanovách výslovně garantovala právo na „konstruktivní kritiku“ koncilu. Lze tedy plně zachovávat Tradici, teologicky diskutovat o omylech, a přitom zůstat v kanonické poslušnosti.
II. Iluze „pouhého vysluhování svátostí“
V diskuzi tvrdíte, že FSSPX nevytváří paralelní struktury, protože jeho biskupové „pouze světí a biřmují“ a nemají jurisdikci. Realita Vás usvědčuje z omylu:
Manželské tribunály a matriky: FSSPX ustavilo v roce 1991 vlastní Kanonickou komisi (sv. Karla Boromejského), která posuzuje platnost manželství a vydává o tom dekrety. Dále si Bratrstvo vede vlastní nezávislé svátostné matriky. Podle kánonu 1671 a násl. CIC je soudní rozhodování o platnosti manželství par excellence výkonem jurisdikční moci na vnějším fóru. Vedení vlastních nezávislých matrik (které má vést územní farnost dle kán. 535 CIC) je budováním plně vybavené paralelní církevní struktury, nikoliv „pouhým vysluhováním svátostí“.
III. Váš článek: Přiznání k materiálnímu schizmatu a falešné paralely
Tento rozpor mezi tvrzením o „neexistenci struktur“ a realitou mě přivádí k Vašemu článku.
Budování „imunitního“ systému: V samotném závěru textu píšete: „FSSPX tím, že má své vlastní biskupy a není napojeno na oficiální struktury… je vůči tomuto trendu mnohem více imunní než indultní bratrstva, která lze snadno šmahem zlikvidovat škrtem pera…“ Tímto výrokem jste přesně definoval materiální schizma. Katolická Církev není politická strana, kde si založíte „imunní“ frakci proti vedení. Vy otevřeně přiznáváte, že účelem svěcení je organizace, na kterou papež nedosáhne. Papež Pius XII. v encyklice Ad Apostolorum Principis (1958) však výslovně učí, že biskupská svěcení bez papežského mandátu jsou „těžce nedovolená, hříšná a svatokrádežná“, bez ohledu na domnělou nutnost.
Případ kardinála Slipyje: Máte pravdu, že kardinál Slipyj světil v roce 1977 v exilu s vědomím odporu Pavla VI. Slipyj ale světil (mj. L. Husara) pro podzemní církev, která byla v SSSR fyzicky likvidována v gulazích. FSSPX čelí disciplinárnímu sporu, ne vyhlazování. Slipyj navíc jako vrchní arcibiskup (patriarcha) bránil historické právo své sui iuris (svéprávné) církve, nebudoval paralelní síť s vlastními soudy po celém svobodném světě.
Paradox biskupa Schneidera: Biskup Schneider zůstává v plné jurisdikční podřízenosti papeži a nesvětí biskupy bez mandátu. Ve Vámi citované výzvě prosí papeže o svolení ke svěcení. Tím sám dokazuje, že svěcení bez papeže je nelegální. FSSPX tedy jedná i proti logice biskupa, kterým se zaštiťujete.
Vážený pane doktore, odvolávat se na poslušnost Bohu (Sk 5,29), a přitom vědomě budovat strukturu s vlastními soudy a biskupy tak, aby byla „imunní“ vůči Kristovu náměstkovi, je logický protimluv. Odsuzují to samotné církevní kánony a odporuje to samotnému Kristu. Myslíte si, že Pán Ježíš při ustanovení Církve nepředvídal současný stav? Pokud by bylo opravdu potřeba jednat mimo řádnou hierarchii jako FSSPX, pak by to Pán Ježíš mimořádným způsobem zjevil. Tak jak to uvádí svatý František Saleský (ve svém díle Kontroverze proti tehdejším reformátorům): ten, kdo si nárokuje „mimořádné poslání“ od Boha proti řádné církevní autoritě, musí to dokázat zjevnými zázraky. Jelikož arcibiskup Lefebvre nedostal žádné takové mimořádné pověření od Krista, je jeho dílo bohužel jen aktem svévolné vzpoury.
Díky, že jste se přiznal, pane Jene Nováku. Vám je totiž naprosto jedno, KDO zastává úřad papeže – vy budete tvrdit, že papeže je nutné poslouchat a podřizovat se mu, jinak nejsme dobrými katolíky.
Každá Bohu oddaná věřící babička bez jakéhokoli teologického vzdělávání vám sdělí, že to, co se na nás hlavně za posledních dvou pontifikátů valí z Vatikánu, už nemá s katolickou vírou naprosto nic společného. A že iniciátory těchto hrůz jsou – samotní papeži.
Iniciativou samotných papežů se církevní společenství proměňuje v pohansko-synkretickou organizaci, kde se za účasti papeže lidé až k zemi klaní pohanské bohyni; kde papež hereticky prohlašuje, že Bůh si přeje existenci různých náboženství. Vy toužíte být v jednotě s heretikem?
Katolické společenství je samotnými papeži ničeno po stránce liturgie. Proč jsou papežem pronásledováni ti, kdo trvají na důstojné bohoslužbě – a ne ti, kdo podávají Eucharistii protestantům, nasazují si před oltářem klaunské nosy – a slouží mši v hospodě? – Vy toužíte být v naprosté jednotě s papeži, kteří se nestarají o něco tak nekonečně svatého a cenného, jako je náš Pán v Eucharistii?
A jak chcete „být v jednotě“ s muži, kteří nám tvrdí, že v „synodální církvi“ má být právě ona hierarchie, o které tolik mluvíte, nahrazena „diskusemi v Duchu“, kdy se budou „nalézat nové cesty“ a směřování Církve tímto kvazidemokratickým způsobem?
….
Vy, Jene Nováku, jste tím nejlepším důkazem absolutního zmatení pojmů, které Zlo zaselo do naší Církve. Jste chycen do vlastní pasti. A skutečně – nestojíte na straně dobra. Jste žel na straně těch, kdo Kristovu Církev ničí – a mění ji na nástroj Antikrista.
Ne, nikdo z autentických katolíků nemůže být v jednotě s heretickým papežem. Jsme spojeni s posvátným úřadem papeže – ale nikoli s konkrétními muži, kteří se už zcela otevřeně rouhají – a vedou svěřené stádo do pekel.
A ještě malé post scriptum ad Jan Novák:
1) Nikdy neexistovalo „dogma“ (na jehož plnění jste podle svých slov hrdý), které by katolické věřící zavazovalo za všech okolností následovat heretického papeže. Naopak – u všech velikých teologů církevních dějin se dočtete, že herezi je nutno se za všech okolností vzepřít. I v případě heretického papeže.
2) Jste pobouřen situací v Německu – i volbou Heinera Wilmera předsedou zdejší biskupské konference. Evidentně nevíte toto: na přelomu let 2022/2023 přinesly renomované tiskové agentury zprávu o tom, že Heiner Wilmer je jeden ze zvažovaných kandidátů Jorge Bergoglia na post prefekta Dikasteria pro nauku víry.
….
Milý Jene Nováku, iluze o uzdravení Církve ze strany heretického papeže a padlých biskupů je aktem vzdání se daru, který nám dal náš dobrý Bůh: je to vzdání se používání zdravého rozumu.
Nedělejte to, prosím. – Protože u Posledního soudu se nás nebudou ptát na víru a skutky druhých lidí – ale na čistotu víry a skutků jen a jen našich vlastních. Nic (žádná „poslušnost“ či „plnění rozkazů“) nás z naší odpovědnosti nevyváže.
Velice tvrdé odsouzení těch, kdo v nitru naší Církve pracují na jejím zničení, čtu na stránkách webu „pillaroffaith.net“.
Biskup Joseph Strickland ve svém vystoupení z 6. 2. 2026, které má název „Čára v písku“, jasně pojmenovává děje v současné katolické Církvi, kde hereze je chválena a odměňována – a pravověrnost pomlouvána a pronásledována. Vyjadřuje se i k biskupským svěcením ve FSSPX. (Příspěvek přejal i např. web „Duc in altum“ 27. 2. 2026.)
….
Myslím, že Stricklandovo jednoznačné pojmenování všech symptomů současné krize by stálo i za uveřejnění a následnou diskusi.
….
A znovu opravdu upřímně děkuji za existenci webu, který nebrání zaznít pravdě – tomuto webu „Duše a hvězdy“. – Protože za celé roky své existence nikdy neselhal ve své službě Ježíši Kristu a Jeho Církvi. Modlitbu a požehnání.
Bratrstvo sv Pia X. v žádném případě nevyzývá své příznivce, aby posuzovali ty, kteří s jejich kroky nesouhlasí. Každý má možnost se seznámit s jeho stanovisky přímo na jejich webových stránkách.
Bylo by velmi vhodné, kdyby pan Poutník upustil od komentářů, v nichž spojuje obhajobu Bratrstva se svým oblíbeným „kopáním“ do názorových protivníků!
Paní Šebková, Vy byste se především měla oprostit od nenávisti k panu Poutníkovi. Vy jeho úrovně nejste schopna dosáhnout, neumíte se s tím smířit, a proto “kopete”.
Já jsem už „své úrovně“ dosáhla a posuzovat mě bude pouze, Bůh, paní Jarko.
Vy se vymezujete proti mně, já proti tomu, který posuzuje (a nėkdy dost tvrdě a nespravedlivě) mnohé a blokuje férovou diskuzi. Po takové úrovni věru netoužím!
Jsem laik. Co si počít s větami “neporušená autentická katolická církev ve společenstvích věrných Evangeliu a Tradici “ a „Jestliže Řím a Vatikán ztratily pravou víru, bude přítomná mimo její struktury“…?
Katolicita = (vše)obecnost. Vychází z výzvy: „Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi ….“, k lidem naslouchajícím, protože obtíženým. Ne mudrujícím, kdo jsou to „všichni“, či kdo je přípustně „obtížen“. Církev, jako instituce, nikdy neporušenou nebyla, zmítána spory o neporušenost a vzájemnými exkomunikacemi. Rozťata Velkým schismatem a roztříštěna Reformací po selhání koncilu s názvem „Nejsvětější ekumenický a všeobecný tridentský sněm“. Zkrvavená věřícími, napichujícími se na bodáky, zaklínajícími se pravověrností a proklínajícími se ve jménu Krista! S počtem obětí řádově vyšším než od pronásledování křesťanů kýmkoli jiným.
Tradicí je i vzájemné ujišťování schizmatiků, že schizmatiky nejsou (viz i článek v apologii.info). Proč v ní setrvávám? Historie „mé“ církve je jiná. Praděd budoval kostel. Děda vykázal z domu stoupence „Pryč od Říma“ slovy nepublikovatelnými. Dnes by to udělal stejně. V kostele je stále podáváno stejné Tělo, ovečky jsou stejně obtížené, ač jinak oděné. Jen, díky beranům, se v něm dnes některé nesnesou. „Církev obecná“, jak mne učili v základní modlitbě, církev tichá a ekumenická, naslouchající i bez koncilu prvotní výzvě, ale trvá. Napříč denominacemi, v osobních příbězích svatosti. I mučednictví od „bratrů ve víře“.
Evangelium nevyzývá k výměně církve ale k pokání. Změně srdce. Bez ní jsou všechny spory hádkou o konzervu, do které zavřít Věčné Světlo. Končí stejně – tmou uvnitř. Směšnou, u třeštících hierarchů či akademiků. I jim ale bude přičtena spoluvina za rozkol. Za každou rodinu, která se modlí v kostele „pokoj vám“ ale doma si nepodá navzájem ruku. Kvůli sporu o přijímání na ruku nebo do úst – od Toho, kdo „lámal a dával“ (přes půlku stolu). Kardinální otázka stojí jinak. Byl Františkův pontifikát odklonem od Evangelia nebo naopak pokusem o návrat k němu? Mě ještě učili, že Kristus je Králem Pokoje. Že rozkol slouží králi jinému. K větám v úvodu se mi vybavuje Mat. 23-24. Evangelijního v nich nevidím nic.
Ad Vladimír K.:
Zásadním omylem je tvrdit, že „katolická Církev je pro všechny“. Není a nikdy nebyla.
Je pro ty, kdo srdcem vyznávají a žijí Evangelium našeho Pána, kdo se neklaní modlám a ideologiím přítomného věku, kdo neurážejí našeho Boha „ekumenickými“ řečmi o tom, že „všechna náboženství jsou cestou ke spáse“.
Pro vás, modernisty, je typické, že (jako všichni sektáři) vytrháváte z Písma svatého útržky, které prezentujete jako „celé Písmo“.
Náš Pán Ježíš Kristus také řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni – nepřáteli člověka bude jeho vlastní rodina.“ [Evangelium svatého Matouše, 10. kapitola]
Tolik k vaší filosofii „církve pohody“. Pardon – už máte oficiální název: „synodální církev“.
Budeme-li ctít význam slov, pak církev katolická je pro všechny, jinak by nebyla katolická. Církev Katolická pro všechny vskutku není a nikdy nebyla. V tom se shodneme. Vy to oslavujete, já to vidím jako selhání.
Když citujete Mat 10 21 („… syn proti otci …“), je dobré číst dál Mat 10 22 („pro mé jméno vás budou nenávidět…“). Konflikt se tu očekává mezi těmi, kdo Krista přijali a kdo ne. Ježíšovo nadšení pro bitku mezi otcem a synem, kteří Ho oba přijali, v tom i při nejhorší vůli nevidím. Spíš by jim řekl, že ho oba nepřijali nebo zda se zbláznili.
Nevzdělán ve filosofii, je mi bližší víra lidí páchnoucích rybinou. Víra v Krále pokoje. Rozdíl mezi pohodou a pokojem viz třeba ChatGPT. Nevím, jako laik, co je synodální nebo dcerodální a zda se také mají o Krista rvát. V rodném listě mám církev asi stejnou jako zatím Vy. Měnit nebudu.
Na jiném místě tu citujete Mat. 5,37: „Vaše řeč budiž „ano, ano – ne, ne. Co je nadto, je ze Zlého.“ Vidíte, na tom se celkem shodneme. Až na jedno. Komu kdo z nás říká „ano“ a komu „ne“.
S Katolickou církví je to jako s Kristem. Kristus přišel, aby spasil každého, aby ho všichni následovali. Ale jak sám mnohokrát jasně říká, přesto nemnoho je těch, co ho následují, nemnoho je těch, co budou spaseni. Tak i Katolická církev je pro všechny, ale jen menšina toho využije. Váš problém je, že se s falešným odkazem na tu první část faktu snažíte popřít tu druhou.
Ad Vladimír K. Jestli je Vaše „kardinální otázka“ směřovaná na římského biskupa p. Bergoglia, je mi to líto, ale nemůžu s ním najít jednotu v uctívání démona pačamámy. Domnívám se, že by Váš děda komentoval situaci a pačamámu, a tedy i Řím obsazený p. Bergogliem, jinak, než jak se snažíte argumentovat. okud Váš děda navštěvoval katolické mše v 70. letech, co říkal na změnu mše? Moje babička to označila za protestantskou mši, a vzhledem k tomu, že „staré“ latinské mše nikde nebyly, do zprotestantizovaného kostela už chodila jen na pohřby.
A slova, která píšete o počtu “ obětí řádově vyšším“ svědčí spíše o neznalosti historie církve. Spor o přijímáni sv. „na ruku“ je náročnější na chápání problematiky, ale jestli se ve Vašem kostele čte „za vás a za mnohé“ nebo se lživě překrucují slova Bible, potom jak Vy, Vladimíre, snášíte to, že lektor lže, když čte z listů „Bratři a sestry“ a když kněz lže, když „nesprávně cituje“: „za vás a za VŠECHNY“?
Ad Vladimír K. : To myslíte vážně, když i jen uvažujete o tom, že Františkův pontifikát by mohl být návratem k evangeliu?!? S pohanskou modloslužbou (Pachamama), morálně pochybnými encyklikami podvracejícími odvěkou morální nauku církve, snahou zlikvidovat tradici atd. atd.? Jistě, soudit ho bude Bůh, ale jen prostý zdravý rozum říká, co všechno bylo za Fr. špatně.
S neochotou lidí se mezi sebou usmířit a nutností obrácení (vlastně každodenního) máte pravdu. Pokud jde o vyloženou a evidentní nesprávnost sv. přijímání na ruku se nebudu rozepisovat, to už mnohokrát udělali lépe jiní, ale jedna věc je jistá – vede to postupně ke ztrátě víry v reálnou přítomnost; i to že dnes mnozí chodí v presbytáři kolem svatostánku jako by to byla dvířka od špajzu! – nepokleká se, někteří už se ani neukloní, jen naznačí něco jako zastavení se – a jiní dokonce už ani to ne!
A pokud jde o Vámi zmiňované podávání „přes půlku stolu“, nikdo jsme u toho tehdy nebyli, a Církev měla moc dobrý důvod, proč zavedla uctivé přijímání vkleče a do úst, jak se to po staletí praktikovalo. Stání a hlavně přijímání na ruku opravdu nic dobrého nepřineslo. Jiná věc je, že i když s tímto způsobem nemohu souhlasit a pohoršuje mě, nesmím chovat v srdci nepřátelství nebo dokonce nenávist k tomu, kdo tento špatný způsob realizuje. Každá nenávist je nekřesťanská a jsme povinni se modlit i za své nepřátele a snést bez hněvu i posměch a pohrdání za svůj odlišný názor. Jiná cesta bohužel nevede, „dialogem“ nikoho nepřesvědčíme, to si každý jen „mele“ to svoje a nikam to nevede.
Prostý zdravý rozum kdysi velel upalovat za uřknutí krávy. Modlit se za nepřátele máme. Taky ale zpytovat, nakolik jsme nepřátelství napomohli sami. Abychom věděli, za koho se vlastně modlit.
Ano, otázku myslím vážně. Volba papeže je jeden z nejstarších rituálů Církve. Stojí a padá s vírou v účast Ducha Svatého. Otázka je to zásadní a odpověď na ni zná jen Bůh. Já ne. Neznají ji ani mudrcové, kteří – odvolávajíce se na tradici – tvrdí, že nám tam DS nastrčil antikrista. Tradice je výtvor lidský. Uchovává zkušenosti úctyhodné i veskrze opačné. Není ale 4. božskou osobou, vytvořenou podle principu „škrtněte co se nehodí“.
Vše, co píšete, vyjadřuje víru, jak ji prožíváte Vy. Nemám s čím polemizovat, s mnohým se ztotožňuji. Přijímám do úst. Klečím až v lavici. Vadí mi představa kritiků, kteří udělování Svátosti, nejintimnější okamžik liturgie, sledují jako tyátr. Vaše reakce je hlavně seznam nedostatků těch druhých. Mé chápání víry je odlišné. Výzva “Přijďte, kdo jste obtíženi“ platí mně osobně a je toho věru dost, co musím nést. Bůh o nás ví nekonečně víc, než víme sami o sobě, natož o jiných. Nepotřebuje posudky obtížených, ani abychom je vytřídili. Vyzývá nás, abychom je přivedli. Stejně jako papež František.
Paní Slavíčková,
děkuji za Vaše slova; plně se s nimi ztotožňuji!
Zkrátka a dobře: vyhnali jsme z kostelů, vpravdě Domů Božích, posvátno. Myslím, že Pán Ježíš by měl dost dobrých důvodů udělat si při jejich návštěvě důtky!
Ad Vladimír K.
Drahný čas se mi dere na jazyk otázka: Nemáte, odloučený bratře, stejnou IP adresu jako pan Rostislav Vlček?
Táž bodrost, tytéž flashbacky rodinné historie, totéž perfektní osvojení si pojmů a historických fakt, tatáž brilantní logika – a především: závěry natolik nevyvratitelné, že (chtě nechtě) před nimi musí kapitulovat každý oponent.
Prostě příspěvky natolik upovídané, dětsky naivní a ústící do takových nesmyslů, že nad nimi s přáteli propukáme v smích – smích, jenž trvá dlouhé minuty.
Drahý příteli, právě Vy a nikdo jiný si zasloužíte řád Bílého Bergoglia 1. stupně! Neodmítejte prosím z vrozené pokory… Nebojte, protlačíme to!
O IP nevím, K. není Vlček. Ale díky za utvrzení, že nejsem sám, kdo má vzory ve víře v rodině a nemusí pro ně putovat do Kazachstánu. Je nás možná i víc, jen to odtud není vidno. Děkuji i za řád. Udělte ho ale tomu, kdo v počtu příspěvků a ve fascinaci Bergogliem vskutku vede. Vůbec se nebojím, že byste to neprotlačil, Vaše příspěvky jsou toho důkazem. Dbejte ale na hygienu.
Za dětskost se nestydím, oni na tom kdysi rybáři oproti tehdejším Poutníkům nebyli o moc líp. Rád posloužím Vám i Vašemu Sanhedrinu k terapii smíchem. Je léčivý, ale trvá-li déle než minutu, je těžko odlišitelný od záchvatu. Na obsedantní stavy bohužel nezabírá.
I s Vámi je milo a srandy kopec. Udělám ale přestávku přinejmenším do doby povelikonoční, pro řehot příhodnější.
Přínosný komentář k nastávajícímu svěcení biskupů FSSPX přinesl „lifesitenews.com“ 9. března 2026.
V příspěvku Gaetana Masciulla je vyjádření biskupa Athanasia Schneidera k možné exkomunikaci, která by následovala po uvedených svěceních.
Podle biskupa Schneidera nebude z hlediska kanonického práva exkomunikace platná, protože Bratrstvo nemá absolutně v úmyslu oddělit se tímto svěcením od Církve. Nejde tedy v žádném případě o schizma.
Doporučuji tento příspěvek – stejně jako všechna vyjádření biskupa Schneidera k dané problematice.
Ad Jan Novák: Velebný pane,
mějme na paměti, že pouze a jedině díky dobrému a pohříchu osamocenému boji mons. Lefébvra byla v časech nejvyššího ohrožení (to podtrhuji) zachráněna tradiční katolická mše svatá, tradiční formace a svěcení kněží, vysluhování všech dalších tradičních svátostí a předávání neporušené katolické nauky. Dokonce mezi kněžími FSSP uznání těchto jeho zásluh tu a tam zaznívá, byť většinou za zavřenými dveřmi. A já k tomu dodávám, že – ač to zní absurdně –mons. Lefébvre jako zakladatel FSSPX je v tomto smyslu de facto i otcem zakladatelem FSSP, navzdory tomu, že jej několik mladých kněží opustilo a založením FSSP zradilo, neboť nebýt mons. Lefébvra, FSSP by bylo nevzniklo.
Koncem devadesátých let mons. Lefébvre cítil blížící se konec své pozemské pouti (byla mu prý diagnostikována rakovina). Polský papež již vyhlížel „biologické vyřešení“ katolické revolty mons. Lefébvra proti modernismu a podnikal tomu adekvátní obstrukční kroky. Tehdy poznal tento novodobý svatý Atanáš, že Církev je modernismem natolik ohrožena a jemu Pán (narozdíl od sv. Atanáše) již nedopřeje více sil, a po celonoční adoraci před Nejsv. Svátostí dospěl k rozhodnutí v zájmu spásy duší vysvětit další katolické biskupy, neboť – a to bývá často opomíjeno – „všechny svátosti koncilních biskupů jsou pochybné“ (sic!)
FSSP mons. Lefébvrovi předkládá, že i kdyby nakonec nedostal papežské svolení k biskupskému svěcení a zemřel bez toho, že by vysvětil další biskupy, papež by jistě poskytl koncilní biskupy pro FSSPX a dílo mons. Lefébvra by nezaniklo. Já si to nemyslím, neboť mnohem pravděpodobnějším se mi zdá, že v zájmu kýžené liturgické jednoty (srov. např. Traditionis custodes) by nová mše a nové svátosti (rozuměj modernistická mše a modernistické svátosti) musely nahradit ty tradiční katolické, kvůli čemuž by každý, kdo by tomu bránil, byl po dobrém či po zlém eliminován. Jen si vzpomeňte, velebný pane, na tu hrůzu, kterou v řadách FSSP vyvolala Traditionis custodes, a na tu úlevu, jakou přinesla následná úspěšná intervence FSSP u papeže Františka, když mu připomněla úlohu a význam FSSP ve vztahu k FSSPX a získala pro sebe a pro ostatní instituty E. D. exempci z brutálního potlačení tradiční katolické mše svaté v zájmu kýžené liturgické jednoty.
Všichni jsme s Vámi zajedno, velebný pane, že heretický pokyn papeže je katolík oprávněn (ba povinen) odmítnout, nicméně nikoli hříšný či nikoli heretický pokyn pastorační povahy je povinen z povinné poslušnosti k papežskému úřadu ctít a zachovat, i kdyby pocházel od papeže veřejně hříšného.
Mnohé Vaše čtenáře na portálu Duše a hvězdy však evidentně zaráží, jak tak jasná právní argumentace, jakou prezentujete, může vést k tak nepřijatelnému výsledku, jakým je otevření stavidel modernismu (resp. nebránění jeho vítěznému tažení) a potlačení katolicismu (resp. jeho předání do rukou modernistické církevní hierarchie, což vychází nastejno). Když hledám příčinu tohoto rozporu, vidím jej v zamlčení resp. neaplikaci nejvyššího zákona v Církvi uchovávaného v kanonické tradici od středověku (Decretum Gratiani z 12. století) a zakotveného v posledním ustanovení kán. 1752 CIC 1983: salus animarum suprema lex. Právě proto, že je tato věta umístěna na úplném konci CIC, má symbolicky připomenout, že všechny předchozí kánony CIC (a kanonické právo vůbec) mají být nakonec vykládány s ohledem na spásu duší. Tato maxima měla v kanonickém právu vždy velký význam: byla používána jako interpretační pravidlo, když se zákon jevil příliš přísný, ospravedlňovala pastorační epikeii (rozumné zmírnění aplikace práva) a zdůrazňovala, že církevní právo je prostředkem, nikoli cílem. Při vší úctě, Vámi vyjmenovaná kanonická pravidla přece musí ustoupit cíli, kterým je Kristem slíbené zachování Církve jako katolické nevěsty Kristovy. Pokud by vedla k ztrátě katolické víry založené na katolické nauce, na katolických svátostech atd. atd., nelze trvat na jejich dodržení. Připravovaná biskupská svěcení nenárokující místní jurisdikci, prostá schismatického úmyslu a sledující cíl zachování katolického předávání až do skonání světa jsou mimo jakoukoli pochybnost po právu a je pouze třeba litovat, že onen prefekt nevalné pověsti spolu s papežem nevalných činů nevyužili příležitosti včlenit FSSPX do svých církevních struktur, což by však – ruku na srdce – působilo vedle FSSP apod. poněkud bizarně, nemyslíte? Podle mého názoru se rozhodlo vedení FSSPX správně, nemohlo se ani rozhodnout jinak. Na druhou stranu se nedivím rozhodnutí papeže, které bylo očekávatelné. Počkejme si teď na to, zda americký papež přikročí k exkomunikaci jako kdysi v minulosti polský papež či jak obdobně některé ariánské synody naložily se sv. Atanášem. A modleme se za papeže, aby zasvětil Rusko a aby Kristus zkrátil dny vyměřené této apostasi.
„Vámi vyjmenovaná kanonická pravidla přece musí ustoupit cíli, kterým je Kristem slíbené zachování Církve jako katolické nevěsty Kristovy“
Právěže to je příslib, ne úkol. To je přece naopak argument proti Vaší interpretaci.
Kdyby zachování Církve byl úkol lidí, dávalo by perfektní smysl světit v krizi biskupy i bez svolení papeže, protože i kdyby bylo subjektivní přesvědčení, že jiné cesty není, objektivně mylné (třeba by byl mylný předpoklad, že papež jen čeká na to „biologické řešení“), zjevně by nebylo přijatelné v tak extrémně důležité věci riskovat.
Ale při důvěře v platnost tohoto příslibu zjevně vždy existuje jiná cesta: nechat to s pokorou na Božím řízení. Pokud FSSPX přesto světí, má snad nedostatek pokory či důvěry ve „slíbené zachování Církve“? Vysvětlení tohoto (snad zdánlivého) rozporu mi v těchto diskusích chybí.
Ad Matěj Petřina:
Tento argument je mi dobře znám z rozhovorů s kněžími FSSP. Odvolávají se na něj, obhajují se jím a přitom opomíjejí fakt, že biskupské svěcení v roce 1988 byl aktem Církve bojující, kdy každý její člen je Pánem povolán do zbraně proti mocnostem tohoto světa v boji o spásu svojí duše a duší svých bližních. Pán si bojovníky volá do boje, a toto volání mons. Lefébvre na koncilu a hlavně po koncilu vyslyšel. Zda Pán volal po koncilu do boje i další bojovníky, nevím, nebyla jsem u toho, každopádně mons. Lefébvre zůstal mezi nástupci apoštolů v tomto svatém boji pohříchu osamocený (a Pán tomu chtěl, že někteří jeho učedníci jej za to opustili a založili si FSSP …). Tvrdím, že kdyby nebylo biskupských svěcení v roce 1988, nejen že by nebylo FSSP, ale ani by nic nemotivovalo papeže Jana Pavla II. a pozdější papeže, aby dovolili koexistenci NOM a TLM, když je žádoucí (a v tom má Traditionis custodes pravdu), aby byl jeden hlavní ritus pro západní církev, a nikoli dva. Nic by podle mne tyto papeže nemotivovalo k tomu, aby svěcením kněží FSSP koncilními biskupy uměle udržovali při životě tento nežádoucí biritualismus, když by mu mohli učinit konec úplným zákazem TLM (nebo podmíněním sloužení přednostně NOM, které by po určité době nahradil úplný zákaz TLM).
Nemáme důvod se domnívat, že svěcení kněží FSSP koncilními biskupy pokračuje snad díky přání pokoncilních papežů udržovat při životě biritualismus. Těmito papeži je svěcení kněží FSSP delegovanými koncilními biskupy důvodně vnímáno jako nutnost vyvolaná existencí FSSPX coby údu Církve bojující proti liberalismu a modernismu.
Zmiňovaná kanonická pravidla musí, jak jsem napsala, ustoupit nikoli příslibu non praevalebunt (v tom Vám dávám za pravdu), ale cíli, kterým je salus animarum. Tohoto cíle lze docílit pouze interpretací kanonických pravidel v souladu se zásadou salus animarum suprema lex, a to i tehdy, kdy jde výklad proti samotné liteře kanonického pravidla (tzn. praeter legem i contra legem).
Vážená paní Lavrová, nejsem kněz. Vámi popsaný narativ (tedy že FSSPX v podstatě donutilo Řím k ústupkům a bez jejich revolty z roku 1988 by nebylo FSSP ani staré mše) je mezi tradicionalisty velmi oblíbený. Z hlediska katolické morálky a kanonického práva v něm ale nacházím zásadní a nebezpečné trhliny.
1. Zneužití principu „Salus animarum“ a ospravedlnění svatokrádeže
Ve svém příspěvku píšete, že kánony o exkomunikaci za nedovolené svěcení musí ustoupit nejvyššímu zákonu (Salus animarum suprema lex – kán. 1752), a to dokonce i tehdy, když jde tento výklad proti samotné liteře zákona (contra legem).
Paní Lavrová, spása duší je skutečně nejvyšším zákonem Církve a smyslem celého Kodexu. Právě proto ale nikdy nemůže být dosažena pácháním objektivního zla a trháním viditelné Církve. Vaše aplikace tohoto principu je přesně tím, co výslovně odsoudil svatý Pavel v listu Římanům (Řím 3,8), když zavrhl myšlenku: „Čiňme zlo, aby z něho vzešlo dobro.“
Papež Pius XII. ve své encyklice Ad Apostolorum Principis (1958) řešil přesně tuto Vaši námitku. Čínští vlastenečtí biskupové tehdy také světili bez papeže a odvolávali se na to, že to dělají pro „spásu duší“ a z pastorační nutnosti. Pius XII. (odst. 42) jim odpověděl tvrdě a s definitivní platností: „Nelze se odvolávat na ‚potřebu duší‘ k ospravedlnění tohoto kroku… Tyto činy jsou těžce nedovolené, to jest hříšné a svatokrádežné (peccaminosi et sacrilegi).“ Záchrana duší a zachování Tradice jsou posvátné cíle, ale katolík k nim nesmí kráčet přes svatokrádež, kterou svěcení bez mandátu objektivně je. Tvrdit, že kvůli spáse duší smíme ignorovat Kristem ustanovenou strukturu Církve, je v podstatě tvrzením, že Bůh po nás chce hřích, abychom zachránili Jeho Církev. To je teologická absurdita.
2. Machiavelismus v Církvi (Hřích schizmatu jako „užitečný nástroj“)
Z Vašeho textu vyplývá zvláštní historická teorie: tvrdíte, že zrod Kněžského bratrstva svatého Petra (FSSP) a tolerance staré mše v Římě je vlastně nutností vyvolanou existencí FSSPX (tedy plodem neposlušnosti z roku 1988).
Tento argument je nejen historicky sporný (papež Benedikt XVI. vrátil starou mši církvi z hlubokého teologického přesvědčení, ne ze strachu), ale především je morálně zvrácený. Říkáte tím vlastně toto: „Je dobře, že arcibiskup Lefebvre udělal schizmatický akt a neposlechl, protože díky tomu vzniklo něco dobrého (FSSP a indulty).“ To je čistý machiavelismus – účel světí prostředky.
V katolické morálce ale nikdy neplatí, že by zlý skutek (roztržení jednoty) byl ospravedlněn tím, že Bůh z něj následně dokázal vyvodit nějaké dobro. Bůh dokázal vyvodit spásu světa i ze zrady Jidáše, ale to z Jidáše nedělá hrdinu, kterému bychom měli děkovat.
Pan Matěj Petřina, kterému jste odpovídala, měl naprostou pravdu, když se ptal na Vaši důvěru v Boží řízení. Vy Církev bojující redukujete na lidskou politiku nátlaku. Omlouváte budování paralelní církevní struktury tím, že je to pragmaticky „užitečné“ pro záchranu liturgie.
Katolickou cestou k záchraně Církve ale není politická strategie a svatokrádežná svěcení contra legem. Katolickou cestou je věrnost a utrpení uvnitř struktur Církve.
Pokud arcibiskup Lefebvre neměl k tak radikálnímu kroku (svěcení proti vůli papeže) prokazatelné mimořádné zjevení potvrzené zázraky (jak učí sv. František Saleský ohledně nároků na mimořádné poslání), zůstává tento krok bohužel aktem svévolné vzpoury, byť s těmi nejlepšími subjektivními úmysly.
Ad Jan Novák:
Vážený pane,
napsal jste mnohé, s čím nemohu souhlasit, a tak si dovolím ke sporným tezím svoji oponenturu:
Ad „spása duší je skutečně nejvyšším zákonem Církve a smyslem celého Kodexu. Právě proto ale nikdy nemůže být dosažena pácháním objektivního zla a trháním viditelné Církve. “
Odmítám Vaši presumpci, že svěcení katolických biskupů v r. 1988 bylo pácháním objektivního zla a trháním Církve. Naše odlišné pohledy na tyto události se podobají pozorovatelům z doby ariánské krize. Ariánská většina odsuzovala páchání objektivního zla a trhání viditelné Církve, naopak sv. Atanáš a hrstka jeho stoupenců bojovali za čistotu víry a spásu duší, a to nejen podle svého subjektivního přesvědčení, ale objektivně, s historickým odstupem nahlíženo. Tak i dnes, v době modernistické krize, se naše pohledy rozcházejí. Nemám důvod Vás, pane Nováku, řadit mezi modernisty, ale Vaše oponentura katolické věci jí zrovna neslouží (eufemicky řečeno). Nicméně je potřeba jí přiznat užitečnost pro tříbení názorů.
Ad „Papež Pius XII. ve své encyklice Ad Apostolorum Principis (1958) …“
Váš argument je nepřípadný. Tato událost z padesátých let se diametrálně liší od události v roce 1988. Pius XII. v této encyklice odsoudil snahu čínských komunistů a jejich církevních „vlasteneckých“ přisluhovačů (jakési čínské variace na naše Pacem in terris) odtrhnout se od Říma. Papež dobře prohlédl, že pokud se tito „vlasteneční“ katolíci dovolávali zásady salus animarum, pokoušeli se jen o ďábelské zmatení pojmů a svěcení „vlasteneckých“ biskupů bez papežského souhlasu ve skutečnosti nebylo ke spáse duší potřeba (o stav nouze v modernistické krizi nešlo, Řím byl pravověrný, pravověrná katolická církev prosperovala všude mimo komunistické země atd.).
Ad „Záchrana duší a zachování Tradice jsou posvátné cíle, ale katolík k nim nesmí kráčet přes svatokrádež, kterou svěcení bez mandátu objektivně je.“
Není pravda, že svěcení bez papežského mandátu je objektivně svatokrádeží. Bylo by jí, kdyby zde nebyl stav nouze v bezprecedentní modernistické krizi, kdyby všechny svátosti koncilních biskupů nebyly pochybné, kdyby zde byl schismatický úmysl a kdyby si vysvěcení biskupové uzurpovali místní jurisdikci. Nic z toho ale neplatí.
Ad „Tvrdit, že kvůli spáse duší smíme ignorovat Kristem ustanovenou strukturu Církve, je v podstatě tvrzením, že Bůh po nás chce hřích, abychom zachránili Jeho Církev. To je teologická absurdita.“
FSSPX bylo a zůstává součástí Církve, schismatický úmysl mu nelze prokázat. V roce 1988 i letos řádně požádalo papeže o souhlas s biskupským svěcením. Tehdy bylo i nyní je nuceno k němu přikročit bez papežského mandátu v rámci akce záchrany katolické víry a katolické Církve. Jiný úmysl mu nelze prokázat (dokonce i Vy uznáváte, že FSSPX má dobrý subjektivní úmysl) a jiné objektivní cíle nesleduje (ani Vy jste žádné takové cíle netvrdil, tím méně prokázal). Nemůžete proto obhájit své tvrzení o hříchu.
Ad „Z Vašeho textu vyplývá zvláštní historická teorie: tvrdíte, že zrod Kněžského bratrstva svatého Petra (FSSP) a tolerance staré mše v Římě je vlastně nutností vyvolanou existencí FSSPX (tedy plodem neposlušnosti z roku 1988).“
Vkládáte mi do úst výrok o “ plodech neposlušnosti z roku 1988″. To jsem nenapsala. Pokud tou neposlušností míníte neposlušnost několika členů FSSPX, kteří opustili FSSPX, aby se dali do speciálních služeb koncilní církve, tak s tím souhlasím, ale neposlušnost na straně mons. Lefébvra vidím pouze ve vztahu k tehdejšímu modernistickému Římu, nikoli k věčnému Římu.
Ad „papež Benedikt XVI. vrátil starou mši církvi z hlubokého teologického přesvědčení, ne ze strachu“
Jaké máte důkazy pro toto svoje neuvěřitelné tvrzení? Pokud je mi známo, papež Benedikt XVI. po roce 1970 nikdy veřejně nesloužil TLM, pouze předsedal NOM, ačkoliv v roce 2007 uvolnit útlak TLM a ačkoliv mohl dát svým osobním případem najevo, že to s TLM myslí upřímně. Nedal. Ani své hanebné modernistické role, jakou sehrál na II. VK, nikdy veřejně nelitoval. Kéž je mu Bůh milostivý.
Ad „Říkáte tím vlastně toto: „Je dobře, že arcibiskup Lefebvre udělal schizmatický akt a neposlechl, protože díky tomu vzniklo něco dobrého (FSSP a indulty).“ To je čistý machiavelismus – účel světí prostředky.“
Váš pokus o parafrázi mého výroku je nepovedený. Docela jste pozměnil jeho smysl. Nenapsala jsem, že vznik FSSP a indultů považuji za něco dobrého. Ba právě naopak jsem psala v opačném smyslu, že vznik FSSP a indultů je plodem zdokumentované zrady a plní speciální úkol zadaný modernistickým Římem, zaměřený proti věčnému Římu. Pokud se někdo snížil k machiavelismu, tak spíše ten, kdo se stylizuje jako tradicionalista a slouží TLM, ale přitom hájí a podporuje NOM, hájí dokumenty II. VK o ekumenismu a biskupské kolegialitě, hájí dubiózní pokoncilní svěcení, synodalitu atd. atd. Dovolím si odbočku: proč FSSP a indultní kněží nežehnají párům homosexuálů a proč nepodávají sv. přijímání rozvedeným a znovu sezdaným? Je to přece právo těchto oveček a papež si to přeje (jinak by to neumožnil), tak proč taková neposlušnost FSSP a indultních kněží modernistickému Římu?
Ad „Pan Matěj Petřina, kterému jste odpovídala, měl naprostou pravdu, když se ptal na Vaši důvěru v Boží řízení. Vy Církev bojující redukujete na lidskou politiku nátlaku. Omlouváte budování paralelní církevní struktury tím, že je to pragmaticky „užitečné“ pro záchranu liturgie.“
Bůh si (Božím řízením) mnohdy volí lidi jako nástroje k uskutečnění svého úradku. Tito lidé jsou Církev bojující. Ta používá širikou škálu prostředků. Např. karmelitáni modlitbu, po nich nikdy nikdo nechtěl , aby vzali do ruky meč, narozdíl od katolických králů či rytířských řádů. FSSPX bojuje specificky – zachovává katolické kněžství a vysluhování katolických svátostí v době, kdy reálně hrozí, že obojí zanikne. To Bůh nedopustí a k obraně katolického kněžství a vysluhování katolických svátostí si volí účinné nástroje. Pohleďte, jak se vinice Páně rozrůstá!
Ad „Katolickou cestou k záchraně Církve ale není politická strategie a svatokrádežná svěcení contra legem. Katolickou cestou je věrnost a utrpení uvnitř struktur Církve.“
Katolickou cestou k záchraně Církve jsou svěcení proti zákonu, jehož litera hrozí být překážkou ve spáse duší.
Ad „Pokud arcibiskup Lefebvre neměl k tak radikálnímu kroku (svěcení proti vůli papeže) prokazatelné mimořádné zjevení potvrzené zázraky (jak učí sv. František Saleský ohledně nároků na mimořádné poslání), zůstává tento krok bohužel aktem svévolné vzpoury, byť s těmi nejlepšími subjektivními úmysly.“
Toto je pozoruhodný názor, za který děkuji a budu o něm přemýšlet. Zdá se mi sice, že viditelné plody záchranné akce mons. Lefébvra se již více než hojně dostavily, ale to spíš jde rozumem vysvětlit, než aby šlo o „mimořádné zjevení“.
Ad Čínští vlastenečtí biskupové:
Ta analogie nesedí, ten text jsem četl v AAS.
Účel těchto svěcení bylo budování tzv. Čínské vlastenecké církve (ne spása duší jak tvrdili), což je samo o sobě schismatická sekta, podporující mj. potraty. Vnitřní špatnost a nedovolenost tohoto jednání plyne z toho, že účel jednání byl vnitřně špatný – budován sekty s ideologií poplatnou čínským soudruhům.
Účel svěcení u bratrstva je odvracet skutečný stav universální nouze, účel svěcení u komunistických biskupů je podpora režimu a prorežimní sekty, asi jako kdyby bez mandátu někdo vysvětil Plojhara.
Vy ten rozdíl nevidíte, nebo nechcete vidět?
Vaše argumentace stojí na několika teologických a logických omylech, které jsou v přímém rozporu s dokumentovaným učením Církve. Dovolte mi je stručně a věcně uvést na pravou míru:
1. Dobrý úmysl neospravedlňuje objektivně nedovolený čin
Tvrdíte, že svěcení bez papežského mandátu v případě FSSPX není zločinem, protože úmyslem byla „záchrana duší“. Tento princip, že dobrý účel ospravedlňuje nedovolené prostředky, katolická morálka kategoricky odmítá.
Veritatis Splendor: Papež Jan Pavel II. (v encyklice z roku 1993, odst. 79-82) výslovně učí, že pro morální ospravedlnění činu nestačí jen vznešený cíl. Volba vysvětit biskupy proti výslovnému, písemnému zákazu Kristova náměstka je objektivně špatná volba porušující Boží řád, bez ohledu na to, jak vznešené pohnutky k ní vedly.
Katechismus (KKC): Podle článku 1759 platí: „Nelze ospravedlnit zlý čin vykonaný s dobrým úmyslem“ a článek 1756 dodává: „Člověk nesmí dělat zlo, aby z něho vzešlo dobro“ (srov. také Řím 3,8). Tímto zlem zde není samotné udělení svátosti, ale vědomá uzurpace nejvyšší apoštolské pravomoci a těžké porušení jednoty Církve.
Ad Apostolorum Principis: Papež Pius XII. (v encyklice z roku 1958) v souvislosti s nedovolenými svěceními výslovně zavrhl výmluvu, že se tak děje „kvůli potřebě postarat se o duše“ (odst. 49 a 50). K těmto svěcením bez papežského mandátu jasně uvedl (v odst. 41), že jsou „těžce nedovolená, to jest zločinná a svatokrádežná“. Hned vzápětí (v odst. 42) dodává, že ten, kdo vchází do ovčince jinou cestou než dveřmi, je „zloděj a lupič“.
2. Blud o „Věčném“ a „Modernistickém“ Římu
Rozlišování mezi věrností „věčnému Římu“ a neposlušností „modernistickému Římu“ nemá v katolické dogmatice oporu.
Mortalium Animos: Papež Pius XI. (v encyklice z roku 1928, odst. 11-12) zdůraznil, že v jedné Kristově Církvi nemůže být nikdo, kdo „neuznává a neposlouchá autoritu a prvenství Petra a jeho legitimních nástupců“. Církev není neviditelná idea, ale viditelná společnost podřízená žijícímu římskému pontifikovi.
Jednota Církve: Oddělit se od úřadu současného papeže s odkazem na tradici je princip, který historicky používaly skupiny, jež se nakonec od Církve odtrhly (např. starokatolíci nebo reformátoři). Pius XI. (tamtéž, odst. 12) vyzývá k návratu k „apoštolskému stolci, který je kořenem a lůnem (radix et matrix), z něhož vyrůstá Boží církev“.
3. Fiducia Supplicans a skutečná poslušnost
Vaše srovnání s FSSP a dokumentem Fiducia Supplicans je procesně i kanonicky chybné.
Povaha dokumentu: Deklarace Fiducia Supplicans (vydaná Dikasteriem pro nauku víry v roce 2023, čl. 37 a 38) výslovně uvádí, že tato pastorační požehnání nemají být ritualizována a jejich udělení závisí na pastoračním rozlišení v konkrétních situacích. Dokument neukládá knězi povinnost žehnat v každém případě, ale otevírá možnost pro ty, kteří o požehnání prosí s vědomím své hříšnosti (čl. 31). Kněží FSSP tedy neporušují žádný příkaz, pokud tato požehnání neudělují.
Kanonický trest: Naopak svěcení biskupa bez papežského mandátu je v Kodexu kanonického práva (po reformě trestního práva z roku 2021 jde o kánon 1387, dříve kánon 1382) klasifikováno jako delikt, za který nastává exkomunikace latae sententiae (samočinně). Zatímco Fiducia Supplicans ponechává prostor pro pastorační uvážení, zákaz nelegálních svěcení je absolutní a jeho porušení přímo narušuje jednotu Církve.
4. Svátostná pečeť a charakter kněžství
Je třeba připomenout, že kněžství není soukromým majetkem žádného bratrstva. Validně vysvěcený kněz jím zůstává navždy díky nezrušitelnému znamení (character – viz KKC, čl. 1582), ale jeho služba musí být v souladu s církevní disciplínou.
Označit kněze FSSP za „plod zrady“ je hluboce nespravedlivé. Tito kněží slouží tutéž tradiční mši, ale činí tak v plné jednotě s viditelnou hlavou Církve. Bůh skutečně zachraňuje svou Církev, ale činí tak skrze pokoru a věrnost strukturám, které sám ustanovil, nikoliv skrze uzurpaci moci a odsuzování těch, kteří zvolili cestu kanonické legality.
A kdy se ze smrtelného hříchu ( tj. partnerského soužití nesezdaných, partnerského soužití leseb a homosexuálů) stane objektivně něco, co zaslouží požehnání? Jste demagog a modernista, pane Jene Nováku. Ušlechtilými řečmi vskutku Desatero nepředěláte.
Právě činnosti lidí vám podobných můžeme poděkovat za takové akce, jako byla Robertem Prevostem podpořená „pouť LGBT“ do Vatikánu.
Prohlédněte si fotografie dvojic, s radostným úsměvem se držících za ruce v chrámu svatého Petra (vaše „vědomí hříšnosti“ je nesmyslné tvrzení – ti lidé to brali jako svůj triumf, nastartovaný heretickým „Fiducia supplicans“). Jejich trička ozdobená nápisy „Nas..t na morálku“ mluví jasnou řečí. Co se nám to tu snažíte vyprávět?
Vaše poučování možná najde tleskající čtenáře na stránkách Katolického týdeníku nebo Christnetu – ale sem chodí většinou autentičtí katolíci, za celá desetiletí vyzbrojení imunitou proti hadímu rozeklanému jazyku modernistů, proti jejich „Ano, ale“.
Nechte si svá posuzování pro stejně zaměřené schizmatické publikum – vy nejste autoritou, která může skutečné katolíky o čemkoli v Církvi poučovat.
„kdyby nebylo biskupských svěcení v roce 1988, nejen že by nebylo […]“
Co by, kdyby … to nikdo nemůže vědět, to není rozumný argument. Naopak to pak (v dalším kontextu) zní, jako byste jinými slovy říkala, že všemohoucí Bůh by bez tohoto lidského zásahu příslib o ochraně Církve nezvládl naplnit. Jistě to tak nemyslíte, ale logika k tomu vede, když by to ale byl zjevně nesprávný závěr, musejí tedy problém mít už předpoklady. Jestli byla/budou svěcení Bohu-libá, nebo možná tak úplně ne, to neumím posoudit, ale rozhodně nelze tvrdit (nebo tu pro to aspoň nepadl žádný argument), že by to muselo být a nešlo jinak, sic by hrozila zkáza Církve.
[Dokonce to ale samozřejmě naopak nevylučuje, že se Bůh rozhodl zachraňovat Církev třeba právě prostřednictvím FSSPX. Ale to nemůžeme vědět … a tvrdit. :-]
Ad paní Anna Lavrová:
Děkuji za tento příspěvek.
Když před několika lety biskup plzeňský, Tomáš Holub, na sebe značně vehementně upozorňoval před jmenováním nástupce Dominika Duky, obdařil veřejnost (kromě pokusu očernit čtrnáctideník „RC monitor“) několika prohlášeními, která mne zaujala proto, že obsahují skutečnou esenci církevního katolického modernismu.
Jedno z prohlášení skutečně definovalo dobrého katolíka jako toho, kdo neodmítá Druhý vatikánský koncil – a kdo přijímá „učení papeže Františka“. Tečka. O Ježíši Kristu a Evangeliu neměl autor potřebu hovořit.
….
Paní Isabella Slavíčková má (viz výše) pravdu v tom, že „vést dialog“ (je to tak módní slovní spojení!) nevede nikam. – Já sám sdílím přesvědčení pana doktora Malého (má o tom i článek na své „Apologii“), že v naší Církvi schizma už dávno existuje: modernisté, kteří dnes zdánlivě ovládli Církev, se oddělili od toho, co bylo po staletí hlásáno a vyučováno, tito heretici popřeli sám Poklad naší víry.
Každý katolík, který nechce zapřít svého Mistra, našeho Pána a Boha Ježíše Krista, musí sám za sebe učinit rozhodnutí, jak se zachovat v tomto okamžiku obrovské krize v naší Církvi.
Nelze však naprosto slepě následovat slepce, kteří vedou lidské duše do pekelné propasti. Nikdo tuhle duchovní sebevraždu po nás nemá právo požadovat.
….
Prosme svatého archanděla Michaela a Matku Boží, Pannu Marii, aby nám pomohli ve chvíli, kdy je v sázce tolik. – V duchovní válce o pravověrnou Církev našeho Pána, o autentickou katolickou Církev a její další existenci.
Ad Jan Novák:
1. Píšete správne, že spása duší je najvyšším zákonom Cirkvi a zmyslom cirkevného práva. To však znamená, že výklad tohto práva a posudzovanie konkrétnych skutkov musí zohľadňovať konkrétne okolnosti, za ktorých boli tieto skutky vykonané. Podobne platí aj vo svetskom práve, že napríklad v trestnom práve existujú „okolnosti vylučujúce protiprávnosť činu“, ako napríklad „krajná núdza“. Konkrétne konanie za bežných okolností bolo by protiprávne, avšak pri odvracaní nebezpečenstva rovnaké konanie nepovažuje sa za protiprávne. Tento princíp možno analogicky aplikovať aj na pomery vo vnútri Cirkvi pri odvracaní nebezpečenstva večného zatratenia zverených duší.
2. Mons. Brunero Gherardini (1925 – 2017), taliansky profesor a významný odborník v oblasti ekleziológie, konštatoval o Druhom vatikánskom koncile (1962 – 1965):
„Jeho náuky, ktoré nedajú sa previesť na predchádzajúce vyhlásenia právd viery, nie sú ani neomylné, ani nereformovateľné, a teda ani zaväzujúce; kto by ich popieral, určite by sa kvôli tomu formálne nestal heretikom. A kto by ich potom nariaďoval ako neomylné a nezmeniteľné, išiel by proti samotnému koncilu.“
So zreteľom na DVK môžete sledovať seriál 22 článkov:
https://abc.tradi.sk/cirkev/159-druhy-vatikansky-koncil-1962-1965-a-revolucia-sirena-potleskom?start=1.
So zreteľom na Mons. M. Lefebvra môžete sledovať stručný životopis:
https://abc.tradi.sk/cirkev/214-mons-marcel-lefebvre-arcibiskup-verny-tradicii-v-casoch-zrady.
3. Konanie Mons. M. Lefebvra vyplývalo výlučne zo snahy odvrátiť nebezpečenstvo večného zatratenia moderných katolíkov, ohrozených šírením heréz a bludov hneď po DVK. Vatikán ocenil vynikajúce misijné dielo Mons. M. Lefebvra v období pred DVK. Avšak následkom DVK vypukla doslova heretická revolúcia vo vnútri Cirkvi, a starnúci Mons. M. Lefebvre vypočul naliehavé prosby nešťastných katolíkov, aby mohli byť záchránení pred vlkmi, ktorí vrhali duše katolíckeho stáda do heretického zmätku. Bez stanovenia nových biskupov, ktorí budú zachovávať nemennú tradičnú katolícku vieru, a teda nielen tradičnú liturgiu, táto záchranná misia musela by nevyhnutne skončiť po jeho smrti. Rokovania FSSPX s Vatikánom preukázali, že zo strany Vatikánu bol nastolený trend oddeliť sa od Tradície, a teda nielen od tradičnej liturgie. Súčasnosť to definitívne potvrdzuje, a mnohí vtedajší konciloví otcovia pri pohľade na dnešný stav Cirkvi pocítili by zdesenie.
4. FSSPX preukázalo snahu viesť matriky v súčinnosti s farármi v diecézach v štátoch, kde k tomu došlo so súhlasom Vatikánu. Námietky, že FSSPX chce existovať v sektárskej izolácii od Cirkvi, sú neopodstatnené. Zmysel FSSPX je výlučne v zachovaní celého pokladu Tradície, teda nielen tradičnej liturgie. V tom spočíva nezastupiteľné miesto FSSPX v súčasnej apokalyptickej cirkevnej kríze.
5. Na Slovensku bol nedávno slávnostne požehnaný „ekumenický Kostol svätého Jána Pavla II.“, v ktorom budú slúžené rôzne náboženské obrady. Pri tejto príležitosti rečnil aj „evanjelický generálny biskup“, ktorý rečnil aj pri nedávnom slávnostnom uvedení do úradu jedného slovenského gréckokatolíckeho eparchiálneho biskupa. Moderní katolícki biskupi formovaní po DVK neboja sa vplyvu nositeľov heréz a bludov na ceste k večnej spáse, a ani Božieho hnevu pre podporu heretických nepriateľov nemennej katolíckej viery. To však neznamená, že tieto herézy a bludy nevedú spoľahlivo ľudí do večného zatratenia. Preto najdôležitejšie miesto má vždy nemenná katolícka pravovernosť, z ktorej nevyhnutne vyplýva pravá katolícka morálka a disciplína.
Važený pane Radomíre (Tomečku),
děkuji Vám za Váš věcný a ucelený příspěvek. Úvodem chci říci, že plně chápu Vaše rozhořčení nad některými současnými excesy. Vámi zmíněná účast nekatolických biskupů na svěcení či synkretické akce jsou objektivním pohoršením. V diagnóze mnoha nemocí současné Církve se jistě shodneme.
Zásadně se ale rozcházíme v tom, jaká je katolická léčba této krize. Vaše obhajoba kroků mons. Lefebvra obsahuje několik teologických a kanonických omylů, které bych rád uvedl na pravou míru:
1. Falešná analogie se světskou „krajní nouzí“
Ve svém prvním bodě aplikujete princip „krajní nouze“ (odvrácení nebezpečí) ze světského trestního práva na vnitřní uspořádání Církve. To je ale falešná analogie.
Světská krajní nouze může ospravedlnit porušení lidského zákona (např. překročení rychlosti při převozu zraněného). Nikdy ale neospravedlňuje porušení božské konstituce Církve. Podřízenost apoštolského sboru (biskupů) primátu Petra (papeži) při předávání apoštolské posloupnosti není nějaký byrokratický předpis, ale dogma (Pastor Aeternus). Papež Pius XII. v encyklice Ad Apostolorum Principis (1958, odst. 49 a 50) výslovně předvídal a kategoricky zavrhl, že by se nelegální svěcení biskupů dalo omluvit „stavem nouze“ či záchranou duší.
2. Paradox Msgr. Gherardiniho a závaznost Koncilu
Odkazujete na vynikajícího italského teologa Msgr. Brunera Gherardiniho a jeho hodnocení II. vatikánského koncilu (DVK). Máte pravdu, že DVK nevyhlásil nová neomylná dogmata. Podle kánonu 752 CIC se však i vůči řádnému magisteriu vyžaduje tzv. náboženská poslušnost rozumu a vůle. To neznamená slepotu vůči chybám, ale znamená to respekt k platnosti sněmu.
Co je ale hlavní: Všiml jste si, jak se zachoval sám Vámi citovaný Msgr. Gherardini? Tento muž podrobil DVK hluboké a zdrcující kritice, ale po celý svůj život zůstal v plné jurisdikční poslušnosti papeži, nikdy nepodporoval svěcení bez mandátu a neoddělil se od oficiálních struktur. Msgr. Gherardini je živým důkazem toho, že Tradici lze hájit a omyly kritizovat i uvnitř kanonické legality, aniž by člověk musel volit schizmatické kroky mons. Lefebvra.
3. Matriky a důkaz paralelní struktury
Ve čtvrtém bodě píšete, že FSSPX vede matriky v součinnosti s faráři tam, „kde k tomu došlo se souhlasem Vatikánu“, a že tedy izolace není jejich cílem.
Tímto argumentem ale paradoxně potvrzujete to, co říkám já. Tam, kde Vatikán souhlas nedá (což je drtivá většina případů), si FSSPX vede úřední matriky naprosto nezávisle a oddává bez delegace místního faráře. Z hlediska kanonického práva si tím svévolně usurpuje moc na vnějším fóru. Pokud si organizace na území cizí diecéze bez souhlasu biskupa buduje vlastní soudy a matriky, je to definice paralelní církevní struktury.
Ad Jan Novák:
1. Situácia Mons. M. Lefebvra, ktorý viedol otvorené rokovania s predstaviteľmi Vatikánu o zámere zachovať Tradíciu v katolíckom živote prostredníctvom vysviacky takto formovaných biskupov, je neporovnateľná so situáciou v Číne, kde Vatikánom absolútne nekontrolovateľné vysviacky biskupov museli byť v celkom neporovnateľných podmienkach kolaborácie s tamojším komunistickým režimom (Ad Apostolorum Principis, bod 36).
2. Mons. B. Gherardini nebol a ani nemohol byť v pozícii Mons. M. Lefebvra, arcibiskupa, ktorý mal zodpovednosť za zverené stádo ako cirkevný pastier. Mons. M. Lefebvre v tejto pozícii sledoval s veľkou bolesťou, ako Vatikán prestáva chrániť tradičné práva Cirkvi voči spoločnosti, ako rezignuje na vládu Krista Kráľa a spochybňuje ju pred svetom, a ako podniká škandalózne a dovtedy neslýchané podujatia smerujúce katolícke duše do večného zatratenia. Mohol zostať na zaslúženom odpočinku, ale rozhodol sa konať a trpieť. Konal všetko preto, aby akékoľvek kroky FSSPX neboli vnímané ako schizmatické, a najmä aby vysviacka biskupov FSSPX priniesla výlučne podporu nemennej katolíckej viery, Cirkvi a pápeža. Avšak samotní pápeži po DVK dali Bohu, svetu a ľudstvu jasne najavo, že chcú budovať celkom novú Cirkev s celkom novým prístupom k svetu a k človeku. V tomto duchu aj pápež Pavol VI. odložil svoju pápežskú tiaru, pápež Ján Pavol II. podporil škandál v Assisi v roku 1986, a pod.. To neboli len nejaké drobnosti alebo prijateľné chybičky, to boli zjavné dôkazy o prenikaní nebezpečných heréz a bludov do samotného srdca Cirkvi, ktorej deti boli vážne ohrozené na ceste k večnej spáse. Dnes to platí v oveľa väčšej miere.
3. Skutočnosť, že stále existujú miesta na svete, kde veriaci FSSPX v kontakte s diecézou nemôžu mať primerane realizované matričné zápisy, je škandalózna. Ale to je škandál na strane predstaviteľov Cirkvi po DVK, ktorí kdejakému pohanovi, sodomitovi alebo potratárovi vychádzajú všemožne v ústrety, ale voči svojim tradične formovaným vlastným katolíckym deťom zachovávajú často veľký odstup. Kaplnky FSSPX sú zvyčajne vybavené aj obrazmi pápeža a diecézneho biskupa, za ktorých veriaci prosia v modlitbách. Takže situácia vôbec nie je taká, že FSSPX sektársky vytvára nejaký vlastný izolovaný svet, teda schizmatický svet. Situácia je presne opačná. Predstavitelia FSSPX chcú komunikovať s predstaviteľmi Cirkvi v diecézach, aby predišli možným nedorozumeniam aj v rodinách veriacich pre odlišné vnímanie priorít v duchovnom živote. Lenže tajomstvo neprávosti pôsobí aj tu, a platí, že nositelia úradov nemusia byť vždy aj nositeľmi svetla.
Moc děkuji, pane Radomíre Tomečku! A pevně věřím, že se dočkáme Vámi psaných dějin FSSPX – které budou obsahovat i veškerá kázání, listy a projevy Otce arcibiskupa Lefebvra.
Naléhavost existence takovéhoto písemného zdroje je (jak vidno i na posledních vláknech zde) naprosto evidentní. Potřebujeme jej. – Kvůli duchovní potravě, kvůli obhajobě svého postoje, kvůli argumentaci – a nejen ve sporech s modernisty.
….
Je neoddiskutovatelným faktem, že Marcel Lefebvre je prorockým hlasem pro naši současnost. Že je Kristovým knězem, jenž ukázal všem, kdo chtějí zůstat autentickými katolíky, jakou zvolit cestu temným lesem přítomného času – touto dobou veliké zkoušky Kristovy Církve.
Nedivím se tomu, že jeho hlas i dnes dráždí ty, kteří zůstali katolíky jen podle jména – ale pod bílým „katolickým“ nátěrem jsou jen hnijícími duchovními hroby.
Dovolím si panu Novákovi připomenout něco právních principů.
Kodex hned v úvodních ustanovení vyslovuje právní princip, že kánony včetně zneplatňujících či stanovujících nezpůsobilost nezavazují při pozitivní právní pochybnosti!
Jurisdikce se doplňuje pro vnější i vnitřní obor při pozitivní právní pochybnosti aspoň pravděpodobné.
Princip probabilismu je: že jsem svoboden od zákona, jestliže je zde rozumný důvod pravděpodobný i když důvody pro zákon jsou pravděpodobnější.
Proto taky správně prohlásil arcibiskup Lefebvre, že má apoštolský mandát – suplované pověření svěcení udělat kvůli stavu nouze, jako instaloval biskupy „exkomunikovaný“ svatý Atanáš.
Vážený pane Contrasi,
děkuji Vám za Váš příspěvek. Cením si toho, že se snažíte argumentovat na poli kanonického práva a morální teologie. Zmínil jste principy jako je dubium iuris (pochybnost práva), probabilismus a Ecclesia supplet (Církev dodává jurisdikci). Problém je v tom, že tyto jinak platné katolické principy aplikujete na situaci, na kterou je podle samotného Kodexu kanonického práva (CIC) aplikovat naprosto nelze.
1. Neexistující pochybnost práva (Kánon 14)
Odvoláváte se na úvodní ustanovení Kodexu (kánon 14 CIC), které říká, že zákony nezavazují při pozitivní a pravděpodobné pochybnosti práva (in dubio iuris).
K tomu, aby tento kánon mohl být uplatněn, ale musí objektivně existovat pochybnost o existenci, smyslu nebo platnosti samotného zákona. Zákon zakazující biskupské svěcení bez papežského mandátu (dnes kán. 1387, v roce 1988 kán. 1382) je ale naprosto zřejmý, explicitní a nevyvolává žádné interpretační pochybnosti.
A co víc: Papež Jan Pavel II. zaslal arcibiskupu Lefebvrovi dne 17. června 1988 formální a osobní kanonické varování (monitum), ve kterém mu svěcení výslovně a pod kanonickými tresty zakázal. Kde je výslovný, osobní a jasně formulovaný zákaz nejvyššího zákonodárce, tam neexistuje žádná pochybnost práva. Používat kánon 14 na přímou a vědomou neposlušnost vůči papeži je účelová manipulace s textem Kodexu.
2. Absurdita „suplovaného papežského mandátu“ (Kánon 144)
Dále tvrdíte, že z titulu dodávané jurisdikce (Ecclesia supplet) získal arcibiskup Lefebvre „suplované pověření (mandát)“ ke svěcení. Tady se dopouštíte fundamentálního omylu v kanonickém právu.
Kánon 144 jasně říká, co Církev dodává: dodává výkonnou moc řízení (jurisdikci), a to výlučně pro dobro duší (např. když kněz bez platné fakulty vyzpovídá věřícího, Církev akt zplatní, aby věřící nepřišel o milost).
Církev ale NIKDY nedodává papežský mandát ke svěcení. Papežský mandát není běžná výkonná jurisdikce, ale nejvyšší akt římského pontifika chránící apoštolskou posloupnost. Představa, že Církev (z titulu nějakého abstraktního práva) „tajně dodá“ mandát k úkonu, který viditelná hlava Církve (papež) v ten samý okamžik výslovně a veřejně zakazuje, je teologická a právní absurdita. Popírá to samotný smysl papežského primátu.
3. Zneužití probabilismu
Probabilismus je legitimní morální systém pro řešení situací, kdy si svědomí není jisté, zda ho nějaký zákon zavazuje, protože existují vážné důvody pro i proti.
Probabilismus se ale zásadně nesmí a nemůže použít v případech, kdy jde o platnost svátostí, o jistá práva třetích stran, nebo (a to je náš případ) když existuje přímý příkaz legitimního představeného.
Arcibiskup Lefebvre nestál před abstraktním morálním dilematem, stál před přímým zákazem náměstka Kristova. Aplikovat probabilismus na ignorování papeže je stejné, jako kdyby voják ignoroval přímý rozkaz generála s odůvodněním, že „má pravděpodobný důvod si myslet, že generál se mýlí“.
4. Sv. Atanáš nesvětil proti papeži
Váš odkaz na sv. Atanáše je opět historicky nepřesný. Sv. Atanáš, jakožto patriarcha s řádnou jurisdikcí, instaloval biskupy a obcházel ariánské biskupy ve své provincii, ale nikdy nesvětil biskupy proti výslovnému písemnému zákazu římského papeže, ani nebudoval paralelní celosvětovou strukturu s vlastními soudy.
Vážený pane Contrasi, právo Církve je velkolepý nástroj pro spásu duší. Nesmí se ale používat jako trhací kalendář, ze kterého si účelově vytrhneme pojmy jako dubium iuris a naroubujeme je na akt otevřené vzpoury proti papeži. Účel světí prostředky možná u Machiavelliho, ale v kanonickém právu a katolické morálce takový princip (vnitřně ospravedlňující nedovolené svěcení) nenajdete.
Rozkošná obhajoba odpadlých hierarchů. Pokud bychom nežili v době, kdy sám pontifik se klani satanské modle, asi bych bral vaše argumenty vážně. Ovšem v časech, kdy katolíky věrnr katolické nauce mlátí po hlavě paragrafy a zákazy papež, jenž setkáním v Assisi demonstroval svou nekatolickou víru, kdy poslední dva papežové uctívají satana, kdy rádoby tradiční papež tvrdí o judaismu, že je paralelní cestou ke spase, se lze jen pousmát.
Btw. CIC v kanonu 1323 tvrdí copak, vážený pane? Tvrdit, že vysvěcení biskupů, kteří mají dále předávat katolické svátosti, je vnitřně špatný skutek, může nejspíše jen sám ďábel.
Ad Jan Novák:
Tváří v tvář faktu, že nynější papež klečel v roce 1995 na kolenou před satanskou modlou Pachamamy ( a nikdy tento akt apostaze neodvolal), mi veškeré Vaše rozebírání toho, co je to čin vedoucí ke schizmatu, připadá naprosto a zcela absurdní.
Vy opravdu pevně věříte tomu, že máme stát v jednotě s mužem, kdo není podle všech z historie známých kritérií vůbec katolíkem – kdo se sám svým aktem apostaze exkomunikoval? Vám ani v nejmenším nevadí klanění se modle, tak detailně odsouzené v prvním Božím přikázání Desatera? – Papežem je muž, který vykonal čin, který má Bůh v hluboké nenávisti – pročtěte si někdy Písmo svaté.
Tohle Vaše neustálé točení se okolo litery – a naprosté pomíjení Ducha, který vše oživuje a všemu dává smysl, je primární živnou půdou veškerých herezí. Právě tady začíná cesta ke skutečnému schizmatu.
„Slepí vůdcové! Cedíte komára, ale velblouda polykáte!“ [Matouš 23, 24]
Biskupská svěcení potřebují především věřící. Pokud si dnes přejete tradiční biřmování, nemáte v ČR prakticky jinou možnost než FSSPX. Alternativou je pro leckoho velmi komplikované cestování do zahraničí. (Pamatuji ještě před několika lety, v době platnosti Summorum pontificum, biřmování, které uděloval pan biskup Schneider, od té doby už mu to ale nikdy nebylo povoleno.) A samozřejmě věřící potřebují kněze, které také musí někdo vysvětit. Opravdu mě dojímá, že se dnes nad úmyslem vysvětit další biskupy k těm dvěma (kteří dnes svou službu vykonávají na hraně mučednictví, vzhledem k věku a geografickým vzdálenostem) pohoršují lidé, kterým přitom evidentně připadá naprosto normální, že tradiční věřící musejí za mší svatou často cestovat desítky kilometrů, ačkoli existují kněží, kteří by jim ji ochotně sloužili, nebýt nepřízně hierarchie (ovšemže vysvěcené s nezpochybnitelným povolením Říma). Jestli tohle není situace, na niž je namístě aplikovat princip „salus animarum suprema lex“, tak už nevím, co by jí bylo.
Ad Jan Novák:
Kán.144 § 1 CIC 1983 hovoří o ecclesia supplet při výkonu moci řídící, kterou má církev z božského ustanovení (srov. Kán.129 § 1) v případech obecného omylu co do skutku nebo práva a také v případě kladné a důvodné pochybnosti co do práva nebo skutku.
Vaše neudržitelná teze o nepoužitelnosti ecclesia supplet zní: „Církev ale NIKDY nedodává papežský mandát ke svěcení. Papežský mandát není běžná výkonná jurisdikce, ale nejvyšší akt římského pontifika chránící apoštolskou posloupnost. Představa, že Církev (z titulu nějakého abstraktního práva) „tajně dodá“ mandát k úkonu, který viditelná hlava Církve (papež) v ten samý okamžik výslovně a veřejně zakazuje, je teologická a právní absurdita. Popírá to samotný smysl papežského primátu.“
Bude nejprve dobré připomenout, že zachovávání apoštolské posloupnosti dostalo kanonickou ochranu teprve před sto lety. Prvních tisíc let papežský souhlas s biskupským svěcením nebyl podmínkou jeho platnosti ani nebyl papeži vyžadován . Teprve od doby Řehoře VII. papeže (11. století) se datuje boj papežů proti laické investituře, kdy postupně bylo vyžadováno následné papežské potvrzení jmenování biskupů a v některých případech papež přímo biskupy jmenoval. Teprve Kodex kanonického práva 1917 výslovně stanovil, že nikdo nesmí být vysvěcen na biskupa bez papežského mandátu a Kodex kanonického práva 1983 tuto zásadu převzal (Kán. 1013; dnes Kán. 1013/1015 po přečíslování).
Ecclesia supplet je podle Vašeho názoru vyloučena v případech rozhodování papeže, jmenovitě při událení papežského souhlasu s biskupským svěcením. S tím lze souhlasit pouze v případech neomylných výroků papežů dle definice I. Vatikánského koncilu. Ve všech ostatních případech, tedy případech připouštějících omyl papeže, tato Vaše teze logicky neobstojí. Je totiž potřeba odpovědět na otázku, zda neomylná Církev doplňuje všude tam, kde se papež mýlí. Vy říkáte, že nedoplňuje, ale nenabízíte jiné uspokojivé „kanonické“ řešení. Já říkám, že doplňuje, neboť se jedná o výkon moc řídící, kterou má církev z božského ustanovení (srov. Kán.129 § 1).
A byste se Vy, pane Nováku, zachoval být na místě mons. Lefébvra před svěcením 4 biskupů v roce 1988? Uposlechl byste papežského zákazu u vědomí, že formace a svěcení katolických kněží by s Vaší brzkou smrtí skončilo? Platí podle Vás i po I. Vatikánském koncilu, že je „lépe se mýliti s papežem než míti pravdu proti papeži“?
Byl zveřejněn harmonogram svěcení nových biskupů FSSPX, jež proběhne 1. července 2026. Symbolický je výběr místa: svěcení proběhnou v Écone – jako ona legendární v roce 1988.
Bohu díky za rozhodnutí vysvětit nové biskupy. – FSSPX má totiž od našeho Pána zvláštní a nezastupitelný úkol: být obrazem toho, jak by vypadala katolická Církev, pokud by neproběhl modernisty zrežírovaný Druhý vatikánský koncil.
Tváří v tvář všestrannému rozkladu a úpadku zde zůstal malý (ale duchovně neobyčejně plodný) ostrůvek vzdoru proti smilnění s duchem tohoto světa.
Modleme se za to, aby se Bratrstvo dokázalo vždy znovu vracet k odkazu svého zakladatele: pokorného Kristova kněze a služebníka, který nikdy nezradil své povolání.
Plkáte.
Jak uvádí správně sv. Robert Bellarmin: tak jako je dovoleno odporovat papeži když útočí na nevinný lidský život, tak je dovoleno odporovat papeži, když škodí víře a dobru Církve.
Wojtyla byl minimálně podezřelý z hereze a nepřítel katolické tradice. (Na rozdíl od Bergogliáše, který byl zjevným formálním heretikem). Zákazem svěcení resp. lstivým odkládání až arcibiskup zemře, jednal proti obecnému dobru a spáse duší, protože by časem věřící západního obřadu neměli žádné tradiční kněze. Jejich cílem bylo tradici vyhladit pomocí leváren.
Není zde žádné právo třetí osoby (zde papeže) škodit duším, protože jeden z právních principů říká, že z nespravedlnosti nesmí mít nikdo prospěch. Přímý příkaz legitimního představeného, který má za cíl vyhlazení katolické tradice není žádným příkazem, ale svévolným škůdcovským aktem a nemá žádnou mravní ani právní závaznost.
Máte pravdu že probabilismus se týká zákonů, což jsou obecné normy, ale mandatum (příkaz)ztrácí svou legitimitu, je-li jeho účel ke škodě Církve. Kristu nepověřil Petra hubit ovce, ale pást je.
P.S. K FSSPX nechodím, zařídil jsem se jinak.
Kánon 14 si pozorně přečtěte, tam se nemluví o pochybném zákonu ale o „zákonech Církve“, a tyto jisté zákony i nezpůsobilost stanovující nezavazují při pozitivní právní pochybnosti. Je-li totiž rozumná pochybnost, platí princip Dubia lex nulla lex.
Stejně tak platí, že žádnému kanonickému trestu nepodléhá, kdo porušil disciplinární zákon z nutnosti, nouze či vážné obavy, případně se mylně domníval, že takováto to situace nastala.
V dalším kánonu je tučný výčet situací, kdy nenastává trest latae sententiae i u vnitřně špatných skutků. Mj. když je spáchán na tom, kdo těžce a nespravedlivě provokoval. – Líbání koránu, spuštění v Asissi 1986…
K supplet Ecclesia. Rozlišování trojí moci v Církvi je až v novém revolučním kodexu. Je převzato z plků páně Toquevillových, a v monarchicky uspořádané societas je v podstatě absurdní, i v republikánských systémech to ostatně nefunguje, jak je vidět v současné politickém marastu.
V CIC 1917 se říká, že Supplet Ecclesia se týče moci, tedy veškeré moci. Proto, ač jsem od určité doby nepovažoval Bergoglia za papeže, považuji jeho akty za platné, protože většina ovcí toho hnusného odpadlíka za papeže považovala. Princip supplet Ecclesia jak tvrdí Noldin není pozitivního práva, ale platilo by i kdyby kodifikován nebyl, právě proto, že jde o dobro duší.
Ad. sv. Atanáš: Ten byl „exkomunikován“ a proto „nemohl“ světit biskupy a přesto světil a instaloval.
Máte v tom hokej …
1. Zachránit čtyřicet milionů obyvatel největšího města Jakarty před atomovkou pomocí pedofilie na tříleté dceři teroristy, resp. hrozby tímto, je dovoleno, nebo ne?
2. Jakou argumentací, tedy nikoli důraznějším opakováním stále téhož do omrzení (všichni vědí, že Pachamama je zvrhlost, modloslužba a lidské oběti patrně i dnes = všichni vědí, že výbuch jaderné bomby ve velkoměstě je zlo, nenoste dříví do lesa), dokážete, že bod 1 nesedí na případ onoho svěcení (kolosální zlo vs. posvěcení prostředků jeho odvrácením)?
3. Existují názory relevantních teologů z doby sto a více let zpět, které by podpořily ta svěcení?
4. Prosím, neohlušujte mě konstatováním toho, co si lze přečíst výše. K tomu Vaši odpověď nepotřebuji. Posuňte diskusi dál postupným zodpovězením bodů 1-3, popř. následným komentářem. Bez emocí, jako kdyby někdo v diskusi tváří v tvář rudl a máchal rukama.
Povšimněte si, že zastánce druhého názoru výše (Jan Novák) námitku jemu určenou klidně, věcně zodpověděl. A když jsme u věcnosti, suďte obsah, ne podpis.
1) Ne. 2) Jednoduchou. V případě svěcení nejde o kolosální zlo. Takže ta analogie je zcela nesmyslná.
Kolosálním zlem jsem myslel:
1) výbuch jaderné bomby,
2) činnost papeže a řady biskupů, např. ohledně Pachamamy, a podobné věci.
Tedy kolosální zlo je tu problém, který se má v obou případech analogie řešit, ne ony způsoby řešení (mučení pedofilem/ svěcení bez mandátu). Omlouvám se, že to nebylo dost srozumitelně napsáno. Mimochodem, ony způsoby řešení nesrovnávám co do závažnosti, jen se ptám, zda jsou, nebo nejsou oba vnitřně špatné (to je i krádež, za niž je pokuta, nebo křivá přísaha, tedy věci s pedofilním mučením nesrovnatelné).
Možná abych nepůsobil jednostranně a zaujatě, napadl mě argument z druhé strany (sám nic určitého nezastávám, jen chci vymámit argumenty).
Tj. ve prospěch svěcení: Dejme tomu, že se někdo stane v 36 papežem (biskup a tedy teoreticky i kardinál jde v 35, velice vzácně bývá dispens o trochu níž). Všichni jeho předci se dožili vysokého věku, všichni prarodiče přes 95. A rozhodne se nedovolit vysvětit na biskupa vůbec nikoho. Jediný mladší biskup má nadváhu a kouří od dětství. Jak papež stárne a biskupové, starší než on, s ním, možná je správné světit bez jeho souhlasu? Nebo čekat, že Bůh toto nedopustí a že v 55 dostane papež rakovinu žlučníku? Je to absurdní, ale úmyslně, aby bylo srovnání názornější.
Ad živočich:
Pokud jste, drahá veverko, špatně odhadla vzdálenost mezi větvemi a utrpěla mnohočetná zranění, bylo by lépe se obrátit na lékaře. (Pokud ovšem nejste AI, které dochází baterie.)
Jsou prostě na světě lidé, kteří trpí představou, že jsou vtipní. Ten dojem s nimi ale nikdo nesdílí.
Aha. Nepochopil jste, co a proč je řečeno. Ani jste si nevšiml, že jsem podporoval tím příkladem Váš názor (tedy ona svěcení bez souhlasu papeže, pomocí odlišné modelové situace se špatným papežem). A urážíte a vysmíváte se – přičemž máte tu odvahu obvinit mě, že já se snažím být vtipný.
Vy jste nejspíš ani nečetl, co jsem napsal. Tak se nevyjadřujte o druhých hrubě, jak byste to sám proti sobě nesnesl. Použít já Vaše vyjadřování (přirovnávat druhé k bláznům s poškozenou hlavou a ke strojům), jak byste asi reagoval?
Kdyby někdo taky nerozuměl, co jsem myslel, tak polopaticky, jako na návodu k použití, jehož všeobecná srozumitelnost musí být zaručena:
Kdyby po velmi dlouhou dobu papež, nebo více po sobě jdoucích papežů, odmítl dát souhlas s vysvěcením vůbec kohokoli na biskupa, a hrozilo by vymření biskupů stářím (nehledě k znemožnění biřmování mnoha osob), bylo by dovoleno světit proti jeho vůli, nebo by bylo třeba čekat na zásah shůry? To není nemožné, např. modernistický papež může teoreticky dovolit „vysvětit“ pouze ženy, aby se zalíbil feministkám…
Ještě něco. Jak je vůbec možné bez komentáře uveřejnit takové urážky, přestože neobsahují žádnou věcnou odpověď? Prosím Vás, pane správce, abyste si představil, že někdo o Vašich nejbližších vylepuje po městě plakáty naznačující, že jsou kvůli úrazu blázny, že jsou blbí jako stroj nebo že mají komplexy a tropí si z druhých nějaké žerty. Řada lidí by kvůli tomu vedla právní spory (to není pohrůžka, já mezi ně nepatřím).