Vážený pane Beku,
před několika dny jsem ve sdělovacích prostředcích zaznamenal následující informaci:
„Pokud rodič nesouhlasí s tím, co je na škole vyučováno, není to dostatečným důvodem pro to, aby bylo jeho dítě vyjmuto z výuky na část vzdělávání. Takový je odborný názor ministerstva školství k žádostem některých rodičů, aby bylo jejich dítě vyňato z vyučování při tématech LGBT.“
Jsem přesvědčen, že tímto rozhodnutím Vaše ministerstvo skandálním způsobem překračuje své kompetence, neboť je v přímém rozporu se zákonným ustanovením, podle nějž mají rodiče „přednostní právo zvolit si druh vzdělání, které má být poskytnuto jejich dětem, tedy zajišťovat vzdělání svých dětí ve shodě s jejich náboženským, filozofickým a pedagogickým přesvědčením“. Jestliže tedy rodiče nesouhlasí s něčím, co je jejich dětem ve škole předkládáno, mají právo (a fakticky i povinnost) jej na takovou výuku neposílat.
Chtěl bych Vás upozornit na možné důsledky, které z prohlášení Vašeho ministerstva mohou vyplynout. Jsem totiž přesvědčen, že žádný soudný rodič nebude souhlasit s indoktrinací svého dítěte genderovou ideologií, LGBT propagandou a dalšími amorálnostmi ve škole. Podle názoru Vašeho ministerstva však na tyto „předměty“ děti chodit MUSÍ. Z logiky věci mi vychází, že vůči rodičům, kteří tam děti přesto posílat nebudou, se použijí donucovací nástroje státu (odebrání dětí, vězení). Dojde tak ke vskutku paradoxní situaci – rodiče, kteří chtějí ochránit své děti před věcmi, ohrožujícími jejich mravnost, budou souzeni podle paragrafu o „ohrožování mravní výchovy dětí“!
Chtěl bych se Vás rovněž (jako katolický křesťan) zeptat, jak to bude s našimi dětmi. My rodiče jsme při jejich křtu slibovali Bohu, že je budeme vychovávat v křesťanské víře. Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jsme v tomto ohledu neslibovali nic. Jistě víte, že naše názory na homosexuální praktiky, množství pohlaví atd. jsou v diametrálním rozporu s tím, co prosazuje Vaše ministerstvo. Výsledkem tedy bude, že si rodiče zvolí domácí školu, popř. emigrují do zemí, kde od sexualizace dětí na školách po neblahých zkušenostech upustili. Chci Vás též upozormit, že se Vaše ministerstvo nevyhnutelně dostane do konfliktu s Církví – možná Vás bude zajímat stanovisko katolických kněží, kteří se na nás před časem obrátili s výzvou, abychom si nenechali ve školách kazit děti (vizte ZDE).
Vážený pane ministře, domnívám se, že Vaše ministerstvo čím dál víc ustupuje tlaku nejrůznějších obskurních lobbystických skupin, které prakticky ovládly české školství. Přál bych si, abyste sebral odvahu a postavil se jim.
S pozdravem…
Jan Hofírek
Křenovská 80
66458 Prace
Jak vidno, je to pořád dokola. Proti sexuální výchově ve škole, resp. za právo rodičů své děti z této výuky vyjmout, vystupoval již Výbor rodičovských práv založený v roce 1994 (to to uteklo), tehdy v reakci na návrh programu sexuální výchovy z pera MUDr. Antonína Brzka, mimochodem tehdejšího předsedy české zemské organizace lidové strany. Mimořádně smutné je, že v otevřeném dopise citované stanovisko zastává představitel vlády prohlašující se za vládu konzervativní (a samozřejmě s nezbytnou účastí KDU-ČSL, které uvedená indoktrinace dětí patrně nevadí; přinejmenším není veřejně známo, že by se katolických rodičů jakkoli zastala).
Pokud rodina nemůže emigrovat do Maďarska (jazyková bariéra je v tomto případě zřejmě dost obtížně překonatelná), nezbývá patrně nic než domácí vzdělávání, které tímto vřele doporučuji. Nicméně doba je zlá, a proto nebude od věci předem se ujistit na škole, kde budou děti zapsány a přezkušovány, že si uvedené „vědomosti“ nebude ověřovat a postoj rodiny bude respektovat.
Ano, tady máme hezký důkaz praktické politiky prováděné lidovou stranou v rámci vládnoucí koalice: z reakcí ministra školství vyplývá, že křesťané se ocitají v pozici minority, jíž nebude přiznána výhrada svědomí.
Tahle indoktrinace dětí a dospívajících si vůbec nezadá s povinným vymýváním mozků na všech stupních škol za časů komunistické totality. Jsme zpět: jedna pravda pro doma – druhá „pravda“ pro školu. Že se v téhle nedýchatelné schizofrenní atmosféře nedalo žít, že jsme se ocitli v opozici proti mizernému režimu – a že jsme uvítali rozpad gigantické lži – o tom je soudnému člověku (byť nebyl přímým svědkem) zbytečné vyprávět.
….
Svoboda je jedním z darů Božích. Je nutné udělat všechno pro to, abychom si ji zachovali. Nesmíme proto v jakýchkoli volbách volit nikoho infikovaného mainstreamovými ideologiemi dnešní vyšinuté amorální společnosti.
Tak tak. Jestli ony to nebudou ty kulturní války, které podle staronového předsedy lidovců „nikoho nezajímají…“ Hlavně aby byly ty školky a dětské skupiny, že.
Pane Hofírku,
že srdce Vám děkuji za iniciativu a odvahu!
S textem se plně ztotožňuji!
Pane Hofírku, děkuji!
Já se také ztotožňuji s tímto dopisem, jen bych dodal, že jsem skeptický k výsledku. Ministr Bek, jakož i celá současná vládní koalice, plní příkazy OSN, EU a dalších nadnárodních organizací, od nich nemůžeme čekat vůbec nic. Ono je to totiž tak mazané, že pokud by rodiče např. i dosáhli v optimálním případě toho, že sex. výchova se nebude vyučovat např. v biologii, nacpou ji nenápadně do Základů společenských věd, dříve Občanské výchovy, a pokud ne tam, případně zvolí nějakou formu besedy s žáky na toto téma, kde je budou indoktrinovat, apod. Domácí škola je pro rodiče skutečně nejlepším možným řešením.
Hezký den, pane doktore, máte jistě pravdu. Ale Slovensko je také v EU a z Bruselu si v tomto ohledu nechce nechat nic diktovat, od LGBT propagandy na školách tam ustupují a rodičům jsou navracována jejich práva na výchovu. To samé v Maďarsku, Bulharsku, Polsku… Kromě toho si myslím, že tentokrát to MŠMT skutečně přehnalo a pobouřilo i spoustu rodičů, kteří se dosud o to, co se jejich dětem děje ve škole, příliš nezajímali. Nyní se o to zajímat začali, protože nikdo nechce, aby se z jeho dítěte stal psychiatrický případ…
Pane Hofírku,
děkuji za stručný, ale důležitý rozbor situace!
Vidím, že se vyplatí sledovat situaci, možná, že by se poměr sil mohl po příštích volbách přece jen pozměnit ve prospěch věci!
Kromě domácí školy bych ještě doporučila obnovit/znovuzaložit Výbor na obranu rodičovských práv nebo něco na ten způsob. Nám se to tehdy před těmi mnoha lety osvědčilo. Společně se prostě bojuje líp. A máte pravdu, že si nelze dopředu říkat, že to k ničemu nebude. Musíme udělat aspoň to, co můžeme, a ostatní už není na nás. „Člověče, přičiň se…“
Příliš to nesleduji, ale Aliance pro rodinu jeho roli neplní?
Aliance pro rodinu se v současné době soustřeďuje spíš na (velmi chvályhodný) boj proti surogátnímu mateřství, adopci dětí stejnopohlavními dvojicemi a za ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy. S tím taky souvisela změna názvu (máte pravdu v tom, že Alipro vznikla jako nástupnická organizace VORPu). – Když VORP začínal, to, co mu dávalo étos a sílu, byla skutečnost, že šlo o rodiče bojující za vlastní děti (plus pár prarodičů). Nikdo nám nemohl říct, že nám do toho nic není,, protože nám do toho evidentně bylo. VORPu se tehdy podařilo zamezit zavedení jednotné sexuální výchovy, před níž by nebylo úniku. (Jestli tomu dobře rozumím, to je přesně to, oč teď – opět – usiluje ministerstvo.) Odpor byl prostě příliš hlasitý a medializovaný. (Jakkoli účast v Kotli paní Jílkové patří k nejnepříjemnějším zážitkům mého života.) Pak byla mnoho let situace taková, že to bylo takzvaně „o lidech“ – záleželo na každé škole, co konkrétně si napíše do vzdělávacího programu, a na konkrétních učitelích, jak byli otevřeni spolupráci a dohodě s rodiči. VORP situaci sledoval a snažil se zastávat rodičů tam, kde to skřípalo, ale naše děti odrostly a my jsme zestárli. Pokud skutečně dochází k tomu, že se vracejí pokusy o centrální, státem řízenou indoktrinaci, a to patrně v ještě horší podobě než na počátku 90. let (tehdy šlo o mimomanželský sex a antikoncepci, dnes přibylo LGBTABCDXYZ-ad-nauseam, gender a změna pohlaví na požádání), bylo by podle mě namístě opět se snažit odpor alespoň poněkud organizovat.
Také hezký den, drahý příteli! O tom Slovensku, Maďarsku atd. máte zajisté pravdu, nicméně tamní vlády přece jen vystupují více suverénně vůči EU a na rozdíl od té naší si nenechají jen tak diktovat.
Tím jsem ale nechtěl za žádnou cenu říct, že váš dopis nemá smysl. Naopak, velice si jej cením a děkuji Vám. Čím více takových iniciativ bude, tím lépe. Chtěl jsem jen povědět, abychom nespoléhali pouze na tuto formu, ale měli další „želízka v ohni“, mezi nimiž má svou důležitost domácí škola (církevní školy – myslím ty pravověrné – u nás de facto neexistují, ve Francii, Švýcarsku, Německu a Polsku ano, jsou to školy FSSPX nebo i mimo ně, ale tradičně zaměřené), i když chápu, že ne pro každého je tato forma výuky realizovatelná. Ale i tam, kde není, se lze bránit tím, že budeme vytvářet společenství rodin tradičních katolíků, kde se budou lživé a nemravné informace dětem vyvracet a podávat správně, hodně tady může udělat i tradiční duchovní správa.
@Jan Hofírek
Bohuzel o Polsku to neplati a jednalo se jen o navnadu pro naivni volice PiSu. Zejmena za jejich vlady se ideologizace LGBT nekontrolovane dostavala do skol. Duhove patky byly velice cetnou akci na polskych skolach (https://pl.wikipedia.org/wiki/T%C4%99czowy_Pi%C4%85tek). Odpor cinili pouze jednotlivi urednici jako napriklad Barbara Nowak (skolni kontrolorka v malopolskem vojvodstvi). S vladou PO se situace jeste zhorsila. V soucasne dobe je Polsko zemi s velmi rychle rostoucim poctem deti v domacim vzdelavani ci v komunitnich skolach. A to nejen v katolickych kruzich.
Navrhované domácí vzdělávání je pro většinu rodičů z nejrůznějších důvodů naprosto nereálné řešení.
To je dost dobře možné. Nicméně řešení to je. Neříkám, že snadné.
Není to řešení, pro mnohé to naopak může být i zvětšení problému. Umím si to představit, pokud se zkombinuje specifický typ dítěte a specifický typ rodiče za splnění dalších socioekonomických podmínek, ve kterých žijí, ale pro většinu rodin to je nereálné přes jakoukoliv snahu.
Znám mnoho rodin, které učí doma, řada z nich více dětí a dlouhá léta. Pro „většinu“ rodin to dost možná nereálné je – potud bych s vámi souhlasila. Většinovým řešením domácí vzdělávání nebude nikdy, to je jistě pravda. Nicméně „většina“ rodin dost pravděpodobně s nápady současného ministerstva, resp. vládnoucí liberální ideologie, nemá problém. Kdyby měla, nemohli by si troufnout nic takového zavádět. Mluvíme tu o menšině, avšak o menšině silně motivované, která nutně zvažuje různá východiska. Pokud možnost učit doma v našem právním řádu existuje, není důvod nebrat ji v úvahu. Jisté „socioekonomické podmínky“, jak hezky píšete, nutné jsou – i to je pravda. Zejména je k tomu třeba alespoň jeden rodič, který se domácí výuce může převážně věnovat, a podpora (i praktická) toho druhého je velmi žádoucí. Rodičů, kteří zčásti či zcela pracují z domova, je dnes ale poměrně dost a zejména v tradičně katolickém prostředí je i nemálo matek, které zůstávají v domácnosti, aby mohly pečovat o mnohdy početné rodiny. Pak je domácí výuka především záležitostí organizace práce. S Vaším tvrzením o „specifickém typu dítěte a specifickém typu rodiče“ si naproti tomu dovolím zásadně nesouhlasit. Potřeba je rodič motivovaný a dítě ochotné spolupracovat, ale o žádné specifické typy se nejedná. Za léta, kdy jsem sama učila doma a později byla ve styku s dalšími takovýmito rodinami, jsem poznala nejrůznější „typy“ rodičů i dětí a neřekla bych, že na nich bylo něco – Vašimi slovy – „specifického“.
Specifické dítě může být slepé či hluchoněmé nebo takové, jehož všestranný rozvoj může znamenat častou a pravidelnou návštěvu lékařů či docházka do speciálních škol, aby se rodič vůbec dozvěděl, jak má s dítětem pracovat.
Specifický rodič je například ten, který sám sotva absolvoval základní školu – ten zajisté nemůže vlastní děti ani doučovat.
Socioekonomické podmínky se mohou změnit z hodiny na hodinu: když přijdete o bydlení, na které je navíc uvalená hypotéka, první, co uděláte, najdete si zaměstnání, aby Vám děcka nesebrali .
Církev i společnost tradičně myslela a měla by myslet na ty nejpotřebnější.
Paní Cekotová, je mi moc líto, ale z Vašeho příspěvku nevyplývá, že byste si toho byla vědoma. Už kvůli úctě, kterou k Vám chovám, bych se velmi ráda mýlila .
Pokud jde o „specifické“ děti, mýlíte se. Za léta, kdy jsem se angažovala v domácím vzdělávání, jsem poznala rodiny s postiženými dětmi, kde domácí vzdělávání řešilo např. nutnost velmi indiviuální práce s daným dítětem. Třeba úžasnou maminku, která – samozřejmě ve spolupráci s lékaři a jinými odborníky – takto vzdělávala své hluchoslepé dítě, včetně toho, že si pro něj sama vymýšlela speciální pomůcky. Naprostá většina dětí v domácí škole však nijak specifická – v tomto smyslu – není. Vámi citované specifické rodiče řeší sám zákon: minimální požadavek na vzdělání rodiče učícího doma je maturita, pro druhý stupeň vysoká škola. Nevím, jestli se o těchto rodičích dá říci, že jsou specifičtí, když vysokoškolské vzdělání má dnes u nás téměř polovina mladé populace.
Socioekonomické podmínky se jistě měnit mohou, avšak i kdyby došlo ke změně „z hodiny na hodinu“ a opravdu to bylo až tak zlé, dá se z hodiny na hodinu zrušit i domácí škola. S tím vším příslušné předpisy počítají.
Co má domácí vzdělávání společného s tím, že „Církev i společnost tradičně myslela a měly by myslet na ty nejpotřebnější“? Souhlasím – jenže to s domácím vzděláváním nijak nesouvisí. Domácí vzdělávání není řešení pro každého, to jsem ani netvrdila, jen jsem si dovolila nesouhlasit s tím, že je vhodné jen pro velmi specifické skupiny rodičů a dětí. To prostě není pravda a stovky dětí, které tímto způsobem plnění povinného vzdělávání za ta léta prošly, to dokazují. Dnes je dokonce možné se tímto způsobem vzdělávat až do maturity.
Paní Cekotová, díky za reakci; odpověděla jste na všechny mé pochybnosti, které ve mně termín „domácí škola“ celá léta vzbuzoval, připadalo mi totiž, že tato forma hraničí s elitářstvím. Všechno, co píšete, jasně ukazuje, že ne a jsem ráda, že v odpovědi na jiný příspěvek uvádíte, že všechny děti se doma vzdělávat nemohou.
Jako člověk, který je od útlého dětství hodně nablízku nejrůznějším formám tělesného postižení, oceňuji Vaše informace ohledně práce s postiženými dětmi.
Jestliže zastánci domácího vzdělávání zohledňují různé formy postižení a zároveň nepřehlíží ty, které se této formy účastnit nemohou, potom tím dokazují, že jsou schopni myslet i na ty nejpotřebnější, o to mi šlo.
Ještě jednou moc děkuji, že jste se zabývala mými námitkami.
Zažil jsem „domácí vzdělávání“ v období covidu nebo zažíváme, když jsou děti několik týdnů v kuse nemocné a za sebe můžu říct, že je to totální katastrofa. Děti se učit moc nechtějí, nebaví je to, nějaké samostudium je skoro nemožné, atmosféra je celkově napjatá. Pro nás pro rodiče je to dost vysilující, už v tak náročném životním režimu. Máme zkušenost, že doma děti vlčí, zatímco když se vrátí do školy, tak se jim lepší nálada a domácí úkoly dělají snáz. Možnost vytvářet nějaké komunity nemáme, nejbližší katolické rodiny bydlí desítky km daleko a v tom minimu volného času si neumím představit, že bychom pořád někam dojížděli nebo by x cizích rodin jezdilo k nám. Oba jsme VŠ, nic to neznamená. Neumím si ani představit, že bychom byli schopni plně suplovat denně 5 vyučovacích hodin pro každé dítě v počtu např. 3 dětí, to dělá přes 11 hodin čistého času bez přestávky denně a u toho řešit ještě další věci. Z toho mi vyplývá, že tato varianta je možná opravdu jen pro rodiče s mimořádným pedagogickým citem s neméně mimořádnými dětmi, v prostředí, kdy má jeden rodič hodně nadstandardní plat a rodiče už nemusí řešit další věci (dům, zahradu, auta, příbuzné atd.) pouze se soustředí na své děti.
Ne, pod tou většinou jsem myslel většinu tradičně katolických rodin. Jen málo z nich je schopna se uživit z jednoho platu (zvlášť při větším než malém množství dětí) a živí se kancelářskou prací. Home office v tomhle ohledu taky není žádná výhra, potřebujete se soustředit a podat výkon a neřešit aktuální výplň času x malých dětí vedle vás. Už jen toto vám odfiltruje většinu rodin, která je nucena posílat děti do klasické školy. Co se týče rodičů a jejich dětí. Ne každý na to má osobnostní předpoklady, znalosti a pedagogický přístup. Ne každé dítě je klidné a bezproblémové, které se snaží zavděčit svým rodičům a nepotřebuje až tolik kontakt s širším světem (a nezáleží to až tak na výchově). Ne každý rodič je schopen dlouhodobě trávit většinu času se svými dětmi doma (a ještě k tomu suplovat školu) bez následného vyhoření nebo případného poškození psychického zdraví. Vždyť i u manželů – dvou dospělých samostatných lidí – skoro vždy dojde k ponorkové nemoci, pokud dělají spolu např. na home office. Není lehké si udržet u dětí autoritu, pokud jsou pořád s rodiči. Učitel je pro ně cizí člověk, před kterým se víc snaží a kterého i ti zlobivější mají tendenci víc poslouchat. Je schopen je i víc motivovat. Zvlášť u tradičně katolických rodičů, které mívají víc dětí a s každým dalším dítětem jim složitost života exponenciálně narůstá, bych vůbec nepředhazoval myšlenku domácího vzdělávání jako nějaké univerzální řešení, které když se budou snažit, tak bude fungovat. Ne nejspíš nebude. Je to možnost jen pro špičku ledovce.
Myslím, že je to otázka priorit. Když rodiče považují výchovu svých dětí podle vlastních mravních zásad za zcela zásadní, pak je určitě nebudou posílat do škol, kde jim budou vštěpovány názory naprosto odlišné. Dodal bych, že rodin, které dnes vyučují děti doma, je asi 2 500 a katolických je mezi nimi jen nevelké procento. Ukazuje se tak, že i rodiče řekněme ateističtí už jen přirozeným mateřským citem vědí, že dávat děti do dnešních zcela ideologicky koncipovaných škol je pro jejich zdárný vývoj nebezpečné. A navíc představa, že domácí škola znamená nějakou izolaci dítěte či rodičů, je myjná, Tito rodiče se naopak sdružují s ostatními ve svém okolí a jejich děti jsou většinou vzdělávány komunitně.
@Jan Hofirek + @Listopad
Chapu oba dva Vase nazory. Na jednu stranu jsem slysel i o rodine zijici v CR, ktera je ze soucasneho skolstvi zdesena a situace se jim nelibi. Domaci vyuku (ci poslat deti do privatni katolicke skoly v CR ci v zahranici) ale presto delat nechteji, jelikoz by meli ztratu na platu a nemohli by si dovolit lyzarskou dovolenou v Rakousku. V nekterych pripadech to tedy o priorotach je.
Na stranu druhou jsou tady rodiny nizkoprijmove/chude kde se musi hledet na kazdou korunu a v takovych situacich je to asi tezke.
Mozna je to i takovy ukol nas muzu abychom se snazili si co nejlepsi obzivu pro sve rodiny zajistit. Polsky tradicne katolicky aktivista Sebastian Piton ze Zakopaneho v Tatrach (ktery vesel v znamost mimojine organizovanim protikovidovych protestu restaurateru v roce 2021) jenz ma zkusenost s domacim vyucovanim svych synu se v jednom diskusnim prispevku na youtube zminil, ze by jako radu mladistvym/mladym muzum kteri chteji mit rodiny chtel rici „Ze museji mit realisticke predstavy. Pokud pipate na pokladne nekde v Biedronce (polsky diskont, neco jako Lidl), tak nejspise na uziveni 10clenne rodiny nikdy nevydelate“. Je to prave proto uloha nas muzu abychom se snazili byt pracovitymi, vzdelavat se, kdo umi a je inventivni podnikat, investovat, zajistovat pasivni prijem atd. abychom mohli dovolit nasim zenam byt v domacnosti a venovat se plne detem. Samozrejme ne vzdy to jde (zejmena pokud je otec nemocny ci jiny problem v rodine), ale znam na druhou stranu takovou situaci, kdy si jeden otec stezoval ze ma malo penez, tak mu bylo nabidnuto, ze muze dojizdet z Jizni Moravy za praci do Rakouska (kde by s takovou kvalifikaci vydelal 3-4x tolik), odpovedi byly „dojizdet se mi nechce“, „ucit nemecky se mi taky nechce“. Takze i tady je to casto o prioritach a motivaci.
@Jan Hofirek
Jeste k samotnemu dopisu: Myslim si ze ministr Bek zadnemu tlaku nepodleha, jen proste realizuje cile svoji zednarske organizace:
https://www.aspeninstitutece.org/people-profile/mikulas-bek/
Prosím vás nedělejte z toho nějakou novou normu, kdy ti správní učí doma a ti, kterým na svých dětech nezáleží, tak je posílají do školy. Jako prioritu to může řešit těch pár rodin, které na to mají podmínky a předpoklady. To nevelké procento z 2500 rodin taky nic neříká, maximálně to, že ve vzorku katolických rodin je prostě málo případů, pro které je domácí vzdělávání vhodné.
Ad Listopad: Normu z toho nikdo nedělá, každá rodina si to musí vyhodnotit sama. Vy byste z domácí školy ale zase nemusel dělat něco výlučného pro „mimořádné děti“ a rodiče s „mimořádným pedagogickým citem“, protože to prostě také není pravda. Moje děti byly po všech stránkách naprosto obyčejné, já jsem kromě nich neučila nikdy nikoho a fungovalo nám to dobře. Všechny posléze vystudovaly a všechny na dobu strávenou v domácí škole s láskou vzpomínají. A jestli já v souvislosti s domácí školou něčeho lituji, tak jen toho, že jsem nezkusila i druhý stupeň, který byl v té době právě povolen v experimentálním režimu. Naše děti se učily ochotně – dobře věděly, že domácí vzdělávání je náš společný projekt, a pokud nebude fungovat tak, aby to potvrdila nezávislá autorita (přezkušující škola), dá se kdykoli zrušit. Což nechtěly, tak se snažily. To, že to nefungovalo vám, také není žádná norma. On je asi také rozdíl, jestli se „domácí výuka“ zavede rozkazem či z nutnosti jako za covidu, tedy v každém případě nedobrovolně, nebo jestli se do toho všichni zúčastnění pouští proto, že chtějí. Sama znám ovšem i rodiny, které to zkusily v době covidové nedobrovolně a zalíbilo se jim to natolik, že pokračovaly či pokračují i poté. Prostě není nad vlastní zkušenost.
Tato diskuse ovšem měla být diskusí o indoktrinaci dětí ve školách nemorální agendou a o tom, co se s tím dá a má dělat. Domácí vzdělávání může být východisko pro někoho, ale globálně to problém neřeší, to je zřejmé.
Netvrdila jsem, že každé dítě je klidné a bezproblémové, ani že každý rodič je dlouhodobě schopen trávit většinu času s dětmi. A už vůbec jsem domácí výuku nevydávala za řešení univerzální – jen za možnost, kterou je možné vzít v úvahu.
Dětí, které se u nás dnes takto úspěšně vzdělávají, případně touto výukou prošly a jsou dnes na středních a vysokých školách, jsou však stovky – v rámci celé věkové skupiny jistě nepatrné procento, nicméně důkaz životaschopnosti tohoto modelu to je. Osobně znám řadu početných tradičně katolických rodin, které své děti učí doma – a mají jich šest, osm, devět. Takže to patrně jde, i když Vám to připadá neuvěřitelné.
To, že většina rodin je „nucena“ (bez ironie, velmi vhodně použité slovo!) posílat děti do klasické školy, jsem nikdy nepopírala. Sama jsem léta učila doma a v domácím vzdělávání se angažovala i jinak, takže s dovolením o věci něco vím – nejsem odtržená od reality. Jediné, co jsem tvrdila a tvrdím, je to, že jsou-li rodiče s klasickou školou nespokojeni – třeba kvůli sexuální výchově, nemožností se domluvit na neúčasti dětí na ní, ale i z jiných důvodů – mohou tuto možnost zvážit. Je u nás legální a v případě mnoha rodin funguje dobře.
Zároveň ale velmi vřele souhlasím s tím, že proti indoktrinaci dětí ve školách současnými ideologiemi je třeba bojovat, například kvůli dětem, které se doma vzdělávat nemohou. Domácí škola může být řešením pro jednotlivé rodiny, ale současně je třeba usilovat o řešení pro všechny. Byť – soudě dle reakce ministerstva – to bude boj nelehký a s nejistým výsledkem. Je ho však třeba podstoupit.
A to je ve vládě “ křesťanská strana.“
Mohu-li to tak říci, preferovanou volbou pro katolické rodiče by mělo být poslat své děti do katolické školy, kde by taková ideologie samozřejmě neměla najít místo, a skutečně by katolická škola měla učit pravdu, tedy Víru. Ale jako rodič sedmi mladých dětí bohužel nenajdu v českých zemích tak věrnou školu a musíme se učit doma. Několik rodin v Brně, které se věnují domácímu vzdělávání se snaží spolupracovat na založení věrnou školu, ale je to těžké. (Omlouvám se, že umím špatně česky, jsem cizinec…)
Věrná škola … to zní zajímavě!
Mohl byste, prosím, o tom napsat víc?
Jak by se k založení dalo přispět?
@Terezie Sebkova
Jedna se o tento projekt:
https://www.duseahvezdy.cz/2024/05/12/soukroma-komunitni-skola-hleda-ucitele/
P.S. Není žádným překvapením, že stát vedení komunistickým NATO generálem se pokusí vnutit obyvatelstvu nejnovější šílenou sociální teorii, počínaje dětmi. Skutečným selháním jsou církevní představitelé, kteří nevedou odpor a neučí víře ve svých vlastních diecézních školách. Podle mých zkušeností se víra ve školách s nálepkou „katolická“ nejen nehlásá, ale aktivně podrývá.
Dá se s nadsázkou říci, že české země jsou nyní misijním územím? Velcí misionáři minulosti věděli, že první věcí, kterou je třeba po kostele postavit, je škola, aby se lidé mohli vzdělávat ve víře. Takové misionáře nyní potřebujeme, a pokud k nám nepřijdou ze zahraničí, musíme udělat to nejlepší, co můžeme.
A co na to volič lidovců Rostislav Vlček? Zajisté souhlasí, protože lidovci jsou ve vládě (jako vždy a jako s každým, ať už to byl Klaus, Tošovský, Paroubek, Gross, Topolánek, Paroubek nebo Babiš)…
„přednostní právo zvolit si druh vzdělání, které má být poskytnuto jejich dětem, tedy zajišťovat vzdělání svých dětí ve shodě s jejich náboženským, filozofickým a pedagogickým přesvědčením“ podle mě není zákoné ustanovení. V naší LZPS ani jinde, se nic takového (bohužel) nepíše. Je to z Všeobecná deklarace lidských práv, která ale nemá pro nás pravní závaznost. Dopis bude mít pravděpodobně efekt jako házení hrachu o stěnu, ale aspoň by mohl být fakticky správně
Chci upozornit na následující video. Ukazuje se, že proti ideologizaci školství vystupují lidé takříkajíc „napříč politickým spektrem“ a s různými světonázorovými postoji:
https://www.facebook.com/ladislav.kytka/videos/1023349909830681/
Jsem jedním z rodičů, kteří v letech 1996/97 zakládali Společnost přátel domácí školy. Vzpomínám si, že jsem se tehdy obrátil na některé politiky, mimo jiné i na premiéra Václava Klause, který mi zprostředkoval schůzku na ministerstvu školství. Mluvil jsem tam s náměstkem pro základní školy a řeč přišla i na lidovecký projekt sexuální výchovy. Pan náměstek se k tomu stavěl hodně kriticky, ukázal mi i dopis, který adresoval jednomu řediteli, který odmítal vyhovět žádosti rodičů o vyjmutí jejich dítěte z této „výchovy“. Psal v něm, že rodiče své děti škole svěřují a je třeba ctít jejich právo na výchovu podle vlastních světonázorových zásad. Pokud jim škola toto právo upírá, postupuje obdobně, jako komunistický režim vůči disidentům.
Moje komunikace s MŠMT má následující pokračování…
https://kniznirecenzeetc.blogspot.com/2024/11/lgbt-miri-do-skol.html
Na trasu prajdu jsem letos umístil tyto letáky: https://pdfupload.io/docs/e98502e4
Trockista zůstane trockistou i když si říká konzervativec.
Shromáždění proti indoktrinaci dětí ve školách LGBTQ a gender ideologií, video z akce:
https://www.facebook.com/Honzik.Kubis.2022/videos/3887085284899445