Tag Archives: Strana zelených

Prokletí dneška: Ideová vyprázdněnost a terminologický dribling

Jeden z největších problémů, kterému dnešní společnost čelí, je totální ideová vyprázdněnost. Ztrácíme myšlenky i obsah slov a termínů. Je to proces čím dál rychlejší a drastičtější, který již začíná ohrožovat funkčnost procesů a myšlení v naší společnosti. A společnost samu. Jen pár příkladů z poslední doby:

Chcete KDU-ČSL? Zachraňte ji!

Bohužel, zbytky starého vedení KDU-ČSL jsou zjevně rozhodnuty stranu urychleně dorazit. Krátce poté, co CV MKD schválil usnesení vyzývající k renesanci křesťanské a konzervativní politiky KDU-ČSL, připravují před senátními a komunálními volbami spolupráci se stranou zelených. Přitom konzervativní a křesťanská politika dnes nemá většího nepřítele.

K volbám: KSČM, VV a SZ

Volby se blíží a je tedy čas podívat se na to, jaké strany se nám nabízejí a co je na nich zajímavé pro katolického voliče. Jakožto katolický volič, který dlouhodobě sleduje témata, která považuji pro katolického voliče za zajímavá, pokusím se k tomu něco říci těm, co na to čas nemají.

Budu se zde zabývat nejen programy stran, jejichž podstatou je, že říkají voličům jen to, co jim strany chtějí říci, ale rovněž tím, co tyto strany a jejich představitelé hlásaly a dělaly dříve. Dnes zde mám tři strany, které hodnotím jako naprosto nevolitelné pro kteréhokoliv křesťana, který bere svoji víru alespoň trochu vážně.

Dost bylo antidiskriminace

28. 4. 2010 proběhlo v Praze protestní shromáždění občanské iniciativy D.O.S.T. „Dost bylo antidiskriminace“. Na Malostranském náměstí úvodem promluvil předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora, který poukázal na hrůznost situace v současném světě, kdy jsou veskrze pozitivní hodnoty, jako je láska k vlasti a národu, nebo pouhé nazývání svého národa jeho jménem, interpretovány jako neonacismus nebo fašismus. V současné době, která se tváří jako velmi tolerantní a skýtající svobodu všem, ve skutečnosti probíhá cenzura ve věcech jazyka, vyjadřování, přiznávání se k lásce vůči vlastní zemi nebo hájení tradičních hodnot rodiny a svazku mezi lidmi. Situace nebezpečně připomíná totalitní režim, kdy za obyčejné slovo hrozil postih vězením, neřku-li ztrátou života. Všechno podléhá požadavkům tzv. politické korektnosti, která není ničím jiným, než terorem novodobé totality.

Volit či nevolit?

Volit či nevolit? Tak zní jedna z horkých otázek letošního jara. Protože nespokojenost občanů, a to nejen katolických, se stavem věcí veřejných znatelně roste, mohlo by se zdát, že svou účastí ve volbách budeme moci dalšímu úpadku české národní politiky zabránit. Má to však jeden háček –  existuje v současné české politice strana, jež by si zasloužila podporu katolických a autenticky konzervativních voličů?