Tag Archives: Spolková republika Německo
Kéž by se vrátily staré dobré časy…
Nevím, zda jste zaznamenali to šokující a nanejvýš odpuzující video, na němž je zaznamenána diskuse starosty saského městečka Bad Schlema s občany na téma migranti. O co jde?
Jeden z občanů, postarší civilizovaný pán, položil starostovi dotaz ohledně toho, že jeho malá vnučka (pod deset let) je (stejně jako další děvčata) cestou do školy sexuálně obtěžována uprchlíky a žadateli o azyl z místních ubytoven, a vyjádřil obavy, zda se to nebude ještě stupňovat, když v létě dívky ještě trochu uberou oblečení. A co že se s tím bude dělat… Starostova odpověď, vlastně spíše rada, byla velmi stručná: Děvčata nemají migranty provokovat a do školy mají chodit jinudy.
Tato šokující sprostota a nehoráznost se pochopitelně nelíbila ani tazateli, ani zbytku lidí v sále. Bohužel to byli přecivilizovaní Němci, takže většina ani nereagovala nijak hrubě a pouze zvýšenými hlasy protestovala (samotný tazatel se mezi pár praktickými námitkami nezmohl na nic ráznějšího, než na rozhořčený výkřik ve smyslu „Hochu, jdi domů, kdo Tebe zvolil?“)… Hlasitý nesouhlas sálu nakonec rozzuřil starostu natolik, že dokonce hrozil lidem policií, pokud se nezklidní a nezmlknou.
Boj o právo na domácí vzdělávání aneb Proč děti nepatří státu
Romeike vs. Německo
Romeikovi
Uwe a Hannelore Romeike jsou manželé pocházející ze spolkové země Bádensko-Württembersko. Oba jsou vysokoškolsky vzdělaní a hluboce věřící evangelikální křesťané. V době, kdy se začal jejich boj proti státnímu monopolu na vzdělávání, byli rodiči čtyř dětí (dnes jich mají šest) ve věku 3-11 let.
Své tři školou povinné děti odhlásili ze základní školy v Bietingheim-Bissingenu v roce 2006 a Hannelore coby žena v domácnosti začala své děti sama vyučovat.
Romeikovým se nelíbilo, jakým způsobem stát jejich děti vzdělává. Zkrátka, že německé školy již nevyznávají křesťanské hodnoty, na nichž oni zakládají výchovu svých dětí; nejstarší syn Daniel se učil z učebnice, jež obsahovala explicitní až vulgární popisy sexu, jiné učebnice vedly dle názoru Romeikových děti k neúctě vůči autoritám v rodině, nebo obsahovaly okultní praktiky.
Nelíbila se jim ale ani úroveň výuky, její způsob a vedení. Uwe Romeike, povoláním učitel hudby, uvedl: „Situace ve veřejném školství se od doby, kdy jsem sám navštěvoval základní školu, velmi změnila. Stát věří, že děti musí být socializovány, vyrůstat a jednat stejným způsobem, jinak by nezapadly do společnosti.”
