Tag Archives: rozum
Poznání – postižení – umění. II.1.1 Rozum
William Hogarth, Blázinec, 1732-33
II.
V této části se budeme zabývat rozumovým poznáním, půjde nám o to ukázat, že rozumové poznání není totožné s poznáním smyslovým a že rozumová snaživost – vůle je svobodná. Na teze, které popírají odlišnost smyslového a rozumového poznání a svobodu vůle se pokusíme odpovědět.
Dále představíme umění jako habitus lidského rozumu ke specifické činnosti – k tvorbě. Stručně si přiblížíme aristotelsko-tomistické stanovisko ve filosofii a psychologii umění a budeme hájit následující dvě teze:
1. umění není médium, kterým hovoří nadpřirozené síly, ani jeden z projevů světa jako celku, ani svébytný sebeorganizující se systém, ale jde o vlastnost, schopnost náležící konkrétnímu jedinci,
2. jedincem, který má umění, může být v tomto hmotném světě pouze člověk, umění je tedy doména specificky lidská, a to z toho důvodu, že umění je rozumový habitus a jediným zatím známým živočichem rozumným je člověk.[1]
Dále ukážeme, jakým způsobem umožňuje rozumový habitus kompenzaci smyslového defektu.
Nepoučitelní
Zabloudil jsem nedávno na internetovou výspu liberálního pseudokatolicismu, časopis Getsemany, a setkal se s článkem Henriho Boulada. Církev podle něj potřebuje naléhavě reformu. Ano, reformu potřebuje, ale to, co Boulad navrhuje, není reforma, ale dokončení likvidace, resp. autodestrukce.
O víře
Vzhledem k tomu, že jsem svým článkem o prof. Halíkovi zmátl některé čtenáře našeho časopisu natolik, že vznikly blogové příspěvky obsahující komickou směsici bizarních tvrzení od anglického citátu z dokumentu Dei Filius, přes latinský citát z Tertulliána až po vtipné tvrzení, že všichni fanatici dávají přednost rozumu před vírou, rozhodl jsem se vznést trochu světla do nastíněné problematiky.
