Tag Archives: krása
Kraj lásky
Lidé si ve chvílích bezradnosti a životní prázdnoty vypomáhají mnoha slovy a širokými výklady o sobě a světu. Někdy totiž obsáhlé řeči a zdánlivě hluboké myšlenky slouží jen k uspokojení ctižádosti a touhy působit dobře na druhé lidi, případně k přehlušení vědomí vlastní marnosti. Dokonce i tehdy, jsou-li námětem hovoru duchovní věci. Jan Zahradníček si v básních ze sbírek Návrat a Rouška Veroničina dobře uvědomuje, že hovoru není třeba tolik jako naslouchání. Autorkou fotografie je Marika Pečená.
Krása
Kde je Bůh, tam je krása. Není třeba se obávat nedostatku příjemných a lákavých výjevů, když se rozhodneme přijmout cestu Páně i s její nepohodlnou stránkou – holým a suchým dřevem kříže, které někdy umí zatlačit tam, kde bychom to chtěli snášet nejméně ochotně. Za vším tím umučeným, ztrápeným a pro naše hříchy ukřižovaným na nás hledí navždy věrná a nadevše krásná Božská Tvář.
U JIZERY
Jaroslavu Durychovi
Jak krásný je ten kopuletý křemenový val
proti ledům! Také řeka pod ním jako já
jej starodávně obdivuje,
je všechna od sebe, a když neví,
jak a k čemu jej přirovnat: zrcadlí jej prostě.
Srovnán s těmito balvany, nezhanobenými člověkem,
krutý byl osud náhrobních kamenů a oltářních desk…
Dnes ovšem lámou kámen jenom na žaláře…
KRÁSA BEZ RADOSTI
Naše smrtelnost je ustavičná. Není chvíle,
která by nám vyvrátila,
že jsme stále v pokušení a že mu stále podléháme,
takže i krása je nesmyslná,
protože je to krása bez radosti…
Jsme zlí… Byli bychom tak zlí
kdybychom byli bez svědků?
*
Zdroj: HOLAN, Vladimír. Les bez stromů. BBART: Praha, 2002. ISBN 80-7257-735-2.
Krasověda (4)
Kterak se děje rozumové poznání krásy?
Zjevy krásných těles chápou ve příjemných pocitech naší smyslové zevnější, zvláště zrak a sluch, jakož i vniterný smysl povšechný. Od zjevů abstrahuje rozum náš, proniká k bytností tělesa, která ve zjevech se prokazuje, a shledává jí dokonalou, tj. idejí své odpovídající, a jednotnou, tj. s částí souladně v jeden celek složenou.
Krasověda (3)
Krása nadsmyslnou vlastností věcí, jediným rozumem poznatelnou.
Že krása jest nadsmyslnou vlastností věcí, jediným rozumem poznatelnou, vysvítá ze tří důkazů:
1. Že třemi nižšími smysly: čichem, chutí a hmatem neznamenáme krásy, o tom není pochyby. Ale krásnými nazýváme tělesa, jež zrakem vidíme nebo sluchem slyšíme, na př. duhu, píseň.
Krasověda (2)
Krása jakým přívlastkem bytce?
Každý bytec, kterýmžto slovem se označuje obecně to, co jest, těší se z bytností, t. j. z toho, skrze co jest bytec bytcem, právě takovým, jakým jest. Z bytnosti bytce vyplývají přívlastky, jež nejsou od bytce různy, ale jsou určitějšími projevy jeho, a jež se zovou přesažnými, odnášejíce se ku všem rodům bytců, všecky rody přesahujíce, samy však rodem nejsouce. Přívlastky jsou čtyřy. První přísluší bytci, o sobě uváženému: jednota, nerozdělenost; ostatní tři odnášejí se ku mohutnostem nadsmyslným, a sice ku mohutnosti poznávací: pravda, ke snaživé : dobrota, ku poznávací a snaživé pospolu: krása.
Krasověda (1)
Aesthetika nevhodným názvem krasovědy.
Již od pradávna bylo vědecky o kráse jednáno, než krasovědě jako samostatné nauce filosofické stanovil teprv v 18. stol. zvláštní název Al. G. Baumgarten, jenž jí nazval aesthetikou.
O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (3)
Krása
Dostáváme se k samotnému jádru definice umění, k požadavku, „aby se líbilo při samotném jeho poznávání“. Užití slovesa „líbit se“ může v někom budit dojem, že jde o nějaké hédonistické a subjektivistické pojetí, podle kterého je účelem umění prostá libost jako kupříkladu v případě sexu či jídla a tato libost je zcela závislá na tom, kdo si této libosti užívá (každému se líbí něco jiného).
O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (2)
Zobrazení
Předeslali jsme, že umění je charakterizováno krásou. Přesto pro vysvětlení tohoto stěžejního pojmu bude pro nás lepší vyjít z definice umění, která tento pojem obsahuje v opisu. Podle našeho názoru výstižně lze umění vymezit takto: Umění je lidská tvořivá činnost, jejímž cílem je zobrazení skutečnosti určené k tomu, aby se líbilo při samotném jeho poznávání.
O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (1)
Úvod
V diskuzích o liturgické hudbě při papežské návštěvě ve Staré Boleslavi bylo mnohokrát zopakováno, že podle církevního Magisteria musí mít hudba užitá k liturgii vlastnosti, kterými jsou posvátnost, uměleckost a všeobecnost.
