Tag Archives: alternativní historie
Koště – 7. díl
Vstal jsem, došel k dveřím od bytu a nakoukl do špehýrky. Přede dveřmi stál starší muž s bílým plnovousem, oblečený jako mnich. Asi se spletl a zvoní na špatné dveře. Uvidíme. Otevřel jsem dveře a můj návštěvník se představil.
„Jsem Pater Gaudencius, prý by jste se mnou rád mluvil…“
Koště – 6. díl
Když jsem se zamýšlel nad informacemi obsaženými ve zprávě, pochopil jsem, že důvod mého pobytu v Africe je jasný.
Generál Blackwatch a jeho nadřízení měli své důvody k nalezení Uhury, ale byly jejich úmysly zcela čisté a nezištné? Anebo v tom hrála svou roli i obava z prozrazení toho, že si genetičtí inženýři Eurocorpsu takříkajíc „hráli na Boha“?
Pokud by to byla pravda, neměli jsme si s našimi nepřáteli co vyčítat. To mě vždy děsilo, protože když začnete být stejní jako váš protivník, jste mu blíže a podobáte se mu, bez ohledu na to jak moc proti němu bojujete a jak moc ho nenávidíte. Ale ať jsem tenhle morální oříšek drtil v hlavě sebevíc, tušil jsem, že vysvětlení mi podá jedině Uhura, jestli se s ní setkám.
Koště – 5. díl
V noci, která následovala po zničení muslimské kolony a rozhovoru s Vlaminckem, jsem přepsal záznam rozhovoru z čipu ve své hlavě do svého notebooku a pomocí zašifrované depeše jej odeslal laserovým vysílačem přes družicovou síť na velitelství Eurocorps v Británii.
Elisabeth spala, obdivoval jsem její nervy, než mi došlo, že je prostě vyčerpaná, jakkoliv je trénovaná a odolná. Nebylo divu, co zažila, by odrovnalo daleko tvrdší chlapy. Já však jsem přemýšlel o objektu svého pátrání, o dívence, která vyspěla v mladou dívku v prostředí tak příšerném, jakým může být jen Afrika zmítaná válkou.
Koště – 4. díl
„Možná to znáte pod jiným názvem?“
Snažil jsem se na Vlamincka moc netlačit, věda, že pokud vám někdo něco vypráví, je lepší jej moc nepřerušovat.
„Ano, už si vzpomínám, na to se mne už vyptával někdo od vás, kdo tu byl minule…“
Gerhard mi v Londýně neřekl, koho sem na inspekci poslali, ale už to muselo být před nějakou dobou, jinak by se v tom Výbor pro zvláštní operace nevrtal až teď, po mém vyptávání.
„Vlamincku, oč jde, nám neřekli, tudíž je to na vás.“
Koště – 3. díl
„Co se stalo, že na doprovod zásobovacího letu je poslán někdo jako vy?“
Vlaminckovi bylo jasné, že jsem k němu do bojové zóny neseskočil bezdůvodně.
„No popravdě řečeno…, oficiálně mám zkontrolovat, jestli používáte námi dodávaný materiál efektivně, neoficiálně tu jsem proto, že potřebuji hovořit s vámi.“
Koště – 2. díl
Není nic neobvyklého, že se lidé z určité komunity znají navzájem. Je to logické, doktoři, novináři, či prostitutky, všichni vytváří určitý profesní klan. Abych zjistil, o co vlastně jde, musím se vypravit i mimo mé služební kontakty, ale ne mimo společný zpravodajský interes.
Tatiana Ekatěrina Tolstoganovová, pro kamarády Tánička, bydlela v londýnské čtvrti Malá Moskva již dvacet let. Sirotek, vychovávaná ve státním sirotčinci, který nebyl jen sirotčinec, pracovala pro svou zemi jako elitní agentka sboru Labutí.
Koště – 1. díl
„Víš, redaktore, ono to je taková podivná historka z války.“ Takhle pomalu začal celý ten zvláštní příběh vyprávět můj dobrý kamarád ještě z dob, kdy jsme spolu bojovali na kontinentě.
„Seděli jsme zrovna po úprku z Ukrajiny na maďarsko-slovenské hranici a mě poslali ještě s pár ne moc utahanýma chlapama na hlídku. Musulmani se blížili, ale jejich zásobování nestálo za mnoho, tak jsme věděli, že trochu času máme. Nahnal jsem kluky do transportéru, zapnul noční vidění a vyrazili jsme.
Když jsme ujeli asi dvacet kiláků od Rožňavy, směrem na jih, prakticky už v Maďarsku, vidím na silnici něco, co vypadalo jako postava. Normálně bych ji přejel, nevíš o co jde, nezastavuješ, navíc jsme neměli jistotu, jestli někde za stromem nečíhá muslimský voják s pancéřovkou. Postava zavrávorala a spadla nám přímo pod cestu…“
