Co znamená termín „synodální církev“
V únoru proběhlo v Praze evropské synodální setkání biskupů z celého kontinentu. Zavázali se k budování „synodální církve“. Prý každý se má cítit být „přijatý“ v evropských „církevních společenstvích“, kde má vládnou „různorodost“. Nikoli tedy jednota, ale různorodost, různost, rozdílnost, totální „inkluze“ všech.
To ovšem nelze přejít mlčením. Právě v tomto zdůraznění „různosti“ je totiž nejzřetelněji patrný odklon od toho pojetí Církve, jaké bylo vždycky adekvátní zjevené pravdě. Zatímco pražské „synodální shromáždění“ postulovalo „různost, rozdílnost“, Božská nauka naopak hovoří o „jednotě“, kterou představuje jednota v učení, tj. ve víře a mravech. O tom ale v synodálních dokumentech nenajdeme ani zmínku.
Naopak, neomodernistická vnitrocírkevní novomluva tady přímo postuluje nejen disciplinární, nýbrž i doktrinální decentralizaci: ať duchovní v Německu, Belgii nebo Holandsku klidně žehnají párům LGBTQ, ať jim tady nikdo neklade překážky. Stejně tak ale ať duchovní v Polsku, v ČR a na Slovensku toto klidně odmítají a nadále učí podle katolického katechismu, že život v tomto stavu je těžkým hříchem. Tento diametrální rozpor vůbec nevadí, Církev má být konglomerátem různých komunit a přijímat všechny s ohledem na příslušné kulturní prostředí. Toto je hlavní a podstatný závěr pražského synodálního novátorství v návaznosti na všechna dřívější tzv. synodální setkání v rámci papežem Františkem postulovaného tzv. synodálního procesu a „ducha synodality“.
To ovšem může mít fatální následky. Příklad: Zatímco v Německu bude jednopohlavním párům žehnáno, na východ od jeho hranic v Polsku jim bude přesně podle trvale platného katechismu odpíráno přistupovat ke svátostem z důvodu života v těžkém hříchu. Záleží tudíž na „kulturním prostředí“ daného kraje, nikoli na pravdě a její závaznosti. Za této situace je už potom jenom vedlejším produktem okolnost, že polští homosexuálové a lesby, když jim jejich duchovenstvo odmítne požehnat, snadno překročí hranice směrem na západ a dosáhnou svého bez nejmenších problémů. Samozřejmě ve výsledku potom se bude argumentovat, že polská cesta je neúčinná, když tamní homosexuálové, lesby, transsexuálové a další LGBTQ si mohou bez potíží jezdit pro požehnání k sousedům za hranice, proto se vyvine na Poláky nátlak, aby to zrušili jako nadbytečné a přizpůsobili se světové církvi.
Je zde jasná tendence k protestantizaci Katolické církve. Protestanté nemají žádnou jednotu ve víře a mravech (diametrální rozpory v tomto byly příčinou nejedněch těžkých válek mezi nimi v minulosti), pouze jakousi mlhavou jednotu „společného úsilí“ o vágní hodnoty, jakými jsou dnes odmítání rasové, etnické nebo třídní nenávisti a angažovanost pro světový mír, což se vše zaštiťuje příslušnými citáty z evangelií. Katolická církev tak má následovat tento úděl protestantských denominací.
Generální zpravodaj synodálního procesu jmenovaný samotným papežem Františkem kardinál Jean Claude Hollerich z Lucemburska, velký obdivovatel Karla Rahnera, o oprávněnosti těchto rozdílů církví jednotlivých zemí hovoří už dlouhou dobu. Osobně je horlivým stoupencem žehnání jednopohlavním párům, kněžského svěcení žen a povolení antikoncepce. Zároveň ale říká, že tato cesta není závazná pro celou církev, v níž prý platí pluralismus. Kde údajně existuje jiné kulturní klima, tam se může místní církev rozhodnout jinak. Co platí v Německu nebo ve Švýcarsku, nemusí platit v České republice nebo v Kostarice. Všichni ale budeme v jedné jediné Katolické církvi v čele s papežem Františkem, v Církvi, která ovšem nebude „uniformní“, nýbrž „inkluzivní“.
No jo, jenže ještě před koncilem v době platnosti tradičního latinského ritu, když bych jako českomoravský katolík přijel do Anglie nebo do Japonska a přišel do katolického kostela, tak bych okamžitě poznal, že jsem i tady ve vzdálené cizině „doma“, ve své církvi. Jsem přítomen na téže mši sv. uprostřed lidí vyznávajících téhož Boha a Spasitele a tutéž nauku. Teď podle ducha synodality již to platit nebude – a to nejen v liturgickém ohledu. Když se octnu v Brazílii a setkám se v údajně katolickém kostele s tzv. amazonským ritem, kde bude uctívána pachamama, určitě si neřeknu, že jsem „doma“ v jedné a téže církvi, která je světová. Taktéž když se octnu v Mexiku, kde místní episkopát požaduje schválení zavedení mayských prvků do liturgie spojených s pohanským kultem. To již bude jiná církev, ne ta, k níž se hlásím a v níž u nás v ČR aspoň prozatím v hrubých obrysech – ještě platí katolický katechismus. Otázkou je, jak dlouho ještě.
Módním heslem současného synodálního procesu je dnes „jednota stanu“ a jeho rozšíření nejen na katolíky. „Inkluzivita“ má zahrnout úplně všechny, katolíky včetně těch žijících v těžkém hříchu, protestanty, muslimy a další příslušníky nekřesťanských náboženství. Církev se musí stát místem, kde „každý bude přijat“, jak lze slyšet i od našeho českomoravského episkopátu, alespoň od některých biskupů.
„Jednota v různosti“ – to je projekt synodální církve, nebo spíše „církevních společenství“. Projekt, který zlikviduje katolicitu Církve a učiní z ní další variantu protestantismu: různost i v podstatných věcech, ale „jednota“ pouze v tom, že všechno bude podléhat dohledu z Františkova Říma, který bude pečlivě dbát na to, aby se nikdo neodchýlil z této cesty a nekráčel bludným „tradicionalistickým“ směrem. Všichni musí povinně budovat nový prostor synodální „inkluzivity“.
Ještě díky Pánu, že máme živou, sice početně malou, ale neustále rostoucí katolickou Tradici.
PhDr. Radomír Malý
Zdroj:
Pawel Chmielewski: To koniec jedności? Biskupi chcą „synodalnego” Kościoła w Europie, www.pch24.pl
Člověk si říká: To si František myslí, že nikdy nenatáhne bačkory? To se nebojí Božího soudu?
Asi ne…….
Uplynulo několik měsíců, do svého úřadu byl instalován nový prefekt Dikasteria pro nauku víry.
A 18. prosince 2023 jsme se dočkali už zcela otevřeného a děsivého útoku proti katolické nauce a morálce: Dikasteriem pro nauku víry byl vydán předem neohlášený dokument „Fiducia suplicans“, který na přání papeže (a s jeho přímou spoluúčastí na vypracování deklarace) umožňuje požehnání pro homosexuální a lesbické páry, spolu intimně žijící. Zároveň umožňuje požehnání pro heterosexuální páry, které spolu žijí – ale bez svátosti manželství, bez jakékoli formy sňatku.
Teď člověk stojící v čele katolické Církve překročil Rubikon – tento akt nese všechny znaky jasné hereze. Nelze žehnat hříchu.
Je na kardinálech, biskupech, kněžích i laicích, aby otevřeně odsoudili tuto apostazi nejvyššího pontifika.
Modleme se za to, aby se už konečně zformoval jednotný odpor v řadách biskupů. Protože toto je skutečná vláda tmy.
Panno Maria, Matko Boží, braň Církev svého Syna – před pastýři, kteří zradili evangelium a snaží se zkazit duše jim svěřené.
Archanděli Michaeli, braň nás před všemi útoky Zla – a zvlášť před zákeřnou podvratnou prací padlých duchovních, kteří chtějí zničit chrám Církve.
Pane Ježíši Kriste, očisti a uzdrav prosím Ty sám svou Církev. Amen.
četl jste, pane Poutníku, prosím? https://www.vaticannews.va/cs/vatikan/news/2023-12/doktrinalni-prohlaseni-umoznuje-pozehnani-pro-stejnopohlavni-par.html
Ano, paní Lenko, četl jsem tuto zcela demagogickou deklaraci. Proto jsem napsal svůj příspěvek.
Před dvěma lety Kongregace pro nauku víry naprosto odsoudila myšlenku, že by bylo možné požehnat vztahu dvou lidí, žijících v těžkém hříchu – jako jsou homosexuálové, lesby nebo nesezdaní. Jak sami sobě příznivci Jorge Bergoglia vysvětlí (pokud stanovisko papeže z 18. 12. 2023 podporují), že za dva roky to najednou možné je?
Zoufalá neznalost evangelia a katolického katechismu – a naivní slepá adorace současného papeže (který umožnění života ve hříchu vydává za „milosrdenství“)… To charakterizuje žel mnoho členů současné Církve.
Nástupce apoštola Petra žehnající Sodomě a Gomoře. – Pokud toto nepřipadá povrchním katolíkům jako dostatečně patologický obraz, ať prosím opravdu upřímně zváží, proč se vlastně chtějí nazývat katolíky. Stojí v přímé opozici proti svatým Církve, proti Písmu svatému, proti samotnému Ježíši Kristu a jeho neměnnému Slovu.
Tento papež nevede svěřené stádo k Nebi, ale do věčného zatracení. Přivlastňuje si právo měnit Kristovo evangelium, staví se na Jeho místo. Kdo z těch, kteří mají skutečnou víru v Boha, by tohle mohl akceptovat?
Lidé v Církvi, tleskající i teď Jorge Bergogliovi, mohou být vzatí Bohem na milost jen v tom případě, že jsou neskonale neinformovaní, neskutečně naivní – a zoufale, nekriticky závislí na mainstreamových médiích.
Je třeba se velmi modlit za procitnutí našich bratří a sester z narkotického spánku.
pro pana Poutníka: Kamarádka se vdávala. Měla babičku vdovu,její snoubenec také. Tyto dvě vdovy babičky se dobře znaly, nejen z kostela. Domluvily se s „mladými“, jedna prodala svůj domek, druhá byt, „mladí“ něco přidali a společně zakoupili dvoje vyhovující a pěkné bydlení. Po svatebním obřadu požehnal obě nové domácnosti jejich farář a babičkám přidal požehnání pro dobré soužití ve společné domácnosti. Bylo to dost dávno, nikdo se tomu nedivil. Dneska by to možná bylo jinak?
To je hodně těžká demagogie paní Lenko. Srovnáváte něco naprosto nesrovnatelného. A nepochybně to velice dobře víte!
Jenže babky nejsou lesby. Číst slinty novocirkve je ztráta času. Že to tak není, jde o žehnání páru, ne vztahu , žehná se každý. Typické pokoncilní ptydepe.
Je zajimavy onen dodatek v zaveru, ze timto dokumentem se nauka Cirkve nemeni. Jdou na to chytre (podobne jako s prijimanim na ruku a jinymi „vymozenostmi“ po 2. Vatikanskem koncilu), dokument je vydavan za pastoracni opatreni pro vyjimecne situace. Porad ta stejna taktika…
Mimochodem, minuly tyden jsem psal kamaradce, ze ocekavam, ze zhruba nejpozdeji v roce 2025 se muzeme dockat oficialni akceptace „synodalni cesty“ ze strany Papezskeho stolce. No dost jsem se sekl, jde videt ze decisions makers ve Vatikane jsou rychlejsi nez jsme si mysleli. Jsem taktez zvedav na reakce biskupu, avsak obavam se, ze az na absolutni vyjimky to bude opet mlceni.
Tímto je to jasně potvrzeno. Ten člověk stojící v čele Katolické církve skutečně není nástupcem sv. Petra!
Obávám se ale, pane Josefe, že reakce pastýřů nebudou téměř žádné. Není jistě náhodou, že dokument byl vyhlášen těsně po sesazení dvou odvážných, biskupa Stricklanda a kardinála Burkea. Jako gesto výstrahy pro všechny pravověrné duchovní, kteří nechtějí mlčet.
Naštěstí, paní Mílo, reakce biskupů celého světa spolu s jejich narůstajícím spravedlivým rozhořčením stále přibývají: heretickou deklaraci kromě vedení FSSPX odsoudili biskupové Kazachstánu Tomas Peta a Athanasius Schneider, satanské „požehnání“ naprosto odmítli biskupové afrických států Malawi, Zambie a Nigeru, připojili se biskupové Ukrajiny. Jako nepřijatelnou označil praxi žehnání těžkému hříchu biskup Strickland z USA a několik biskupů z Latinské Ameriky.
Jorge Bergoglio tlačí Církev k rozdělení: autentičtí katolíci v Německu, Rakousku či Belgii teď mohou díky jásavým reakcím modernistických biskupů svých zemí vyvodit jasný závěr: tito padlí nástupci apoštolů strhávají svěřený Boží lid do pekel. Je třeba jejich vedení odmítnout.
Jsem přesvědčený, že brzy nastane prostá nutnost oddělit se od biskupů, kněží či řeholníků, kteří zradili našeho Pána a vytvářejí něco obludného: satanský škleb, karikaturu skutečné Církve Kristovy. Nejsou z nás, nejsou to katolíci. Nesmíme je následovat kvůli spáse vlastní duše. Je třeba se od nich oddělit – oni už do Církve nepatří. „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení.“(řeč apoštola Petra – Skutky apoštolů 2,40)
To, že se papež neustále odvolává na Ducha Svatého, jakoby sám Bůh (skrze papeže a skrze debaty modernistů) inicioval probíhající zvěrstva „synodální církve“, je skutečným odporným rouháním se proti Duchu Svatému. Sám Jorge Bergoglio tím zatracuje svou duši.
V těchto dnech to už můžeme vidět naprosto jasně: muž stojící v čele Církve je prokazatelný odpadlík a heretik, nesvolávající na nás katolíky (jako činili všichni autentičtí papežové) Boží požehnání. Je třeba, aby byl tento podivný člověk neprodleně sesazen z Petrova stolce.
Teze o tom, že je to kanonicky nemožné, jsou nesmyslné a v současném vyostřeném pronásledování věrných věřících Bergogliovým Vatikánem absolutně neudržitelné a duším škodící. Nekatolík, odpadlík a heretik přece nemůže vést katolickou Církev.
Modleme se za Kristu věrné biskupy, aby nalezli podobně odvážné řešení jako jejich bratři v 15. století – tehdy, v době papežského schizmatu, bylo nutné sesadit tři papeže, naráz působící. Díky odvaze zúčastněných a díky schopnosti přijmout netradiční řešení byla tato děsivá krize Církve tehdy vyřešena. Papeže lze sesadit.
Moje řeč.
Pokud do 18. prosince 2023 mohl ještě někdo popírat, že Bergoglio je legitimním papežem, od 18. prosince 2023 už nikdo, kdo má oči k vidění, nemůže mít žádné pochybnosti.
Papež je a vždy byl svatý Otec. Jeho autorita pochází od svatého Petra a je výrazem pokory se jí podřídit. Papež je neomylný, tak učí svatá Církev. A rozvrací Církev ten, kdo se proto jeho autoritě bouří.
To je hodně zavádějící dezinterpretace katolické víry.
https://www.duseahvezdy.cz/2018/09/03/ani-svaty-ani-otec/#more-20815 Na těchto slovech Petera Kwasniewského se ani po pěti letech nezměnilo vůbec nic. Jen je to všechno stále horší. – A jen tak mimochodem, Církev učí, že papež je neomylný, pouze když ve věcech víry a mravů učí ex cathedra. O magisteriu ex aeroplano apod. církevní nauka nic takového neříká.
Ano, to všechno platí – za předpokladu, že je pravým papežem. Nyní už vše nasvědčuje tomu, že tento předpoklad není naplněn.
Neplatí a nikdy neplatilo. Papež je neomylný jen za velmi specifických konkrétních podmínek, ne absolutně. A pokud papež káže a podporuje zlo, je povinností katolíka se vzepřít.
Zdá se mi že podle Vaší logiky, autorita a neomylnost je vlastní jen žijícímu papeži. Co tu bylo před jeho nástupem do funkce, to je jen šumění větru a odvátá makulatura? On! On jen on je teď autoritou, to co bylo před ním je jen takové psaní a povídání. ze kterého může papež a jeho realizační tým sem a tam něco málo uzobnout.
Ví, v čem je papež neomylný?
U Bergoglia nemusíme papežskou neomylnost vůbec řešit, když není papežem. Ale Bergoglio v jednom neomylný přece je a to v rozlišování duchů. Vše katolické ve svém okolí zdaleka vycítí a ihned zlikviduje.
Když nevěří v Boha, nemusí se bát ani Božího soudu. To říkal i známý feldkurát Katz: „…Zastupuji někoho, kdo neexistuje a hraju sám úlohu boží…!
Děkujeme, pane doktore.
Málokdo nám vlastně vysvětlí, co je ta synodalita.
Jen větší zmatek a chaos.
Je to ona falešná církev z vizí blahoslavené Kateřiny Emmerichové. Zesvětštělá, zprotestantizovaná, stavící se už otevřeně proti Kristovu evangeliu.
Modleme se za to, aby církev temnot opustila Řím. Za to, aby všechny metastáze, parazitující na těle skutečné Kristovy Církve, byly Bohem odřezány.
A nikdy nedopust’me, abychom ve svých srdcích zradili svého Spasitele pro potlesk tohoto často zvráceného světa.
Amen, přijď, Pane Ježíši, a zachraň svou Nevěstu.
Tzv. papež František odpadl od katolické víry a není ani papežem ani katolíkem. Kdo jej následuje, jde za ním do pekla. Jeho canc k žehnání cizoložníků a teploušů nemá cenu ani číst, zrovna tak jako není potřeba se starat o to co si myslí Belzebub.
CIC, Kán.1373
Kdo veřejně vyvolává buď odpor podřízených nebo nenávist vůči Apoštolskému stolci nebo vůči ordináři pro nějaký úkon církevní moci nebo služby, nebo podněcuje podřízené k neposlušnosti vůči nim, bude potrestán interdiktem nebo jinými spravedlivými tresty.
Ano,ale za předpokladu, že papež je autentickým náměstkem Kristovým, nestaví se proti Kristu a jeho evangeliu.
Pokud nás člověk, sedící na Petrově stolci, svádí – a popírá neměnnou nauku Církve, jsme pro spásu svých duší a pro věrnost našemu Spasiteli naprosto povinni heretickému papeži, ženoucímu nás proti Bohu a jeho přikázáním, zcela odepřít poslušnost.
Šermování kanonickým právem v době, kdy ho papež každý den pošlapává, je směšné.
Pokud Jorge Bergoglio sáhne po nejkrajnějším řešení – a pokusí se exkomunikovat ty, kdo se právem stavějí proti němu, způsobí otevřené schizma v Církvi.
Ti, kdo ho slepě následují, se ocitnou mimo Církev, bratře. A to není jen názor můj, ale názor desetitisíců autentických katolíků, desítek biskupů a renomovaných teologů. Zkuste se začíst do rozborů současné církevní krize – doporučuji Vám „rorate caeli“, „caminante wanderer“ a další nemainstreamové weby.
Je nemožné následovat Krista – a být zároveň stoupencem tohoto papeže.
Františkova novocírkev nad katolíky nemá žádnou moc. CIC může uplatňovat pouze katolická autorita, což ta spojená s tzv. papežem Františkem, který není ani papež ani František a ani katolík, jednoduše není.
Takže si na mne můžete stěžovat a udávat leda na lampárně. Buďte pozdraven.
Na příspěvcích Iva či Vladimíra M. je vidět jediná do očí bijící věc: naši bratři si musí ujasnit, jestli věří v Ježíše Krista nebo v současného papeže. Rozpor těchto dvou věr je v této chvíli skutečně obrovský.
Proti papeži povstaly momentálně už ne desítky, ale stovky biskupů z celého světa. Nastala situace, která v dějinách Církve nemá obdoby. Tohle prosím, paní Lenko, pane Ivo, pane Vladimíre, reflektujte – a začněte si klást otázky, proč jsme svědky vzpoury biskupů z celého světa, včetně Polska či Maďarska, našich nejbližších sousedů.
Před rokem zemřel emeritní papež Benedikt XVI.
Pán ho povolal v den svátku svatého papeže Silvestra, právě poslední den v roce. Poslední den – poslední papež?
V souvislosti s vydáním Fiducia supplicans – viz. 2.kap. 2. listu sv. Pavla Soluňanům : „Tajemství špatnosti však už pracuje, napřed však musí ustoupit z cesty ten, který to dosud zdržuje.“
K tématu : https://christianitas.sk/bol-emeritny-papez-benedikt-xvi-skutocne-poslednou-hradzou-voci-zlu-snaziacemu-sa-ovladnut-cirkev/
Ad Vladimír: Odpor a nenávist podněcuje p. Bergoglio plus jeho smečka jako např. p. Cupich a spol. Naprosto s Vámi souhlasím – samozřejmě že se na ně vztahuje „Anathema“, tedy vyloučení z Církvě.
Argentinský spratek není Apoštolský stolec. Je to uzurpátor, neplatne zvolený. Jak praví sv. František Saleský, je třeba veřejné upozorňovat na Vlka. Tím myslí heretiky, a Bergoglias je heretik a odpadlík.
Děkuji panu doktoru, konečně víme co je to synodalita8
Synodalita je ve skutečnosti něco jiného: je to princip, kdy biskup je sice osobně zodpovědný za svoji diecézi, avšak bude dělat právě a pouze to, cokoliv mu jménem Synodality vůdce Koncilní humanistické sekty nařídí.
Synodalita je tedy svrchovaný mocensko-právní mechanismus, který automaticky deroguje veškeré normy konfliktní vůči aktuální Buonaserově libovůli.
Takhle prosté to je.
Církev se ohromnou rychlostí polarizuje. Deklaraci „Fiducia supplicans“ dne 1. ledna odmítlo deset francouzských biskupů.
Proti papeži se postavili nejen biskupové zemí třetího světa (hlavně téměř všichni afričtí biskupové), rozdělení tedy jde i napříč Evropou a napříč jednotlivými státy.
Teď se mohou věřící lidé na vlastní oči přesvědčit, kdo z kněží a biskupů jejich zemí má skutečnou víru, kdo je ještě katolickým křesťanem.
Modleme se za dary Ducha Svatého, teď je budeme všichni tolik potřebovat.
Tím, co se nyní začíná dít ve všech místních Církvích světa, byl učiněn první krok k očištění celé katolické Církve.