Co když dojde k dalšímu omezení tradiční mše svaté?
Bez ohledu na to, jestli se skutečně chystá další papežský dokument omezující tradiční mši svatou, nebo zůstane jen u nedávného reskriptu, zdá se zřejmé, že situace není příznivá a je dobré být na ni připraven.
Rok po Traditionis custodes vloni v červenci jsme mohli vidět, že reakce biskupů se od reakce na nový misál Pavla VI. v roce 1969 liší jako „noc a den“: velká většina biskupů zákaz TLM odmítla zavést.
Ani nyní, v roce 2023, není Benediktův status quo stále dostatečně pod kontrolou, třebaže Papa Ratzinger je mrtev a zapomenut, přes všechny zprávy, že s TLM zatočily další diecéze.
Skutečně Jeho Svatost věří, že svou svévoli prosadí pomocí dalších akcí hodných „papeže diktátora“? Bez ohledu na pokusy tento nezákonný zákaz římského ritu ospravedlnit, argumentace, která je za tímto zákazem, dokazuje jeho nespravedlivost, slabost, dezinformovanost a tyranství. Protože se však mnozí biskupové cítí být „náměstky římského papeže“ (v rozporu s Lumen Gentium, 27), poslechnou jakýkoli nový rozkaz, který přijde z Vatikánu. Musíme se tedy připravit.
Připravujme se na nejhorší a doufejme v nejlepší.
Nejprve se budeme zabývat duchovní stránkou věci.
Duchovní úvahy
1. Upevni své srdce v kříži utrpení. Prorok napsal:
„V paměti věčné bude spravedlivý. Zprávy zlé se nemusí obávati, pevně doufá srdce jeho v Pána. Pevné jest srdce jeho, nebojí se, až může hleděti vítězně na odpůrce“ (Ž 111,7-8).
A dále:
„Nakloň srdce mé k zjevením svým… Dobře mi, žes mě ráčil pokořiti, abych se naučil ustanovením tvým.… Kdyby zákon tvůj nebyl mým rozjímáním, dávno byl bych zahynul ve své bídě“ (Ž 118,36.71.92).
Musíme bezodkladně upevnit svá srdce, aby všechno snesla a objala kříž Ježíše Krista. Pokud s Ním nebudeme trpět, nebudeme s Ním nikdy ani panovat. Upevněme svá srdce v utrpení a připravme se na soužení. To je duchovní jádro každého křesťana, jak říká Apoštol: „Vždycky nosíme na svém těle umírání Ježíšovo, aby se zjevil na našem těle i život Ježíšův“ (2 Kor 4,10).
Jestliže v hloubi svého srdce nepřijmeme utrpení, nikdy nemůžeme vydržet soužení tohoto života ani soužení plynoucí ze současné zkaženosti Církve.
2. Latinskou mši si nezasloužíme. Další duchovní úvaha vychází ze skutečnosti, že úctyhodného římského ritu nejme hodni. Máme-li ho, je to nezměrná milost. Přesto si tuto milost nezasloužíme. Přišla k nám od Všemohoucího Boha. Nedal nám ji proto, že jsme si ji zasloužili. Pokud nám tedy bude odejmuta, řekněme s Jobem: „Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal. Budiž jméno Páně pochváleno!“ Nebo s lotrem po pravici: „Dostává se mi, co jsem si za své hříchy zasloužil. Rozpomeň se na mě, Pane, ve svém království.“
Vzpomeňme na své předchůdce v Japonsku, Irsku, Anglii, kteří byli po staletí zbaveni tradiční mše svaté. Zbaveni dokonce i svátostí a kněží. Vytrvejme tedy stejně jako oni, s vědomím, že to, co vytrpíme na zadostiučinění za své hříchy a na pokání za své nepřátele, je k větší slávě Boží a ke spáse našich (i jejich) duší.
3. Bůh si zaslouží tradiční mši svatou. Zároveň víme, že úctyhodný římský ritus je nejnáležitější oslavou Boha. Proto není žádný rozpor v tom, že musíme usilovat o zavedení tradiční mše svaté k Boží slávě, kdekoli je to možné, a o její navrácení, byla-li odstraněna.
Myslíme také na své děti, kvůli nimž přijímáme každou oběť, abychom jim předali vzácný dar víry a úctyhodný římský ritus. Budeme bojovat i za ně, za spásu jejich duší, aby se jim dostalo tohoto největšího prostředku spásy.
4. Obavy a úzkost pocházejí od ďábla. Zde se nám dostává dobré duchovní příležitosti. Pokud omezení tradiční mše skutečně přijde, dává nám Bůh dobu svatopostní, abychom se připravili na ukřižování spolu s Kristem. Jestliže tvé srdce rozrušuje úzkost a obavy, pamatuj, že tyto věci pocházejí od ďábla. Začíná půst. Připravte se zemřít s Kristem.
„Kdo nenese svůj kříž a chce jíti za mnou, nemůže být mým učedníkem.“
Praktické úvahy
Pouze a jedině tehdy, je-li váš duchovní život na správné cestě a nestravují vás obavy a pochybnosti, přejděte k těmto praktickým úvahám.
5. Formujte své svědomí podle [knihy Petera Kwasniewského] True Obedience (Pravá poslušnost). Zde je několik úryvků:
„Katolíci, kteří vidí, že se jim násilím berou životně důležitá dobra či vnucují zla, se dnes mohou a mají vážně odvolávat na své svědomí. To neznamená být ,progresistyʼ, nýbrž být lidmi a křesťany. Znamená to být správně tradiční, znát a dosvědčovat trvalou hodnotu toho, co milovali a ctili ti před námi a co bylo vždy předáváno s neochvějnou věrností.“ (51)
Je velmi důležité, abychom to chápali pomocí katolické nauky o svědomí.
Opět Kwasniewski:
„My nejsme revolucionáři, ani neposlušní. Řekněme si to naprosto jasně: útok na tradiční latinskou mši (nebo na kterýkoli jiný tradiční liturgický ritus) znamená útok na prozřetelnost Boha Otce, odmítání díla Krista, Krále a Pána dějin, rouhání plodnosti Ducha svatého v modlitebním životě Církve. Odporuje praxi všech věků v Církvi, každého světce, koncilu a papeže až do dvacátého století. Odporuje několika hlavním ctnostem křesťanského života, především zbožnosti, vděčnosti a pokoře. Nese s sebou odmítnutí dogmatického vyznání víry obsaženého v tradičním latinském lex orandi, jak se organicky vyvíjel přinejmenším 1600 let, což odporuje teologické ctnosti víry; znamená odmítnutí společenství svatých ve společné linii a dědictví církevní bohoslužby, což odporuje teologické ctnosti lásky. Všemi těmito i dalšími způsoby je pokoncilní liturgická reforma, její následná nemilosrdná realizace a obnovená snaha papeže Františka zničit předchozí tradici nerozumná, nespravedlivá a hanebná, a proto ji nelze akceptovat jako legitimní ani přijímat jako vůli Boží. Je dobře znám výrok svatého Tomáše Akvinského: nespravedlivé zákony ,jsou spíše akty násilí než zákony . . . a proto ve svědomí nezavazují.ʼ Zavrhnutí našeho katolického liturgického dědictví se rovná neposlušnosti vůči Bohu, a my svou ,neposlušnostíʼ vůči revolucionářům budeme poslušni Boha.“ (52)
Letos v postě se bez ustání modlete k Bohu, aby formoval vaše svědomí ve věci pravé poslušnosti. Bůh je věrný. Nepohrdne pokorným srdcem, které Ho úpěnlivě prosí o moudrost. Povede vás ke správnému rozlišování ve svědomí, abyste se rozhodli správně.
6. Začněte si budovat soukromý oltář. Tradiční mše svatá po mnoho desítek let přežívala na domácích oltářích v suterénech soukromých domů, protože naši předkové v tradičním hnutí chápali pravou poslušnost. Papež Benedikt jim to potvrdil. Musíme-li se vrátit do podzemí, Bůh buď pochválen. Přinášejme Mu pravou a dokonalou oběť, byť to bylo ve sklepě.
7. Dr. Kwasniewski v nedávném článku (https://onepeterfive.com/pro-tlm-strategies-traditionis-custodes/) uvádí řadu dalších praktických kroků, které lze prakticky vyzkoušet i ve vaší diecézi.
8. Obraťte se na FSSPX. Nemáte-li kněze ochotné k pravé poslušnosti v této věci, je čas obrátit se na FSSPX, které bude v nadcházející době možná jedinou možností tradiční mše svaté ve vaší diecézi. Vždycky zachovejte věrnost svému biskupovi, nakolik je to možné, a modlete se za den, kdy tradiční latinskou mši vrátí zpět do „mainstreamu”.
Připravte se na utrpení a vzdávejte díky Bohu.
T. S. Flanders
Překlad Lucie Cekotová
(mírně upraveno)
Modernistům v Římě je jasné, že se lidé obrátí na FSSPX a zjevně jim to nijak nevadí. Naopak FSSPX v posledních letech podporovali. Není to podezřelé? FSSPX už není co bývalo a hlas volajícího na poušti, jejž kdysi mělo, dnes zastává prakticky jen arcibiskup Vigano a biskup Williamson, kterým FSSPX nemůže přijít na jméno.
Důvodů, proč jim to nevadí, může být celá řada. Například mít nás hezky přehledně v jedné skupině, abychom „neinfikovali“ další – čemuž by nasvědčovalo i zatvrzelé vyhánění tradiční mše z farních kostelů. Lapidárně shrnuto přesun „z rezervace do ZOO“. Pokud jde o FSSPX, můj osobní názor je, že můžeme být všichni rádi, že tu jsou – nebýt toho, už s námi zatočili dávno. A ano, potřebujeme plán B, a kdyby skutečně došlo k dalšímu omezování, je FSSPX pro mnoho lidí nejproveditelnější možností. Třebaže eventuální výpadek diecézních kněží by nemohli plnohodnotně nahradit; na to je jich zatím pořád málo.
Tak tak, pojďte za námi, sektou, která pro jistotu všechny akce do poslední chvíle tají stejně, jako obličeje lidi, jež se jich účastní.
Jo a taky nám chybí rozlišování, ale na to si určitě zvyknete výměnou za pocit exkluzivity a pronásledování.
obrátit se na FSSPX??
Vždyť ti mají UNA CUM!!!!..tedy v jednotě s papežem!
S takovým heretikem? Una cum znamená, že smíšlejí a dělají to, o papež..takže omyl, v jednotě s nikým …doba nouze..
Takže sedevacantismus?
To by vás pan Valašťan pochválil. Jen je to jaksi slepá ulice, z níž není východ.
Una cum přece neznamená, že souhlasí se vším, co kacíř v Římě dělá. Doplňte si laskavě vzdělání.
Prosím pane George, Vy si doplňte vzdělání za prvé, kacíř již není katolík, protože heretik se sám exkomunikuje, a není již katolík. A papež musí přece být katolík! tohoto pana Bergoglia nemusí nikdo soudit, on se ipso facto soudí sám, a heretik znovu píší, již není katolík! A ještě jiné bych napsala, to můžu pokračovat, ale prvně si doplňte vzdělání Vy!!
I exkomunikovaný katolík je stále katolík…
Ale heretik již není katolík.
Anežka, heretik musí byť usvedčený. Neviem, či rozumiete, čo sa tým myslí.
Co znamená být vyloučeno z katolické církve?
Účinky exkomunikace jsou uvedeny v Kodexu kánonického práva, který se řídí pravidly katolické církve. Kánon 1331 prohlašuje, že „exkomunikovaná osoba je zakázána“
mít jakoukoli účast na ministerstvu při oslavování oběti Eucharistie nebo jakýchkoli jiných obřadních bohoslužeb;
oslavovat svátosti nebo svátosti a přijímat svátosti;
vykonávat církevní úřady, ministerstva nebo jakékoliv funkce nebo učinit správní akty.
Vliv exkomunikace
První účinek platí pro církevní biskupy , kněze a diakony. Například biskup, který byl exkomunikován, nemůže přiznat svátost potvrzení nebo se zúčastnit vysvěcení jiného biskupa, kněze nebo diakonu; exkomunikovaný kněz nemůže slavit mši ; a exkomunikovaný diakon nemůže předsedat svátosti manželství nebo se zúčastnit veřejného slavení svátosti křtu . (Existuje jedna důležitá výjimka, která je uvedena v Kánonu 1335: „zákaz je pozastaven vždy, když je třeba se starat o věřící v nebezpečí smrti.“ Tak například exkomunikovaný kněz může nabídnout Poslední obřady a slyšet konečné Vyznání umírajícího katolíka.)
Druhý účinek platí jak pro kléru, tak pro laiky, kteří nemohou přijímat žádnou svátost, zatímco jsou exkomunikováni (s výjimkou Svátosti vyznání, v těch případech, kdy vyznání je dostačující k odstranění trestu exkomunikace).
Třetí účinek se týká především duchovních (například biskup, který byl exkomunikován, nemůže vykonávat svou normální pravomoc ve své diecézi), ale také laiky, kteří vykonávají veřejné funkce v zastoupení katolické církve (řekněme učitelku na katolické škole ).
Jaká exkomunikace není
Bod exkomunikace je často špatně pochopen. Mnoho lidí si myslí, že když je člověk exkomunikován, není „katoličkou“. Ale stejně jako církev může exkomunikovat někoho pouze tehdy, když je pokřtěný katolík, exkomunikovaný člověk zůstane katolickým po jeho exkomunikaci – pokud, samozřejmě, neprojevuje specifickou apostatizaci (tedy úplně se vzdává katolické víry). V případě odpadlictví však není exkomunikací, která z něj již není katolíkem; bylo to jeho vědomé rozhodnutí opustit katolickou církev.
Cílem církve při každé exkomunikaci je přesvědčit exkomunikace, aby se vrátil do plného společenství s katolickou církví dříve, než zemřel.
Dva typy exkomunikace
Existují typy exkomunikací, které jsou známy latinskými jmény.
Exodok v okrese sententiae je ten, který je vůči osobě vystaven církevní autoritou (obvykle jeho biskup). Tento typ exkomunikace bývá poměrně vzácný.
Častější typ exkomunikace se nazývá latae sententiae . Tento typ je také známý v angličtině jako „automatická“ exkomunikace. Automatická exkomunikace nastane, když se katolík účastní určitých činů, které jsou považovány za tak nesmírně nemorální nebo v rozporu s pravdou katolické víry, že samotná akce sama o sobě ukazuje, že se odřízl od plného společenství s katolickou církví.
Jak se jedná o automatickou exkomunikaci s inkousty?
Zákon Canon uvádí několik takových akcí, které vedou k automatické exkomunikaci. Například apostatizování od katolické víry, veřejná propagace kacířství nebo zapojení do schizmu – tedy odmítání řádné autority katolické církve (Kánon 1364); vyhazovat zasvěcené druhy Eucharistie (hostitel nebo víno po tom, co se staly Kristovým tělem a krví) nebo „zachovávat je pro svaté účely“ (Kánon 1367); fyzické napadení papeže (Kánon 1370); a potrat (v případě matky) nebo zaplacení potratu (kánon 1398). Ducha může navíc získat automatickou exkomunikaci například odhalením hříchů, které mu byly přiznány ve svátosti vyznání (Kánon 1388) nebo účastnící se zasvěcení biskupa bez souhlasu pápeža (Kánon 1382).
Může být exkomunikace zrušena?
Vzhledem k tomu, že celá věc exkomunikace je pokusit se exkomunikovat o to, aby se pokání zčinil (tak, aby jeho duše již nebyla v nebezpečí), naděje katolické církve spočívá v tom, že každá exkomunikace bude nakonec zrušena a spíše spíše než později.
V některých případech, jako je například automatická exkomunikace pro získání potratů nebo odpadlictví, kacířství nebo schizma, může být exkomunikace zrušena prostřednictvím upřímného, úplného a zkroušeného vyznání. V jiných, jako jsou ty, které vznikly kvůli svatbě proti Eucharistii nebo porušovaly pečeť konfesionáře, může být exkomunikace zrušena pouze papežem (nebo jeho delegátem).
Osoba, která si je vědoma toho, že utrpěl exkomunikaci a přeje si, aby byla exkomunikace zrušena, by se nejprve měl obrátit na svého farního kněze a diskutovat o konkrétních okolnostech. Jeho kněz mu poradí o tom, jaké kroky by byly nutné pro vyloučení exkomunikace.
Jsem v nebezpečí exkomunikací?
Průměrný katolík není pravděpodobné, že se ocitne v nebezpečí exkomunikace. Například soukromé pochybnosti o doktrínách katolické církve, pokud nejsou veřejně vyjádřeny nebo vyučovány jako pravdivé, nejsou stejné jako kacířství, mnohem méně odpadlíctví.
Avšak narůstající praxe potratů mezi katolíky a přeměna katolíků na nekřesťanské náboženství způsobují automatické exkomunikace. Abychom se mohli vrátit do plného společenství s katolickou církví, abychom mohli přijímat svátosti, museli bychom tyto exkomunikace zrušit.
Slavné exkomunikace
Mnoho slavných exkomunikací dějin, samozřejmě, je spojení s různými protestantskými vůdci, jako je Martin Luther v roce 1521, Henry VIII v roce 1533 a Elizabeth já v roce 1570. Možná nejvíce úchvatný příběh exkomunikace je svatý Římský císař Henry IV, který byl třikrát exkomunikován papežem Gregorym VII.
Při pokání o jeho exkomunikaci se Henry v lednu roku 1077 poussil k papeži a tři dny stál ve sněhu u hradu Canossa, bosý, půst a nošení kožešiny, dokud Gregory nesouhlasil s odloučením exkomunikace.
Nejznámější exkomunikace v posledních letech nastaly, když arcibiskup Marcel Lefebvre, ad
To jste překládala za pomoci Googlu? Vždyť se to nedá číst.
Kacířů na papežském stolci bylo vícero, přesto byli papeži.
Já vás chápu, situace je špatná, ale řešení, které nabízíte, není řešení, ale další problém.
Kacíř je zastánce náboženského názoru, který odklání od obecně uznávaného náboženského proudu. Kacířův postroj je s oficiální vírou neslučitelný. Toto označení bylo v náboženském významu využíváno hlavně ve středověku, jiným názvem byl také heretik nebo bludař. Původ názvu kacíř je ve Francii, kataři zde ve středověku byli příslušníky náboženského hnutí a při křížových výpravách byli vyvražděni.
Jako kacíř bývá i v nenáboženských záležitostech označován člověk, který se názorově odklání od obecně uznávaného proudu.
Tak toto je zkopírováno z oficiální encyklopedie náboženství….a navíc, jak píšete,že na papažském stolci bylo vícero kacířů,,tak to ale bylo jinak…bylo to v oblasti mravouky,ale ne věrouky, a to je zásadní rozdíl.Klidně mi je prosím ty kacíře vypište..Mravouka je jedna věc,ta vedek pohoršení,za to si daný papež ponese navíc i vinu osobní,před soudem Božím, ale změna věrouky nevede jen k pohoršení,ale ohrožuje bezprostředně spásu duší!!! vede je i do pekla! A navíc i indult je už mimo,jednak kvůli špatnému misálu z r.1962, jednak i kvůli tomu,že kněží jsou una cum, tedy v jednotě s papežem..o on sám papež slouží NOVUS Ordo, takže oni jakoby sloužili s ním NOVUS ORDO..je to ještě více složitější,a le nebudu dále rozepisovat,protože si to skoro nikdo nechce přiznat, a hned se objeví kritika, viz Vaše. prostě je to tak, schizofrenie..papeže nazýváte kacířen,čili heretikem, lae furt jej máte za papeže.I když se sám exkomunikuje svou špatnou věroukou a bludy, ale \vy stále budete říkatkže je to katolík.Tak to už je fakt síla! A to fakt rozum nebere. A píšete že řešení,které nabízím, není řešení, ale další problém! Prostě schizofrenie!!! A prosím, jaký problém????
Madam, už jen samotna vaše neznalost kacířů na papežském stolci (ne, opravdu to nebyli jen „kacíři“ v oblasti věrouky), stačí k tomu, abych opakoval, co jsem napsal výše – doplňte si vzdělání. I papež kacíř zůstává papežem. Nemá ho totiž kdo sesadit. Leda Bůh a ten se k tomuto kroku jistě časem uchýlí. Leč, pohár hnusu a pohoršení prozatím evidentně není naplněn.
Opravdu vám nebudu suplovat to, co jste měla znát, než jste se do této diskuse pustila.
Errata – kacíři v oblasti morálky.
Prosím, papež se exkomunikuje sám, ipso facto, tedy svými skutky, to je přece učení např. Svatého Roberta Bellarmina, a pokud papež mluví ex cathedram bludy, tak takový papež se sám exkomunikuje, a jako exkomunikovany již nemůže v Církvi zastávat žádný úřad.. Doplňte si vzdělání prosím Vy!
Ad Anežka: Jako historik musím reagovat:
Předně na Vaši sentenci, že kataři „při křížových výpravách byli vyvražděni“, to je lež proticírkevní propagandy počínaje osvícenstvím. Není to pravda, kataři albigenští působili po celé 12. a 13. stol., ve 14. stol. splynuli s jinými heretickými proudy. Nebyli žádnou mírumilovnou sektou, dopouštěli se mnoha vražd katolíků, především duchovních osob a řeholníků. Papežové 12. stol. měli s nimi velikou trpělivost, odmítali vojenský zásah proti nim, až Innocenc III. na počátku 13. stol. vyhlásil proti nim speciální křížovou výpravu, při níž došlo v Béziersu aj. k neomluvitelným masakrům, i když se kolem toho vytvořila řada pozdějších lží. Pravdou je, že albigenští od 13. stol., pokud své bludy neodvolali, byli odsuzováni k trestu smrti upálením. Napsat ale, že „byli vyvražděni“, je silně nadsazené, nota bene se přehlíží jejich mnohem horší teror proti katolíkům.
Ad „una cum“: Jsem zásadním odpůrcem sedevakantismu, neboť se řídím tím, jak v takových případech jednala Církev v minulosti. Byli tři papežové zjevní heretici: Liberius I. (4. stol., zastával blud semiarianismu a exkomunikoval sv. Athanasia), Honorius I. v 7. stol. (blud monoteletismu, tj. že Kristus má pouze jednu vůli, tj., božskou a nikoli též lidskou) a Jan XXII. ve 14. stol. (popíral soukromý soud po smrti). Pouze Jan XXII. před smrtí svůj blud odvolal. Krom toho ale v 10. stol. byli na papežském stolci zjevní odpadlíci: Sergius III., Jan XI. a Jan XII. Nehlásali sice otevřeně nějaké bludy, ale organizovali v Římě slavnosti, sice světské a nikoli církevní, ke cti starých římských pohanských bohů, jichž se sami účastnili (srvn. dnes František a pachamama), což byla apostaze. Přesto ale všech těchto šest papežů, tři heretici a tři apostaté, je v registru náměstků Kristových legitimně zařazených a ty jejich dokumenty, které jsou prosty bludů, platí jako výroky řádného Magisteria.
Já proto jako biskup, kněz nebo laik nemohu na základě této letité praxe Církve jednoduše prohlásit, že současný papež je nepravý. Mohu, ba dokonce musím jej neposlechnout, když nařizuje něco proti víře a mravům, co odporuje Písmu a Tradici, musím též pozvednout svůj hlas proti tomu, když jedná proti víře a mravům (např. bojuje proti tradiční mši sv.), ale odmítnout jeho legitimitu – k tomu nejsem kompetentní. Vím, že existují výroky sv. Tomáše Akv., sv. Roberta Bellarmina atd. o tom, že papež hlásající hereze ztrácí svoji legitimitu, nicméně jde o názory jednotlivých teologů, které se nestaly oficiální naukou Církve.“Una cum…“ znamená jurisdikční jednotu, tzn. že stávajícího papeže uznávám za viditelnou hlavu Církve, neboť jinou možnost nemám. Pokud jej veřejně prohlásím pouze na základě vlastní dedukce za neprávoplatného, byť kvůli bludům nebo apostazi, a přihlásím se k sedevakantismu, ocitám se sám na nebezpečné hranici apostaze. Chovejme se tedy tak, jak se chovala Církev v těchto případech po staletí: dokud zde není autoritativní rozhodnutí o neprávoplatnosti Františkova pontifikátu, nemám právo toto zpochybňovat, mám ale právo – a dokonce povinnost – vzdorovat jeho bludům a deviacím.
Vím pane doktore, že jste velký odborník v a církevní historik, přesto já oproti Vám jsem zastánce sedesvavantimu, poněvadž už ani indult není lege artis, s a papežové počínaje od Jana Pavla II hrubě porušovali či současný porušuje věrouku. Sice píšete o papezich hereticich a apostatech, že je to v historii Církve bylo, a přesto byli nadále považováni za legitimní papeže, a že např. Učení sv Roberta Bellarmina není oficiální naukou Církve, ale přesto s Vámi nesouhlasím, jsou tady jiné indicie,3.fatimske zjevení,mystická zjevení např. Anna Kateřina Emmerichova, zjevení Panny Marie v La Sallete.. A tam se píše o odpadu od Pravé Církve v současné době, hlavně odpadu hierarchie. A una cum,co já jsem si nastudovala, že jediný papež je vlastně oprávněn sloužit mši svatou na celém světě, a protože by to prakticky nešlo, tak má pomocníky, biskupy, kněze, v apoštolské posloupnosti.. A co slouží papež, jakoby při vyřčení slova Una cum sloužili i ostatní biskupové a kněží. Takže může i při indultu i při mši u Bratrstva sv. Pia XII kněz sloužit jakoby Trident, ale pokud řekne v kanónů Una cum, je jakoby sloužil to, co papež, tedy Novus ordo, špatný misal, hned při otevření misalu chybí bula Quo primum, a pokud tam tato není, tak potom, sorry,dávám od toho své nitro pryč! čas tedy ukáže, i věčnost!
@Dr. Radomir Maly
Pozdrav Pan Buh Pane doktore. Zajimava argumentace. Prelozim ji do nemciny a poslu znamemu. Mozna si pamatujete jak jsem Vam pred Vanoci vypravel o kmotrovi meho syna, ze je v seminari – vydoloval jsem z nej pred 2 tydny do kterehopak to seminare vstoupil. Jak jsem tusil, je sedesvakantistou – biskup Thomas Huber v Bavorsku a Hornim Rakousku (Thucova linie sveceni). Jinak tedy ja jsem reagoval na jeho nazory tak, ze jsem mu ve spouste veci dal zapravdu avsak dle meho mineni to ze papez neni papezem nemuze nikdo potvrdit. A uz vubec ne ja – nemam totiz autoritu a nebudu ji mit, ani kdybych precetl stovky traktatu. Takze pro mne zustavaji nejpravdepodobnejsi cestou ke spase jednotlivi pravoverni knezi a take (jak rika tez Vam znamy vidensky apologeta MMag. Wolfram Schrems: „in Ermangelung sonstiger Alternativen“ CZ:“z duvodu neexistence jinych alternativ“) FSSPX.
Ne jeden, ale celá přehršel problémů. Například: mají podle vás běžní věřící právo prohlásit papeže za heretika? Pokud ano, kteří přesně? Kdokoli? Pokud papež z důvodu hereze ztratil úřad, kdo určí, v kterém přesně okamžiku se tak stalo (a tedy které jeho akty, jako je např. jmenování kardinálů, jsou neplatné)? Jestliže dnes kardinálové bez výjimky (aspoň já o žádné nevím) uznávají Františka za papeže, kdo by podle vás měl svolat konkláve a zvolit jiného? To, co tady hlásáte, je spolehlivá cesta k ještě daleko větším zmatkům, než jaké v Církvi prožíváme teď. A vaše teorie o tom, že říkat v kánonu una cum znamená podílet se na Františkových herezích, a dokonce s ním „jakoby sloužit“ NOM, je čirá fantasmagorie. Una cum znamená jednotu s papežem jako nástupcem sv. Petra, s nějakou jeho naukou, tím méně ritem, který slouží, to nemá nic společného.
Jsou zmatky a větší zmatky. Určitě by větší zmatek nebyl, než je větší a větší v současné době. Kněží i biskupové by si dali do pořádku svá svěcení, tedy podle pravého nezměněného Pontifikátu a Rituálu,to svěcení by jim dali ještě žijící opravdoví biskupové, kteří byli vysvěcení řádně, ti by si svolali konkláve a je hotovo! Nevidím v tom problém! A kdo by to vše svolal?? Je více možností. Třeba takové FSSPX, vždyť pořád o sobě všude říká, že má plnost tradice! a určitě nepíší fantasmagorie, Una cum znamená mimo jiné i to, že co dělá papež, dělají i ostatní, myslím tedy hlavně věrouku, mši svatou.. Atd.
Oprava: podle pravého Pontifikálu a Rituálu…
Ad Anezka
Ještě si dovolím reagovat na Váš příspěvek 4.3. ve 14,23. Píšete, že papezove. míněno ti po koncilu, hlásali bludy „ex cathedra“. To je hluboký omyl. Oni ex cat. nemohli hlásat bludy, protože nikdy žádný dokument ex c. nevydali. Posledním pap. dokumentem ex c., tudíž neomylnym a závazným, byla bula Munificentesimus Deus Pia XII. v r. 1950. Všechny následující nejsou ex. c., tudíž neomylne, s výjimkou těch, které v kontinuite s Tradicí předkládají neomylnou nauku sahající až k době apoštolů. Jde např. o enc. Pavla VI. Humanae Vitae, nebo JPII. Veritatis Splendor či Evangelium Vitae.
Děkuji za ukázkový příklad toho, jací lidé se v sedevacantisticke sektě pohybují. Zmatení, jednodušší, teologicti diletanti. Stran svěcení – to by si měli dát do pořádku především lidé, jako je pan Valašťan a další, kteří se tváří být katolickými kněží, v reálu je jejich svěcení dubiózní a pravděpodobně neplatné.
A takovým lidem vy naslouchate a od nich se necháte vést na zcesti.
Ad. Dr. Radomír Malý
Tak mi můj známý, jenž je v sedesvakantistickém semináři poslal svůj názor na věc. Níže překlad z němčiny:
Milý Marku,
velmi stručně jen v několika klíčových bodech…. téma je v podstatě
v podstatě velmi jednoduché:
(1) „una cum“ neznamená, jak FSSPX vědomě falešně naznačuje, „modlit se za“.
xy“, ale „byt v jednote s“. V tomto společenství se člověk sjednocuje
duchovně do jednoho těla. Toto sjednocení je nakonec hlubší než
než fyzické spojení dvou manželů. Člověk se sjednocuje buď s
ortodoxními věřícími v církvi, v těle Kristově, nebo s pravověrnými věřícími v církvi, nebo s
sektou. Kdo vědomě vstoupí do společenství s heretiky, schizmatiky nebo odpadlíky
odpadlíky, stává se s nimi JEDNÍM / JEDNOU, těžce hřeší:
Buď sdílí jejich hřích – nebo je k němu přinejmenším lhostejný.
vůči němu. Do mše svaté se „una cum“ dostalo proto, aby viditelně sjednotilo katolickou Církev a naopak sektáře udrželo mimo ni.
Máme kontakty s kněžími FSSPX, kteří s námi v této věci souhlasí.
ale zdůvodňují linii FSSPX „praktickými důvody“ …
„praktickými důvody“ … to podle mého názoru neni upřímné!
(2) Je mimochodem papalistickym zúžením problematiky zaměřit se pouze na aktuální, resp.
skutečného nebo domnělého papeže: Problém Una Cum
problém vzniká dvakrát: „una cum papež“ & „una cum místní biskup“.
Ačkoli jsou obě stolice v současné době neobsazene, teoreticky by se mohlo stát, že by že stolice místního biskupa je obsazena, stolice
Svatého stolce ale obsazena není. Nemohlo by tomu však být pravděpodobně naopak.
Pravý papež by nikdy netoleroval falešného místního biskupa bez donucení.
V tomto ohledu je nas vidensky arcibiskup Schönborn sám jednou z indicii pro neobsazený římský stolec….
(3) Model FSSPX: Rovněž není přijatelné uznávat „papeže“ a „biskupa“ ve slovech
slovy, ale ve skutečnosti je odmítat poslouchat…
Kdyby byl například Schönborn skutečně vídeňským biskupem, bylo by birmovani v kostele FSSPX bez biskupova souhlasu biskupem Fellayem svatokrádežný, schizmatický čin.
Zřízení nové pobocky kněžského bratrstva (Minoritenkirche ve Vidni) bez souhlasu církve, povolení místního biskupa by představovalo schizmatický útok na místního biskupa.
Schönborn zjevně neschvaloval prevzeti Minoritenkirche FSSPX v roce 2021.
Buď vídeňska biskupska stolice neobsazená, a v tom případě to nevadí, nebo je Schönborn místním biskupem, a v tom případě FSSPX jedná protiprávně a schizmaticky… piovi bratři se musí jednou rozhodnout!
V rozporu se svými slovy FSSPX provozují
de facto sedisvakanci. Člověk se podřizuje údajnému papeži nebo místnímu biskupovi pouze do té míry, do jaké si to člověk přeje, a všechna magisteriální prohlášení musí nejprve projít menzingerovskou cenzurou, dokud opět nedojde k
„Komuniké generálního představeného“.
Pokracovani:
(4) Nová „mše“ / nový breviář / nová bible / nové obřady / novy
katechismus / nový CIC / nová morálka / nová nauka víry atd. tvoří.
novou církev nového „náboženství“.
a) Existuji četne publikace na toto téma, které dostatečně vysvětlují, jak výše uvedené „stavební kameny“ v kultu, učení a disciplíně zásadně odporují katolické víře.
b) Vždy panovala katolická a pravoverna shoda v tom, že kult je nedotknutelný.
Cultus je nedotknutelný. Citujme k tomu Pia IX: „Já jsem jen papež“.
c) Contra factum valet argumentum: Ať se mi někdo podívá do očí.
a vážně rekne, že Řím / diecéze x / farnost y v kultu,
doktríně a disciplíně (= vincula ecclesiae) stale sdílí katolické náboženství.
Nenechte se mýlit: Neřímská sekta toleruje
Katolickou víru, a to i za Ratzingera, například pokud vůbec, tak jen v úzce
úzce oplocenych biotopech.
(5) Kromě výše zmíněných obecných konstitutivních prvků novorimske sekty
předpokládaní papežové, biskupové, kněží a laici nevynechávají žádnou příležitost
aby o tom nenechali nikoho na pochybách prostřednictvím heretických, apostatických, rouhavých a skandálních slov a skutku, že nemají nic společného s
katolickou vírou. Například kolik ještě musí být uctíváno pachamámů, kolik ještě musí být uctíváno koránů, kolik ještě musí být Koránů ještě musí být políbeno, kolik ničení víry a morálky je ještě třeba.
Kolik vakcinačních stanic je ještě třeba vybudovat v katedralach, aby
neokonzervativci mohli formalne stvrdit formlni odpadnutí od víry.
(6) CIC 1917, svatý Robert Bellarmin a další mají jasno: skrze
hereze je ztracen KAŽDÝ církevní úřad, včetně papežského,
aniž by bylo nutné zvláštní prohlášení (ipso
facto). Exkomunikace se v tomto případě neukládá, nýbrž je
ale v nejlepším případě zpetne verejne proklamovana.
Pokracovani 2:
(7) Když je odpadlictví zjevné, musím se rozhodnout: Mám následovat pravověrnou církev? TEĎ je zapotřebí mé rozhodnutí. Pokud se nechci rozhodnout, vymlouvám se, odvolávám se na hypotetickou budoucnost.
Hypotetické budoucí komise a pontifikáty, „nemůže být, co nesmí být“.
„To, co nesmí být“ nenahradí osobní rozhodnutí.
(8) Výše uvedené historické příklady – bez bližšího zkoumání
Prostě je budu považovat za samozřejmý předpoklad – neobstojí:
a) Je sporné, do jaké míry se katolíci roztroušení po světě modlící se „una cum“ ve zmíněné době vůbec věděli o nařčení z hereze a do jaké míry se „una cum“ modlili až do doby, kdy se o tom dozvěděli.
b) Je velký rozdíl, zda někdo chce být zásadně
katolíkem, ale v určitém bodě se mýlí nebo je morálně zkažený, nebo zda je
mravně zkažený, nebo zda se ve skutečnosti jedná o nové „náboženství“, nebo zda se jedná o „náboženství“, které bylo zalozeno, nasledkem cehoz v celé církvi nezůstane kámen na kameni.
c) „Církev“ po celá desetiletí oficiálně učí jeden závažný omyl za druhým.
Omyl za omylem, např. v ekumenismu, abychom uvedli jen jeden příklad, který se nestal coz nema v minulosti obdoby, i když ten či onen papež / biskup atd. měl obcas odchylné názory.
Názory např. Liberia např. zůstaly názory Liberia a nestaly se obecnýnou církevní doktrínou nebo praxí.
(9) Slovo „sedisvakantismus“ se mi nelíbí, protože sugeruje nejakou zvláštní nauku.
Dávám přednost slovu „katolický“ na rozdíl od
„sedesrelativismu“ všech neokonzervativců.
In Christo
Manuel
Omlouvam se za chyby v prekladu. Pomohl jsem si prekladacem.
Nasledne dodavam, ze ackoliv ctim erudici a chapu presvedceni sveho znameho, tak je stale „sede“ pro mne sazka na prilis velke riziko…
Kdysi jste u nich byla pečená vařená.
Vedle latiny jsou rovnoprávnými a před staletími používanými a schválenými jazyky taky např. řečtina a staroslověnština. Pravděpodobně i mongolština a čínština. Takže asi nezbývá jen TLM.
Mše není o jazyku. Kdo nemá dostupnou tradiční , chodí na greko.
Nejde ani tak o jazyk, ale o ritus. Římský ritus ve staroslověnštině se slouží v našich podmínkách jen někdy a někde, o těch ostatních jazycích nevím. V praxi to, co drtivou většinu z nás zajímá nejvíc, je TLM – přesněji řečeno mše sv. v tradičním římském ritu podle MR z roku 1962, ať už v kterémkoli liturgickém jazyce.
S cinstinou ma pan mozna na mysli toto:
https://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_Rites_controversy
Avsak u mongolstiny mne nic nenapada…
(leda tak nestoriani??? ale to nebyli katolici)
@Mgr. Lucie Cekotova
Kde a kdy se slouzi v CR rimsky ritus ve staroslovenstine? Slysel jsem o tom, ze pry u P. Stritzka vzdy 05.07. Chtel Msi ve starem ritu navstivit v Chorvatsku, avsak podle informaci od jednoho znameho ze sdruzeni tradicnich katoliku „Drustvo Benediktus“ jej celebruje pouze jeden jediny knez v Zadare na specialni povoleni biskupa s prisnym zakazem ucasti vericich.
Jen bych doplnil k té čínštině:
„Svaté oficium dalo 26.3.1615 jménem Pavla V. dovolení domorodým kněžím v Číně sloužit mši svatou čínsky. Důvodem byly obtíže s výslovností latiny (pro ně) a „cizorodost“ gregoriánského chorálu na Dálném východě. Pronásledování katolíků však pozdrželo přeložení misálu do čínštiny P. Luigim Bugliem až do r. 1670. Přeložil i breviář a vypracoval prý i Rituál. Po nějaké době přišel zákaz užívat čínštinu, na což reagovali pokusy o znovuzískání povolení a navzdory zákazu dál užívali čínštinu. Nebyla to však běžná mluvená čínština, ale šlo o tzv. mandarinštinu.“ citace podle knihy V. Polce – Posvátná liturgie. Opětovné povolení používat čínštinu přišlo r. 1949 dekretem Posvátného oficia pro celou bohoslužbu vyjma kánonu (zdroj tamtéž).Jen pro zajímavost – v téže knize se uvádí, že r. 1624 udělil papež Urban VIII. povolení sloužit mši svatou arabsky v Persii. A Pius XII. udělil po vzniku státu Izrael všem, kdo přestoupí z židovské víry na katolickou, právo užívat při bohoslužbě liturgické knihy přeložené do hebrejštiny (zdroj tamtéž).
To je pravda, FSSPX slouží staroslověnsky vždy 5.7. v Uherském Hradišti. Velkým milovníkem římského ritu ve staroslověnštině je P. Jakub Zentner FSSP, který ho – nakolik je mi známo – slouží o svátcích českých patronů, například pravidelně 28.9. ve Staré Boleslavi. Když se na něj obrátíte přes webové stránky FSSP, jistě Vám rád poskytne podrobnější informace.
Co Vás na tom tak přitahuje? Vždyť je to paskvil nemající v dnešní době žádné opodstatnění. Naposledy to mělo smysl někdy v 10. století. Od té doby se to párkrát někdo z různých důvodů sem tam snažil obnovit a tato snaha vždy zcela po zásluze zkrachovala.
Novodobé pokusy o tuto liturgii jsou jakousi libůstkou několika českých kněží… Ačkoliv je to proti tradičním církevním předpisům, dá se to pochopit jako jákasi slabost jednotlivce, když to slouží výjimečně a mimořádně. Co se už pochopit nedá, když tím někdo nahrazuje latinskou mši svatou. Stal se z toho takový nešvar, že je pak problém se v některých místech na svátek sv. Václava nebo Cyrila a Metoděje dostat na tradiční latiskou liturgii. Přijdete do kostela, čekáte normální mši svatou a ona se ozve „staroslověnština“ čtená z kartiček knih psaných (sic!) latinkou.
Mne osobne pritahuje krasa staroslovenstiny a povazuji to za soucast liturgickeho bohatstvi Cirkve. V polovine Chorvatska se tak slouzilo az do II. vatikanskeho koncilu. I kdyz je pravda, ze historie teto liturgie byla slozita (cast papezu ji branila, casti se nelibila). Nekde jsem cetl, ze snad bl. Alois Stepinac (ci jeho predchudce?) mel snahu ji zavest pro cele Chorvatsko avsak papez toto tehdy razne odmitl.
Ad Proč?: Pan Marek Winogrodski už vám odpověděl, já k tomu dodávám: Musím se kategoricky ohradit, když nazýváte tuto liturgii „paškvilem“ a upozorňuji Vás, že se nacházíte v rozporu s praxí Církve. Církevní slovanština, méně přesně označovaná jako staroslověnština, je už od dob sv. Cyrila a Metoda (bula Gloria in excelsis papeže Hadriána II. r. 869) řádným liturgickým jazykem (podotýkám: mrtvým) Katolické církve, proto je od Vás opovážlivé a urážlivé nazývat ho „paškvilem“.
Urážíte tím hlavně naše bratry řeckokatolíky, kteří ve vých. Evropě používají tento jazyk ve své byzantské liturgii jako výhradní. Ale též v latinské liturgii TLM má své opodstatnění. V Chorvatsku se v některých klášterech až do II. vat. koncilu sloužila TLM ve slov. jazyce, u nás za Karla IV. v Emauzích a mohl bych pokračovat. A papež Benedikt XV. r. 1919 udělil českým kněžím právo na svátky českých a moravských patronů a při dalších vyjmenovaných příležitostech sloužit tradiční mši sv. právě v tomto liturgickém jazyce, proto je naprosto nesmyslné Vaše tvrzení, že „je to proti tradičním círk. předpisům“. Latina není jediným liturgickým jazykem pro tradiční římský ritus, existují také misály pro jeho celebraci v řečtině atd.
Krom toho jde o dědictví našich soluňských věrozvěstů, o součást našeho národního dědictví a naší duchovní kultury, proto si myslím, že byste měl mít k tomu náležitou úctu.
Dobrý den, čtu výlevy paní Anežky a říkám si, jestli ona není provokatér. Jsou to poněkud hysterické výkřiky s určitou dávkou pravdy a se spoustou balastu. Docela si říkám, který čert je za ní schovaný. Náznakem bláznivého chování neděláte, paní, dobrou vizitku sedesvakantistům. Mezi vás bych nešla ani se pomodlit. Bála bych se, že mě ukamenujete za špatný pohled. Jste příkladem totality v církvi. Pácháte dobro a přitom škodíte.
Milá paní Stano,to co o mně píšete,možná platí o Vás.Jak smýšlíme, vypovídá to něco i o nás.
Myslím tedy, že píšete vulgárně, to já bych si nedovolila vůči Vám, kdybychom měli opačné role, tedy myslím v těchto komentářích. Vy byla Anežka a já Stana.
Ja bych Pani hned nepredhazoval spatnou intenci. Bohuzel krize v Cirkvi je tak velka ze je mnohdy tezke se ubranit emocim. Kazdy na to holt reaguje jinak. A jsou take mnohem horsi veci – Byzantsky patriarchat, polsky Pater Natanek ci svycarsky Schwertbischof, to jsou skutecne blaznoviny. 🙂
KB Patriarchát je horší než p. Bergoglio s pačamámou, potratáři a BFLMPSVZX?
@M.R.
Vyjadroval jsem se ke konkretnimu tematu. Samozrejme, soucasne „vedeni“ je extratrida, o tom neni pochyb 🙂
Paní Anežka je sede, dřív jezdila k FSSPX.
to už se opakujete, jenom aby to nebyla pomluva
Provokatér není.
Milá paní Stano, to, co píšete o mně, možná taková jste Vy..já bych nikdy nic takového o nikom nenapsala. Jak píšeme a přemýšlíme, možná je to obraz nás samotných…poněvadž se snažím žít podle učení Kristova, a snažím se žít tak, abych se Pánu Bohu líbila.
poněvadž se snažím žít podle učení Kristova, a snažím se žít tak, abych se Pánu Bohu líbila.
—
Anežko!
Chtěl bych poděkovat za tato upřímná slova, která vyjadřují úmysly čisté duše oddané Bohu, Kristu…
—
Skutečně jsem se s tímto osobním vyjádřením dlouho nesetkal. Přeji vám v životě vezdejším i ve věčnosti mnoho Božího požehnání a ochrany. Jste skutečně čistá duše plná zanícení pro Boží záležitosti. Vidím ve vás hořet pochodeň živé víry a v tomto světě bych vám popřál, aby jste více zakládala na svém osobním vyznání a radosti z víry, lásky i naději k Bohu, než na různých problémech církve, církevní dogmatiky. Hledejte k sobě stejně čisté a přirozené duše plné lásky k Bohu… milujte i nadále vše čisté a božské.
Upřímně, a s modlitbou za vás,
Roman
Milý p.Romane, moc Vám děkuji za krásná povzbudivá slova.Ano,mám štěstí od Pána Boha a velké milosti se mi dostalo, že opravdu mám kolem sebe několik krásných a čistých zbožných duší,plných lásky k Pánu Bohu. Častokrát mne i napadlo,čím jsem si to zasloužila? Ale Pan Bůh to ví! Na druhou stranu je pravda,že protiútoky se objevují často, v různých podobách. Ale snažím se bojovat,tedy modlit,chodit na mši svatou, ke svatostem, a to mi dává sílu. Určitě pane Romane budu v modlitbách myslet i na Vás, poněvadž jste určitě soucitny dobrý zbožný člověk!! Ještě jednou Vám moc děkuji a také i já Vám přeji mnoho Boží lásky, zde na zemi i na věčnosti! Deo gratias!!
pane Poslíšil , děkuji Vám, můj komentář jste nepřidal, p.Stana mne pěkně pomluvila, ale Vám to asi nevadí!…mějte se hezky.
Tak to chodí!
Nejsem tu pořád. Když tu nejsem, nemohu nic schvalovat.
To ano, přeji vše dobré.
Pane Pospíšil, ještě jsem Vám chtěla napsat, že je mi opravdu jasné, že když nejste na stránkách,nemuzete nic schvalovat.Ale mne zmatlo to, že jsem Vám psala předchozí příspěvky,tak tam je napsáno,ze příspěvek čeká na schválení,Mne to nevadí,takto by tam mohl být i tydny,ale mne zmatlo to, že příspěvek tam už nebyl ani s tou větou,ze čeká na schválení.A pokud tedy příspěvek jako takový i s tou větou,ze čeka na schválení jiz zmizel,tak jsem si myslela,ze jste jej vymazal, zablokoval. Tedy toto je to nedorozumění.Jinak bych čekala jakkoli dlouho.Proto se Vám ještě moc moc omlouvám za moji zbrklost.S pozdravem a přáním požehnané ho dne A. Toto píší jen Vám osobně. Díky za Vaše stránky!
Pane doktore, vy jste církevní historik, takže mám před Vámi respekt, ale přece jen zase napíši něco já. Vy píšete, co to znamená, nebo kdy řekl něco papež ex cathedram. Přiznávám, že jsem to tak nechápala, ale co vím já, pokud papež něco řekne veřejné, ve své bílé klerice, třeba před novináři, v kázání při mši, na audiencich , v apoštolských listech, různých veřejných rozhovorech.. atd. Tak to má právní váhu. Není to, jakoby to řekl jen tak, někde soukromé mezi přáteli třeba při oběde. A pokud jsem diletant, jak tady o mně píšou jiní a jiné další invektivy, tak je v tom nechám, oni se dělají lepšími.
To se tedy převelice pletete, „právní“ váhu papežovy výroky v kázání či před novináři rozhodně nemají, a také nejsou chráněny neomylností. „Magisterium ex aeroplano“ nezavazuje nikoho k ničemu. A s „una cum“ v kánonu to nesouvisí ani vzdáleně.
Vážená paní Anežko! Promiňte, nechci se Vás dotknout, ale nastudujte si z kteréhokoliv předkoncilního katolického katechismu, co je to a co znamená „papežská neomylnost“ a „papežská autorita“, jinak se bavíme jeden o voze, druhý o koze. Mimochodem – to, co uvádíte, vůbec nemá „právní váhu“, pouze váhu „nábožné úcty“, s níž k tomu máme přistupovat, což je podstatný rozdíl. Jenže pouze za předpokladu, že se zde papež nemýlí, a tady se mýlit v dobré víře může, zde na rozdíl od definicí „ex cathedra“ není chráněn neomylností, může také i hlásat bludy a zatvrzele v nich setrvávat.
Snad nejtrefněji to vyjádřil biskup Athanasius Schneider v reakci na Františkovu glorifikaci Luthera r. 2017 v letadle na cestě ze Švédska: „My máme o Lutherovi a jeho nauce jasné definice tridentského koncilu, který jej odsoudil. Trid. koncil byl dogmatický a tudíž neomylný. Výroky papeže na tiskové konferenci v letadle naproti tomu nejsou neomylné.“ Někteří komentátoři dodávají: „Definice nikoli ex cathedra, ale ex aeroplano“.
Myslím, že je to „právnicko-politický“ problém. Pokud někdo ukradne trolejbus, dá se označit za řidiče městské hromadné dopravy?
To, co provádí několik (asi 5) posledních římských biskupů, si docela jasně a opakovaně říká o „anathema sit“. Jen velmi zřídka to ale někdo pronese nahlas, protože to má různé důsledky – mimo jiné „hanebné označení“ za „sedesvakantistu“ či horší.
K současnému zachování zdravého rozumu a katolické víry je potřeba se oprostit od schizofrenie. Touto schizofrenii podle mého názoru právě je „jednota“ mše svaté s heretikem Bergogliem. Obé se v kánonu čte jak v NOM tak Tridentu. Když bude rádobypapež sloužit soukromě černou mši tak taky OK pane Dr. Malý? A kde je ta hranice, kdy už řeknete bylo toho dost, toto není pravý papež?
Výtečné. Hudebník rozseknul, na čem se nedokázali po staletí shodnout teologové a závazně definovat Církev. Ještě že vás máme 🙂
Pochopte, že nikdo, kromě Všemohoucího, nemůže rozhodnout to, co tu tak blazeovaně tvrdite.
Ad Hudebník: Když kněz říká při mši sv. „una cum…“, tak to naprosto neznamená, že je s papežem v jednotě i při hypotetické černé mši, myslím, že k pochopení toho stačí pouhý zdravý rozum. Jak jsem napsal v jednom příspěvku výš, „una cum“ znamená pouze jurisdikční jednotu, pokud je Bergoglio pravým papežem, nikoli jednotu věroučnou nebo liturgickou. A já nemohu dokázat, že pravým není, papežové heretici a odpadlíci v dějinách Církve existovali – a přesto jsou uznáni za pravé, jak jsem opět výše napsal. Odkazuji tady na rozhovor bisk. Schneidera, který je na https://apologie.info, ten to podává jasně z dogmatického hlediska. Já se držím toho, co dělala Církev v dějinách vždycky, nikoli nějakých svých vlastních emocí a hypotéz jako sedevakantisté, i když jim plně rozumím tváří v tvář tomu, co Bergoglio předvádí. Budu se tedy nadále účastnit mší sv. s „una cum“, budu uznávat Berg. za viditelnou hlavu Církve, ale nebudu jej poslouchat a následovat tam, kde je v rozporu se zjevenou Pravdou, naopak budu tady vždy vznášet svůj hlasitý protest.
Za předpokladu, že je Bergoglio papežem. Vzhledem k dle něktrých kanonistů dubiozní platnosti Benediktovy rezignace je dubiozní i platnost Bergogliovy volby, ne však proto že je heretik, což je zjevné.
K dané problematice se dobře vyjadřuje Mons. Schneider v tomto rozhovoru: https://apologie.info/20230317_rm_bp_schneider_je_frantisek_papezem_jakoho_cirkev_potrebuje/
Nejsem odborník na kanonické právo, ale domnívám se, že žádný smrtelník – a nejméně ze všeho laik – nemůže říci „toto není pravý papež“. Že toho bylo dost (případně „jak dlouho ještě, Pane?“), to si zřejmě čím dál tím častěji říkáme všichni, nicméně jedno neimplikuje druhé.