„Legitimní ilegalita“: Rozhovor LSN s Martinem Mosebachem
LifeSite: Mohl byste pro naše čtenáře nejprve shrnout svou počáteční reakci na motu proprio Traditionis custodes a doprovodný dopis k němu?
Mosebach: Motu proprio Traditionis custodes (TC) doposavad analyzovalo tolik významných osobností, že je zbytečné se tím znovu podrobně zabývat. Proto bych rád zdůraznil jen dva body, jež představují problém, který budou muset řešit kanonisté – mně k tomu scházejí předpoklady v oblasti církevního práva.
Za prvé papežské rozhodnutí patrně vychází z nesprávných premis. Neustále se objevují zvěsti pocházející od lidí, kteří tvrdí, že příslušné dokumenty viděli a že průzkum mezi biskupy týkající se jejich zkušeností se starým ritem dospěl k přesně opačným výsledkům, než se říká v papežském dokumentu. Protože průzkum se drží v tajnosti, nelze tyto zprávy vyvrátit.
Za druhé jsou nesprávná také fakta uvedená v TC: Mešní obřad promulgovaný papežem Pavlem VI. koneckonců není jediným ritem katolické Církve. Papež František si pro sebe nárokuje údajné právo, na základě kterého i papež Pius V. měl údajně vytvořit římský ritus. Problém je v tom, že Pius V. nový mešní obřad nevytvořil, nýbrž jako univerzální zavedl ritus, jemuž v té době bylo již více než tisíc let, ritus Řehoře Velikého, který byl ritem papežů a ani Řehoř ho nevytvořil, ale pouze uspořádal.
Papež František navíc mnohé příznivce staré mše obviňuje z útoků na druhý vatikánský koncil, přičemž pravdou je pravý opak: většina z nich si stěžuje, že liturgická reforma Pavla VI. se nedržela pokynů druhého vatikánského koncilu, jak dávno prokázalo velké množství prací.
Nadto je zavádějící se neustále odvolávat na druhý vatikánský koncil, který nepředstavuje konečný stav nauky. Tu od té doby dále rozvíjí magisterium Církve tam, kde bylo zapotřebí ji vyjasnit. Mám na mysli například instrukci Dominus Jesus – v tomto ohledu je druhý vatikánský koncil již historií.
Liturgii také nelze posuzovat podle toho, zda ti, kteří ji v současnosti slouží, zastávají přijatelné politické názory. Jak je dobře známo, Otčenáš se modlí i heretici, a přesto je pro katolíky závazný.
Papež tvrdí, že motu proprio Benedikta XVI. bylo napsáno proto, aby zpět do plného společenství s Církví přivedlo členy Společnosti sv. Pia X., což je rovněž prokazatelně lživé. Papež Benedikt své motu proprio vydal, protože byl přesvědčen o vysoké duchovní hodnotě staré mše – nazval ji „zakopaným pokladem“, který je třeba opět vynést na světlo. Smíření s FSSPX hrálo v tomto kontextu jen podřadnou roli.
Nejdůležitější opomenutí papeže Františka však spočívá v tom, že nezmiňuje nauku svého předchůdce, že tradiční liturgie nebyla nikdy zakázána, protože zakázána být nemůže, což omezuje pravomoc papeže. Toto učení je stále platné bez ohledu na dokument, v němž bylo publikováno. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřil sám papež Benedikt. Teprve nyní vychází najevo, že opatrná revize papolatrie, která odporuje tradici a která se objevila po prvním vatikánském koncilu, byla snad historicky nejvýznamnější iniciativou jeho pontifikátu. Nejdůležitější slovo, které papež může pronést, zní non possumus, vyjádření nepřekročitelných mezí, jež papežskému úřadu dává tradice.
Osobně důrazně odmítám tón TC. Papež nemusí být gentleman, ale je smutné, když do legislativního aktu Církve pronikne výsměch lidem, kteří jsou mu podřízeni. Nazvat dekret obsahující útok na Tradici Traditionis custodes je škodolibost, která je s vysokým úřadem neslučitelná.
LifeSite: Několik biskupů s ohledem na Traditionis custodes již přijalo kroky, které mají omezit přítomnost tradiční latinské mše svaté v jejich diecézích. Nejzřetelněji arcidiecéze Guadalajara, která vydala dekret rušící kvazi-farnost Kněžského bratrstva svatého Petra a od jeho kněží žádá, aby podepsali dokument, jenž liturgii podle novus ordo prohlašuje za „jediné“ vyjádření římského ritu a v němž potvrzují, že jsou ochotni NOM občas sloužit. Prozatím může FSSP pokračovat podle svého pravidelného pořadu mší svatých, avšak po skončení covidové krize to arcidiecéze přehodnotí. Tento dekret je pro tamní apoštolát FSSP těžkou ranou. Co na takový dekret říkáte? Měli by se kněží FSSP smířit se zrušením vzkvétající a rostoucí kvazi-farnosti, nebo hledat alternativní cestu, jak těmto věřícím sloužit?
Mosebach: Nevím, co se rozhodnou udělat představení Bratrstva svatého Petra. Jedna věc je ale jasná: Mladým mužům, kteří byli ochotni zvolit si tu nejméně pohodlnou cestu ke kněžství, kteří jsou kvůli svému povolání od počátku vyloučeni z jakékoli církevní kariéry, jimž je dovoleno působit pouze na několika málo místech v diecézích a které společnost všeobecně podezírá ze zpátečnictví a tmářství, kteří však přesto chtějí zůstat věrní starému ritu, v tom nezabrání právně pozitivistický zákaz založený na falešných premisách.
Situaci v Guadalajaře neznám, ale zdá se mi, že tamní arcibiskup si vytvořil záchrannou brzdu, aby nemusel do konce covidové krize učinit nové rozhodnutí – to však bude v Mexiku patrně nějakou dobu trvat…
LifeSite: Měl by podle vašeho soudu tradiční katolický kněz podepsat dokument, v němž se tvrdí, že mše svatá všech věků v zásadě neexistuje a liturgie podle novus ordo je „jediným“ vyjádřením římského ritu?
Mosebach: Co by tomu řekl morální teolog, nevím. Podle mého názoru se lži nedopouští někdo, kdo pod nátlakem potvrdí evidentně nesmyslný výrok – například že kráva má tři rohy nebo že mše Pavla VI. je jediným římským ritem.
Je však nutno se obávat, že jsou biskupové, pro něž takovýto podpis není jen otravnou formalitou a kteří se okamžitě poté zeptají: „A proč chcete sloužit liturgii, která podle vašeho vlastního názoru neexistuje?“
Uvedená lest zde pomůže pouze v případě, kdy existuje mlčenlivá dohoda s biskupem. I to je v některých případech možné.
LifeSite: Domníváte se, že kněz vysvěcený v tradičním římském ritu, který slouží výhradně tradiční mši svatou, by měl akceptovat návrh na občasné sloužení NOMu?
Mosebach: Na tuto otázku není tak snadné odpovědět. Znám vynikající kněze, kteří vždy sloužili jak starou, tak novou mši – plní tím významný apoštolský úkol, protože do kontaktu se starým ritem přivádějí lidi, kteří by se s ním jinak nikdy neseznámili. Ani pro tyto kněze to není snadné: čím déle slouží starý ritus vedle nového, tím častěji trpí zmrzačením nové mše, které si stále více uvědomují.
Pro kněze, kteří od počátku sloužili výhradně starou mši, je však střídání ritů nesnesitelné. Zde samozřejmě vzniká problém: Pokud je člověk v zásadě přesvědčen – což většina příznivců tradice v současné době dosud je – že místní biskup je skutečným biskupem Církve a že reformovaná mše je platná, těžko bude moci jako kněz odmítnout se zúčastnit jeho mše se svěcením olejů na Zelený čtvrtek.
Robert Spaemann řekl, že k projevení jednoty s biskupem stačí přistoupit při této mši ke svatému přijímání, což podle mě dává smysl. Ten, kdo má skutečně důvod k přesvědčení, že biskup už platně neproměňuje, samozřejmě ke svatému přijímání nepůjde, ale tak daleko nezacházejí ani kněží FSSPX.
LifeSite: Není tento požadavek diecéze metodou připravující tradiční kněze na to, aby tradiční liturgii brzy opustili úplně?
Mosebach: Pokud se omezuje na svaté přijímání při mši svaté (se svěcením posvátných olejů) na Zelený čtvrtek, pak se domnívám, že ne. Něco jiného by bylo, kdyby biskup po tradičním knězi žádal, aby příležitostně či pravidelně „vypomáhal“ i při novus ordo.
Papež František nepochybně takové strategie sleduje. Jednou z nich je zjišťování, kolik biskupů ho v tom bude následovat. Nezapomínejme, že na mnoha místech se ani Summorum pontificum nikdy nerealizovalo! Obecně řečeno jde o útok na duchovní integritu člověka, který je nucen pendlovat tam a zpátky mezi jednotlivými rity. Pro lidi, kteří nevědí, co je to ritus – což je na Západě případ většiny příslušníků Církve – je však toto hledisko naprosto nepochopitelné.
LifeSite: Zdá se, že něco podobného se odehrává v Le Havru ve Francii, kde na veřejnost uniklo nařízení, podle něhož místní biskup rozhodl, že FSSP nesmí křtít a oddávat v tradičním ritu. Pokud by nakonec bylo promulgováno, byla by to rovněž těžká rána apoštolátu FSSP ve Francii. Máte k tomuto rozhodnutí diecéze nějaký komentář? Mají tradiční katolíci akceptovat, že je jejich dětem upírán křest v tradičním ritu? Mají tradiční katoličtí kněží akceptovat, že tyto svátosti nesmějí udělovat?
Mosebach: Ani o případu Le Havru toho nevím dost, ale alarmující je zde to, že kněží FSSPX ve starém ritu křtít a oddávat smějí, zatímco kněžím Bratrstva svatého Petra se totéž zakazuje, třebaže kvůli tomu, aby zůstali v jednotě s papežem, mnoho obětovali.
Samozřejmě je špatné, že důsledek tohoto nařízení – totiž že příznivci starého ritu se budou se žádostmi o křest a sňatek obracet na FSSPX – si papež výslovně přeje: pryč s takovými lidmi, nikoho, kdo je spojen se starou Církví, nebudeme držet, vždyť takoví jsou jedinou překážkou revoluce v Církvi! Mimochodem, doporučil bych každému, aby dal své děti pokřtít ve starém ritu – nový obřad křtu je vysoce nedokonalý.
LifeSite: Co by mělo Bratrstvo svatého Petra udělat? Mělo by následovat příklad arcibiskupa Marcela Lefebvra a vzdorovat nespravedlivým nařízením, která poškozují praktikování tradiční katolické víry, tak jak nám byla předána?
Mosebach: Neměli by to akceptovat vůbec! To, co se nám děje, je nespravedlnost a akceptovat ji nesmíme. Církevní právo nezná pozitivismus v zásadních otázkách – žádné „Hoc volo, sic iubeo!” Každý, kdo vzdoruje TC, jen musí očekávat, že farnost přijde o církevní budovy a kněží budou suspendováni. Může se stát i to, že někteří farníci, pro něž má výhrůžné gesto papeže stále jistý duchovní význam, se už neodváží se „zakázané“ mše účastnit.
Každý, kdo chce vzdorovat, musí být připraven za to zaplatit. Podle mého odhadu cena nebude příliš vysoká – levicové křídlo v Církvi instrukce z Říma přestalo poslouchat už dávno, aniž by se muselo obávat sebemenší sankce. To sice pro tradici neplatí, nicméně zbraně se otupily – kdo dnes ještě bere vážně trestní zákony Církve?
Bratrstvo svatého Petra nyní čeká hořká lekce: Věřilo, že za rozchod s FSSPX a podřízení se diktátům reformy bude odměněno bezpečím a uznáním. Teď možná nastal čas, aby se někteří kněží FSSP, zejména němečtí, arcibiskupu Lefebvrovi omluvili.
Nepřátelství současných vládnoucích kruhů v Církvi vůči tradici je bezpodmínečné – nepřestanou, dokud nebude úplně zničena. Papež František údajně nedávno řekl: „Tradice nás zabíjí.“ Ani neví, jak velkou má pravdu: Ano, tradice bude dříve či později svědčit proti němu, protože ona je esencí Církve i základem papežství, které bez Tradice neexistuje.
LifeSite: V současné době se ve velice bolestné situaci nachází tradičně katolická komunita karmelitek ve Spojených státech, kam Řím poslal apoštolskou vizitaci. Zdá se, že v plánu je zničit tento řád, který má domy ve Fairfieldu v Pensylvánii a ve Valparaisu v Nebrasce, mateřinec a další. Vizitace probíhá za dohledu kardinála João Braze de Aviz, který stál za zničením díla Františkánů Neposkvrněné. Pokud by k tomu došlo, měly by sestry akceptovat příkaz Říma buď svůj klášter zrušit, nebo změnit způsob života, přizpůsobit se modernějšímu stylu a opustit tradiční karmelitánské způsoby?
Mosebach: Jsem přesvědčen, že tyto řeholnice mají plné morální právo vizitátory vyhodit a korespondenci z Říma, která se dá následně očekávat, vracet neotevřenou odesílateli.
Měly by se postarat jen o jedno: zajistit svůj majetek, aby nemohl být zkonfiskován v případě možného rozpuštění řádu Římem, suspendování Matky představené apod. Pak musejí vydržet pár let v legitimní ilegalitě, určitě ale ne tak dlouho, jak vydrželo FSSPX.
LifeSite: Tyto různé příklady Bergogliových pokusů potlačit tradici jsou v souladu s nedávnými slovy papeže Františka, podle nichž snaha „restaurovat minulost zabije všechny“. Teď dokonce i práci televize EWTN nazývá „dílem ďáblovým“. Jak byste interpretoval papežovy výroky, co je jeho cílem?
Mosebach: Na papeži Františkovi se mi nejvíc líbí, že tu a tam zmiňuje ďábla. Ďábel by však neměl tolerovat, že mu papež dává za vinu všechno, co se nezamlouvá jemu samotnému. To, že je kritika papeže tak nesmiřitelná, si způsobuje sám: na jednu stranu neustále vyzývá k dialogu a zároveň jakýkoli dialog rezolutně odmítá. Jen si vzpomeňte, jak se choval ke kardinálům, kteří podepsali dubia. Takovým způsobem se intelektuální diskuse ovlivnit nedá.
LifeSite: Má papež František pravdu, když tvrdí, že v komunitách spojených s tradiční mší svatou se soustřeďují lidé kritičtí vůči druhému vatikánskému koncilu?
Mosebach: Dokumenty druhého vatikánského koncilu jsou popravdě sotva kdovíjak důležité – nanejvýš důležitý je však pokoncilní vývoj, který s nimi nesouvisí. Každý, kdo chodí na starou mši, je z tohoto pokoncilního vývoje hluboce nešťastný; se smutkem a zoufalstvím vidí, že se „dům plný slávy“ změnil v zanedbanou chatrč na vinici, s pokoncilním vývojem nesouhlasí a odmítá ho vychvalovat v rozporu s veškerými důkazy. Pokud má papež na mysli toto, pak tomu rozumí správně.
LifeSite: Máme tuto skutečnost skrývat, abychom papeži Františkovi nedávali další důvody k tomu, aby nás utlačoval, nebo se k tomu máme postavit zpříma v zájmu pravdy naší víry, vzdorovat a důvěřovat, že nám Bůh pomůže?
Mosebach: Kdo je to „my“? Přibližně od roku 1980 žiji v malém okruhu lidí, kteří nikdy nedělali nic jiného, než vyznávali Tradici, a to po velice dlouhou dobu bez nejmenší naděje, že je někdo vyslechne, o „nabídkách dialogu“ ani nemluvě.
Kněží musejí být někdy obezřetnější, zejména je-li jim svěřen nějaký úřad. Kněz, který se pln odvahy přihlásí ke svému stanovisku a ví, že za to bude poslán pryč, přijde o kostel a bude zbaven možnosti jednat, bude patrně zvažovat, jak dlouho může mlčet a kdy už to ztratí smysl.
Za pronásledování katolíků v době Alžběty I. Anglické jezuité vypracovali model, který nazvali „ekvivokace“ – skrývání pravdy, aniž by lhali. Tato technika je obvykle před smrtí na šibenici nezachránila: Přijde chvíle, kdy se člověk už nemůže chytře vykrucovat a přiznání holé pravdy se nevyhne.
Ti, kteří jako představení mají odpovědnost za seminarisry, studenty, řeholníky, mohou často stát před obtížným zvažováním, jak velká část jejich apoštolátu je v sázce, pokud progresivním inkvizitorům řeknou jasně, co si myslí o jejich modelu Církve. Zdánlivou povolnost bych tedy neodsuzoval, jen poukazuji na to, že modernisty stejně nikdy neuspokojí.
Obecně se domnívám, že by se člověk neměl bát. Oficiální Církev je hluboce oslabena. Tvrdost, jíž byla schopna ještě za Pavla VI., už dnes není možná – na toho, kdo na ní není závislý ekonomicky, už její tresty a donucovací opatření nedosáhnou, pokud má člověk odvahu nebát se suspendování a je ochoten ho jednoduše ignorovat. TC se mýlí: nemusíme se mu podrobit.
LifeSite: Co předpovídáte pro blízkou budoucnost? Bude útlaku a útoků na tradičně katolické komunity přibývat?
Mosebach: Nikdo teď nedokáže říct, co se stane. Přijme kongregace pro řeholníky nějaká donucovací opatření proti tradičním řádům? Podřídí se tradiční instituty a kláštery, nebo se odváží k otevřenému odporu po příkladu arcibiskupa Lefebvra?
Nezapomeňte: pro arcibiskupa byla „neposlušnost“ mnohem větším rizikem než dnes, kdy autorita hierarchů jejich vlastní vinou ztratila legitimitu a zkolabovala. On byl naproti tomu de facto rehabilitován.
Do budoucna mi připadá důležité, aby všichni, kdo mají v rámci tradice nějakou odpovědnost, řekli jasně a bez vytáček, co jsou připraveni udělat v extrémním případě konfliktu. Nesmíme ustrašeně čekat, ale musíme vědět, co v extrémním případě uděláme.
K této extrémní situaci – pokusu o brutální a radikální likvidaci tradice – možná, snad, nedojde, protože je příliš mnoho biskupů, kterým by to bylo nepříjemné. Držme se však starého hesla: „Si vis pacem, para bellum — chceš-li mír, připravuj se na válku.”
LifeSite: Jak se máme my katolíci, kteří se nechtějí účastnit projektu nové ekologické, ekumenické, LGBT církve papeže Františka, vypořádat s otázkou poslušnosti? Budeme muset přijmout, že budeme nějakou dobu kvůli pravdě žít jako vyhnanci, „schizmatici“, „neposlušní katolíci“?
Mosebach: Poslušnost je v křesťanství jednou z nejvyšších ctností – i špatného pána je třeba poslouchat, „neboť to je bohumilé“. Sám Kristus se obětoval „v poslušnosti Otcově vůli“. Svatá Eucharistie je tedy podstatně spojena s poslušností.
Nepříjemné pocity jsou pochopitelné, má-li být právě svatá mešní Oběť nyní provázena aktem neposlušnosti vůči papeži. V tomto ohledu nelze dospět k obecným řešením. Znám klášter, kde je jeden přesvědčen o vysoké hodnotě starého ritu, ale toto přesvědčení za velkého utrpení obětuje jednotě kongregace a modlí se, aby jednoho dne na starý ritus přešla celá. Tohoto postoje si samozřejmě vážím, ale pro mě by bylo nemožné ho přijmout. Nešťastná situace pokoncilní Církve spočívá právě v tom, že své nejvyšší hodnoty – například poslušnost – používá k jejich podkopávání a k podpoře vlastního úpadku.
Nacházíme se takříkajíc v nouzové situaci, kterou církevní systém nepředpokládal, kdy Církev již nedokáže použít své síly ke skutečné reformě, ale s každým opatřením jen stále hlouběji sklouzává do propasti.
Když papež Benedikt XVI. zrušil exkomunikace biskupů FSSPX, tento stav nouze v zásadě uznal a opozici osvobodil od opovržení kvůli neposlušnosti. Každý, kdo chápe, jaký poklad představuje stará mše, musí například vychovávat děti a tento poklad jim upírá, protože to tak chce papež překračující své pravomoci, by musel trvale jednat v rozporu se svým svědomím.
Ano, víme: svědomí katolíka je poslední instancí jen za určitých podmínek. Avšak v tak očividném případě svévole, jímž je TC, se ukazuje, že katolická poslušnost není slepá, ale má jít ruku v ruce s užíváním rozumu. Zkouška poslušnosti členů řádu pomocí šikanování všeho druhu vždy patřila k jezuitské praxi, ale podobné pochybné metody vedení patrně nejsou závazné pro celou Církev.
LifeSite: A konečně, jak máme žít bez řádné autority, budeme-li vylučováni kvůli své věrnosti Kristu? Máme prostě důvěřovat Boží prozřetelnosti?
Mosebach: Důvěřovat Boží prozřetelnosti a – což je ještě důležitější – důvěřovat v Boží přítomnost se doporučuje vždy, i ve šťastných dobách. Bez autority však žít nemusíme.
Naopak, jsme obklopeni příklady autority. Už když vstoupíme do některé starobylé katedrály, když rozjímáme o uměleckých dílech středověku, když posloucháme gregoriánský chorál a Palestrinovu polyfonii, dostává se nám vyjádření autority. Máme nejen Písmo svaté, ale i „oblak svědků“, mučedníků a církevních Otců. Z novější doby uveďme třeba kardinála Newmana a Josefa Piepera.
To jsou normy, jimž musí odpovídat každá inovace v Církvi. Každý papež může rozvíjet svou nejvyšší autoritu jen dotud, dokud neodporuje těmto výmluvným a mlčenlivým svědkům Tradice. Po dvou tisících letech církevních dějin můžeme říci: Autorita existuje i bez papeže – a možná právě tato obava potají živí rozhorlení současného vládce.
Překlad Lucie Cekotová
Martin Mosebach je významný německý spisovatel, tradiční katolík. Nakladatelství Hesperion v letošním roce vydalo dvě jeho knihy, Hereze beztvarosti (o římské liturgii a jejím nepříteli) a Jednadvacet (o koptských křesťanech zavražděných islamisty). Obě lze objednat na e-shopu Hesperionu.
‘Legitimate illegality’: Famed Catholic author on how to defend tradition
Mons. Lefebvre bude jednou kanonizován. Sice za hodně, hodně dlouho; stávající generace se toho zcela určitě nedožije, ale jednou to bude. Nakonec sv. Jana z Arku byla kanonizována až po téměř 400 letech – odsouzená původně církevním soudem jako čarodějnice… Vždyť on měl ve všem pravdu, viděl tu nynější zkázu jasně dopředu – a nejspíš ani on sám nemohl tehdy ještě úplně tušit, jak velmi hluboký a tragický ten rozvrat ve finále bude…
Je to tak.
Přesně!
Co sa věrouky týká, je mezi Františkem a Benediktem XVI. rovnítko. Oba neomodernisti jak prkno. Jeden „umírněný“ (rozuměj nevyhovujúcí liberálom), druhý razantní. Zásadní rozdíl mezi něma není.
Na Slovensku pri návšteve svätej omše v mnohých kostoloch vyžaduje sa v súčasnosti poskytnutie osobných údajov, ako meno a priezvisko, telefónne číslo, a niekde aj adresa, kvôli koronavírusovým opatreniam. Táto šialená atmosféra, spojená so znesväcovaním Sviatosti oltárnej podávanej laikom na ruku, prebúdza aj niektoré dobré tendencie. Postupne začínajú sa slúžiť aj tradičné rímske liturgie, a kto má skutočný záujem, cestu si nájde, aj keď pravdepodobne na väčšiu vzdialenosť. Nech Boh žehná tomuto dielu, a chráni ho pred služobníkmi globalizačného satanizmu, bojujúceho proti pravej Cirkvi a všetkým národom.
Zhrnutie niektorých skutočností, týkajúcich sa tradičnej rímskej liturgie, prenasledovanej v súčasnosti, ponúkam vo svojom článku:
https://blog.postoj.sk/89570/tradicna-rimska-liturgia-prenasledovana-v-sucasnosti.
Ad Radomír-1:
Článek na Vašem blogu je velice dobrý, děkujeme.
Ještě by mě zajímalo, kde se na Slovensku začínají sloužit tradiční liturgie, kde dlouho nebyly a nyní jsou. Bude i na Slovensku nutné přejít do katakomb?
Ad Anna Lavrova:
Ďakujem Vám za povzbudenie. A ďakujem aj za tento časopis, a vôbec za viaceré kvalitné katolícke internetové české zdroje. Myslím, že sú obľúbené aj na Slovensku, a modlím sa, aby ste pokračovali a vydržali.
Na Slovensku pôsobí FSSPX z Poľska približne jeden rok. Tradičné rímske liturgie slúžia sa v súčasnosti v Liptovskom Mikuláši, Žiline a Trnave. Kaplnky môžu prijať približne 20 až 30 ľudí. Sú to prenajaté priestory, ktoré postupne sa vylepšujú pre tieto účely. Jeden slovenský kňaz sa formuje v FSSPX v Poľsku, a chodí slúžiť tieto sväté omše, čo vyžaduje namáhavé presuny na veľké vzdialenosti. Toto vzácne Božie dielo poskytuje nám možnosť tradičnej rímskej liturgie, prístup k tradične vysluhovaným sviatostiam, najmä k svätej spovedi a krstu. Máme prístup k svätenej vode. Poskytujú sa tradičné katolícke katechézy, a možnosť zakúpiť si výhodne kvalitnú katolícku literatúru. Veľký význam má najmä Tridentský katechizmus, ktorý je vydaný v knižnej forme v slovenčine. Začína sa postupne s tradičnou katolíckou náboženskou výchovou detí. V čase svätých omší, t. j. v nedele, modlíme sa svätý ruženec, a ďalšie modlitby, aj za odprosenie za liturgické zlyhania súčasnej Cirkvi, najmä znesväcujúce prijímanie Sviatosti oltárnej na ruku. Modlíme sa za pápeža, a za celé vedenie súčasnej Cirkvi v rozvrate, ktorej sa snažíme pomôcť, a do ktorej patríme. Kaplnky vnímam ako vzácny priestor katolíckej pravovernosti, zdravej normálnosti, a bezpečia, pred nepriateľmi katolíckej viery a slobody. Pripomínajú mi katakomby, hoci zatiaľ význam katakomb možno si nechceme priznať, so zreteľom na budúcnosť, a na jej potreby katolíckych obetí.
Nejde len o znesväcovanie Sviatosti oltárnej podávaním na ruku. Napríklad v Gréckokatolíckej cirkvi na Slovensku Sviatosť oltárna nepodáva sa už na ruku, ale pomocou dezinfikovaných lyžičiek pre každého veriaceho. Ďalšie absurdné obmedzenia pre veriacich kvôli koronavírusu stále trvajú. Tradičná katolícka formácia netýka sa len liturgie, ale aj tradičného chápania Cirkvi, sviatostí, náboženskej slobody, ekumenizmu, a pod.. Pokoncilná protikatolícka revolúcia deformovala dlhodobo chápanie všetkých týchto oblastí aj na Slovensku.
Dnes je zjavné, že katolícka tradícia na Slovensku je veľmi zanedbaná, a bude potrebné vynaložiť veľké množstvo modlitieb a obetí. Bude veľmi potrebné získať ďalších slovenských kňazov, ktorí budú tradične formovaní. Mám informácie aj o obetavom prístupe českého kňaza z FSSPX, ktorý obetavo pomáhal Slovákom v čase prísnych koronavírusových obmedzení, a ktorý statočne putoval cez hranice vlastnými nohami. Vzhľadom na zlobu súčasnej doby, bližšie detaily a mená rozhodol som sa neuvádzať verejne. V prípade záujmu mohol by som komunikovať mailom.
Kdyby věřící přijímali jednou nedesinfikovanou lžičkou, bylo by to jako ve Španělsku v Zamoře za španělské chřipky. Pan biskup doporučil neposlouchat doporučení lékařů (tehdy neshlukujte se, kašlejte do kapesníku atd.) a přikázal nosit městem procesím relikviář sv. Rocha, patrona proti moru, jejž lidé hromadně líbali. Třicet procent obyvatel Zamory zemřelo na tu nemoc.
A ještě biskupovi udělili vyznamenání za zastavení epidemie, nevšimli si, že skončila i jinde a že v jejich městě zemřelo mnohem více lidí. To dělá s lidskou myslí příliš fanatická verze víry.
Tenhle příspěvek nechávám projít jen jako demonstraci toho, jaký jste demagog a lhář. Źádných 30 % se nekonalo, ani se to tomu neblížilo.
Pane Pospíšile, neuvažujete o zavedení povinné registrace pro psaní komentářů? Ne kvůli prolomení anonymity, ta je často potřebná, ale aby měli blábolilové těžší práci s měněním přezdívek.
Já jsem četl třicet procent. To jsem si nevymyslel. Pokud je to lež, nařkl jste křivěnesprávného. Demagog a lhář je eventuálně někdo jiný.
Těch třicet procent je evidentní nesmysl, skutečná čísla se dají dohledat na internetu během několika sekund. Za to, že jste převzal nesmyslný údaj a neověřil jste si ho (a já rozhodně nevěřím, že byste byl tak hloupý, aby Vám nedošla jeho nedůvěryhodnost), si kvalifikaci lháře rozhodně zasloužíte.
Když jsem to minulé hledal více než několik sekund, našel jsem dva odkazy, kde čísla nebyla žádná. Jednak Vy jste člověk učený, znající latinský a řecky, a novinář, zvyklý ověřovat a vyhledávat podstatně rychleji než běžný člověk.
Nedůvěryhodnost mi nedošla, poněvadž na Západní Samoji tolik lidí zemřelo, takže to není nemožné, a protože epidemií s takovou úmrtností existovalo v historii vícero.
Nakonec jsem po dlouhém hledání zjistil, že úmrtnost v Zamoře byla deset procent, v celém Španělsku 3,8. Tedy smysl „lživého“ sdělení, tedy že tam umřelo násobně více lidí, zůstává stejný. Ostatně, kdyby viníkem nebyl biskup, ale antiklerikální socialisté, byl byste použil tak tvrdý odsudek, slova demagog a lhář? Na to bych rád znal Vaši upřímnou odpověď, pane šéfredaktore. Minimálně slovo demagog naznačuje, jako kdybych se zaobíral propagandou a klamal cíleně, lhaní pak nutně předpokládá úmysl, z definice.
Omlouvám se za omyl a nedbalost, ale důrazně odmítám nekalé úmysly a touhu lhát.
Ad Radomír-1: Musel som sa priveľmi nútiť k tomu, aby som si prečítal aspoň časť toho Vášho paškvilu, uverejneného v Postoji. Aby bolo jasné, ja som tiež presvedčený, že akékoľvek násilné obmedzovanie mimoriadnej formy rímskeho rítu by bolo na škodu Katolíckej cirkvi. Dokonca som uverejnil v PriestorNet-e slovenský preklad Komuniké generálnych predstavených komunít Ecclesia Dei: http://www.priestornet.com/2021/09/komunike-generalnych-predstavenych.html#more.
Uverejnil som ho nie preto, žeby som bol prívržencom mimoriadnej formy rímskeho rítu.
Komuniké ma hlboko oslovilo, pretože je plné lásky, pokory a vernosti Katolíckej cirkvi, jedinej pravej Cirkvi Kristovej. Ak by všetci prívrženci mimoriadnej formy rímskeho rítu používali takýto kultivovaný slovník a neatakovali sústavne prívržencov riadnej formy rímskeho rítu urážkami a atakmi, určite by bolo v Katolíckej cirkvi viac lásky a porozumenia. Okrem toho ja sám, aj keď som prívrženec riadnej formy rímskeho rítu, vždy budem bojovať za zachovanie mimoriadnej formy rímskeho rítu. Koexistencia oboch foriem rímskeho rítu Katolícku cirkev neochudobňuje, ale naopak, obohacuje ju. Budem bojovať za KOEXISTENCIU (!) oboch foriem rímskeho rítu a za právo každého katolíka vybrať si tú formu rímskeho rítu, ktorá ho najviac obohacuje. Každý, kto bude znevažovať ktorúkoľvek z oboch foriem rímskeho rítu v snahe likvidovať ju, bude môj nepriateľ na život a na smrť. Budem proti nemu nekompromisne bojovať až do posledného dychu môjho života. Aj proti Vám, pán Radomír Tomeček, v prípade, že budete znevažovať riadnu formu rímskeho rítu a snažiť sa okradnúť nás, prívržencov tejto formy rítu, o našu liturgiu. Nezabúdajte na slová Svätého písma: „Lebo vietor sejú a budú žať búrku.“ (Oz 8, 7) Ak budete Vy, prívrženci mimoriadnej formy rímskeho rítu, siať vietor a sústavne znevažovať nás, prívržencov riadnej formy rímskeho rítu, potom nemôžete očakávať nič iné než búrku. A len Boh vie, kto vyjde z tej búrky lepšie. Vo Vašom vlastnom záujme Vám odporúčam: nezabúdajte na to. Viete, že u nás, na Slovensku sa hovorí: Ako sa to hory volá, tak sa z hory ozýva.
Nech už konečne zavládne mier medzi znesvárenými tábormi prívržencov dvoch foriem rímskeho rítu a nech potom zjednotení bojujeme proti vonkajším nepriateľom Katolíckej cirkvi! Tak nech nám pomáha Boh, Najsvätejšia Bohorodička Mária, vždy Panna, svätý archanjel Michal a všetci archanjeli, anjeli a svätí. Amen.
„Ak by všetci prívrženci mimoriadnej formy rímskeho rítu používali takýto kultivovaný slovník a neatakovali sústavne prívržencov riadnej formy rímskeho rítu urážkami a atakmi, určite by bolo v Katolíckej cirkvi viac lásky a porozumenia.“
To je nesmysl. Nenávist čelných hierarchů se neomezuje zdaleka na tisíciletou liturgickou tradici. Kongregace pro bohoslužbu a svátosti pod vedením arcibiskupa Rochea z Leedsu měla dokonce odstranit originální znění pokoncilových liturgických knih z katalogů Vatican Press a má odmítat udělovat vydavatelům povolení k tisku.
Ad jl: Prečo toľko nenávisti? Veď katolík môže milovať obe formy rímskeho rítu tak, ako ich milujem ja. Ak inklinujem k riadnej forme, neznamená to, že by som automaticky nenávidel mimoriadnu formu rímskeho rítu! Čo najrozhodnejšie odmietam takéto videnie sveta! To je predsa totálny nezmysel! Veď som v mimoriadnej forme vyrastal, dokonca som niekoľkokrát miništroval pred rokom 1970. Preferujem riadnu formu rímskeho rítu, ale mám preto racionálne dôvody. Aby som nemusel dlho písať, uvediem len jeden argument. Omša podľa misála Pavla VI. je pre katolíka omnoho lepšou biblickou školou, pretože v čítaniach sa počas troch rokov prečíta vyše 35 000 veršov Svätého písma. Na omšiach podľa misála Pia V. sa prečíta len mizivý zlomok z tohto množstva. Veriaci, ktorí neštudujú Sväté písmo, teda na omšiach podľa misála Pavla VI. spoznajú Sväté písmo omnoho dôkladnejšie ako katolíci na mimoriadnej forme rímskeho rítu, v ktorých sa číta len mizivá časť textov Biblie. To ale neznamená, že by som mal kvôli tomu nenávidieť mimoriadnu formu rímskeho rítu! Veď vychovala toľko generácií katolíkov a dala Cirkvi toľko excelentných svätcov.
🙂 „Veriaci, ktorí neštudujú Sväté písmo, teda na omšiach podľa misála Pavla VI. spoznajú Sväté písmo omnoho dôkladnejšie ako katolíci na mimoriadnej forme rímskeho rítu, v ktorých sa číta len mizivá časť textov Biblie.“ — Pěkná pitomost, měl byste se léčit…
Ad Ignác Pospíšil: Od ľudí, ako je Anthracit, Pan Contras či M.R., som nečakal nijaké perly ducha, ale od Vás ako od človeka, ktorý má akademické vzdelanie, som očakával vyššie IQ. Niekde som čítal, že na svätých omšiach podľa misála Pavla VI. sa počas rokov A, B a C prečíta pri čítaniach asi 37 % celého textu Svätého písma, kým na omšiach podľa misála Pia V. približne iba 1 %. Žiaľ, nezapamätal som si to presne, ale ten nepomer je zhruba taký, aký uvádzam. Ak by som bol vedel, že sa s Vami dostanem do polemiky, určite by som si to poznačil. Usilovne to znovu hľadám, ale narýchlo to neviem nájsť. Keď to dohľadám, určite to tu uvediem. Zároveň prosím každého účastníka tejto polemiky, ktorý má tú štatistiku k dispozícii, aby ju tu uviedol. Dovtedy mám pre Vás, pán Pospíšil, návrh: čo keby ste skôr, než niečo napíšete, aj Vy radšej skúmali štatistiky a overili si to, čo píšete? Určite je to lepšie ako blamovať sa vo vlastnom časopise.
Krom toho, že 1 % je nejspíš úplná blbost, je nesmyslná celá´Vaše úvaha. Mše sv. jednak není o tom, kolik Bible přečtete, ale hlavně – je lepší, když se čtení v kostele soustředí na menší počet vybraných kritických pasáží, které pak lidé skutečně znají, než na zmatený systém ABC, kde toho teoreticky slyší toho víc, ale velkou část jen jednou za tři roky, přičemž ale v reálu to pravda není, protože každý den chodí do kostela jen zlomek katolíků, takže většina z nich se světšinou těch textů stejně mine.
Ale pán Durčák, od vás také moc velká moudra nelze neočekávat.
Argumentace typu „neumím najít důkaz, ale mám pravdu – důkaz si najděte sami“ je opravdu úžasná.
Když jsme u těch statistik: V lekcionáři z r. 1981 bylo úplně vynecháno 9,6% evangelních čtení z misálu z r. 1962. Celkem 58,8% evangelních čtení bylo buď vypuštěno, nebo se nadále nepoužívají jako nedělní evangelia. Více viz https://rorate-caeli.blogspot.com/2021/10/the-question-of-continuity-of-1962.html
Článku pana Tomečka nelze nic vytknout. Lekcionář A , B, C je směšný , jako mezidobí.
V tradiční mši je plno Písma. Ta je řádná , řádně promulgovana.
Ad Ignác Pospíšil: na doplnenie Vášho vzdelania uvádzam, že požiadavka zaradiť do čítania v priebehu niekoľkých rokov viac textov zo Svätého písma nie je z mojej hlavy, ale je zakotvená v koncilovej konštitúcii Sacrosanctum Concilium: „Aby se věřícím poskytl bohatěji prostřený stůl Božího slova, má se šíře otevřít přístup k pokladům bible. Z toho důvodu se vždycky během určitého počtu let přečtou lidu nejdůležitější části svatého Písma.“ (Sacrosanctum Concilium, č. 51) Ešte raz opakujem – „během určitého počtu let…“ Zámerne to citujem po česky, aby ste tomu rozumeli aj Vy. A pripomínam tiež, že konštitúciu Sacrosanctum Concilium podpísal aj arcibiskup Lefebvre, takže pre Vás by to nemal byť problém.
Nechápu, kde spatřujete nenávist. Jen dokládám, že argumentace á la „neatakovali sústavne prívržencov riadnej formy“ je nedostatečná, protože se teatrálně likvidují i věci jiné.
Vždy mne pobaví, když Dučák píše způsobem, jako by byl nějaká autorita jako by mělo větší množství lidí následovat ty hromady písmenek, kterými je často bombarduje.
Ad Karol Dučák: Milý pane, cením si sice Vaší ochoty bojovat za koexistenci TL (tradiční liturgie) a NOM, nicméně nemohu souhlasit s její motivací.
Rozhořčil vás článek pana redaktora Radomíra Tomečka v Postoji. Proč? Je snad urážlivý, útočný a hrubý? Vůbec ne, je věcný, střízlivý a podávající nepopiratelná fakta. Problém je totiž v tom, že – pokud dobře rozumím vašemu příspěvku – vy jste ochoten tolerovat stoupence TL pouze tehdy, když budou chápat TL i NOM na stejné úrovni jako stejně hodnotné rity, když se rozhodnou chodit na TL např. pouze proto, že se jim více líbí, je slavnostnější, poskytuje větší prostor pro zážitek mystéria atd. Jenže takový přístup je zásadně chybný, dokonce není ani katolický. Já mám povinnost poslušnosti vůči církevní autoritě a za normálních okolností bych byl touto poslušností vůči Pavlu VI. a NOM vázán, nějaká nostalgie po TL a subjektivní záliba a lpění na ní by nebyly obhajitelné. Jenže okolnosti normální nebyly, jsou tady závažné a pravdivé výhrady teologické a duchovní povahy – a jedině tyto opravňují k neposlušnosti (je lépe poslouchat Boha než lidi), jak mnohokrát zdůrazňoval mons. Lefébvre.
Prakticky všichni katolíci chodící na TL tak činí proto, poněvadž byli původně NOMáci, ale dospěli k názoru, že NOM je zprotestantizovaná liturgie vypichující do popředí aspekt společenství na úkor aspektu oběti. Tato teologická motivace, proč se rozhodli pro TL, se neobejde bez kritického vztahu k NOM, s tím se musíte smířit bez toho, aby vás to uráželo. Já se také neurážím a necítím dotčen, když slyším od zastánců NOM pseudoargumenty, že TL je rigidní, středověká, kněz je zde prý na úrovni „šamana, kouzelníka“ a nikoli animátora společenství atd. Ne, neuráží mne to, nijak se necítím dotčen, pouze konstatuji, že takový katolík zkrátka vůbec nic nepochopil a nedospěl ke správnému poznání, což mi samozřejmě nijak nebrání nadále s ním přátelsky komunikovat a spolupracovat v náboženské oblasti na problematice, v níž se shodneme.
Nepopírám – a nečinil to ani mons. Lefébvre – že NOM, je-li sloužen podle předpisů a s intencí, je platnou mší, jenže milostí je tady mnohem méně než u TL. Texty NOM rovněž (výjimku tvoří velkopáteční přímluvy za židy) taktéž neobsahují vysloveně bludy, pouze zavádějící formulace, jak rovněž konstatoval mons. Lefébvre. Stejně tak nepopírám, že mnozí katolíci chodící na NOM a mající předsudky proti TL jsou pravověrní a duchovně mne převyšují, některých z nich si hluboce vážím např. za jejich angažovanost na obranu nenarozeného života a monogamní rodiny nebo proti dnešnímu covidovému šílenství. Nepovažuji je za nějaké „light katolíky“, jsou to pro mne bratři a sestry v Kristu stejně tak jako věřící TL, nedělám tady rozdíl. Plně vnímám, že zde máme už více než dvě generace katolíků, které zažily už jenom NOM – a není snadné ihned dospět k poznání, že se jedná o zprotestantizovaný ritus vzniklý nikoli organickým liturgickým vývojem jako TL, ale u zeleného stolu. Chce to čas a trpělivost, proto jsem proti jakémukoliv necitlivému přístupu vůči katolíkům svázaným s NOM. Nicméně katolík věrný TL by za svým kritickým postojem k NOM měl pevně stát a také ho umět obhájit, ale bez agresivity a s pochopením pro ty bratry a sestry, kteří chodí výhradně a pouze na NOM.
Tak zrovna vy chlape o kultivovaném slovníku pomlčte.
Pokud budete modernistickou mši nazývat „řádná“, tak se můžete zlobit jak chcete, ale Váš postoj bude i nadále mylný a směšný. Mši sv. v prvé řadě znevažují modernisti, tedy vedle jiných schizmatiků případně heretiků. To, že se někdo ohání citáty z Bible neznamená, že má automaticky pravdu.
„Mier medzi znesvárenými tábormi prívržencov“ bude moct zavládnout nejdřív tehdy, až se vyřeší všechny problémy s modernistickým ritem. Vzhledem k tomu, že se na to nechystá ani p. Bergoglio, tak to nejspíš nebude tak rychle.
Ad M.R.: Plačete na nesprávnom hrobe. Pojmy forma ordinaria (riadna forma) a forma extraordinaria (mimoriadna forma), som nevymyslel ja, ale emeritný pápež Benedikt XVI. To je niekto oveľa viac ako som ja alebo ako ste Vy. Toť vše.
ad K.D. Nikoli, pokud používáte zlou terminologii, spolupracujete se zlem. Nepochybuji o tom, že p. Ratzinger je větší než já – také spoluzpůsobil daleko větší zlo svou účastí na 2. VK jako „perito“ – poradce který se zapřičinil o drastickou přeměnu liturgie a nakonec na místě papeže způsobil další zmatky tím, že za „řádné“ prohlásil modernistickou mši. V působení zmatků pokračuje až do soušasnosti. Používáním nesprávného označení používáte jeho zvrácenou terminologii.
Nejdřív novou nazval banálním produktem ušitý horkou jehlou , pak řádným ritem. Řádná a mimořádná forma je nesmyslná jako emeritní papež.
Jednou půjde ta “ řádná “ forma do kytek. Kde ubývají a přibývají účastníci? Kdo v době lockdownu sloužil bez omezení , kdo zavíral , poslušně poklonkoval? Kdo podával jen na ruku a kdo vkleče do úst? Kde vzorně dodnes nosí náhubky a kde jsou bez nich?
Ad Renda: Už najmenej 10 rokov tu vypisuješ, že riadna forma pôjde „do kytek“, ale za tých 10 rokov som nevidel ani minimálny náznak toho, že by niečo také naozaj hrozilo. Ako prognostik teda za veľa nestojíš. A nielen ako prognostik.
Ad K.D.: Asi jste poslední v Evropě, kdo si nevšimnul, že ubývají účastníci na modernistických mších. Ve Francii se katolické kostely prodávají a přestavují na restaurace, obytné domy, zde v Česku se rozpadají a v lepším případě se v nich slouží jedna mše za účasti obvykle tak kolem 5-10% kapacity kostela. Nelze ani říct, že by jinde byla situace lepší – i na Slovensku bylo velké překvapení z toho, jak málo lidí chtělo vidět p. Bergoglia při jeho minulé návštěvě.
Ad M.R.: Neviem, prečo zo mňa robíte primitíva, ktorý žije v nejakej virtuálnej realite a nevníma reálny život okolo seba. Ale ak Vám to robí radosť, prosím – poslúžte si. Pán Ignác Pospíšil ma dokonca minule posielal liečiť sa. A podľa všetkého nebol prvý a ani posledný. Už som sa obrnil proti podobným útokom.
Pravda je však taká, že úpadok Katolíckej cirkvi nielen vnímam, ale som tento žalostný stav aj kritizoval vo viacerých svojich článkoch. Za všetky: https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=karol-ducak-proc-hori-francouzske-katedraly&cisloclanku=2019050074.
Kritizoval som aj nevhodné oblečenie veriacich na svätých omšiach: https://fatym.com/view.php?cisloclanku=2019060179.
Čo viac môžem urobiť? Mám vyhadzovať nevhodne oblečených ľudí z kostola? Raz už som vyhodil z kostola chlapíka, ktorý počas omše vykrikoval a rušil bohoslužbu, lenže toto je krajné riešenie. Tu pomôže jedine prevýchova.
Takže každý, kto ma chce vykresľovať ako zaslepeného fanatika, ktorý sa vyhýba kritike nešvárov v súčasnej Katolíckej cirkvi, mal by si prečítať aspoň časť mojich článkov. Potom by zistil napríklad aj to, že som verejne kritizoval aj slovenských biskupov za to, že priveľmi ustupovali svetskej moci pri zatváraní kostolov počas koronahystérie.
Som človek, ktorý kategoricky odmieta extrémy pri hodnotení situácie Katolíckej cirkvi v súčasnosti. Aj preto prerušil spoluprácu s redakciou časopisu „Duše a hvězdy“. Používa totiž pri hodnotení stavu Katolíckej cirkvi v súčasnosti takmer výhradne čiernu farbu. Lenže ak by používali Leonardo da Vinci či Michelangelo pri maľovaní obrazov len čiernu farbu, určite by sa nikdy nezaradili medzi najväčších maliarov v histórii ľudstva. Katolícka cirkev v dnešnej dobe zaznamenala mnohé neúspechy, ale aj mnohé excelentné úspechy. Ekumenizmus návratu stále funguje:
https://www.vaticannews.va/cs/cirkev/news/2021-10/anglikansky-biskup-michael-nazir-ali-prestoupil-ke-katolicismu.html?fbclid=IwAR2pWM-qVjebLPrKLVIaZq96Utqwn7eaze7twgDg5QdcnSRfDXKnnuE9qIc.
Milión detí sa modlí ruženec: https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=milion-deti-se-modli-ruzenec-18-10-2021&cisloclanku=2021100095&fbclid=IwAR0G_Wus5jl8g_kEbX10unh5LFTExndeQTNc5-WRVmLri-dM8VmAgBwMPUE.
Poľsko oficiálne prehlásilo Ježiša Krista za Kráľa a Pána krajiny a jeho ľudu: https://www.hlavnespravy.sk/polsko-oficialne-prehlasilo-jezisa-krista-za-krala-a-pana-jeho-krajiny-a-ludu/862566.
A takto by som mohol pokračovať ešte veľmi, veľmi dlho. Preto kategoricky odmietam čierne videnie sveta rovnako, ako odmietam aj videnie sveta cez ružové okuliare. Po vzore Leonarda da Vinciho čo Michelangela sa snažím používať pri vykresľovaní súčasného obrazu sveta čo najviac farieb.
Nemocný potřebuje léčit – to taky nevíte? Zvláště pak, když je jeho duše na pokraji smrti…
Ad k. Dučák:
To je velmi hezké přirovnání, vykreslovat obraz svět a Církve co nejvíce barvami. Napadá mne, jak by asi mistři štětce vykreslili haldu uhlí nebo hlušiny. Malé dítě by asi vzalo do ruky uhlík a svůj bílý papír by počmáralo, dokud by celý nezčernal. Da Vinci by si zase možná vzpomněl, že kdysi našel v haldě černého uhlí kousek třpytivého pyritu, a tak by nakreslil právě jej a haldu uhlí jen tak nějak jako pozadí na perspektivě. Chci tím říci, že malé, čisté dítě by spíše vykreslilo to dominantní z celého obrazu, a starý umělec zase to, v čem jediném spatřuje hodnotu, i kdyby to bylo ve skutečnosti marginální.
Nedivte se, vážený pane, že na DaH se diskutující nehodlají tolik ohlížet na marginálie, když pozorují, ba přímo žijí úpadkem světa a Církve. Ale dávám Vám za pravdu, že i marginálie mají právo na existenci a na zmínku.
Jednou půjde celá modernistická sekta do kytek. Už s Covidem ubývá lidí v kostelích. Covid ukázal ubohost pokoncilní hierarchie a jejich ovcí.
To máte úplně jedno, jestli pude do kytek hned nebo za 30 let. V předsmrtné křeči sú už předsedové aj nadpředsedové dnes a Pán Bůh sa nenechá vysmívat neřádnú formú donekonečna. Co dopustil, to dopustil, budiž Jeho Jméno pochváleno. A nejakých 10 let je pšouk, prsknutí prskavky, prostě jiskřička malá proti Věčnosti. Kdybyste si přečetl Zjevení (evidentně ji buď nerozumíte nebo vůbec neznáte navzdory „většímu procentu“), bylo by vám všecko jasné. Takhle jste odkázaný jen na své vlastní nápady. Nezávidím.
Samozřejmě, že jde tzv. řádná forma do kytek. A je to v logice vývoje. Před nějakými 40-45-ti roky sloužili NOM především kněží, kteří byli ještě vyškolení v tradiční formě, a to prostě muselo i na NOMu zanechat pozitivní otisk. Byla to spousta drobností, které ti kněží při „přechodu“ na NOM automaticky přebírali jako užitečné, což prostě muselo pozitivně ovlivnit vysluhování v NOMu, zbožnost, úctu k Eucharistii a také chování věřících. Jen dva malé příklady: modlitba a usebrání kněze a ministrantů v zákristii před i po mši sv. nebo užívání pluviálu a véla při výstavě a manipulaci s Nejsvětější Svátostí. Rovněž kdysi kněží celkem dodržovali NOM předpisy, například se četla dvě čtení před evangeliem a také se dodržoval předepsaný výběr prefací. Za 40 roků liturgie NOMu erodovala, nyní to vypadá, že heslem dne je rychle jít domů. Pěknou známkou postupující eroze je oblečení, na obou stranách oltáře. Tradiční liturgické oděvy, které se po nástupu NOMu ještě dlouho užívaly a snad dodávaly obřadu nějakou legitimitu, byly nahrazeny různými „moderními“ splihlostmi a fantaziemi, které jsou často jenom k pláči/smíchu.
A oblečení návštěvníků mše sv.? V zásadě koresponduje s úpadkem oblečení druhé strany. Potištěná trička a mikiny, značkové tepláky, sportovní obuv, hlavně pestrost. To opravdu nebývalo zvykem.
„Mosebach: … kněží FSSPX ve starém ritu křtít a oddávat smějí, zatímco kněžím Bratrstva svatého Petra se totéž zakazuje, třebaže kvůli tomu, aby zůstali v jednotě s papežem, mnoho obětovali.“
Zajímalo by mne, co „mnoho“ museli kněží FSSP obětovat, aby zůstali v jednotě s papežem. Lze to „mnoho“ definovat tak, aby neutrpělo pravověří FSSP?
Trefná otázka Anny Lavorvy mi připomněla zážitek z vlaku: Jel jsem naší krajinou, když tu se spolucestujícím přišla řeč na náboženskou otázku. Ukázalo se, že on je příznivcem „Starokatolíků“(taková německá/holandská varianta anglikánů) S nejistotou sobě vlastní jsem vyznal, že chodím na tradiční, když tu mi onen muž přibližně odpověděl: „Tak hlavně, že ne k těm… Jak oni se menují? Jó, Lefébristi to jsou! Ti jsou neekumeničtí, heretici, schizmatici!“
Nechci tedy tvrdit, že by kněží FSSP nic neobětovali, ale jistě ne tolik, jako kněží FSSPX. Na druhou stranu, to nejdůlěžitější není, kdo vede tužší život, protože to by pak flagelanté byli vzory vždy hodné následování. Zároveň ale to, že zakladatelé FSSP nemuseli obětovat tolik co FSSPX mělo dobrý důvod: kompromis pravdy a lži.
Sluší se dodat, že „Starokatolická“ církev se oddělila od Církve po I. vatikánském koncilu a setrvalým úpadkem se dostala do fáze, kdy už „světí“ kněžky. Paradoxně její „biskup“ v ČR byl „vysvěcen“ v Břevnovském benediktinském kostele sv. Markéty. Co by tomu řekl sv. Benedikt, který se raději vrhl do trní, než aby zhřešil? Ten, který opustil marnosti světa, aby sloužil Bohu v ubohé jeskyni?
Omlouvám se za gramatickou chybu.
Což se dalo čekat od samého počátku.
Tradičním říkají nomaci starokatolici.
Jejich biskup je dvakrát rozvedený.
FSSP se octlo v pasti.
Už tu bolo uvedených toľko nezmyslov, že je na čase skončiť s demagógiou a začať uvádzať skutočne racionálne fakty. Takže znovu trochu štatistiky. Na omši podľa misála Pia V sa ešte pred redukciou tohto počtu pápežom Piom XII. čítalo len 1 % textov Starého zákona (nepočítajúc žalmy) a 16,5 % textov Nového zákona. Na omši podľa misála Pavla VI. je to 13,5 % textov Starého zákona a 71,5 % textov Nového zákona. Zdroj: porov. https://catholic-resources.org/Lectionary/Statistics.htm.
Tento stav bol po liturgickej reforme dosiahnutý vďaka zavedeniu väčšieho počtu čítaní na nedele a slávnosti, ako aj vďaka zavedeniu trojročného nedeľného cyklu a dvojročného ceztýždenného cyklu čítaní. Čo sa týka predkoncilovej svätej omše, zvlášť to 1 % textov Starého zákona v čítaniach je skutočná ostuda. Ozajstný škandál. Aj to bol jeden z dôvodov, prečo bola nevyhnutná liturgická reforma po koncile. Znovu opakujem: mimoriadna forma rímskeho rítu vychovala celé generácie dobrých katolíkov a mnoho tých najušľachtilejších svätcov Katolíckej cirkvi, takže si zaslúži mimoriadnu úctu, a ja tú úctu aj cítim, ale jedným dychom tvrdím, že v súčasnej podobe je v treťom tisícročí prežitá a bez najnevyhnutnejších reforiem, ktoré požadovala liturgická konštitúcia Sacrosanctum Concilium, ostane okrajovou záležitosťou v Katolíckej cirkvi. Ak sa niekedy v budúcnosti dozviem, že aj v tejto forme liturgie nastanú zmeny a na svätých omšiach sa bude čítať toľko textov zo Svätého písma, ako na riadnej forme rímskeho rítu, a tiež ak bude v duchu koncilovej konštitúcii Sacrosanctum Concilium aj na mimoriadnej forme povolené prijímanie po obojí, budem mať silnú motiváciu vrátiť sa k mimoriadnej forme rímskeho rítu. Dovtedy však budem jednoznačne preferovať riadnu formu rímskeho rítu. A teraz ma môžete, moji milovaní oponenti, pre mňa za mňa roztrhať na kusy. Nebojím sa hlásať pravdu, ktorá niekoho môže bolieť. Ono je to už tak, že pravda niekedy bolí. Je mi to ľúto, ale to pre mňa nie je dôvod zamlčiavať bolestivé pravdy.
Pán Dučák, tak jste to konečně napsal na rovinu: bojujete proti tradiční mši a to pouze proto, že chcete přijímat pod obojí.
To už tu bylo, jedna sekta nám dokonce zdevastovala celý stát i s okolím a po hradech a mnohých obcích zbyly jen ruiny a zbídačený zbytek obyvatel. A přitom je vám naprosto ukradené, jestli jste sektář nebo ne, hlavně když bude po vašem a změní se tradiční mše. Možná byste se mohl zamyslet nad tím, komu vedle vás ještě tradiční liturgie vadí ze všeho nejvíc, a když tak rád pužíváte různé citáty, taky jeden použiju: „Vade retro…“
Popravdě, kdybyste se před kostelem ptal vycházejících co se před půl hodinou četlo, tak většina pokrčí rameny. A ti, co si snad na něco vzpomenou, si stěží co odnesou z poslechu několika vět z tisíce let starého textu.
Navíc se při šermování statistikami zapomíná, že mešní čtení jsou (menší) částí oficia a potom se tedy ptejme, jaká je situace u těch, kteří by na rozdíl od laiků měli být Božím slovem náležitě obklopeni, z něj žít a jej následně těm laikům přinášet.
Je vcelku zajímavé, jak při nějakém svátku či památce v NOM (těch pár co se nevyškrtalo, přesná čísla nevím, stačí si vzít jakýkoli aktuálni NOM kalendář a porovnat s tradičním) se čtou části Písma mající většinou nulovou souvislost s životem daného světce/světice. To jen tak na okraj…
Nějak si nemohu pomoci, ale rozumím tomu dobře, že čím více textu z Písma při „mši svaté“, tím lepší „forma“ oné „mše svaté“?
Tak že bychom mohli v nějaké Římské hospůdce navrhnout třeba „čítankovou“ mši (5x čtení, 3x evangelium) a stihnout tak přečíst celé Písmo za třeba rok a půl…:-)
A nebo si zajít do Husova domu, nebo sálu Apoštolské církve a tam si můžeme číst do …
Kam se podělo posvátno, tajemno, úcta, latina a gregoriánský chorál (s latinou a chorálem má drvivá většina NOM forem rozpor s oním vyzdvihovaným Sacrosanctum concilium)…
NOM byl zamýšlen, a ono to funguje, jako forma blížení s protestanty a jejich chápáním bohoslužby…
Ad Tomáš Chlubna: Aby to bolo úplne kóšer. Koncilovú konštitúciu Sacrosanctum Concilium porušujú tak liturgisti riadnej formy rímskeho rítu ako aj liturgisti mimoriadnej forme rímskeho rítu. Riadna forma rímskeho rítu ignoruje úcte k latinčine, ale má aj iné nedostatky. Vyskytujú sa na nej časté liturgické nešváry. Jej mimoriadne silnou stránkou je však bohoslužba slova, obrad svätého prijímania, atď. Liturgisti mimoriadnej formy rímskeho rítu však takisto odignorovali konštitúciu Sacrosanctum Concilium.
Nezabezpečili, že „se vždycky během určitého počtu let přečtou lidu nejdůležitější části svatého Písma.“ (Sacrosanctum Concilium, č. 51)
Nezabezpečili tiež možnosť prijímania pod obojí, ktoré „mohou povolit biskupové podle svého uvážení jak klerikům a řeholníkům, tak i laikům v případech, které vymezí Apoštolský stolec. Mohou tak přijímat například novokněží ve mši při svém svěcení, řeholníci ve mši při svých řeholních slibech, nově pokřtění ve mši, která následuje po křtu. Přitom je nutné dbát věroučných zásad stanovených Tridentským koncilem. (21. zas., Doctrina de Communione sub utraque specie et parvulorum, cap. 1-3, cann. 1-3: Concilium Tridentinum, ed. cit., t. VIII, s. 698-699.)“ (Sacrosanctum concilium, č. 55)
Nerešpektovali ani iné ustanovenia konštitúcie Sacrosanctum Concilium
o úprave omšového obradu „tak, aby jasněji vynikl vlastní smysl jednotlivých částí i jejich vzájemný vztah a aby se věřícím usnadnila zbožná a aktivní účast. Proto je třeba obřady zjednodušit, přitom však svědomitě zachovat jejich podstatu. Ať se vynechá, co bylo během času zdvojeno nebo přidáno ne právě účelně. Ať se naopak obnoví podle starobylé tradice svatých otců i něco z toho, co nepřízní doby zaniklo, pokud to bude uznáno za vhodné nebo potřebné.“ (Sacrosanctum concilium, č. 50)
Pre neposlušnosť na oboch stranách máme dnes dve formy rímskeho rítu, z ktorých obe majú silné stránky, ale aj závažné nedostatky. Preto sa plne stotožňujem s kardinálom Sarahom, ktorý v jednom rozhovore okrem iného povedal: „Rovnako, ako Benedikt XVI. aj ja dúfam, že obidve formy rímskeho rítu sa budú vzájomne obohacovať. To znamená vylúčenie hermeneutiky zlomu. Obidve formy sa týkajú tej istej viery a tej istej teológie. Byť v protiklade s nimi by bolo veľkou ekleziologickou chybou.“ (https://www.christianitas.sk/kardinal-sarah-katolicka-cirkev-stratila-svoj-cit-pre-posvatno/)
Ak by liturgisti mimoriadnej forme rímskeho rítu rešpektovali koncilovú konštitúciu Sacrosanctum Concilium a uvádzali ju do praxe, mohla sa dnes mimoriadna forma rímskeho rítu približovať k absolútnemu ideálu. Bola by to tá najlepšia svätá omša aj pre mňa a mnohých iných prívržencov omše podľa misála Pavla VI. Aj v tomto prípade však neposlušnosť zmarila tie najušľachtilejšie zámery.
Ad K. Dučák:
Neboť projevujete politováníhodnou neznalost historických okolností, za nichž vznikla konstituce Sacrosanctum concilium, doporučuji Vám (opakovaně, žel Bohu) se s nimi seznámit v nepřekonané monografii prof. di Matteiho Druhý vatikánský koncil. A doporučuje Vám to i mons. Orosch, arcibiskup trnavský, jak se můžete přesvědčit z jeho předmluvy ke slovenskému překladu.
Ad K. Dučák:
Můžete mi vysvětlit, proč podle Vás platí, že čím více čtení z Bible ve mši svaté, tím lépe? Mše svatá by snad podle Vás měla suplovat katechezi?
Ad Anna Lavrová: samozrejme, že svätá omša má suplovať aj katechézu. Je smutnou pravdou, že väčšina katolíkov – a medzi nich patria aj tí, čo chodia na svätú omšu podľa misála Pia V. -, vôbec nečíta Sväté písmo a tak je svätá omša pre nich jedinou možnosťou oboznámiť sa s textami Biblie. Svätý Hieronym hovorí: „Ako by bolo možné žiť bez poznania Písiem, cez ktoré sa človek učí spoznávať samého Krista, ktorý je životom veriacich?“
Alebo iný jeho výrok: „Čítaj veľmi často božské Písma, ba viac, nech Svätá kniha nikdy neopustí tvoje ruky. Tu sa nauč tomu, čo máš vyučovať… Kto nečíta Písmo, nepozná Krista.“
Samozrejme, že platí, že čím viac textov Svätého písma, tým kvalitnejšia omša. Vždy mi liezli na nervy jehovisti, ktorí sa ma snažili lanáriť do ich sekty. Boli otravní ako komáre, prekrúcali moje protiargumenty tak ako M.R., ale jedno som si na nich vždy vážil: perfektnú znalosť Svätého písma. Neraz som si hovoril: ak by katolícki laici ovládali Sväté písmo tak ako oni, kde by dnes bola Katolícka cirkev!
Ad K. Dučák:
„Samozrejme, že platí, že čím viac textov Svätého písma, tým kvalitnejšia omša.“
Kdyby měl platit tento Váš výrok, pak by byla mše svatá s určitým počtem čtení vždy méně „kvalitní“ než mše svatá s vyšším počtem čtení. A i kdyby bylo třeba 64 čtení, stále bychom mohli říci, že to ještě není dost „kvalitní“, protože by přece mohlo být 65 čtení, 66 čtení atd., atp. Čtení epištoly a evangelia má sice také katechetický význam, ale není to jediný z významů a už vůbec ne ten nejdůležitější. Je si všechny významy, pane Dučáku, připomeňte a zrekapitulujte a uvědomíte si svůj omyl. Zástupy svatých, odkojených mší svatou všech věků s takovým počtem čtení, jaké se před tisícem let ustálilo, na Vás jistě pohlížejí s nadějí…
Ad Anna Lavrová: Ak sa Vás to nedotkne – môžete mi prezradiť, ako často chodíte na svätú omšu a ako často na sväté prijímanie? Ale ak mi odpovedať nemôžete, potom tú polemiku definitívne ukončíme.
ad. pan Durčák
Pravda bolí, to ano, ale je nutné rozlišovat mezi pravdou a Vaším názorem, který opravdu nebolí, to se trochu přeceňujete. A i kdyby Váš názor sdílelo 99 lidí ze 100 včetně papeže a většiny biskupů a kněží, tak to neznamená, že je to pravda.
To co mě osobně strašně bolí, je preznění duší a urážky Boha v „řádné formě“. A to je bolest k nevydržení.
ad. pan Durčák
Člověk na sebe v diskuzi v řádcích i mezi řádky prozradí tolik věcí, že kdyby si toho byl vědom, tak bude raději mlčet :).
Karol Durčák 15.10. 21 15:16
„Veď katolík môže milovať obe formy rímskeho rítu tak, AKO ICH MILUJEM JA. Ak inklinujem k riadnej forme, neznamená to, že by som automaticky nenávidel mimoriadnu formu rímskeho rítu!
Karol Durčák 18.10.21 9:59
„… ale jedným dychom tvrdím, že v súčasnej podobe je v treťom tisícročí prežitá a bez najnevyhnutnejších reforiem … ostane okrajovou záležitosťou v Katolíckej cirkvi. Ak sa niekedy v budúcnosti dozviem, že aj v tejto forme liturgie nastanú zmeny …, budem mať silnú motiváciu vrátiť sa k mimoriadnej forme rímskeho rítu.“
Konečně jste se vyslovil, jak je to doopravdy s tou láskou a tolerancí. Parafrázuji: „Miluji tě, ale jsi přežitá a pokud se nezměníš, tak jak si já představuji, tak tě budu dál ignorovat.“
A abyste na mě nemusel útočit, že tohle jste nikdy nenapsal, tak rovnou dodávám: ne nenapsal jste to, to jsem napsala já, ale z Vašich vyjádření to logicky vyplývá.