Katolíky velmi znepokojuje, že z vakcín proti covidu vyvinutých za uplynulý rok jsou prakticky všechny, které jsou v současné době na trhu, tak či onak spojeny s potraty. Teprve v souvislosti s diskusí o těchto vakcínách si mnozí s překvapením – či zděšením – uvědomili, že zdaleka nejde jen o ně; buněčných linií z potracených dětí se v lékařském výzkumu a farmaceutickém průmyslu užívá léta a dnes snad dokonce většina běžně užívaných očkovacích látek byla vyvinuta či vyrobena neeticky, nemluvě např. o potravinách a kosmetických výrobcích, kde se o souvislosti s potratem obecně neví dodnes, neboť to výrobci (chlubící se jinak, že jejich výrobky nebyly testovány na zvířatech) pochopitelně příliš neventilují.

Šéfredaktor portálu LifeSiteNews John-Henry Westen v nedávném podcastu LSN hovořil s dr. Alanem Moyem, katolickým vědcem, generálním ředitelem společnosti Cellular Engineering Technologies a spoluzakladatelem neziskové organizace jménem Institut Jana Pavla II. pro lékařský výzkum (John Paul II Medical Research Institute). Cílem obou uvedených organizací je „vývoj buněčných linií a terapií konzistentních s naukou katolické Církve“ a vylučujících použití embryonálních kmenových buněk. Dr. Moy v rozhovoru vysvětluje, že k tomuto účelu využívá především kmenové buňky z pupečníkové krve odebrané po normálním porodu. Užívání buněčných linií spojených s potratem podle něj představuje (jistě nepřekvapivě) „mnohamiliardový globální byznys“, který však ohrožuje celé katolické chápání zdravotní péče.

Dr. Moy konstatuje, že buněčná linie HEK-293 je ve vědeckém výzkumu nejen „všudypřítomná“, ale její užívání také není dostatečně dobře dokumentováno, takže určit, kde přesně byla použita, často není snadné, zejména právě v kosmetickém průmyslu a při toxikologických testech. Uvádí, že k odporu proti těmto buněčným liniím nejsou jen mravní, ale i vědecké důvody.

Dr. Moy však v rozhovoru dále říká i to, že se už léta snaží varovat před užíváním buněčných linií z potracených dětí Vatikán, americkou biskupskou konferenci i katolické nemocnice a zdravotnická zařízení, setkal se však s malým zájmem o vývoj „pro-life biotechnologií“, které jsou podle něj jedinou možnou konkurencí pro „BigPharma“. Nespecifikuje, co přesně znamená časový údaj „léta“, mělo se však jednat o dlouhodobou snahu a vysoce postavená vatikánská místa.

Připomeňme si, že v souvislosti s vakcínami proti covidu hojně citované prohlášení Papežské akademie pro život z roku 2005 uvádí některé podmínky pro to, aby bylo mravně přijatelné použít vakcíny (proti čemukoli, nejen proti covidu) poskvrněné souvislostí s potratem: jedna stanovuje, že nesmí být k dispozici etická alternativa (jinak existuje povinnost zvolit tu), další, že člověk, který nemorální vakcínu přijme, musí „všemi prostředky (písemnou formou, skrze různá sdružení a média) dát najevo svůj nesouhlas s vakcínami, které dosud nemají morálně přijatelnou alternativu“. V této souvislosti je tedy neuvěřitelné, že příslušné orgány Vatikánu ani další katolické instituce neprojevily o vývoj morální alternativy zájem. Přesto je to patrně pravda: výzkum probíhá za jejich evidentního nezájmu a Institut Jana Pavla II. na něj shání prostředky pomocí sbírek (přičemž Vatikán financuje Rocketmana, londýnské nemovitosti a anticovidové očkování transgenderistů, jistěže nemorální vakcínou).

Zatímco diskutující na internetu i jinde vedou hojné úvahy nad tím, jestli „spolupráce se zlem“ je v tomto případě dostatečně pasivní a dostatečně vzdálená, ostatní podmínky kupodivu příliš nezdůrazňuje nikdo. Očkovaných katolíků přibývá, ale například petici „Přestaňte používat buněčné linie potracených dětí k výrobě vakcín!“ (https://www.petice.com/pestate_pouivat_bunne_linie_potracenych_dti_k_vyrob_vakcin), k vyjádření nesouhlasu jistě vhodnou, podepsalo k dnešnímu dni přesně 90 lidí. Stanovisko ČBK k očkování z 22. 12. 2020 se omezuje na nemastné neslané vyjádření, že „musí být jasné, že příjemce takové vakcíny nijak neschvaluje způsob, jak byla vyrobena, a podle svých možností též usiluje o to, aby byla v budoucnu dostupná morálně přijatelná alternativa.“ Jak se docílí toho, aby to jasné skutečně bylo, či co přesně znamená „podle svých možností“, biskupové nespecifikují a sami prozatím příkladem také příliš nešli, v čemž se ostatně od svých amerických kolegů (s čestnou výjimkou kardinála Burkea, texaského biskupa Stricklanda a několika dalších) nijak zvlášť neliší.

Zdroje:

https://www.lifesitenews.com/blogs/researcher-vatican-us-bishops-uninterested-in-my-moral-alternative-to-covid-jab

https://www.youtube.com/watch?v=dTyg7ulo5KA

Často kladené otázky k výzkumu vakcíny proti covidu na Institutu Jana Pavla II. pro lékařský výzkum

1. Bude Institut při vývoji, výrobě či testování své vakcíny využívat fetální buňky z potratů?

Odpověď: Ne.

2. Kdy bude vakcína k dispozici?

Odpověď: Vakcína Institutu je nyní v předklinické fázi. Předklinická fáze má dva stupně, než může být vakcína testována v klinické zkoušce. První fáze zahrnuje vývoj očkovací látky, což vyžaduje 325 tisíc dolarů a 6 až 9 měsíců vývoje- Druhá fáze trvá 12 až 18 měsíců a stojí jeden a půl až dva miliony dolarů, které pokryjí náklady na zkoušky na zvířatech pro zhodnocení bezpečnosti a účinnosti vakcíny. Harmonogram pro dokončení těchto fází závisí shromáždění potřebných finančních prostředků.

3. Jaký typ vakcíny Institut vyvíjí?

Odpověď: Pracujeme se dvěma různými přístupy k vakcíně proti covidu-19. První je rekombinantní proteinová vakcína, která bude obsahovat dva proteiny covidu-19. Druhá platforma bude navržena tak, aby výsledkem byla tradiční vakcína obsahující buď mrtvý virus, nebo oslabený živý virus.

4. Jaké jsou výhody rekombinantní proteinové vakcíny oproti mRNA vakcínám?

Odpověď: mRNA vakcíny představují metodu nové generace, ale před covidem-19 nebyly schváleny pro žádnou nakažlivou chorobu. Neexistuje tedy žádná historie klinických informací o účinnosti a bezpečnosti mRNA vakcín před covidem-19. Za druhé mRNA vakcína předává gen viru (typicky spike protein), jenž se vpíchne do svalové tkáně, která pak zase produkuje tento virový spike protein čili antigen. Imunitní systém těla pak vytváří protilátky proti antigenu, což má teoreticky neutralizovat celý virus.

mRNA vakcíny však mají některé nedostatky, nehledě na chybějící klinické údaje. Za prvé dávka spike proteinu, který se vyprodukuje, není standardizována. Svalová tkáň vytváří spike protein po neznámou dobu a v neznámém množství. Různí lidé tedy vyprodukují odlišná množství spike proteinu. Za druhé není standardizován ani proces glykosylace (při němž buňka spojuje molekuly cukru s proteinem, což definuje farmakologii vakcíny). Ve skutečnosti u pacientů s chronickými nemocemi vznikají abnormální procesy glykosylace, jimž je přičítána podpora rakoviny a autoimunitních onemocnění. Za třetí jsou mRNA vakcíny velmi teplotně nestabilní a vyžadují skladování za ultranízkých teplot.

Rekombinantní proteinová vakcína Institutu nabízí v porovnání s mRNA vakcínami několik výhod. Za prvé existují klinické záznamy z dosavadního užívání rekombinantních proteinových vakcín, například vakcíny proti hepatitidě typu B. Za druhé, dávka virového antigenu je standardizovaná. Za třetí je standardizovaný proces glykosylace virového antigenu. Za čtvrté. glykosylovaný virový protein je plně lidský, což by mělo snížit riziko nepříznivých imunitních reakcí. Za páté lze rekombinantní protein přepravovat a skladovat při pokojové teplotě, takže ho lze snadno distribuovat a podávat v chudých zemích po celém světě. Za šesté byla eliminována peptidová sekvence významného superantigenu, který se nachází ve spike proteinu, o němž je známo, že způsobuje toxický šok při bakteriálních infekcích, což by mělo zvýšit bezpečnost vakcíny. A za poslední se vakcína zaměřuje na jiné cíle ve viru, než je spike protein, neboť virus mutuje.

5. Proč Institut usiluje o vakcínu s oslabeným živým virem a jaké jsou její vědecké výhody, když přitom někteří odborníci tvrdí, že vývoj oslabených živých vakcín trvá déle?

Odpověď: Vakcína s oslabeným živým virem poskytuje nejlepší šanci na dlouhodobou imunitní ochranu, nevyžaduje přeočkování jako mRNA či genové vakcíny, dokáže navodit buněčnou imunitu, která je pro delší imunizaci nezbytná. Farmaceutické firmy hodnotí jen protilátkovou imunitu, která je typicky krátkodobá a trvá jen několik měsíců. Protilátková imunita vyvolaná současnými mRNA vakcínami proti covidu u pacientů nad 55 let po třech měsících klesne o 50 až 75 procent. Není jasné, zda mRNA vakcína zajistí buněčnou imunitu. Dříve vyvíjené vakcíny proti SARS založené jen na expresi spike proteinu buněčnou imunitu neposkytovaly, což byl jeden z důvodů, proč nebyly úspěšné. Vakcíny s oslabeným živým virem jsou tradiční vakcíny, které za sebou mají úspěšnou historii dlouhodobé imunity v případě několika infekčních nemocí. Existuje u nich lepší křížová ochrana proti odchylným virovým kmenům, což může zajistit lepší ochranu proti novým koronavirům v budoucnosti. Historicky však vývoj živých oslabených vakcín trvá déle, což je hlavní důvod, proč „Operation Warp Speed“ tento přístup nepodporovala. Institut přesto vytváří platformu pro vývoj oslabené živé vakcíny, kterou bude snazší modifikovat a vyrábět v reakci na budoucí nové koronaviry, ať se vyvinou přirozeně nebo budou vyrobeny člověkem.

6. Omezuje se výzkum covidu-19 v Institutu jen na vakcíny?

Odpověď: Ne. Institut provádí výzkum v oblasti vývoje léčebných a diagnostických prostředků pro lepší léčbu i diagnostiku nákazy covidem-19.

Lucie Cekotová

Poznámky a odkazy:

https://www.jp2mri.org/faq-institute-covid19-research