Je popeleční středa, začíná doba postní
„Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris.“
Dnes (tj. ve středu 17. února 2021) je popeleční středa, která otevírá dobu postní. Začíná tedy doba 40 dnů modliteb, postů a almužen, kdy se život křesťanů má ještě více než jindy soustředit na rozjímání a pokání. Nechť se vám to daří, protože to je to nejdůležitější.
Tak jako zpověď předchází svatému přijímání a právě její upřímnost a poctivost rozhoduje o tom, zda člověk vůbec má právo přijímat a očekávat, že mu svaté přijímání něco dobrého přinese, tak je poctivě a upřímně prožitá postní doba nepostradatelným základem pro tu pravou radost z Velikonoc, ze Zmrtvýchvstání Páně.
Připomínám, že tento den je dnem přísného postu (maximálně jen jedno syté jídlo denně plus dvakrát něco malého, pochopitelně všechno bezmasé) a že obvykklé uspořádání je, že v kostele, kam by každý, kdo má tu možnost, měl dnes zajít, se během obřadů spřažených se mší světí popel a uděluje znamení popelce, které symbolizuje pokání a pomíjivost pozemského života. Bohužel, v této obtížné době to na mnoha místech není tak jednoduché, jak by mělo. Bůh s námi, hříšníky!
Uměl by mi někdo vysvětlit, jaký epidemiologický význam má letošní liturgická novinka nového ritu, totiž že kněz při udělování popelce nic neříká? „Kongregace pro bohoslužbu a svátosti vydala nótu o udělování popelce v době pandemie. Podle dokumentu datovaného dnem 12. ledna 2021 a podepsaného prefektem kongregace, kardinálem Robertem Sarahem, a jejím sekretářem, arcibiskupem Arthurem Roche, se kněz po požehnání popela a pokropení svěcenou vodou obrátí ke shromáždění a vysloví formuli uvedenou v římském misálu: „Obraťte se a věřte v evangelium“ anebo „Pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš“.
Samotný obřad popelce má probíhat za obvyklých hygienických opatření (rouška a vydezinfikované ruce). Kněz však neopakuje uvedená slova u každého, kdo přistoupí, nýbrž mlčky nechá spočinout popel na hlavy účastníků kajícího ritu.“ (https://www.ado.cz/2021/01/14/popelec-v-koronavirove-dobe/)
Teoreticky aby kněz, který uděluje popelec neprskal na lidi. Prakticky je to kravina. Stejně jako příjímání na ruku – co je na tom hygienické? Taky nic…….
Aby se vytvořil precedens.
Uměl. Snížit nebezpečí rozptylu viru. Možná sporné co do účinnosti, leč cíl jasný. Myslím i vám.
A uměla byste prosím vysvětlit jaký význam/cíl má dotaz na jakoukoli „novinku v novém ritu“ pro člověka, který ho považuje za herezi a poznatky o něm sbírá jako podklad k jeho odsouzení?
Nestačilo by přijmout popelec v ritu, v jehož správnost věříme, v jeho (tuším tradičním) významu? K osobnímu pokání a pokoře? Nebo jde snad o soutěž, kde to dělají lépe?
Ovšemže uměla. Já sama chodím výhradně na tradiční mši sv. (pominu-li pohřby a podobné rodinné události), to je pravda, ale mnoho mých příbuzných a přátel chodí na novou. Nemohu mít radost z toho, když se nůžky mezi starým a novým rozevírají; naopak se raduji z každého kněze, který slouží NOM podle rubrik a důstojně a tím je zase přivírá. Znám řadu lidí, kteří nemají možnost se pravidelně účastnit staré mše sv., třeba pro velkou vzdálenost, a ti samozřejmě při každé takové novince trpí. A neklaďte mi do úst něco, co jsem nikdy neřekla. Nová mše není sama o sobě heretická, jakkoli vykazuje vážné defekty. A ne, opravdu mi není jasné, jak se snižuje nebezpečí rozptylu viru u kněze s rouškou na obličeji, kteroužto povinnost mu stanovuje předchozí věta. Možná mi něco uniklo, protože, jak jsem řekla, na novou mši už dlouho nechodím, ale při podávání sv. přijímání tam podávající kněz (nebo „mimořádný rozdělovatel“) říkal tuším „Tělo Kristovo“, přičemž komunikant odpovídal „amen“. To už se také nedělá? Nebo při tom k rozptylu viru nedochází? Je nějak „vědecky“ stanoveno, že při dvou slovech ještě ne a při pěti už ano?
Výraz „chodit“ na mši mi připomíná výraz chodím na pivo(na Bohdalku, na demonstraci, na country….)
Čistému vše čisté.
To spíše hovoří o nastavení vašeho nitra.
Člověk se chůzí dostává leckams. Chodím taky na nákup, na návštěvu k přátelům, k lékaři či na koncert (tedy aspoň pokud zrovna neřádí nějaká ta vládní opatření). Na mši sv. ale technicky vzato spíš jezdím než chodím. V praxi to vypadá tak, že ve 4.30 vstanu, v 5.25 mi jede trolejbus a v 5.53 vlak. V 6.40 vystoupím z vlaku a dám si něco málo přes kilometr procházku ke kostelu – takže až v závěrečné fázi se vskutku jedná o chůzi. Chození „na pivo“ to nicméně moc nepřipomíná. A Vy se do kostela dostáváte jak? Plavete nebo létáte? Řekla bych, že tam chodí poměrně hodně lidí, ne-li většina. Samozřejmě až na ty, jimž stejně jako mně nezbývá než využít nějaký ten dopravní prostředek.
Jasně, do kostela chodíme, jezdíme… ale mši svatou(o ní jste přece hovořila)slavíme.
Nepřišla by vám věta „já sama slavím výhradně tradiční mši sv….ale mnoho mých příbuzných a přátel slaví novou“, což je moje první věta jen s vyměněným slovesem, přece jen poněkud krkolomná? Ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, že? Pracuji s jazykem celý svůj život a trvám na tom, že moje varianta je v tomto případě naprosto přiměřená a asociace s chozením na pivo nevyvolávající v nikom, kdo je tam vidět nechce, protože svým názorovým odpůrcům rád podsouvá nepěkné úmysly.
Jsem opačného názoru. Čím je NOM horší, tím lépe. Alespoň to postupně více lidí včetně kněží prokoukne a poznají normální mši sv. Na NOMu už pak zůstanou jen vírou protestanti a agnostici. O co víc NOM budí zdání katolické mše, o to víc je záludnější. Pomáhá tomu teď i COVID, kdy na NOMu, pokud se vůbec koná, jedou roušky, desinfekce, distanc, omezený počet účastníků a teď i taková blbost, jakou popisujete. To mimoděk přivádí lidi na normální mši sv., kde je s tímto normální kněží a ostatní věřící nebuzerují. A tou neheretičností NOMu bych si nebyl tak jist. Vizte NOM velkopáteční (ne)přímluvu za židy!
Připustila bych, že na Vašem názoru něco je, kdyby měl opravdu každý, kdo o to stojí, realistickou možnost účasti na tradiční mši sv. Ale tak to není. Mám třeba kamarádky mého věku a bez řidičáku bydlící na vesnici na Šumpersku, kam nejezdí vlak a autobus v neděli jede cca dvakrát denně. Normální – tedy tradiční – mši sv. znají a daly by jí přednost, dokonce šly kvůli tomu za místním knězem. Hádejte, co jim řekl! Jejich volba tudíž zní „NOM, nebo nic“. Prostě jim nemůžu přát, aby NOM, k němuž jsou okolnostmi odsouzeny, byl co nejhorší. – A k té velkopáteční modlitbě: Benedikt XVI. ji změnil i pro misál z roku 1962, takže v současné době je stará přímluva za Židy jen v misálu platném před rokem 1955. Nechcete doufám tvrdit, že kvůli tomu jsou mše sv. podle misálu z r. 1962 (nebo, když na to přijde, třeba jen tyto velkopáteční obřady) rovněž „heretické“?
Zřejmě neznáte modlitby za židy, o kterých mluvíme. Benedikt XVI. při ostudném zásahu v r. 2008 nevzal modlitbu z NOM, ale vymyslel si vlastní. Ta sice nemá moc váhu a není radno ji užívat, nicméně není heretická. Oproti tomu modlitba v NOM zní následovně:
„Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha. Kéž ho stále více milují a kéž věrně zachovají smlouvu, kterou s nimi uzavřel. …
Všemohoucí, věčný Bože,
tys slíbil spásu především Abrahámovi a jeho potomkům.
Vyslyš prosby své církve
a dej, ať se na tvém vyvoleném národě tvé zaslíbení naplní.
Skrze Krista, našeho Pána.“
Možná je možné tomu přisoudit neheretický význam, ale bude to vyžadovat velikou slovní ekvilibristiku. Asi i větší než takové Dignitatis humanae nebo Nostra aetate.
Co se vašich kamarádek týká, tak mě jen utvrzujete v mém názoru. Kdyby ten NOM v jejich farnosti byl ještě o něco horší, tak by tam snad už nechodily. Takhle tam ještě pořád chodí, protože mají dojem, že se účastní katolické mše.
Ad Lucie Cekotová:
Podle mne vše, na co sáhla zednářská ruka Msgre. A. Bugniniho, bylo změněno zlým duchem a k horšímu (reformatio in peius). Reforma svatého tridua nese nutně tuto pečeť.
S tím je rozhodně nutno souhlasit.
Toto heslo razil již Lenin, čím hůře, tím lépe.
Ad L. Cekotová: S výroky jako „(mše) není sama o sobě heretická, jakkoli vykazuje vážné defekty“ nedokážu polemizovat. Neumím si představit, co je mše sama o sobě. Ani katolíka, který by uvažoval – jako zde ve vláknu – „čím je NOM horší, tím lépe“. Moje IQ není dostatečně vysoké a je schopné vnímat ekvilibristickou teologickou dialektiku jen jako plky. Pokládám za stejně platné a bohumilé obě liturgie. „Chodím na mši“ v naději setkání s Kristem. Nikoli jako kritik na divadelní představení.
Jde tu ale o popelec. Asi jsem se nevyjádřil přesně. Není podstatné, zda ho uděluje kněz s rouškou na tváři nebo kardinál s tváří obnaženou a osmimetrovou „rouškou“ pod zády. Trpí-li kdo, že by mu jinde pomazali čelo svátostněji, tak soucitnější než doporučení jiné mše by bylo poučení, že podmínkou pro platné přijetí popelce je přijetí závazku lítosti a zpytování svědomí. Vlastního. Nikoli těch druhých.
Jinak je pohodlnější pomazat si doma čelo popelem z kamen. Výsledek stejný. Žádný, krom trošky mýdla.
„Mše podle NOM není heretická sama o sobě“ znamená, že v jejích textech a rubrikách není obsažena žádná hereze. Vážných defektů (nikoli herezí) však vykazuje řadu a s jejich výčtem se nebudu opakovat, na těchto stránkách o tom byla řeč mnohokrát. I já chodím pochopitelně na mši s nadějí na setkání s Kristem, nikoli však na prvním místě. Tím je oslava Boha. Jako oslava Boha je stará mše neskonale dokonalejší, neboť se k Bohu obrací, zatímco ta nová je do značné míry antropocentrickou sebeoslavou „společenství“ a v mnoha případech (netvrdím, že ve všech) i „divadelním představením“ v tom smyslu, že skýtá mnoho příležitostí pro osobní exhibicionismus celebranta. Naproti tomu stará mše nic podobného neumožňuje.
Na otázce platnosti se různí obhájci nové mše točí velice rádi. I to tu padlo už mnohokrát: to, že je něco platné, ještě neznamená, že to je i Bohu milé.
A už vůbec nejde o roušku na tváři – to je opatření, které je sice podle mě hloupé, ale s obřady jako takovými přímo nesouvisí. To, k čemu směřoval můj původní příspěvek, bylo další oklešťování příslušných obřadů v novém ritu, zejména pokud se zdůvodňuje „epidemiologicky“, když je přitom na první pohled zřejmé, že epidemiologický význam je nulový. Existuje jakási protestantská sekta – mám dojem, že kvakeři – jejíž „bohoslužby“ spočívají ve společném mlčení. Z hlediska rozptylu viru jistě hodno doporučení.
Paní Cekotová, já nejsem bojovník za novou ani za tradiční mši. Považuji ty spory za něco jako hádku lidí, kteří lízají zmrzlinu přes sklo a přesvědčují se, která chutná lépe. Ta zmrzlina jim mezitím stéká s dlaní na zem…
Ale k těm „bohoslužbám protestantských kvakerů“ a tradiční lehkosti v užívání slov a soudů. Mám dobrého přítele, dnes již vysokého věku. Pochází z ateistické rodiny. V 70. letech byl jako špičkový výzkumník na studijním pobytu v USA. Zúčastnil se tam bohoslužeb kvakerů. A ano, nedávám to do úvozovek, neboť je již po mnoho let katolickým knězem. Jeho svědky budou jednou zástupy těch, které z velkého utrpení v hospicech přivedl ke smíření a setkání s Bohem. Včetně vlastních rodičů. Chvála buď těm kvakerům, neboť není-li počátek, není cesta. Chvála buď moudrosti Boží, která vybírá své svaté a neptá se, zda mu to schválí tradiční nebo modernisté… Mlčení je opravdu někdy doporučeníhodné – což vztahuji na sebe. Přeji vám vše dobré a ostatním to předkládám k úvaze.
Pane redaktore, prosím o stažení mých – dosud neschválených – příspěvků z 20.2.2021. Myslím, že jsem se zbytečně rozepsal. Děkuji za pochopení. R. Vlček.
V době, kdy jste psal žádost, už byly schváleny…
Neidealizujme si sekty. Konverze v takovém prostředí typicky vedou nejprve ke konfliktu s kánonem sekty a následně ke ztrátě přátel, příjmu, je-li tento spjat s prostředím sekty, a v nemalém počtu případů i ke ztrátě rodiny.
Typické příklady: https://www.catholicworldreport.com/2020/10/26/ten-years-a-catholic-reflections-in-a-time-of-controversy/
A pak jsou ovšem i mnohé případy opačné, kdy je vlažný věřící dnešní vyprázdněné Církve snadno oblouzen několika jednoduchými triky náhončími sekty a končí v naprostém desperáství:
https://martinaagatavrtelova.signaly.cz/1610/jak-hospodin-zpusobil-v-mem
A pak zde máme i konverze v socialistických lágrech. Takový Solženicyn se svého socialistického idealismu zbavoval dlouhá léta v gulagu. Máme proto psát chvála buď komunistům, hitlerům, aj., neboť není-li počátek, není cesta? Absurdní, že?
Tento „téměř kvaker“ (pokud mluvíme o tom samém) je skutečně milý člověk, snad až na to, že doporučuje „pohřeb“ spálením/žehem . Takže otázka zní – je křesťan?
Pane Vlčku, velmi souhlasím, navíc vtipné.
Děkuji. Humor (laskavý) je jednou z podob lásky. A s jeho troškou jde všechno líp. I zde. 🙂
Ad L. Cekotova: Milá paní Lucie, myslím, že jste na špatné adrese, ten dotaz, zajisté plně adekvátní, patří do Vatikánu, my můžeme jenom hádat.
„Jsem přesvědčený, že je doba mimořádná a že v mimořádné době už slova nehovoří tak, jak by měla. A že to, co mnohem více hovoří, jsou symboly. Z toho důvodu bych chtěl nabídnout tenhle symbol, který je prastarý a podle mě nesmírně silný, všem lidem bez toho, že by to bylo spojeno s nějakým kázáním,”
+ Tomáš Holub
… čili epidemilogický význam nulový, ale přestala hovořit slova
Popelec je svátostina. Ale pro někoho jen symbol.
To možná bude příští pražský arcibiskup.