Platnost biskupských svěcení v novém ritu
V českých i německých zemích dochází poslední dobou ke zpochybňování platnosti biskupských svěcení udělených podle obřadu Pavla VI. Sám jsem se s tím během několika týdnů setkal už třikrát, takže se asi jedná o jev rozšířený více, než by se čekalo.
Na následujících řádcích se pokusím ukázat, proč jsou tato svěcení platná. Vycházím přitom z oficiálního českého překladu.
Námitky těch, kteří platnost zpochybňují, by se daly shrnout následovně: Samotné jádro konsekrační modlitby je příliš obecné, nemluví o vysvěcení na biskupa, tudíž tato forma ve skutečnosti neformuje jinak obecnou materii – vkládání rukou: „A nyní vylej na tohoto vyvoleného moc a sílu vycházející z tebe: Ducha vševládného…“
Nejprve bych upozornil, že formou je celá konsekrační modlitba, nejenom její jádro. Ale i kdybych se v tom mýlil, přece jen je tato modlitba kontextem, v němž je třeba její jádro vykládat. A v této konsekrační modlitbě je Duch Svatý vnímán jako ten, kdo „je dáván v plnosti kněžství“. Právě citovaná slova vrhají na jádro modlitby světlo, v němž ho máme vykládat; jsou jeho zkonkretizováním. Kromě toho sama konsekrační modlitba byla uvedena slovy: „Vyslyš, Bože, naše pokorné prosby: vylej na tohoto svého služebníka v plné míře milost kněžského pomazání a posilni ho svým požehnáním. Skrze Krista, našeho Pána.“ A opět platí, že toto uvedení je světlem a ukazuje, jak je míněno ono jádro, co se myslí oním „vylej na tohoto vyvoleného moc a sílu vycházející z tebe: Ducha vševládného“. Zkonkretizovaná forma už není obecnou, už není čímsi neurčitým – viz bílé plátno níže.
Má-li Číňan před sebou evropské „a“, může toto písmeno být čímsi neurčitým: od české slučovací spojky přes latinskou předložku až po anglický člen, opak „the“. Ale pokud se toto jinak neurčité „a“ nachází v kontextu českého textu, díky kontextu je již zkonkretizováno. Číňan pak má jistotu a řekne: „V tomto textu je a chápáno jako spojka.“ Pokud mám neurčitou zmínku o udílení Ducha Svatého v kontextu modliteb, které hovoří o udílení Ducha Svatého k plnosti kněžství / k biskupství, pak můžeme jako ten Číňan říct: „V tomto textu, v této modlitbě, je Duch Svatý brán jako ten, kdo působí, že se elekt stane biskupem.“
Promítnu-li na bílé plátno zelenou trávu, diváci už nehledí na cosi bílého, neurčitého. Bez pochyby na obraz (snímek) zelené trávy. Promítnu-li na obecnou prosbu o vylití Ducha Svatého „světlo“, že Duch Svatý má být tentokrát vyléván jako ten, kdo činí elekta biskupem, pak v tomto světle je bezpochyby ona prosba o vylití Ducha Svatého chápána jako prosba, aby došlo k učinění elekta biskupem, a ne třeba k jinému svěcení nebo udělení jiné svátosti.
Následující úvaha sice není věcným důkazem, přesto ale stojí za zamyšlení. Biřmování v tradičním ritu stojí před stejným problémem. Pokud je platné biřmování v tradičním ritu, je platné i biskupské svěcení v novém ritu.
Jde o to, že i v biřmování podle tradičního římského ritu je samotné jádro příliš obecné: „Potvrzuji / posiluji tě křižmem spásy.“ K čemu je potvrzován / v čem je posilován? Mohlo by to být cokoli. Ale ve světle předcházející modlitby epikleze, ve světle dalších textů obřadu je jasné, že se jedná o potvrzení / posílení v tom, co bylo nastoleno při křtu, takže tento úkon je opravdu biřmováním, nakolik právě biřmování posiluje / potvrzuje to, co bylo ve křtu nastoleno.
Námitka: Není snad biskupské svěcení v novém ritu stejný případ jako u anglikánů (míněni klasičtí anglikáni), kde naopak zůstáváme přesvědčeni o neplatnosti biskupských svěcení?
Odpověď: V případě neplatnosti anglikánských svěcení se vždy bral v úvahu celek a další, širší souvislosti. Samotná obecnost formy by ani u nich nebyla problémem, kdyby bylo něco, co by na ni vrhalo patřičné světlo a tím ji náležitě a správně zkonkretizovalo. Problém je, že i toto „něco“ schází. Dokonce tam jsou prvky, které působí opačně, konkretizují ji k něčemu jinému, vrhají světlo úplně jiné, jak kdyby na tom promítacím plátně byly najednou místo zelené trávy žluté písky. Anglikánství bylo v době zavedení vlastního obřadu „svěcení“ ovlivněno kalvinistickou teologií. Kalvinistická teologie svátosti svěcení vrhá na onu obecnou formulaci takové světlo, že se s jistoto jedná o něco jiného, než biskupské svěcení v katolickém pojetí. Kalvinistické pojetí svátosti svěcení se podstatně odlišuje od katolického, přitom právě toto pojetí je světlem, jak obecnou prosbu o udělení Ducha Svatého vykládat. Nakonec, úmyslem při zavádění anglikánských obřadů přece bylo odlišit se od katolického pohledu, zatímco při zavádění nového obřadu biskupského svěcení bylo úmyslem přiblížit se údajným katolickým kořenům. Autorství či spolehlivost díla Apostoliké paradosis a posun od „Virtus Spiritus Sancti“ k „virtus – Spiritus Sanctus“ je však jiným tématem a výše uvedený rozbor nevyvrací. Rozlišujeme totiž Bůh a Boží působení. Při mluvení o Božím působení se použije výraz „Bůh ve svém díle“ a potom je v pořádku mluvit o Bohu, zde o vylití Ducha Svatého. Vždyť i samo evangelium mluví o Duchu Svatém tam, kde by někdo raději mluvil jen o jeho působení.
P. Josef Peňáz, kand. FSSP
Se svolením autora převzato z facebookových stránek bratrstva.
Můj osobní názor je, že nejde o rozšířený názor, ale o velmi průhlednou (a ve výsledcích dosti hubenou) kampaň ze strany otce Stritzka a FSSPX, která je namířena proti FSSP, konkrétně proti biřmováním v tradičním obřadu, které má letos udělovat českobudějovický biskup Kročil.
České FSSPX má panickou hrůzu z toho, že by se zde FSSP pořádněji uchytilo a tradiční věřící mohli v jeho režiji masově přijímat tradiční biřmování od regulérního biskupa (v tomto případě dokonce českého, v minulosti už několikrát udělovali toto biřmování pro české věřící připravené kněžími FSSP biskupové Huonder a Schneider), proto zoufale hledá cestu, jak je od toho odradit, aby si udrželo svoji monopolní pozici.
A nejúčinnější způsob, na který česká větev FSSPX v potu tváře přišla, je zpochybnění platnosti tohoto biřmování skrze zpochybnění platnosti biskupského svěcení biřmujícího biskupa. Přijde mi to dost úsměvné, neboť účelovost a nepodloženost tohto tažení je naprosto zjevná, ovšem pokus zložit ho nějak jinak by byl asi ještě směšnější.
Osobně docela pochybuji, že tomuhle nesmyslu věří byť jen jediný kněz českého FSSPX (otce Stritzka nevyjímaje), nicméně nepřekročitelnou překážkou to pro ně zřejmě není…
Inu, v okruhu věřících tzv. „Odporu“ je toto naprosto běžný názor. I proto většina z těchto katoliku biřmování u biskupů odporu znovu absolvuje.
Jde totiž o „pochybnost“, která sama o sobě postačuje, aby člověk zaujal patricne stanovisko.
Pohádky patera Penaze jsou sice hezké, ale stále jen pohádky. Novus ordo svátosti dubiosni zkrátka jsou. Stačí se podívat na jejich plody.
Nepřijde mi, že otec Peňáz zde sepsal pohádku. Naopak, jako dost ulítlá pohádka mi v tomto případě připadá právě ta teze o neplatnosti nomáckých biskupských svěcení.
Pokud bych přijal Vaši tezi, v rámci bludů dosti fousatou, pak bych z otočky mohl napsat: FSSPX je evidentně dubiosní, protože u ní došlo k rozkolu.
Píši to s nadějí, že by Vám mohl svitnout, jak zkratkovitá je Vaše argumentace. 🙂
Ad J. Klecanda:
Nějak mi uniká Vaše svérázná logika. Dubiosita je přece prokazována plody, a nikoliv rozkolem. Anebo je to podle Vás totéž?
Ano. Ale nemám to ze své hlavy: Gal 5,20. 🙂
Ad Jaroslav Klecanda:
Jeden o koze, druhý o voze. Pan Smiley přece napsal: „Novus ordo svátosti dubiosni zkrátka jsou. Stačí se podívat na jejich plody.“ Dubiositu NOMu tedy odůvodňuje jeho plody, a ničím jiným, tedy ani Vámi podsouvaným „rozkolem“.
Je mi záhadou, jak chce pan Smiley snadno a jednoznačně posuzovat a identifikovat plody Novus ordo svátostí.
Omlouvám se, komu není rady, tomu není pomoci. 🙂
Ad I. Pospíšil:
„Je mi záhadou, jak chce pan Smiley snadno a jednoznačně posuzovat a identifikovat plody Novus ordo svátostí.“
Ano, pane Smiley, ozřejměte panu Pospíšilovi alespoň některé plody NOMu!
Domnívám se, že jediným dobrým plodem NOMU je, že roste počet tradicnich katoliku. Zcela v duchu „kde se rozmnozil hřích, v míře daleko větší se rozmnozila milost“ 😉
K jakému rozkolu?
žádnému. 🙂 Odpor neexistuje a jistý biskup už vůbec ne. 🙂 Jdete na to chytře – vytěsnění je argumentačně neprůstřelná dialogická figura. 🙂
Rozkol způsobili koncilní revolucionáři. Ne ti , co se nepodrobili novému náboženství.
Biskup Kročil bude udělovat tradiční biřmování? Nemáte k tomu, prosím, nějaké informace?
25. 10. 2020, viz ohlášky FSSP/farnosti Římov, Připravované akce: https://fssp.cz/wp-content/uploads/2020/07/Ohl%C3%A1%C5%A1ky-z%C3%A1%C5%99%C3%ADA5.pdf
Váš osobní názor, pane Pospíšile… A důkazy jsou jako kde?! To, co uvádíte, jsou docela závažná obvinění. Nejsou-li dokázána, může to být z morálního hlediska trochu problém. Nic ve zlém, ale každý zpytuj sám sebe… Nevycházíte místo klidné racionální úvahy spíše z antipatie vůči FSSPX?
Mně nepřísluší za nikoho mluvit ani věc rozsoudit. Nicméně zdá se mi, že ani v článku kritizovaná argumentace Vaší teorii nikterak neodpovídá. FSSPX, pokud vím, nepokládá nová biskupská svěcení jako celek za v pravém smyslu dubiózní. Případné spekulace se pak týkají spíše intence (vzhledem k proměně chápání svátosti, jak se vrcholně ukázala při svěcení biskupa Danneelse, jenž byl při obřadu vyzýván k následování Gándhího a M. L. Kinga) než formy, srv. např. „Questions disputées autour du 21e concile oecuménique“ P. Gleizeho FSSPX (questio 3).
Jak správně podotýká pan George Smiley, „přebiřmování“ se dnes naopak velice snadno provádí v kruzích Odporu (ovšem jedna z nejvýznamnějších kritik teze o neplatnosti svěcení vzešla od jednoho dominikána z Avrillé), na jehož propagaci se Vy sám přitom podílíte.
A také opravdu nevím o tom, že by FSSPX mělo z FSSP nějakou panickou hrůzu. To je spíše Vaše fikce. FSSP by bylo možná „konkurencí“, kdyby bylo tradiční společností (kéž by bylo). Jenže to bohužel není. Vyskytují se sice mezi jeho kněžími a věřícími lidé s víceméně tradičními postoji, nicméně na oficiální úrovni je FSSP spíše bližší Straně mírného konzervatismu v mezích papežských projevů (to není výsměch, nýbrž podnět k zamyšlení).
Sama česká větev FSSP veřejně na svém webu hlásá „vzhledem k II. vatikánskému koncilu loajální přijetí koncilu“ a ekumenicko-humanistický NOM je prý třeba pokládat za „církevní právoplatnou formu“ (že „právoplatný“, tedy legitimní, je něco mnohem více než „platný“, asi netřeba říkat). P. Gerstle, představený německého distriktu, do něhož spadají i české země, se pak rovněž veřejně hlásí k staré zoufalé hermeneutice kontinuity (s ní přijímá i koncilní nauku o náboženské svobodě), kterou nyní tak odvážně kritizují Mons. Schneider či Vigano, a označuje ji za postoj FSSP. To nejsou žádné nepřátelské pomluvy, nýbrž dohledatelná fakta. Jak by za takové situace mohlo být pro FSSPX konkurencí?
Ad I. Pospíšil:
Projevujete hlubokou znalost stanovisek FSSPX. Odkud ji máte?
1.)Pro katolíka znajícího zásadní pravdy a situaci koncilní Církve je „tradiční biřmování s biskupem Kročilem“ nepřípustné. Je zde ve hře otázka platnosti svátosti, která je pochybná. Teologie nás učí, že v otázce platnosti svátostí je třeba vybrat vždy pozici jistější, či úplně jistou. Konkrétně tedy – biskupská svěcení koncilních biskupů (svěcených po koncilu novým obřadem) lze považovat za pochybná. (Názor Mons.Lefebvra).
Aby byla jistota o biřmování, musí být (ikdyž je biřmování udělováno tradičním ritem) jistota o biskupském svěcení biřmovatele (a ta v tomto případě nelze získat – to neznamená, že určitě není biskupem), ale stačí již pochybnost.
2.) Biskup Kročil není přítelem katolické Tradice, ba naopak mu není cizí vyhodit tradičně orientované kněze z vlastní diecéze, ikdyž má jinak kněží nedostatek.
3.) Při křtu dětí jsem žádal od Církve víru, neboť víra nás přivádí k věčnému životu. Na této víře pro svoje děti trvám. …Není proto dovoleno poslouchat toho, kdo tuto víru boří, nebo ji pronásleduje svými rozhodnutími (např. zákazem tradičních mší v jiných farnostech téže diecéze).
4.) Nelze se ztotožnit s představou, že katolicky věřit a modlit se lze pouze tam, kde to biskup kněžím z FSSP dovolí. Tradiční katolicismus není zvíře v multikulti ZOO, kdy jednu neděli biskup tradičně v Římově biřmuje a v ostatní neděle pak vysluhuje NOM s rozdáváním přijímání na špáru.
5.) K apoštolátu FSSPX můžete mít výhrady, ale prosím zkuste rozlišit (možná) Vaši osobní averzi k Otci Stritzkovi a tradičně katolický postoj, který v této otázce zastává celosvětově FSSPX i Odpor.
Vím, že tento komentář je mimo dané téma. Ale rád bych upozornil že stránky Monarchiacatholica nyní nově naleznete zde:
https://monarchiacatholica.blogspot.com/
Nevím, jestli je třeba oslavovat monarchii, která vyvolala úplně zbytečnou válku, která zničila nejen ji, ale i další monarchie, kde sepětí trůnu a oltáře bylo tak tristní, že vyvolávalo pouze posměch ateistů a hromadné odpady od církve…
Dnes, po sto letech běsnění socialistů všech barev, zůstává ona monarchie poslední hmatatelnou připomínkou, že to jde i jinak. Navíc nezapomínejme, že odpudivými rysy, jež zmiňujete, se nevyčerpává veškerá skutečnost tohoto útvaru, ale jen tažení osvíceneckého viru, který jej napadl a, jak dnes víme, i zahubil. Takže smysl to určitě má… Ohledně reálných šancí je ovšen na místě skepse, to je věc jiná.
Ale vždyť to byla monarchie, která rekatolizovala země Koruny české, zastavila tureckou invazi do Evropy a čelila Napoleonovi. Která republika toto dokázala?
Na 1. světové válce Rakousko vinu zrovna moc nenese. To spíš Srbové, potažmo Rusové a Němci.
Jl a Anna souhlas, máte pravdu, byl to můj povzdech nad stylem těch stránek. Ad Realista – F. F. dEste velice dobře věděl, k čemu povede válka, Hohenzolerny označoval za parvenu. Problém byl Hotzendorf a jeho výbojná politika. Srbsko ani Rusko za válku nemůžou, Srbsko splnilo podmínky ultimáta, které dostalo a Rusko je obětí politiky západních velmocí od poloviny 19. století. Vzpomeňte jen, jak mu „pomohli“ ve válce s Japonskem.
1) Srbsko zroganizovalo atentát na Ferdinanda d´Este.
2) Podmínky nesplnilo – jednu důležitou odmítlo.
Takovou, která byla napsána tak, že byla nepřijatelná. Rakousko – Uhersko tu válku moc chtělo, bylo přesvědčeno, že Srbsko snadno převálcuje a případně ještě něco ukousne na východě carskému Rusku, když Němci helfnou …
A dělat chudáčka z carského Ruska, které si s chutí šmáklo na velkých částech Polska a mnoha jiných území okolo sebe taky není tak úplně košer …
Na atentátu mohlo mít zájem Německo, protože F. F. dEste stál v cestě jejich válečnickým zájmům, mohli v tom mít prsty Maďaři, tam vládla oboustranná nenávist a F. F. dEste se netajil s tím, že rozbije uherskou jednotu, zavede tam všeobecné volební právo a zřídí třetí centrum moci. Mohli za tím stát i zednáři…
Myslím, že viník není jednoznačný, jak by se na první pohled mohlo zdát.
„To udělali Turci, my jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát…“
Pokud vím, minimálně účast srbského ministerstva vnitra na přípravě atentátu se dnes považuje za jednoznačně prokázanou.
Vidím, že s alternativní a konspirativní „historií“ se roztrhl pytel :-(. Bohužel 🙁 🙁 .
Je možné, že Německo nebo Maďarsko zachytilo nějaké signály o srbské akci, a liknavě nebo vypočítavě nereagovalo, ale to nic nemění na tom, že je historicky prokazatelné (a někteří zúčastnění se tím dokonce veřejně chlubili) že šlo o systematickou akci Srbska, kterou by bez zázemí a strukturální logistické pomoci carského Ruska nebylo schopno úspěšně uskutečnit. Koneckonců přísně vzato, i tak vlastně celá akce skončila fiaskem, nebýt osudné chyby místodržícího Potiorka a pak ještě osudové chyby řidiče Lojky.
Tak v historii bylo nemálo platně vysvěcených biskupů, kteří přitom zapřeli Boha Ježíše Krista, jako biskupové v odbobí ariánské hereze, či mnozí další.
Problémem není ani tak platnost svěcení, jako prostě duchovní odpad od živého Krista. Dnes např. existuje tzv. komise eurounijních biskupských konferencí (COMECE), která produkuje cosi jako UHO (univerzální hnědou…) určenou k dochucení jakéhokoli výstupu ideologů sjednocené Evropy. Kardinál Hollerich, přededseda COMECE, takhle naposled „křesťansky“ dochutil plán Ursuly von der Leyenové z letošního května k vytvoření obřího „grantového“ fondu…
Dle všeho platně vysvěcený pan arcibiskup Hollerich může navzdory svěcení zastávat pozici, která se blíží spíše pozici ptakopravců pohanského Říma, než biskupskému úřadu.
@Ignác: To co zde v komentáři píšete máte přinejlepším z druhé ruky. Případně se jedná o dojem plynoucí z vaší netajené zavilosti vůči Fsspx.
Je úsměvné, jak se tu do sebe pustili zastánci FSSP, FSSPX, Odporu a neznalý čtenář musí míti za to, že se církev třese v základech. A ejhle, při bližším pohledu onen neznalý čtenář snadno zjistí, že se jedná o bouři ve sklenici vody, neb všech dohromady je „pět a půl“.
A v tom se právě mýlíte 🙂
Zatím jsem nezaznamenal žádné plody ani tzv. Odporu, ani FSSPX, kromě neustálého dohadování a osočování sebe navzájem i druhých. Kdyby to nebylo k smíchu, tak je to k pláči.
A kolik konkrétních lidi, jež přijímají svátosti v O a u Bratrstva racite znát?
Víte o novém kostele Bratrstva na severní Moravě? Víte, kolik má Bratrstvo českých seminaristu? Víte, kolik dětí tam přistupuje ke svatému přijímání?
Předpokládám, že nevíte a jen placate.
Kdyby to nebylo k smíchu, je to k placi…
Ono je štěstí, že Tradici representuje něco jiného, než věční kritici a křiklouni.
a copak to je?
Třeba ten kostel na severní Moravě, nebo počet seminaristů FSSP, který mnohonásobně převyšuje počet seminaristů v Praze.
Kolik těch seminaristů je?
oni nepotřebují nikoho převyšovat, zvlášť ne modernisty
V USA se nedávno ohalily dva skandály s dubiózními svěceními kněží NOM a neplatností jimi vysluhovaných svátostí: https://www.lifesitenews.com/blogs/to-flush-out-invalid-sacraments-bishops-urgently-need-to-grill-their-clergy?utm_source=LifeSiteNews.com&utm_campaign=c0a41c4f21-Catholic_9_29_2020&utm_medium=email&utm_term=0_12387f0e3e-c0a41c4f21-403649953
Hlavním problémem svátosti udělovaných v Novus Ordo je intence. Při biskupských svěcenich jsou 2-3 světitele.