Sloup smíření, nebo rozdělení?
Radost českých, moravských a slezských katolíků teď vrcholí – a to navzdory koronaviru. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze, zničený lůzou 3. listopadu r. 1918, opět stojí. Matka Boží si vybrala houževnatého sochaře Petra Váňu, který se nedal odradit od záměru obnovit tuto dominantu Prahy ani tehdy, kdy se zdálo, že všechno je nenávratně ztraceno.
Povedlo se skoro zázrakem. Ďábel, ať už chce nebo nechce, stejně musí nakonec – byť nedobrovolně a „se skřípěním zubů“ – sloužit Bohu. Nic jiného mu nezbývá, neboť Panna Maria mu drtí hlavu. On je poražený, proto všechno, cokoliv podnikne proti Bohu, nakonec Pán použije ke svému vítězství nad ním a nad všemi jeho lidskými pohůnky. Ano, satan chtěl koronavirus, izolaci a zastavení veškerého ekonomického a sociálního života, jenže Pán a přesvatá Matka toho jako pokaždé v dějinách využili proti němu a jeho zpupným plánům. Na Staromáku se za nouzového stavu nemohly konat klasické předvelikonoční trhy, což umožnilo týmu Petra Váni pracovat a dokončit požehnané dílo obnovy mariánského sloupu již 4. června místo plánovaného září. Jak může opravdově katolická duše za této situace odolat spontánnímu zpěvu Aleluja- ať už v srdci nebo i navenek – a s ním také „Děkujem Ti, Matko milostivá, děkujeme tisíckrát…“?! Ne, tuto radost, která, dá-li Pán, vyvrcholí slavností 15. srpna, kdy sochu požehná sám primas kardinál Dominik Duka, nám nikdo nevezme.
Velkolepé dílo má samozřejmě své odpůrce z řad protestantů a ateistů. Ti poukazují na historickou souvislost zhotovení sochy s obranou katolické Prahy proti agresi protestantských Švédů a s podporou habsburského císaře Ferdinanda III., považovaného spolu s dalšími panovníky tohoto rodu, samozřejmě neprávem, za nepřítele českého národa a násilného rekatolizátora. Z katolické strany slyšíme pak velmi často „ekumenicky“ zdůrazňovat, že sloup je „symbolem smíření“ mezi oběma znepřátelenými tábory českého etnika.
Symbol smíření? Ano, s tím nelze nesouhlasit. Jenže koho s kým? Smíření lidí navzájem nebo lidí s Bohem? Samozřejmě na prvém místě s Bohem. Stržení sloupu r. 1918 bylo rouháním a hrubou urážkou jeho Majestátu a zároveň sprostou potupou té, která byla Bohu nejblíž – Neposkvrněné Panny Marie. Má-li být obnovená socha znakem smíru – pak prioritně s Bohem, neboť On byl tady blasfemicky uražen a jeho přesvatá Matka hanebně zneuctěna. Pouze toto je opravdové smíření plynoucí ze znovupostavení mariánského sloupu.
Smíření s protestanty a ateisty, odpůrci obnovy této pamětihodnosti, je možné pouze tehdy, když oni prohlásí událost, která se stala 3. listopadu r. 1918, za nemravnost a sakrilegium. To ale v tuto chvíli, pokud vím, není v dohledu. Pouze někteří jednotlivci z nekatolických řad poukazují na barbarství tohoto aktu z hlediska uměleckého, architektonického a estetického, což s uznáním kvitujeme. Ostatní ale setrvávají na svých pozicích kategorického odporu. Vědí dobře, proč. Kdyby uznali stržení sloupu jako nemorální čin, museli by si položit otázku, jestli katolická víra, která toto umělecké dílo vytvořila, není skutečně tím pravým náboženstvím zjeveným od Boha. Jenže právě toto je kámen úrazu.
Katolíci se na rozdíl od volnomyšlenkářů a socialistů nikdy ani nepokusili strhnout Husův pomník na Staromáku nebo odstranit desku se jmény příslušníků protestantských stavů, popravených Ferdinandem II., ze staroměstské radnice, ačkoliv by mohli mít k tomu důvod vzhledem k symbolice, kterou tyto artefakty představují. Neudělají to ale, protože respektují historická fakta a jejich význam, i když jejich pohled je odlišný. Tím spíše potom vyznívá fanatický čin stržení sloupu jako projev netolerance a bezděčně vybízí k otázce, kdo vlastně byl a je tolerantnější: katolíci, nebo jejich odpůrci?
Kdo na základě prostého rozumu a přirozeného mravního zákona zváží tato fakta, snadno dospěje k závěru, že katolicismus na rozdíl do všech opačných názorů a ismů znamená vyváženost, umírněnost a objektivitu. To je další z dokladů pro pravost tohoto náboženství. Panna Maria na Staroměstském náměstí v Praze bude toto současné generaci i té, která přijde po ní, viditelně připomínat. Kéž se datum 4. června r. 2020 proto stane počátkem nové konverze českého národa ke katolické víře, jediné pravé, protože zjevené naším Pánem Ježíšem Kristem! Za to se usilovně modleme! Panno Maria, která jsi byla milá Čechům a Čechové Tobě, oroduj za nás!
PhDr. Radomír Malý
Proč „navzdory koronaviru“? Spíše díky (také) koronaviru: Starom. náměstí prázdné, velikonoční tržiště žádné – pro intenzivní práci ideální prostředí. Neníliž pravda?
Ad P. Svoboda: Logické je „navzdory koronaviru“. Já píši v článku o radosti(!) navzdory koronaviru. Uznáte snad, že tato epidemie a ta omezující opatření, zejména nemožnost účasti na mši sv., objektivně nemohou být důvodem k radosti. Jinak o tom, že díky koronaviru a nemožnosti pořádat tam trhy mohly práce pokračovat, což samozřejmě je důvodem k radosti, ale nikoli nad koronavirem, ale nad Boží Prozřetelností a působením Panny Marie, jež i toho zla dokáže využít pro dobro, píši v článku dostatečně zřetelně.
Katolíci se na rozdíl od volnomyšlenkářů a socialistů nikdy ani nepokusili strhnout Husův pomník na Staromáku nebo odstranit desku se jmény příslušníků protestantských stavů, popravených Ferdinandem II., ze staroměstské radnice, ačkoliv by mohli mít k tomu důvod vzhledem k symbolice, kterou tyto artefakty představují. Neudělají to ale, protože respektují historická fakta a jejich význam ……………….
Ten pomník a ty desky byly nainstalovány kdy??
Ad Hraničář: Pomník Husův, dílo sochaře Šalouna, byl postaven r. 1915. Hus se stal v 19. stol. symbolem protikatolické agitace, jak je v historiografii dostatečně známo.
Popsáno, nepopsán, mně se nelíbí, když se za každým pr.em vidí primárně protikatolická agitace. Jsou naopak dostatečně popsány příčiny primární, a to protikatolictví je skoro vždy až druhotné. Aby někdo primárně útočil na panenské početí, to popsáno není. Naopak jsou popsány mnohé postoje, které POTOM vedou k protikatolictví. Takže bojovat primárně proti protikatolictví je „simplex“. Tak jak? Třeba pan Luther byl primárně pras.k a chlastal a potřeboval se ukájet sexuálně, což ho přivedlo k protikatolictví. Páně doktora Hus v 19. stol. byl symbolem národovectví a právě to se stalo primární příčinou zmíněného protikatolictví. Neboť, jak zde uvádím jinde, národovectví šlo proti Habsburkům, neboť hlupáci považovali popravené české pány za své, nevidouce, že šlo o kolaboranty s Němci, a nechtíce si připustit, že z hlediska národa byl Habsburk menším zlem, než Němec. Stejně tak protikatolictví za Masaryka plynulo z omylu, který ho mylně viděl (svůj národovecký kult si on vybudoval sám) jako národovce a ne jako strůjce pro národ smrtítího převratu. A taky dnes jsou mnozí protikatolíky primárně proto, že Církev nepovoluje rozvod (rozluku), že je, jak vidíme v kostelích často jen mlčky proti cizoložství. Takže protikatolictví je směska, dochází se k němu z různým směrů a je potřeba tyto směry zvýslovňovat spíše, než bojovat proti protikatolictví an bloc. Nedospělý Masaryk viděl Husa jako symbol národovectví, nechtěl vidět, jakými zvěrstvy husitství celý národ uvrhla do temnot, a odtud plyne i Masarykovo vyjádření, že podobnému zvěrstvu, stržení sloupu, je on rád. Závěr: spíše než protikatolictví se věnujme racionální obraně národa, této naší rodiny našich rodin. (Dod.: podobně u boje proti potratům je jen málo katolického, prakticky vždy jde o racionální pozemské záležitosti.)
„Jsou naopak dostatečně popsány příčiny primární, a to protikatolictví je skoro vždy až druhotné. Aby někdo primárně útočil na panenské početí, to popsáno není.“
To není pravda. Stačí uvážit svrchovanou vládu hegelova učení nad moderní dobou a je to jasné. Jádrem tohoto učení je hmotné odpadnutí od ducha s následným vzestupem ustavičným zduchovňováním. Říct, že ve skutečnosti je před Božím zrakem oslavená Panna Maria – to je v takovém systému kladeno na roveň oslavy nejhorších hlubin. Jestli toto není útok na Neposkvrněné početí (pochopitelně krom útoku na Kristovo slavné vtělení) tak co by jím potom mohlo být?
To je přece jedno, kdy byly instalovány.
Katolíci jsou tu přeci stále a nic z toho neudělali.
Ad: G.S.: To je přece jedno, kdy byly instalovány. ………….
Není to jedno. Viz:
„Katolíci se na rozdíl od volnomyšlenkářů a socialistů nikdy ani nepokusili strhnout Husův pomník na Staromáku nebo odstranit desku se jmény příslušníků protestantských stavů, popravených Ferdinandem II., ze staroměstské radnice, ačkoliv by mohli mít k tomu důvod vzhledem k symbolice, kterou tyto artefakty představují.“
Husův pomník i pamětní desky byly instalovány v době, kdy jejich stržení by nebylo až tak snadné.
Ta Vaše otázka nemá smysl, protože ani vztyčení Mariánského sloupu se nevázalo k ničemu, co by luzu rehabilitovalo za jeho stržení.
Čechové a Pražané tímto podnikli smírný krok zadostiučinění Panně Marii. My Moravané můžeme dodat slovy písně: Maria za nás prosit nepřestane, dědictví otců zachovej nám Pane. Věrní vždy víře budou Moravané, dědictví otců zachovej nám Pane.
Nemám rád, ba jsou mi protivné články přesvědčující přesvědčené. Mariánský sloup je třeba hodnotit ze dvou hledisek: Z hlediska historického jde o správný a velim milý artefakt (o tom níže). Z hlediska veřejného mínění a současné situace je to pro velkou část společnosti artefakt sporný, přijatý positivně i odmítnutý velmi prudce. To druhé nikdo nepopře a bude mnou i vysvětleno. Situaci budu ilustrovat na článku JUDr. J. Krále, na webu Nová republika dne 6. 6. 2020. Ten, kdo spolu se mnou opovrhuje články přesvědčující přesvědčené, by se měl na text JUDr. Krále aspoň podívat (jde o jeden z mnoha článků vztyčení sloupu odsuzujících). Já chci zde upozornit na jeden komentář ke Královu článku (7. června 2020 11:01
Díval jsem se, kdo to je J. Král: předseda nár. soc.: Vlast práce rodina. Psal jsem to tu už jednou: Pojetí národa je v ČR dvojí: Jedni se opírají o Husa, druzí tvrdí, že Hus byl škůdcem národa. Jedni se opírají o popravené české pány, druzí říkají, že to byli kolaboranti s Němci. Jedni se opírají o Masaryka, druzí říkají, že to byl škůdce národa. A tak mezi národovci prvními a druhými je lítý spor, z něhož těží třeba ti sudeťáci. Národ je rozdvojen a vůči tlaku vnějšímu i tlaku vnitřních kolaborantů s cizinou těžko může obstát. To je princip naší národní tragédie.) Doporučuji čtenářům DaH se nad tím zamyslet. Podotýkám ovšem, že v našem národě nejsou jen tai a oni národovci, ale i velké množství kolaborantů s cizí mocí. Jim se nevěnuni, neboť jejich kolaborace je řádově horší, než postoj k Mariánskému sloupu a k uvedeným historickým osobnostem obesně.
Objektivně vzato se s lidmi jako je pan Král nelze shodnout ani na tom, kolik hodin ukazují ručičky na jednom ciferníku. Tím asi končí celá záležitost a lze to bez obav celé přesunout mezi ostatní ztráty času.
Příklad:
V uvedeném článku se píše: „V tomto smyslu představuje katolicismus jako typ tohoto myšlení ideové podhoubí, z něhož potom může vyrůstat a profitovat komunismus a fašismus. Silné komunistické strany a fašistická hnutí v minulosti působily vždy v katolických zemích (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Francie, Chorvatsko aj.). Také německý nacismus se zrodil nejprve v katolickém Rakousku, začal se rozrůstat v katolickém Bavorsku, aby pak následně metastázoval do celého Německa.“
Každý ovšem ví, že:
* Hitler byl inspirován tábority,
* Hitlera výrazně podpořila prusko-kalvínská oblast (pozdější NDR), nikoli německý jih,
* Hitler vycházel z programu národního socialismu vypracovaného na české půdě – tedy směru k němuž se svým názvem hlásí právě ta Paroubkova strana tč. vedená Králem.
* Podobně by se dalo pokračovat dále, např. knihou o Janu Husovi sepsanou Mussolinim, Masarykem bytujícím na stejném místě, ve stejnou dobu a rozmýšlejícím stejné záležitosti stejným způsobem jako Hitler, atd.
Z celého by se dalo spíš odvodit poučení, že „národní tragédie“ není ani tak v jakémsi vnitřním rozdělení domněle oslabujícím navenek, ale právě v nezřízené náklonnosti k destruktivním duchovním principům. V jisté, nepřímé souvislosti se staroměstským sloupem bych ještě poznamenal, že to byli Habsburkové, kteří kdysi tak říkajíc zásahem zvenčí rozřešili tehdejší destruktivní duchovní situaci v českých zemích.
Za větší zneuctění matky Páně, než pokácení sloupu s její podobiznou, považuji to, když si ji brali do úst a zaštiťovali se jí protagonisté náboženského útlaku.
Jestliže Švédi napomohli tomu, že ve Slezsku – narozdíl od Čech a Moravy – mohly být konány domácí protestanské bohoslužby (pokud se chovali „skromně a tiše“), Ferdinand III svým jednáním matku Páně hanobil: Na jedné straně své vítězství nad Švédy přičítal její přímluvě, na druhé straně tohoto vítězství využil pro utužení náboženského útlaku. Tím navozoval dojem, že sama Marie jeho netolerantní jednání schvaluje.
Ad J. Horálek: „Za větší zneuctění matky Páně, než pokácení sloupu s její podobiznou, považuji to, když si ji brali do úst a zaštiťovali se jí protagonisté náboženského útlaku.“
Těmi „protagonisty náboženského útlaku“ myslíte katolické Pražany, kteří se bránili proti švédské agresi a poté si vynutili jako výraz vděčnosti postavení mariánského sloupu? Nebyli naopak spíše oni ohroženi „náboženským útlakem“ od protestantských Švédů, kdyby se jim podařilo Prahu dobýt?
Dr. Radomír Malý: Těmi protagonisty náboženského útlaku samozřejmě nemyslím prosté Pražany, ale tehdejší vládnoucí moc v čele s císařem. Tomu bylo přece postavení sochy přičteno. (Viz nápis „… zbožný a spravedlivý císař tuto sochu postavil“.) Je myslím nepochybné, že v naší zemi tou dobou nastal náboženský útlak ohromného rozsahu. Do té doby jsme byli „zemí dvojího lidu“, kdy již od doby kutnohorského smíru platila možnost volby vyznání, a to i pro poddané. (V tom jsme se lišili od všech okolních zemí a bylo to naší předností.) Rozhodně si nemyslím, že by náboženský útlak, který Habsburkové v naší zemi tou dobou nastolili, byl „zbožný a spravedlivý“.
Mám na mysli toto: Mnozí „mariánští ctitelé“ té doby jednali ve věci náboženského útlaku nespravedlivě. Tímto svým jednáním dle mého dělali matce Páně ostudu (a není divu, že i mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl mnohými vnímán jako sloup útisku a poroby).
Pokud jde o to, k čemu by mohlo dojít, pokud by Švédi tehdy zvítězili: Švédy si nijak neidealizuji. Část Prahy na pravém břehu by nejspíš poplenili podobně jako tu část na břehu levém. Možná by však při diplomatickém jednání vymohli pro Čechy a Moravu podobnou možnost protestantských domácích bohoslužeb, jako vymohli pro Slezsko.
Zopakuji svou tezi: Pokud vítězná strana své vítězství přičítala přímluvě matky Páně a zároveň tohoto vítězství využila k nespravedlivému náboženskému útisku, dělala tím matce Páně ostudu.
Nic na tom nemění ani to, že i na druhé straně konfliktu nejedni dělali ostudu tomu vyznání, které zastávali. (Například právě mnozí Švédi.)
„Pokud vítězná strana své vítězství přičítala přímluvě matky Páně a zároveň tohoto vítězství využila k nespravedlivému náboženskému útisku, dělala tím matce Páně ostudu“
To je takové mudrování staletí poté. Tenkrát se prostě lidi modlili a nechtěli skončit ve vypálené zemi s rozpáraným břichem.
Viz str. 262:
https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/42/12/64/ruze_kterouz_smrt_zavrela.pdf
Fakt netuším, proč by měla jako přednost být chápána „náboženská svoboda“. Jde o liberální svinstvo, jež zene duše do pekla, když buduje zdání, že si jsou všechna náboženství rovna.
„Nabozensky“ útlak kaciru katolíky je jen v pořádku. Blud a nepravda nemají žádné právo na existenci.
Ad: G.S. „Nabozensky“ útlak kaciru katolíky je jen v pořádku. Blud a nepravda nemají žádné právo na existenci. ………….
A což takový útlak socialistů a komunistů. Není divu, že když mohli, tak že s bránili!
Ad j. Horálek: Kutnohorský smír se týkal katolíků a husitů, to není relevantní k našemu sporu. Tím by byl Rudolfův Majestát r. 1609, který ale protestanté využívali ve svůj prospěch. I v době platnosti Majestátu tekla katolická krev r. 1611, kdy v době vpádu Pasovských protestanté v Praze vraždili katolíky. Po defenestraci r. 1618 byla fakticky zahájena násilná protestantizace českých katolíků v duchu principu augšburského míru „cuius regio, eius religio“. Jestliže reakcí katolíků byla potom rovněž násilná rekatolizace ve smyslu tohotéž původně protestantského principu, jde jen o logický důsledek toho. Mimochodem součástí protestantského násilí a odboje proti řádnému panovníkovi bylo i spojenectví s Turky, kteří na jižní Moravě povraždili tisíce lidí a další tisíce odvlekli do otroctví, hlavně děti.
Dr. Radomír Malý: Omlouvám se za pozdní reakci. Musím říci, že mě Vaše argumentace zarmoutila. Cožpak jedna nespravedlnost může ospravedlnit nespravedlnost jinou? Během vpádu Pasovských v Praze tekla nevinná protestantská i katolická krev. Bratrský biskup Matěj Cyrus vraždu katolických mnichů okamžitě odsoudil, vrazi byli odsouzeni a popraveni. Kutnohorský smír za relevantní pro naši diskusi považuji: Už od toho roku 1485 platila u nás možnost volby mezi „pod obojí“ a „pod jednou“ i pro poddané, na rozdíl od nemravného principu „cuius regio, eius religio“. Rudolfův majestát to jen specifikoval. Tatáž výsada byla uchována i v době stavovského povstání. Katolíkům byl zamezen přístup k některým politickým funkcím, ale svoboda vyznání pro katolíky byla hájena. Obnovené zřízení zemské, utužené po vestfálském míru, znamenalo naprostou změnu, která byla z principu nespravedlivá a která tragicky ovlivnila obrovské množství lidských životů. Třicetiletou válku považuji za politický konflikt, ve kterém bylo náboženství zneužito, na obou stranách konfliktu. Zneužito bylo poté i v době násilné rekatolizace. Je mi líto, že se mocenské znásilňování víry, které našemu národu tolik uškodilo, pokoušíte hájit.
Kdypak se mohli opět ve Švédsku konat katolické mše. Protestantům nikdy nešlo o svobodu vyznání a země kde vládli utlačovaly menší národy. Tohle je ale trvale zamlčováno.
Nijak se nezastávám Švédů ohledně náboženského útlaku, kterého se dopouštěli ve své zemi. Jen jsem napsal, že v naší části Evropy (konkrétně ve Slezsku) napomohli dobré věci.
„Protestantům nikdy nešlo o svobodu vyznání a země kde vládli utlačovaly menší národy.“ – S tím snad ani nemá význam polemizovat.
Každopádně považuji za nesprávné, kdykoli se církev se státem svázala do té míry, že stát věci víry vymáhal mocensky. (To aplikuji na všechny konfese, na katolíky i protestanty.) Dle mého to odporuje podobenství našeho Pána o pšenici a koukolu v poli (Mt 13,24-30).
„Protestantům nikdy nešlo o svobodu vyznání a země kde vládli utlačovaly menší národy.“ – S tím snad ani nemá význam polemizovat.
– tedy s tím souhlasíte nebo nesouhlasíte. Jako příklad lze uvést útlak Irů Angličany, útlak Lužických Srbů Sasy, nebo to jak se Prusové chovali ke Slovanům na svém území. Všude vládl jazykový a náboženský útlak, protože bohoslužby byly nuceně v národním oficiálním jazyce a nikoli v mrtvé latině.
Vláda panovníka nad náboženstvím patří k tradici reformace. Církev naopak oficiálně kanonizovala světce jako Thomase Mora (předseda vlády, usmrcen pro nesouhlas s podřízením Církve panovníkovi) či Klementa Hofbauera (mmj. rozhodný odpůrce osvícenského josefinismu, jehož zákonů si cenili ještě komunisté se svým státním dozorem). Na tohle se občas zapomíná.
A hledat ve švédském rabování jakýsi vklad k toleranci je evidentní nesmysl. Ve skutečnosti to byli naopak válečné konflikty 17. století, které udělali definitivní tečku za někdejší evropskou křesťanskou politikou a ustavili dodnes trvající panství neúprosných, člověku zcela nepřátelských sil.
válečné konflikty 17. století, které udělaly definitivní tečku za někdejší evropskou křesťanskou politikou a ustavily dodnes trvající panství neúprosných, člověku zcela nepřátelských sil. ……………
Hmmmm ….. teď nerozumím. Jaké panství, jakých člověku zcela nepřátelských sil, ty konflikty ustavily?? V čem to nepřátelství vůči člověku vidíte?
Absolutismus, osvícenství, francouzská revoluce, sekulární stát, totalitarismus, levý liberalismus, …
Prostě 17. – 21. století.
Pán Dr. Malý, ďakujem za článok, len by som doplnil, že znovupostavenie mariánskeho stĺpu v Prahe je veľkou radosťou aj slovenských katolíkov, ktorí sú už tradične horliví ctitelia Panny Márie. Aj my sme sa za to modlili, dokonca organizovali Pochody Prahou za návrat mariánskeho stĺpu do Prahy: http://www.magnificat.sk/praha-mariansky-stlp-bude-obnoveny/.
Znovu postavení Mariánského sloupu, je pro mě osobně zázrak!
Vše kolem jeho stavby mě spíše vedlo k pochybám, zda-li,
všechna ta námaha od sochaře Váni až po všechny ty lidí kolem obnovy sloupu nebude marná!?… A hle, sloup naší Boží Matky stojí! (Mé upřímné díky všem kdo se na tom podíleli.)
Jeden čtenář zde napsal, že s lidmi jako pan Král se nelze shodnout. S každým se lze shodnout, pokud není zatvrzelý a vnímá fakta.
Ale s panem Králem je to obtížné. Zveřejnili na Nové republice další jeho článek „Proč byl opět vztyčen Mariánský sloup“. Uvedl jsem k němu tento komentář:
„Anonymní14. června 2020 11:02 Pan Král to má zmatené. Nemá cenu reagovat na všechny jeho zmaty, ale meritum je asi ve slovech: „Probíhající rekatolizace jde ruku v ruce s politikou podřízenosti vůči Německu.“ V Německu katolická církev zaniká, Německo se stále více protestantizuje a míří k ateismu. Merkelová Německo přivedla k genderu, k homosňatkům, k muslimským příchozím. Tomu říká pan Král katolictví? Merkelová je CDU. Ale pan Král valí svůj trakař dál a dál. A neví pan Král, že pokud by na Bílé hoře vyhráli tzv. čeští páni, kolaboranti s Německem, byli bychom dnes jeho spolkovou zemí? Božím řízením vyhrali Habsburkové, jistě zlo, ale ne katastrofa, která českému národu hrozuila tím, že mohl vyhrát Fridrich Falcký. Pan Král ve své zatvrzelosti nechápe, že katolictvím se naopak od Německa vzdalujeme. Na tom nic nemění to, že Posselt a jiní Sudeťáci jsou katolíky – v Německu zanikající náboženství. Naopak je jasné, že tlak nejen Sudeťáků, ale Německa celkově na ČR je velký a stále se zvyšuje. Ale s katolictvím to nemá nic společného. Kromě toho, že čeští lidovci, jak třeba Herrmann, Bělobrádek a mnoho dalších jsou katolíky jako ten Posselt. Ovšem zase, v celkové kolaboraci s Německem je tato lidovecká katolická kolaborantská skupina zcela zanedbatelná oproti bezvěrcům typu Hamáška, Kolářů, Hřiba a mnoha jiných. Jistěže jsou tito katoličtí kolaborantští lidovci zločinci, ale jsou i hlupáky: Pokud by zde skutečně zvítězilo Německo, setkali by se s pronásledováním, jako tomu bylo za Hitlera. Hitler katolíky pronásledovat a zavíral do koncentráků, přičemž mnozí katolíci jej paradoxně podporovali. Buď z obdivu k moci nebo s prospěchářství. Snad pan Král nebude až tak zaslepený, že by tvrdil, že za Hitlera katolická církev kvetla. Byla zadupávána, stejně jako je zadupávána za Merkelové. Na to je ovšem Merkelová chytgrá, jako Hitler. Zneužívá katolických Sudeťáků k opanování ČR, aby je potom odhodila. Je samosebou pravda, že Sudety byly původně katolické, ovšem Henleinova parta by je zničila, jako poničila i Židy. A tak by to bylo i teď. Lenin měl pro to název: užiteční idioti. To jsou i čeští lidovci. Ovšem pan Král nechápe, katolictví může mít i národnostní, český charakter, který s Německem nemá nic společného, naopak se Německu brání. A konečně: pan Král sicí říká, že je katolík, ale není spíš protestant? Jak jsem uvedl, Německo se protestantizuje. Co je tedy nábožensky pan Král? Ví to on sám?“
Nevím, co pan Král, ale jeden komentář na mě reagoval tak, jakoby moje argumenty nevnímal. S takovými je ovšem pravda, že se s nimi shodnout nelze …
Především je dobré si všimnout, jak se na tématu mariánského sloupu a Církve vůbec vyjevila jinak bedlivě střežená pokrevní spřízněnost různých odrůd liberalismu – od národních socialistů, přes ortodoxní stalinisty, liberální, levicové a jiné vzbouřenecké katolíky až po prořídlé řady heretiků dodnes vidících v Cíkvi Babylon a v papeži antikrista – ti všichni, kteří se ještě včera vzájemně označovali za fašisty, kolaboranty, kněžoury a komunisty, ti všichni si dnes notují. Masky spadly skoro jako u Posledního soudu.
Aj ja, že to iba Slováci sú rozhádaní a rozdelení. Ako pozorujem, (čítajúc polemické príspevky) na západe u susedov máme silnú konkurenciu.
Vidět všude „rozdělení“ to je dnes taková móda spíš než co jiného. Když přijde na věc, tak panuje jednota. I ohledně mariánského sloupu není žádné smíření ani rozdělení. Jednota panuje v tom, že je nějaký sloup všem ukradený a přitom by se, opět jednotně, mohl strhnout podruhé.
A nejiné to je i ohledně významných historických milníků. I ten rok 1989 a po něm následujících 30 let nejsou poznamenány žádným rozdělením, ale zcela plynulým, jednotným, všeobecně sdíleným přesmykem k levému liberalismu.
A na Slovensku to není jiné – stačí číst všechny ty konzervativce, liberály a hodnotovce a závěr je tentýž: ve všem se shodují.
Myslím, že jsou daleko vážnější věci než stavění mariánského sloupu. To přece na sloupu není naše Panna Maria, ale nějaká husopaska. Panna Maria měla být důstojnější a ne poplatná dnešku
Na Nové republice jsem ještě dodal, nevím, zda to otisknou:
„Byl jsem kritizován za svůj text 14. června 2020 11:02, a to ve dvou věcech:
1. Pokud by Falcký zvítězil, nebyli bychom spolkovou zemí Německa, ale nebyli bychom vůbec. Čechy by byly součástí Saska, mluvilo by se německy a český národ by zmizel.
2. Čeští páni jsem měl psát v uvozovkách. Většinou česky nemuměli nebo mluvili jen lámanou češtinou. Navíc to byli zbabělci, jak plyne z jejich proseb císaři po bitvě (Roudnický dokument).“
Mydlar odvedl dobrou praci a zaslouzil se o ceskou statnost.
Je fakt, že kdyby emigrovali, nepřestali by ve štvaní stejně jako Komenský, učitel národů, zejm. švédského.
Komenský ovšem tyto pány převyšuje kvalitou zla, jemuž podlehl. U něj totiž není jen urputná snaha o rozbíjení hmotného, stvořeného světa – jak se odráží v jeho výzvání Švédů k pokračování válečných konfliktů – ale zároveň rozvíjí i destrukci ve sféře ducha, projektem tzv. vševědy.
Nikoli náhodou objevili jeho dílo pováleční „vševědové“ marxistističtí. V tomto bodě je ten či onen popravený raubíř oproti Komenskému krotký beránek.
A ostatně dění dnešních dní ukazuje, že po třech stoletích po smrti Komenského „vševěda“ nabrala globální rozměr, před nímž není úniku.
V USA si pomalu začínají uvědomovat možnost vojenského puče: https://www.catholicworldreport.com/2020/06/17/the-long-march-through-american-institutions-continues/
a Německo vidí evropským šestým smyslem věci budoucí: https://p.dw.com/p/3e4eI
J.V. Polc tvrdil, že Komenský udával Švédům důležité lidi, proti papežství vzýval kdekoho, třeba i Turky.
Ovšem Komenského pansofické „aby bylo možné u celého lidského rodu dosíci dokonalého myšlení,
dokonalé řeči a dokonalého vytváření věcí“ (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pansofia#Titulní_list,_citáty_autorit_a_dedikace) jde mnohem dále, než stále ještě nedosti uvědomnělá destrukce a zabíjení. To by dnes mělo být jasné z letité dějinné zkušenosti. Dobře rozmyšlená hereze je důslednější než nůž v břiše.
Zde se už nevede steč proti křesťanské kultuře, a tím nepřímo proti evangeliu, případně i napřímo proti papežství. Zde se už jedná o překonání křesťanství. Vždyť co jiného je ten dnešní nebělošský, nesobecký, plně se vydávající a pochopitelně navěky mrtvý Ježíš rabující západní velkoměsta, než odlesk „dokonalého vytváření věcí“? A co jiného je politicky korektní „člověk, který mentruuje“, po boku s věčností Sovětského svazu, bohem-matkou a dalšími, než „dokonalá řeč“? A odkud toto všechno pramení, než z „dokonalého myšlení“?
Takže pro Vás česká státnost vyrůstá z hromadné popravy provinilých, kteří nechtěli, nestihli, nemohli nebo neuměli podplatit své soudce? 🙂
Pane Objektivní, pokud chcete být skutečně objektivní, tak nemůžete pro 17. století používat sousloví „český národ“. Toto je umělý konstrukt z 19. století a produkt českého nacionalismu, který je označován tak zvaným obrozením. Ona 30 letá válka není vůbec tak jednoduchý ani černobílý konflikt. Některým šlo sice o náboženství, ale byla to také záminka pro nové politické přerozdělení moci v Evropě. Katolická Francie jako spojenec Švédů pro Habsburkům. Nebo moravský zemský hejtman Karel Starší ze Žerotína ač protestant byl na katolické straně.
Ve všem máte pravdu, jen ne v úvodní větě: čeaský národ tu byl už „za Přemysla Oráče“ a naopak pojem nacionalismus je nový, navíc zdeformován do záporu výskytem agresivního nacionalismu německého. Pojmem český nacionalismu dnes operuje tak nejvýš Nečeská televize.
Tak pokud myslíte kmen Bójů, či později pro obyvatele prostoru Čech Bohémany, tak ano, čistě v zemském pojetí. Stejně tak od dob Velké Moravy jsou na Moravě Moravané, ale tzv. novodobý český národ je až konstrukt obrozenecký, v dnešní době již nepotřebný a překonaný, ale pořád médii i historiky a učiteli užívaný a protěžovaný. Nemá totiž ani oporu v ústavě ČR, kde se vyloženě mluví o zákazu odnárodňování a o národech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Teda je nesprávné kdykoliv tvrdit, že v ČR žijí jen Češi. Narodil jsem se na Moravě jsem tedy Moravanem a nazývat mě Čechem je pro mě urážlivé. Cesta k uniformitě a rozplizlosti zemí našeho prostoru tak započítá už v onom obrození, pokračuje omezením suverenity zemí v při vzniku ČSR a vrcholí zrušením zemského zřízení komunisty v r. 1949. Stav s takzvanými kraji, se kterými se nikdo nikdy neidentifikoval, trvá i dnes v současném postkomunismu. Jinak 30 letá válka probíhala jak víme nejen v Království českém, ale i Markrabství moravském a dalších zemích.
Proč píšete česky? Jazykem národa, který vás uráží?
Alespoň někteří ze čtenářů by snad rozuměli moravštině 🙂
Řekl jsem, že nazývat Moravana Čechem může být, a pro mě konkrétně je, urážlivé. Protože národnost a národ není definován jazykem – opět zkreslení onoho „obrození“. Stejně tak francouzsky mluvící Švýcar nebo Valon není Francouz. Skot, Australan, Američan není Angličan ač mluví stejnou řečí a srbština a chorvatština se liší prakticky jen typem písma, tak i u nás. Budete se divit, ale dnešní spisovná čeština by se mohla klidně na Moravě za moravštinu považovat, protože byla kodifikována spíše z moravských nářečí a spisovnější mluvy, než jak se mluvilo v Čechách. To, jak se mluví mnohde v Čechách a zvláště v Praze a co je nám skrze celostátní média mnohdy servírováno, nemá skoro ani s češtinou nic společného. Ale to už odbočujeme od tématu článku.
Osobně jsem pro, aby se těmto dnes bohužel bývalým samospravnym celkum doprala co největší svoboda.
A rozhodně nekoncit u zemi, končit by se mělo u obci.
Co největší pravomoce, co největší možnosti rozhodovat si o svých záležitostech (daně z příjmů živnostníků a malých firem vrátit obcím, na jejich území k jejich vytváření dochází, cla, atd.). Jen tak se dá porazit vsevladnouci kulturní neomarxismus a znechucení z „velke“ politiky.
Myslím, že problém sloupu souvisí s problémy církve – na přelomu 19 a 20 stol. chtěla získat národ tím, že podporovala všechny ty obrozenecké mátohy (Hus, Žižka, Komenský a jiní) a nakonec se nepostavila ani proti instalaci Husova pomníku na Staroměstském náměstí, a národ jí za to strhl Mariánský sloup a přes milion katolíků odpadlo. Po II. svět. válce jen oněměle sledovala nástup komunistů a ti se jí odměnili tím, že jí zavřeli kláštery včetně části kléru a řeholních řádů a národ vesele odpadal od víry. A po roce 89 si myslela, že získá národ kytarami a národ jí je omlátil o hlavu.
Ještě k reakci Dr. Malého z 9.6. na moji poznámku z 8.6.: Nemožnost účasti na zprotestantizovaném ritu, vydávaného za katolickou mši, pokládám za gativní (jak říkával prof. Pecka) důsledek vyšší režie, zprostředkovaným oním virem.
Měl by tam být (i) pomník věnovaný památce 27 (28) pánů. Myslím nějaký pořádný, ne jen ta deska a kříže v dláždění. 🙂
Ad Bie: a hned vedle požadovaného památníku uvedených německých pánů, kteří si v průběhu své revoluce za vládce sami zvolili pána Friedricha von der Pfalz, by mohl stát v proporcionální velikosti pomník milionům obyvatel českých zemí, kteří v důsledku 30leté války přišli o život. Mohl by to být nějaký pořádný pomník, zatím tam na rozdíl od rebelů nemají ani ty křížky v dlažbě.
Lol
Historik Jiří Rak shrnul „české“ stavovské povstání takto: „Tzv. české povstání bylo vedeno německy mluvící šlechtou, jež českým králem zvolila falckého kurfiřta. Jeho vítězství by znamenalo začlenění českých zemí do evangelické unie v říši, to znamená do svazku německy mluvících států, v němž by čeština nemohla přežít.“ Kromě toho, že to nebyli páni čeští, to z velké většiny nebyli ani páni. Ti byli mezi nimi jen tři, Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Sedm bylo rytířů a drtivá většina – 17 – byli měšťané.
Nakonec jsme si ale německé poručnictví naservírovali, jen bylo k zimnímu králi zapotřebí přidat i nacionalismus, komunismus, vylikvidovat víru a za stálého míchání na mírném plameni podusit po několik generací.
Pomník zrádcům a vzbouřencům? Ale proč ne, Honza Mydlář s mečem, samozřejmě v bronzu a v nadživotní velikosti, by byl dobrou připomínkou, o jaký konec si jim podobní říkají.
Páni byli 4, zbytek měšťané a rytíři, z nichž jeden byl dokonce katolík. Není proč je litovat. Ta verbež byla něčím podobným, jako dnes pražská kavárna, značná část vůbec česky neuměla, a s obranou národa jejich zrada neměla nic společného. Vůdcem celé rebelie byl Němec Thurn, a já hluboce lituji, že se mu podařilo utéct a neochutnal Mydlářou medicínu.
Vy schvalujete trhání jazyka a čtvrcení? Možná, že za vyvolání takové války (pokud to tedy opravdu byla vina protestantů a ti nejednali při povstání v sebeobraně, jako se později povstalo proti nacistům) by veřejná poprava byla dobrá,
a) ale po skutečném soudu a ne po monstrprocesu bez slůvka na obhajobu à la Freisler, Urválek, Vyšinskij,
b) a mučení je vždy a za všech okolností prasatové zvěrstvo.
O trhání jazyka zde v diskusi mluví jen K.Z. Jinak se zde mluví o vlastizradě a trestech za ni. Trest by měl mimo jiné působit výchovně – jestli se to podařilo nebo ne je další téma.
To se stalo Janu Jeseniovi. Možná mu ho tedy nevytrhli, ale vyřízli. To je prašť jako uhoď. A schvalovat takovou zrůdnost je na pováženou.
Nemluvě o tom, že jste mi neodpověděl na body a), b). O to Vás prosím.
Mučení je vhodné jako zostření trestu nejhorším provinilcům, čím více odtrpí na zemi, tím menší bude trest po smrti, zmiňovaná poprava zrádců byla v tomto směru ještě velice mírná, Jesenia rozčtvrtili až po smrti. Jaký je rozdíl mezi takovým trestem a vystavením ostatků pro poučení veřejnosti na straně jedné a běžně konanými pitvami na straně druhé?
Pitva není trest, a když zrovna nejsme u Mengeleho a potratářů, provádí se na přirozeně zemřelém, obvykle tak, aby ten mrtvý byl nakonec celý a slušně se pohřbil. Pohřeb hodný lidské bytosti má být právo každého a trestat mrtvolu je fuj.
Mučení je nelidské, kruté a vždy nepřípustné, tak jako pedofilie, kanibalismus, potrat nebo šíření anthraxu. To byste už rovnou mohl říct, že kdyby byl Hitler žena, zasloužil by si znásilnění. Copak se Vám z popisů mučení nezvedá žaludek a husí kůže?
Neodpověděl jste stále na bod a), tedy na námitku, že to nebyl soud, ale proces na úrovni Freislera, Urválka a Vyšinského.
Ta výchovnost se zcela jistě podařila. Celý český národ začal milovat panovníka domu habsburského a jeho katolickou Církev celým srdcem, což se projevilo hned v průběhu třicetileté války, pak po ní, zvláště pak v 19. a 20. století a trvá to tak až dodnes. Kdyby tresty byly ještě hutnější, jistě by byla tato láska ještě větší a hlubší, jak nám krásně nastiňuje pan Contras. 🙂
Přesněji národ ústy některých svých zástupců. Typicky se tato ústa naplno otevírala nejprve v náležitě prověřených kruzích a k hlásání ze střech docházelo až po převýchově národa. A je holý nerozum omezovat celou záležitost shora 20. stoletím. Století 21. s budováním „Evropy“ je v tomto ohledu přímo ukázkové a speciálně právě proběhlé volby jsou tajnůstkářstvím a hádankovitostí přímo přesyceny, přesně jak to mají gnostikové rádi.