Pravá tvář ekumenického dialogu
Pan kazatel Církve bratrské dr. Pavel Černý ve své filipice proti mariánskému sloupu v internetovém časopise Christnet z 18. ledna názorně ukázal, jak si představuje dialog s katolíky (http://www.christnet.eu/clanky/6334/dve_interpretace_poslani_panny_marie.url). Je ochoten maximálně připustit Marii (pouze jednou používá i označení Panna) jako „něžnou maminku“, “ statečnou ženu, která před dvěma tisíci lety přijala riskantní těhotenství…“, uznává, že jsou mnohé mariánské obrazy a sochy, které korespondují s evangeliem. Zároveň ale píše o „strašlivých zkresleních a deformacích poslání této úžasné a pokorné ženy velké víry v Boha…“
Panu dr. Černému vadí především prezentace Panny Marie jako ochránkyně statečných katolických bojovníků, kteří bránili v minulosti svou víru a teritorium proti agresi heretiků a nekřesťanů. Od prvopočátku byla Panna Maria v Tradici, druhém prameni víry, který protestanté neuznávají (Lutherovo „Sola Scriptura„, pouze Písmo), takto chápána. Avšak i sám Nový zákon, neomylný zdroj víry přijímaný i protestanty, tudíž i dr. Černým, prezentuje Matku Boží též jako „bojovnici“, nebo přinejmenším jako patronku bojovníků za spravedlivou věc. Když v Magnificatu Panna Maria říká, že Pán „divy učinil svou mocí, rozptýlil ty, kteří pyšně smýšlejí ve svém srdci, sesadil mocné z trůnu a povýšil ponížené, lačné nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou, ujal se Izraele, svého služebníka, jsa pamětliv svého milosrdenství….“ (Luk 1,51-4), pak je jasné, že toto nepůjde bez spravedlivého boje, neboť ti mocní neopustí dobrovolně své trůny, které si neprávem přivlastnili, stejně tak boháči, již podvodně získali své majetky na úkor druhých, ani ti, kdo utiskují Izrael, mu nedají dobrovolně svobodu.
V Apokalypse potom žena oděná sluncem s měsícem pod nohama, v níž někteří vykladatelé vidí Církev, jiní Pannu Marii, bojuje s drakem, symbolem satana a mocností nepřátelských Kristu (Zjev 12,13). Koneckonců Nový zákon mnohokrát zdůrazňuje bojový charakter Kristova poslání, nejzřetelnější je to u sv. Pavla, jenž píše, že Kristus „musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod své nohy…“ (1 Kor 15,25). Panna Maria, bytostně spjatá se svým Božským Synem, nemůže mít tedy opačné zaměření, není jenom „něžnou maminkou“ a „pokornou ženou“, ale zároveň i bojovnicí za pravdu, kterou je sám její syn Ježíš, on přece řekl: „Já jsem Cesta, Pravda i Život.“
Proto církevní tradice od nejstarších dob chápala Matku Boží i jako nebeskou vojevůdkyni, která pomáhá křesťanům ve spravedlivé válce proti pohanům, mohamedánům a heretikům, již vojenskou agresí chtějí zničit Kristovo království. Naše nejznámější moravské poutní místo Sv. Hostýn výslovně připomíná tuto roli Panny Marie, která nadpřirozeně zakročila proti zločinným pohanským hordám. Říjnový svátek Panny Marie Růžencové byl rovněž ustanoven na památku nadpřirozeného zásahu Matky Boží v námořní bitvě u Lepanta r. 1571, kdy muslimští Turci se pokusili o invazi do Itálie. Mohli bychom pokračovat dále, neboť je mnoho míst, kde Panna Maria vyslyšela prosby obránců nějakého ohroženého města nebo teritoria a svojí přímluvou vyprosila Boží zázrak, kdy početně slabší katoličtí bojovníci přesto zvítězili nad přesilou nepřátel. Přesně toto se odehrálo i r. 1648, kdy protestantští Švédové obléhali katolickou Prahu. Neúspěšně, neboť Panna Maria pomohla.
Právě toto panu kazateli Černému tolik vadí. Nemůže strpět, že protestanté jsou zde nikoli v roli utiskovaných a pronásledovaných obětí, jak je české učebnice dějepisu již více než sto let představují, ale ve zcela opačné pozici agresorů, kteří vraždí, drancují a loupí, zatímco katolíci byli skutečnými obětmi, jimž Panna Maria účinně pomohla. Právě toto je kamenem úrazu naprosté většiny českých protestantů. Zvykli si na jednoduché klišé, černobílé vidění dějin, že oni byli pořád jenom nevinnými obětmi kruté katolické perzekuce, nositeli ideálu náboženské svobody a volnosti člověka, zatímco katolíci v čele s Habsburky a jezuity těmi nejhoršími utiskovateli, tyrany a vrahy. Tento piedestal mučedníků svobody svědomí nemíní ani na okamžik opustit.
Jenže historická pravda je jiná než ta, kterou českému národu vtloukali do hlav od školních let liberálové za první republiky, komunisté po II. světové válce a nyní v tom pokračuje současná politická reprezentace. Ne, nejsme jednostranní a netvrdíme, že je nutno obrátit znaménka plus a minus, pouze chceme říci, že události kolem Bílé hory a habsburské rekatolizace byly mnohem složitější, než jak je zodpovědní činitelé „předkládají národu k věření“. Samozřejmě neomluvitelné násilí ze strany katolíků vůči protestantům tenkrát existovalo a nebudeme říkat, že ne. Jeho kritiky nebyli jenom postižení evangelíci, ale i pražský arcibiskup kardinál Arnošt Harrach, jezuita a profesor filozofie v Praze Roderigo Arriaga, kapucín Valerián Magni, později potom i Jiráskem pomlouvaný „hubitel českých knih“ Antonín Koniáš. Jenže ono existovalo i přinejmenším stejné násilí protestantů vůči katolíkům, o němž mluvit je v tzv. „slušné společnosti“ neustále tabu, žel je tomu tak i v katolických řadách, neboť žijeme přece v době ekumenismu!
„Černého Petra“ mají jenom katolíci. Oni znásilnili svobodu svědomí protestantské většiny obyvatelstva a dopouštěli se krutostí na ubohých českých evangelících. Říci, že toto se dělo i v opačném pořadí, je neekumenické a nesnášenlivé. Katolíkům nepřísluší nic jiného, než činit pokání za svou pobělohorskou minulost a neustále odprošovat protestanty. Že by se také oni přiznali k násilí a krutostem na katolících, o tom si můžeme nejspíš nechat jenom zdát. Ćlánek dr. Černého to jasně dokazuje.
Je pravda, že za období let 1620-1781 bylo v českých zemích pro svoji víru popraveno několik desítek tajných protestantů, kteří odmítli přijmout katolicismus (zdroj: A. Podlaha: Sbírka pramenů církevních dějin českých 16.-18. stol., V. Medek: Cesta české a moravské církve staletími). Většinou se jednalo o ty, kteří byli vypovězeni ze země, ale ilegálně se vrátili. Stovky dalších byly postiženy zabavením majetku, dragonádami a galejemi. Samozřejmě to neschvalujeme a kategoricky odmítáme taková řešení. Jenže v protestantských zemích se chovali vůči katolíkům mnohem hůř, např. počty popravených vyznavačů pravé víry Kristovy v Anglii za vlády Alžběty I. v 16. století během cca 50 let činí několik tisíc.
A u nás před Bílou horou? Protestanté se zejména po Rudolfově Majestátu r. 1609, jenž jim zaručoval náboženskou svobodu, často uchylovali k teroristickým činům. Na denním pořádku byly vandalské akty vůči kostelům a klášterům, sochy, obrazy a knihy se pálily. Vyznavači Luthera a Kalvína si libovali i v pochybných kratochvílích rouhačského oblékání krav do ornátů, ve Šternberku na jaře místo smrtky vynášeli figuru papeže, v Chomutově r. 1617 o slavnosti Božího Těla byla nesena řepa na špinavém prostěradle za zpěvu nemravných písní. Docházelo i k vraždám, po vpádu Pasovských do Prahy r. 1611 zfanatizovaný protestantský dav pozabíjel 14 františkánů, ušlechtilý a vysoce vzdělaný probošt na Karlově Kašpar Čepl byl ubit sekerou. V Litomyšli kalvínská lůza pod vedením učitele devět hodin mučila katolického děkana Hájka i jeho starou matku, až je utýrala k smrti. V nedalekém Litrbachu katolického kněze ubíjeli kyjem a potom usmrtili sekerou do hlavy.
Po pražské defenestraci 23. května r. 1618, která sama o sobě byla teroristickým činem odporujícím všem pravidlům křesťanské morálky, nastalo období násilné protestantizace, které zesílilo po nastolení „zimního“ krále Fridricha Falckého o rok později. Arcibiskup Lohelius a jezuité byli vyhnáni, katolické chrámy se postupně zavíraly, katolíky protestanté násilím nutili zřeknout se víry. Obětí tohoto pronásledování katolíků se stal r. 1620 sv. Jan Sarkander. Fridrich Falcký spolu s českými odbojnými stavy se obrátil o pomoc k sedmihradskému magnátovi Bethlenovi Gáborovi a dokonce i k tureckém u sultánovi. Bethlenova vojska zle řádila především na Moravě, Turci vtrhli na jižní Moravu až po bělohorské bitvě na opětovné pozvání protestantských šlechticů hraběte Matyáše Thurna a Ladislava Velena ze Žerotína. Všude zabíjeli, pálili a drancovali. Povraždili cca 10 tisíc lidí, dalších 10 tisíc žen a dětí odvlekli do otroctví, dívky do harémů pašů a vezírů. Thurnova armáda táhla na Vídeň, v jižních Čechách hrozil Thurn katolickým obyvatelům Českého Krumlova a Českých Budějovic, že neušetří ani dítka v lůně matky, když se nevzdají. Jeho vojáci masově vraždili a loupili, takže vyvolali odpor i protestantského obyvatelstva, které potom v hojné míře konvertovalo do Katolické církve. I po bitvě na Bílé hoře protestantská vojska pobíjela katolíky na Smiřicku a Novoměstecku, řada katolických kněží byla povražděna. Totéž činila později během třicetileté války i švédská vojska. Je snad nemorální, když katoličtí obyvatelé Prahy před nimi bránili své město a vzývali o pomoc Pannu Marii? A je nemorální, když poté, co jejich prosba k Matce Boží byla vyslyšena, jí postavili jako výraz vděčnosti pomník?
Kazateli Černému vadí, že v těchto místech na Staroměstském náměstí byl r. 1422 zavražděn Jan Želivský a došlo k popravě 27 příslušníků českých stavů. Jenže kdo to byl Želivský? Několikanásobný vrah, zodpovědný za první pražskou defenestraci, kdy pražští konšelé a úředníci skončili probodení na husitských kopích, poté dával fyzicky likvidovat své odpůrce. Nad takovým mužem roní pan Černý krokodýlí slzy? A 27 popravených „českých“ šlechticů a měšťanů? Úmyslně toto slovo dávám do uvozovek, neboť většina jich vůbec neuměla česky. Ale jaký je jejich morální profil? Kryštof Harant a Kaplíř ze Sulevic bojovali jako velitelé v Thurnově armádě a mají podíl na jejím vraždění a plenění, všichni potom byli vinni křivopřísežnictvím a zradou legitimně zvoleného panovníka.
Tato odvrácená tvář českého protestantismu je pánům Černému a spol. nepříjemná, proto ten hysterický boj proti znovuobnovení mariánského sloupu. Vůbec se nedivím panu kardinálu Dukovi, že ukončil rozhlasovou debatu s ním, já bych na jeho místě jednal úplně stejně. Dokud protestanté budou neustále podsouvat katolíkům pobělohorskou netoleranci a násilí a odmítnou připustit, že v těchto dobách se chovali přinejmenším stejně, potom žádný ekumenický dialog není možný – a to ještě nehovořím o husitství, k němuž se čeští evangelíci všech směrů hrdě hlásí, i když se jednalo o genocidu desetitisíců katolíků.
Ono koneckonců mluvit tady o dialogu a ekuméně je už samo o sobě pochybné. Ne, nejsem nepřátelsky zaujatý vůči evangelíkům. Poznal jsem jich nemálo a u některých z nich si vážím jejich zápalu pro Krista a ochoty přinášet i oběti pro evangelium. Mnozí protestantští pastoři i věřící trpí kvůli víře v Krista v koncentračních táborech nebo krvácejí na popravištích v komunistické Severní Koreji, v Číně a v muslimských zemích. Dívám se na ně s úctou. To ale nic nemění na tom, že pravda je pouze v Katolické církvi a pravý ekumenismus je pouze ekumenismem návratu. Tradiční katolík se bude k protestantům chovat vždycky slušně, ohleduplně a vstřícně, při debatě s nimi však nesmí zapřít to, co ho od nich dělí. Bude jim předkládat katolickou nauku a když ji nepřijmou, má se za ně modlit, aby k ní dospěli. Pokud s nimi najde společnou řeč ve věci potratů, homosexuality a genderismu, může i spolupracovat, ale není mu dovoleno víru v rozhovoru zřeďovat, aby tak zvaně „neurazil jejich přesvědčení“. Zapřením víry je mimo jiné i ponížené plazení se před nimi kvůli „pobělohorské násilné rekatolizaci“ bez zohlednění násilné protestantizace v zahraničí i u nás. O tom, že se nedívám na tyto skutečnosti zkresleně, snad nejlépe svědčí citát z Komenského Kšaftu umírající Matky na adresu Katolické církve: „Ty ses stala macechou, změnila ses v upíra, který ssaje krev svých dítek. Odkazuji králům země horlivost, by tě jako nečistou ohněm spálili.“ To je tolerance, pane doktore Černý? Potom pěkně děkuji, nechtěl bych se dočkat její konkrétní realizace v praxi.
Mariánský sloup zničila 3. listopadu r. 1918 nevěrecká lůza. Jestliže protestanté á la kazatel Černý toto schvalují a kategoricky upírají katolíkům právo odčinit toto historické bezpráví renovací oné vzácné barokní památky, tak si nemohu pomoci, ale staví se do jedné řady se všemi těmi Vrbenskými, Sauery a dalšími pochybnými levičáckými extrémisty, kteří neuměli nic budovat, jenom všechno ničit. Nota bene katolíci se tenkrát zachovali mnohem líp. R.1915 byl postaven na Staromáku Šalounův pomník Jana Husa. Katolíci by mohli rovněž říci, že je to uráží, neboť tento Hus nebyl pomníkem skutečného historického Husa, středověkého náboženského reformátora, ale symbolem tehdy módního politického antiklerikalismu, vyznačujícího se bojem za odluku Církve od státu a likvidaci náboženské výuky ve školách. Přesto když katolický spisovatel Jaroslav Durych požadoval ve 20. letech zbořit Husův pomník jako odvetu za stržení mariánského sloupu, pražský arcibiskup mons, František Kordač to kategoricky odmítl, stejně tak i jeho klérus. Kdo tedy byl a je tolerantnější, ať si odpoví každý čtenář sám.
PhDr. Radomír Malý
Christnet je hrozná sebranka podobná Blesku, ČT a podobným chuligánům.
K tématu jedna dobrá zpráva:
https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/hlavni-mesto-praha/3037255-mariansky-sloup-se-zrejme-vrati-na-staromestske-namesti
Jinak pokud jde o ekumenismus a Mariánský sloup, již se zde to téma řešilo:
http://www.duseahvezdy.cz/2019/06/24/tzv-ekumenismus-na-prikladu-marianskeho-sloupu/
Ekumenismus je slepá cesta. Aneb jak postupně z katolíků udělat protestanty.
Bohužel to nefunguje ani obráceně tj. jak z protestantů udělat katolíky…
____________________________
Je to o RESPEKTU a aby každý věděl kým a proč je. Dobře to dělají např. v Taizé. Tam může být každý sám za sebe a nikdo nikoho „neobrací“. http://taize.fr/cs
S absencí „obracení“ asi nemáte tak docela pravdu. Na těch stránkách je třeba elaborát nazvaný Peklo: Musí křesťan věřit v existenci pekla? (https://www.taize.fr/en_article2896.html).
Myslím, že méně odolný jedinec vystaven po delší časový úsek tomutu respektu, bytí sám za sebe a neobracení musí nutně při pouhém zaslechnutí slova peklo propadat konspirativním myšlenkám světového spiknutí „vyvolávačů strachu“, kteří „nepochopili vůbec nic“. Věru podivná katecheze.
Jiné výskyty slova peklo jsou, pro mnohé asi nepřekvapivě, ve smyslu „přešli Saharu a zažili peklo v Libyi i při cestě přes Středozemní moře“.
Tedy nikdo nikoho „neobrací“…
Potíž je v tom, že ve smyslu, v jakém o tom hovoříte, nikdo jiný vás obrátit nemůže. Jedině VY můžete obrátit sám sebe.
V Taize jde primárně o příklad života. Komutita má základ za 2.sv. války, kdy se její tehdejší zakladatel Br.Roger ujal židovských dětí (sirotků), jejichž rodiče skončili v nacistických koncentračních táborech.
_____________________
Církev NIKDE nedefinuje, co je to (jaké bude) NEBE či PEKLO. To jsou a budou vždy jen PŘEDSTAVY lidí (i sv. Pavel píše, že až teprve jednou uzří „tváří v tvář“).
V Taize Vás nikdo „neobrací“, ale život tam se ŽIJE. …
Bůh lidi NESTRAŠÍ, nýbrž MILUJE.
Ad M.H.:
Jste snad zpitý do němoty pýchou a pocitem vlastní výjimečnosti a osvícenosti duchem během letničního vzývání v okultních obřadech zbloudilců a sektářů, které s uspokojením ovládá sám kníže tohoto světa.
Lidi byli, jsou a budou hříšní a satan je k tomu svádí, ať už jsou věřící více či méně, a tak se lidé točí jak větrník a obracejí se sami sem a tam, podle míry jejich hříšností. Vy se můžete obracet, jak chcete, ale pouze milost Boží Vám dá víru, až když uvěříte v Pána Ježíše Krista. Sám si nic nevynutíte, a pro satana jste snadná kořist. Takže není to tak jednoduché, jak si myslíte, a taky to není bezpracné, bez sebezapření, pokory a bez přijetí osobního kříže.
Br. Roger Schütz je protestantský teolog (to není kněz), kryjící se falešným pláštíkem přijetí plnosti katolické víry, je to jen vlk v rouše beránčím. A za tuto diverzní činnost ho taky odměnili největší odvěcí nepřátelé katolické Církve, kteří tisíce let usilují o její zničení, takže byl pochválen a oceněn všemi nejvyššími zednářsko-iluminátskými cenami, podobně jako náš slavný všemi mastmi mazaný teolog Halík, stejným způsobem oceňovaný falešný beránek.
Máte pocit, že nás musíte, jako správný novodobý agitátor, poučit o pravách víry Vaší nové evangelizace v duchu generála pokrokových revolučních novojezuitů Arturo Sosa – s jeho postojem blazeovaného lázeňského šviháka, který je přesvědčen o tom, že co není zaznamenané na magnetofonovém záznamu, tak je nevěrohodné a nemůže to být předmětem víry, protože v době života Pána Ježíše apoštolové určitě magnetofon či jiné záznamové zařízení neměli.
Sv. Pavel důrazně varuje všechny, že i kdyby on sám, nebo i anděl s nebe učil někdy něco jiného, než učil Pán Ježíš, tak ať je na věky proklet. Myslím, že to o sobě pánové teologové Br. Roger, nebo dnes Br. Alois Löser, a ani generál Sosa, a stejně tak mnoho a mnoho dalších současných církevních papalášů, nikdy neřeknou, neboť by se museli každý okamžitě proměnit v solný sloup, a tím by byl konec i s Taize a nejen s ní.
Pro Vás ale tato možnost je nepoužitelná, protože za Vaše pyšné postoje se budete ve stáří stydět a kát pokud ovšem zmoudříte a pochopíte, že i když budete psát velkými písmeny, tak to nebude mít na pravdu žádný vliv a lež zůstane lží.
V Taize nikdo nikoho neobrací, protože už jsou všichni obráceni ke knížeti tohoto světa, a taky se tam podle toho tak žije, jak Vy píšete a oceňujete to, je to dobře vidět na celosvětových setkáních té nemodernistické mládeže, ale to není katolický způsob života. To jste na velkém omylu.
Kdyby bylo Taize pravověrným katolickým centrem a komunitou, tak už by bylo dávno rozpuštěné a zlikvidované, stejně tak jako Bratři františkáni Neposkvrněné Panny Marie a další.
V dějinách Církve jsou tisíce takových pyšných, sebestředných jedinců co si mysleli, že oni, nyní a právě teď, poznali a objevili tu pravou nauku, a proto musí nutně opravit učení našeho Pána Ježíše Krista, protože on se spletl a mýlil se, a proto Ho musí nutně opravit, aby spasili svět správným způsobem.
Tak jste jenom dalším v pořadí pokračovatelem předchozích, užitečných pomocníků knížete tohoto světa, který je lenivý nahlédnout do dějin Církve, a tedy do dějin Spásy, a poučit se z toho.
S Pánem Bohem
Dovoluji si upozornit, že Roger Schutz je již nějakou dobu mrtvý…
všichni budeme MEMENTO MORI
Děkuji. Je to tak.
Byl velkým přítelem sv. Jana Pavla II. Dokonce – to je až mystické – si je Bůh povolal ve stejný čas. To jsem si díky Vám teď uvědomil, protože když bylo kdysi v Německu „setkání dvou papežů“, které svolal Jan Pavel II., ale zemřel dříve, než se konalo a místo něho tam už přijel papež Benedikt, tak právě tam bylo možno podepsat kondolenční knihu pro v té době zavražděného Br.Rogera. …
______________________
Samo o sobě to je asi i známkou pravosti toho díla, protože i po smrti zakladatele, žije to dílo (Taize) dál.
Zde si myslím, musíte rozlišovat mezi pojmy DUŠE a DUCH.
Boží milostí je VŠE. Už i to, že jste se narodil. Nicméně, za váš život není odpovědný nějaký „duch“, ale VY sám – vaše DUŠE.
Přesně o tom píšu. Věty typu „Bůh lidi NESTRAŠÍ, nýbrž MILUJE“, „Církev NIKDE nedefinuje, co je to (jaké bude) NEBE či PEKLO“ či „život tam se ŽIJE“ vznikají právě oním neobracením nikoho nikým, jak to nazýváte, a nemají s křesťanstvím ani se spasitelským dílem Božím nic společného. V lepším (byť stále nedobrém) případě je to jen takové nezávazné slovní cvičeníčko, v horším rozpad elementární katecheze. Já osobně bych se klonil ještě k názoru, že méně odolný člověk, který si něčím takovým projde, bude z citových důvodů potřebovat notně zcenzurované Písmo. Pomyslete jen na všechny ty rozkošnické, zaživa mrtvé vdovy…
Ostatně je třeba se ptát: Tyto vdovy Bůh nemiluje, ale straší? Ty život nežijí? A končí v jaksi nedefinovaném pekle, které se jim odhalí „až teprve jednou“?
Navíc svatého Pavla citujete značně ekvilibristickým způsobem a v jiném kontextu. To je další kousek nepříliš poživatelného ovoce.
Nerozumím (vdovy?), co máte na mysli. Pokud to je důležité, tak to lépe vyjádřete. Co se týká života „po životě“, my NEVÍME, jaký bude. JK řekl cosi ve smyslu, že „na mysl lidskou nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kdo ho milují“ Než zemřeme, to budou vždy JEN naše PŘEDSTAVY.
____________________
Osobně si myslím, že do NEBE přijdeme VŠICHNI, že „příkop“ o kterém mluví Bible tvoří náš postoj. Buď nám to v Nebi bude PŘÍJEMNÉ – bude nám to nebem, nebo nás to bude ŠTVÁT – bude nám to peklem. …
Mezi církevní učení patří i to o Božím soudu. Pokud přijdou do nebe všichni, není žádný soud potřeba.
Víc se tím není třeba zabývat, všechno nasvědčuje oné horší variantě – absenci elementární katecheze.
(Vdovy jsou zde:
http://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=COL&k=1Tm&kap=5&v=6#v6
kdysi se to čítalo relativně často. Dnes to už asi ani nikdo nezná.)
Katecheze je o tom, že už sv.Pavel píše, že je lépe žít v manželství, než se trápit.
Soud, o kterém píšete, může být už v tom, zda vám to před Boží tváří bude příjemné, nebo se (až o Vás všichni budou vše vědět) budete naopak STYDĚT.
______________
Znám minimálně 2 ženy, kterým zemřel manžel na těžkou nemoc a oni si pak vzali dalšího muže, o kterého se také starají (jedna z nich si dokonce vzala pána slepého).
Katecheze je předání základů víry. Vy jste naproti tomu prošel základy nějakého odvaru německého idealismu – odtud ona nicotnost zla, která se projevuje v komedii Posledního soudu, kdy je stidící se duše zanesena zanesena do zasedacího pořádku na místo do průvanu, kde to každého štve. Prostě bajky, které nemají se vzkříšením těla nic společného.
a) Opravuji: ženy si vzaly.
b) Nerozumím, o čem hovoříte. Německým idealismem myslíte učení/spisy minulého papeže (Benedicta XVI.) ???
Z toho, že byl profesorem teologie neplyne, že je odtržený od života a „teoretik“. Nakonec sám prohlašoval, že se chce za církev MODLIT (což nutně také není „idealismus“).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Německý_idealismus
Odpověděl jsem, ale odpověď nebyla zveřejněna. Proto to píši znovu – dva body:
1) Vnímám víru na základě osobního vztahu s Bohem, ne „intelektuálních definic“.
2) Ptáte-li se, zde relativizuji zlo, tak nikoliv. Pouze žiji slova JK: „odmítejte zlo, ale milujte hříšníka“.
Háček je v tom, je bez oněch „intelektuálních definic“, tedy bez uznání Boha jako Stvořitele, bez korektního ponětí o svobodné vůli tvorů a její souvislosti se zlem se i „odmítejte zlo, ale milujte hříšníka“ mění v další bezobsažné heslo kolující dějinami padlého člověka.
Ne tak docela. 🙂
Svoboda, o které hovoříte, není taková, jak o ní hovoříte. Jiří Reinsberg vícekrát řekl, že sám ďábel MŮŽE POUZE to, co mu je dovoleno řádem Božího stvoření. A protože je i ďábel, Bohem stvořený TVOR, ať udělá, co udělá, nakonec se to obrátí ve prospěch BOHA. … Není-li svobodným ďábel, tím spíše nejsme svobodnými my lidé.
Mám vztah k Bohu mimo jiné i proto, že se mi líbí slova JK: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.’“
A pak už je to jen o tom, že v KAŽDÉM (tj. i v hříšníkovi) je přítomen Bůh. A „cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších, pro mne jste udělali“.
bez katolické nauky není spásy pro lidskou duši, to je jednoduchý argument a kdo ho nerespektuje je to jeho problém, nikam ustupovat nejde
Kolikrát jste v Taize byl? (Já aspoň 5x) … Je to místo nejen duchovní, ale i velice KATOLICKÉ (!).
Nejen, že současný představený (br.Alois) je KATOLÍKEM, který navíc má vztah k naší vlasti, protože je potomkem tzv. sudetských Němců, odsunutých na konci 2.sv.války z Čech, ale i rytmus dne v Taize je „katolický“:
Každý den ráno je tam mše svatá. Nikdo není nucen, ale MOŽNOST (se zúčastnit) tam je. Ranní chvály, polední modlitba i večerní modlitba, odrážejí denní modlitbu církve (tzv. breviáře).
____________________
Navíc je úžasné i to, že jakkoliv jsou tam v některých částech roku i tisíce lidí, lze tam vždy nalézt „ticho“ a možnost být s Bohem.
to je jako by jste mě napsal že jste byl 5x v pekle, tam bych nikdy nechtěl
To je právě ta PŘEDSTAVA (nebyl jste tam) vs. REALITA (moje osobní ZKUŠENOST).
_____________________
A je to přesně NAOPAK, než si myslíte. Poprvé jsem byl v Taize v roce 2000. Můj první VELKÝ dojem byl, že jsem v NEBI. Tolik lidí z tolika různých zemí hovořících tolika různými jazyky. To je ZÁŽITEK, který si pamatuji dodnes.
„Tolik lidí mluvící z tolika různých zemí hovořících tolika různými jazyky“ je v každé druhé evropské firmě, u nás ve firmě každý mluví průměrně 8 jazyky, a za extra zážitek to nepovažujeme.
Myslím, že spíš jde o to, že texty zpěvů z Taizé jsou výrazně protestantské, tedy ne katolické.
Podobné zážitky „nebe“, podle hodnověrných informací, mají i konzumenti drog….
Zážitky s drogami nemám. Nicméně se domnívám, že návštěva Taize je PODSTATNĚ užitečnější ZKUŠENOST.
V době socialismu, jsme se cizí jazyky (mimo ruštiny) neučili. V roce 2000 bylo více, než 10 let po otevření hranic, přesto mne to doslova „trklo do očí“.
HLAVNĚ však bylo úžasné vidět, jak všichni ti lidé „HLEDÍ NA KRISTA“ (ve smyslu, že se dívají „jedním směrem“ a za Kristem jdou).
Taizé a jejich tzv. ekumena je typická ilustrace převahy jednoty nad zjevenou Pravdou. A o relativismu nemluvě – každý z těch křesťanů, co tam pobývají nebo trvale žijí, „má tu svou pravdu“ (relativizace Pravdy).
Generál francouzské armády A.Exupery kdysi napsal: „Láska není dívat se druhému do očí, ale dívat se jedním směrem.“
Je úžasné zažít, kolik lidí v Taize se dokáže dívat „jedním směrem“ a hledí na Krista.
Ad M.H.:
Vůbec jste nic nepochopil.
Ten citát Antonie de Saint-Exupéryho se netýká lásky a víry v Pána Boha, ale lidské lásky.
Pro náš výraz láska existují v jiných jazycích různé výrazy a s jiným odlišným významem.
Tak se nesnažíte naroubovat ten citát na vaše lidské výmysly.
Navíc není vůbec úžasné zažít to, že se davy lidí dívají jedním směrem. Takových davů jsou nesčetné počty, a každý se dívá pokaždé jinam.
Stejně tak je to v té synkretické, sladkobolně slizké Taize, kde můžou hledět jedním směrem, jak chtějí, ale určitě to není směr na Našeho Pána Ježíše Krista, ten je pouze a jen v Jeho jediné, svaté katolické a apoštolské Církvi, a to Taize není.
Už tomu rozumíte? A chápete ten rozdíl?
Tak se tady raději neztrapňujte s těmito Vašimi konstrukcemi, a přečtěte si platný pravověrný katechismus z 1 poloviny 20 stol.
S Pánem Bohem.
Děkuji za přání života s Bohem. Kdesi jsem četl, že láska je pouze jedna, že zdrojem lásky (jako takové) je Bůh.
Asi by šlo s Vámi souhlasit, že si lidé mohou zamilovat i věci špatné (dokonce něco takového řekl už JK). Přesto si myslím, že každý (to asi i sám ďábel) si pro sebe přeje to NEJLEPŠÍ. Problém je v tom, že my s jistotou NEVÍME, co to nejlepší JE. To poznáme až „jednou“. Do té doby si to jen MYSLÍME (případně tomu či onomu „věříme“).
Ad: Dobře to dělají např. v Taizé…nikdo nikoho „neobrací“. http://taize.fr/cs
Přečetl jsem si stránky, jsou jak od satanistů, např. „když mluvil Ježíš o pekle, myslel tím smetiště na kraji města“ a podobné bláboly. Křesťanovi bych doporučil přečíst si dobrý překlad Bible.
Kdysi mne strašně POHORŠILO, když jeden z nejcharismatějších lidí v Taize bratr JOHN (američan – protestant) spěšně přiběhl do katolického kostela, klekl si před svatostánek a v té chvíli se ozvala obrovská RÁNA. Zřejmě po hrachové kaši, která byla k obědu. Pak se hned zvedl a zmizel. …
Úplně mne to VYTOČILO(!). Přijít si „ufouknout“ před Eucharistického Krista! … Pak jsem o tom dlouho přemýšlel a MEDITOVAL to. …
Závěr, který jsem si z toho učinil byl paradoxně POZITIVNÍ: Bůh není pouze pro „INTELEKTUÁLY v kravatě a v nažehlené košili“. … Bůh nás akceptuje bytostně a CELE. Se vším všudy, takové, jakými doopravdy JSME.
_______________________
Tolik hodin v kostele před svatostánkem (5 i více hodin denně!), jako jsem strávil tam, jsem do té doby nestrávil v kostele snad nikdy před tím. …
Ad M.H.:
Tak poslyš, ty charismatický intelektuále, mám pro tebe od bratra Johna vzkaz.
Tykám ti, protože bratr John říkal, že si všichni v ekumeně tykáte, tak jako ve spolču.
Tedy právě jsem mluvil s bratrem Johnem, tím Američanem – protestantem, a říkal jsem mu, že tady popisuješ, jak on, JOHN, chodí do katolického kostela v Taize a prdí před svatostánkem. A že prý to jsou obrovské rány, asi z hrachové kaše.
To ale bratra Johna úplně, ale úplně, VYTOČILO!
Tak on ti teda vzkazuje:
Že si máš sbalit své saky – paky, a mazat zpátky do Taizé, že si neplníš uložený trest, kdy jsi slíbil, že 2 měsíce budeš šůrovat společné veřejné záchodky, a že jsi po prvních dvou dnech práce střelil s hadrou a kýblem o zem a přitom vykřikoval něco o diskriminaci a rasizmu, a že se na to můžeš vykašlat, a odjel jsi pryč.
Nemysli si, že to budou ostatní dělat za tebe.
Dále ti vzkazuje, že se nemáš starat o prdy protestantů, ale o prdy svých uprděných koncilních novokatolíků, a nerozbíjet ekumenickou jednotu a tím i poškozovat svobodu svědomí jednotlivce.
Sice na zkoumání prdů máte prý v Římě nějaké instituce, ale tam tě nevezmou, sám přece víš, že základní vzdělání a pouze chabá znalost ruštiny, neumožňuje zařazení do nomenklaturních pozic v Římě, a to i přesto, že jsi velmi snaživý jedinec.
Copak ti nestačil ten trest za to, že obtěžuješ a rušíš ostatní v kostele při ekumenické bohoslužbě, když je kontroluješ, jestli se všichni dívají jedním směrem, stejně jako ty. Ostatní už jsou z té tvé obsese nešťastni, a navíc na ně mluvíš, pro ně nesrozumitelným jazykem, ruštinou.
Tak se rychle vrať zpět do Taize, my už si tě tady pohlídáme, že tě přejdou choutky vypisovat ty tvoje výmysly na webu.
Konečně nic tomu nebrání a můžeš pěkně MEDITOVAT o svých představách, i s tím hadrem a kýblem v ruce a můžeš si u toho klidně i „UFOUKNOUT“. No, a snad i z toho si učiníš, paradoxně, POZITIVNÍ závěr.
Tak se podle toho vzkazu od bratra JOHNA, milý MH, zařiď, a nedělej si tady ostudu v diskuzi mezi ostatními.
My už jsme ty tvoje frky stejně prokoukli.
Tak se měj.
A pozdravuj v Taize.
Znám bratra Johna natolik, že vím, že zde popsané by ho nenaštvalo. Prozatím to vypadá, že jste A) opravdu katolík a B) že to vás vytočilo ještě více, než tehdy mne. …
Ať slouží!
Čímž toto téma uzavřeme. Má trpělivost je u konce.
Bravo, p. Doktore!
Pan Dr. Malý opět nezklamal. Smekám, před jeho odbornou fundovaností. O tom, jak se chovali nekatolíci ke katolíkům se obecně neví ani povšechně, natož aby byla známa tak závažná fakta. Díky pane doktore; teď jen být méně „za každou cenu ekumeničtí“ a mít odvahu občas ta fakta v patřičnou chvíli uplatnit. Osvěty tímto směrem nemůže být – právě v naší době – nikdy příliš…
nevím za koho zde pan Malý mluví? Stovky dalších byly postiženy zabavením majetku, dragonádami a galejemi. Samozřejmě to neschvalujeme a kategoricky odmítáme taková řešení
Ad Josef: A vy vážně taková řešení považujete za správná? Nemluvím za sebe, ale za Katolickou církev, která to odmítala už tenkrát ústy těch, které jmenuji ve svém článku, i když byli i takoví, kteří násilí podporovali. Násilí při obracení na katolickou víru odmítal i papež bl. Innocenc XI., když fr. král Ludvík XIV. zrušil r. 1685 nanteský edikt, jenž zaručoval náboženskou toleranci hugenotům, r. 1953 papež Pius XII. v promluvě Ci Riesce k italským právníkům potvrdil principy náboženské tolerance vůči jinověrcům v katolickém státě. Budeme-li obhajovat násilí, odpudíme do sebe všechny slušné lidi. Naší cestou je ukázat po pravdě, že násilí u protestantů – a nemluvě vůbec o osvícenských nebo bolševických neznabozích – bylo podstatně větší než na katolické straně. Tím směrem musíme jít.
Nemluvím za sebe, ale za Katolickou církev, to nemyslíte vážně? kdo vás k tomu předurčil?
Ad Josef: Chytáte za slovíčka, ale k tématu neuvádíte zhola nic. Každý, kdo poukazuje na nauku Církve v nějakém ohledu, mluví přece za ni, nota bene každý z nás za ni mluví, když vydává svědectví o pravé víře Kristově v nekatolickém prostředí, nebo když předává víru doma svým dětem. A tuto povinnost má každý katolík z moci svátosti křtu a svátosti biřmování (bojovník Kristův).
ale vy nic nevydáváte, jen dehonestujete, jak to dělají modernisté, omlouvají se za katolické postoje svých předchůdců a sami se klanějí cizím bohům Protože tedy zchytralost modernistů (tak jsou totiž právem nazýváni) spočívá v tom, že své nauky nepředkládají pohromadě, ale rozptýleně, jako by ani k sobě nepatřily a zdály se jen dvojsmyslné a neurčité, ač jsou ve skutečnosti jednoznačné a souvislé, bude záhodno, ctihodní bratři, napřed tyto nauky shrnout, abychom pak objevili příči- ny těchto bludů a předepsali léky na odvrácení zkázy. Abychom však v této složité záležitosti řádně postupovali, je nutno především upo- zornit na to, že každý modernista hraje několik úloh, které stále směšuje. Jsou to úlohy filosofa, věřícího, teologa, historika, apologety a obnovovatele. Kdo chce správně po- znat jejich naukovou soustavu a pochopit její předpoklady a důsledky, musí všechny tyto úlohy přesně rozeznat. z encykliky svatého Pia X. Pascendi Dominici Gregis
Ad Josef: Můžete mi konkrétně uvést, kdy a kde se v článku „omlouvám za katolické postoje svých předchůdců“? Myslím, že kromě Vás každý jiný z diskutujících pochopil můj článek jako pravý opak, každému soudnému člověku je to jasné. A na výrazy, že „dehonestuji“ a „klaním se cizím bohům“ si dejte pozor, ne přede mnou, ale před Pánem Bohem, neboť pomluva je podle katechismu těžký hřích. Myslím, že všichni soudní čtenáři pochopí, že tento článek je naopak vášnivou obhajobou katolické ortodoxie proti modernismu, konkrétně mariánské úcty, apologií katolické minulosti a kategorickým odmítnutím protestantské hereze. Vše ostatní je výplod vaší fantazie (fantasmagorie).
ještě jednou Kdo chce správně poznat jejich naukovou soustavu a pochopit její předpoklady a důsledky, musí všechny tyto úlohy přesně rozeznat. z encykliky svatého Pia X. Pascendi Dominici Gregis ikdyž pochybuji že to budete sto rozeznat s pohledu modernisti i pan Václavek vám to píše Ponižující omluvy nepřátelům církve jsou směsné
ad Josef 30.1. 21,39: Končím s Vámi diskusi, neboť je ztrátou času diskutovat s člověkem, který vydává svou představu (chiméru) za skutečnost. Ptal jsem se Vás, kdy a kde v článku se „omlouvám za katolické postoje svých předchůdců“. Nikde to tam nenajdete. Na tuto otázku jste mi neodpověděl, protože byste musel uznat svůj omyl, ale pořád melete svou. To, že po pravdě konstatuji nesprávné jednání i na katolické straně přece neznamená, že se za to omlouvám. Soudnému člověku je to snad jasné. Můj článek naopak poukazuje na to, co se v učebnicích dějin zamlčuje: na netoleranci a zločiny protestantů, to je jeho záměrem.
Ad Josef
A za koho zde mluvíte Vy Josefe, a proč Vy dehonestujete pana Dr. Malého, a za co vlastně bojujete, a proti komu, touto Vaši frazeologií, a poučujete nás o věcech, které zde byly probírány už nesčetněkrát?
Vy už jste asi vše:
„správně po- znal jejich naukovou soustavu a pochopil její předpoklady a důsledky, musel jste všechny tyto úlohy přesně rozeznat“,
tak jak to píšete,že ano? A to jste nám tím chtěl říci, ano?
Tak Vám děkujeme.
S Pánem Bohem
K tomu je dobré připojit i zmínku o neblahém konceptu cuius regio, eius religio. Tedy faktické (a zřejmě konečné) podřízení moci duchovní pod moc světskou. Po mém soudu je nelogické, když se mnohdy katolíkům vyčítá něco, v čem mají de facto pozici onoho „eius“. Proč se konečně neobrátí pozornost především k neurvalé, vše zrazují moci? (Kardinál Beran se pokoušel ubírat tímto směrem v mimózním prostředí 2. vatikánského koncilu při debatách o svobodě náboženství.)
Ohledně náboženské tolerance je věc ještě spornější. Je to jako chtít po fyzikovi tolerovat chybnou formulaci přírodního zákona. Lze to, ale jen v myšlení, dnes by se řeklo inkluzivně, nikoli ve skutečnosti, třebas v pohybu hvězd. Lysenko by mohl vyprávět. Zajímavá je v tomto ohledu zmínka Jana Végha, „církve české reformované Libišské duchovního pastýře“, který dílo Josefa II., zásadně vytyčené myšlením člověka, označuje za „dobrodiní, kteréž se nám uvedením křesťanské snášenlivosti z milosti Tvé [míněno Boží] stalo“.
Děkuji pane doktore za přesné vyhodnocení situace. Historie, tak jak je v učebnicích, je ideologicky zcela přepracovaná a neodpovídá realitě. To však vyhovuje jak levicovým silám, tak liberálům.Hlavně když se plive na katolickou Církev.Samozřejmě každé nasilí, zvláště na prostých lidech, je od zlého. Kauza kolem mariánského sloupu mě utvrzuje v tom, že Praha už je jakýsi samostaný stát ve státě. Myslím, že v tomto bohatém městě,kde víra skomírá nejrychleji, je málo pravděpobné, že tento sloup se vrátí na své původní místo. Jednou to schválí, pak zase odmítnou. Beru nové schválení pouze jako epizodu z tohoto kabaretu pražských radních. Ale možná bude postaven v jiném kraji, kde mají lidé větší úctu k naší Nebeské Matce, která nás vede ke svému synu.
Dobře napsáno a vysvětleno, díky pane doktore.
Dovolil bych si jednu poznámku: V první větě je použit pro sektáře název církev a to ještě s velkým písmenem. Pokud vím, je Církev jen jedna, katolická, jak se modlíme v krédu. A že se tak sektáři sami nazývají? Budu- li si dávat titul Jeho svatost, neznamená to, že budu papežem, ale spíše to bude svědčit o naléhavosti hospitalisace.
To jste špatně pochopil. Velké C v názvu nevyjadřuje, že se jedná o Církev v pravém slova smyslu. Je to jen název organizace, a názvy se podle Pravidel českého pravopisu píší s velkým počátečním písmenem. To, že si dali nějaký název, samozřejmě o podstatě této organizace nevypovídá vůbec nic. Stejně jako té jediné pravé nic neubírá na pravosti a jedinosti, že v poslední době – aspoň v češtině – píše sama sebe důsledně s malým.
Nepochopil, domnívám se, že Katechismus stojí nad Pravidlami českého pravopisu.Ikdyž si bludař nazve svoji sektu „církví“, tak to neznamená, že jí je.
Nikdo také netvrdí (a dr. Malý v tomto článku už vůbec ne), že Církev bratrská je pravou Církví. Jen to, že existuje lidská organizace, která se takto nazvala a v souladu s Pravidly (nikoli „Pravidlami“) pravopisu se píše s velkým C na začátku, tak jako se dejme tomu Zlínské hnutí nezávislých nebo Jihočeské rozvodné závody píší s velkým počátečním písmenem. A ne, Katechismus opravdu nestojí nad Pravidly, neboť pravopis není předmětem katolické víry, a Katechismus se jimi tudíž nezabývá – a mimochodem právě (ale nejen) on uvádí „katolická církev“ důsledně s malým písmenem.
V Krédu se modlíme „všeobecná“ či „obecná“, račte si všimnout.
Ne, modlíme se „et unam sanctam catholicam…“
Správně.
Slovo „katholos“ pochází z řečtiny a znamená vše-obecný, celistvý, pro VŠECHNY jsoucí.
_______________
+ jste ještě zapomněl že církev je také „apoštolská“.
Což nic nemění na tom, že překlad všeobecná je velmi kontraproduktivní a matoucí pro méně vzdělané laiky, protože tím zakrývá totožnost těchto významů (všeobecná = katolická = (jen) Katolická).
Zdravím, to nebyla výtka. Apoštolem můžete samozřejmě být už tím, že jste – svým životem. V tom druhém bych však byl opatrný. Ježíš Kristus vyprávěl o „vinařích“. Tím nijak nezpochybnil „vinici“ (tj. v našem případě církev), ale dost jasně řekl, že vinař je služebník ne ten kdo má mít ze druhých „kšeft“.
Při slavnostní bohoslužbě 21.1. v pražské katedrále kardinál Duka vystoupil z liturgického průvodu a omluvil se Dr.P.Černému za svou reakci v rozhlasovém rozhovoru. Dr.Černý učinil totéž. V přímluvách při mši sv. zazněla i prosba za pokoj v lidských srdcích a smíření. Těchto pár slov se ukázalo být více efektivní, než dlouhé články o marnosti ekumenického dialogu.Jakpak tyto skutečnosti vnímá autor článku Dr.Malý a mnozí v diskusi figurující obhájci jediné pravdy? Zdá se, že některým osobám aktuální rozdělení mezi církvemi docela vyhovuje a neváhají ho při každé příležitosti oživit.
Pravda je pouze jedna. Ponižující omluvy nepřátelům církve jsou směsné.
Církev rozdělena není. Církev je jednotná. Od Církve Kristovy se pouze odstepily různé sekty – jako třeba ta bratrská.
Jestli se kardinál omluvil za svou prchlivost, jde mu to ke cti.
Pokud by se omlouval za to, že trval na „katolickem“ (s odrenyma usima) postoji, hanba mu!
Problém katolíků vždycky byl v panně Marii. Tím že se bez ní neobejdou, že ji učinili čtvrtou osobou Boží čtveřice se odsoudili sami.
Zkoušel jsem cestu pochopení. Ale modlit se s osobou v jedné místnosti, která desetkrát poděkuje Marii a jednou Ježíši Kristu, nemohu. Co je moc, to je moc.
Nekonečné odvolávání se na praxi prvotní církve vám stejně doposud nepomohlo.
Studoval jsem katolicismus z jeho vlastních zdrojů. Pochopil jsem jedno: Katalicismus, tak jak šel dějinami, akumuloval a obsorboval soudobá řešení a všechna si je ponechal a udržel do dnešní doby. Tomu se říká „tradice.“
Nikdo se už netáže, zda tato či ona tradice správná. A tak například lék na pohanské uctívání mrtvých což byl obrovský a dlouhodobý problém – uctívání svatých – zůstal, i když uctívání mrtvých zmizelo.
Jestliže neexistuje lepší cesta, než ponechat pohanský svátek a vyměnit obsah za křesťanský – to dokážu pochopit. Ale nedokážu pochopit, jak někdo z něčeho takového může dělat tzv. tradici po stovkách či tisíce letech.
Takže otázka na tradici, abych to upřesnil, není jen zda je správná či nesprávná. Je potřeba porozumět procesu akumulace církve v dějinách a položit si relevantní otázku: „Ačkoliv tenkrát měla tato praktika opodstatnění, má je i dnes?“
A odtud pramení ona tolik skloňovaná „zkostnatělost církve.“
Dokud si toto jako katolíci neuvědomíte, žádný skutečný dialog existovat nebude.
Je hezké (a hlavně důležité) mít kotvu v minulosti, ale ne takovou. Taková kotva tahne ke dnu celou církev.
Slyšel mnoho katolíků, jak se zaštiťují tím, že jsou ta pravá a jediná církev, která přetrvala od Krista, přes apoštola Petra, jakožto prvního „Kristova náměstka.“
Ano, toto vám bylo dáno do vínku. To je pravda. Zapomněli jste však, co jste v průběhu dějin s tímto posláním provedli. Vaši předchůdci už ve středověku toto postavení stratili a promrhali, a dnes, ať se vám to líbí nebo ne, a já z toho radost nemám, vám již toto postavení nenáleží. Moc katolické církve byla zpronevěřena a ztracena, a dnes již ze společenského hlediska zaujímáte spíše okrajovou část.
Vy se díváte na ostatní jako na schismatiky nebo odloučené bratry či sektáře. Pravda není domluva ani kompromis, ani láskyplné přehlížení rozdílů.
Vy nejste schopni se omezit v uctívání Marie ani nejste schopni přijmout svůj středověký vývoj a proto jste se z dialogu sami vyloučili.
Je mi to líto.
Z tohoto nemám radost, ani z odštěpení protestantů. Nikdy se to nemělo stát, ale stalo, můžete za to vy, resp. vaši předchůdci a ještě jste to neprošli pochopením a pokáním a obrácením se v této záležitosti. Stále se slepě ohlížíte na velikost a prvenství a nejste schopni vidět, co jste zapříčinili.
To je smutné!
Myslím si, že jste nenapravitelní a proto ono rozštěpení, bohužel, musí zůstat tak až do dnů druhého příchodu Páně.
Ale obávám se, že stejně nechcete nic slyšet.
Není lepšího léku na ekumenismistické šílenství, než klasický nekompetentní výlev upřímného protestanta…
„Katolicismus, tak jak šel dějinami, akumuloval a absorboval soudobá řešení a všechna si je ponechal a udržel do dnešní doby. Tomu se říká tradice.“
Tradice je ve skutečnosti paměť, která člověka 21. století (či jiné doby) spojuje přes uplynulé věky s živým Kristem a Jeho učením. Naproti tomu počátek reformace je spjatý s disputacemi s Lutherem, který výslovně odmítnul tuto funkci tradice a proti tomu postavil subjektivní rozemílání Písma.
A navíc: tohle všechno je už minulost. Kolik nominálních katolíků dbá dnes na nějakou tradici? Příkladem může být i ta aktuální „debata týdne“ nad nadějí v tzv. dějinách nebo cokoliv dalšího.
„Zkoušel jsem cestu pochopení.“
Jak vidno, marně. Jestli tam ovšem nebylo a priori rozhodnutí nechtít pochopit…
Možná Vás bude zajímat tato modlitba M. J. Husa, pravda, jeho problém spočíval v tom, že byl katolický kněz:
Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu
schopen chválit Svatou Pannu, která je větší než
všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečné pozdravit tu,
kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal,
jíž se svěřil Duch svatý, kterou obdivuje celý svět…
Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji.
jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci?
A přece by ani spravedliví, ani hříšníci neměli ustávat
v její chvále. Neboť v ní je všechna milost Otce,
Syna i Ducha svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu
i milost, která se vylévá na nás.
Ad Vladimír: Já píši o marnosti současného ekumenického dialogu, nikoli ek. dialogu obecně – a to proto, poněvadž katolíci zde opustili koncepci, že pravé sjednocení (a potažmo každý ek. dialog) spočívá v návratu odloučených křesťanů do jediné pravé Církve Kristovy, kterou vždycky byla a je Církev katolická (enc . Pia XI. Mortalium Animos). Pokud Vy – jak zřejmo z Vaší reakce – nepřijímáte tento axiom a odmítáte, že pravda je pouze v Katolické církvi a její nauce, tak diskuse s Vámi nemá smysl.
ad. Vladimír:
Dva dny poté, na zasedání Zastupitelstva HMP 23.2., při diskusi ve věci povolení pro Mariánský sloup zaznívala tatáž nesmiřitelnost a letité předsudky, od P. Černého a dalších „husitů“. Mají to prostě zažité a „v krvi“, bez ohledu na různá ekumenická divadýlka. Na stejnou notu se tam sladili také se soudružkou Semelovou.
Pokud omluva Jeho Eminence zněla na způsob „omlouvám se, pokud jsem se Vás dotkl, ale …“, pak je to určitě chvályhodná omluva.
to mě ten domnělý útlak evangelíků vůbec nevadí.naopak vrchnost měla na to plné právo,trestat a stíhat blud.