„Pracovní dokument pro synodu o Amazonii je naprosto nepřijatelný. Musíme udělat všechno, co můžeme, pro obranu integrity katolické víry. … Je také nečestné prezentovat synodu jako údajně zaměřenou na evangelizaci Amazonie, když přitom skutečným cílem je revoluce v celé Církvi,“ řekl americký kardinál Raymond Leo Burke v rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana. Kardinál Burke byl hlavním řečníkem na akci, kterou tyto noviny pořádaly v Římě 6. října. Jejím tématem bylo „Až do končin země“ a právě otázkou evangelizace náš rozhovor začíná.

Vaše Eminence, dnes se katolíkům velmi často říká, že o své víře v Krista mají svědčit v zásadě konáním dobra a tím, že jsou hodní, například když pomáhají chudým a imigrantům. Co si myslíte vy?

Dovolte mi připomenout svatého Petra Klavera, španělského jezuitu, který byl v sedmnáctém století v kolumbijské Cartageně více než čtyřicet let misionářem otroků dovážených z Afriky. Když přijížděly veliké lodi plné otroků, byl tam, aby léčil jejich rány, ale také je učil se modlit, protože byl přesvědčen, že nejdůležitějším darem, který jim může dát, je víra.

Je důležité vyhýbat se proselytismu?

Proselytismus znamená vnucovat své učení druhým nebo vstupem do Církve podmiňovat materiální pomoc. To jistě není správné. Nemůžeme však zanedbávat hlásání Krista těm, kdo ho neznají, a nesmíme přestat lidem ukazovat krásu Církve. Tomu, kdo nás poslouchá, to ponechává naprostou svobodu, ale dostane se mu svědectví. Vzpomínám si na příběh islámského imigranta, který se setkal s mladým katolíkem. Když si spolu promluvili o víře, tolik na něj zapůsobil Bůh, který je blízko svému lidu – opak toho, co se prožívá v islámu –, že požádal o křest. Ježíš Kristus je jediným spasitelem světa. Budeme-li hlásat Krista, lidi to bude zajímat. Jestliže se o Kristu nezmíníme a neřekneme, že naše láska vychází z Něj a živí se Eucharistií, proč by někoho mělo napadnout se nás na Něj ptát? Pán nám přikázal jít do celého světa a křtít všechny národy. Je to velice jasné; to je náš úkol.

Dnes se všeobecně zdůrazňuje oceňování různých kultur a náboženství. Misionáři mají naslouchat a po příjezdu začít tím, že se dají poučit od domorodců. Souhlasíte?

Pokud misionář začne své poslání s jediným úmyslem ocenit jakoukoli kulturu, s níž se setká, můžeme si být jisti, že k žádné evangelizaci nedojde. Pravděpodobnější je, že nakonec sám ztratí víru. Na tomto přístupu navíc není nic nového. Jako mladého kněze mě kdysi farář požádal, abych se zúčastnil setkání s misionářem z Afriky. Šokovalo mě, když tento misionář řekl, že za tři roky ani jednou nesloužil mši svatou, ale raději oceňoval místní lidi a stával se hlouběji součástí jejich životů. Bohužel nejde o ojedinělé případy.

To nás přivádí k další otázce na synodu o Amazonii. Přípravný dokument (Instrumentum laboris) odráží přesně tento přístup, a ještě hůře. Vy a [biskup] Athanasius Schneider jste zveřejnili výzvu k modlitbě a postu za to, aby synoda neschválila omyly a hereze v tomto dokumentu obsažené. Můžete to vysvětlit?

Musíme se modlit a postit za Církev, protože se nacházíme ve chvílí hluboké krize. Musíme udělat všechno, co můžeme, pro obranu integrity katolické víry. Tento dokument nelze akceptovat. Zpochybňuje se v něm pravda o Kristu, když se tvrdí, že tyto pohanské kultury jsou nějakým způsobem zdrojem zjevení a samy o sobě vyžadují úctu, třebaže se vymykají Božímu plánu, který se naplňuje pouze Kristovým Vtělením. Podle hluboce mylného pohledu v Instrumentum laboris je Kristus a kosmos jedno a Bůh se zjevuje i jinak. Toto pojetí je úzce spjaté s panteismem. Je to tedy kult přirozeného světa. Pro nás je však jediným kultem klanění se Bohu, jak nás sám Bůh učí, abychom správně chápali vztah k přírodě i k nám samotným.

Potom je tu otázka významu kněžství.

Jasně se zde zpochybňuje jediné kněžství Ježíše Krista. Z ohledu na tyto domorodé kultury se tvrdí, že prý o duchovní službu se může dělit několik lidí, kteří se střídají. Potom je tu útok na celibát, který je apoštolského původu a představuje především teologické dobro, jehož význam je v tom, že kněz zcela náleží Kristu, je s Kristem a má podíl na Jeho kněžském úřadu.

Kněz je povolán k tomu, aby sloužil mši svatou, obětoval se za spásu duší, cele se odevzdal Kristu. To je to zásadní. Všechny ostatní kněžské činnosti – vyučování, pomoc věřícím v nesnázích, charitativní práce, dokonce obrana Indiánů – jsou jen důsledek, a i kdyby byly neúspěšné, na duchovním poslání kněze by se tím nic neměnilo. Když přijde kněz, přináší zvláštní milost, protože je svátostně připodobněn Kristu, našemu Veleknězi. Lidé víry to velmi dobře vědí a váží si toho.

Je výmluva na úbytek povolání oprávněná?

Ti, kdo prosazují „novocírkev“, si povolání nepřejí. Odrazují od nich, aby tím ospravedlnili vlastní postoj, který útočí na celibát. Není žádnou náhodou, že v této chvíli cílí především na řeholní instituty, třeba takové, které mají mladá společenství a četná povolání. V současné době se šíří video, na němž velmi známá italská řeholní osobnost hovoří o „konci Církve kněží“ a o nových modelech duchovní služby. To je přesně to, co chtějí, je to však protestantský přístup. Nadto není pravda, že už nejsou povolání. To, co na mnoha místech chybí, je apoštolát podporující povolání a modlitba za povolání. Když jsem byl biskupem ve Spojených státech, při každém setkání s kněžími jsem jim připomínal důležitost apoštolátu pro povolání. Jednou mi na konci přednášky pro skupinu kněží jeden z nich řekl: „Nikdy nebudu povzbuzovat mladého muže, aby se stal knězem, dokud Církev neumožní kněžství ženám a nezruší kněžský celibát.“ A v tom je ten problém.

A co lidé, kteří mají v plánu udělat z církve v Amazonii paradigma pro Církev univerzální?

To upozorňuje na jinou významnou otázku. Tento velice nepoctivý postoj prozrazuje světského ducha. Synoda se prezentuje jako záležitost pastorační péče o lid Amazonie, který je třeba evangelizovat, ale němečtí biskupové konstatují jasně, že cílem je revoluce v celé Církvi. To jistě není Boží plán, nýbrž jistý druh ideologie. Essenský biskup Franz-Josef Overbeck nedávno řekl, že po amazonské synodě v Církvi „nic nebude jako dřív.“ (Viz https://www.duseahvezdy.cz/2019/05/09/nemecky-biskup-po-amazonske-synode-v-cirkvi-nic-nebude-jako-driv/#more-23829 – pozn. překl.)

Když hovoříme o revolucích v Církvi: vaše jméno je čas od času zmiňováno mezi jmény „nepřátel“ papeže Františka. Jste často spojován se Stevem Bannonem a obecněji řečeno s bohatými Američany, jimž dělá starosti kritika kapitalismu, a proto se angažují v jakémsi spiknutí, které má „vyměnit papeže“. Tak to popisuje kniha, která nedávno vyšla ve Francii a byla předána papeži při jeho nedávné cestě do Afriky. Co k tomu řeknete?

Když mi vyčítají, že jsem „nepřítelem“ papeže, vždycky žádám, aby uvedli aspoň jednu příležitost, kdy jsem údajně útočil na papeže Františka. Hájení integrity katolické víry jistě nelze považovat za  útok na papeže, pokud je nám jasné, co papež znamená pro Církev. Co se týče toho zbytku, jsou to všechno nesmysly. Když je řeč o Bannonovi, několikrát jsem se s ním setkal, jako s mnoha jinými veřejnými osobnostmi. Nedávno jsem se veřejně distancoval od mezinárodního sdružení, které vzniklo proto, aby evropským poslancům pomohlo jednat v souladu se sociální naukou Církve, a to právě proto, že mělo stále blíž k Bannonově politické činnosti. Bannon chtěl dokonce natočit film o té knize od Frédérika Martela, která se snaží dokazovat, že Církev je bandou pokrytců a kardinálové skoro všichni homosexuálové. Já však musím učit pravdu, hájit pravdu. Nemohu se zaplétat s lidmi, kteří se snaží zničit Církev.

A co američtí kapitalisté?

Žádné spiknutí neexistuje. Je zřejmé, že v každé svobodné společnosti mohou všichni svobodně vyjadřovat své názory a potřeby. I mezi bohatými jsou katolíci, kteří pro Církev mnohé obětují. Mohou říkat, co si myslí, ale nejde o žádný gang proti papeži Františkovi a já určitě nejsem jejich guru, jak se někteří snaží naznačovat.

Pro americkou církev je to turbulentní doba. Je pravda, že stále nepřekonala McCarrickovovu aféru?

Ve Spojených státech je McCarrickův případ stále otevřený, protože nikdy nebylo objasněno, kdo kardinála chránil a podporoval. Mladé lidi zneužíval od počátku své kněžské dráhy. Přesto se z kněze stal biskup, pak byl povýšen do významnější diecéze a konečně se stal kardinálem. To celé má nějaké racionální vysvětlení. Když se tomu nepostavíte, když neobjasníte, jak k tomu došlo a kdo je za to odpovědný, lidé jsou evidentně zklamaní a dezorientovaní. Nejhorší je, že věřící ztrácejí důvěru ve své biskupy. Pro mě bylo vždycky povzbudivé, že i po prvním skandálu v roce 2002 lidé své kněze stále milovali, ale teď je důvěra v biskupy na historickém minimu. Biskupové měli situaci zneužívajících kněží řešit, a najednou propukl McCarrickův případ: nejenže se těchto zločinů dopouštěl, ale byl stále znovu povyšován. To je neuvěřitelné.

V tomto ohledu existuje zásadní problém, na nějž jsem velice citlivý. Slyšel jsem a slýchám dosud, že kanonické právo nebylo schopno tyto případy řešit. To však není pravda. Kanonické postupy pro tyto případy už existovaly: pokud došlo k obvinění, bylo povinné předběžné vyšetřování, po němž bylo na základě toho, co se zjistilo, rozhodnuto, zda se bude či nebude konat soudní nebo správní řízení. Bohužel biskupové, místo aby se drželi církevních postupů, se v případě obvinění pokoušeli brát věci do vlastních rukou. To je vždycky chyba, a tak biskupové nakonec chránili kněze, kteří se dopustili strašlivých skutků sexuálního zneužívání.

Riccardo Cascioli

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/news/cdl-burke-we-must-pray-and-fast-for-the-church-because-we-are-in-a-moment-of-profound-crisis

https://lanuovabq.it/it/burke-nostro-compito-e-annunciare-cristo-e-difendere-la-fede