„Vyznání pravd vztahujících se k nejčastějším omylům v životě Církve naší doby“ [https://pokani.cz/vyznani-pravd/] podepsané kardinálem Burkem, biskupem Schneiderem a několika dalšímu biskupy – skutečný „nový sylabus omylů“ či snad „sylabus nových omylů“ –, které bylo zveřejněno 10. června 2019, mi připomnělo velké dokumenty papežského učitelského úřadu v minulých staletích, kdy vládnoucí papežové znali rozdíl mezi pravdou a omylem, uměli podporovat první a odsuzovat druhé a měli dost odvahy a lásky, aby tyto své soudy šířili mezi kněžími i věřícími. Prozkoumal jsem svůj archív papežských encyklik a jako obvykle mě mé objevy znovu ohromily. Zde jsou dva z nich.

Kolik lidí kdy slyšelo o papeži Piovi VIII. (Francesco Saverio Maria Felice Castiglioni, 1761–1830)? Vládl krátce, méně než dva roky, ale jeho encyklika Traditi humilitati [anglicky na https://www.papalencyclicals.net/pius08/p8tradit.htm] vydaná téměř přesně před 190 lety zaznívá pronikavým poznáním a zápalem. Jako by hovořil o Abú Dhabí nebo pracovním dokumentu pro amazonskou synodu:

„K těmto bludům náleží odporný klam sofistů naší doby, kteří neuznávají žádný rozdíl mezi rozličnými vyznáními a domnívají se, že brána věčné spásy se otevírá všem lidem jakéhokoli náboženství. … Proti těmto zkušeným sofistům je nutno učit, že jedině katolické vyznání víry je pravé.“
Biskupy světa vyzývá:

„Buďte velice pečliví při výběru seminaristů, neboť spása lidí závisí především na dobrých pastýřích. Nic nepřispívá ke zkáze duší více než bezbožní, slabí či nevědomí kněží.“

Pius VIII. se vypořádává s temnotou, kterou rozpoutala Amoris laetitia, jako by tento problém předvídal:

„Chceme rovněž vštěpovat vašemu stádci úctu ke svatosti manželství, aby se nedělo nic, co snižuje důstojnost této svátosti. Ať [věřící] nečiní nic, co by se nehodilo k tomuto čistému spojení, ani nic, co by mohlo vrhnout pochybnost na nezrušitelnost manželského svazku. … Manželský svazek označuje věčné a vznešené spojení Krista s Jeho Církví. Proto je důvěrný svazek manžela a manželky svátostí, to jest posvátným znamením Kristovy lásky k Jeho nevěstě.“

Slovy připomínajícími svatou Kateřinu Sienskou papež nabádá své spolubratry biskupy, aby prokázali svou horlivost, je-li stádce kvůli moderním omylům a revolucím v nebezpečí:

„Máme mlčet, je-li věc křesťanství v tak veliké tísni? Máme se dát zadržet lidskými argumenty? Budeme tiše snášet, že rvou nesešívané roucho Krista Spasitele, jež si netroufali roztrhnout ani vojáci, kteří Ho ukřižovali? Kéž nám nikdy neschází horlivá pastýřská péče o naše stádce, sužované vážnými nebezpečími. Víme, že učiníte ještě více, než žádáme, a že budete zachovávat, rozmnožovat a hájit víru vyučováním, radou, prací a horlivostí.“

Ještě dřívější papež Klement XIII. (Carlo della Torre di Rezzonico, 1693–1769) v encyklice Christianae reipublicae z roku 1766 [anglicky na https://www.papalencyclicals.net/clem13/c13chris.htm] rozvádí povinnosti biskupů. Ostře kárá nemravné knihy i prázdnou filosofii osvícenských myslitelů a připomíná biskupům, že jejich úkolem je bránit základy Církve, střežit depositum fidei a odhalovat vlky, kteří pustoší pole:

„Zejména je vaší povinností stát jako zeď, aby nemohl být položen jiný základ, než který již existuje. Střežte nejposvátnější poklad víry, k jehož obraně jste se zavázali přísahou při svém slavném svěcení. Odhalujte věřícím vlky, kteří plení vinici Páně. Je třeba je varovat, aby se nenechali obelstít skvělým psaním jistých autorů, aby ustalo šíření omylů vychytralými zkaženými muži, jedním slovem aby si ošklivili knihy, jež obsahují věci šokující čtenáře, odporující víře, náboženství a mravnosti a postrádající ovzduší křesťanské ctnosti. Vyjadřujeme své velké štěstí nad tím, že v této věci většina z vás, následujíc apoštolský zvyk a hájíc zákony Církve, prokázala horlivost a bdělost pro odvrácení tohoto moru a nedovolila, aby prostí lidé tvrdě spali a hřáli si přitom na prsou hady.“

Stručně řečeno Klement XIII. odsuzuje ten druh autorů, který papež František chválí, jako je Walter Kasper, Fritz Lobinger, Teilhard de Chardin, Francesca Pardiová či Stephen Walford. Papež Klement nás v souladu se svým jménem jako opravdu milosrdný pastýř varuje, tak jako všichni dobří pastýři, abychom pevnou nauku nikdy nevyměnili za novoty, časem prověřenou spiritualitu za dočasné experimenty a zdravou křesťanskou morálku za pochybné životní styly.

Velice potřebujeme, aby z příštího konkláve vzešel nějaký Klement XV., Pius XIII., Řehoř XVII. či Lev XIV., který by vydal dlouho opožděný sylabus nových omylů, zavedl přísahu proti neomodernismu a obnovil liturgickou tradici Římskokatolické církve. Uzdravení z naší tragické situace bude vyžadovat přinejmenším několik takových papežů, tak jako tomu bylo v době reforem po tridentském koncilu. Deus, in adjutorium nostrum intende: Domine, ad adjuvandum nos festina.

Peter Kwasniewski
Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/blogs/18th-century-popes-warn-of-modern-church-crises-as-if-they-were-alive-today