Biskup Tobin o Gay Pride
24. června 2019 (Human Life International) – První den měsíce června, který si LGBT aktivisté zvolili za svůj „Pride Month“, měsíc hrdosti, připomněl biskup americké diecéze Providence Thomas Tobin [neplést s kardinálem Josephem Tobinem, arcibiskupem z Newarku proslulým liberálními názory mimo jiné i na homosexualitu – pozn. překl.] ve svém tweetu katolickým věřícím, že akce typu „Pride“, jež podle něj „prosazují kulturu a povzbuzují aktivity odporující katolické víře a morálce“, nemají podporovat ani se jich účastnit. Tyto akce jsou „obzvlášť škodlivé pro děti,“ poznamenal biskup.
Reakce na tento spíše mírný tweet byla mimořádná. Do vzniku tohoto článku došlo více než 95 tisíc, většinou velice – některé dokonce agresivně – kritických. Biskup se jen za to, že plnil minimum toho, co zahrnuje jeho úřad – to jest konstatoval a hájil katolickou víru – ocitl v záři reflektorů mezinárodních médií, která ho vykreslila jako odporného šiřitele nenávisti a fanatismu. Články o jeho tweetu se objevily na CNN, v listech Daily Mail a Irish Post a v nesčetných dalších zpravodajských médiích. Slavní herci a herečky na Twitteru ventilovali své pobouření. Starosta města Providence a guvernér státu Rhode Island vydali prohlášení, v nichž biskupův výrok odsoudili. V mnoha článcích se objevil jeden z kněží Tobinovy diecéze, který úpěnlivě žádal homosexuální věřící, aby kvůli biskupovu tweetu neodcházeli z Církve.
Následující den biskup Tobin vydal prohlášení, v němž vyjádřil „lítost“, ani ne tak nad samotným tweetem jako nad způsobem, jak byl přijat. „Katolická církev chová k příslušníkům gay komunity úctu a lásku, stejně jako já osobně,“ uvedl biskup. „Lidé s homosexuálními sklony jsou milované Boží děti a naši bratři a sestry.“ Dodal nicméně: „Jako katolický biskup …mám před Bohem povinnost vést věřící svěřené mé péči a učit víru jasně a se soucitem i ve velmi obtížných a citlivých otázkách“.
Tato znepokojivá epizoda je v mnoha směrech poučná. Některá z těchto ponaučení nejsou bohužel ani trochu povzbudivá.
Především se zdá, že jsme se dostali do bodu, kdy naprosto přímočaré, neemotivní, neosobní a nekonfrontační vyjádření katolické nauky – a mimochodem i mravního zdravého rozumu – se obecně pokládá de facto za netoleranci, fanatismus a nenávist. Organizovaná zášť namířená proti biskupu Tobinovi je – a podle všeho tak byla i zamýšlena – zprávou pro každého věřícího křesťana v zemi: pouhý fakt, že v oblasti sexuality věříte tomu, čemu křesťané věřili vždy, z vás dělá nepřítele a persona non grata. Buď změníte názory a přizpůsobíte se, nebo buďte připraveni na to, že vás budeme štvát tak dlouho, až zmlknete.
Podle mě je však nejnápadnější, jak mírný byl tweet biskupa Tobina. Každému se špetkou zdravého rozumu je jasné, že pochody Gay Pride škodí nevinnosti dětí. A každému, kdo má sebemenší pojem o katolické morálce, je zřejmé, že se životem věřícího katolíka naprosto nejdou dohromady. Biskup Tobin obě tyto skutečnosti konstatovat pokojně a otevřeně beze stopy nepřátelství. Jinými slovy udělal něco, co by měl každý kněz či biskup pověřený vedením stáda dělat pravidelně – poučovat věřící, jak být lepšími katolíky. Vzhledem k tomu, jaké zvrácenosti jsou malé děti při takovýchto pochodech běžně vystaveny, by bylo snadno omluvitelné, kdyby byl biskup použil ostřejší slova.
Jak nedávno poznamenal katolický novinář Phil Lawler, „na tweetu biskupa Tobina je pozoruhodné to, že je tak neobvyklý – že podobná varování běžně nevydávají další biskupové a kněží“. Jedním ze znepokojivých účinků tweetu biskupa Tobina je, že se ukázalo, jak zřídkakdy dnes katoličtí pastýři vyslovují nepopulární mravní pravdy, zejména v sexuálních otázkách. Kdyby naši kněží a biskupové prováděli pravidelnou katechezi věřících o celé katolické mravní nauce, bylo by pro média velice obtížné udělat z tweetu biskupa Tobina celonárodní aféru. Tobin by byl jen jedním z nesčetných dalších biskupů a kněží říkajících přesně totéž.
Zaplavuje nás LGBT propaganda, což obzvlášť platí v červnu, kdy téměř všechny velké korporace používají reklamu s LGBT tematikou, která pak plní naše ulice i vysílací čas. Mnozí obyčejní katolíci samozřejmě nevědí, co si mají myslet nebo jak reagovat. Neuvědomují si, že katolická nauka je zakotvena v autentickém soucitu s homosexuálními osobami, ani že podporuje štěstí a rozkvět jednotlivců i společností, protože ukazuje, jak správně využívat Boží dar sexuality: v láskyplném svazku jednoho muže a jedné ženy orientovaném na plození a výchovu dětí. Jestliže chybějí jasné hlasy z kazatelen předkládající katolickou nauku přesvědčivě a bez omlouvání, poselství, které v této kultuře převládá, mnohé katolíky jednoduše převálcuje. Připadají si poražení, zmatení a zastrašení.
Za toto mlčení platíme velice reálnou lidskou cenu. Jak napsal kardinál Joseph Ratzinger v Listě biskupům o pastoraci homosexuálních osob z 1. 10. 1986:
„Je však vhodné dát na vědomí, že vzdálit se nauce Církve nebo mlčet o ní není, když se někdo chce ujmout takové pastorace, ani známkou pravého smyslu pro odpovědnost, ani pastorační služby. Jen to, co je pravdivé, může být nakonec pastorační. Nepočítat s tímto postojem Církve znamená odepřít homosexuálním mužům a ženám ochotnou službu, kterou potřebují a zasluhují.“
Nauka Církve o sexualitě poskytuje návod na lidské naplnění. Jestliže pastýř mlčí ze strachu, že ztratí společenskou úctu nebo „urazí“ katolíky v lavicích, vydává ovce napospas vlkům.
Přirozenou reakcí na kontroverzi kolem tweetu biskupa Tobina by jistě bylo, kdyby každý kněz a biskup v zemi tutéž zprávu retweetoval nebo přinejmenším vydal veřejné prohlášení, v němž by biskupa podpořil a láskyplně a soucitně vysvětlil katolickou nauku. Jaká by to byla příležitost k evangelizaci! Jak silný by byl takový signál! Místo toho biskup Tobin obklopený vlky připravenými se na něj vrhnout vypadal spíš jako osamělá ovečka než jako pastýř mezi pastýři.
Aby to bylo ještě horší, den potom, co biskup Tobin zveřejnil svůj tweet, jeden neobyčejně prominentní katolický kněz, dokonce poradce Vatikánu, tweetoval jinou zprávu: „Katolíci se před červnovým #PrideMonth nemusejí mít na pozoru“. O den dříve tentýž klerik tweetoval „Šťastný #PrideMonth“. To je mravní slepota, která bere dech. Pro katolické chápání sexuality, které je konzistentní od nejranějších dob Církve, je charakteristická zdravost, plodnost, cudnost, sebeobětování a radost. Oslavy „hrdosti“ hlásají diametrálně protikladné poselství. Je jistě pravda, že potřebujeme kreativně uvažující lidi, kteří by usilovali o pastorační přístupy k homosexuálním osobám se soucitem a láskou, jež by jim pomáhaly dospět k plnosti křesťanské pravdy. Přesvědčivé argumenty dokazující, že účast na naprosto světských veřejných oslavách hříchu je dobrá k čemukoli kromě šíření zmatku za cenu nesmírné škody na duších, však jednoduše neexistují. Obzvlášť odpudivá je pak hypersexualizace dětí, včetně rostoucího očekávání LGBT hnutí, že rodiče budou na „Pride“ akce brát své děti.
Jako katolíci musíme podporovat své pastýře, když hlásají obtížné pravdy, stejně jako vyzývat je, aby se ozvali, pokud mlčí. Petice na podporu biskupa Tobina získala více než 25 tisíc podpisů [stále pokračuje zde: https://lifepetitions.com/petition/support-catholic-bishop-who-is-calling-for-a-boycott-on-lgbt-pride-events ]. To je dobrý začátek. Doufám, že se ke mně připojíte v modlitbě za biskupa Tobina a všechny pastýře Církve včetně mě, abychom byli naplněni statečností, která je darem Ducha svatého, a abychom napodobovali apoštoly v nebojácném hlásání celého evangelia bez ohledu na to, co to nás osobně bude stát.
P. Shenan Boquet
Překlad Lucie Cekotová, mírně zkráceno
Zdroj:
K článku:
1. Nevím, nakolik bylo vhodné, že biskup zveřejnil svůj názor na otevřeném sociálním médiu. Správně čtete: otevřeném. Vidím v tom to otevřené okno Jana XXIII., kterým to všechno oficiálně začalo.
2. Na článku, a obecně na lifesitenews se mi nezdá to neustálé směšování až prolínání Církve a novocírkve (např. „zřídkakdy dnes katoličtí pastýři vyslovují nepopulární mravní pravdy“ a mnoho jiných citátů). Tím je situace zatemněna a popletena.
3. Naproti tomu papež František dělá dobrou práci v tom, že zvýrazňuje to, co je mnoha lidem skryto: stále vyjasňuje oddělení Církve a novocírkve (např. zdejší článek „Vatikán rozprášil další řeholní řád“ – ony řeholnice se zřejmě domnívaly, že jsou součástí novocírkve i Církve a proto se velmi divily, když je František rozprášil). Jasně je toto popletení vidět i na davech, které se shromažďují na Svatopetrském nám.: tito lidé si stále myslí, že Církev a novocírkev je to samé. Papež bojuje jako lev, aby obě společnosti oddělil – a přesto to snad většina stále nechápe.
4. Dost podivné je proto i to, že se mnozí (i lifesitenews) rozhořčují kvůli tomu, co se v novocírkvi děje, ale to, že se něco obdobného děje např. v The Episcopal Church nebo v tuzemské Církvi československé husitské, je nechává chladnými.
Dotaz.
Cim dal casteji se setkavam s terminy Cirkev vs novocirkev. Stejne vyrazy jsou i ve Vasem prispevku.
Prosim, vysvetlil byste mi, jak to spravne chapat? Nakolik jsou podle Vas C. a nc oddelene a prolinaji se vubec, nebo to je z podstaty veci vyloucene ? Papez je papezem novocirkve a Cirkev papeze tedy nema? Jak je to podle Vas s hierarchii a strukturami Cirkve a novocirkve? Kdo se muze povazovat za clena Cirkve a kdo uz ne? Jak byste definoval C.a nc? Otazek by byla spousta…a chapu, ze odpovedet nelze jednou vetou. Ale asi vite o co mi jde, jdou vazne vsechny tezkosti vericich dnesni doby, zda se mi tak trochu zjednodusovat takto? Treba ano a mozna se vubec nejedna o zjednodusovani. Dekuji za odpoved a nazor.
Odpověď je velmi jednoduchá: praktické oddělování Církve a novocírkve není okamžité, ale postupné. Formálně k oddělení došlo už dávno – otevřením okna Janem XXIII. (zdnešněním) a kodifikací na posledním koncilu. Mnohé otázky s tím spojené musejí být teprve vyřešeny: např. otázka papeže, otázka svátostí a p. K tomu nikdo z nás ani odjinud není kompetentní. Musí to řešit a bude to řešit Církev. Nevíme kdy a jak. Novocírkev má jasno: papež je její a její svátosti jsou platné. Mezi věřícími je zmatek, velmi mnozí o oddělení vůbec nevědí. Nemá v tom jasno ani zde hojně citované lifesitenews ani většina těch, kteří na těchto stránkách se např. rozhořčují nad mnohými novými praktikami novocírkve.
Děkuji za odpověď.
Nevím. Nejsem si jistá, že pojem novocírkev (koncilní sekta apod.) situaci nějak zvlášť vyjasňuje. Co by z toho vlastně vyplývalo? Každopádně by to chtělo mít pečlivě definované pojmy („Církev“ se používá v různých významech) a formulované argumenty.
Situace je sice pro obrovské množství lidí vč. Vás nejasná, ale to jen proto, že nevnímají některé pojmy, které jsou jasné. Jako např. pojem Církev, jehož definici zřejmě neznáte (že se používá v různých významech, stejně jako mnoho jiných – biskup Klásek nebo biskupka Šilerová – na věci nic nemění). A myslím, že pojem novocírkev je také přesně definovaný, a to dokumenty posledního koncilu, zrozená zdnešněním Jana XXIII. Nevím, nakolik je sama znáte a nakolik jim rozumíte. Sice nemám rád výraz konc. sekta, ale pro novocírkev je příznačné, že snad každého, kdo se uvedenými definičními dokumenty kriticky zabývá, ostrakizje = příznak sekty. Obrovská masa lidí rozdíl mezi Církví a novocírkví vůbec nepozoruje, stačí jim, že si při nové mši (kdy jim sloužící ještě řekne, že konají to, co Církev konala vždy) zazpívají starou Bože, cos ráčil; vše je pro ně v pořádku. Možná, že pokud byste si jako filosofka s „kritickým myšlením“ a snad jako znalkyně dřívejších mešních textů dala práci s texty novými, byla byste velmi překvapena.
Ještě bych si dovolil uvést tři nutné atributy novocírkve: kolegialita, náboženská svoboda a ekumenismus. Pokud by Vám to připomínalo rovnost, volnost a bratrství, nemýlila byste se. (Kristova) Církev žádný z těchto atributů nemá. Nakonec, papež Benedit XVI. otevřeně prohlásil, že osvícenství je jedním ze základních kamenů evropské civilizace.
Pokud by se měl dát dělení na Církev a novocírkev nějaký reálný obsah, pak asi tento: poprvé v historii se podařilo křížením nejúčinnějších herezí dospět do stádia, kdy tahle směs – modernismus – nerozlučně splynula s Církví samou. Dosud se hereze projevovaly vždy pouze lokálně a daly se relativně jednoduše operovat. Chtít dnes operovat modernismus by znamenalo octnout se po jistém čase na pitevně.
Z hlediska Církve to znamená rozvolnění vztahu zachyceném v krédu: „Credo in Spiritum Sanctum, sanctam Ecclesiam catholicam“. Místo Ducha svatého nastupuje kolektivní, byrokratizovaný řídící proces při zachování fasády náboženství: tedy místo vztahu k Bohu, nastupuje třeba katechetistická propaganda s pojmy „Bůh“, „Ježíš“, „Marie“, atd.
Obrazně by se to dalo přirovnat k bolševismu, který si během války nasadil fasádu svatosti a vlastenectví a přitom zůstal bolševismem, tedy bez vztahu jak k Bohu, tak k čemukoli reálnému – národu. A který záhy postoupil k chruščovismu a vyhlazování křesťanství. Tohle mimochodem tvoří z části kulisy, v nichž se víceméně dezorientovaní katolíci rozhodli rozpoutat teologizující spory, které z podstaty věci nic řešit nemohly a dnes víme, že ani nevyřešily. Spadá tam i úplně nepovedený koncil (že byl k ničemu se ani dnes nesmí říkat) s hádkami o jáhna, jak je poznamenáno zde:
http://www.duseahvezdy.cz/2019/06/30/objasneni-pravd-vztahujicich-se-k-nejcastejsim-omylum-v-zivote-cirkve-nasi-doby/#comment-100843
Vážení!
Velice se omlouvám, nechci nikoho soudit, ale rád bych zde sdělil určité věci, o kterých již delší dobu přemýšlím.
Ano, přesně tak – kdyby se za biskupa Tobina jednotně postavil celý katolický klérus, již by pro média nebylo tak snadné na něho útočit, protože katolíků je na světě přes 1mld, to je nějakých potenciálních diváků a voličů (v případě propojení mezi politikou a médii).
Podle mě, ale mohu se zcela mýlit, za úspěchy v tažení proti mnohdy údajným pedofilním skandálům v Katolické církvi, za úspěchy v mediálních útocích proti Církvi, za úspěchy v diskriminaci pravověrných katolíků na Západě, atd., si částečně může Církev sama jako celek. Kdyby totiž celý katolický klérus a všichni katolíci shodně a jednotně hlásali zdravou pravověrnou tradiční katolickou nauku, pak by si na Církev nebo na věřící jen tak někdo netroufnul a kdyby ano (to pak většinou silný mocný nepřítel), měli by věřící daleko více podpory a zastání nejen u Církve ale jistě i u Pána. Ale tím, že je Církev v Pravdě nejednotná, od ní do určité míry vzdálená, vnitřně rozbitá a navíc svolná ke kompromisům se světem a s kdekým, tak je pro kdekterého nepřítele (i slabého) snadným terčem a soustem. (Každé království vnitřně rozdělené, pustne.) Nejednotnost, vnitřní rozbitost a kompromisnictví napomáhá k vnitřnímu rozkladu, kterého je pak ze strany nepřátel snadnější docílit.
Dnes často slýchávám, jak jsou i jednotlivé farnosti rozbité na tábory. Podle mě je tomu také proto, že Církev nehlásá a nežije zdravý tradiční katolicismus. Ten byl nahrazen modernismem a liberalismem, tudíž každý si smí dělat, co se mu zlíbí, pak tato skupina farníků to chce dělat takto, tamta skupina onak, co člověk to názor a už vznikají tábory. Kdyby se učila a žila zdravá tradiční nauka, všichni by věděli, jaká je Pravda, že se s ní nemůže hýbat a že hlavní slovo má kněz, a tečka. Pak by se těžko stávalo, že kněz o něčem v rámci svých pravomocí a nauky ve farnosti rozhodne, a sesype se na něho pytel stížností adresovaný biskupství. Pak by se těžko stávalo, že jakýsi “vikariátní zástupce“ se doslova vysměje tradičním papežským dokumentům. Atd.
Jak zjišťuji, tak mnozí katoličtí kněží vědí, že je v Církvi s nauku něco v nepořádku, Tradici i do určité míry znají, ale mlčí, a mluví a jednají jako modernisté. Znovu říkám, že nechci nikoho soudit nebo mu křivdit, ale domnívám se, i když se pochopitelně mohu zcela mýlit, že někteří výše zmínění kněží mlčí, protože se bojí následků. Kdyby si jako někteří lidé prošli s vážným zdravotním postižením 6-ti letou tvrdou šikanou na škole a ještě by pak museli bránit slabšího kamaráda, který by jim později vrazil kudlu do zad, kdyby si pak prošli velkými zradami a tunely od přátel, pak dlouhodobou hospitalizací, při které by se k nim část personálu chovala jako k tomu nejhoršímu dobytku, tak by je ta zbabělost přešla. Jenže oni pravděpodobně nejsou a nikdy nebyli zvyklí nastavovat vlastní kůži, přitom co nejhoršího jim církevní vedení může udělat? Podle mě maximálně to, že je laicizuje. V takovém případě, když mají ruce a hlavu, by si šli vydělávat jako každý normální pracující člověk. Pokud vím, tak i sv. ap. Pavel si sám vydělával a přitom hlásal Evangelium…….
Bůh všem žehnej.
A ještě malý dovětek:
Kněz hlásá nezdravou nauku plnou modernismu a liberalismu. Když pak o něčem v rámci svých pravomocí rozhodne a některým farníkům se to znelíbí, sesype se na něho vlna kritiky, stížností, až třeba nakonec bude muset z farnosti odejít, nebo se dokonce i psychicky schrastí. Pak dochází k neuvěřitelnému jedinečnému paradoxu, a sice dravý vlk je trhán vlastními ovcemi, které rozhání. Že by revoluce požírala své děti?……
Biskup Tobin je hrdina dnešní Církve, že dokáže hlásat pravdu i proti většinové protikřesťanské společnosti. Kéž by takových biskupů bylo více. Modleme se za ně. Musí snést obrovský mediální tlak dekadentní společnosti. Kdo z laiků by to vydržel? Myslíte, že aktivisté LGBT někdy slyšeli o Sodomě a Gomoře, co se tam dělo a jak to skončilo?
Pani Lucie Cekotová, ďakujem veľmi pekne za skrátený preklad tohto článku. Petíciu sme spolu s manželkou podpísali a ja som s touto petíciu zoznámil aj čitateľov časopisu PriestorNet.
Takzvaný Dúhový pochod sa konal aj v Bratislave. Médiá si pochvaľujú tohtoročnú rekordnú účasť. Vidno, ako mediálny a politický tlak mení spoločenskú atmosféru i zmýšľanie mnohých ľudí – natoľko, že kritických hlasov je čoraz menej, alebo ich čoraz menej počuť. Kto dnes povie, že kráľ je nahý? Kto povie, že Dúhový pochod je prezentáciou vulgárnosti, exhibicionizmu a zvrátenosti?
Viac o tom píšem v článku:
http://www.priestornet.com/2019/07/duhovy-pochod-hrdost-hanba.html
K pochodu máte navíc prezidentku, která prosazuje hodnoty evangelia. Alespoň se to tak říká:
Jeden z paradoxů dnešního Slovenska: Zuzana Čaputová a její rodina, která se jeví jako zcela nepostižená křesťanskými rituály, prakticky prosazuje hodnoty evangelia, zatímco současná vládní garnitura, která se ke křesťanství hlásí a je církvemi podporována, prosazuje většinou pravý opak.
Např. zde se prakticky prosazuje evangelní hodnota skromnosti, lidskosti a mnohé další:
https://web.archive.org/web/20190724074943/https://www.facebook.com/photo.php?fbid=773283053069994%26set=a.129544344110538%26type=3
Neviem, či to myslíte vážne, alebo ironicky, ale pravda je niekde inde (pravdepodobne nemáte dosť informácií).
Zuzana Čaputová zastáva tvrdé liberálne postoje, ktoré sú v príkrom rozpore s duchom evanjelia. Bola členkou strany Progresívne Slovensko, ktorá presadzuje napríklad registrované partnerstvá homosexuálov (jej predstavitelia boli aj na bratislavskom dúhovom pochode).
Druhou vecou je, že má výraznú finančnú a mediálnu podporu. Ako politička je doslova marketingovým výtvorom, veď ešte pred rokom o nej takmer nikto nevedel, širokej verejnosti bola neznáma – a zrazu vyhrala prezidentské voľby.
Marketingovým ťahom bola aj jej cesta mestskou dopravou (cestovala s ochrankou a podľa všetkého aj s novinármi). Napokon, všimnite si, že šla na divadelné predstavenie „Príbeh geja, príbeh lesby“, ktoré sa konalo ako sprievodné podujatie tzv. Pride týždňa.
K prezidentským voľbám na Slovensku:
http://www.priestornet.com/2019/04/prezidentske-volby-hovorme-o-zlyhani.html
Já si o tom myslím svoje. Chtěl jsem jen poukázat na to, jakým způsobem se otevřeně blasfemický levý liberalismus přetřel maskou „duchovna“ a nevím jak na Slovensku, ale u mnohých českých katolíků dokáže paní prezidentka vybudit až mystické vytržení svými „evangelními hodnotami“…
Súhlasím s Vami. Mnoho ľudí je dnes pomýlených… Ako pozorujem, české médiá hlavného prúdu našu prezidentku vychvaľujú – asi vedia prečo.
V Kolumbii teď řeší případ, kdy v Medellinu pokřtil kněz 17měsíční díte dvou leseb, které se i oficiálně v té matrice uvádějí jako „matka 1“ a „matka 2“. Obě byly u obřadu s tím, že „jsme jedna rodina a křest s účastí pouze biologické matky by znamenal, že jako rodina uznáváni nejsme.“