Illinoiský biskup zakázal propotratovým zákonodárcům přistupovat ke svatému přijímání
Biskup Paprocki
SPRINGFIELD, Illinois, 6. června 2019 (LifeSiteNews) ― Biskup Thomas John Paprocki ze Springfieldu v americkém státě Illinois rozhodl, že členové zákonodárného sboru státu, kteří podporují schválení nového illinoiského potratového zákona, nesmějí v jeho diecézi přistupovat ke svatému přijímání, a kněžím výslovně zakázal podat svaté přijímání jak předsedovi Senátu, tak předsedovi Sněmovny.
„V souladu s kánonem 915 Kodexu kanonického práva … nebudou v diecézi Springfield v Illinois připuštěni ke svatému přijímání předseda Senátu státu Illinois John Cullerton a předseda Sněmovny Michael J. Madigan, kteří umožnili schválení zákona o potratu z roku 2017 (sněmovní předloha č. 40) a zákona o reprodukčním zdraví z roku 2019 (předloha Senátu č. 25), protože zatvrzele setrvávají v podpoře odporného zločinu a velmi těžkého hříchu potratu. Dokazuje to vliv, který uplatňovali ve svých vedoucích funkcích, i jejich opakovaná hlasování a neústupná veřejná podpora práva na potrat v dlouhém časovém období,“ napsal Paprocki v prohlášení z 2. června 2019.
„Tyto osoby mohou být ke svatému přijímání znovu připuštěny teprve tehdy, až se z těchto těžkých hříchů budou skutečně kát a nadto poskytnou vhodné zadostiučinění za škody a pohoršení, nebo to přinejmenším vážně přislíbí, podle mého úsudku nebo úsudku jejich diecézního biskupa po konzultaci se mnou nebo mým nástupcem,“ pokračuje prohlášení.
Paprocki do interdiktu zahrnul i další propotratové politiky státu, třebaže je nejmenoval: „Prohlašuji, že katoličtí zákonodárci Generálního shromáždění státu Illinois, kteří spolupracovali se zlem a dopustili se těžkého hříchu hlasováním pro kterýkoli zákon podporující potrat, nesmějí přistupovat ke svatému přijímání, pokud se podle kánonu 916 Kodexu kanonického práva nejprve nesmíří s Kristem a s Církví.“
V pátek 31. května illinoiští zákonodárci poslali senátní předlohu č. 25 známou jako zákon o reprodukčním zdraví k podpisu guvernérovi. Bezostyšně propotratový zákon hodlá chránit „základní právo jednotlivců na autonomní rozhodování o vlastním reprodukčním zdraví“. V Senátu prošel poměrem hlasů 34:20. Demokratický guvernér J. B. Pritzker slíbil, že zákon, který tvrdí, že „oplodněné vajíčko, embryo ani plod nemá žádná individuální práva“, podepíše. Ihned po jeho podpisu zákon nabude účinnosti.
Podle organizace Thomas More Society nový illinoiský zákon o reprodukčním zdraví umožní potrat z jakéhokoli důvodu po celých devět měsíců těhotenství, odstraní omezení týkající se zařízení, kde se potraty smějí provádět, umožní provádění potratů nelékařům, podkope a ohrozí právo na námitku svědomí institucí i jednotlivců, ohrozí jakoukoli významnou regulaci potratových zařízení, vyžaduje, aby soukromé zdravotní pojištění zahrnovalo hrazení všech potratů, a to bez výjimky, včetně výjimek pro církve a další náboženské organizace, eliminuje jakékoli požadavky na vyšetřování úmrtí plodu nebo úmrtí matky v důsledku potratu, ruší zákon zakazující provize za odesílání žen na potrat, ruší zákon z roku 1995 o povinnosti vyrozumět o potratu rodiče nezletilých dívek, který vedl ke snížení potratovosti nezletilých v Illinois od roku 2012 o 55 procent, a nutí rodiče k hrazení potratu jejich nezletilých dětí.
Již 28. května vydal Mons. Paprocki tiskovou zprávu, v níž navrhovaný zákon označil za zlo. „Odsuzuji těžce nemravný krok illinoiské Sněmovny reprezentantů, která schválila senátní předlohu č. 25, označovanou vysoce zavádějícím názvem ,zákon o reprodukčním zdravíʼ a zamýšlející prohlásit potrat za základní právo,“ napsal v ní.
Další tiskovou zprávu odůvodňující jeho rozhodnutí vydal biskup 6. června: „Eucharistie je nejposvátnějším aspektem naší katolické víry. Písmo svaté varuje: ,Kdo by tedy jedl tento chléb nebo pil tento kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.ʼ Podporovat legislativu, která s dětmi v děloze nakládá jako s majetkem a umožňuje jejich zabíjení z jakéhokoli důvodu a kdykoli, je špatné. Doufám, že se tito zákonodárci smířili s Církví, aby mohli ke svatému přijímání opět přistupovat, a modlím se za to.“
Podle tiskové zprávy ze 6. června Paprocki, který je sám kanonista, svůj dekret před vydáním konzultoval s dalšími církevními právníky. „Očekávám, že kvůli vydání tohoto dekretu budou někteří lidé poukazovat na vlastní selhání Církve v souvislosti se zneužíváním dětí,“ řekl Paprocki. „Tentýž spravedlivý hněv, který v nás vyvolává zneužívání nevinných, by nás však měl vést i k bouřlivému odporu proti legalizaci vraždění neviňátek před narozením.“
V roce 2018 biskup Paprocki zakázal svaté přijímání illinoiskému senátorovi Dicku Durbinovi za to, že hlasoval proti zákonu, který by byl před potratem chránil děti od 20. týdne těhotenství.
Dorothy Cummings McLean
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Dvě roviny: HPŽ a novocírkevní. Z hlediska lifesitenews je to významná a dobrá zprávu pro jejich boj (v USA jsou někde i dobrá poslední zákonná opatření). Z hlediska novocírkve zpráva ale velký význam nemá. Možná si, snad i mnozí, ale myslí, že má. Že je to krůček, byť malý, k návratu novocírkve do lůna Církve. Obávám se, že je to jen útěšný sen. Jak by takový návrat měl vypadat? Těch stovek dokumentů (vč. několika koncilních), a tisíců a desetitisíců stanovisek, co s nimi (nelze je znovu probírat, co z nich ano a co ne). Co s celým novoprávem a statisíci soudních rozhodnutí? Co se svatořečením mj. i posledních papežů? Kdo by všude přestavoval liturgický prostor? Co s liturgickými obřady a texty po celém světě (je znám případ kněze, který poslušně recituje celý NOM, jen slova proměnění latinsky – a mnozí, i kněží jej považují za postiženého, lid novocírkevní i proti takové maličkosti hlasitě protestuje). Co s novým kalendářem? Ten odklon během půlstoletí je trvalý, masivní a stále se prohlubující. Odvažuji se proto myslet si, že nevratný, že návrat je pouhým útěšným snem. Z tohoto hlediska je tedy rozhodnutí zmíněného biskupa v tom oceánu odklonu naprosto miniaturní.
Když čtu tento příspěvek, mrazí mě v zádech. Pisatel totiž zapomněl na teologii a vzdělávání. Novocírkevní fakulty a školy jsou plně prosyceny novým duchem. Co by dělali teologové celého posledního půlstoletí? Kam by se poděly jejich spisy? Knihy, které plní příslušné prodejny, knihovny? Skutečně myslím, že je to jen sen. I když – situace po porážce Německa r. 1945 a po porážce komunismu r. 1989 nějaké rysy takového návratu měly …
Rysy „návratu“ po r. 1945 a po r. 1989? Nebuďme optimisté.
Co se týče poválečných let, tak určitě ne třeba naše Národní fronta doplněná karteziánskou metodou Karlovy univerzity a na katolickém poli překladem Integrálního humanismu. Snad jedině lidé jako Adenauer – který byl ovšem záhy všeobecně označen za reakčníka a zapomenut. A kromě něj toho mnoho nezbude.
A r. 1989? K jisté realistické pozici se dospělo v pozdních fázích na území spravovaném (likvidovaném) marxismem. Ta ovšem nikdy neměla větší dosah a dnes už ani není příliš slyšet. Tedy stadium jevící se ještě pokročilejší než doba poválečná. A sama Církev se nachází uprostřed stále se zostřující krize…
Výborně, a teď je řada na naše zákonodárce!