Obrana katolických blogů
Poznámka překladatelky: Prosím laskavé čtenáře, aby si místo OnePeterFive do následujícího textu dosadili Duše a hvězdy.
Někteří lidé za současné krize v Církvi kritizují ty, kdo odhalují pravdu. Tvrdí, že je lepší žít dobrým katolickým životem, jak nejlépe to jde, a veškeré zprávy ignorovat. „Lépe nevědět,“ říkají třeba. „Kdo se moc ptá, moc se dozví.“ Zapomínají však na to, že žít dobrým katolickým životem nebo se informovaně rozhodovat, kam máme chodit na mši, komu máme naslouchat a jaké modlitby se máme modlit, je bez lidí, kteří odhalují pravdu, nemožné. V zásadě jde o obdobu tvrzení: „Nebylo by lepší prostě nevědět, co je hřích? Pak bychom za něj nebyli odpovědní.“ A i když někdo skutečně vede svatý katolický život, jiní možná ne, a ti stále potřebují pomoc.
Někteří lidé pravdu už našli a žijí ve společenství, které ji miluje. Ti, kdo mají to štěstí, že jejich farnost je silně pravověrná, jako ta, do níž patřím já, možná nepotřebují duchovní rady nebo bystré články na blogu, jako je OnePeterFive, aby vedli dobrý katolický život. Je však smutnou skutečností, že většina katolíků pravdu dosud neobjevila.
Kolik katolíků v pátek činí skutky pokání formou zdrženlivosti od masa nebo jinak? Kolik katolíků ví, že „svoboda vyznání“ je špatná? Kolik katolíků ví, že trest smrti je legitimní? Skutečnost je taková, že mnozí katolíci potřebují pravdu a je důležité, aby se k nim dostala.
Ve světě, kde jsou informace nesmírně snadno dostupné, má blud mnohem více prostoru, a proto je třeba dát mnohem více prostoru i pravdě. Jestliže blogy jako OnePeterFive přinášejí zprávy o tom, co dělá papež, i když to je špatné, mají k tomu důvod. Existuje mnoho špatných blogů, z nichž některé nepochybně šíří lži, ale nemůžeme šmahem odsoudit všechny. Čím více je zla, tím víc dobra se musí stavět proti němu; čím více nactiutrhačných zpráv, tím víc pravdivých jim musí klást odpor.
Internet nemůžeme jednoduše bojkotovat a tradiční blogy zrušit. Lidé budou na internetu tak či tak, a proto musíme pokračovat. Musíme nadále šířit pravdu a doufejme, že i moudrost. Musí nás být i nadále slyšet. Téměř každý článek, který tradičně katolický blog jako OnePeterFive zveřejňuje — ano, i zprávy o zneužívání a jiných skandálních věcech —, je k něčemu dobrý. Někdo, kdo měl vždycky štěstí na skutečně důstojnou liturgii, jako jsem já, může novus ordo snadno pokládat za docela pravověrný a nad občasnými excesy mávnout rukou jako nad něčím ojedinělým a nikoli rozšířeným. Na příbězích jiných lidí, článcích, komentářích a katechezích si však člověk uvědomí, že excesy jsou všude a s novus ordo je skutečně něco špatně, což mu možná konečně poskytne motivaci najít si tridentskou mši.
I papež zasluhuje kritiku. Je až příliš snadné chovat se k němu jako k Bohu, jímž není. Mnoho lidí má nesprávné představy o papežské autoritě, a i těm je třeba se bránit. K legitimním autoritám máme mít úctu a chránit dobré jméno druhého, a papeže obzvlášť – ale papež František aktivně zabíjí naši víru. Máme mít k papeži úctu, modlit se za něj a nemáme ho hanět. Ale pokud dělá něco špatného, neměli bychom mlčet jen proto, abychom chránili jeho dobré jméno.
Bylo by to jiné, kdybychom měli svaté biskupy, kteří se starají o naše duše. Nemáme. Bylo by to jiné, kdyby byl Druhý vatikánský koncil dopadl jinak. Nedopadl. Bylo by to jiné, kdyby papež stále vyzýval k hlásání evangelia. Nevyzývá. Žijeme v době, kdy je nutné, aby se někdo zastal pravdy – aby někdo něco řekl.
To je to, co dělají tradiční bloggeři. Dělají to, protože jsou katolíky a záleží jim na tom. Nejsou dokonalí a dopouštějí se chyb, ale snaží se ze všech sil šířit pravdu. Nebudou-li to dělat oni, tak kdo?
Thomas Greninger
Překlad Lucie Cekotová
O autorovi:
Thomas Greninger je studentem střední školy v arcidiecézi Portland v Oregonu. Je nejstarším dítětem početné rodiny. Rád píše eseje a básně a prohlubuje své znalosti víry.
Zdroj:
Chvála Kristu!
Také někteří věřící říkají, že je lépe se jen “modlit a mlčet“. Mlčet je pochopitelně pohodlnější a “méně riskantní“, neboť když upozorňujeme na chyby a kritizujeme, může se stát, že někomu ukřivdíme, atp. Jenže kdo nic nedělá, nic nepokazí. I přehnaná nebo neoprávněná kritika může adresáta k něčemu dobrému posunout, bude-li v něm pokora a sebekritičnost. Vzpomínám si na slova jedné moudré osoby ve smyslu, že “zlo zvítězí, když dobří lidé budou mlčet“. Snaha o to, aby se věřící jen modlili a mlčeli, může být snahou o umlčení pravdy a prosazení lži. Mlčení ostatních je přijatelné pro ty, kdo jsou ve tmě, snaží se o rozvrat, nesnesou kritiku a není v nich pokora. I papeže je třeba upozorňovat na jeho případné přešlapy, neboť se bude před Bohem jednou velice zodpovídat a může být přísněji souzen, než ostatní věřící. Nestojí v Bibli něco v tom smyslu, že když neupozorním druhého na jeho hřích, bude Bůh jeho následky vyžadovat i z mé ruky?…..
Jenže někteří věřící, a nebude jich málo, informacím o papežových, biskupových …. přešlapech prostě nevěří a věřit odmítají, naopak tyto informace, často navzdory důkazům, přijímají jako pomluvy a snahy uškodit Církvi. Člověk šířící tyto informace má pak pocit, že ostatní si myslí, že neustále lže nebo se stal obětí pomluv, které dál šíří. A na to již často nemám sílu. Když se ostatní přece jenom přesvědčí, že kritická informace, týkající se papeže nebo biskupa, apod., je pravdivá, přijmou to někdy s tím, že když to tak činí nebo říká papež nebo biskup, pak to tak je a je to v pořádku. Jako příklad uvedu, jak jsem jednou jedné věřící říkal o zlu svobodného zednářství a dodal jsem, že i jeden konkrétní biskup nebo kardinál, již nevím přesně, byl členem svobodných zednářů, reakcí nebylo odsouzení jeho členství v této společnosti, ale tvrzení, že svobodné zednářství nemůže být špatné, když jeho členem je i tento biskup či kardinál. Já tomu říkám “syndrom neomylnosti“ – mnozí věřící si myslí, že když je papež podle dogmatu za určitých podmínek neomylný, tak je neomylný vždy, všude a ve všem, stejně jako ostatní církevní hierarchie……
Pozdrav Pán Bůh.
Opět děkuji za tento článek. A snad mi nikdo nebude mít za zlé, pokud se pokusím jej ještě vylepšit v jednom směru. A to v tom smyslu, že autor používá slovo pravda v jednotném čísle. Pak by bylo asi lepší psát Pravda, neboť On je Pravda. V článku by ale bylo vhodnější užívat na patřičných místech množného čísla, t. j. „pravdy“. Je mnoho pravd. Neskutečně mnoho. A nepravd je ještě daleko víc, ke každé pravdě lza vyslovit velké množství nepravd. Ale to jen tak mimochodem. Jak tedy se dopátrat v dané věci k pravdě o ní? Někdy je to velice těžké. Je mnoho okolností a sil, které svádějí k nepravdám. Není to jednoduché. Vždyť skoro každá věta je pravdivá nebo nepravdivá (to jen u novovíry řčlověk často neví, jak to je – věta může být i nesmyslná). Vůbec často není ješdnoduché dopátrat se pravdy o dané věci. Člověk se v tom musí cvičit celý život. A ještě, jak autor správně píše, mu to dnes mnozí zakazují.
Máme hlásat Kristovo evangelium je-li to vhod či nevhod.Každý, kdo přijal svátost biřmování, je POVINEN hájit čistou nauku Církve. Takže argument „raději nevědět“ před Bohem v žádném případĕ NEOBSTOJÍ!