Medializace tématu zneužívání – nazývat věci pravými jmény
Hned na úvod si dovolím položit řečnickou otázku, která v sobě obsahuje samotné jádro celého textu: Je rozdíl mezi nezametáním a cílenou dechristianizací? Je. A velký.
Protože se jedná o dvě věci, neměly by se směšovat ani zaměňovat. Když mluvím proti druhému, neměl by mě nikdo podezírat, že prý mluvím proti prvnímu. Takový dojem by byl unáhlený. Nehájím zametání pod koberec, neomlouvám neomluvitelné. Ale mluvím proti řízené (mediální mainstream je záležitost zcela a účelově řízená) dechristianizaci společnosti, dechristianizaci, na kterou doplatí sama společnosti, dechristianizaci, která je též proviněním proti Ježíši Kristu a jeho učení, proti samotnému Bohu.
Po pár měsících jsme opět svědky celosvětové mediální kampaně obsahující poukazy na hrozné činy, v pár případech dosvědčených, většinou se jedná o sedmdesátá léta, ve většině případů pak informace o podání žaloby, o vzniku podezření apod. To je jedno, účinek na podvědomí čtenáře bude vždycky stejný. A když se opakovaně, vždy s několikatýdenními pauzami, medializuje stále tentýž případ, účinek na podvědomí čtenáře se násobí, jak kdyby to bylo případů více. A pak už jen stačí vyjádřit pouhou obavu, čtenář se rozhořčí ještě víc a jedná. Jak jedná? Co dělá? Resp., co přestane dělat?
Než odpovíme, podívejme se ještě na jinou věc: O co komu jde? O pomoc obětem? O prevenci před dalšími zločiny? O potrestání viníka? Ne. Kdo pracoval v mediální sféře, odpoví, že o toto zde vůbec nejde. A také vyhodnocení současné situace to jasně potvrzuje. A tak tedy, o co jde? Vracíme se zpět k závěru předchozího odstavce: Aby čtenář oněch hrůzostrašných zpráv udělal to, co – jak dokazuje praxe – stále další a další už udělali (takže tato celá kampaň je účinná). Jde v ní o dechristianizaci společnosti skrze vytvoření podvědomého odporu ke křesťanství jako takovému. Úplně jednoduše: V podvědomí čtenáře vznikne postoj, že s takovými (kým? nějakým nevěrným americkým knězem ze 70. let? ne, to čtenář nerozliší. čtenář zobecní, paušalizuje) nechce nic mít. A proto přestane chodit do kostela, přestane přijímat svátosti. A i když to původně neplánoval, jeho osobní soukromá zbožnost půjde také ke dnu, přestože se zpočátku tomu snaží jakýmisi soukromými duchovními aktivitami zabránit. Marně. A média, resp. ti, kteří je řídí, dosáhli svého. Žádné oběti, žádná prevence. To jim je ukradené. Jim šlo o toto: aby co nejvíce lidí přestalo praktikovat křesťanskou víru, potažmo ji ztratili. Aby společnost přestala být křesťanská. Ba co víc, aby měla ke křesťanství odpor. Důkaz? Podívejte se kolem sebe. Čtěte a poslouchejte, uvidíte: Na základě těchto zpráv se v lidech vytvořil odpor ne k samotným zločinům, ale ke křesťanství jako takovému. Na základě těchto zpráv odpadají.
Ano, toto je jediný účinek i chtěný cíl celé té kampaně. Oběti (tentokrát míněny pouze ty skutečné), jsou podruhé zneužívány. Zneužívány k bezbožným cílům dechristianizovat společnost. Odvést od víry a svátostí, nepřímo tedy od Boha. A dostáváme se na duchovní rovinu, která je i v tomto případě tou základní. Na rovinu oné protibožské vzpoury pozdějších padlých andělů a jejich následného boje proti Bohu a všemu Božímu.
Vše je promyšlené, apeluje se na city a smysl pro čistotu, ale ve skutečnosti zde jde o něco jiného. Jako když nacisté vykládali Polákům o tom, že se v SSSR šlape po posvátných obrazech. Na zbožné Poláky to působilo, ale nacistům vychytrale šlo o jiné věci, věci zlé, protipolské. Podobně zde. Vidíme tutéž vychytralost. Celá kampaň působí na charakterní lidi, kteří odmítají zvrácenost, jako Poláci za války odmítali znesvěcování obrazů, a nepřítel je získal na svou stranu k jejich vlastní škodě. Charakterním lidem, kteří pod vlivem této proticírkevní kampaně přestanou chodit do kostela a ke svátostem se směje stejně, jako se Němci smáli tehdy Polákům (nerozebírejme kdejaký detail polsko-ruských vztahů, v přirovnání mi šlo pouze o jeden jediný princip; nehledejme analogii k kde čemu, žádná není).
Jak už jsem psal jinde: Co se stane, když někdo mající vlastní hříchy nekajícně přestane chodit do kostela a ke svaté zpovědi? Hříchy mu zůstanou. Komu to prospěje? Kdo z toho co vytěží? Ledatak Nepřítel lidské spásy, Nepřítel lidstva, Boha.
Co se stane, když někdo přestane chodit na mši svatou? Nebude přítomen oné oběti, jíž bylo lidstvo Nepříteli vytrhnuto, jíž bylo lidstvo vykoupeno z hříchu; nebude přijímat její ovoce, jak by přijímal, kdyby na mši svaté byl? Nebude přijímat Boží dary včetně toho největšího: Eucharistie. Komu prospěje, když člověk – jinak dobrý a charakterní – pod vlivem této mediální kampaně přestane chodit do kostela a přestane se spojovat (udržovat své spojení) s Ježíšem Kristem?
Je nutné dávat si pozor a nenechat se oklamat. Nestát se čtenářem–obětí této kampaně, nenechat se pod jejím vlivem dechristianizovat a odvést od Boha odvedením z kostela, z účasti na farním životě, na liturgickém a svátostném životě. Pán Ježíš založil církev proto, aby se v ní – především skrze svátosti – mohl setkávat s lidmi a oni zase mohli být s ním. Když se nějaký člen církve proviní proti jejímu morálnímu učení, je církev poškozená. Není to její vina, ona není viníkem, je (spolu)obětí viníka – člověka, byť jejího člena. Není důvod ji a její liturgii opouštět a stavět se tak na stranu onoho provinilce, který ji skrze svou zradou taky jaksi opustil.
Když si člověk dá pozor a nenechá se těmi, kdo řídí média, svést; když bude dál věrně chodit do kostela a přijímat svátosti, účastnit se farního a liturgického života, může si přitom vzpomenout a promyslet část jistého rozhovoru vedeného kdysi na téma církev: „Je tam spousta takového… všelijakého“ – „Zajisté, ale taky je tam to nejdůležitější.“
R.D. Josef Peňáz
Text byl převzat z FB profilu autora.
Vďaka za pravdivý a reálny pohľad na problém súčasných dní ľudovít
Ano, obětí odpadlého, zvrhlého kněze není jen člověk, na kterého dotyčný zaměřil svou zvrhlost, ale i Církev. Církev je apostazí a zvrhlostí zraňována a oslabována nebývalou měrou. Zraněná Dcera sionská je ale nepochybně milujícím Otcem pozorována se soucitem, kéž na ni brzy vylije proudy milosti a lásky! Kdy jindy, než nyní bychom se o to měli přičiňovat svou modlitbou a svým pokáním?
https://www.hlavnespravy.sk/dominikan-svojou-reakciou-odrovnal-vsetkych-homosexualnych-knazov-nikto-vas-knazstva-nenutil/1678465#
Otec Peňáz má samozřejmě pravdu. My nesmíme případy, které jsou jasné (exkard. McCarrick apod., nebo i zjevné příapdy zneužívání u nás), bagatelizovat, ale řešit tvdým postihem viníků a pomocí obětem. Na druhé straně existují ale případy vylhané, jak ukazujje nyní osud kard. Pella v Austrálii, nebo u nás P. Kuszaje – to jsou přece také oběti!
U kauz zneužívání jde zhruba o tentýž problém jako u čarodějnických procesů před 300-500 lety. Toto svinstvo nevzniklo v Katolické církvi a není důsledkem její nauky. Vzniklo mimo ni, v křesťanství nepřátelském světě, v tomto nekatolickém prostředí dochází k mnohem častějším a otřesnějším připadům zneužívání (dokonce stále časteji přímo v rodinách) jakožto důsledek tzv. sexuální revoluce 60. let. Vinou mnoha církevních představitelů se tomuto zlu nedostatečně čelilo, byla očividná snaha „přizpůsobit se“ – a výsledek se dostavil v podobě průniku sexuální nevázanosti, deviace, svévole a bezohlednosti dovnitř Církve. Argumentaci je třeba obrátit proti nepřátelským médiím: Je to vaše liberální a neomarxistická ideologie, která stojí u kořene těchto zločinů. Zeptám se ještě jinak: Kolik z těch zvrhlých duchovních, kteří se provinili zneužitím, vyznává pravou katolickou nauku? A budu se ptát ještě dál: Jak to, že v prostředí velkých tradičních kněžských sdružení (FSSPX, ale i FSSP, Institutu Ježíže Krista Krále či Institutu Dobrého pastýře), se zneužívání téměř nevyskytují (vím pouze o jednom knězi z FSSPX tuším z USA nebo z Francie již před lety, ale okamžitě ho vykopli)? Odpověď je následující: Mají ve svých seminářích zcela jinou formaci, než má současná neomodernismem zasažená oficiální církev, formaci autenticky katolickou. Ti, kteří zneužívali, jak dokazuje markantně kauza McCarricka, nebyli věřícími katolíky, jejich falešná (ne)víra je dokazatelná např. z veřejného vystupování McCarricka a jeho vyjadřování. Jsem přewsvědčen, že pravověrný katolík, i když je hříšný tak jako všichni, se až takových strašných skutků není schopen dopustit. Nota bene arcb. Viganó poukazuje na homosexuální mafii uvnitř Církve, dokonce přímo ve Vatikánu, která vše kryje a stará se o to, aby do seminářů pronikala gejovská orientace a pravověrní katolíci modlící se růženec a adorující před Sanctissimem byli vyhazováni (srvn. nyní na lumendelumine recenzi na knihu M. Roseho). Oběti kněžského zneužívání, ale stejně tak i oběti z řad duchovenstva lživě ze zneužívání obviněné, jsou vaším hříchem, vzešlým z vaší ideologie, nikoli naším vzešlým z katolické nauky. U nás jde o vinu jednotlivců, kteří kapitulovali před tímto vaším duchem, případně odpadli nebo se již vloudili do řad kněžstva jako nepřátelé a rozvraceči.
Asi takto
https://www.zasvatenyzivot.sk/list-reholneho-knaza-denniku-the-new-york-times/
List rehoľného kňaza denníku „The New York Times”