Monthly Archives: Leden 2019
Pravověrní katolíci na pranýři nenávisti
Cikáni kradou… Tuto holou větu uslyšíte od nejednoho českého občana. Jenže zkuste to někde publikovat, stačí třeba na facebooku – a nebudete se stačit divit. Problémy, které vám z toho vzniknou, vás mohou přivést až před soud.
Ostatně proč by to mělo překvapovat? Navzdory negativním zkušenostem, které mnozí Čechové s romskou populací mají, je nepopiratelným faktem, že ne všichni Romové kradou, sám znám takové, jejichž příkladný život by mohl sloužit za vzor bílým, někteří jsou i praktikujícími katolíky. Každá dehonestující generalizace rasové nebo národnostní skupiny nebo sociální třídy je podle katolické morálky hříchem pomluvy nebo nactiutrhání. Katolická církev toto v mnoha dokumentech minulosti i současnosti odsuzuje.
Zcela jinak si počínali její odpůrci. Propaganda v nacistickém Německu sugerovala národu, že všichni etničtí Židé bez rozdílu jsou lichváři, podvodníci a zločinci, komunisté zase hlásali, že všichni soukromí podnikatelé, zvaní „buržousti“, jsou vykořisťovateli, vydřiduchy a darebáky.
Cesta do Betléma: král od Východu vypravuje
„I vstoupili do domu a nalezli dítě s jeho matkou Marií; padli na zem a klaněli se mu“ (Mt 2,10).
Byla to jedna z nejhorších cest, jakou jsem kdy podnikl. Sníh, zima a potom déšť, jakmile jsme sestoupili z hor. V jedné hospodě nás okradli. V některých městech se jídlo vůbec nedalo jíst. Šli jsme ale dál, nějak se nám podařilo to celé nevzdat, protože tam pořád byla – ta hvězda, kterou jsme spatřili jednou v noci před mnoha týdny. Zkoumali jsme své záznamy, ptali se jiných, ale ta hvězda se nepodobala ničemu, co jsme kdy viděli. Proto jsme se vydali na cestu. Vyšli jsme něco hledat s jakousi zvláštní vírou, protože ta hvězda určitě ohlašovala něco velikého. Nebyli jsme si ani jisti, co vlastně hledáme. Někteří říkali, že v zemi Židů se má narodit nějaký král. Tak to slyšel jeden z mých společníků, a proto jsme se vydali tohoto krále najít. Opravdu?
Určitě šlo o víc. Ale ta cesta, to putování, jak jsem říkal, bylo těžké, dokonce drsné. Toužil jsem po klidu a pohodlí domova. Nechybělo mnoho a řekl jsem svým druhům: Proč se nevrátíme? Nepřipadá vám to jako hon za přeludem? Viděl jsem, že i oni jsou vyčerpáni – ale ta hvězda! Jak jsme se mohli zastavit, když zářila na nebi s jasem, jaký jsem nikdy neviděl?
