Cikáni kradou… Tuto holou větu uslyšíte od nejednoho českého občana. Jenže zkuste to někde publikovat, stačí třeba na facebooku – a nebudete se stačit divit. Problémy, které vám z toho vzniknou, vás mohou přivést až před soud.

Ostatně proč by to mělo překvapovat? Navzdory negativním zkušenostem, které mnozí Čechové s romskou populací mají, je nepopiratelným faktem, že ne všichni Romové kradou, sám znám takové, jejichž příkladný život by mohl sloužit za vzor bílým, někteří jsou i praktikujícími katolíky. Každá dehonestující generalizace rasové nebo národnostní skupiny nebo sociální třídy je podle katolické morálky hříchem pomluvy nebo nactiutrhání. Katolická církev toto v mnoha dokumentech minulosti i současnosti odsuzuje.

Zcela jinak si počínali její odpůrci. Propaganda v nacistickém Německu sugerovala národu, že všichni etničtí Židé bez rozdílu jsou lichváři, podvodníci a zločinci, komunisté zase hlásali, že všichni soukromí podnikatelé, zvaní „buržousti“, jsou vykořisťovateli, vydřiduchy a darebáky. 

V odmítání těchto paušalizujících klišé se katolíci shodnou se současnými liberály a neomarxisty (i těmi vnitrocírkevními). Jenže u nich se jedná o pokrytectví podobné Voltairovi a dalším osvícencům v 18. století, kteří hlasitě odsuzovali torturu (tj. užívání mučení při výsleších), ale schvalovali, když jejich ochránci ji sami používali proti věrným katolíkům, např. svobodný zednář Pombal v Portugalsku. S něčím téměř identickým se setkáváme v článku jistého Zdeňka A. Emingera „Den, kdy začal nenávidět“, zveřejněném v internetovém magazínu christnet.eu.

Autor, podle údajů redakce magazínu katolík s příklonem k protestantismu, zde líčí příběh fiktivního muže, jehož pojmenoval Adam, který má za ženu Evu. On je nevěřící, ona věřící katolička angažující se v charitě a vůbec ve službě druhým jako opravdová křesťanka. Jednou ale Adam – prý pod vlivem nějakých internetových článků – konvertuje ke katolicismu, jenže nikoli ke křesťanství, k Ježíši, nýbrž k ideologii.

„Býti katolíkem se mu a jeho novým kamarádům vyčerpávalo v tom, jaký a jak silný vztah má katolík k potratům, eutanázii, antikoncepci, sexualitě, k ´teploušům´, k předmanželskému sexu, pahýlům křesťanských mouder vytržených z prachbídných překladů Otců, k válce, ke ´spravedlivému´ násilí, k demokracii, k protestantům, k Západu a k trestu smrti. Eva zpočátku vzdorovala a chtěla diskutovat, ale Adamův misionářský zápal, který mu tak často přivodil dočasné ochraptění, jí bral vítr z plachet. Adamovi se nenávist stala osou života. Obětními beránky se v chronologické řadě stali Romové, lidé bez domova, lidé všelijak závislí, hendikepovaní, vzdělanci, nezaměstnaní, úspěšní, jeho vlastní sousedé, lidé s jinými politickými názory, všichni lidé jiné víry než té ´správné´, Arabové, muslimové… Adam se zabarikádoval v přesvědčení, že nenávist je vlastně příkladné plnění Božího slova a že nenávidět, ať člověka nebo jeho hřích (hrál si s těmi slovy jako žonglér s míčky), znamená milovat člověka tak jaksepatří. Nemeškal. Pořídil si zbraň a nenáviděl dál. Voják Adam v zákopech nenávisti.… Pomalu zjišťovala (Eva), že část lidí z kostela se podobá spíš Adamovi a je v určitých věcech ještě extrémnější….. padla první facka, neboť Eva začala ve své praxi pomáhat obětem domácího násilí….

Adamů, chovajících se k Evám jako k druhořadým stvořením, jsem potkal v životě povícero….“

Mohli bychom uvést ještě další nesmysly z pera pana Emingera, nicméně tyto stačí ke konstatování, že se jedná o záměrnou manipulativní generalizaci na adresu pravověrných katolíků, kteří se přesně podle církevní nauky negativně vymezují proti potratům, antikoncepci, eutanázii, praktikované homosexualitě, mimomanželskému sexu, pornografii apod. Veřejnost má nabýt dojmu, že tento postoj je postojem nenávisti, nebo alespoň k ní vede. Na počátku stojí odsuzování těchto nejaktuálnějších a nejhroznějších hříchů současnosti, na konci potom nenávist vůči všem a domácí násilí. Milé manželky, mějte se tedy na pozoru, když váš muž začne odsuzovat potraty, jednopohlavní vztahy nebo manželskou nevěru, určitě přijde den, kdy podlehne nenávisti téměř proti všem, vás bude fackovat a dopouštět se na vás domácího násilí! A může to platit i naopak. Ženatí mužové, pozor! Když vaše manželka začne chodit na Pochody pro život a angažovat se v hnutí prolife, brzy začne všechny nenávidět a vám jednoho dne hodí na hlavu talíř nebo váleček na nudle. Proto tedy – ať žije Istambulská úmluva, která chce trestat domácí násilí! Ať už se co nejdříve stane součástí naší legislativy!

Takový závěr si nepochybně neinformovaný čtenář z četby Emingerova článku vytvoří. Přitom já mohu potvrdit na základě vlastního pozorování, že právě tradiční katolické rodiny jsou nejkompatibilnější, kde se oba manželé navzájem vůči sobě chovají  s úctou a respektem. Článek jakoby pocházel z dílny Goebbelse nebo Václava Kopeckého (pro mladší generaci: byl to šéfideolog a šéfpropagandista KSČ v padesátých letech). Každý katolík odsuzující potraty, antikoncepci, sodomii, mimomanželský sex atd. zkrátka a dobře podléhá nenávisti, která se bude stupňovat a jednoho dne se projeví též formou domácího násilí v rodině. Proto tedy bijte takové, dokud je ještě čas! Stavějte pro ně koncentrační tábory, odebírejte jim děti apod. P. prof. Piťha právě před tímto varoval a rozhodně nepřeháněl. V nacistickém Německu také začali nejprve s paušalizujícími články o neřestech Židů a s filmy á la „Žid Sues“ – a výsledkem, až veřejnost uvěřila, že „všichni“ Židé jsou lumpové, byly Treblinka, Osvětim a jiné koncentrační tábory. Bolševici zase postavili konfidenta Pavlika Morozova proti „kulakům“: všichni byli zločinci a až tomu občané uvěřili, končili ruští a ukrajinští zemědělci v gulazích nebo na popravištích.

Nikoho nestrašíme, pouze vidíme realitu. Krom toho Eminger naprosto heterodoxně chápe pojem nenávist. Vůbec nerozlišuje mezi nenávistí vůči hříchu a bludu – což je povinnost katolíka, a nenávistí vůči člověku, pachateli zla – což je hříšné. Pro autora inkriminovaného článku – dokládají to mnou uvedené citáty z jeho pera – je však obojí jedno a totéž – obojí stejně zavrženíhodné. Odsuzovat potrat jako zločin a sodomii jako zvrhlost je stejným projevem nenávisti jako odsuzovat ženu, která jde na potrat, nebo člověka s homosexuální orientací.  Toto sugerují neomodernisté pravověrným katolíkům. Z toho tedy vyplývá: nebojujte proti potratům a nežádejte jejich zákaz, neodsuzujte praktikovanou homosexualitu nebo mimomanželský sex, protože tím se dopouštíte nenávisti vůči lidem, kteří toto páchají.

Ve skutečnosti právě nenávist vůči hříchu a bludu a varování před ním je nejvyšším projevem lásky. Vyznavači pokoncilního rozvratu Církve tímto pojmem neustále operují, aniž chápou (spíš nechtějí chápat), že největším projevem lásky k člověku-hříšníkovi je přát mu věčné štěstí v nebi a chránit ho před peklem. Když mu tedy připomínám, že všechna výše uvedená zla jsou dálnicí ve směru k věčnému zavržení, je to projevem lásky. Když mlčím, nebo dokonce jeho jednání schvaluji, abych prý nepodporoval nenávist nebo nediskriminoval, jde o hříšný projev lhostejnosti a pohrdání člověkem, nezájmem o jeho věčnost.

Nespravedlivé generalizace na adresu nás, pravověrných katolíků, dnes vycházejí nejen od genderistů a neomarxistů, ale žel i od pseudokatolických neomodernistů, kteří působí přímo v Církvi. Jestli nechceme, aby se naplnily výstrahy prof. Piťhy, braňme se všude, kde máme možnost, proti výplodem pánů Emingerů a spol. Jsou to nemravné generalizace vůči všem katolíkům zastávajícím správnou nauku, které v minulosti skutečně vedly ke koncentrákům, rozbíjení rodin a ideologicky motivovaným vraždám.

PhDr. Radomír Malý