Rána politické korektnosti: Itálie chce zpět kříže a jesličky ve školách
ITÁLIE, 3. prosince 2018 (LifeSiteNews) – V „otevřené válce“ o jesličky ve školách, jak to popisují italská média, provedlo italské ministerstvo školství protiúder a schválilo instalaci křížů a návrat jesliček do italských školních tříd. „Krucifix je pro mě symbolem našich dějin, naší kultury, našich tradic,“ řekl ministr školství Marco Bussetti na výroční konferenci Federace katolických škol v Římě. „Nechápu, proč by to mělo v našich školách vyvolávat podráždění. Naopak to dětem může pomoci zamyslet se nad naší historií.“
Bussetti není sám. Když jedna škola ve městě Terni severovýchodně od Říma zrušila obvyklou vánoční hru o narození Páně, aby tím vyjádřila respekt k dětem z jiných kultur, italský ministr vnitra Matteo Salvini podle zprávy na portálu Voice of Europe toto opatření zkritizoval jako „idiotství“. „Nejde jen o náboženství,“ uvedl Salvini na Facebooku, „ale i o historii, kořeny, kulturu. Já se nevzdám. Ať žijí a šíří se naše tradice!“
Na situaci ve škole v Terni italskou veřejnost poprvé upozornila představitelka Ligy Valeria Alessandriniová, která uvedla: „Jen respektováním [vlastních tradic] … můžeme dosáhnout toho, aby všichni pochopili, že mohou svobodně praktikovat své náboženství, ale musejí také respektovat dějiny a kulturu země, v níž žijí. Doufám, že děti a mladí lidé v této škole budou smět prožívat nejkrásnější, nejintenzivnější a nejsmysluplnější okamžiky Vánoc spolu se svými vrstevníky a jejich rodiči.“
Síly požadující odstranění všech křesťanských symbolů z italských škol kvůli respektu k jiným kulturám působí v Itálii dlouhá léta. Proti křížům v italských třídách se v roce 2009 vyslovil i Evropský soud pro lidská práva.
Doug Mainwaring
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Tvrdit, že krucifix je jen „symbolem našich dějin, naší kultury a našich tradic“ a vykazovat tak Krista a Jeho Oběť do oblasti historie a folklóru, mi připadá snad ještě urážlivější, pokrytečtější a škodlivější než chtít krucifixy na školách zakazovat.
Taky to ze číst jako explicitní vyjádření, že země vychází z křesťanství.
Itálie, pokud vím, není katolický stát, takže chtějí-li politici kříže ve školách ponechat, nic jiného než odvolávat se na „kulturu a civilizaci“ jim v zásadě nezbývá, alespoň dokud se charakter státu nezmění.
Ad JaB: Ten Salvini říká, že „nejde jen o náboženství, ale i o historii, kulturu atd.“ Nechci být jeho advokátem, ale nepodsouvejme mu to, co neřekl. On nepopírá, že jde na prvním místě o náboženství, tj. o Kristovu vykupitelskou oběť za lidstvo. Faktem ale je, že právě tato největší událost historie, kdy se sám Bůh obětoval pro člověka, má dopad i na formaci národní kultury, civilizace atd. Krucifix ve veřejných budovách včetně škol je samozřejmě prioritně připomínkou úžasné Boží lásky k člověku, která neváhala pro jeho spásu jít až na kříž, ale sekundárně i připomínkou toho, že tento krucifix je také součástí národní kultury a tradice.
Je to neuvěřitelné a je to jen dobře, co se děje momentálně v Itálii. Ale myslím si, že je otázka času, kdy přijde nějaká reakce, která současné vládě „zatne tipec“. Politická korektnost má už hluboké kořeny.
Politická korektnost má hlavně shnilé kořeny, takže dlouhodobě stejně neobstojí….
Nějak nechápu, proč by mělo muslimům vadit slavení narození proroka Isá (v jejich pojetí) z panenské matky Myriam (i dle jejich nauky) a k tomu symbol jesliček.
Často nejde o požadavky muslimů, ale liberální levice, která se jimi pouze zaklíná. Využívají muslimů k rozbití západní společnosti (kterou vnímají jako utlačitelskou), ale už nevnímají, že společnost, kterou by muslimové ustanovili na jejím (a ustanoví, v řadě západních zemí je to jen otázka času), by byla mnohem více utlačitelská, a to zvláště proti jejich dalším chráněným skupinám, například LGBT. Oni vnímají rasové, náboženské a sexuální menšiny jako nový proletariát, a nedochází jim, že ty skupiny mají velmi odlišné zájmy. Nebo dochází, ale západní civilizaci nenávidí víc. Douglas Murray to popisuje velmi dobře v Podivné smrti Evropy. Prezentuje třeba průzkum, podle něhož jsou rurální, venkovské oblasti a maloměsta v Británii mnohem tolerantnější k homosexualitě než velkoměsta – člověk by to čekal naopak, ale to je prostě tím, že na venkově nežijí muslimové, kteří se naopak shromažďují ve velkoměstech.
V Itálii stížnost proti křížům ve školách nepodal žádný muslim, ale militantní ateistka původem z Finska. Před velkým senátem Evropského soudu je nakonec ubránil židovský advokát s jarmulkou na hlavě, Joseph Weiler.
To ve Francii zakázali ukazovat v televizi betlémy. o čemž se přesvědčila Le Penová, když chtěla vystoupit v televizi BFMTV a chtěla tak učinit právě u betléma a stromku. Bylo jí řečeno, že musí změnit dekoraci, protože takto o tom rozhodlo vedení TV.
A ačkoli tam z veřejných míst všechny symboly křesťanství (ve vztahu k Vánocům) stahují, jednotka Cizinecké legie v Bordeaux si betlém vystavila s přípodotkem: „Jen ať ho někdo zkusí přijít zničit…“
Máte k té informaci o legionářích nějaký odkaz?
Tady: https://www.pch24.pl/cenzura-we-francuskiej-telewizji-objela-swiateczne-szopki,64879,i.html
Jesličky v Itálii a intervence polského premiéra v jednom z případů konfiskace dětí norským státním aparátem zkazí nejedné české zasvěcené osobě pokojný advent.
výborně, jen víc a víc takové „zlé škaredé nekorektnosti“
No a v Kanadě dostali rodiče předškoláka odškodnění 12 000 dolarů za morální újmu dítěte způsobenou vánoční výzdobou ve školce…
A v Německu na to jdou ještě jinak:
V kostele Anděla Strážce v Oppu vystavili více než pokrokový betlém: Místo malého Ježíška leží v jeslích Kodex kanonického práva, katechismus a kniha morální teologie. Místo andělů se nad jeslemi vznášejí paragrafy a těm se klanějí biskupové a kardinálové. Dítě Ježíš vede za ruku jednoho kardinála směrem ke dvěma lesbám s duhovou vlaječkou, k nemocnému na AIDS a migrantovi. A aby toho nebylo málo, betlémskou hvězdu nahradil globus, pod nímž jsou k vidění symboly největších světových náboženství, a vše korunují hodiny ukazující pět minut po dvanácté.
To vše je v rámci ekumenismu dílem protestanta, který tím chtěl vyjádřit, kterak se klaníme liteře a lidé nám mizí ze zorného úhlu.
Co bude dál?
Cest kudy dál v ohmátávání možností dědičného hříchu je spousta – třeba radostná dekonstrukce jazyka:
O přijímání znovu sezdaných tu jde až ve druhém a nebo třetím plánu. Tohle téma je především využito k útoku na řeč, na slova, která mají obsah, na slova, která mnozí považují za závažná, je to projev snahy udělat z nich slova ohebná, rozplizlá, bez jasných mezí. Za celou touto dialektikou se skrývá ďábelský útok na řeč, ve které lze brát vážně vyznání víry.
http://www.revuetrivium.cz/clanek/dobre-povetri