Nenápadně, postupnými kroky, s texty, v nichž je spousta pravověrných a autenicky katolických tezí, někdy až 99 procent. Exorcisté říkají, že i ďábel skrze posedlé osoby vypovídá většinou pravdivě. Jenže je to jako nápoj, který z více než 90 procent neobsahuje nic otráveného, jenže i to mizivé procento jedu v něm je schopno člověka usmrtit.

Klasickým dokladem je tady dosud málo známý „Pastorační návrh“ argentinské biskupské konference a pochvalná odpověď vatikánské Kongregace pro nauku víry z přelomu let 2013-14, které i s dopisem argentinského episkopátu zveřejňujeme níže. Biskupové tady reagují na nedávno schválené argentinské zákony o manželství pro všechny, rozuměj i pro homosexuální a lesbické páry, a o právu na změnu genderové identity, tj. že muž, který se „cítí“ být ženou, si může „změnit pohlaví“, rovněž tak žena, která se „cítí“ být mužem.

Argentinští biskupové v dopise Kongregaci pro nauku víry samozřejmě zdůrazňují, že tyto zákony jsou pro ně neakceptovatelné a odmítají je. Jenže už tady pozorný čtenář najde kapičku jedu, když uvádějí: „Připouštíme, že není možné tento druh zákonů kanonicky uznat…“. Jaképak „připouštíme“? Tyto zákony nutno přece kategoricky odmítnout, protože jsou v rozporu s katolickou naukou a nebezpečné pro společnost!

Kdyby ale zůstalo jenom u toho. Biskupové v pastoračním návrhu na adresu homosexuálních a lesbických osob, jakož i těch, které si změnily pohlavní identitu, po známých tirádách o milosrdenství, pastoračním doprovázení atd., doslova říkají:

„Mluvíme zde o svátostech křesťanské iniciace, které posvátní služebníci nebudou odmítat. Svátosti křtu, smíření, eucharistie a biřmování, o něž věřící příslušným způsobem požádají, jim tedy budou po řádné přípravě uděleny bez ohledu na jejich občanskou situaci, pokud to nezakazuje [církevní] právo.“

Samozřejmě ani slovo o těžkém hříchu, v němž tito lidé žijí. Musí jen k tomu, aby mohli přistoupit ke svátostem, získat souhlas příslušného ordináře, o který mají požádat prostřednictvím svého faráře. A nejedná se jen o křest nezletilých dětí nacházejících se v péči takových osob, ale, jak jasně uvádí 4 body návrhu (srovn. níže jeho autentický text), přímo o udělení iniciačních svátostí, potažmo potom svátosti pokání a sv. přijímání, dospělým lidem, kteří buď žijí v jednopohlavních svazcích (srovn. formulaci: „za všech pastoračních okolností, jež zahrnují svazky osob téhož pohlaví a osoby, které změnily genderovou identitu, musejí tito věřící žádat a získat písemné povolení místního ordináře“), nebo si změnili pohlavní identitu. Zatímco ale poznámka „pokud to nezakazuje (církevní) právo“ představuje jakési alibistické dveře k případnému prohlášení, že osoby v homosexuálním a lesbickém svazku nekřtíme a nebiřmujeme, neboť kánony to zakazují, tak u osob se změnou pohlavní identity v bodech 3-4 návrhu je zcela jasně vysloven souhlas s takovým postupem, „genderová změna“ má být dokonce zanesena v případě křtu a biřmování do farních matrik. Odpověď kongregace pro nauku víry podepsaná 7. 4. 2014 tehdejším sekretářem mons. Ladariou, kterou rovněž publikujeme, pastorační návrh argentinských biskupů schválila.

Co to v konkrétní praxi znamená? To, že Církev dává zelenou možnosti změny pohlavní identity? Pokud ano, tak je to skandál těžkého kalibru. Poněvadž tato eventualita je nová, nenajdeme ji dosud v žádném zpovědním zrcadle, nicméně není třeba dlouhého uvažování, jestli jde nebo nejde o těžký hřích. Samozřejmě ano. Bůh přece stvořil člověka jako muže a ženu, jak čteme hned na prvních stránkách Písma sv. K rozpoznání mužské nebo ženské identity dal tomu odpovídající pohlavní znaky. Jestliže tedy člověk se nechává „přeoperovat“ na jiné pohlaví, jedná se hned o dva těžké hříchy: proti 1. přikázání, neboť se tady snaží o zásah do Božího stvořitelského díla, a proti 5. přikázání, které zakazuje – a to nalezneme ve všech katolických zpovědních zrcadlech – jakékoliv mrzačení vlastního těla a jakékoliv chirurgické zákroky, pokud nejsou nutné pro zdraví a ochranu života.

Ještě horší je situace, kdy člověk ve smyslu současných liberálních zákonů jednoduše zajde na úřad a prohlásí se za příslušníka opačného pohlaví bez jakéhokoliv lékařského zákroku. Tady hned máme nejen hřích proti 1. přikázání, ale také proti 6. Jde vlastně o stejný hřích jako homosexualita, neboť muž, který se na úřadě prohlásil být „ženou“, bude od té chvíle „jako žena“ vyhledávat pohlavní soužití s muži. Protože ale má mužské pohlavní orgány a nikoli ženské, jedná se potom jasně o homosexuální svazek. Totéž platí o tzv. transgenderismu. Dále jde i o hřích proti 8. přikázání, neboť taková osoba lže, že je jiného pohlaví, ačkoliv podle fyziologických znaků jednoznačně není.

K čemu tady vlastně argentinští biskupové a vatikánská Kongregace pro nauku víry dávají souhlas? K neplatnému a svatokrádežnému přijímání svátostí? Ještě hůře. Jedná se o kapitulaci před současnou genderovou ideologií, která prohlašuje to, co do nedávna bylo chápáno ve smyslu přirozeného mravního zákona a cítění jednoznačně jako zvrácenost, za normalitu včetně toho, že muž, který se úředně registroval jako „žena“, má nárok používat dámské toalety a chodit na ně. Pohlavní identita prý není podmíněna fyziologicky, ale kulturně a sociálně, záleží prý na tom, kým se člověk cítí být. Takové jsou dnešní poměry a nám nezbývá, než se modlit a jako Kristovi rytíři bojovat všude, kde ještě máme volný prostor k vyjádření svého názoru a stanoviska – i když církevní preláti zrazují, kde mohou.

PhDr. Radomír Malý

Citované dokumenty:

Níže předkládáme výše zmiňované dokumenty, aby někdo neměl dojem, že došlo k nějakému zatajení kontextu. Přeložila Lucie Cekotová: 

DOPIS ARGENTINSKÝCH BISKUPŮ PREFEKTOVI KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY KARD. MÜLLEROVI

Buenos Aires, 13. prosince 2013

Čj. 204/13

Jeho Eminence kardinál Gerhard L. Müller

Prefekt Kongregace pro nauku víry

Vatikán

Vaše Eminence,

tímto listem bychom rádi konzultovali Kongregaci v jedné občanskoprávní záležitosti, která ovlivňuje pastorační úkoly argentinské církve.

Před nějakou dobou byl v naší zemi schválen zákon č. 26.618 (o manželství pro všechny) a zákon č. 26.743 (o genderové identitě). Tato legislativa působí mnoho zmatku mezi pastýři i věřícími, kteří si přejí jednotný postoj a společnou odpověď.

Na posledním plenárním zasedání jsme se rozhodli tuto věc prostudovat a dospěli jsme k několika závěrům.

877. a) Připouštíme, že není možné tento druh občanských zákonů kanonicky uznat, jako se to děje v případě adopce dětí podle kán. 22, 110 a 877.

878. b) Nezapomínáme na to, že svátosti je třeba slavit podle práva se zdůrazněním práva kanonického, ale nemůžeme uvádět jako otce a matku ty, kteří jimi přirozeným způsobem nemohou být, i kdyby občanský zákon tvrdil opak.

879. c) Rovněž uznáváme, že nemůžeme vydat legislativní dokument ve formě všeobecného dekretu biskupské konference, neboť právo nestanovuje, že by mohlo jít o normu doplňující kodex.

Proto máme v úmyslu vydat pastorační doporučení určená všem biskupům, aby mohli své kněze i věřící instruovat ve věci pastoračních reakcí na žádosti o svátosti u osob, které podle občanského práva změnily genderovou identitu, osob, které uzavřely občanské manželství s partnerem stejného pohlaví, jestliže tyto osoby žádají o svátosti pro sebe nebo pro nezletilé děti, o něž pečují, a rovněž u osob, které žádají o provedení změn v příslušných farních matrikách. Styl tohoto dokumentu je kanonicko-pastorační a praktický, aby měl biskup při ruce dostatečné základy a mohl tak věřícím vysvětlit postup, jehož je třeba použít. Přikládáme písemnost určenou biskupům a občanské zákony, o něž se jedná.

Očekávám Vaši odpověď spolu s komentáři, které byste považoval za nutné, a využívám příležitosti k srdečným pozdravům a přání šťastných svátků Narození Páně.

Mons. José María Arancedo

Arcibiskup ze Santa Fe de la Vera Cruz

Předseda Argentinské biskupské konference

PASTORAČNÍ NÁVRH

PASTORAČNÍ DOPROVÁZENÍ VĚŘÍCÍCH,

KTEŘÍ PODLE OBČANSKÉHO PRÁVA ZMĚNILI GENDEROVOU IDENTITU

KANONICKÉ A PASTORAČNÍ ÚVAHY

Už nějakou dobu v Argentině platí zákon č. 26.618 (o manželství pro všechny) a zákon č. 26.743 (o genderové identitě). Znovu vyjadřujeme politování nad tímto druhem legislativy, která je z hlediska přirozeného práva nevhodná a nelze ji uvést do souladu s právem Církve.

Uznáváme, že věřící s tímto zmatkem žijí jak v rodinách a jako pomocníci v pastoraci, tak také jako občané, kteří pracují ve správní, legislativní a soudní oblasti v občanském prostředí. Zjišťují rozpor mezi tím, co jim diktuje svědomí, a svými občanskými povinnostmi. Je to prostor, jenž se častokrát řeší jen ve zpovědnici, se společenským tlakem na to, že je třeba přizpůsobit se všemu, co stát stanoví jako zákon.

Máme v úmyslu doprovázet a osvětlit tuto novou a měnící se realitu společenskou, a tedy i církevní, která má nejasné rysy a těžko vysvětlitelné záměry. Jde však o realitu, s níž je třeba zacházet pomocí nástrojů vlastních Církvi. Měli bychom dospět ke konkrétní, koherentní a společné reakci, která se vyhýbá subjektivismu a redukcionismu.

Na druhou stranu je třeba uznat, že uvedenou občanskou legislativu nemůžeme uznat ani ji začlenit do vlastního práva Církve. Třebaže v jiných otázkách je takové začlenění občanských zákonů spravedlivé a potřebné (jako je tomu například v případě adoptivních dětí, kán. 877 a doplňující předpisy Argentinské biskupské konference), zde to není možné, protože odporují přirozenému zákonu i kanonickému právu (kán. 22).

Z tohoto důvodu přinášíme několik úvah, aby se pastýři i věřící mohli zaměřit na správné doprovázení v těchto situacích. Opíráme se o úsilí o věrnost Kristu a jeho evangeliu: Proto aniž by se snižovala hodnota evangelního ideálu, je zapotřebí doprovázet milosrdenstvím a trpělivostí možné etapy růstu jednotlivých lidí, jež se utvářejí den po dni (Evangelii gaudium, 44), a rovněž připomínáme, že Církev musí být místem zdarma rozdávaného milosrdenství, kde všichni budou moci pocítit, že jsou přijati, milováni, že je jim odpuštěno a že jsou povzbuzováni k tomu, aby žili dobrým životem evangelia (Evangelii gaudium, 114).

Mluvíme zde o svátostech křesťanské iniciace, které posvátní služebníci nebudou odmítat. Svátosti křtu, smíření, eucharistie a biřmování, o něž věřící příslušným způsobem požádají, jim tedy budou po řádné přípravě uděleny bez ohledu na jejich občanskou situaci, pokud to nezakazuje [církevní] právo.

Nemůžeme zacházet stejně se svátostmi manželství (svazku muže a ženy), kněžství (vyhrazeného pouze mužům) a pomazání nemocných (kde mezi okolnosti, za nichž se o svátost žádá, nezbytně patří vážná nemoc nebo stáří).

Důležité je, že za všech pastoračních okolností, jež zahrnují svazky osob téhož pohlaví a osoby, které změnily genderovou identitu, musejí tito věřící žádat a získat písemné povolení místního ordináře. Tento postup se uskuteční prostřednictvím příslušného faráře, mezi jehož pastorační povinnosti patří vyřizovat a řešit žádosti o svátosti a zapisovat udělení svátosti do příslušných farních matrik (v tomto případě kniha křtů a biřmování). Proto u každé žádosti uvažující tyto situace musí být před odpovědí konzultován místní ordinář.

Jako každá žádost věřících musí být i tato obklopena přívětivým a bratrským pastoračním ovzduším, k němuž patří i evangelizační a katechetické prvky, jak se sluší na křesťanské společenství. Takto aplikujeme kán. 843, a to jak v případě kladného vyřízení žádosti, tak při případném odkladu udělení svátosti.

Farář v písemném dokumentu adresovaném místnímu ordináři popíše situaci, která se žádostí souvisí, připojí příslušnou shromážděnou dokumentaci a stručně uvede svůj názor, že žádost posuzuje příznivě.

Je-li udělení souhlasu možné, použije se systému poznámek v příslušné farní matrice. V žádném případě však nesmí být uvedena jako matka či otec osoba, která tím nemůže být, například nelze zapsat muže nebo ženu, pokud mužem či ženou není. Samozřejmě je třeba se vyhýbat jakémukoli urážlivému vyjadřování.

V úvahu přicházejí čtyři druhy žádostí a pozitivních odpovědí s poznámkou v matrice:

1. V případě žádosti o svátosti křesťanské iniciace u nezletilých svěřených do péče věřícím stejného pohlaví podle zákona č. 26.618:

Reakce: „Žadatelé o křest žijí v občansky uznaném homosexuálním svazku.“ Křest povolil místní ordinář, datum a podpis.

2. Stejná žádost, ale v tomto případě se věřící navíc prohlašují občansky za otce nebo matku podle zákona č. 26.743:

Reakce: „Ten, kdo vystupuje jako otec a/nebo matka změnil/a/i genderovou identitu podle občanského zákona.“ Křest povolil místní ordinář, datum a podpis.

3. Věřící, kteří občansky změnili genderovou identitu (podle zákona č. 26.743) a žádají o svátosti křesťanské iniciace pro sebe samé. Zde je třeba uvést údaje před občanskou změnou v dokumentech.

Reakce: v příslušné křestní matrice se do poznámky uvede: „Občansky změnil gender. Současné jméno.“ Souhlas místního ordináře, datum a podpis. V knize biřmovaných se uvede: Jméno dané při křtu, v závorce (současné občanské jméno)”. Souhlas místního ordináře, datum a podpis.

4. Všichni věřící, kteří žádají o opravu farních matrik po předložení občanských dokladů, v nichž je změněno jméno a pohlaví, pod nimiž byli zapsáni. V tomto případě farář vysvětlí zúčastněnému, že pokud s tím souhlasí, farář v jeho zastoupení a s připojením přiložené dokumentace požádá místního ordináře, aby byl příslušný zápis opatřen touto poznámkou: „pokřtěný občansky změnil gender.“ Navíc zaznamená současné jméno, aby mohl posléze vydat nové potvrzení s touto poznámkou.

Konečně přichází v úvahu možnost, že farář, když odpovídá na žádost o svátost, o změně genderové identity neví nebo si ji neuvědomí. K tomu může dojít, protože občanské doklady obsahují údaje, které mohou, ale nemusejí odpovídat fyzickému vzhledu, a proto mohou vést k omylu. Pokud si změnu genderové identity uvědomí až po udělení a zápisu svátosti, oznámí to místnímu ordináři a zaznamená příslušnou poznámku.

Tento postup se vztahuje rovněž na situace, kdy chce být věřící křestním či biřmovacím kmotrem nebo kmotrou nebo vykonávat apoštolát v Církvi.

POCHVALNÁ ODPOVĚĎ KARDINÁLA LADARII ARGENTINSKÝM BISKUPŮM

Vatikán, 7. dubna 2014

Čj. 511/1956 – 46257

Jeho nejdůstojnější Excelence

Mons. José María Arancedo

Arcibiskup ze Santa Fe de la Vera Cruz

Předseda Argentinské biskupské konference

Suipacha 1034 – C1008AAV – Buenos Aires

ARGENTINA

Vaše Excelence,

Naše dikasterium obdrželo Váš milý dopis čj. 204/13 z 13. prosince 2013, v němž této Kongregaci předkládáte ke zvážení dokument nazvaný „Pastorační doprovázení věřících, kteří podle občanského práva změnili genderovou identitu“.

V tomto ohledu Vám s potěšením sděluji, že naše dikasterium má za to, že uvedený dokument může být velmi užitečný pro pastorační činnost, pro niž byl zamýšlen.

Ještě jednou potvrzuji, co bylo řečeno, a ujišťuji Vás svými modlitbami za zdar Vaší práce. Využívám této příležitosti a srdečně Vás zdravím v našem Pánu Ježíši Kristu.

Luis F. Ladaria

Titulární arcibiskup z Thibiky

Sekretář