V USA souzeni další ochránci nenarozených
Otec Stephen Imbarrato, Julia Haagová a Joan McKeeová ze skupiny Red Rose Rescue („Záchrana rudými růžemi“) jsou souzeni společně za pokus o záchranu nenarozených dětí z prosince 2017. Vstoupili do prostor potratového zařízení ve Washingtonu a ženám uvnitř rozdávali růže a prolife informace.
Hnutí Rescue („Záchrana“) začalo působit hned v prvních dnech existence hnutí pro život. Bylo normální, že prolife aktivisté vstupovali do potratových zařízení, poskytovali poradenství ženám či dokonce vytvářeli lidské řetězy, které bránily v přístupu na kliniku, a tedy v provádění potratů. Tímto způsobem bylo zachráněno mnoho životů. V Kanadě tuto metodu nadále používá Mary Wagnerová.
V roce 1994 tehdejší prezident Clinton podepsal zákon o svobodném přístupu na kliniky (FACE), podle něhož fyzicky bránit ženám podstoupit potrat je federální trestný čin. FACE rozšířené užívání této taktiky účinně ukončil.
Hnutí Red Rose Rescue inspirované Mary Wagnerovou rozdává rudé růže matkám v prostorách potratových klinik a prosí je, aby se rozhodly pro život. Nikdo z příslušníků skupiny není obviněn z porušení zákona FACE. Při předběžném slyšení všichni prohlásili, že se cítí být nevinní. Hlavní líčení je naplánováno na konec června.
Ve státě Michigan bylo v polovině března pět ochránců života odsouzeno k roční probaci, osmi dnům veřejných prací a pokutě přesahující tisíc dolarů pro každého. Zároveň jim soud zakázal přibližovat se ke kterémukoli potratovému zařízení ve Spojených státech na méně než 150 m. Někteří z nich půjdou pravděpodobně do vězení, protože odmítnou zaplatit pokutu nebo vykonat veřejně prospěšné práce. Mohli by si odsedět až 120 dnů.
A jejich „zločin“? Monica Migliorino Millerová z organizace Citizens for a Pro-Life Society („Občané pro společnost chránící život“), Will Goodman, Patrice Woodworthová, Matthew Connolly a Robert Kovaly 2. prosince 2017 vstoupili do potratové kliniky, kde rozdávali matkám rudé růže a pokojně je prosili, aby se rozhodly pro život. Za to jsou obviněni z neoprávněného vstupu a z bránění zásahu policisty. Za tento „zločin“ je porota odsoudila v pouhých třiceti minutách.
Soud jim rovněž na rok zakázal vzájemně komunikovat a sdružovat se s kýmkoli, kdo se „účastní protizákonné činnosti“, což potenciálně omezuje jejich kontakty s aktivisty Red Rose Rescue v dalších státech.
„Souhlasím s návštěvou probačního úředníka, ale pokutu nezaplatím a veřejné práce dělat nebudu,“ řekla Migliorino Millerová portálu LifeSiteNews. „Žádný zločin jsem nespáchala.“
„Ani v době, kdy bylo hnutí Rescue na vrcholu, jsme nic podobného nezažili, opravdu,“ uvedla Millerová k přísným trestům. „Nemůžu si to vysvětlit jinak, než že soudce je pro legální potrat a viděl, že Red Rose Rescue je pro potratovou praxi hrozbou. Jinak bychom dostali mírnější trest. … Myslím, že nikdo z nás tak tvrdé tresty nečekal.”
Migliorino Millerová má podle soudce na zaplacení pokuty 30 dnů, třebaže už řekla, že pokutu uhradit odmítá. Někteří z ostatních mají zaplatit do šesti měsíců.
Soudce Marc Barron při hlavním líčení vyhověl požadavku státního zástupce, aby potratové zařízení, do něhož aktivisté vstoupili, nesmělo být nazýváno „potratovou klinikou“. „Oběti potratu, to znamená nenarozené děti, tak byly před porotou utajeny. Pravidla stanovená soudcem měla potlačit jakékoli svědectví související s realitou potratu,“ uvedla Migliorino Millerová.
Aktivisté byli odsouzeni každý samostatně a každý zvlášť také přečetl závěrečnou řeč. Migliorino Millerová během ní soudci a zaměstnancům kliniky, kteří se přišli podívat na vyhlášení rozsudku, ukázala fotografii potraceného dítěte, již sama pořídila. Byla na ní „utržená ručička a nožička dvacetitýdenního dítěte nalezené v popelnici jedné kliniky tady v Michiganu,” uvedla. “Vypadali, že jim to není příjemné.“
Migliorino Millerová, která v hnutí pro život působí desítky let, ve své knize Abandoned: The Untold Story of the Abortion Wars („Opuštění: Nevyřčený příběh potratových válek“) vypráví, jak z popelnic potratových zařízení vybírala tělíčka potracených dětí, aby mohly být řádně pohřbenya. Pořídila při tom řadu známých drásavých snímků dětí zabitých při potratu.
Poté, co byli aktivisté shledáni vinnými, jim soudce Barron nařídil nepřibližovat se ke kterémukoli potratovému zařízení ve Spojených státech na méně než 150 metrů. Podle organizace Citizens for a Pro-Life Society je to „v dějinách legalizovaného potratu bezprecedentní omezení.“
„Děti za tu oběť stojí,“ řekla Migliorino Millerová. „Stojí za břemeno, které se nám ukládá, a uděláme, co budeme moci, abychom nadále vydávali svědectví o posvátnosti života. Doufám, že akcí ,záchrany pomocí rudých růžíʻ bude ještě víc.“ Uvedla, že ochránci života se nesmějí dát zastrašit a musejí podnikat „radikální skutky lásky, to znamená radikální skutky oběti“. „Běží tu o život a o smrt. Jak by (naše činy) mohly být jiné?“
V Alexandrii ve státě Virginia budou v květnu za obdobnou akci z 2. prosince 2017, která se uskutečnila ve spojení s akcí v Michiganu, souzeny aktivistky Red Rose Rescue Lauren Handyová a Linda Muellerová.
Mary Wagnerová byla začátkem března po třech měsících propuštěna z kanadské vazby, aniž by musela podepsat, že se bude zdržovat mimo potratová zařízení, což vždy odmítala. Soud s ní bude pokračovat 26. dubna.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroje:
https://www.lifesitenews.com/news/pro-life-activist-mary-wagner-freed-on-bail-after-3-months-in-jail
Vřelé díky pí mgr. Cekotové za překlad. Genderová neomarxistická totalita přitvrzuje, obávám se, že pokud nedojde během cca 20-30 let k obratu ke zvratu, tak tu budeme mít tak krvavý režim, že nacismus a komunismus budou proti němu absolutní břídilové. Nebo tady bude islám, stejně děsivá alternativa. A to nás neustále straší „ruským nebezpečím“ – dneska snad jen totální dement může na to skočit.
Dobrý den pane doktore. Chtěl jsem se zeptat, i když to s tématem článku nesouvisí, jakým způsobem se u řeckokatolíků a východních sjednocených církví vyvíjela pokoncilní liturgická reforma?
Ad M. Šmrha: Pokoncilní liturgická reforma se u nich nevyvíjela vůbec, vše zůstalo při starém, pouze od nějakých 80. let min. stol. se u řeckokatolíků dává možnost celebrovat v nár. jazycích místo v liturgických.
celebrovat co? je to třeba zmínit, už mě ty vaše polopravdy a neodpovědi štvou
Ad theofil: Proč se rozčilujete? Já jsem neodpovídal vám, ale někomu jinému. Pokud nevíte, co řeckokatolíci celebrují a co je to svatá liturgie, je to váš problém, ne můj.
tak to napište
Keď už som ten „platený informátor“, ako na mňa bonzoval jeden môj „láskavý“ oponent, ktorého nebudem menovať, dovolím si znovu prispieť svojou troškou do mlyna. Pán Dr. Malý je zaiste fundovaný znalec problematiky, voči ktorému pociťujem patričný rešpekt a úctu, lenže aj on má právo mýliť sa tak, ako my všetci. Preto by som chcel uviesť na pravú mieru zopár nepresností, uvedených v predchádzajúcom príspevku. Aj keď inklinujem k Rímskokatolíckej cirkvi, keďže systematickú katolícku výchovu mala v našej rodine pod palcom moja nebohá mamka, horlivá rímskokatolíčka, de iure som gréckokatolík po nebohom otcovi. Poznám teda obrady tak Rímskokatolíckej, ako aj Gréckokatolíckej cirkvi. Aj v Gréckokatolíckej cirkvi došlo po Druhom batikánskom koncile k istej reforme liturgie, aj keď nebola tak radikálna ako liturgická reforma v Rímskokatolíckej cirkvi. Pokoncilová reforma latinského rítu inšpirovala gréckokatolíkov na Slovensku natoľko, že tu vznikla silná iniciatíva previesť aj reformu gréckokatolíckej liturgie. Koncil pre východné cirkvi síce nariadil návrat k pôvodnej tradícii a očistenie obradu, napriek tomu však došlo v roku 1977 k vypracovaniu úpravy textu liturgie s výrazným vplyvom latinskej liturgie. V neskoršom liturgikone z roku 1986 našli uplatnenie viaceré výrazné zmeny podľa vzoru z roku 1977.
Gréckokatolícka liturgická reforma do istej miery kopírovala reformu rímskeho rítu. Došlo predovšetkým k skráteniu gréckokatolíckej liturgie a vynechaniu mnohých dôležitých častí: hymnu Jednorodený, vyznania viery, mnohých ekténií a epiklézy. K výrazným zmenám došlo aj z jazykového hľadiska. Pôvodný pasívny spôsob vyjadrovania, typický pre byzantskú liturgiu, bol nahradený aktívnym alebo rozkazovacím spôsobom. V liturgikone sa nachádzali všetky tri formy božskej liturgie byzantského obradu, vrátane liturgie vopred posvätených darov, ktorá však bola tiež zreformovaná.
Dr. Malý píše, že národné jazyky sa začali vo východných liturgiách užívať „od nějakých 80. let min. stol.“ Ani toto nie je celkom presná informácia. Na Slovensku sa začal čiastočne používať slovenský jazyk v gréckokatolíckej liturgii už po roku 1968. Čiastočné používanie znamená, že tiché kňazské modlitby a slová premenenia neboli preložené do slovenčiny, ale ostali v poôvodnom znení. Kompletný preklad liturgie do slovenského jazyka vznikol neskôr a bol schválený „ad experimentum“, teda ako skúšobný text, až 4.10.1976. K plnému využívaniu slovenčiny ako bohoslužebného jazyka však došlo v 80. rokoch 20. storočia.
V Londýně zavedli ve čtvrti Ealing před potratovými klinikami „bezpečné zóny“ o velikosti 100 m, kde obránci života nebudou smět „šikanovat“ ty, kdo budou chtít využít „služeb“ těchto klinik. Takže žádné demonstrace, plakáty, nic. Za porušení hrozí pokuta či rovnou lapák.
Inspirace Kanadou? Tam na to mají rovnou speciální zákon http://www.duseahvezdy.cz/2018/03/19/na-zaklade-kanadskeho-nahubkoveho-zakona-zatcen-sedmdesatilety-obhajce-zivota/