Přetrvávající krize v Církvi s sebou přináší otázky katolíků ohledně neomylnosti nástupců sv. Petra. K tématu se vyjádřil i polský kněz z řádu paulánů o. Augustyn Pelanowski OSPPE.

 O. Augustyn Pelanowski se v jednom svém kázání zamýšlí nad pravým poznáním Boha. „Je mé poznání v souladu s Jeho učením, nebo jde čistě jen o můj subjektivní úsudek?“ ptá se a dodává, že před započetím kázání prosil Boha o to, aby se stal Jeho nástrojem a aby hlásal to, co je v souladu s Jeho vůlí. „Máme si Boha představovat, jak se nám zlíbí, anebo tak, jak On sám v nás touží přebývat?“ pokládá další řečnickou otázku.

„Pán Ježíš hovoří v jednom podobenství o vlcích v rouších beránčích. Vlk je skutečnost, je to pravda o něm, kdežto roucho beránčí je představa, jakou o sobě vlk má. Může ovšem dojít k tomu, že zloděj převlečený za pastýře uvěří tomu, že pastýřem doopravdy je, nicméně opak je pravdou. Vzpomeňme jen na farizeje, na jejichž adresu už toho bylo řečeno tolik nepěkného. Jejich pověst je dosti špatná, ačkoli byli neobyčejně zbožnými lidmi, náboženstvím formovanými askety, kteří opravdu věřili. […] Tito farizejové však ve své náboženské praxi tak zakrněli, že komentáře k Písmu a jeho interpretace kladli nad Písmo samotné. Právní předpisy stály v jejich představách nad vnuknutími Ducha Svatého. Omezovali se pouze na prázdná slova a ztratili tak spojení s vůlí Ducha Svatého, s Jeho působením. Stavěli se nad samotného Boha, což jim Ježíš nesčetněkrát vytkl. Všichni se shodneme na tom, že je zavádějící klást lidské výroky nad učení Boží. Šlo by o modloslužbu prokazovanou osobě či instituci, kdyby si jakákoli autorita nárokovala právo k měnění Božího učení, kdyby někdo prohlásil: ,Já to vím lépe než Bůh‘ nebo ,Ono je to jinak‘,“ říká o. Pelanowski a poté přechází k objasnění otázky fungování papežské autority.

Připomíná Ježíšův rozhovor se sv. Petrem, v němž se Syn Boží tázal apoštolů, za koho Ho lidé pokládají: „Žijeme v době, kdy tento rozhovor probíhá přímo před našima očima. Ježíš položil otázku a apoštolové Mu dávali různé odpovědi. Jenom Petr vyřkl plnou pravdu, pravdu shodnou s Ježíšovým očekáváním. Pověděl, kým Ježíš doopravdy byl, ne to, co si mysleli lidé. Petr odpovídal v souladu se zjevením: ,Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha‘,“ říká paulán s dovětkem, že i Ježíš pověděl Petrovi plnou pravdu o něm – pravdu o skále, na které je vybudována Církev. Tím se započal Petrův primát, avšak, jak podotýká o. Pelanowski, „Petr je skálou jen a pouze tehdy, když hlásá pravdu o tom, kým je Ježíš, neboť v jiné scéně, když Kristus předpovídá svůj kříž, se Petr bouřil a chtěl provádět jakousi cenzuru a nehovořit o utrpení. V odpověď na svá slova uslyšel: ,Jdi mi z očí, satane‘!“

„To znamená, že když papež hlásá pravdu o Ježíši, papežem je, a když o Něm hlásá nepravdu, být jím přestává,“ uzavírá toto téma polský řeholník.

„Čas od času se mě někdo zeptá, jak to má chápat v souvislosti se všemi těmi nejasnostmi, které se v Církvi dnes objevuji, a koho že má vlastně poslouchat. Je to úplně jednoduché: Jdi mi z očí, satane! Jinými slovy: Dokud, Petře, hlásáš o Mně pravdu, jsi Kéfas, jsi papež, ale když o Mně lžeš a Mou pravdou manipuluješ, jsi pod vlivem satanovým a satana neposloucháme, ale vyháníme ho v exorcismu. Pán Ježíš Petra neodvrhl. Exorcizoval ho a Petr se sjednotil s pravdou, stal se pokorným a napravil se, přijal bratrské napomenutí – Correctio fraterna,“ říká o. Augustyn a pokračuje:

„Je zapotřebí odlišit subjektivní lidská přesvědčení o tom, kým je Bůh, od pravdy totožné s učením Ježíšovým. Lidé nesmějí poslouchat nějakého papeže jen proto, že je papežem, kdyby například tvrdil, že žádný Syn Boží neexistuje a že Kristus je lhář, nebo kdyby hovořil o ,Svaté Čtveřici‘ a popíral fakt, že potrat je hříchem, potažmo kdyby prohlašoval, že existují ,homosexuální manželství‘. Bylo by modloslužbou nekriticky věřit všemu tomu, co takový člověk říká.

Jednou se mě kdosi zeptal: ,Otče, ve 3. bodě Amoris laetitia se nachází věta: >>Připomenutím, že čas je nadřazen prostoru, bych rád zdůraznil, že ne všechny věroučné, morální nebo pastorální diskuse musejí být vyřešeny zásahem Magisteria. << Znamená to, že lze změnit dogmatickou nebo morální doktrínu v závislosti na místu?‘ Na základě tohoto dotazu, který vychází z bodu č. 3 Amoris laetitia, si říkám, zdá to tedy má fungovat tak, že v Polsku je cizoložství hříchem, ale v Německu už nikoliv, v Polsku může být hříchem eutanazie, kdežto v Holandsku už hříchem nebude. Chtěl to takto Ježíš? Řekl to tak Ježíš? […] Nikoho tu nekritizuji, jen předkládám tuto otázku k vaší úvaze,“ říká o. Pelanowski ve své homilii dále.

„Papežovo učení je plně pravdivé jen tehdy, je-li v souladu s učením Ježíšovým. A Ježíš apoštolům nikdy neřekl: Jděte do celého světa, hlásejte různá evangelia a v závislosti na daném prostředí mluvte vždy něco jiného, podle toho, co lidé chtějí slyšet. On jim přikázal hlásat evangelium všude a bez ohledu na to, kde budou,“ říká, aby pak poznamenal, že Církev nevyžaduje slepou poslušnost a že v otázkách duchovních je zapotřebí i zapojení rozumu, přičemž papež je neomylný v otázkách víry a mravů, když hlásá to, co Pán Ježíš, jak to nedávno zmínil kardinál Burke.

O. Pelanowski pak připomíná jednu pasáž v Evangeliu, v níž Pán Ježíš chválí rozvahu Natanaelovu. On znal Písmo, proto nebyl vůči Ježíši nastaven nijak příznivě, když jej Filip mylně informoval o tom, že Kristus pochází z Nazareta. Natanael věděl, že Písmo hovořilo jakožto o místu Spasitelova narození o Judeji a Betlémě. Pán ho za jeho postoj pochválil: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ K tomu o. Pelanowski podotýká: „Také my bychom měli znát Písmo, Evangelium, abychom se nedali oklamat imitacemi pravdy a falešnými mesiáši.“

Vzápětí nato upozorňuje: „Jsme věrni katolické církvi a dvaceti stoletím jejího učení, ale v první řadě učení Ježíše Krista. Velice důležité je to, co chválí sám Kristus – nesmíme být naivní v hledání Spasitele a nesmíme být slepými, kteří následují jiného slepého. Tak se vyvarujeme upadnutí do propasti věčného zatracení,“ dodává a připomíná také slova sv. Augustina: „Neznáš-li Bibli, neznáš Krista“, aby obrátil slovosled a prohlásil: „K tomu, aby člověk znal Krista, je třeba dobře znát Písmo.“

„Protože se v poslední době objevilo mnoho falešných napodobenin spásy, musíme my, katolíci, věrní katolické církvi, usilovat o čistotu své víry. Pravého pastýře od toho falešného lze rozpoznat vcelku snadno. Proč? Protože pravý pastýř chrání ovce před vlky, kdežto ten falešný vlky zve, aby ovce sežrali,“ říká dále o. Pelanowski a bere si na pomoc slova sv. Jana, který v jednom svém listu hovoří o tom, jak je nutné rozeznávat duchy – zda jsou skutečně od Boha, když je tolik falešných proroků a ne vše duchovní pochází od Ducha Svatého.

Dokonce ani Magisterium Církve svaté nestojí nad slovem Božím, ale má mu sloužit a objasňovat, co Písmo obsahuje. „Kristus jasně říká: ,Kdo se odloučil od své ženy a svázal se s jinou, pak vůči ní cizoloží. Jestli žena opustí svého muže a provdá se za jiného, cizoloží‘. Stojí to tak v písmu? Ano, stojí! Proto nelze učit něco jiného, než co pravil Ježíš,“ zdůrazňuje o. Pelanowski, jenž se ztotožňuje se slovy arcibiskupa Schneidera o hierarších, kteří usilují o jiné evangelium – „evangelium“ práva na rozvod a sexuální svobodu, na evangelium bez 6. přikázání a kteří přitom užívají mnoha úskoků, rétorických obratů, manipulací, polopravd, případně některé věci nedořeknou. A to vše s cílem umožnit tzv. znovusezdaným přistupovat ke svatému přijímání, aniž by splňovali podmínku dodržování naprosté čistoty, kterou stanovil Boží zákon. „Já s ním souhlasím, protože to je totéž učení, které je v evangeliu a dvacet století je hlásá Církev svatá,“ říká o. Augustyn.

Jak podotýká, tam, kde budou znovusezdaní připuštěni ke svatému přijímání, stává se zpověď zbytečnou, protože v takovém případě může svátostného Krista přijímat klidně i Emma Bonino (italská politička a členka Evropské komise, jež se nechvalně proslavila kampaněmi podporujícími legalizaci rozvodů – pozn. překladatele). V těchto případech dochází k nebetyčné veřejné svatokrádeži a evangelium se stává antievangeliem, evangeliem tohoto světa. „Proti takovémuto evangeliu,“ říká o. Pelanowski, „jakkoli je zkrášlováno slovy jako ,milosrdenství‘, ,mateřská starost‘ či ,doprovázení‘, je třeba připomínat slova apoštola Pavla z listu Galatským: ,Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!‘ My takové lidi rovněž proklínejme. Vůbec se nebojím pod slova sv. Pavla podepsat,“ deklaruje svůj postoj polský paluán.

„Někdo by teď mohl namítnout, že hubím Církev. Hubím ji já, když připomínám pravdu? Nehubí ji spíše ten, kdo tvrdí, že pravda již pravdou není?“ táže se poté o. Pelanowski a dodává: „Kdo hubí Církev, toho zahubí Bůh.“

V závěru o. Pelanowski připomněl rovněž novozákonní příběh sv. Petra. První papež v křesťanské antiochijské obci důsledně usiloval o obrácení pohanů, nicméně co do křesťanů židovského původu své stanovisko poněkud mírnil. Toto chybné počínání mu vytkl sv. Pavel a právě tehdy se dle o. Pelanowského ukázala velikost Petrova, neboť přiznal svůj omyl spočívající ve snaze zalíbit se všem lidem, což není nic jiného než obyčejné pokrytectví.

MWł

Zdroj:
pch24.pl 6. 1. 2018; Ojciec Augustyn Pelanowski: papież jest papieżem tylko wtedy, gdy głosi Prawdę o Panu Jezusie!

Přeložil Libor Rösner