V posledních dvou desetiletích začíná křesťanům postupně docházet, že důsledky stejnopohlavních „manželství“ homosexuálů pro lidi, kteří dosud věří v tradiční pojetí rodiny, jsou mnohem větší, než by si byli pomysleli i největší cynici. Politici, akademici a média dospěli ke společnému závěru, že je-li „manželství“ homosexuálů občanským právem, pak lidé, kteří jsou proti němu, nejsou prostí disidenti lpící na dvoutisícileté tradici, ale ohavní bigoti, kteří si za své diskriminační názory zaslouží ostrakizaci. Heslo „žij a nech žít“ se tudíž pro cukráře, květináře, majitele nemovitostí a adopční agentury mění v „donutíme tě souhlasit a spolupracovat“. Všechny tyto profese zjišťují, že se staly cílem homosexuálních aktivistů, kteří ve svém entuziasmu projevují šokující bezohlednost při pronásledování lidí za údajné ideozločiny. [1]

Nic z toho nebude pro většinu z vás novinkou, radikální přebudování našich společenských struktur však začíná ovlivňovat křesťanská společenství způsobem, který stále více zasahuje až do rodin. Skutečnost je taková, že státní školy v celé Kanadě (a na mnoha místech Spojených států) začínají zavádět sexuální výchovu, která přímo odporuje přesvědčení mnoha tradičních komunit – a vlády začínají nevraživě sledovat křesťanské a soukromé školy jako nevítaná útočiště odlišného myšlení a výchovy. A je to ještě horší: křesťanští rodiče a pěstouni stále častěji zjišťují, že jsou kvůli svým názorům „nevhodní“ k adopci nebo přijetí dětí.

Za několik uplynulých let jsem mluvil s mnoha potenciálními adoptivními rodiči a pěstouny, kteří byli kvůli svým názorům na sexualitu buď otevřeně odmítnuti, nebo jinak přišli na to, že náhlé a okamžitě zamítnutí následovalo bezprostředně poté, co jejich postoje vyšly najevo. Křesťanským rodičům se často kladou přímé otázky s cílem zjistit, zda se dosud drží křesťanských zásad, a zřetelně se jim naznačuje, že odpovědi nevyhovující současné progresivní ideologii povedou k tomu, že budou shledáni nevhodnými k péči o děti.

Vezmeme-li v úvahu obrovský nedostatek pěstounů v celé Kanadě, je tento postup ze strany osob odpovědných za adopční řízení značně překvapující a omezený: křesťanským rodičům se v zásadě říká, že jejich postoje je činí natolik nebezpečnými, že je lepší, jsou-li děti zoufale toužící po láskyplném domově nadále přesouvány z místa na místo, než aby přišly do styku s názory, které byly ještě před několika desetiletími téměř univerzální. Tyto příběhy se teď začínají objevovat i v mainstreamových médiích. Nejnovějším příkladem jsou manželé z Edmontonu v kanadském státě Alberta. Jak se píše na stránkách kanadské veřejnoprávní televize CBC:

Manželský pár evangelikálních křesťanů obviňuje stát Alberta z diskriminace, protože jejich žádost o adopci byla údajně zamítnuta kvůli jejich náboženským názorům na manželství homosexuálů a homosexualitu. Manželé z Edmontonu uvádějí, že žádost podali vloni a absolvovali předepsaný kurz pro potenciální adoptivní rodiče. Během dalšího úředního řízení však nastaly problémy, když odpověděli na otázky týkající se sexuality. Manželé tvrdí, že akceptují, že stejnopohlavní manželství je právní realitou, ale nepodporují ho a jsou přesvědčeni, že homosexualita je špatná.

„Dohlížející sociální pracovnice nám vysvětlila, že naše náboženské přesvědčení týkající se sexuality není v souladu s procesem adopce,“ říká se v přísežném prohlášení přiloženém k žádosti o soudní přezkum rozhodnutí státního orgánu. „Sociální pracovnice uvedla, že tento postoj je ‚oficiálním stanoviskem vlády státu Alberta.‘“

Manželé prohlásili, že jim byla rovněž položena otázka, jak se zachovají, až se jich dítě bude ptát na sexualitu. Odpověděli úředníkům, že děti by se měly poučit, že se sexualitou se nemá experimentovat ani ji člověk nemá zkoumat, dokud není dospělý a neuzavře manželství. Manželé, jejichž jméno není v právních dokumentech uvedeno, řekli, že se ke všem lidem chovají s úctou a jejich názory na sexualitu nemají vliv na jejich schopnost poskytnout dítěti láskyplný, bezpečný a šťastný domov. Uvedli, že je nikdy ani nenapadlo, že by kvůli své náboženské víře mohli být prohlášeni za nezpůsobilé pomáhat dětem, které to potřebují. [2]

Všimněte si, že původní mýty, které hlásali zastánci přestavby manželství, se už rozpadají. Vláda nezaujímá neutrální postoj – koneckonců tradičního pojetí manželství se nezastávají jen evangelikálové. Sikhové, muslimové, hlavní proud mormonů, katolíci i pravověrní Židé progresivní přetvoření manželství odmítají rovněž. V hledáčku se však zatím ocitli pouze katolíci a evangelikálové, a tak politici nemají nejmenší problém s očerňováním těchto komunit a jejich napadání za údajnou bigotnost, aniž by je napadlo, že si tím podkopávají vlastní vágní ohánění se ctností, pokud jde o multikulturalismus a imigraci. Teď tu máme „oficiální stanovisko vlády“ a ti, kdo ho nesdílejí, se rychle stávají občany druhé kategorie.

Jak jsem se zmínil, za posledních několik let jsem vyslechl mnoho variant tohoto příběhu a očekávám, že v letech nadcházejících jich ještě přibude. Pro křesťany je však důležité poznamenat, že začínají být převelice nebezpečně démonizováni. Odmítá-li vláda křesťanské rodiny jako láskyplné prostředí pro děti, vyplývá z toho, že křesťané nejsou vhodní pro výchovu dětí – jen protože jsou křesťany. Proto vlády provincií v celé Kanadě začínají nutit křesťanské školy ke změně tisícileté nauky a proto se křesťané musejí mít na pozoru, uvědomit si, co se tu děje, a zapojovat se do politického procesu.

Koneckonců jsou-li křesťanští rodiče považováni za nevhodné k péči o děti, které nemají kam jít, jak dlouho potrvá, než se vláda rozhodne, že jsou nezpůsobilí starat se o jakékoli děti? Co když se rozhodne, že žádnému vzdělávacímu zařízení ani rodičům učícím doma, kteří nezastávají „stanovisko vlády“, již nelze děti svěřit? Co když se rozhodne, že rodiče, kteří se drží křesťanských zásad, tím vlastním dětem ubližují?

Bedlivě poslouchejte používanou rétoriku a důkladně sledujte odůvodnění, která politici jako premiérka státu Alberta Rachel Notleyová používají k tomu, aby postavili mimo zákon informování rodičů o tom, co jejich děti dělají ve škole, když jsou v péči státních zaměstnanců. Už teď se chovají, jako by křesťanští rodiče byli nebezpeční. To se pro tyto rodiče a jejich děti může stát existenciální hrozbou. Nastal čas, aby se společenství, která dosud věří, že rodiče mají právo vychovávat své děti a předávat jim vlastní hodnoty, ozvala a začala této věci věnovat pozornost. Pokud to neučiníme, může se situace velmi rychle zhoršit.

Jonathon van Maren

Překlad Lucie Cekotová

Poznámky:

[1] Termín „ideozločin“ (orig. „thought crime“) odkazuje k Orwellovu románu 1984. (Pozn. překl.)

[2] http://www.cbc.ca/news/canada/edmonton/edmonton-christian-adoption-homosexuality-1.4391853

https://www.lifesitenews.com/blogs/liberals-now-claim-christian-parents-are-dangerous.-this-is-an-existential