Jak papež František zrušil peklo, očistec a nebe
Eugenio Scalfari, neoddiskutovatelná autorita italského sekulárního myšlení, se 9. října ve významném listu La Repubblica, jejímž je zakladatelem, vrátil k údajné „revoluci“ tohoto pontifikátu slovy Františkových výroků, které pocházejí z jeho častých rozhovorů s papežem:
„Papež František zrušil místa, kam se měla údajně odebrat duše po smrti: peklo, očistec, nebe. Zastává názor, že duše ovládané zlem, které nečinily pokání, přestanou existovat, zatímco ti, kteří se osvobodili od zlého, budou přijati do věčné blaženosti, kde patří na Boha.“
Hned nato poznamenává:
„Poslední soud, který patří k tradici církve, tudíž ztrácí smysl. Zůstává pouhou iluzí, která dala v dějinách umění vzniknout nádherným obrazům. Ničím jiným.“
Lze vážně pochybovat o tom, že se papež František skutečně chce zbavit „posledních věcí“, jak to popisuje Scalfari. V jeho kázáních nicméně skutečně je něco, co prakticky vede k zamlžení posledního soudu a protikladného osudu spasených a zatracených.
*
Ve středu 11. října papež František při generální audienci na Svatopetrském náměstí řekl, že soudu není třeba se bát, protože „na konci našeho příběhu stojí milosrdný Ježíš“, a tedy „všechno bude spaseno. Všechno.“ [1] V textu, který dostali novináři akreditovaní u Svatého stolce, bylo poslední slovo vytištěno tučně.
*
Na jiné generální audienci před několika měsíci, ve středu 23. srpna, František vykreslil zcela a naprosto uklidňující obraz konce dějin jako „obrovského stanu, kde Bůh všechny lidi přijme, aby s nimi definitivně přebýval.“ [2] Toto přirovnání není jeho vlastní, nýbrž bylo vzato z 21. kapitoly Zjevení sv. Jana. František se však pečlivě vyhnul citování Ježíšových slov, jimiž text pokračuje: „Kdo zvítězí, dostane toto údělem, i budu mu Bohem a on mi bude synem. Ale úděl bázlivců a nevěřících, poskvrněných a vrahů, smilníků a čarodějů, modlářů a všech lhářů je v jezeře, které hoří ohněm a sírou; to je ona druhá smrt.“ [3]
*
Při modlitbě Anděl Páně v neděli 15. října František v promluvě o podobenství o svatební hostině (Matouš 22,1-14), které se ten den četlo při všech Mších, opět pečlivě vynechal nejznepokojivější pasáží, například „král se rozhněval, poslal svá vojska a zahubil ty vrahy a město jim zapálil“, nebo [král] „spatřil člověka, který nebyl oděn do svatebního roucha“, a proto nařídil svým služebníkům: „Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte jej do temnot venku. Tam bude pláč a skřípání zuby.“
*
Předcházející neděli, 8. října, se téhož selektivního zacházení dostalo podobenství o zlých vinařích (Matouš 21,33-43). Papež ve výkladu tohoto podobenství při modlitbě Anděl Páně vynechal, co pán vinice učiní vinařům, kteří zabili jeho služebníky a nakonec i jeho syna: „Zle zahubí zlé.“ Tím spíše necitoval Ježíšova závěrečná slova, v nichž o sobě mluví jako o „kameni úhelném“: „A kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho pak padne, toho rozdrtí.“ Papež František namísto toho vytrvale hájil Boha před nařčením, že by snad mohl být pomstychtivý, téměř jako by chtěl zmírnit přemíru „spravedlnosti“ v tomto podobenství: „Tady je velká novost křesťanství: Bůh, ač zklamán našimi pochybeními a hříchy, neruší svoje slovo, nezastavuje se a především se nemstí! Bratři a sestry, Bůh se nemstí! Bůh miluje, nemstí se a očekává nás, aby nám odpustil a objal nás.“ [4]
*
V promluvě na svátek Seslání Ducha svatého 4. června tohoto roku František – jak činí často – polemizoval s „těmi, kteří odsuzují“. Když citoval slova zmrtvýchvstalého Pána Ježíše k apoštolům a implicitně k jejich nástupcům v Církvi (Jan 20,22-23), úmyslně jich polovinu vypustil: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny,“ přičemž už neřekl, co následuje: „Komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“ [5] Skutečnost, že toto osekání bylo záměrné, dokazuje jeho opakování; přesně tatáž slova František vynechal už předtím, 23. dubna při Regina caeli první neděli po Velikonocích. [6]
*
Také 12. května při návštěvě Fatimy František ukázal, že chce Pána Ježíše osvobodit od jeho pověsti neoblomného soudce na konci časů. Za tím účelem varoval před následujícím falešným obrazem Panny Marie: „Maria, která podle subjektivních senzibilit zadržuje pomstychtivou ruku Boží připravenou trestat, Maria lepší než Kristus, jenž je považován za nelítostného Soudce“. [7]
*
Nutno dodat, že volnost, s níž papež František osekává a překrucuje slova Písma svatého, se netýká jen všeobecného soudu. Ohlušující je například i ticho, do něhož vždy halí Ježíšovo odsouzení cizoložství (Matouš 19,2-11 a paralelní pasáže).
Překvapivou shodou okolností bylo toto odsouzení obsaženo v úryvku z evangelia, který se četl ve všech kostelích světa právě v tu neděli, kdy začínalo druhé zasedání biskupské synody o rodině, 4. října 2015. [8] Avšak ani v promluvě, ani před modlitbou Anděl Páně ten den o tom papež neučinil sebemenší zmínku, stejně jako při modlitbě Anděl Páně v neděli 2. února 2017, kdy se toto evangelium četlo opět.
A nejen to. Ježíšovy výroky proti cizoložství se vůbec neobjevují ani na dvou stovkách stran posynodální exhortace Amoris laetitia. Právě tak v ní nenajdeme ani strašlivá slova odsouzení homosexuality z první kapitoly listu svatého Pavla Římanům, která se rovněž četla – další shoda okolností – při Mších ve všední den druhý týden synody v roce 2015. Popravdě řečeno tato slova v misálu nejsou. V každém případě je však necitoval ani papež, ani nikdo jiný v synodních diskusích o měnícím se paradigmatu postoje k homosexualitě:
„Proto je Bůh vydal hanebným vášním. Vždyť jejich ženy zaměnily přirozené obcování za protipřirozené. A podobně i muži upustili od přirozeného užívání ženy a ve svých žádostech vzpláli k sobě navzájem, když muž s mužem páchal nestoudnost. I dostali sami na sobě odplatu, jaká patřila jejich poblouzení. A poněvadž neuznali za hodno míti poznání Boha, vydal je Bůh v nesprávné smýšlení, takže činili, co se nesluší; byli plni všeliké nespravedlnosti, nepravosti, lakoty, zloby, plni závisti, vražednosti, nesváru, lsti, špatnosti, byli našeptavači, utrhači, nenáviděči Boha, posměvači, byli nadutí, domýšliví, vynalézaví ve zlém, rodičů neposlušní, nerozumní, nestálí, nelítostní, nemilosrdní. A oni, ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdož se dopouštějí takových věcí, zasluhují smrt, nejen že sami je činí, nýbrž i souhlasí s jinými, kteří je dělají.“ (Římanům 1,26-32).
*
Papež František si navíc občas dovoluje přepisovat slova Písma svatého podle svého. Například v promluvě v domě svaté Marty 4. září 2014 papež v jednu chvíli vložil svatému Pavlovi do úst tato pohoršlivá slova: „Chlubím se pouze svými hříchy“, a na závěr vyzval přítomné věřící, aby se „chlubili“ vlastními hříchy a ukřižovaným Kristem. [9]
V žádném z Pavlových listů však takovýto výraz nenajdeme. Sám apoštol o sobě říká: „Je-li už třeba se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi“ (2 Korinťanům 11,30), a to poté, co vyjmenoval všechny těžkosti svého života – věznění, bičování, ztroskotání lodi. Nebo: „Sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi“ (2 Korinťanům 12,5). A dále: „A řekl mi: Má milost ti stačí; neboť moc se zdokonaluje v slabosti. Velmi rád se budu tedy chlubiti svými slabostmi, aby se nade mnou rozprostřela moc Kristova” (2 Korinťanům 12,9), načež následují další zmínky o příkořích, pronásledováních a tísních, jež snášel.
*
Vrátíme-li se k poslednímu soudu, už papež Benedikt XVI. připouštěl, že „v moderní době myšlenka posledního soudu ustoupila do pozadí“. V encyklice Spe salvi, kterou napsal zcela sám, energicky potvrdil, že poslední soud je „rozhodujícím obrazem naděje“. Je to obraz, který „vzbuzuje odpovědnost“, protože „milost nevylučuje spravedlnost“, ale naopak „v otázce spravedlnosti nacházíme vlastní, v každém případě nejsilnější důkaz pro víru ve věčný život“, protože „ve spojení s nemožností toho, že by nespravedlnosti v dějinách mělo patřit poslední slovo, se nutnost Kristova návratu a nového života jeví jako zcela přesvědčivá.“
A dále:
„Milost nevylučuje spravedlnost, nedělá z nespravedlnosti spravedlnost, ani není gumou, která vše vymaže, takže by nakonec bylo zcela lhostejné, co a jak kdo na zemi učinil. Proti takovému druhu nebe a milosti se velmi ostře a právem ohrazoval např. Dostojevskij ve svých Bratřích Karamazových. Zločinci nebudou při hostině na věčnosti sedět nerozděleně vedle svých obětí, jako by se nic nestalo.“
Sandro Magister
Tento článek původně vyšel na blogu Sandro Magistera v L’Ezpresso Magazine (http://magister.blogautore.espresso.repubblica.it/?refresh_ce). Magister je italský novinář, který se specializuje na náboženská témata a zejména na Katolickou církev a Vatikán. Píše z pozic věřícího katolíka. Jeho články se považují za neobyčejně spolehlivé a jsou velice čtené.
[1] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26506
[2] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26259
[3] Nový Zákon v tomto textu je citován podle překladu P. Pavla Škrabala OP, Krystal, Olomouc 1948. (Pozn. překl.)
[4] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26488
[5] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25831
[6] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25599
[7] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25703
[8] V tomto bodě se Sandro Magister mýlí. Toto evangelium se četlo pouze při Mších podle NOM; v tradičním liturgickém kalendáři to byla 19. neděle po Svatém Duchu. (Pozn. překl.)
[9] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=20743
Překlad Lucie Cekotová
https://www.lifesitenews.com/opinion/worlds-end-update.-the-last-things-according-to-francis
Zrovna čtu Deníček svaté Faustyny – to, co jí Pán Ježíš sdělil je v naprostém rozporu s papežem a naopak v naprostém souladu s Tradicí. Jen ten, kdo si uvědomí hrůzu Boží spravedlnosti, může si uvědomit velikost Kristova milostdenství. Jen takový člověk hoří láskou ke Kristu. Generální pardon k lásce nevede. Je papež slepý?
Hm, to je zvláštní. Mně zrovna nedavno jedna osoba blízká vysvětlovala, že také čte Deníček a že to je absolutně v souladu s tím, co papež František říká a že my tradiční katolíci jsme neposlušní vůči papeži, před čímž také sestra Faustýna varuje…
Bude to napul cesty. Faustyna bude nepochybne davat prednost zivemu, vzdy vetsimu Bohu jak pred velebenim minulosti, tak pred klanenim se spekulaci (anatemizace trestu smrti, aj.). Skoro jako by ona jedina v ten ocistec skutecne verila.
Denicek byl až do r.78 na Indexu.
Z papeže Františka jsem na rozpacích od té doby, co jsem přečetla jeho exhortaci Amoris laetitia. Měla jsem to „štěstí“, že moje manželství bylo po 27 letech rozvedené, přestože jsem u civilního soudu třikrát zopakovala, že s rozvodem nesouhlasím. Stalo se… Naše děti byly v té době už dospělé, takže pro civilní soud jsme byli jednoduchý případ.
Mnohem smutnější ovšem je to, že můj manžel, který se oženil s jinou ženou, klidně chodí ke sv. přijímání ve farnosti, kde mnozí vědí, jak se věci mají. Žádný církevní soud ani odluka neproběhla, ale zřejmě nějaký kněz byl natolik oslovený zmíněnou exhortací, že mému manželovi dal rozhřešení a povolení přijímat eucharistii. Manžel se s dětmi téměř nestýká, vnoučata ho nezajímají, ale zato každou neděli zpívá v kostele, kde jsme měli svatbu, gregoriánský chorál, chodí tam ke svátostem a všechno je pro něho „v pohodě“. Myslím si, že to není, díky papeži Františkovi, ojedinělý případ…
To Vás obdivujem. Ja som na nekonečné Argentínske telenovely rezignoval už dávno.
A teraz vážne. To, čo píšete, je veľké pohoršenie. Stala sa Vám krivda, porušením slova, daného pred Bohom. Na to je ťažko niečo povedať.
Nestrácajte vieru a vytrvajte. Kto nesie verne kríž s Pánom Ježišom, ten bude mať aj účasť na jeho víťazstve.
Neznám váš případ více, než jak jste ho zde popsala, ale nemyslím, že je zde vinen primárně papež.
Na vině je kněz, který připouští tuto svatokrádežnou praxi vašeho muže. Že mu papež skrze svou kacířskou exhortaci hladí svědomíčko (jako ostatně velké většině církevních soudců – jiný důvod k vydání AL nebyl), je věc druhá.
K článku samému lze jen říci, že opět se tu projevuje papežův falešný humanism. Člověk je na prvním místě, nikoli Bůh. A jelikož láska k člověku nemá smysl, pakliže nevyvěrá z lásky k Bohu Všemohoucímu, je na této jeho pokroucené, nekřesťanské „lásce“ k člověku vidět nenávist ke Stvořiteli, Jeho Slovu (jež papeže usvědčuje ze lží), Tradici, Církvi…
Ad fr. Albert a Lenka K.: Váš případ, paní Lenko, je důkazem nikoli humanismu, ale naopak antihumanismu přístupu jak papeže Františka, tak i kněze, který, ač ví o případu Vašeho manžela, mu udělil rozhřešení a podává mu sv. přijímání. Je však také možné, že Váš manžel ke zpovědi nechodí, nebo chodí a tento hřích nevyznává, ale ke sv. přijímání přistupuje, aniž by podávající kněz (nebo akolyta, ti dnes podávají běžně), byl o životu ve hříchu Vašeho manžela informován. Váš manžel si jednoduše vyložil adhortaci AL tak, jak argentinští, němečtí a maltští biskupové a nota bene i samotný papež František, který dopisem schválil postoj argentinského episkopátu.
A teď k jádru věci: Není to bezohledné vůči Vám, která jste zachovala manželskou věrnost navzdory nevěře svého chotě, jenž Vás opustil kvůli jiné, předpokládám, že mladší ženě? On chodí ke sv. přijímání tak jako Vy, čímž je mu vyslán signál, že vlastně je to v pořádku, když od Vás odešel za jinou a Vám ublížil, že se vlastně ničeho nedopustil, že žije v milosti posvěcující zrovna tak, jako Vy. To je antihumanismus a nespravedlnost nejhrubšího zrna!
Vážený a milý pane doktore, z mého textu je evidentní, že pojem „humanism“ používám v tom smyslu, v jakém ho chápe sekulární část společnosti.
Nikoli tak, jak ho chápe Církev.
Děkuji za pochopení.
Mluvíme-li o jádru věci, něco podstatného mi tam schází. Není příkladem antihumanismu i mlčet o tom, že „vinu na rozvodu vždycky mají obě strany“ (a utvrzovat tak opuštěnou stranu v mylném přesvědčení, že je jen nevinnou obětí, místo aby byla motivována ke zpytování svědomí)? Nebo jste přehodnotil svůj někdejší postoj, že toto budete vždy opakovat (a ani se Vltava nemusela obracet proti proudu)? Viz http://www.duseahvezdy.cz/2017/01/21/lzi-a-manipulace-prof-halika/#comment-60092 a diskuse před i po, jakož i vlastní článek.
Ano. Obětující se manžel/-lka pro rodinu má ovšem vinu největší. Kam na to chodíte, matěji? Dnešní „soudní“ systém nezajímá nesouhlas jednoho z manželů. Zkuste si nejprve doplnit znalosti z praxe, než začnete planě teoretizovat a plácat nesmysly.
Chápu, že na to nejste zvyklý, protože Vy zdroje svých tvrzení vždy usilovně tajíte, nicméně kdybyste kliknul na ten odkaz, viděl byste hned, „kam na to chodím“: citoval jsem dr. Malého, no a z okolí odkazovaného byste viděl, že já s tím citovaným tvrzením hrubě nesouhlasil (a chtěl jeho doložení z církevní nauky, čehož se mi nedostalo). Takže s veškerými případnými výtkami a odporem se prosím neobracejte na mě, ale rovnou na autora výroku, případně sám na sebe, protože tehdy jste stál na jeho straně. 🙂
Ad Matěj: Nepochopil jste princip problému. Vina paní Lenky na rozvodu je její ryze osobní záležitostí, věcí jejího svědomí, ten případ neznám a nemíním komentovat. Mně šlo o něco zcela jiného, o hrubý nepoměr mezi situací její a jejího manžela. Ona dodržela manželský slib a nevdala se, respektovala mravní princip nerozlučitelnosti manželství, stanovený Kristem, i tehdy, když její muž učinil pravý opak – a v tom je v mých očích hrdinkou, chodit ke sv. přijímání podle církevních regulí může samozřejmě bez problémů. Proč ale její manžel, který žije v konkubinátě a bezcharakterně ji i s dětmi opustil, je na tom podle dosavadní Františkovy církevní praxe stejně, proč může přistupovat ke stolu Páně zrovna tak, jako ona? V tom je problém, otázku její osobní viny na rozvodu neřeším, neboť – opakuji – neznám ten případ a nota bene ta vina je stejně vzhledem k problematice irelevantní, když ona věrnost zachovala, zatímco on ji zrádně opustil.
I kdyby měla podíl na rozvodu, těžko má podíl na tom, že se její muž nutně musel znovu „oženit“.
Je to hrozné, jak se profanuje i gregoriánský chorál na NOMech (kam svojí podstatou nepatří), které nevedou k dobrému, ale k obecnému rozdělování ve věcech víry a tím i k ničení rodin.
Přeji Vám mnoho Boží posily, mne to postihlo po 28 letech, ačkoli ne všechny naše děti byly plnoleté. Biskupství řeší jen „trvání manželských rozporů“ za vydatné pomoci liberálně-feministických soudních moderátorek, jak jsem osobně korespondencí zjistil. Nepochybuji o tom, že by naše manželství i protiprávně zneplatnili, kdyby o to manželka, která o civilní rozvod zrealizovala, dnešní „církevní“ soud požádala.
Vážená paní Lenko, popsala jste nám svůj smutný příběh. Ale jste si jistá, že Váš před Bohem zákonitý manžel neučinil pro tento případ slib čistoty a že požadavek čistoty nedodržuje? V opačném případě by totiž ke svatému přijímání přistupovat mohl.
Málokdo dovede žít jako „bratr a sestra“. NOM lidi jen utvrzuje v jejich nesprávných postojích, protože ze své podstaty už dávno není katolický a předsedají mu liberální humanisté neboli „služebníci božího lidu“ a to z nařízení biskupů.
Tak jestliže už mají nějakou dobu dospělé děti, troufnu si odhadnout, že jsou oba v důchodovém věku a pán možná bude starší než paní, takže klidně už někde kolem 70. To už se jako bratr a sestra žít dá.
To se samozřejmě dá, ale stejně to nedává tomu chlapovi právo opustit manželku i když s ní nespí, pakliže mu k tomu nedala svůj souhlas. Je ovšem časté, že si stárnoucí dědek najde mladou kočičku, páč ta mu pomůže překonávat ehm jistý nedostatek způsobený pokročilejším věkem a on si pak připadá zase jako ve 20ti. Ta kočička však není ani tak unešena tím dědkem, ale tím pravým afrodiziakem jsou jeho peníze a majetek, takže když ho oškube, tak ho odkopne a když mu manželka neodpustí (což nemusí, jen jí to kodex radí) skončí v azylovém domě pro vaguse.
Další podmínka podle Familiaris consortio ovšem je, že nevznikne pohoršení. Jak vyplývá z výše uvedeného, v tomto případě evidentně splněna není.
Vy dovedete hádat z komentářů i věk lidí? To je úžasné! Na Vás tedy nemám. Někdo má totiž dospělé děti třeba ve 40. Jenže pán paní neslíbil, že ji po dovršení dospělosti dětí opustí a přestane se zajímat i o vnoučata, víme? Katolický manželský slib zní diametrálně jinak. Znáte ho vůbec?
Nemohl. Slib čistoty složený bez souhlasu manžela je sice platný, ale manžel jenž nesouhlasil má kdykoliv právo jej suspendovat a takový slib nedává právo opustit manželku.
Dohoda manželů na separaci od lože je možná a chvályhodná, ale po vzájemném souhlasu, nikoliv jednostranně.
Ten pán směřuje k věčnému ječení a oslavě Boží spravedlnosti a jedinou záchranou je pro něj obrácení zahrnující návrat k manželce, pakliže tato mu nedovolí žít mimo společnou domácnost.
ahttps://www.lifenews.sk/14286/biskup-schneider-katolici-musia-byt-pripraveni-stat-sa-aj-mucenikmi-pre-svoju-vieru
ad Lenka K.
Nezapomeňte ovšem, že Bůh je ten, kdo má poslední slovo. Kněz, který se provinil zaviněnou nevědomostí, o tom, co hlásá již dva tisíce nauka církve a uplatňuje svou falešnou servilní poslušnost směrem k PF a jeho AL, se bude před Božím soudem zodpovídat, jak mohl dovolit vašemu manželu nehodně přistupovat ke svátostem, jak mohl vašeho muže a ženu, s níž žije v cizoložství, uvést v omyl, že je vše v pořádku, jak mohl s autoritou, jakou obnáší kněžství, pohoršit všechny ty, kteří o jeho svátostném manželství s vámi, vědí. Jaký špatný vliv této pastorace však asi zanechá ve všech farnících a nebojím se říci i prokletí, jež tento kněz uvaluje na sebe a na celou, jemu svěřenou farnost? Je to lavina duchovního zla, která ovšem dopadne i na nevinné. Žel, váš manžel a žena, s níž má cizoložný vztah před Bohem, jsou v permanentním nebezpečí zavržení spolu s oním knězem, který je takto svým zhoubným pastoračním přístupem svádí na tu jednoduchou a širokou cestu do zatracení. A spolu s nimi se „povezou“ i další páry, žijící v „neregulérních“ svazcích, které se také budou dožadovat přistupování ke svátostem. Nakonec se z jednotlivého pochybení kněze stane nepsané pravidlo, běžná pastorační zvyklost s katastrofickým dopadem, týkající se zásadním způsobem věčné spásy či zavržení jemu svěřených… Kolik lidí se tak dostane na scestí, díky své zaviněné nevědomosti a důvěře, dané knězi, o kterém se právem domnívali, že by měl mít pravou nauku církve a učení Pána Ježíše v malíčku? Vždyť kdo jiný než on? Žel, zřejmě si nedokáží představit tu možnost, že kněží místo povinného dalšího sebevzdělávání, se ochotněji /?/ věnují různým jiným akcím, které jim dají často zapomenout na nutné kněžské priority, které raději „zazdí“ ve prospěch adrenalinových akcí s mládeží či akcí, nemající s povoláním kněze a duchovního vůdce, nic moc společného…. A biskupové mlčí, přestože dobře vědí, jak jsou kněží zbytečně vytíženi různými akcemi, které nejsou pro spásu duší žádným přínosem, ale naopak, pouze kradou knězi čas na patřičné sebevzdělání se v oboru. Nebo že by tato jejich vytíženost byla chtěným nástrojem k tupé a slepé poslušnosti a neschopnosti se ohradit proti herezím, /o kterých možná kněží ani netuší, že herezemi jsou, protože jim chybí patřičné znalosti, týkající se magisteria, tradice a nauky/? Avšak zaviněná nevědomost a to zvláště u kněze, je jen přitěžující okolnost a zásadní hrubý a tragický nedostatek.
Modlete se za svého manžela, který je před Bohem stále vaším manželem, aby prohlédl a aby mu jiný kněz důrazně vysvětlil, do jakých satanských sítí se zapletl a co mu hrozí, pokud se zavčas nevzpamatuje a neodvrátí se od tohoto nebezpečného vršení smrtelných hříchů, modlete se za kněze, který nezná nauku církve a modlete se i za ostatní kněze, aby zavčas prohlédli tuto ďábelskou síť /AL/ a ke své věčné škodě se do ní nezapletli, ale stáli pevně a rovně za pravdou evangelia.
omlouvám se, uvádím odkaz správněji
https://www.lifenews.sk/14286/biskup-schneider-katolici-musia-byt-pripraveni-stat-sa-aj-mucenikmi-pre-svoju-vieru
Tak ještě „zrušit“ Boha a bude hotovo…
Anglikánská sekta to tak už udělala. královna je od „církve“ neodlučitelná, Bůh je pouze voliteným doplňkem…
ad Libor
I když váš koment,Libore, míníte jako černý humor a nadsázku, ďábel si může mnout ruce, že k tomu „hotovo“ se úspěšně blíží…Pokud je pravdivá anonce o tom, že kněží již brzy budou muset říkat dosavadní konsekrační slova od příštího roku jinak, totiž budou vkládat v podobě „nepatrné změny“ příslovce „JAKO“, pak to bude skutečně zrušení Boha v katolických chrámech.
Modleme se, aby k tomuto STRAŠLIVÉMU NEŠTĚSTÍ NEDOŠLO – přestože je to jasně psáno v knize Daniel:11,31-35
Většina NOM svátostí je stejně s největší pravděpodobností neplatná.
Milý pane Alberte, které svátosti jsou ty neplatné – a které jsou ty platné? Moc Vám děkuji za odpověď a přeji Vám krásný den!
Však to říká i pan papež, že většina svátostí manželských je neplatná. Je vidět, že jste jeho vzorným synem.
Aha. Už té mentalitě rozumím. My jsme arbitři pravověrnosti a platnosti svátostí. A když se nám nelíbí, jak funguje nějaký řád, tak si založíme vlastní a tváříme se, jako by byl ten jediný pravý. Mám pro tradicionalisty pochopení, ale řada z nich je ultras, tj. tak pravověrní, až jsou heretiky (viz absurdní kecy o KHS), tak zaměření na autoritu, až budují cochcárnu.
Církev bez autority? Od kdy? Co to tu plácáte?
I k tomu může klidně dojít. Neznáme míru Boží vůle v podobě Božího dopuštění. Modlíte se „Buď vůle tvá, jako v Nebi, tak i na Zemi.“? Tak se do Boží vůle taky odevzdávejte. Je třeba se modlit za spásu duší, které jsou odpadem KHS od katolické církve ve smrtelném nebezpečí.
Mohl byste uvést zdroj zprávy o té změně konsekračních slov?
Začínají se nám tu šířit konspirační teorie.
ad br. Tomáš T.O.S.D
Konspirační se jeví dnes, nebuďte naivní a hlavně ne
slepý, z maličkostí pocházejí velké věci, nevidíte tu snahu o přibližování se co nejvíce k bratrům protestantům a snahy o odstranění mnohého, co by jim mohlo vadit /při liturgii/…?
Dočkejte času a povíme si tom velmi brzy, kdo měl pravdu a kdo mluvil o konspiračních teoriích, které se naneštěstí zrealizují…
Znovu doporučuji si přečíst verše z knihy Daniel 11,31-35
https://www.youtube.com/embed/RxfWn_j8iwQ
bez komentáře
Pokud Vás zajímá soupis konspiračních teorií, stačí, když si seženete misály NOM psané horkou jehlou na koleně od r. cca 1970(?) a porovnáte je mezi sebou.
ad Contras
https://gloria.tv/article/2WkkWaH2tQxV3Nub6PBn9vwLA
pro váš lepší přehled
Ten odkaz však obsahuje pouze šeptandu a propagaci kroku, který nic neřeší.
ad Matěj
osobně si myslím, že nemá smysl pitvat, kdo z manželů má větší či menší podíl viny na rozchodu. Slíbili přísežně před Božím oltářem, že budou spolu až do smrti snášet dobré i zlé spolu s prokazováním si lásky, úcty a věrnosti, nikoliv že se na společné soužití při sebemenší krizi „vykašlou“ a najdou si podle nich lepší řešení a možnosti. Není to spíš selhání v plnění tohoto slibu a sobectví toho, který opouští svazek, protože se zhlédl v mladším, či krásnějším či bezchybnějším partneru /podle jeho názoru/ a přeje si seberealizovat své nenaplněné touhy tímto způsobem? Pán však neslibuje nebe na zemi nikomu, kdo v Něj věří, ale to jeho Slovo – „vezmi svůj kříž a následuj mne“, platí jak pro manžele, tak pro zasvěcené…
Nějak se ztrácíme v prioritách, vždyť náš život není o tom, urvat pro sebe co největší podíl štěstí, adrenalinu, seberealizace /a často na úkor druhých/, ale na uplatňování a prokazování lásky a to jak k Bohu, tak k bližním. A ta se realizuje poslušností k Božímu slovu, které mluví jasně do všech oblastí prožívání života.
My lidé nejsme andělé a máme každý máslo na hlavě, co se týká chyb či deformací všeho druhu, ale Pán přece jasně říká – co Bůh spojil, člověk nerozlučuj…Tečka – nic nadto…
A pokud František v jeho AL nabízí jinou možnost, pak se staví nad Boha a jeho přikázání a tady není již přece nic nejasného, vždyť podle ovoce se pozná strom…
Ve čtvrtek u nás kázal pater Umlauf, je to přesná kopie toho, co sedí ve Vatikánu. Po mši sv., pokud to ovšem byla mše sv., tím si nejsem zcela jist, jsem si vzpomněl na Havlíčka Borocského a na mysli mi vytanul tento verš:
Katolické víry ničitelé lítí – Bergoglio, Kasper, jezoviti!
ad Contras /4.11./
Obávám se, že nemáte tak docela pravdu, jestliže jsou civilně rozvedení a pán si najde náhradu za svou manželku, přestože jedná velmi nespravedlivě vůči ní a neplní svůj slib před Bohem, pak se kněz neptá, jak to má s původním manželstvím, nebo ptá, ale pán si může vymyslet pohádku o tom, jak ho jeho „zlá“ manželka týrala a jak bylo soužití s ní nesnesitelné. A když požádá o tzv.“dispens“ s tím, že chce se ženou,se kterou nemá svátostné manželství, žít jako bratr a sestra, protože jsou civilně sezdaní anebo dokonce nejsou, tomu knězi to stači, aby vyjednal od církevního soudu nebo pana biskupa zmíněný dispens a ke svátostem mají neomezený přístup. Slib, kterým se zavázali písemně svým podpisem k čistotě, stačí a nikoho nezajímá, že jeho původní a pravá manželka na svého muže „čeká“ v jistotě, že před Bohem jsou stále manželé a jejich svátostné manželství trvá.
Nikdo pánovi nedokáže, jak to vlastně je,s jeho svátostným manželstvím, s jeho nevěrností a únikem z něj. Myslím si, že v současné době tzv. „rozluka od stolu a lože“, o kterou by se žádalo na kurii, se již dávno nepraktikuje..
Možná se mýlím, ale není pravděpodobné to, co vy tvrdíte s takovou jistotou.
Právě proto, že každá strana může tvrdit něco jiného, nemá prostý kněz právo na základě svědectví jedné strany dovolovat či vyzývat k opuštění manžela jako to dělal např. Jaroslav Stříž, ale rozhodnout by to měl církevní soud v řízení o sporném povolení separace za trvání manželství, kde by ten kdo tvrdí, že byl týrán, měl prokázat co tvrdí a i pak je povinnost po nápravě stavu se vrátit.
K tomu si dovolím připomenout, že občasné proplesknutí vzpurné ženy manželem které není hrubé a brutální nepovažuje sv. Alfons za důvod k povolení separace, jinými slovy tím chce říci, že důvody musí být opravdu závažné a ne běžné skuhrání o tom, jaký je manžel (manželka) zlý a špatný.
(Tomu pánovi co zde o mně občas šíří pomluvy: ne nepraktikuji to).
„K tomu si dovolím připomenout, že občasné proplesknutí vzpurné ženy manželem které není hrubé a brutální nepovažuje sv. Alfons za důvod k povolení separace, jinými slovy tím chce říci, že důvody musí být opravdu závažné a ne běžné skuhrání o tom, jaký je manžel (manželka) zlý a špatný.“
Za tento postřeh Vám velmi děkuji. Některé zpupné manželky totiž rády řeší tyto věci přes PČR, kterou neváhají (i opakovaně) zavolat na pomoc proti „zlému“ manželovi…
Milý Tomáši, velmi se mýlíte…není to má neznalost, ale vaše, ve svém komentu naopak uvádím jen to, co je realitou a praxí, /pokud jste někdy pracoval na kurii na příslušných místech, pak byste o tom jistě věděl/.
Jinak, prosím si nechte ty vaše „odborné“ komenty od cesty, jsou to jen vaše nabubřelé výpady, nezakládající se na ničem než na vašich domněnkách a neznalosti… zda zaviněné či nezaviněné, to nebudu soudit, ale občas překračujete snesitelnou míru vašich podivných hodnocení a toho, o čem zhola nemáte páru.
Já se nepotřebuji pohybovat na kuriích abych viděl. 40 roků vidím úpadek NOMu. Moji odbornost nebo neodbornost ponechte laskavě stranou. Já tu nedělám z falešných citací Panny Marie učení katolické církve.
ad David: nahlédněte umlaufoviny.com
T.P.:
Reakce mého Chromu:
Tento web není dostupný
Odpověď webu http://www.umlaufoviny.com trvala příliš dlouho.