Zapomenutá ctnost: zdrženlivost v oblékání
Oblékání jak mužů, tak žen se za posledních padesát let dramaticky změnilo. Většina toho, co se dnes nosí, má lidské tělo spíše odhalovat než zakrývat.
Vhodnost odívání křesťané po staletí posuzovali pomocí ctnosti zdrženlivosti. Katolická tradice nám poskytuje cennou definici této ctnosti, jíž se řídí jednání a vnější zvyky člověka ve věcech souvisejících se sexem. Pomocí zdrženlivosti člověk ovládá své chování tak, aby nevyvolával nedovolené sexuální vzrušení v sobě ani v druhých.
Zdrženlivost je jedním z dvanácti plodů Ducha svatého. To jsou dokonalosti, jež v nás utváří Duch svatý jako „prvotiny věčné slávy“: láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost, čistota.
Oblékat se zdrženlivě znamená vědomě se bránit probouzení sexuálního vzrušení v sobě nebo v bližním. Člověk, který se obléká zdrženlivě, se vyhýbá oděvům, o nichž je známo nebo lze rozumně očekávat, že sexuální vzrušení vyvolají. Zdrženlivost v odívání sluší oběma pohlavím.
Papež Pius XII. (1939-1958) se v souladu s Magisteriem a pravověrnými duchovními autory vyslovil k nutnosti pěstovat zdrženlivost:
„Kolik mladých dívek nevidí nic špatného v tom, že napodobují určité nestydaté módní styly jako ovce? Kdyby poznaly, jaký dojem dělají a jaké pocity vyvolávají v těch, kdo se na ně dívají, jistě by zrudly studem.“
„Dobro duše je důležitější než dobro těla a duchovní prospěch bližního musíme upřednostnit před vlastním tělesným pohodlím . . . Jestliže určitý druh oděvu představuje vážnou a blízkou příležitost ke hříchu a ohrožuje spásu vaší duše i duší dalších, je vaší povinností se ho vzdát. . . Křesťanské matky, kdybyste věděly, jaké úzkosti a nebezpečí, jak špatnou ochranu před hanbou připravujete svým synům a dcerám, když jim dovolujete zvykat si na sporé oblékání a ztrácet stud, zastyděly byste se za sebe a zděsily byste se nad tím, jak ubližujete samy sobě a jakou škodu působíte těmto dětem, jež vám Bůh svěřil k tomu, abyste je vychovaly jako křesťany.“
„Křesťanské dívky, pomyslete rovněž na toto: budete tím vkusnější a tím příjemnější, budete-li se oblékat jednoduše, zdrženlivě a cudně.“
Papež Pius XII. představil 8. listopadu 1957 [v projevu k účastníkům kongresu o problémech módy v Římě – pozn. překl.] stále platné zásady zdrženlivosti v oblékání:
Oblékání má splňovat tři nezbytné požadavky: hygienu, slušnost a krásu. Ty jsou „tak hluboce zakořeněny v přirozenosti, že je nelze ignorovat nebo jim odporovat, aniž by to vyvolalo odpor a předsudky“.
Hygiena souvisí převážně „s počasím, jeho proměnami a dalšími vnějšími faktory“ (např. nepohodlím, nemocí). Slušnost zahrnuje „náležitý ohled na citlivost druhých vůči nevzhledným věcem, a především obranu mravní bezúhonnosti a štít proti nezřízené sexualitě“. Krášlení se je legitimní a „odpovídá vrozené potřebě, již pociťují zejména ženy, podporovat krásu a důstojnost osoby týmiž prostředky, jež se hodí k uspokojení prvých dvou cílů“[tj. hygieny a slušnosti].
Móda „získala ve veřejném životě neoddiskutovatelné místo, ať jako estetické vyjádření zvyklostí, nebo jako interpretace veřejné poptávky a ústřední bod významných ekonomických zájmů“.
„Rychlost změn [módy] je dále stimulován jistým druhem tiché konkurence – nikoli doopravdy nové – mezi ,elitouʻ, která si chce originálním způsobem odívání potvrdit vlastní osobnost, a veřejností, jež si je v lepších či horších napodobeninách okamžitě přetváří podle svých potřeb.“
Papež dále definoval potíž s módou: „Problém módy spočívá v harmonickém smíření vnějšího zdobení člověka s tichým a cudným duchem v jeho nitru.“ Móda se stejně jako jiné hmotné věci může u některých lidí stát předmětem přehnaného lpění či dokonce závislosti. Církev „nekritizuje a neodsuzuje módní styly, jsou-li zamýšleny k vhodnému krášlení a zdobení těla, avšak nikdy nepřestává věřící varovat, aby se jimi nedali snadno svést.“
Lidské tělo je „mistrovským dílem Božím ve viditelném světě“; Ježíš ho povýšil „na chrám a nástroj Ducha svatého, a jako takový musí být respektováno“.
Určité módy a módní styly „v spořádaných myslích vytvářejí zmatek a mohou dokonce podněcovat ke zlému“. Je možné stanovit, kdy jsou porušeny „hranice běžné slušnosti“. Tento smysl pro slušnost spustí alarm v případě necudnosti, svádění, žádostivosti, pobuřujícího luxusu či „klanění se hmotě“.
To, co Svatý otec řekl v roce 1957, je aktuální stále: „. . . ať je relativní morálka módních stylů jakkoli široká a proměnlivá, stále existuje absolutní norma, již je třeba zachovávat, zaslechneme-li varování svědomí před blížícím se nebezpečím; móda nesmí být nikdy blízkou příležitostí ke hříchu.“
Ti, kdo navrhují, propagují a prodávají módu, mají značnou odpovědnost. Jestliže – nedej Bože – někdo úmyslně vštěpuje „nečisté myšlenky a pocity“, jde o „techniku skryté zloby“. K tomu, aby mohla být obnovena slušnost v módě, je třeba dobrého úmyslu těch, kdo módu navrhují i nosí. „U obou je třeba probuzení svědomí ve vztahu k odpovědnosti za tragické následky vyplývající z příliš odvážného oblékání, zejména nosí-li se na veřejnosti.“
Je jasné, že „nemravnost módních stylů závisí z velké části na přemíře necudnosti nebo luxusu“. Jak máme posuzovat necudnost? „Oděv nelze posuzovat podle úsudku úpadkové či již zkažené společnosti, ale podle aspirací společnosti, jež oceňuje důstojnost a serióznost úboru na veřejnosti.“
Také přehnaný luxus je zbytečný. Není-li užívání bohatství – a to i bohatství získaného mravným způsobem – umírněné, pak „buď vyrůstají hrozivé bariéry mezi třídami, nebo se stane nezřízenou celá společnost, vyčerpaná úprkem za utopií hmotného štěstí“.
Dobře promysleme následující tři body, které se týkají zdrženlivosti v oblékání.
1. Vliv módních stylů. Existuje „řeč odívání“, která sděluje určité poselství, a to i destruktivní. Člověk, který se vědomě a dobrovolně stále obléká provokativně, aby druhého svedl k nečistotě, se dopouští smrtelného hříchu. Zraňuje tím duši svoji i duši druhého.
Pán Ježíš žádal čistotu pohledů, myšlenek, přání i skutků a varoval před pohoršením. Izaiáš (3,16-24) prorokoval, že Sión pošpiní nečistota jeho dcer.
Papež Pius XII. prohlásil: „Dá se říci, že společnost mluví prostřednictvím oděvů, jež nosí. V odívání odhaluje své tajné touhy a přinejmenším zčásti ho užívá k tomu, aby budoucnost buď budovala, nebo ničila.“
2. Důležitost kontroly. Módním tvůrcům, kritikům i spotřebitelům je třeba připomínat, že „módu je třeba řídit a kontrolovat, místo aby byla ponechána rozmarům a zredukována na ostudnou službu“. Ti, kdo „udávají tón“, nesmějí dovolit diktát „módních hitů“, jestliže tento konkrétní trend odporuje zdravému rozumu a uznávané morálce. Spotřebitelé musejí pamatovat na to, že „jejich důstojnost vyžaduje, aby se se svobodným a osvíceným svědomím osvobodili od vnucování předem stanoveného vkusu, zejména jde-li o vkus mravně diskutabilní“.
3. Umírněnost je nezbytná. Respektování obvyklé míry je „umírněnost“. Jde o „způsob, jak za každou cenu ovládnout lačnost po luxusu, ctižádost a svéhlavost“. Papež Pius naléhal: „Módní tvůrci, a zejména návrháři, se při navrhování střihu či linie oděvu a při volbě ozdob musejí dát vést umírněností, s přesvědčením, že nejlepší vlastností umění je střízlivost.“
Obléká-li se člověk křesťansky slušně, je jeho oděv „vhodnou ozdobou osoby, s jejíž krásou se prolíná jakoby v jedinečném triumfu obdivuhodné důstojnosti.“
Abychom se oblékali cudně, není třeba nosit oblečení, které bylo v módě před desítkami let. Existují však normy, které jsou natolik zásadní, že jejich přestoupení – bez ohledu na dobu, dobrý úmysl či nevědomost – znamená přestupek proti slušnosti.
Zde je několik praktických pomůcek.
Oděvy z průsvitných materiálů nejsou cudné vzhledem k evidentnímu úmyslu vystavovat části těla, které by měly být zakryté.
Velmi krátké šortky (tj. odhalující velkou část stehen) nelze pokládat za slušné u muže ani i u ženy. (Sportovní aktivity, při nichž se používají šortky a trikoty, lze tolerovat, je-li tento oděv přiměřený a nevyvolává pokušení.) Chlapci a muži bezdůvodně do půl těla nazí (kromě při plavání a těžké práci nebo cvičení, pokud je vyloučeno pokušení) jsou problém, vzhledem k tomu, že se to snadno může stát druhému příležitostí ke hříchu.
Muži a chlapci mají nejen odpovědnost za to, aby se sami oblékali slušně, ale také mají k cudnému oblékání všemožně povzbuzovat ženy a dívky ve svém okolí a vyhýbat se těm, které tak nečiní, pokud právě jejich neslušný oděv pokouší ke hříchu. Je však třeba uznat, že pohled na odhalená (i částečně) ženská či dívčí těla obecně vyvolává žádostivost a chtíč více než těla mužská či chlapecká.
Oděvy, které odhalují hrudník a záda žen a dívek a zdůrazňují prsa, jsou nemravné. Nevhodné jsou i sukně vysoko nad kolena, které za tímtéž účelem podtrhují tvar nohou.
Jedna dáma krátce po čtyřicítce uvedla, že kdykoli si kupuje sukni (bez ohledu na to, o který obchod jde), prodavačka se zmíní, že by si měla koupit nějakou dostatečně krátkou, která upozorní na její nohy, protože je vysoká a štíhlá. Tyto návrhy dotyčné paní nejsou příjemné.
Manželka a matka dvou dětí vyprávěla, jak je jí nepříjemné, když s manželem a s dospívajícím synem a dcerou sedí v kostelní lavici za mladou dívkou, která odhalenými rameny a krátkými šaty manžela a syna nevhodně rozptyluje během Nejsvětější oběti. Také na dceru této matky negativně působí špatný příklad jiného děvčete přibližně téhož věku.
Bůh stvořil lidské tělo krásné. Neslušný oděv nepřispívá ani k vyzdvižení člověka, ani k budování Božího království. Cudnost, kterou praktikoval Pán Ježíš, Panna Maria, sv. Josef a světci, je dosažitelná a nezbytná i pro nás.
Monsignor Charles M. Mangan
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj: http://www.catholic.org/featured/headline.php?ID=647&page=1
Děkuji za článek.
Tyto věci je třeba stále opakovat, protože mnozí – a nejde jen o ženy (co mužů chodí do kostela, ano, i na tradiční liturgii, v krátkém rukávu), na ně zapomínají, nebo je ani neznají.
O krátkém rukávu se tam píše kde? Také teď chodím v košili s krátkým rukávem, třebaže uznávám, že je to méně slušné než dlouhý rukáv. Ale i s krátkým rukávem stejně celkem pravidelně nejmíň druhou půlku mše stojím zvenku, případne alespoň v bočním vchodu při příznivém průvanu, protože uvnitř by ze mě ke konci kapalo jak z vodníka, což by myslím bylo ještě méně vhodné než krátký rukáv. (Ale pokud je to fakt vždy neomluvitelně špatně, druhou půlku roku chodím v tenké košili s dlouhým rukávem, tak snad budu zatracen jen napůl. 🙂 )
Ale já přece nezmiňuji, že se konkrétně o krátkém rukávu píše v textu výše.
Pouze konstatuji, že si tuto neslušnou zvyklost osvojilo mnoho i rádoby tradičních katolíků. Samozřejmě, slušný oděv mnohdy vyžaduje jistý sebezápor – třeba snést teplotní diskomfort. V dobách ne tak dávných nebylo třeba lidem vysvětlovat, proč se do kostela, na mši svatou, oblékat svátečně – a to košile s krátkým rukávem, odhalená ramena u žen, atd. opravdu není.
Prosím Vás pěkně – a kdo to je ten „rádoby tradiční katolík“? Mně to z Vašich komentářů vychází tak, že když si v horkém létě vezmu slušnou košili s krátkým rukávem, tak jsem ten „rádoby“ a v zimě „rádoby“ nejsem, protože krátký rukáv nenosím. A pak mi taky vychází, že Vy (protože v létě/zimě nenosíte krátké rukávy a dodržujete striktně řeholní pravidla) jste tím nejpravověrnějším tradičním katolíkem a ti, kteří Vaše řeholní pravidla nedodržují, tak jsou zase těmi „rádoby“, i kdyby nosili ve žňových vedrech kožichy. Možná se pletu, protože patrně nemám – podle Vás – ten správný katolický pohled na věc.
Jsem dalek tomu, abych nahlížel do nitra druhých – to jste svým příspěvkem (opět) dokázal vy 🙂 Nicméně vnější mnohdy ukazuje na vnitřní a člověk, jenž se nedokáže slušně obléci do kostela, je buď neinformovaný, nebo pokrytec.
Jinak si myslím, že je zde opět vhodné připomenout starý a vynikající článek Braňa Michalky na toto téma: http://www.stjoseph.cz/afrika-v-nas/
Neodpověděl jste mi na položenou otázku, kdože jsou ti „rádoby tradiční katolíci“. Ad hominem místo odpovědi umíte výtečně. Jako obvykle se u Vás nedalo nic jiného ani čekat.
P.S.
Vlastně to už chápu – ti, kteří nedodržují ty řeholní pravidla, jsou podle Vás těmi pokrytci. (A pak kdo tady hledí do nitra druhých, že…)
No, díky Vám za další svědectví zhoubného působení temného +T+.
Aby se debata nerozplizla, raději bych se soustředil na jednu konkrétní věc, ať se tedy ukáže, jestli máte i argumenty, nebo jde jen o Vaše soukromé preference.
Schválně jsem si zkontroloval své košile s krátkým rukávem a zde v jiném příspěvku citovanou (a na tradičních webech hojně opakovanou) zásadu Pia XI., resp. jeho kurie všechny splňují: všechny kryjí rameno po loket.
Tedy, máte nějaký argument, proč jsou přesto košile s krátkým rukávem nepřijatelné? — Kdy ovšem, pokud byste takový argument přecejen měl, bylo by zároveň nutné vysvětlit, jaktože popírá hluboce předkoncilní papežskou instrukci. Připomínám prosím, že slušnost znamená cudnost, opět viz výše citát z roku 1915, nikoli soulad se subjektivním estetickým cítěním či něco takového, to Církev nemá ambice regulovat, respektive to byste musel nejprve věrohodně doložit. (To právě, obávám se, činí odkazovaný článek p. Michalky bezcenným, protože volně směšuje požadavky Církve a své estetické preference. To první musejí sdílet všichni katolíci a je třeba to připomínat, to druhé je jen jeho soukromá věc, když se to pomíchá dohromady, je to jen šlichta, rádobyefektní záplava slůvek.)
(Ach, pardon, ten citát z roku 1915 byl výše jen při psaní příspěvku, po odeslání je už níže, konkrétně zde http://www.duseahvezdy.cz/2017/08/21/zapomenuta-ctnost-zdrzenlivost-v-oblekani/#comment-66465 )
(Aha, v mé řeči se to ukazovací zájmeno v „Děkuji za článek. Tyto věci je třeba stále opakovat“ chápe jako ukazující na ten článek, čili mě nenapadlo, že mluvíte o něčem jiném, co tam vůbec není.)
Nejde o můj teplotní diskomfort (do práce a zpět se dopravuji vlastní silou, při čemž se, zvlášť v létě, zapotím ještě víc, na to jsem dobře zvyklý), ale obávám se, že by to bylo diskomfortní a rozptylující pro kolemstojící. A to bych považoval za ještě méně slušné a vhodné než košili s krátkým rukávem, jakkoli ani tu nepovažuji za slušnou a vhodnou, a to obecně mezi lidi, nejen do kostela.
Ale pokud to vezmu obecně, kam až ten „sebezápor“ má jít, měl by někdo „snést teplotní diskomfort“, i kdyby jej to třeba rozptylovalo od soustředění? Jaký to má smysl — a o co se to opírá, když v článku to není? Požadavky cudnosti lze považovat za stálé, ale požadavky společenské se vyvíjejí a mění. Před sto lety byla třeba spisovná čeština jiná než dnes, dnešní spisovná čeština by tehdy zněla nízce. Znamená to, že pokud mluvíte a píšete dnešní spisovnou češtinou, má Vaše vyjadřování nějakou nižší kvalitu, nebo je to prostě závislé na čase a aktuální normě? Proč by v oblékání, pokud splňuje trvalé požadavky cudnosti, mělo platit něco jiného? Pokud je dnes krátký rukáv společensky výrazně akceptovatelnější než dříve, měřítkem slušnosti/vhodnosti musí přece být dnešní norma, ne to, co bylo dříve, stejně jako měřítkem úrovně Vašeho vyjadřování je dnešní norma spisovného jazyka, ne ta z počátku minulého století. Vypadá to totiž, že ve Vašem postoji ke košilím s krátkým rukávem se příliš odrážejí Vaše individuální estetické preference. S těmi se sice já osobně také ztotožňuji, ale na rozdíl od Vás nevidím žádnou oporu pro jejich vnucování i těm, kteří je nesdílejí. A ani z článku a citací Pia XII. mi nic takového neplyne. O co se tedy opíráte?
Ok, v parném létu jeden snáší teplotní diskomfort a ostatní kolem něj čichový diskomfort. Je to něco, čím oslavujeme Pána a klaníme se jeho oběti?
Kam se poděla prudentia?
Čichový diskomfort působí především potící se tělo nezahalené.
Dlouhé rukávy po návštěvnících nepožadují snad ani v těch nejkonzervativnějších kostelích … Samozřejmě, oděv by měl zakrývat ramena a mít aspoň krátké rukávy. Tedy žádné šňůrky přes ramena.
Vidíte a my v řeholi máme jasně uvedeno, že muž nemá nosit krátké rukávy a šortky už vůbec ne. A to nikoli v kostele – tam se to rozumí samo sebou, ale v běžném životě.
Obléci se slušně do kostela – a krátký rukáv vážně není znakem slušnosti – je naprostá samozřejmost.
Tak v řeholi je to snad něco jiného. Tam jsou požadavky mnohdy přísnější. Trapisté třeba jsou vegetariáni, že.
Myslel jsem, že je tu je řeč spíše o běžných návštěvnících kostela.
A nemá třeba dominikánsky terciar větší problém s používáním internetu než s kratkym rukávem u košile
Když na tom je dost relativního. Že někdy před 100 – 150 lety nesměly ženy ukazovat ani kotníky, si už ani nedokážeme představit. Takže je otázka, kde hledat tu správnou míru a jak se porovnat s dobovými posuny ve vnímání toho, co ještě je a co už není přípustné.
Ještě připomínám, že takový Jákob si spletl Ráchel s Leou proto, že obě měly zakryté tváře. Taky dobový imperativ ohledně zdrženlivosti v oblékání.
Přestaňme pořád chodit kolem horké kaše a podívejme se na to, zda a popř. kde jsou stanoveny pravidla slušného oblékání pro katolíka, tedy jak pro muže tak pro ženy.
Církev (Svatý stolec i jednotliví biskupové) se před II. vatikánským koncilem vyjadřovala i k otázkám vhodného oblékání. Můžete zde některé příklady uvést? Myslíte si, že tím Církev překračovala svoje kompetence?
Církev nazýváme Svatou Matkou. A co dělají matky? Vychovávají a chrání svoje děti. Proto svatí mužové Církve rozpoznali problém, který se v průběhu století rozvinul do dnešní podoby. Jako příklad zde mohu uvést pastýřské nařízení z roku 1915, ve kterém se praví: „Ženy musí být oblečeny slušně, tím spíše, jdou-li do kostela. Kněz smí, z rozumných důvodů a po zvážení okolností, jim odmítnout vstup do kostela a přijetí svátostí pokaždé, přijdou-li do kostela necudně oblečeny.“
Považme nyní, jak se ženy oblékaly v roce 1915, tedy ještě před vítězným nástupem „emancipačního“ hnutí!
Snad aby stvrdila postoj své Církve, zjevila se Panna Maria o několik let později třem malým pasáčkům. Jak zní jedno z jejích sdělení? „Rozšíří se móda velice urážející Našeho Pána.“
Věrní věřící měli v této době ze strany církevní hierarchie plnou podporu. A to do té míry, že si sami vyžadovali ještě důslednější vedení a přesnější vodítka. Jako odpověď na tuto žádost byly Církví zformulovány zásady vhodného oblékání. Příkaz k jejich vypracování vzešel roku 1928 od papeže Pia XI. a z jeho pověření byly zveřejněny kardinálem Donatem Sbarettim. Uvádí se v nich: „Nelze za cudný považovat oděv, který je hlubší dvou palců pod hrdlem, který nekryje ramena alespoň po loket a který nezasahuje pod kolena. Nevhodné jsou rovněž šaty z průsvitného materiálu.“
Zdroj: rozhovor s Colleen Hammond „O světě módy ve světle víry“
Zvýrazněno mnou.
Mohu uvést jiný příklad: 1 Kor 11;5-6,13. Myslíte si, že tím sv. Pavel, jako představitel tamní církve, překračoval svoje kompetence?
Chci tím jen říct, že v některých méně důležitých detailech (např. kolik cm mají být dlouhé rukávy a jestli smějí být vidět lokty, kotníky či vlasy) může docházet k dobovým posunům. V podstatném jistě ne, v tom se shodneme.
Tento citát, uvedený výše:
„Nelze za cudný považovat oděv, který je hlubší dvou palců pod hrdlem, který nekryje ramena alespoň po loket a který nezasahuje pod kolena. Nevhodné jsou rovněž šaty z průsvitného materiálu.“
se IMHO týká dívek a žen, nikoli mužů (viz kontext – nadto jde o rozhovor s bývalou modelkou). Proto nemají mladíci a muži nosit do kostela košile s krátkým rukávem.
K zamyšlení: Asi by těžko nosil chlap dekolt a průsvitnou košili (!), i když dneska je Bohužel možné všecko.
Pak ale od Vás bylo matoucí, když jste to uvedla slovy „jak pro muže tak pro ženy“, protože první půlka převzatého textu se týká explicitně žen, tak čtenáři logicky zbývá, že mužů, resp. obou pohlaví se má týkat ten konec, jinak by Vaše úvodní poznámka nedávala moc dobrý smysl.
Že jde o rozhovor s bývalou modelkou v tomto směru nic neznamená, ostatně se v něm vyjadřuje i k mužskému oděvu (a o délce rukávu v tom kontextu neříká nic). Stejně tak ta průsvitnost nic nenapovídá, klidně by to šlo chápat jako závazné pro obě pohlaví, kdy průsvitnost by se holt uplatnila jen u žen, protože muži takové věci nenosí sami od sebe.
Co jsem zkoušel trochu googlit, je to zasazováno do kontextů, jako by se to vztahovalo na ženy. Originální kontext se mi ale nepodařilo dohledat, naopak, na více místech to vypadalo, že původní zdroj není k dispozici, protože stránky cítily potřebu obhajovat, že vůbec jde o autentický text, viz např. http://national-coalition.org/modesty/moddecre.html, což by jistě nebylo zapotřebí, kdyby šlo jednoduše odkázat originální dokument.
Zejména ale naprosto nerozumím větě „Proto nemají mladíci a muži nosit do kostela košile s krátkým rukávem.“ — takovéto „proto“ standardně označuje nějaké vyplývání, ale pokud se k tomu citovaný/odkazovaný text nevyjadřuje, zjevně to z něj nemůže plynout. Z čeho jiného to tedy plyne? Na nic takového se mi nepodařilo narazit, a že jsem toho prohledal celkem dost.
Tak konečně se dostáváme k jasnější definici toho, co ještě je a co už není krátký rukáv. Rukáv, který sahá po loket je totiž taktéž krátký, protože prostě není dlouhý až k zápěstí a je jako „krátký“ i obecně vnímán.
Dobrý večer, ve velkém horku nosím čistě bílé tzv. baseballové triko, které má rukávy cca do půlky předloktí (tj. pod lokty, ale nad zápěstí). Vždy jsem si myslel, že je to O.K., ale teď s hrůzou zjišťuji, že někomu způsobuji pohoršení. To se omlouvám, jakkoliv doufám, že o mé úctě k Pánu ví především On sám.
Dobrý večer. Pohoršujete – akorát jste se netrefil na toho pravého, který to tady rozpoutal a klikl jste na odpověď pode mnou.
Nechte si svou ironii a kupte si lněné košile, pokud v bavlněných nevydržíte. Krátký rukáv je dobrý na spálení kůže, na slunci je potřeba zahalit nejen kvůli dobré morálce.
Chodím do kostela přes 50 let a ještě jsem neslyšel kázání na toto téma. Nemám jinou možnost, než se účastnit NOM. Stojí mne hodně sil ovládat se, když vidím, že na mši sv. (a k sv. přijímání) přicházejí lidé v kraťasech, tričkách, s holými rameni – přijde mi to skandální (te´d nemluvím o tom, že pravidelně a dlouhodobě přicházejí pozdě). jenže pan farář je v pohodě…Tohle je především totální selhání pastýřů!!!
A co teprve kázání o umrtvování očí, které je nutným opačným pólem zdrženlivosti v oblékání.
Kraťasy či holá ramena také kritizuji, ale tričko, pokud je tím, čemu angličané říkají T-shirt, a pokud je s minimálním výstřihem a z neprůsvitné látky, nepovažuji v teplém letním dni za nic skandálního. Tedy jestliže zrovna nechceme, aby se ke sv. přijímání chodilo výhradně ve fraku nebo ve smokingu (když to trochu přeženu).
A proč nechtít v Den Páně slavnostní oděv? Pán Bůh si to od nás nezaslouží? Co osobní oběť při Mši Svaté vzhledem k její podstatě? Taky špatně?
Slavnostní oděv snad přeci není nepohodlný. Pořád se řeší, jak chodí lidé na mši svatou necudně oblečení, jen by mě zajímalo kde. Kvůli pracovním cestám už jsem byl na nedělní mši v obrovském množství kostelů v ČR i v zahraničí a nikdy jsem si nevšiml výzmamného výskytu nevhodného oblečení. Jen pár výjimek čas od času. Ve střední Evropě muži obvykle v obleku nebo v létě bez saka, ženy v pěkných šatech či kostýmech apod. Na nedělní mši jsou lidé obvykle lépe ustrojení než v ostatní dny. Běžně nevypadají, že by trpěli, leda v zimě, když je v našich kostelích většinou velmi chladno. To naše nedělní oblečení není nijak nepohodlné a nosí ho výrazná většina lidí v kostelích.
Zkušenosti zesnulého P. Chromečka ze Svatého Hostýna, které mi líčil, byly v tomto směru otřesné. Kéž by minisukně – to by ještě bylo schovaného aspoň něco… Nechci tady rozpitvávat, co si lidé na tak významném poutním místě dovolí. A ramínkové košilky? Víte, co jsem jich (bohužel z nutnosti očního kontaktu) viděl ve své desetileté varhanické praxi? Nechutné.
„Nemám jinou možnost, než se účastnit NOM.“
— Vždy je i jiná možnost. Odhlédna od toho, že dnes se katolická mše svatá u nás slouží již na tolika místech, nikdo nemá povinnost účastnit se pohoršujícího nekatolického obřadu. A není-li katolická mše svatá opravdu dostupná, má člověk oslavit neděli jinak.
Od nějakých šesti let jsem byl unešen krásou žen a mnohé mě velmi přitahovali bez ohledu na to, jestli byly oblečené cudně či méně cudně. Zaujaly mě daleko více svým jednáním a postoji. Už jsem spoustu let ženatý, ostatní ženy obdivuji stále – pro úplnost dodávám, že manželský slib a věrnost jsem ani v nejmenším neporušil.
A teď se dočtu, že bych měl být roztylován spoře oděnou slečnou či ženou při mši svaté. Ano, vnímám ji, když sedí v zorném poli, ale všímám si jí asi tak jako kohokoli v zorném poli, to jest vůbec, neboť sleduji a soustředím se na mši svatou. Venku je to stejné. Na dovolené na pláži jsem byl jednou a většina žen tam chodila a opalovala se nahoře bez. Viděl jsem to, ale ani jedna mě nerozptylovala. Byly mi úplně ukradené. Manželka i ženy, se kterými jsem se při té dovolené bavil, nosily při koupání oba díly/jednodílné plavky a rozuměl jsem si s nimi daleko lépe. Ani já ani ty ženy ani jednou nezmínily nic o těch nahoře bez.
Moje žena rozhodně nemusí nikomu chodit říkat, že mě spoře oděné dámy v kostele nevhodně rozptylují. Co je to za rodinu, když manžel slintá nad každou méně oděnou ženou a manželka z toho má těžké spaní? A co je to za kněze, že takto vadnou rodinu používá jako argument?
Jsem divnej, když mě méně oblečené cizí ženy vůbec neroztylují? Pánové, potřebujete mít všechny ženy v kostele i jinde zahalené, abyste se na ně v nezřízeném chtíči nevrhli?
Jste úplně mimo mísu. Pohrdat katolickou morálkou v kostele a bližní posuzovat výhradně podle sebe – to si snad děláte z katolíků legraci, ne?
Pavel Novotný nepohrdá katolickou morálkou. Jen vyjádřil postoj, který je i můj. Podotýkám, že jsem daleka toho, abych se ztrapňovala a umím rozlišovat mezi ulicí a pláží. Těší mě, že se ozval normální muž.
Z některých zde uvedených reakcí by totiž vznikl dojem, že muž je nesmírně choulostivá bytost a křehká nádoba, uzlíček hormonů a instinktů, když mu stačí tak málo k naprostému rozhození.
Ad „Těší mě, že se ozval normální muž.“
No, já doufám, že normální muž zpravidla neprodukuje něco tak pitomého, jako tady předvedl pan Novotný.
Proč pitomého? To každý, kdo neslintá nad ženou v kostele, která nemá rolák, dlouhé rukávy a neforemnou sukni, je jako pitomec?
Snad je jasné, že do kostela se má chodit slušně a cudně oblečen, přičemž přesný význam těchto slov je do určité míry závislý na zvyklostech v místě a čase obvyklých. Chodit do kostela v minisukni a s holým pupkem a rameny vhodné není, ale proto, že je to oděv, který není ani dnes chápán jako slušný a společenský. Ne proto, že by to každého chlapa rajcovalo tak, že by kvůli tomu zapomněl na to, co se děje na oltáři.
Naproti tomu slušná košile s krátkými rukávy je chápána v horkém počasí i v docela konzervativních profesích jako přijatelná. Jestli tomu tak nebylo před 100 lety je věc jiná, ale míra přijatelnosti nějakého oděvu se prostě v průběhu času do jisté míry mění.
Myslím, že panu Novotnému nešlo primárně o to, že mají ženy chodit do kostela jako na pláž, ale o to, že chlap, který se příliš snadno vzrušuje pohledem na ženu, má problém sám u sebe. Jistě takoví chlapi existují, ale snad jich není většina – nás normální muže uráží, když se někdo vyjadřuje způsobem, který počítá s tím, že je takový každý. To už za chvíli budeme jako u muslimů balit ženské do pytlů? Pokrytectví!
Další v pořadí, který nic z církevního učení nepochopil. K vyjadřování jménem tzv. „normálních chlapů“ není co dodat.
Pokud říkáte pravdu a pokud Vaše svědomí není zaslepené pýchou a sebeklamem, upřímně Vám blahopřeji.
Co se týče mne, ve mně pohled na odhalené ženské tělo obvykle pokušení ke hříchům proti devátému přikázání vyvolává a na profylaxi a potlačení tohoto pokušení musím vynaložit určité úsilí. Určité typy ženského oblečení toto úsilí přinejmenším neusnadňují.
Pokud jsem ve Vašich očích vadný a v očích paní Hany nesmírně choulostivá bytost, křehká nádoba a uzlíček hormonů a instinktů, budiž. „Ten však, jenž mne soudí, jest Pán.“ (1 Kor 4,4)
Psal jsem, že při mši svaté nevnímám lidi kolem do té míry, že by mě to mělo vzrušovat. A je jedno, jestli se jedná o spoře oděnou ženu nebo kuriózně oblečeného podivína. Pokud muž očima těká po kostele a sleduje ženy, tak s ním není něco v pořádku ve vztahu k prožívání mše svaté. Také jsem se pozastavil nad tím, že žanatý muž se v přítomnosti manželky rozptyluje jinou ženou. To manželství nemůže být v pořádku a ta hambatá slečna jim oběma pomohla se vztahem něco dělat, než bude pozdě.
Jde o dvě zásadní věci: význam mše svaté a fungující manželství. Spoře oděné ženy a muži by se měli do kostela přiobléci, s tím souhlasím. Ale když už tam někdo takto vejde, zrovna v kostele je tolik důležitějších a krásnějších věcí k pozorování a vnímání, že mě opravdu dotyčné nerozptylují.
Jak to třeba řešíte ve veřejné dopravě, nebo na rušných ulicích, kde často není nic dalšího k pozorování?
Pokud muži nevadí nevhodné oblečení žen či mužů v kostele před živým Bohem, který se zpřítomňuje a kterého takové nevhodné oblečení uráží, jak nás učí Matka Církev, ano, s takovým je opravdu něco hodně v nepořádku.
„Ta hambatá slečna jim oběma pomohla se vztahem něco dělat, než bude pozdě.“ Ach ano, pro manželství bezpochyby není zajisté nic užitečnějšího než pohled na necudně oblečené dívky. Vskutku neocenitelná pomoc, za kterou jistě bude patřičně odměněna…
O správné prožívání Mše svaté ani o fungující manželství tu přece jde až v druhé řadě, primárně tu jde o ctnost čistoty. Šesté a deváté přikázání, potažmo Mt 5,27-30, platí neustále a pro všechny, nejen pro manžele a během Mše svaté. To, že se to v tomto případě shodou okolností děje během Mše svaté a u člověka žijícího v manželství, je sice přitěžující, ale zcela vedlejší okolnost.
Katolická nauka jasně říká, že i nečisté pohledy a myšlenky jsou těžkým hříchem (pochopitelně pokud splňují ostatní podmínky těžkého hříchu, tedy plné vědomí a plný souhlas vůle) a je třeba se jim za každou cenu bránit a pohledům, u nichž lze předpokládat, že by mohly vést ke hříchu, se vyhýbat, stejně jako každé jiné blízké příležitosti ke hříchu. I na rušných ulicích a ve veřejné dopravě. Kdekoli.
O vhodnost oblečení do kostela jde až v druhé řadě, chráněn před znesvěcením je úplně jiný chrám. „Aneb nevíte-li, že tělo vaše jest chrámem Ducha svatého, jenž je ve vás, jehož máte od Boha?“ (1 Kor 6,19) V kostele se nedostatečné oblečení sice projeví nejkřiklavěji, ale platnost zásad zdrženlivosti v oblékání je univerzální.
Fakt je, že do kostola často prichádzajú nevhodne oblečení ľudia, nemôžem však súhlasiť s tým, že sa tým súčasná Cirkev nezaoberá. Aj stále platný Katechizmus Katolíckej cirkvi, ktorého typické latinské vydanie schválil a zverejnil v roku 1997 pápež svätý Ján Pavol II., sa zaoberá problematikou cudnosti. Okrem iných uvádzam túto pasáž:
„Čistota si vyžaduje cudnosť, ktorá je integrálnou súčasťou miernosti. Cudnosť chráni intimitu osoby. Znamená odmietať odhaľovanie toho, čo má zostať skryté. Ja zameraná na čistotu a svedčí o jej chúlostivosti. Usmerňuje pohľady a gestá v súlade s dôstojnosťou osôb a vzťahu, ktorý ich spája“ (KKC, č. 2522)
Tento Katechizmus vychádza z učenia Druhého vatikánskeho koncilu a žiada od ľudí zachovávanie cudnosti na každom kroku, tým viac v kostole! Katechizmus to uvádza aj na iných miestach. Napríklad:
„Deviate prikázanie varuje pred nezriadenou telesnou túžbou alebo telesnou žiadostivosťou.“ (KKC, č. 2529)
„Boj proti telesnej žiadostivosti zahŕňa v sebe očisťovanie srdca a praktizovanie miernosti.“ (KKC, č. 2530)
přehnanými požadavky týkajících se cudnosti oblečení spíše lidi odrazujeme od ůčasti na bohoslužbách. chápu, že není vhodné v kostele vystavovat stehna a pupek – takoví si pletou kostel s pláží. na druhé straně nechápu proč v létě diskutovat o krátkém rukávu, který je přece samozřejmostí. I pro kněze se vyrábějí knšžské košile s kolárem a krátkým rukávem.
Mohu, prosím, vědět, čemu přesně říkáte „přehnaný požadavek“?
proč můj komentář neprošel?
Protože byl natolik blbý, že nebyl přínosem…
Dobrý den, pane Pospíšile,
chtěl bych se zde Lenky zastat… Mohl byste prosím napsat v čem a proč byl argument „blbý“?
To já bych se teda naopak „zastal“ p. Pospíšila: vnímám DaH jako jeho stránky, ne nějaké veřejné fórum, nemusí se nikomu zpovídat, co a proč si sem v moderované diskusi pustí a co ne, obecně je ostatně myslím velmi benevolentní. (A pokud by přece chtěl vysvětlovat, počítám, že by se držel biblického doporučení činit tak nejprve mezi čtyřma očima, a ne to hned tahat na veřejnost. 😉 )
Odmítnout příspěvek s tím že „je blbý“, v žádném případě není ukázka moudré a citlivé moderace diskuse, ale právě naopak. Úcta k ženě navíc velí se vyjadřovat poněkud galantněji, než jak zde pan Pospíšil prezentoval. To říkám na rovinu a při vší úctě k němu.
Tady se neshodneme. Kdo se ptá, ten zcela dobrovolně riskuje, že dostane upřímnou přímou odpověď.
Neřeknu snad nic nového, když připomenu, že se oponovat dá také slušně.
Když pak odhlédnu od toho, že úcta k ženám (galantnost) je jednou z křesťanských ctností a její nedostatek je při moderaci diskuse na křesťanském webu nepatřičná, stejně si myslím, že by diskuse a její moderace neměla sklouzávat do 3. nebo nižší cenové kategorie, protože řada diskutující je ochotna diskutovat jenom v oné „první cenové kategorii“.
Ne. Příspěvek byl odmítnut s tím, že „není přínosem“. Pokud máte nějaké lepší měřítko naplňující to kritérium „moudré“, sem s ním, mě nic nenapadá. Pokud byste za optimální považoval kombinaci dvou kritérií, „moudré“ a „citlivé“, musel byste specifikovat, jak přesně a/nebo v jakém poměru mají být kombinována, jinak jsou to jen prázdná slova. Takže bych doporučoval ponechat jen to kritérium „moudré“, zvlášť, když se už teď zdá být naplněno. Ještě víc mě mate ta „úcta k ženě“ — jak prosím jinak by měla vypadat, než že názor bude brán vážně (a případně hodnocen či kritizován) zcela nezávisle na pohlaví autora?
Zcela jiná věc je, jestli nějaký konkrétní názor/postoj/formulace je či není přínosem. Na to můžou být různé pohledy — no a v tu chvíli má poslední slovo hlavní redaktor stránek a nemusí se nikomu zpovídat, natož svůj názor obhajovat v diskusi. Jistě se může i mýlit, ale pak je řešením (pokud jej někdo nechce/nedokáže/nedostane příležitost přesvědčit silou argumentů) investovat vlastní čas a úsilí, založit si vlastní stránky a dělat si to podle svého.
(A jako jo, může být otázka, jestli je pro hodnocení něčího názoru, a ovšem nezávisle na pohlaví, vhodnou škatulkou slůvko „blbý“. Možná náš jazyk nabízí i šikovnější výrazivo, ale zase si jeden říká, jestli lidi nejsou zbytečně přecitlivělí.)
Takže příspěvek byl odmítnut proto, že není přínosem, říkáte? Když však přibereme trochu logiky, tak výrok „Protože byl natolik blbý, že nebyl přínosem…“ staví na první místo jinou příčinu: blbost. Proto Vaše navazující slohové cvičení o tom, co je přínosem a jaký ekvivalent k tomu existuje, neobstojí.
Pane Matějku,díky! Také děkuji mluvčímu pana Pospíšila, panu Matějovi; těším se diskusi činěnou mezi čtyřma očima.
…Když pak čtu děkovné reakce syrských biskupů na pomoc Ruska v boji proti teroristům (ech pardon, proti demokratickým silám), kteří se shodují na tom, že bez zásahu Ruska by už nebyl v Sýrii možná ani jeden křesťan, napadá mne jediné: „Není on ten Gabal umanutej hajzl, který fandí eliminaci křesťanů na Blízkém východě a nejsou lidovci bandou debilů, když si z něj udělají krajského lídra?“ a „Není ona vlastně celá KDU vhodným studijním materiálem pro ty, kteří se zabývají fenoménem zvaným politická sebevražda?“
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Katolicky-knez-Podle-Halika-jsou-Cesi-pitomci-a-muslim-je-kamarad-Neni-on-Gabal-umanutej-hajzl-fandici-vyvrazdeni-krestanu-a-nejsou-lidovci-bandou-debilu-501076
Na ilustráciu, ako je nastavený predpis na oblečenie do VIP zóny (kúpiť lístok si tam môže každý) na tohtoročný SIAF na Sliači (letecký deň). Keby toto vyžadoval farár, čoho sa dočká?
DÁMY
Pravidlá sú pomerne veľmi voľné a nie celkom jednoznačné. Oblečenie podľa tohto dress codu možno charakterizovať ako elegantné, pohodlné a minimálne provokatívne.
Základ:
sukňa alebo šaty s dĺžkou po kolená, alebo kostým
nohavice (dlhé alebo elegantné krátke s dĺžkou po kolená)
elegantný top alebo blúzka (nepriesvitné) v širšom spektre farieb i decentne vzorované (výstrih by mal siahať len po úroveň podpazušia)
sako, trenčkot (blazer) alebo kvalitný cardigan
topánky kožené (lodičky, mokasínky, poltopánky), povolené i sandálky a balerínky
silonky (bez vzorov a nie sieťované), nevyžadujú sa
Doplnky:
šatky, hodvábne šály, šperky (s mierou), klobúky (typ ako u pánov)
decentné líčenie
Neprípustné:
džínsy,
kožené oblečenie,
športové nohavice (krátke/dlhé),
mini sukne a mini šaty,
vypasované oblečenie na telo,
šaty a blúzky s úzkymi ramienkami alebo bez nich,
priesvitné oblečenie,
tričká a mikiny
športová obuv, šľapky
https://www.siaf.sk/navstevnici/business-casual.html
Čeho by se dočkal? Suspenze za to, že odmítl být služebníkem „božího lidu“ a požadoval slušné oblečení v kostele.
Anebo hromadného příchodu v zakázaných hadrech, lidé přece musejí dát najevo svou svobodu, kterou by ovšem na tom leteckém dnu nedali a poslušně se navlékli do požadovaného.
Pro zajímavost k tomuto tématu:
cituji Katechismus dr.Františka Tomáška:
/páté pozměněné vydání, z r.1945/
92. Spoluvinen na hříchu cizím je, kdo k cizímu hříchu svoluje nebo mlčí, hřích podle povinnosti netrestá, nebo kdo někomu dává ke hříchu příležitost, například nepočestným oděvem. Nepočestný oděv, jmenovitě u dívek a paní, bývá pro mnohé pohoršením.
„Nechtěla by ses dopustit hříchu, proč tedy k němu vyzýváš?
Stáváš se odpovědnou za hříchy, ke kterým jsi dala podnět.“
/Tertulián/.
Bůh bude trestati toho, kdo se žádostivě dívá, i tu,která v takovém oděvu nechává na sebe pohlížeti. Šat jest určen k tomu, aby byl ochranou cudnosti a závojem studu.
„Ženy ať se zdobí oděvem slušným, stydlivě a cudně.“
/1 Tim.2,9/
Vedle hledání objektivních hranic, co na sebe do kostela a co nikoliv, v diskusi jaksi zaniká subjektivní stránka – oblékl jsem se na mši svatou stejně jako na procházku, stejně jako do práce, jako na sport či na pláž? Kdykoli si sám pro sebe udělám toto soukromé porovnání, tak mám motivaci se obléknout lépe – anebo se stydět (litovat), že jsem tak neučinil.
To je tím, že hledáte v diskuzích a ne v platných církevních stanovách.
To skoro vypadá, jako by se podle Vás měl člověk na procházku oblékat hůře než na mši svatou — proč?
Anebo to vypadá, že Vám zatajili význam slova subjektivní. Subjektivní znamená, že to každý může mít jinak a může dojít k jiným závěrům než Vy. Subjektivně je pro mě nejslušnějším a optimálním oděvem decentní košile a kalhoty, jak do kostela, tak na procházku (v zimě dokonce i na ten sport, byť pochopitelně ne ty stejné kusy v jeden den). Samozřejmě, na některé příležitosti, třeba ke státnicím, si musím brát oblek. Ale to je jen společenský diktát, subjektivně mi to slušnější či jinak lepší nepřipadá. Není to nic, s čím bych měl potřebu nějak bojovat, prostě to dělám kvůli lidem. Do kostela chodím kvůli Bohu. Že Církev stanoví požadavky cudnosti, je pochopitelné, že by požadovala podrobení se aktuálnímu společenskému diktátu o podobě bussiness dress code (nebo jaké úrovni by to vlastně mělo odpovídat), by bylo překvapivé. No ale třeba se tu konečně dozvím, kde přesně to v těch „platných církevních stanovách“ najdu, zatím tu žádný doklad bohužel nepadl.
Je sice správné vnímat objektivní pravidlo pro oblékání do kostela, ale i při jeho zachování přece nemusí být uspokojeno svědomí. Mám na mysli situaci, kdy sice dodržím pravidlo o délce rukávů a nohavic, ale vědomí toho, že např. do zaměstnání se běžně oblékám lépe, než jak nyní přicházím do kostela, může vést k výčitkám svědomí. Jelikož svědomí je věcí navýsost subjektivní a individuální, netroufám si jakkoli hodnotit a porovnávat Vaše oblékání se ke státnicím a do kostela.
Myslím si, že každý soudný člověk, který se trochu zamyslí, sám musí cítit, jak se vhodně obléci. Jít na Mši sv. by mělo být svátkem, nehledě na to, že hodně katolíků chodí do kostela hlavně v neděli, která je svátečním dnem sama o sobě. Z toho logicky vyplývá, že se tím pádem obléknu jinak – lépe, abych Boha neuctila jen svou zbožnou účastí na Mši sv. ale svou úctu mu dám najevo i svým upraveným a svátečněji pojatým zevnějškem. Osobně si myslím, že jsou nevhodné sukně nad kolena, výstřihy, oděv bez rukávů, šortky. Podobně u mužů. Dnes je takový výběr oblečení, že považuji otázku vhodného oděvu za snadno řešitelnou.
Na ples se každý načančá do obleků a šatů. Jenže na NOMu v kostele přece nejde o Boha, ale o spolčo s hostinou, tak se tam takové přemrštěné ohledy neberou.
Proč se lidé čančají na ples? Právě proto, že jde o „spolčo“ a chtějí udělat dojem na ostatní lidi, nebo jen na někoho konkrétního.
Při mši svaté jde úplně o něco jiného. Možná také chce někdo udělat dojem na své sousedy, ale to není hlavním cílem mše svaté.
Proto možná někteří nevěnují takovou pozornost svému oděvu na mši svaté, zatímco na ples jdou vystrojeni nejlépe za celý rok.
Při Mši Svaté ano.
Argument plesu nebo divadla platíval kdysi, opakovaně jsem byl svědkem toho, že do divadla nebo na ples přišli borci v riflích a triku, v létě pak do divadla i v šortkách.
Při případné poznámce o tom, zda by nebylo lepší přijít na tu nedělní v něčem jiném, se člověk dočká osočení z přehánění či zbytečného hrocení.
Je to o tom, jak píše Zuzka – normálně by to měl mít člověk v sobě, kdysi i ti, co do kostela nechodili, přišli v tom jednom případě patřičně oháknutí.
Já to nehrotím ani nepřeháním. Jen jsem to zkonstatoval z osobního vypozorování podobně jako u Vás s divadlem a s plesem.
Už naše prabababičky a babičky, pradědové a dědové, si vyhrazovali sváteční oblečení, které měli pouze na velké svátky, včetně nedělních mší svatých, celé generace předků vnímali mši svatou jako bohopoctu a nepolemizovali vůbec o tom, že je třeba být svátečně oblečen. Mešní roucha vypovídají snad také něco o úctě k Bohu a Božímu majestátu. I malému nevzdělanému dítěti toto pochopení není cizí, není vám trochu stydno za tyto polemiky o ničem? Jiná věc je, že když někomu zcela chybí pojem úcty k druhému a k transecndentnímu Bohu, pak je zbytečné mu sáhodlouze vysvětlovat, zda na procházku nebo do Lidlu přiměřeně a do kostela jinak…
Dobrý příspěvek k tématu: https://pokani.cz/nestydaty-pohled/