Matka otce Šrubaře přebírá lněné plátno, kterým byly při obřadu svázány ruce novokněze.

Wigratzbad: 1. července 2017 se řady Kněžského bratrstva sv. Petra (FSSP) rozšířily o sedm kněží vychovaných v německo- a francouzskojazyčném semináři v bavorském Wigratzbadu.

Kněžského svěcení, které proběhlo ve farním kostele sv. Petra a Pavla v nedalekém Lindenbergu,¹ se zúčastnilo přes tisíc věřících. Svěcení udělila Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Maltézského řádu.

Jelikož mezi těmi, kdož přijali svěcení, byl i český jáhen Štěpán Šrubař, dorazilo i něco přes padesát věřících z České republiky, což je vzhledem k odlehlosti Wigratzbadu opravdu slušné číslo. Část poutníků byla později pozvána do semináře na slavnostní oběd.

Primice otce Šrubaře

Někteří čeští poutníci museli odjet domů již 1. července, většina však vytrvala. Tu čekalo v sobotu po zpívaných nešporách krátké setkání s otcem Šrubařem a v neděli pak primiční Mše svatá, kterou celebroval v kapli Panny Marie Pomocné v Itzlingsu.

Osobní postřehy:

Wigratzbad je sice z hlediska ČR odlehlý, což cestu poněkud protahuje a prodražuje, na druhé straně to je v jistém smyslu i výhoda. Těch 5-7 hodin cesty v autě je skvělá příležitost pro rozličné seznamování se, užitečné debaty a společné modlitby (ono ani nic jiného nezbývalo, protože na zprávy dnes nemá slušný člověk žaludek – když cestou tam řidič zkusmo zapnul rádio, obratem byl informován, jak německý národ jásá nad zavedením sodomitského manželství a adopcí dětí do sodomitských párů,² takže ho radši zase hned vypnul). Každopádně jsem měl cestou příležitost poznat osobně několik kněží i laiků, které jsem dosud znal jen přes internet či vlastně vůbec.

Byl jsem ve Wigratzbadu poprvé a rozhodně toho nelituji. Některé věřící poněkud zaskočil zjev kostela (já byl předem varován jak fotkami dostupnými na internetu, tak již znalou souputnicí), nicméně těžko dávat Bratrstvu za vinu vizáž stavby, kterou mu diecéze (jistě s nemalou dávkou zlomyslnosti) de facto vnutila do užívání. Na druhé straně musím souhlasit – ano, ta přezdívka supermarket opravdu má své opodstatnění. Leč přes to všechno – tradiční liturgie v něm sloužená je tradiční liturgií a nešpory jsou nešporami, a to je to hlavní.

Pro katolíka, který žije v zemi, kde slušného kněze aby s detektorem hledal (všechna čest výjimkám, které zatím ještě jsou, byť zpravidla dost řídce rozesety), je vždy velmi povzbuzující vidět na jednom místě zástupy kněží, kteří berou víru a Kristovo učení vážně (a nikoliv jako výlohu v supermarketu), kteří přistupují k liturgii jako k bohoslužbě (a nikoliv šaškárně či potlachu), uctívají Boha jako skutečného osobního Boha (a ne jako nějakou efemerní nirvánu, která nás vede, abychom se cítili happy a v pohodě vždy a všude, klidně i ve smrtelném hříchu) a za směrodatnou považují vůli Boží (a nikoliv Vůli Svoji či Lidu). Kteří věří, že jsou od toho, aby Kristovo učení strážili a šířili (a nikoliv opravovali a vylepšovali). Snad to ještě někdy zažiji.

Velmi oceňuji ochotnou spolupráci mezi poutníky, pokud šlo o dopravu a další vzájemnou výpomoc. Všem vlastníkům aut a řidičům patří velký dík. Ty největší díky pak samozřejmě náleží paní Lucii Cekotové, která dirigovala vzájemnou výpomoc s dopravou, a otci Jakubu Zentnerovi FSSP, který zajistil poutníkům cenově přijatelné ubytování v přilehlém okolí. Paní Cekotová by samozřejmě dodala, že velký dík patří i mně, neboť mne celá ta myšlenka organizované cesty napadla, nicméně když uvážím, že jsem jí ten nápad vnukl původně ve tvaru, že společně zorganizujeme cestu, a následně se díky kombinaci zdravotních problémů a zvýšeného pracovního zatížení prakticky žádné organizace neúčastnil (jen jsem občas, zpravidla se značným zpožděním, zveřejnil, co paní Cekotová napsala), tak se radši od jakýchkoliv pochval distancuji a přeposílám je jí a otci Jakubovi.

Otec Šrubař

Kardinál Burke, otec Valík a otec Šrubař

Otec Šrubař (nar. 1990 ve Vítkově) je druhým knězem FSSP z České republiky, který ve Wigratzbadu vystudoval, prvním je loni vysvěcený P. Jakub Zentner FSSP. Těsně před vysvěcením je třetí český student na semináři, J. Alois Nešpor FSSP. Věřme, že brzy budou následovat další.³

Seznam Mší svatých, které bude v ČR otec Šrubař v příštích dnech a týdnech sloužit, a po nichž od něj mohou získat novokněžské požehnání i ti, kteří nemohli dorazit do Bavorska, naleznete na stránkách FSSP.

Na závěr jen připomenu, že tentýž den, kdy probíhala svěcení FSSP, proběhla i svěcení FSSPX v Zaitzkofenu. Jedním ze dvou svěcenců byl jáhen z České republiky, Filip Marada FSSPX. Zúčastnit se mělo okolo 2 tisíc věřících, z toho snad až 200 z ČR.¹¹ Otec Marada začne od půli srpna trvale působit na území ČR coby kaplan brněnského priorátu, čímž se počet trvale působících kněží FSSPX v ČR zvedne na čtyři.

Na závěr malá výzva: Modleme se, aby FSSP mohlo co nejdříve vyslat svoje kněze k trvalému působení v České republice, což mu zatím čeští biskupové nechtějí umožnit.²²

Text: Ignác Pospíšil

Foto: Danuše Chadimová

K tématu:

Oficiální galerie na stránkách FSSP

Další bohatá fotogalerie

Poznámky:

1) Bratrstvo má sice možnost používat diecézí propůjčovaný poutní kostel v samotném Wigratzbadu, nicméně ten by kapacitně nejspíše nedostačoval a navíc se jeho stavební styl k podobným akcím moc nehodí.

2) Více o tomto v článku Martina Hanuse Ako Angela Merkelová zrušila posledné tabu (Postoj.sk 3.7. 2017)

3) Věřící se na sobotním setkání s otcem Šrubařem ptali na mimo jiné na finanční náročnost studia ve Wigratzbadu. Byli ujištěni, že finance nejsou v této věci žádnou nepřekonatelnou překážkou – existuje sice určitý studijní poplatek, ale ten bývá těm, kteří si ho nemohou dovolit platit, běžně odpouštěn. Samozřejmě, určitý jazykový problém zde je, ovšem ten by pro většinu adeptů kněžství neměl být nepřekonatelný.

11) Zaitzkofen je mnohem blíže ČR a FSSPX má v ČR i díky přístupu českých biskupů k Tradici silnější postavení než FSSP.

22) Je těžké tento iracionální postoj nějak vysvětlit, ale tak třeba biskupové doufají, že je FSSPX za tuto – sice nepřímou, ale přesto dlouhodobou a účinnou – podporu jednou vyznamená nějakou pamětní medailí či deskou. Nu, v takovém případě hodně štěstí – biskup Paďour už svou pozemskou pouť ukončil a žádné ocenění za svůj nenahraditelný přínos k budování pozic FSSPX v Českých Budějovicích dosud nedostal.