Reorganizace Papežské akademie pro život mě zarmucuje, říká její bývalá členka
21. února 2017 (ALL) — Papež František a jeho političtí operativci ve vatikánské hierarchii reorganizují Papežskou akademii pro život, a pro mě je to jedna z nejsmutnějších událostí, jaké jsem kdy zažila. Vzhledem k politice Vatikánu to však nepřekvapuje.
Pro ty, kdo neznají historii Akademie, jen krátce shrnu, že ji založil papež Jan Pavel II. na naléhavou výzvu svého blízkého přítele dr. Jérôma Lejeuna 11. února 1994 a jejím cílem bylo bojovat proti kultuře smrti, zejména v souvislosti s potraty, výzkumy na lidských embryích a dalšími hrozbami lidské osobě. Svatý otec pak dr. Lejeuna jmenoval jejím prvním předsedou. Dr. Lejeune však bohužel zemřel krátce po jmenování, 3. dubna 1994. Tento hold dr. Lejeunovi [1] je nejlepším dokladem historických skutečností týkajících se Akademie a svatých mužů, kteří jí zajistili tak impozantní začátek:
Na svátek Panny Marie Fatimské 13. května 1981 pozval papež Jan Pavel II. dr. Lejeuna a jeho manželku, kteří byli právě na návštěvě v Římě, k soukromé audienci a po ní na oběd. Později toho dne byl na Jana Pavla spáchán pokus o atentát. Tato zpráva dr. Lejeuna rozrušila natolik, že byl téhož dne sám hospitalizován se žlučníkovou kolikou. . . .
V roce 1994 Svatý otec založil Papežskou akademii pro život a dr. Lejeuna jmenoval jejím prvním předsedou. Dr. Lejeune už měl tehdy rakovinu a pokusil se odmítnout, ale když papež trval na svém, odpověděl prostě: „Zemřu tedy v akci.“ Okamžitě se pustil do práce na návrhu stanov nové akademie.
Po Lejeunově smrti se Akademie, která za svůj počátek vděčí zápalu pozoruhodného papeže a jeho oddaného přítele, dál rozvíjela. V roce 1996 se mi dostalo té cti, že jsem byla přizvána k práci v ní. Mé jméno bylo předloženo papeži Janu Pavlu II., který potvrdil mé jmenování členem-korespondentem. V té době jsem byla vyzvána, abych podepsala přísahu věrnosti učení magisteria Katolické církve.
Považuji za požehnání, že jsem tam mohla sloužit po dvě pětiletá funkční období za papeže Jana Pavla II. a dalších pět let za Benedikta XVI. Za těch patnáct let jsem se setkala a seznámila s mnoha úžasnými hrdiny boje za život z celého světa. Při projednávání otázek hlásání, ochrany a obhajoby magisteria Církve v záležitostech souvisejících s obranou důstojnosti lidské osoby, zejména s důrazem na potrat a jiné smrtící činy proti lidským bytostem, jsme všichni spolupracovali.
Akademie se dále podílela na vydání mnoha vynikajících prohlášení k ochraně života. V roce 2005 například objasnila katolickou nauku v souvislosti s očkujícími látkami obsahujícími fetální tkáně. [2] Předseda Akademie biskup Elio Sgreccia v roce 2008 odsoudil postkoitální antikoncepci („pilulku ráno po“) a znovu vysvětlil, že katolíci tuto chemickou látku nemohou používat. [3]
Nástupce biskupa Sgreccii, arcibiskup Rino Fisichella, byl však z jiného těsta. V roce 2009 vyvolal bouři svým tvrzením, že je přijatelné, aby devítiletá Brazilka čekající dvojčata podstoupila potrat. [4]
Byla tato epizoda počátkem konce?
Některé události, jež následovaly, včetně prohlášení současného předsedy Akademie arcibiskupa Vincenza Paglii, podporujícího vatikánskou verzi sexuální výchovy, nevěstí pro Akademii a její budoucnost nic dobrého.
Když jsem se koncem loňského roku dočetla, že členové Akademie již nemusejí podepisovat přísahu věrnosti nauce Církve, zdrtilo mě to, ale nepřekvapilo. Před několika dny se pak objevila zpráva, že papež František propustil všechny členy Akademie. Všechna funkční období patrně skončila k 31. prosinci loňského roku. [5]
Čím více toho o tomto smutném vývoji událostí vychází najevo, tím je to znepokojivější. Zde není místo pro vyhrabávání špinavých podezření, jež se v současnosti šíří nejvyššími patry Vatikánu. To je úkol jiných. Protože to však mnohé z nás zarmucuje, musíme něco udělat.
Co můžeme dělat? Můžeme se vroucně modlit za Svatého otce a všechny zúčastněné. Můžeme hájit pravdu s radostí, nadějí a láskou k našim bratřím a sestrám v Kristu. Můžeme sebe i své děti s těmito pravdami seznamovat. S pomocí Boží můžeme vytvářet kulturu života ve svých rodinách, společnosti i v Církvi.
Překlad Lucie Cekotová
Převzato se svolením American Life League
Judie Brown je předsedkyní a spoluzakladatelkou American Life League, nejstarší americké prolife organizace působící v nejširší společnosti. V letech 1996-2011 byla členkou Papežské akademie pro život. Je autorkou dvanácti knih a držitelkou mnoha ocenění za práci v hnutí pro život.
[1] http://www.clmagazine.org/article/the-legacy-of-dr-jerome-lejeune/
[2] http://www.immunize.org/concerns/vaticandocument.htm
Původně vyšlo:
https://www.lifesitenews.com/opinion/pope-francis-vatican-politicos-err
http://www.all.org/pope-francis-vatican-politicos-err/?CategoryId=1
Myslím, že záměr je jasný. Zničit toho co možná nejvíce, vše rozbít a změnit takovým způsobem, že případná pozdější náprava už nebude možná.
Došlo ke svatořečení Jana Pavla II. (můžeme si o tom myslet cokoli, ale to není předmětem ani článku, ani tohoto komentáře), ale všechny zmínky o něm jsou vymazány, podobně jako téměř dvoutisíciletá historie církve a papežství. Zdá se, že církev vznikla v roce 1965 a první papež nastoupil až 13.3. 2013.
Strom se pozná po ovoci… Mt7,15-20
Fetální (plodové)tkáně obsahuje např. MMR vakcína. Existuje podezření, že způsobuje autismus…
V souvislosti s tématem je vhodné připomenout, že papež František loni „personálně reorganizoval“ také Janem Pavlem II. založený Papežský institut pro manželství a rodinu.