Lži a manipulace prof. Halíka
PhDr. Radomír Malý
Tomáše Halíka není třeba čtenářům představovat. Nyní znovu „zaperlil“ svým rozhovorem pro rozhlasovou stanici Echo 24. Jeho manipulativní a lživá tvrzení jsou ale podávána tak sugestivně, že mohou snadno méně orientovaného čtenáře zmást. Proto se pokusím poukázat na nejkřiklavější nepravdy v jeho rozhovoru. Tvrdí mimo jiné:
Halík: „Každému knězi, který bere vážně evangelium, muselo být jasné, že dosavadní praxe „žádný rozvedený a znovu sezdaný (pokud se svým druhým partnerem žije manželsky), nesmí přistupovat k svátostem,“ je absurdní, nelidská a nekřesťanská, protože vůbec nerozlišuje mezi těmi, kteří lehkomyslně zradili manželskou věrnost, rozbili rodinu a opustili své děti kvůli kypré o dvacet let mladší sekretářce, a mezi opuštěnou ženou, které se po létech podařilo najít partnera, který ji pomáhá řádně a křesťansky vychovávat děti. To přece nelze klást na stejnou úroveň!“
Odpověď: Jenže i ten, kdo lehkomyslně svou ženu zradil kvůli mladší, si to vždycky dokáže ospravedlnit např. slovy: „Vy nemáte ponětí, co to bylo za semetriku, ta moje první žena….“ Když se uzná za legální druhé manželství po rozvodu v případě zrazené a opuštěné ženy, pak se bude muset uznat dříve či později za legální i druhé manželství těch, kteří sami partnera a děti opustili, budou se toho kategoricky dožadovat. Lavina se dá do pohybu a nepůjde ji zastavit. Nota bene na adresu zrazeného a opuštěného partnera: Proč jste si toho, kdo vás opustil(a), bral(a)? Nebylo to náhodou tak, že jste „museli“, nežili jste sexuálně ještě před svatbou, respektovali jste Církví doporučovanou známost cca 2 let? Za tu dobu je každý schopen poznat i nedostatky u svého partnera a zvážit, jestli jsou natolik závažné, že by uzavření manželství nebylo vhodné. Sexuální život před svatbou je v každém případě těžký hřích, který činí člověka slepým ve vztahu k chybám partnera. Dnes také i kněží velmi málo zdůrazňují, že svátostně uzavřené manželství je „navždycky“ až do smrti jednoho z partnerů. Proč Halík nemluví na prvém místě o tomto?
Halík: „Papež František je skutečně velká prorocká postava, srovnatelná s Františkem z Assisi nebo Ignácem z Loyoly – ti také naráželi na podobný odpor. V posledních desetiletích – zřejmě v reakci na sexuální revoluci 60. let – církev neúměrně zdůrazňovala svou represivní odpověď na liberalizaci sexuální morálky a odmítání potratů, kondomů a homosexuálů se stalo prakticky hlavním kritériem pravověrnosti. Až papež František měl odvahu to nazvat pravým jménem: neurotická obsese.“
Odpověď: Takže tedy statečné kanadské katoličky Mary Wagnerová a Linda Gibbonsová jsou podle pana profesora „neuroticky obsesivní“. Kdo se postaví proti zabíjení nenarozených dětí, antikoncepci a legalizaci homosexuálního partnerství, což Katechismus Katolické církve označuje za těžké hříchy, trpí „neurotickou obsesí“. Pěkně děkujeme. Halík navíc vztahuje slova papežova, pronesená obecně, i když samozřejmě nevhodně a neomaleně, právě na tyto případy, což František sám neudělal. Jestliže Halík je dává do souvislosti právě s touto obranou morálních hodnot, pak trpí „neurotickou obsesí“ naopak on, vykazuje fobii vůči odpůrcům potratů a homosexuální ideologie. Navíc – jakou jinou než „represivní“ odpověď by měla Církev zdůraznit tváří v tvář sexuální revoluci? Je snad vůči těžkému hříchu přípustné jiné stanovisko? Halík naznačuje děsivý vývoj do budoucna za tohoto pontifikátu: každé kategorické odsouzení těžkého hříchu bude kvalifikováno jako psychická porucha. Vidí tady někdo rozdíl proti komunistickému Sovětskému svazu za Brežněva, kdy odmítání komunistické ideologie bylo pokládáno právě tak za duševní nemoc a její „nositelé“ byli zavíráni do blázinců? To pro nás, pravověrné katolíky, páni Halíkové etc. skutečně chystají?
A ještě něco: Pokud srovnává Halík papeže Františka se sv. Františkem nebo Ignácem, tak si neumím představit, co by oni, kteří vynikali velkou obhajobou pravověrnosti a bojem za čistotu víry, řekli na Amoris laetitia.
Halík: „Dopis čtyř kardinálů prozrazuje opačnou mentalitu, zcela přesně kopíruje postoj farizejů k Ježíšovi, kterého farizeové nenáviděli a snažili se ho zahnat do léčky, aby ho mohl obžalovat z hereze: „Je dovoleno dávat císaři daň nebo ne?“ „Zákon nám nařizuje kamenovat cizoložnou ženu – a co uděláš ty? Opravdu už Zákon neplatí?“ Ježíš jim neodpověděl, psal mlčky prstem do písku. A pak řekl: Kdo jsi bez hříchu, hoď první kamenem. Papež to udělal také tak, když viděl, že v pěstích těch čtyř rozhněvaných kardinálů jsou už připraveny kameny nejen na „rozvedené“, ale na něho samotného.“
Odpověď: To už je faul, jenž by možná byl takto kvalifikován i u soudu. Dopis 4 kardinálů byl zdvořilý a plně loajální vůči úřadu Náměstka Kristova. Halíkovi vadí už jen samotný jejich nesouhlas s tezemi papeže v AL. Jestliže v pouhém nesouhlasu vidí už „hněv“ a „pěsti s připravenými kameny“, pak je to jen další důkaz jeho „neurotické obsese“.
Halík: „Když jste viděli hlavního z té opozice vůči papeži Františkovi, kardinála Burke, nedávno vítaného v české katolické církvi, jak se prochází strahovským klášterem s osmimetrovou hedvábnou purpurovou vlečkou, museli jste se ptát, co tím dává najevo, proč ignoruje nejen koncil, který tyto směšné parády zrušil, ale i jasná Ježíšova slova v evangeliu, jimiž tepe farizeje pro jejich zálibu ve střapcích a honosných rouchách. Jste obílené hroby, navenek vyzdobení, ale uvnitř plní hniloby, říkal Ježíš takovým lidem. Takoví lidé postupně vyhnali z kostelů a zpovědnic normální lidi a zaplnili je úzkostnými, za hořklými neurotiky, nenávidějícími dobu, do níž je Bůh postavil, a vytvářejícími iluzorní a tragikomické nápodoby minulosti, kde mohou trápit sebe i druhé. A když je někde zdravé prostředí živého, poctivého křesťanství, tito lidé ho pomlouvají, nálepkují a snaží se zničit. Už Jan XXIII. jasně viděl, že tuto mentalitu je třeba radikálně provětrat a uzdravit (a proto svolal koncil), ale praktické kroky ke skutečné reformě mentality dělá teprve papež František. Avšak ta reforma se podaří jen tehdy, nezůstanou-li lidé jen u povrchní sympatie k skromnému usměvavému papeži, ale budou-li skutečně promýšlet jeho podněty v každodenních kázáních a v encyklikách.“
Odpověď: Kdy a kde v jakém dokumentu koncil „tyto parády zrušil“? V žádném jeho dokumentu jsem to nečetl. Nota bene kardinál Burke několikrát vysvětlil, proč nosí purpurovou capu magnu. Je to pro něj symbol široce pojatého prolití krve za víru.
Halík ale střílí gól do vlastní branky, když píše o „hořkých neuroticích“, kteří zaplnili kostely. To jsou přece ve velké většině zastánci NOMu, podávání na ruku a papeže Františka! Takže díky, pane profesore, za klasifikaci vlastního tábora!
Halík: „Vztah k rozvedeným byl založen na nepochopení biblického místa, kde Ježíš zpřísňuje Mojžíšův zákon ohledně rozvodů – ale dělá to proto, aby zabránil mužům se lehkomyslně zbavit manželky „rozlukovým lístkem“ a vůbec ne proto, aby na všechny, jimž ztroskotalo manželství, naložil celoživotní nenosná břemena, tak i generalizující postoj k homosexualitě byl založen na povrchní práci s Biblí. Odsouzení „chlapcomilců“ ze strany svatého Pavla (a pak mnoha křesťanských autorit) lze právem vztáhnout na lidi, kteří jsou schopni normálního heterosexuálního života, ale osvěžují si „sexuální jídelníček“ homosexuálními praktikami: to je opravdu hřích. Ale my dnes víme – na rozdíl od svatého Pavla, protože božská inspirace Písma se nevztahuje na biologické poznatky – také o genetických příčinách homosexuální orientace. Ano, současná katolická morální teologie uznává, že tato nezvolená sexuální orientace není hříšná, ale nutí tyto lidi k celoživotní sexuální abstinenci. My kněží, kteří jsme si celibátní život svobodně vybrali, sami víme, že je to i pro nás leckdy těžké břemeno – a těm, kteří si to nevybrali, můžeme beze všeho celibátní závazek nařídit? Naštěstí existuje zásada graduality – můžete po člověku chtít jen to, čeho je v současném stupni svého vývoje opravdu čestně schopen. Odtud papežova slavná věta o „dobré vůli“.“
Odpověď: Halík lže, neboť sám velmi dobře ví, že Kristus říká: „Já však pravím vám, že každý, kdo by propustil svou manželku – vyjma pro cizoložství – uvádí ji v cizoložství. A kdo by propuštěnou pojal za manželku, cizoloží.“ (Mat 5,32; 19,9). Může snad někdo popřít jasnost Pánových slov té druhé věty, že cizoložstvím je i situace, kdy opuštěný partner uzavře nový sňatek?
O jakých „neúnosných břemench“ tady Halík mluví? Cožpak nepřináší sám život zdánlivě taková? Jeden z manželů utrpí autonehodu a musí mu být vyoperovány pohlavní orgány, na toho zdravého je tak naloženo „neúnosné břemeno“ sexuální abstinence? Cožpak ale neslíbil při uzavírání sňatku, že bude s partnerem až do smrti všechno dobré i zlé „snášet a trpět“?
Odkud potom také ví, že Pavel „chlapcomilci“ míní pouze ty, kteří jsou heterosexuální a pouze si chtějí „vylepšit svůj sexuální jídelníček“? Já tam nic takového nečtu. A pokud se Halík odvolává na vědu, tak ta nenašla žádný genom homosexuality, což on sám určitě také velice dobře ví.
Halíkovo vyjádření nelze proto klasikovat jinak než jako demagogické, vylhané, manipulativní a také sprosté, když podsouvá 4 kardinálům nenávist a „úmysl kamenovat“. To dělá totiž on, když lže na adresu druhých, tj. těch, jejichž názory jsou mu solí v očích a proto je nenávidí.
PhDr. Radomír Malý
Poznámka: Odkazy na Katopedii a rozporovaný Halíkův článek doplnil stať šéfredaktor.
Obávám se, že i pan Malý je v článku zdatným manipulátorem – často Halíkovi podsouvá další myšlenky, aby se do nich strefoval (že to dělává Halík také, není argument), navíc do kolonky ,,lež a manipulace´´ cpe i věci, které bych dal do kolonky ,,jiný názor´´, případně ,,mylný názor´´.
Podle logiky 3. odstavce by se např. pan Malý měl pro změnu omluvit všem katolíkům, kteří vydrželi až do svatby a přesto jim manželství nevyšlo.
Podsouvání hořkých neurotiků na návštěvu NOMu je také nefér, obávám se, že více lidí s patologiemi se koncentruje třeba na tomto webu a Halík – jako psycholog – velmi dobře ví, kam míří. To se ovšem nevylučuje se skutečností, že v dnešní době jsou ,,normální´´ duchem doby zkorumpovaní více než ti ,,nenormální´´.
Já sleduji Františkovy změny také se znepokojením, ale míchání jablek s hruškami ničemu neprospěje, třebaže kritizovaná protistrana to dělá také.
Nejste náhodou obdivovatelem pana Halíka? Proč by pan Malý neměl používat stejnou taktiku jako Halík, když za prvé není knězem, a nemá takový vliv na duše jako on, za druhé může se bránit smyšlenkám pana Halíka vhodným odpovídajícím způsobem, což dělá.
Snad jen detail – pan Halík nikdy nedokázal, že byl vysvěcen na kněze a převěcení odmítl…Takže poan Halík si na kněze jenom hraje, za vydatné spolupráce se svým okolím.
Obdivovatelem pana Halíka náhodou nejsem, jen asi nezapadám do černobílého vidění světa, které žádáte.
Mimochodem, na strahovské mši kardinála Burka jsem byl, s panem kardinálem jsem si dokonce podal ruku, takže opravdu nejsem žádný ,,fanatický halíkovec´´.
Nazývat NOM nekatolickým obřadem je v souladu s učením církve. Pokud toto učení považujete za manipulátorství, jen tím říkáte, že souhlasíte s lidmi, kteří byli již dávno v minulosti postaveni mimo církev svatým papežem Piem X.
Pokud si můj komentář pozorně přečtete, žádnou (ne)katoličnost NOMu tam neřeším.
Uvědomuji si, že NOM je nějakým způsobem problémový, žádný hotový silný názor nemám, ale rád se seznámím s církevními dokumenty, které mě přesvědčí o Vašem postoji.
To můžete. Na internetu jich je plno k nalezení. I když ono stačí pro začátek si jen pořádně prostudovat katechismus a je jasno.
Abych však jen nekritizoval, pan Malý vše daleko lépe a citlivěji formuloval v závěru svého (celkově zajímavého) článku http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5565
(Vadí mi především agresivní dikce, která byla použita tentokrát.)
To byla ale jiná doba. Dnes by jej zde hnali svinským krokem, kdyby se k tomu stavěl takto smířlivě a připouštěl duchovní sv. přijímání, „které jim Církev nezakazuje“. To by jej šéfredaktor a další poučili, že kdo „není v milosti posvěcující, nemůže přijímat ani jedním způsobem“ [myšleno skutečně či duchovně], viz http://www.duseahvezdy.cz/2016/12/15/ci-milosrdenstvi-bozi-nebo-satanovo/#comment-59313.
Odkazovaný článek byl ovšem napsán v době, kdy profesor Halík – snad pod vlivem tehdejšího Benediktova pontifikátu, snad ještě ne tolik pod vlivem udělených cen – veřejně zaujímal podstatně odlišná stanoviska.
Pan Halík se z toho nepoučil a jede si vesele dál jako Titanic. Proto je nutné zvyšovat hlas, aby slyšeli alespoň nešťastní cestující, které čeká neodvratná koupel v ledovém moři.
Pan Halík opět nezklamal, podává nám stav svého nitra tak přesvědčivě, že i mnozí modernisté v mém okolí si všímají, že s ním není něco v pořádku. Příliš sází na své image, které pomalu ale jistě vyprchává…
p.Halík opět nezklamal a to tím, že stále používá mozek k přemýšlení a ví co je milosrdenství
Tedy mozek pana Halíka bych opravdu mít nechtěl…
Jinak nechci se opakovat, tedy viz bod 3.:
http://www.duseahvezdy.cz/2015/11/12/jak-je-to-s-rozhresenim-druheho-manzelstvi/
Je milosrdenstvím „dovolit“ těžkým hříšníkům přistupovat ke svatému Přijímání?
Dle některých asi ano. Já nic, já muzikant říkají a v klidu pošlou těžkého hříšníka po rouškou tzv. milosrdenství ke svatému přijímání. Co budou ale říkat na věčnosti Bohu? Přemýšlejí takoví lidé vůbec i o tomto?
Zcela určitě. Přece peklo je prázdné a Bůh není tak hrozný a nemilosrdný, že by hříšníky do pekla poslal. No a někde v koutečku v nebi je to určitě lepší než jinde. Ježíš Kristus je pastýř-amatér a my víme všecko líp než on.
Ano, používá, ale jen proti Bohu, jehož milosrdenství od základu zpochybňuje a proti zdravé katolické víře, kterou považuje za zlo, protože se tak nechal dobrovolně zmanipulovat.
Kdo si ale vzpomene na jeho začátky, tak prohlašoval, že už skončila doba důstojných pánů a je doba duchovních služebníků, což byl už jen krůček k dnešním „služebníkům božího lidu“ (záměrně malé „b“, protože o chápání ze strany KHS pojmů víry, Boha apod. už byl jiný článek a jiná diskuze). Tím dal jasný směr, kterým se chce do budoucna ubírat.
Pan Halík neví, co je pokora, tedy nemůže vědět, co je milosrdenství. V jeho případě se jedná spíše o vzpouru proti Bohu a maskovanou anarchii.
Hmm, takže podle vás jsou situace, kdy jedni „lehkomyslně zradili manželskou věrnost, rozbili rodinu a opustili své děti kvůli kypré o dvacet let mladší sekretářce“ a na druhé straně „opuštěnou ženou, které se po létech podařilo najít partnera, který ji pomáhá řádně a křesťansky vychovávat děti“ vlastně stejné a stejně bychom se k těmto lidem měli chovat? Protože z vaší odpovědi mám pocit, že se k nim musíme chovat stejně „hnusně“ hlavně kvůli tomu, že by to pak spustilo nějakou lavinu…
„Proč jste si toho, kdo vás opustil(a), bral(a)?“
Tak třeba z lásky? Třeba před svatbou sexuálně nežli – a stejně ten druhý partner „utekl“. Nebo byl ten život pro jednoho či druhého tak nesnesitelný, že prostě odešel – což mimochodem zjistil(a) až poté, co se k sobě přistěhovali. Nebo tisíc různých jiných situací, které se prostě stávají. Ještě nějaké dobré rady?
Nechováme se k nim „stejně hnusně“, neměli bychom se k nim chovat vůbec hnusně. Jenom jsou jim prostě některé věci nedostupné.
Ad Andy: Já jsem v článku netvrdil, že bychom se v těchto dvou situacích, které uvádí Halík a které uvádíte Vy, měli chovat k oběma stejně, pouze tvrdím, že pokud i ta strana, která je obětí opuštění ze strany partnera, znovu se oženila (vdala) na úřadě a tudíž jejich vztah není z hlediska katolické morálky košér, a tudíž, pokud není ochotna rezignovat na sexuální život, nemůže chodit ke sv. přijímání právě tak jako ta strana první. Tečka.
Rozhlašovat o člověku, kterému utekla žena/manžel, který našel nějakého nového partnera, jsou si věrni a mají a vychovávají spolu děti, že je „cizoložník“ a „hříšník“, mi připadá poměrně dost odporné.
Katolická morálka pana Halíka je zřejmě jiná než ta vaše – krásně to celé prezentujete jako „prostě nemůže chodit ke svatému přijímání“…. Ale tímhle církev říká, že ten člověk je špatný, hříšný. A rozhlašovat o dobrém člověku, že záměrně hřeší, zrovna moc morální není. Zajímalo by mě, co odpovíte „matějovi“.
1) Pan doktor Malý říká jen pravdu, na tom není nic odporného.
2) Morálka pana Halíka rozhodně není katolická.
3) Je třeba nenávidět hřích, ale milovat hříšníka. Lhát hříšníkovi, že nehřeší, i když hřeší, není jen pokrytecké, ale také je to zločin na hříšníkovi.
Ach jo, zase se musím ohradit, že nezpochybňuji učení Církve, jen opovážlivá (přinejmenším zdánlivě, nelze vyloučit nedorozumění) absolutizující tvrzení dr. Malého, aby to zase nedopadlo jako obvykle, že požadavek na doložení či vysvětlení soukromých názorů dr. Malého skončí jen nesmyslným obviněním z nesouhlasu s učením Církve, ale odpovědí se člověk nedočká.
Člověk z Vašeho příkladu je jistě cizoložník. Jak moc je hříšník, může soudit leda Bůh, lze si představit různé scénáře*). Proč takové nesmějí veřejně přistupovat ke svátostem nezávisle na tom, vysvětluje dr. Malý na konci toho staršího článku výše odkazovaného přispěvatelem honzah. Přípustnost duchovního svatého přijímání možná ještě bude vysvětlena.
*) Člověk se k Pravdě může obrátit kdykoli, takže si lze např. představit, že někdo opuštěný zákonitým partnerem žije a má děti (jen) s někým dalším a teprve v této situaci se rozhodne následovat učení Církve, ne tak ale jeho partner. Pak nevím, co je správné řešení, jestli je skutečně povinnen sex striktně odmítat, případně jej dopouštět, ale s projevem patřičného znechucení, obojí i s rizikem rozbití svazku a snížení vlivu na výchovu dětí — ale to tu jistě vysvětlí jiní, co mají menší zlo za liberální mýtus. Ale ani pokud ve svazku zůstane, nemá přece žádnou povinnost přistupovat k eucharistii, takže tam problém nevzniká.
„Tisíce různých situací, které se prostě stávají…“. Jenže, vážená paní, tyto situace se „nestávají“, tvoří je lidé svými hříchy. Jinak bych byl rád, kdybyste mi vysvětlila jednu věc: Patřím ke generaci, která už leccos pamatuje, mj. leccos i ví ze svědectví rodičů a prarodičů. Neidealizuji starší období, byly tam leckteré stinné stránky, jež by vydaly na samostatné pojednání, ale jak vysvětlíte, že za starého c.k.Rakouska a ještě i za I. republiky byly rozvody, i když od r. 1868 legální, velmi řídkým jevem? A to navzdory situaci, že zejména na venkově byli mladí někdy ke sňatku částečně i „dokopáni“ rodiči, kteří se dohodli na jejich svatbě kvůli scelování polí atd.? A vím o případech, že i navzdory takovému nedůstojnému „handlu“ se nakonec ti dva posléze začali mít rádi a bylo z toho krásné manželství, Mrštíkova „Maryša“ je samozřejmě netypickým extrémem. Ale buď jak buď, vysvětlete mi to, proč se tenkrát lidé nerozváděli – a nemohu říct, že byli nešťastní, mám o tom dostatek svědectví ze strany rodičů i prarodičů – kdežto dnes se rozvádějí pro každou blbost?
Vážený pane doktore,
Proč se lidé dříve nerozváděli, zvláště na vesnicích? Moje babička, dnes již zesnulá (katolička) se narodila 1904 na Hané v rodině velkostatkáře mne na to odpověděla:
Muži měli běžně i několik milenek a říkalo se, žena má širokou sukni, aby to všechno přikryla. Takže zatímco statkář obcoval s posluhovačkou, žena to tolerovala. Rozvody nebyly, protože by se musel dělit majetek (zcelování gruntů, věna atd). Když jsem se zeptal babičky, co na to řekl pán farář, tak mne řekla, že farář měl hospodyni a když otěhotněla, honem se s outěžkem stěhovala pryč s fary. Sedláci dělali že to nevidí, všichni měli máslo na hlavě a tak rozvody nebyly. Pan farář jim nemluvil do jejich cizoložení a oni nechali napokoji jeho farské hospodyně. Co Vy na to? Myslíte, že babička mne lhala. To nepřipouštím, dobře jako dcera velkostatkáře znala život na vsi a navíc byla realistka. Tak to prostě chodilo.
Ad Jan z Brna: Já netvrdím, že tyto případy neexistovaly, neříkám, že nebyly manželské nevěry např. sedláků s podruhyněmi, jenže podle informací od rodičů i prarodičů z obou stran rozhodně nelze říci, že toto bylo typické. Nota bene ti velcí sedláci, které nazýváte nespravedlivě po komunisticku „statkáři“,tvořili na vesnici minimum pupolace. Většinou šlo o střední a drobné rolníky, venkovské řemeslníky a námezdní pracovníky, kteří měli doma akorát drůbež a kozu. Ani ti se nerozváděli, ačkoliv problém dělení majetku by u nich buď vůbec, nebo téměř vůbec neexistoval.
Vážený pane doktore,
Rozhodně nejsem s Vámi ve sporu, pokud se základního tématu týká, pouze se nedomnívám, že dříve byli lidé mravnější a proto nedocházelo k rozvodům. Nedělám si o tom vůbec iluze, žena byla v podstatě závislá na muži a byla proto v úplně jiné pozici. Tím ale vůbec neomlouvám dnešní stav, sám žiji 30 roků ve spokojeném manželství a modlím se, aby to tak zůstalo.
Mějte se dobře a děkuji za reakci
Pokud vím – rozvody jako takové se rozmohly až v socialismu, ale budu rád, když se pan doktor historie vyjádří k upřesnění, nemám ani zdaleka jeho znalosti.
ad Tomáš: Máte naprostou pravdu, rozvody se ujaly v masovém měřítku právě po nástupu komunistů, na Západě ovšem také – a to krátce po válce.
Ad Jan z Brna: Já jsem nikde netvrdil, že lidé tenkrát se nedopouštěli nevěr, ale že přece jen mravní povědomí bylo na vyšší úrovni v tom, že se nerozváděli. Nevěry bývaly, jenže – a to vím také od svých prarodičů – ti hříšníci spíše dovedli hříšné vztahy a známosti přerušit a „vzpamatovat se“, než je tomu dnes.
Tomáš Masaryk, Kléma Gottwald a mnozí další by to jistě z fleku podepsali …
V historii druhého odboje jsem narazil na několik kněží, kteří byli popraveni za účast na odboji – a velmi mě překvapilo, že se o nich nikde nepsalo a nepíše. Byli to kněží většinou z Hané a ze Slovácka. Když jsem blíže hledal jejich životní osudy, u každého jsem objevil, že se svou hospodyní (někteří i s dvěma nebo několika) měli děti. S některými ještě žijícími jsem se dokonce sešel, všichni věděli, kdo byli tatínci (kdyby nevěděli, neřekl bych jim to). A všichni (8 osob) to považovali za normální, že to tak tehdy chodilo …
Ad J. Klecanda: A domníváte se, že toto bylo pro tehdejší duchovenstvo typické? Rozhodně ne. Jsme lidé slabí a hříšní, k porušování celibátu jistě docházelo právě tak jako k porušování manželské věrnosti, jenže generalizovat to, jako by to bylo typické, nepovažuji za fair. Pokud vím, tak za protektorátu bylo popraveno, umučeno nebo zavražděno cca 60 kněží (napsal jsem o tom knihu), koncentrákem a vězením jich prošlo cca 500. Vy uvádíte 8 lidí z tohoto počtu (8 nemanž. dětí kněží), což je přece z těch usmrcených cca 12 procent, proč to tedy generalizujete? Nota bene já odsuzuji hřích, ale nikdy ne hříšníka. Vážím si každého, kdo spáchá hřích, ale poté se umí k němu správně postavit: s lítostí a pokáním.
Bohužel – nejen p. Klecanda, ale ani další jemu podobní brojící proti posvátné Tradici nikdy nepochopí, že při uvádění věcí na pravou míru jde především o hřích a co se hříšníka týče, tak jen o spásu jeho duše. Což je v podstatě stav pýchy, která je bez vlastního přičinění vycházející ze správné svaté pokory vůči Bohu neporazitelná.
Generalizaci provádíte Vy. Jen jsem napsal, že to, co psala paní v příspěvku nade mnou, bohužel bylo realitou – negeneralizuji ji na každého kněze, každou farnost, každého sedláka, každou vesnici.
Ale určitě dobře znáte situaci v Církvi třeba v 60., 70. 80 letech a víte, že v semináři bohoslovci žertem říkali: „Hospodyně je škodná, ty my neživíme! “ a že většina hospodyní v té době byly sestry/sestřenice kněží – v dnešní době by z nich dělali inscetníky, ale to je jiná kapitola … Od padesátých let byl status farních hospodyní nahlížen jako dožívající, a každý starší kněz Vám jistě rád potvrdí, že v pozadí byla i bolestné zkušenost s nenaplňováním celibátního slibu.
A k sedlákům – zkuste si prosím vzít nějaké starší stavovské promluvy k nim, a tam o tom kazatelé promlouvali zcela natvrdo. Protože to s těmi děvečkami byla bohužel každodenní realita.
Hřích byl a bude na světě vždy, je zbytečné řešit tyto věci, kdy to bylo horší, kdy lepší; jde tady ale o to, že se rozvolňuje povědomí o svátosti a pod rouškou lidskosti a chápavosti se dává lidem možnost se svolením Církve končit jedno manželství a začínat druhé, nadto i přijímat svátostného Krista. Jde přece o život věčný, ne o ten pozemský.
Pane Klecando, uklidněte své hormony i emoce. Pro bulvární diskuze musíte jinam. Tady je Katolíkovo.
Právě jste odhalil ten správný důvod velké rozvodovosti – dnes mají ženské kaťata.
A neděláte z vyprávění Vaší babičky všeobecnou generalizaci?
Nepřestává mne fascinovat, jak ochotně někteří „katolíci“ šíří pomluvy a nactiutrhání – to se nebojíte Boha? Komu tímto asi tak prospějete, řečeno s postavou z Pelíšků?
I kdyby to nakrásně byla pravda – co to mění na nauce Církve, která je jasná a takové jednání považuje za hříšné?
Čemu všemu jsou dospělí lidé schopní uvěřit? Copak se nemáme porovnávat s těmi lepšími, než chlácholit svědomí pádem druhých?
I když se tak dělo, všichni věděli, že to je špatné. Dneska se naopak všichni tváří, že je to normální a dokonce žádoucí. V tom spočívá dost zásadní rozdíl.
Dr.Malý na to odpověděl zcela správně. Tak jsem Halikovi včera odpověděl mailem já. Podobně , jako dr. Malý. Tímto se tento apostata v rouše berancim ztrapnil.Zesměšnit nošení cappy magny …s něm se chodí pouze k oltáři , není to pro paradu, natož se v něm nechodí na ulici.
Neúnosná břemena… tím argumentují protestante , pro které je každá neprijemnost břemeno.
Ale kolik takových neúnosných břemen nakládá zprotestantizovaná KHS tím, že zničila katolickou nauku a otáčí se místo k Bohu k lidem, to je ovšem v naprostém pořádku a v normalizačních regulích.
Echo24 je rozhlasová stanice???
Ad honzah:
1) „…manželství jim nevyšlo“ – jenže manželství není žádná loterie, tj. buď to vyjde, nebo ne. Jestliže se manželství rozpadlo i přesto, že ti dva spolu před svatbou pohlavně nežili, musela být chyba určitě jinde. Je na nich samotných, aby ji analyzovali – a vyznali jako hřích. Církev jim nabízí možnost žít ve zdrženlivosti. Nevím, proč bych se měl omlouvat, spíše by se měli Halík etc. omluvit těm, kteří se stali obětmi rozvodu a přesto žijí příkladně celibátním životem, jak požaduje Boží zákon. Jestliže neomodernisté teď povolují podávání sv. přijímání i rozvodníkům po pouze občanském sńatku, aniž by museli žít zdrženlivě, tak jak k tomu přijdou nyní ti, co po rozvodu nový sňatek neuazvřeli a žijí čistě?
2) Já nepodsouvám hořké neurotiky na návštěvách NOMu, to dělá přece Halík, on píše a nikoliv já, že z kostelů byli vyhnáni „normální lidé“ a zaplnily se „úzkostnými, zahořklými neurotiky“. Přitom mi nepopřete, že do kostelů na NOM chodí ve velkém počtu právě zastánci neomodernistických novot, mj. i obdivovatelé samotného Halíka. Já jsem nikde nenapsal a neřekl, že to jsou „zahořklí neurotici“, to řekl – kouzlo nechtěného – on. Tím se nedotýkám lidí navštěvujících NOM, sám na něj také jdu, když nemám možnost jít na tradiční mši sv., i když si vybírám, vím, že kromě značného počtu neomodernisticky smýšlejících věřících, kteří slepě věří Halíkům etc., navštěvují NOM i věřící smýšlející pravověrně dle katechismu a konzervativně. Já jsem pouze ironizoval Halíkův „gól do vlastní branky“, nic víc a nic méně.
A ještě něci ad honzah: Jaké myšlenky Halíkovi podsouvám? Já ho věrně cituji a polemizuji s tím, co přesně řekl, nic víc a nic míň.
Přinejmenším Halíkovi podsouváte odpor k Mary Wagnerové a Lindě Gibbons, o kterých v jeho rozhovoru nebyla žádná řeč.
Ad honzah: „odmítání potratů, kondomů a homosexuálů se stalo prakticky hlavním kritériem pravověrnosti. Až papež František měl odvahu to nazvat pravým jménem: neurotická obsese.“ To jsou autentická Halíkova slova. Nevyplývá z nich snad to, že i tyto dvě statečné bojovnice za právo na život nenarozených trpí „neurotickou obsesí“, i když Halík by se asi bránil, že tak to nemyslel?
„Jestliže se manželství rozpadlo i přesto, že ti dva spolu před svatbou pohlavně nežili, musela být chyba určitě jinde. Je na nich samotných, aby ji analyzovali – a vyznali jako hřích.“
To jsou silná slova, že kdo nedokázal předvídat, že jej partner jednou opustí, a že si jej tedy nemá brát (doteď jsem myslel, že budoucnost zná jen Bůh Otec, ale asi jsem se mýlil), _musel_ se dopustit chyby. A ještě mnohem silnější tvrzení je, že taková chyba byla dokonce i hříchem, který je třeba vyznat, tedy vědomým a dobrovolným přestoupením Božího zákona, ocituji-li zde tolikrát doporučovaný katechismus. Jinými slovy, komu se rozpadlo manželství, včetně případů, že jej opustil partner, nutně zhřešil, a proto se to stalo, rozumím správně? Na doklad takových absolutizujících tvrzení z církevní nauky jsem se ptal už kdysi (není to prvně, co od Vás něco takového čtu) a neuspěl jsem, skončilo to nějakým, že zkušenost ukazuje. Budiž, zeptám se jinak: pokud to správně chápu, mezi zdejšími nejčastějšími přispěvateli je také jeden, jehož opustila manželka a krom jiného si tu stěžoval na „KHS pátery“ slovy „a ještě Vám řeknou (buď přímo nebo nepřímo), že je chyba ve Vás“. Rozumím tedy správně, že se v tomto s těmi kněžími shodujete, a že i když to dotyčný zde podával tak, že manželství se rozpadlo bez jeho viny svévolným odchodem manželky k jinému, musel se podle Vás ve skutečnosti dopustit nejen chyby, ale i hříchu, kterým to spoluzavinil? Pokud ne, možná bych byl příště s takovými absolutními soudy, kdo se _musel_ dopustit chyby a hříchu, trochu zdrženlivější.
Ad Matěj: Každý rozpad manželství je hříchem, podívejte se do zpovědního zrcadla, ale katolického, ne modernistického. Tam najdete ke zpytování svědomí otázku: „Jsem vlastní vinou rozveden(a)“? Každý, kdo požádá na úřadě o rozvod svátostného, tj. církevně uzavřeného manželství, se dopouští hříchu, pokud to nevíte, to je katolická morálka. Nicméně i ten, kdo žádost o rozvod nepodal a stal se proti své vůli obětí rozvodu, musí zpytovat svědomí, jestli k tomu nezavdal příčinu – a sem patří i otázka, jestli neuzavíral sňatek lehkomyslně, jestli partnera dostatečně poznal(a) atd.
O straně, která o rozvod požádala, není žádný spor, marně se to zas a zase snažíte tlačit do roviny „nesouhlasí se soukromými názory dr. Malého == je proti katolické morálce“. Jde o tu druhou stranu, opuštěnou, což Vy nijak nerozlišujete, když tvrdíte, že „musela být chyba určitě jinde. Je na nich samotných, aby ji analyzovali – a vyznali jako hřích“. Tedy obě strany se dle Vás _musely_ dopustit chyby, a to takové, kterou mají vyznat jako hřích, tedy nutně i strana, co je „proti své vůli obětí rozvodu“, se _musela_ dopustit hříchu. Lze Vaše tvrzení copak číst nějak jinak? Pokud ano, měl byste to uvést na pravou míru a příště se takových absolutizujících tvrzení vyvarovat. Pokud ne, což předpokládám spíše, měl byste své tvrzení vyvodit z učení Církve (a pokud neuspějete, což předpokládám, už to taky přestat opakovat).
Ad Matěj: To se spíš dočkáte toho, že Vltava se obrátí proti svému proudu, než bych já to, co jsem napsal, přestal tady i kdeoliv jinde opakovat. Vinu na rozvodu vždycky mají obě strany, samozřejmě podstatně větší ta, která o rozvod požádala. Chtělo by to trochu víc pokory.
Inu, Vaše tvrzení, že „Vinu na rozvodu vždycky mají obě strany“ je z oblasti plně pokryté učením Církve, čili buď to tvrzení z tohoto učení lze vyvodit, pak to prosím prokažte, nebo, a jiná možnost u takového tvrzení není, je s učením církve v protikladu, nu a pak platí „Kdo některé pravdě křesťanského náboženství tvrdošíjně věří jinak, než jak učí Církev, dopouští se bludařství neboli hereze“, abych citoval ten zde tolik doporučovaný katechismus. Zatím tedy vše nasvědčuje té druhé možnosti…
Ad Matěj: Samozřejmě nikdy Církev neprohlásila za dogma větu, že „vinu na rozvodu mají obě strany“, nicméně když si přečtete ještě starou učebnici katolické morálky od Vřešťála, tak to tam najdete, stejně tak když mrknete do jakékoliv opravdu katolické příručky morálky. Samozřejmě já jsem v článku nezpochybnil a nezpochybňuji, že ten, kdo zažádá o rozvod, má v každém příapdě větší vinu, často podstatně větší, jenže ta druhá strana nikdy není úplně bez viny. K tomu ani není zapotřebí morální teologie, ale prosté lidské zkušenosti.
Povím Vám jeden případ z kruhu mých přátel: Byli (a jsou) to dobří katolíci, jenže ona, matka už 2 dětí, započala vztah s jiným mužem a rozvedla se. Chystala se ke svatbě s ním, samozřejmě pouze na úřadě, pak ale zjistila, že to nebude „to pravé ořechové“ a přemýšlela o možnosti vrátit se ke svému legálnímu manželovi. On byl ochoten jí odpustit a přijmout zpět, jenže bylo mu divné, proč ona je stále nerozhodná. Nakonec mu to došlo při zpytování svědomí, kdy poznal i svoji vinu na ztroskotání tohoto manželství. Měl své koníčky: myslivost a ochotnické divadlo, tomu věnoval všechen svůj čas, doma manželce s ničím nepomohl, děti ho viděly jen jako „hosta“. Vyznal to před Bohem ve zpovědi a také poprosil ženu za odpuštění tohoto svého hříchu. Poté došlo k obratu, ona se k němu vrátila, dnes – už jsou oba v letech – je to šťastný manželský pár, mají se velice rádi, díky Bohu za ně.
Připadá mi, že vaše neustálé lpění na tom, že druhá strana v případě ztroskotání manželství je nevinná, prozrazuje, že sám máte nějakou osobní zkušenost s tím. Nemusíte to tady vypisovat, mne to nezajímá, ctím soukromí druhých. Já vždycky odsuzuji hřích a užívám tvrdá slova tam, kde je popírán, vážím si ale každého hříšníka, někdy dokonce i obdivuji, který má odvahu postavit se ke svému hříchu čelem, správně ho pojmenovat, litovat, vyznat a činit pokání. Všichni včetně mne jsme přece hříšníky, jde jen o to zaujmout ke svému hříchu ten správný postoj, jak ho požaduje Kristus a jim ustanovená Církev.
Ach. Už tu byla vzpomenuta základní logika, tak bych snad připomenul, že negací tvrzení „… vždycky obě …“ není „druhá strana v případě ztroskotání manželství je nevinná“, ale že to tak _může_ být. Argument konkrétním případem, kdy to tak nebylo, je pak samozřejmě zcela absurdní.
Tedy ještě jednou: jsou dvě možnosti interpretace Vašeho absolutizujícího tvrzení, empirická a neempirická. První by znamenala, že všechny dosud nastalé případy znáte a jste schopen posoudit, což je zjevný nesmysl, jakkoli tímto směrem možná ukazuje Vaše poznámka „K tomu ani není zapotřebí morální teologie, ale prosté lidské zkušenosti“ — to je prosím, při veškeré úctě, prostě blábol, zkušeností, svou, nebo třebas i cizí, můžete podpořit tvrzení, že to tak je většinou, skoro vždy, nebo třeba ve všech případech, o nichž máte nějaké informace, atd. atp., ale nelze ji použít jako argument pro tak rozsáhlé „vždycky“, jako v tomto případě. Není-li tedy Vaše tvrzení empirické, musí znamenat, že jde o nutnost. Ale jak bychom o takové nutnosti mohli vědět, když není empirická? No musela by plynout z nauky Církve. Nebo z nauky neplyne, a pak je s ní v rozporu, tedy jde o blud, jiná možnost zkrátka není.
To, na čem bych si dovolil „neustále lpět“, je důraz na přesnost vyjadřování, protože jak je vidět kupříkladu z dopadu všelijakých poznámek pod čarou v papežských dokumentech, i malá slůvka zmůžou hodně.
Ad Vřešťál: nějaká citace a stránka by nebyla? Já tam tedy nic takového nevidím (dokonce bych řekl spíš i naopak, ale to už by byla otázka interpretace). Ale možná špatně hledám.
ad matěj 26. 1. 2017 (18:02)
Být panem doktorem, vykašlu se na vás. Nemáte ani zdaleka jeho vzdělání a používáte vůči němu výrazů uličníka.
Ad Matěj:
1) Citací z Vřešťála teď nemohu posloužit, neboť tu knihu nemám, studoval jsem z ní v podzemí za totality a pamatuji si to. Nicméně já jsem nikdy netvrdil, že vina v případě rozvodu je na obou stranách stejná a tatáž.
2) Něco vám povím z osobní zkušenosti. Žil jsem v krásném třicetiletém manželství až do smrti mé ženy před 11 lety. Přesto jsem při zpytování svědomí po její smrti dospěl k názoru, že ne vždy jsem byl vůči ní, která v posledních letech života bývala hodně nemocná, náležitě citlivý, vnímavý a trpělivý, a musel to vyznat ve zpovědi jako hřích. A to se dělo v manželství, které fungovalo a kde o nějaké krizi (Bohu díky) nebylo ani zdání. Všichni jsme hříšníky, což je dogma Katolické církve, a jestliže i v dobrém a příkladném manželství člověk někdy hřeší různými způsoby proti manželské lásce, což potom v manželství, které se rozpadlo? Trvám na tom, že ani ta postižená strana není nikdy zcela bez viny, v tom jsem a budu absolutistický, ať už se vám to líbí nebo ne. I ta postižená strana si musí při zpytování svědomí položit otázku, jestli žili spolu před manželstvím čistě, jestli přistupovali ke sňatku zodpovědně, tj. jestli udělali všechno, aby jeden druhého dobře poznali atd. atd. Hříchem je také nejen to, když jedna strana zažádá o rozvod, ale i to, když ta druhá to podepíše, že se „vzájemně dohodli“. Tím nechci být zasmušilým mravokárcem, vážím si velmi lidí, kteří po rozvodu žijí čistě a věnují se např. práci pro Církev, pro charitu atd. Znám takové, díky Pánu za ně. Je to forma kajícího života za hříchy, tento kající život v různé formě přiměřené stavu a situaci máme vést všichni věřící.
3) Pokud připustíme, že jedna ze stran je na rozpadu manželství „absolutně bez viny“, tak potom je zde už nakročeno k tomu, co tak demagogicky tvrdí Halík, tj. proč ji odsuzovat k nedobrovolnému doživotnímu celibátu, proč by nemohla uzavřít nový sňatek a chodit ke sv. přijímání, je to přece velká křivda vůči ní? Proč by potom mělo být to první, svátostné manželství považováno za trvale platné, když jedna ze stran ho porušila a ono už fakticky neexistuje, jak argumentují kasperovští neomodernisté? Když přijmu postoj „já jsem naprosto nevinný, vinna je jednoznačně pouze na té druhé straně“, pak snadno budu cítit jako křivdu, že se nemohu znovu oženit(vdát) a jedinou možností je pro mne buď doživotní celibát nebo eventualita „umoudření se“ a návratu partnera. Když přiznám i svoji vinu na rozpadu manželství, byť objektivně i mnohonásobně menší, pak rád přijmu požadavek celibátního života jako formu pokání.
1) Doba pokročila: http://librinostri.catholica.cz/?vyhledat=V%C5%99e%C5%A1%C5%A5%C3%A1l 🙂
Samozřejmě, uvedené jste netvrdil — a já Vám přece nic takového nikde nepodsouvám.
2) Ano, všichni jsme hříšníky, to učením Církve skutečně je. Vy ale tvrdíte mnohem víc, v důsledku tvrdíte, že vždy u obou stran existuje konkrétní hřích, jehož je rozpad manželství následkem. To je podobné, jako by třeba někdo tvrdil, že když komu voda spláchne dům, je to vždy Boží trest za hřích(y) dotyčného, který by teď měl činit pokání, analyzovat, kde udělal chybu a vyznat ji jako hřích. A jiní by říkali, no počkat, jistě to může být Boží trest, ale stejně tak to může být Boží zkouška, však povodeň si nevybírá, bere celé vesnice. A ten první by jako Vy říkal, že ne, že všichni jsou hříšníci, tak že přece učí Církev. — No a ano, učí, ale z tohoto dogmatu nelze nijak dovodit, že konkrétní utrpení je vždy trest/následek konkrétních hříchů. Čili chcete-li obhájit svou absolutní pozici, argument uvedeným dogmatem v žádném případě nemůže stačit. Naopak, třeba ten vzpomínaný katechismus explicitně říká, že „Bůh sesílá utrpení, aby hříšné potrestal a napravil, dobré pak zdokonalil a v nebi více oblažil“, tedy scénáři, že Bůh dopustí, aby „spravedlivého“ opustil zákonitý manžel, se nezdá cokoli bránit.
Jistě, není sporu, že si opuštěný životního partnera vybral špatně. Ale to je vidět až z následku, takže by bylo odvážné i jen chtít to označit za chybu, co tedy teprve za hřích, protože tím by se říkalo, že to opuštěný mohl a měl poznat předem. Ale člověk se rozhoduje na základě omezeného množství informací a nikdy nemůže zcela odstranit riziko špatného výběru, leda by do manželství nevstoupil vůbec. Povinností člověka je snaha takové riziko minimalizovat, ale nelze tvrdit, že ukáže-li se zpětně nesprávnost rozhodnutí, že to nutně znamená chybu, či dokonce hřích. A pozor, mluvím zde samozřejmě o tom „vždycky“, tedy že třebas i v naprosté většině případů rozpad manželství skutečně je následek chyby i hříchu na obou stranách, zde není vůbec relevantní.
(Ono to může vypadat jako nesmyslné slovíčkaření, ale ve skutečnosti je mezi „vždycky/nutně“ a „skoro vždycky/ne zcela nutně“ nesmírný rozdíl. Ostatně, na jednom takovém rozdílu se teď právě štěpí církev (nebo zvýrazňuje rozdíl mezi Církví a KHS, jak kdo chce) — tam přece jde v principu o tentýž jen zdánlivě drobounký rozdíl mezi „nikdy“ a „možná zcela výjimečně jednou za život“, viz interpretace AL P. Jůzou vedle na Hodie (26.1.2017 21:41); že to jiní interpretují výrazně volněji a že to tak možná dokonce autor i zamýšlel, není z tohoto pohledu podstatné.)
3) (Pro jistotu: ne že „je bez viny“, ale že „může být bez viny“.) To jsou přece všechno nesmyslné úvahy. Viz opět ten katechismus: „Zde na světě nikdy nedovedeš dobře pochopit, proč to nebo ono Bůh na tebe seslal nebo dopustil. Vždy však pamatuj, že on je tvůj nejlepší otec, který tě opravdu tak miluje, jako nikdo na světě a chce jen tvoje dobro“. Nějaká ukřivděnost by byla stejně absurdní jako požadovat po Bohu/Církvi satisfakci za povodní vzatý dům. (Ještě absurdnější by ovšem byla myšlenka, že by riziko něčí neoprávněné ukřivděnosti, nebo že nějací Halíkové budou demagogicky argumentovat, mohlo jakkoli ovlivnit, co je a není pravda, pokud snad Vaše argumentace mířila někam tímto směrem.) To tak prostě je, na člověka z Božího dopuštění i vůle mohou přicházet nejrůznější strázně a zkoušky, no a člověk má obstát. Proč by zrovna manželství mělo být výjimkou? Tedy tvrzení, že utrpení rozpadu manželství nemůže být pro opuštěnou stranu zkouškou, ale je vždy následkem/trestem jejích hříchů, je podle mě neoprávněné (a je-li tomu tak, pak i bludné).
(Plus teda bych řekl, že je takový postoj nebezpečný i prakticky, protože neoprávněná intepretace utrpení jako trestu v důsledku znamená neoprávněné připisování viny/hříchu těm, které to utrpení postihlo.)
“ Jestliže neomodernisté teď povolují podávání sv. přijímání i rozvodníkům po pouze občanském sńatku, aniž by museli žít zdrženlivě, tak jak k tomu přijdou nyní ti, co po rozvodu nový sňatek neuazvřeli a žijí čistě? “
– Jak by k tomu, do háje už, přišli? Co je tohle za zvrácený argument? Přece plní Boží vůli a o svoji odměnu jistě nepřijdou.
Snad spíš jak k tomu přjdou ti cizoložníci, kterým KHS lže o tom, že mohou jíst ze stolu Páně aniž by se dopouštěli svatokrádeže, přičemž ve skutečnosti si jedí odsouzení a zatvrzují se ve svém hříchu.
Chtěl bych se zeptat, kdy a jak Církev doporučila onu přibližně dvouletou známost? Díky za odpověď.
Vím od přátel kněží, vysvěcených v nedávné době, že tento časový úsek je brán jako ideální, resp. jsem pochopil, že takto jim to v semináři předkládají, aby párům ty dva roky doporučovali.
Ad Berchmans: Najdete to ve starých katechismech, nám to vštěpovali ještě v hodinách náboženství i při ilegálním studiu teologie za kom. totality, zdůrazňovalo se to i na mnoha exerciciích, jichž jsem se účastnil. Obávám se, že někteří diskutéři by rádi viděli numerickou přesnost, já ale hovořím jednoznačně o přibližné době. Dvouměsíční známost je nedostatečná, pět let již je příliš, to vám řeknou i solidní psychologové, optimální jsou skutečně ty dva roky – samozřejěm nelze si to vykládat ve smyslu „ani o vteřinu víc (míň)“.
Děkuji za vysvětlení. Já samozřejmě uznávám, že to je rozumná rada vycházející z pastorační moudrosti, ale rozumná rada vycházející z pastorační moudrosti ještě není učení Církve…
Pane Malý, první dva odstavce – upřímně, nelíbí se mi, jak hájíte pravidla jako dutý zvon. Žijeme v době, kdy se v ČR hlásí ke křestanství cca 37% obyvatelstva, kdy nezápasíme s nedostatkem jídla, máme relativní svobodu, abychom se mohli soustředit na naše vztahy v úhlu na jaký dlouze nikdo nebyl zvyklý. S přílivem konzumnní doby, s globalizací. O jakých dvou letech se opovažujete mluvit, proč tam církev nehodí rovnou pět nebo deset let? Každý pokorný ví, že člověk se mění celý svůj život, projevují se v praxi různé predispozice, za deset let jsme někým jiným. Sexuální život před svatbou…proč někdo nekáže vysokoškolačkám, aby si tím nepřivydělávaly na živobytí, než aby zastavoval mermomocí přirozený důsledek lásky? Proč se nekáže spíše o zodpovědnosti za činy, než neustálé zákazy proti tomu, co nám Bůh sám nadělil? Už to chápete? Ke stejnému výsledku může vést více cest. Můj muž mi slíbil, že si mě v kostele vezme. Za dlouhých 15 let to neudělal a já jsem celá ta léta věrna církvi. Nechodím na svátosti. Mám děti. Přirozeně přicházejí krize a náš pan profesor teologie mi místo skutečné, plodné a pravdivé rady řekl: „tak to se ještě můžete rozvést“.Vaše postoje neléčí mi srdce, neučí lásce, nezotavují, neobnovují, nesbližují s Bohem Otcem. Jednoho Otce sekýrníka jsem už měla, dalšího takového ne, děkuji. Vím, jak je těžké stanovit cokoli, o co se můžeme brousit a zároveň opřít. Ale bez lásky, pochopení a podpory budou všechna slova jen prázdnou skořápkou, do které se ukryjí jen ti více vystrašení, obávám se.
Drahá Effi,
ani mě se nezdá článek bezvadný. Jistě by neuškodilo, kdyby pan dr. Malý laskavě určil zdroj, ve kterém se o oněch dvou letech píše. Zároveň je však jasné, že měsíční známost nestačí a vyžadovat 10 let je přehnaně mnoho.
Jistě je doba jiná, avšak Boží Přikázání jsou stále stejná. Včera, dnes i zítra. Moudrý člověk se jimi řídí a nepřekrucuje je.
Vztahy lidské jsou důležité avšak náš vztah člověka k Bohu je důležitější. Proto není možné hřešit(ničit náš vztah k Bohu) protože se změnila doba nebo lidé.
Predispozice nepredispozice, sodomie je hřích a hřích je zlo.
Sexuální život před svatbou je také hřích, hřích není důsledek pravé lásky. Sexualní život před svatbou není důsledek pravé lásky.
Přikázání nejsou proti tomu, co Bůh nadělil (to by byl sám proti sobě), ale pro to, co nadělil.
Zákaz typu: neskákej z toho útesu jinak zemřeš! Sice zdánlivě omezuje možnosti pohybu, ale mrtvý už moc neběhá.
Ke stejnému výsledku může vést více cest, ale nemusí.
Nechci se navážet do vašeho soukromí, ale sama jste s tím přišla: pokud jste již byla pokřtěna před sňatkem, pak nepokládám za věrnost církvi, že jste 15 let žila v hříchu(pokud jsem to správně pochopil).
Jak by postoje pana teologa mohly Vás vyléčit, když se podle nich neřídíte? Copak se pacient podívá na lék a řekne: „to nefunguje, vidím to na první pohled.“?
Možná, že pan teolog naopak měl lásku takovou, že Vám řekl pravdu? Možná pochopil situaci a podpořil Vás dobrou radou? Ale to asi víte lépe Vy sama než já.
Effi, pan Malý nenabízí řešení vaší situace, proto se Vám jeho článek nelíbí. Jeho článek však vyjadřuje správný postoj, kdy Boží zákon o manželství je navěky platný, ať už ho lidé naplňují nebo nenaplňují. Pan Halík a jemu podobní se naopak snaží Boží zákon o manželství aplikovat na dnešní zvrácenou dobu a tím ho ponižují a oslabují v očích věřících i nevěřících. Vy byste naopak měla svému muži často připomínat jeho slib, který Vám dal, pokud ho máte ráda, a taky mu vysvětlit, proč je to pro vás důležité.
A pokud Vás Váš muž opravdu miluje, udělá to po Vašem vysvětlení bez dalšího odkládání a mělo by to být v pořádku. Milující muž přece nechce své milující ženě ubližovat.
Když už tu máme v komentářích tolik odkazů na minulost – kdo z mladých si tenkrát nedovolil nejít před oltář, když se zjistilo, že je na cestě plod lásky…? Takový by skončil před celou vesnicí natotata a rodiče by ho ze svého statku bez okolků vydědili.
Myslím že je zde možnost zplatnit vaše manželství církevně pomocí sanace. Proč tak neučiníte, aby jste mohla ke svátostem? A proč váš muž není ochoten alespoň takovou maličkost pro vás udělat, když s vámi žije a má děti?
http://www.vira.cz/otazky/Zplatneni-manzelstvi-uzavreneho-pouze-na-urade-sanace.html
A ještě k těm dvou letům – ty jsou vhodné k tomu aby z člověka spadla zamilovanost. Pokud někdo slibuje církevní sňatek a další modré z nebe ale nakonec tak nečiní, tak vás klamal od začátku. Bohužel vás podvedl. Můžete zkusit pobožnost prvních sobot za něho, aby se obrátil a jeho duše byla spasena. Protože máte na sobě velké břímě a musíte se hodně modlit, když jste raději věřila manželovi než dlouhodobé zkušenosti církve.
http://docs.google.com/viewer?url=http://www.izidor.cz/wp-content/uploads/Zapovezeny-strom.pdf&embedded=true
Ad Effi: To nejsou pravidla, co hájím, vážená paní, ale nauka Kristova. Jinak k Vašemu životu, o němž mi píšete: Myslíte, že jste jednala správně, když jste začala se svým partnerem manželsky žít, aniž byste byli sezdaní? Nevím, zda jste se brali na úřadě nebo vůbec ne a nezajímá mne to, ale neříkejte potom, že jste celých těch 15 let, kdy žijete v těžkém hříchu, „věrna Církvi“. Přece je jasné, že jste partnerovi buď měla jasně říct: svatba bude v kostele – a teprve potom budeme žít jako manželé, nebo se s ním rozejít. Pokud jste s ním ale – sit venia verbo! – „hupsla do postele“ nesezdaná a za celých 15 let nejste schopna vyřešit tuto situaci buď církevním sňatkem nebo rozchodem, tak se neohánějte svojí „věrností Církvi“, je to pokrytecké. Vidím mnoho farizejství u mnoha našich katolíků a irituje mne to: sami si zaviní problémy, když se oddají životu v těžkém hříchu – a Církvi, tyto teď musíš za nás vyřešt tak, abychom my se nemuseli ničeho zříct a nic obětovat, jsi přece hlasatelkou Božího milosrdenství! Jenže Kristovo milosrdenství, které je opravdu nekonečné, předpokládá obrácení a skoncování s životem ve hříchu. Modlím se za vás, promiňte, jestli jsem byl tvrdý, ale myslím, že je nutno pravdu říkat jasně.
Tři věcné poznámky:
1) ke křesťanství se nehlásí pouze katolíci, ale různé sekty, které křesťanství jen povrchně předstírají.
2) Co máte na mysli pod pojmem „léčit srdce“? Sama říkáte, že nečerpáte ze svátostí, tudíž nečerpáte z Boha. A jak chcete čerpat z lidí, potažmo z pana doktora Malého? To myslíte opravdu vážně?!???
3) Kdo a co má to či ono kázat? Katolíci nebo KHS? Na katolické Mši Svaté Vámi požadované křesťanské pravdy zaznívají v kázáních. Ale chtít to stejné od KHS…?
Čerpejte ze svátostí (kam se počítá m.j. i svatá zpověď) a ze Mše Svaté. Čerpejte, děkujte Bohu a – nestěžujte si na internetu. Internet není náhražka duchovního života v žádném případě, jak se mylně domnívá mnoho zbloudilců.
“ Za dlouhých 15 let to neudělal a já jsem celá ta léta věrna církvi. Nechodím na svátosti. Mám děti.“
– Začne to konkubinátem, pokračuje to konkubinátem a končí to sebeuspokojením. Tomu říkám věrnost Církvi.
Effi , že jste měla civilní sňatek , za to pan Malý nemůže.
Držte se Písma svatého.Po téměř 30 letech manželství plně stojím za dr.Malým.To co píše mohu dosvědčit svými zkušenostmi.S manželem jsme žili před svatbou bez sexu a všem můžeme vřele doporučit.Pro budoucí manželský život to má nesmírný význam.Škoda jen,že i někteříkněží čistotu moc neuznávají a tím pádem ani nehlásají.
Argumentacia pana Dr.Maleho je pre mna maprosto jasna a jej pravdiva podstata ma oporu nielen v Pisme sv.,ale v zavaznom uceni Cirkvi.
Mam za to,ze keby sa s rozhovorom Tomasa Halika pre rozhlas st.Echo 24
oboznamil papez Frantisek stal by sa horucim kandidatom na vyznamnejsiu hodnost v Cirkvi.
Chcel by som sa dotknut sucasneho stavu v Cirkvi,konkretne ako dubia styroch kardinalov v obavach mimo ine,ale hlavne nehodne sv prijimanie uz je v aktualnom stadiu praktikovania.
Podla mojich informacii predpisany a zavazny postup pre hodne sv.prijimanie sa vo svete uz pred zverejnenim dubia davno nedodrziaval
a nedodrziava.Ako priklad podla mojich informacii uvadzam Nemecko.Tam udajne pristupuju k sv.prijimaniu mnohi len ako ucastnici bohosluzieb
zrejme bez patricnej pripravy (absentuju zavazne ukony,hlavne ocistujuca sviatost zmierenia)
V Pisme sv. stoji:““Nech teda clovek skuma sam seba,a ta je z toho chleba a pije z kalicha.Lebo kto je a pije,a nerozoznava telo,ten si je a pije na
odsudenie. 1 Kor 11,28-29
Toto uvolnene praktikovanie nehodneho sv.prijimania je vysoko nebezpecne previnenie sa „proti Panovmu telu a krvi 11,27“
Myslim,ze prave problematika dubia od styroch kardinalov by mohla byt zaciatkom pre rozokrytie stavajuceho
zalostneho stavu nehodneho sv.prijimania v Cirkvi, co je prvym predpokladom bezodkladnej napravy.
To ze stret styroch kardinalov vo vznesenom dubia je na urovni papeza prinasa celocirkevnu informovanost
prenikavym sposobom, nielen do radov laikov,ale hlavne hierarchie,ktora ma zodpovednost za tento stav,totiz „napominat vhod i nevhod“,hlavne ked sa jedna o spasu zverenych dusi.
Za papeza Frantiska sa treba kazdopadne modlit.My nevieme aku ma ulohu v Boziom plane.Mozno prave cez neho bola vyprovokovana problematika nehodneho sv.prijimania,aby v konfrotacii s Pismom sv. a tradiciou
sa dala tato nosna oblast zivota Cirkvi do poriadku.
U Boha je vsetko mozne.Co sa tyka kritickych namietok Tomasa Halika na adresu kardinalov vo veci dubia tieto treba konfrotovat priamo s autentickym textom ich poziadavkov na papeza.Vecnost namietok a sposoby
ich uplatnenia nemaju chybu.Za takychto okolnosti,navyse z titulu kardinalskych hodnosti sa natiska otazka : nebolo by prave ich mlcanie v predmetnej zalezitosti zbabelostou
a zradou vlastneho svedomia?Su nielen vybaveny kompetenciami obratit sa na papeza,ale v zaujme ochrany pravej katolickej viery je to dokonca ich povinnost.Ukon podania hodia je plne legitimny a na objasnenie caka isto mnoho katolikov.
Osobne modlitebne som podporoval styroch kardinalov autorov dubia a nadalej budem podporovat,lebo som presvedceny o spravnosti ich iniciativy.V podstate mam suhlasne stanovisko s pojednanim Dr.Maleho
s nazvom:“Lzi a manipulacie prof.Halika.“
Rovnost, svornost bratrství! Jednoznačná slova svatého Pavla “Proto kdo bude jísti tento chléb nebo píti kalich Páně nehodně, proviní se proti Tělu a Krvi Páně. Ať zpytuje tedy každý sám sebe a pak ať z toho chleba jí a za kalichu pije, neboť kdo jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije.“ (1 Kor 11,27-29) po úpravě liturgie v kostele už nezazazní. S trochou nadsázky je to v současné Církvi zamlčené a tajné, můžete si to snad ještě přečíst doma, ale při liturgii se žádná diskriminující a nekorektní slova o „nehodném“, svatokrádežném přijímání nevyskytují. Přitom se to místo předtím (11,23-26) čte každý rok na Zelený čtvrtek (čtení končí těsně před tímto veršem na rozdíl od toho, co se čte na „tradičních mších“ už po staletí i s tímto veršem), jednou za tři roky na svátek Těla a Krve Páně (roční cyklus C, čtení končí těsně před tímto zatajeným veršem, opět na místo každoročního čtení celého nezcenzurovaného textu na „tradiční mši“) a jednou za dva roky v pondělí 24. týdne v mezidobí (roční cyklus 2 – zde jsou ty verše přímo vynechané, následuje verš 33). Takže zatímco tento verš při mších zazníval dvakrát do roka, nyní nezazní nikdy. Závěrem musím napsat hypotézu, že tvůrci NOMu tento vývoj v Církvi předjímali a chtěli, že tímto záměrně zametali svatokrádežím cestičku – možná přitom mysleli spíš na protestanty „večeřící“ s námi u „jednoho stolu“ než na „znovusezdané“, ale s takovými špatnými úmysly byl zjevně vytvořený celý NOM a nezbývá než před ním zbožné lidi, kteří mají starost o svou duši a o duše svých blízkých, varovat. Kdo by mému skandálnímu výčtu nevěřil, stačí si najít „Misál na každý den liturgického roku“, konkrétně vypsané je to vzadu na straně 2468. Rovnost, svornost, bratrství! K přijímání může každý, jakápak milost posvěcující nebo víra v reálnou přítomnost Pána Ježíše. Vždyť je to tak diskriminující někomu nedovolit přijímat…
„Jeden z manželů utrpí autonehodu a musí mu být vyoperovány pohlavní orgány, na toho zdravého je tak naloženo „neúnosné břemeno“ sexuální abstinence? Cožpak ale neslíbil při uzavírání sňatku, že bude s partnerem až do smrti všechno dobré i zlé „snášet a trpět“?“ Snad muž a ne „jeden z partnerů“ 😂. Jinak samozřejmě souhlas
ad.paní Effi
Pan dr. Malý hájí ne jentak nějaká pravidla, ale přikázání Boží!Ta nám Bůh dal pro naše dobro pozemské a věčné! na to jakoby všichni ti zastánci „milosrdných řešení“ zapomínají, že toto slzavé údolí je jen přípravou na opravdový život v Bohu na věčnosti, kde Bůh setře „každou slzu z očí“. Vnímám to jako vážnou slabost víry, zaměřovat se hlavně na všemožná blaha pozemská. Sama nesu už 30 let následky mladické neposlušnosti a volby nevěřícího manžela, který odešel za jinou. Zažívám však ve své „opuštěnosti“ mocnou pomoc a ochranu Boží.
Nevíte o možnosti tzv. sanace manželství, jež by asi u Vás padala v úvahu? Proč se připravovat o milosti života ze svátostí?
článek dr. Malého jistě není dokonalý. Není příliš strukturovaný, nedostatečně precizně formulovaný, atd. Avšak zároveň má svou hodnotu. Pokusím se ukázat a dokázat jakou:
Jistě je pravda, že Halík mluví velmi přesvědčivě.
Halík použil (nebo používá) manipulativní fráze typu: „Každému knězi, který bere vážně evangelium, muselo být jasné“
Kdo soustavně takto manipuluje je manipulátor.
Další důležitý postřeh dr. Malého spočívá v odhalení nebezpečnosti zavedení výjimek z jasného pravidla. Co když ona podvedená sekretářkou měla také milence? Co když místo starosti o domácnost trávila týdny na nákupech s kamarádkami? Proč si ho vzala? Atd.
Tedy jak zaručit, že druhá strana nemá podíl na oné vině? Nijak. Nejde to lidsky ověřit. Nebo snad někdo o sobě může říci, že je bez hříchu?
Navíc slova Písma Svatého nedávají prostor pro pochyby. Stejně jako učení Církve.
„Svátostné manželství může být před Bohem rozloučeno jen smrtí jednoho z manželů.“ Praví Katechismus
Dále Halík mate či je zmaten, když považuje sv. Ignáce, sv. Františka či Františka I. za proroky, protože proroci především předpovídali příchod Našeho Pána. Navíc jsem neslyšel, že by sv. František prováděl potraty – těžce hřešil – a doporučoval to bratřím.
Ohledně kardinálů: Halík před argumentací utíká. Podle citátu z článku tvrdí, že Pán Ježíš na otázky neodpovídal. Ale copak neznáme: „Co je císařovo, patří císaři“? Nebo: „kdo z vás je bez viny, ať první hodí kamenem“?
Pan Malý dobře připomíná, že v koncilních dokumentech se nestanovují míry vleček. Kardinál Burke na ni má právo. Copak si člověk nevezme nejlepší šaty, když předstupuje před krále? A není nikdo nadřazenější než Všemohoucí, před kterého předstupuje jeho sluha.
Dokonce ani sv. Pavel není pro Halíka dost dobrý, protože on(ověnčený svými metály) to zná lépe. Možná by měl tedy Halík přepsat Písmo Svaté?
Děkuji dr. Malému za nelehkou službu a přeji mu stále hojnější účast na Mši Svaté, kde se člověk nemusí stydět říci:“Je to důstojné a spravedlivé – Dignum et justum est.“
Taky mě zarazilo Halíkovo prohlášení o genu homosexuality. Je přece obecně známo, že nic jako gen homosexuality objeveno nebylo a žádné příčiny vrozené homosexuality vědci dosud nenašli. A otázka jestli něco více zjistí, protože výzkum v tomto směru je – pohříchu k největší škodě nešťastných homosexuálů – velmi silně potlačován.
Jako psycholog s 25 letou praxí mohu jen říct autorovi článku a komentátorům: nebýt krajní možnosti úniku cestou rozvodu, je řada mužů, žen i dětí dnes mrtvých – zavražděných, zasebevražděných, umlácenách, utýraných …
A ještě k oněm zásadovým vyjádřením v článku:
Četli jste někdo někdy v evangeliích věty ve smyslu – Vyžeňte maličké ode mě, nepřišel jsem pro nemocné ale pro zdravé, nepřišel jsem pro hříšníky ale pro spravedlivé
Nebo – vyžeňte od mé poslední večeře (od mého stolu) zrádce, vypadněte všichni, kteří mě zrazujete, zapřete, usnete když vás budu nejvíc potřebovat, budu večeřet jen s bezchybnými a dokonalými …
Možná mám chybný překlad Bible, kdyby ano, pošlete mi kontakt na správnou, kde se to co píšu vyskytuje.
Manipulujete a demagogizujete.
Písmo přece zmiňuje, že přistupovat ke svatému Přijímání lze jen bez hříchu. Navíc – jako níže – smysl Písmu dává Církev, její výklad, Nauka Církve, jež je s Písmem a tradicí v souladu. Prosím, méně hraní na city a více racionality.
ad Jiří Jan: nezlobte se, ale vaše argumentace je demagogická. Předejít vámi uváděným zlům je možné stejně tak dobře rozlukou (kterou v závažných případech Církev vždy umožňovala), rozvod manželství k tomu žádnou další pozitivní kvalitu nepřináší.
O krajních případech, kdy není jiného východiska než ze svazku uniknout, tu přece nikdo nepolemizuje. Problém vzniká až s novým svazkem. Mám jednu takovou kamarádku, která opuštěna manželem-tyranem zůstala s dětmi sama. Nikoho dalšího nehledala, neboť si byla vědoma toho, že první manželství bylo nepochybně platné, a ač to lehké jistě nebylo, život s Kristem měl pro ni větší cenu. Probíhajícími debatami v Církvi se cítí zrazovaná. „To mi teď chtějí říct, že to bylo všechno zbytečné?!“ pravila, když jsme se o tom jednou bavily. Kdo dnes bere pastorační ohledy na tyto lidi?
Nejen, jak výše píše solipso, ale dokonce bych s trochou nadsázky řekl, že je to pastoračně velmi příhodné. Skoro to totiž vypadá, že doposud bylo její chování založeno na tom, co jí „řekli“, nikoli na vnitřním přesvědčení, takže ji teď mate, když má pocit, že jí snad „chtějí říct“ něco jiného. Je jistě správné, když člověk nehřeší poslušen příkazů Církve, i když o nich má nějaké pochyby či nevyjasněnosti. Ještě lepší ale myslím je, když je s tím vnitřně ztotožněn. Zdá se tedy, že ty „probíhající debaty“ jí mohou poskytnout výbornou příležitost posunout se dál, aby se chovala, jak se chová, protože chce, ne (jen) protože tak přikazuje Církev. Pak se otázka nějaké zbytečnosti stane zcela irelevantní. 🙂
Na ženy je dnes ve společnosti brán ohled obrovský a chlapi jsou obecně považováni za tyrany. Otázka zní, kde nastává hranice tyranství. Pro některé ženy je „tyranstvím“ už jen to, že muž od nich vyžaduje dodržování manželského slibu (případně i křestních slibů daných za děti) a ony to nejsou „schopné“ dodržovat. (A to nemluvím o Bohem dané podřízenosti mužům.)
Světe div se – proč to jsou především návštěvnice NOMu, který duchovně nesytí, ba naopak i poslední zbytky duchovních sil vysává jako vývěva a Mši Svatou považují za zpátečnický výstřelek…?
(To jen komentář pro objektivitu, kterým nikterak nezpochybňuji zcela konkrétní případ Vaší paní kamarádky.)
Ad Tomáš: Paní Lucie zcela jistě neměla na mysli ty případy, které uvádíte. Nelze popřít, že reálné týrání žen muži se skutečně vyskytuje, některé jsou svými manžely alkoholiky nebo surovci bity, mají na těle podlitiny apod. Sv. Pavel na mnoha místech vyzývá muže k laskavému jednání se ženami, je zbytečné uvádět zde citace, rozluka „od stolu a lože“, jak zní klasická definice, je tady jistě na místě a Církev to znala odedávna, nikdy ale nový sňatek, který je objektivně cizoložstvím.
Já to chápu – proto ten dodatek (To jen komentář pro objektivitu, kterým nikterak nezpochybňuji zcela konkrétní případ Vaší paní kamarádky.)
No, ono je to právě o tom rozlišování, kterému vy a většina pisatelů zde nerozumíte! Nikdo vaši kamarádku nepranýřuje, ani ji neříká, že to bylo zbytečné. Byla to její volba – to je ta výhrada svědomí, o které mluví papež!
To byla odpověď pro paní Cekotovou, ne pro vás T.
Líbí.
ad Jiří Jan: Opět ta stará písnička o „nemilosrdenství“ vůči těm, kteří žijí v neregulérním svazku. Nikdo přece netvrdí, že Církev nemá tyto lidi doprovázet a pomáhat jim se vší laskavostí jejich situaci řešit, ke sv. přijímání ale nemohou. O Jidášovi, jenž svatokrádežně přijímal, se Pán přece vyjádřil jako o „synu záhuby“.
Svátostné manželství
Řešení krajní možnosti – například případ týrané manželky – v Církvi existuje a to tzv. „rozchod od stolu a lože“, ovšem není to synonymum „(církevního) rozvodu“, jen „rozchodu“ bez možnosti uzavřít další sňatek. Oproti záchraně života manželky je to samozřejmě větší dobro, pokud jí hrozila fyzická likvidace, ovšem nese to s sebou další kříž v povinnosti se znovu nevdat.
„Já však pravím vám, že každý, kdo by propustil svou manželku – vyjma pro cizoložství – uvádí ji v cizoložství. A kdo by propuštěnou pojal za manželku, cizoloží.“ (Mat 5,32; 19,9). Může snad někdo popřít jasnost Pánových slov té druhé věty, že cizoložstvím je i situace, kdy opuštěný partner uzavře nový sňatek?
No, každý, kdo studoval základní logiku, ne? Z toho výroku přece jasně plyne, že pokud někdo opustí svou manželku pro její cizoložství a vezme si jinou ženu, která předtím nebyla ženou někoho jiného, necizoloží.
Milý Miroslave, děláte závěry, jež z citované části Písma neplynou. Nikde v ní není řečeno, že v případě propuštění manželky, lze uzavřít nový sňatek. Asi byste si měl tu logiku zopakovat.
Navíc – samotné Písmo, to je protestantský blud. Církev vykládá Písmo a dává mu smysl. „Žádná jeho část není ponechána k soukromému výkladu…“.
Poznámka mimo cizoložství znamená, že není manželstvím vázaný muž a žena, kteří se doputí cizoložství.
Mýlíte se. Onen pojem smilstvo/cizoložství (porneia) se netýká nějakého jednání partnera, ale svazku samého, kdy svazek sám je cizoložstvím. Kristus jím odkazuje na zvrácená a neplaná manželství (V Ježíšově době šlo především o krvesmilné svazky mezi blízkými příbuznými, které židovská víra zakazovala, ale přesto se šířily, především mezi helenizovanými Židy. Příkladem v Bibli znamenaným může být ten Herodův sňatek s Herodiadou, jehož kritika stála život sv. Jana Křtitele. Dnes je naopak rozšířen jiný typ pseudosvazku – občanský sňatek rozvedených katolíků.) Kristus každopádně neříká, že při nevěře je možný rozvod, ale pouze a jen, že je možno propustit manželku z neplatného, zvráceného pseudosvazku.
Obecně by asi šlo brblat, že uvedený překlad není ideální, když jeho správná interpretace je poněkud neintuitivní, ale zrovna o „základní logiku“ se při tom příliš neopřete. Ostatně, zkuste rozepsat, jak Váš závěr z uvedeného „jasně plyne“: pokud Vám to nejpozději v té chvíli nedojde, zvažte reklamaci tam, kde jste tu základní logiku „studoval“, třeba ještě ukecáte vrácení školného. 🙂
„Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“
Trošku z toho skoro vyplývá, že když ji propustí pro smilstvo, a vezme se jinou, pak necizoloží. Protože jinak by tam ten důvod byl poněkud redundantní a nebylo by potřeba ho uvádět..?
Nevyplývá! To slovo smilstvo se týká svazku, ne konání partnera. Jak jsem tu už vícekrát vysvětloval.
Nota bene formulace „…kdo by propuštěnou pojal, cizoloží…“ je anprosto logická: kdo by si vzal rozvedenou (ého), dopouští se cizoložství, tuto logiku, pane Mirku, snad nepopřete. Jinak co se týká formulace „pro případ smilstva“, tak pan Ignác už to vysvětlil, nemám, co bych k tomu dodal.
Já na to reagoval celkem obšírně, ale nějak tu ten koment nevidím…
Tak určitě. Jen by to tedy chtělo odkaz na nějaký zdroj bližších informací o „základní logice“ obsahující vyplývání zahrnující „trošku“ a „skoro“, ať se poučíme, pro mě to třeba bude naprostá novinka. 🙂
Že z pohledu běžné mluvy ten konkrétní překlad může být bez dalšího vysvětlení pro dnešního člověka matoucí, to je asi celkem zjevné, proto ale Vám zde sám šéfredaktor DaH opakovaně nabízí to potřebné vysvětlení.
Padre Halik nazval dr. Malého dost nelichotivym výrazem , což dokazuje , co je zač. On rád útočí ad hominem , rad oponenty zesměšni v médiích , církevním tisku . Nikdy ovšem nejde do otevřené diskuze.
Pan Halík se už dávno sám odkopal svými rádoby chytrými knížkami. Jsou tak chytré, že se nedají ani číst. Mám jich doma hodně a dopadnou tak jak to bylo ve filmu Slunce seno: Jeníčku seber soudruha Lenina, ať se nám tam neválí. Je to taková škoda, je to jako nové, dyť to nikdo nikdy nečetl. To je literatura pana Halíka. Děkuji panu malému za jeho naprosto pravdivý komentář k bludům jak Bergoglia tak Halíka. Ještě doporučuji strašný článek v KT v Perpektivách, taky výživný blábol z pera Halíka. nemá tak náhodou pravdu P. Hájek, že Halík není žádný kněz? On totiž o sobě píše, že je teolog, ne kněz.
Oba pánové, Halík i Malý, rádi podotýkají, že nemají rádi nálepkování a zjednodušování.Oba se toho velice zdatně dopouštějí.Myslím, že by jim oběma neuškodilo více pokory vůči názorům jiných.Nevím, proč mají oba tendence zařazovat si lidi do škatulek podle např.vzdělání nebo sympatií k tomu či onomu názorovému táboru a na základě toho mít svrchované vědomí o tom, jak ti druzí (ne)prožívají svou víru. Příklady:pan Malý nejen zde zcela demagogicky a účelově podsouvá p. Halíkovi určité názory, které nikdy neřekl z titulu nálepky liberála; P.Halík se zase často vyjadřuje s despektem např.o některých moravských lidových tradicích spojených s prožíváním víry v této oblasti, o jejichž prožívání a smyslu(při vší úctě k jeho vzdělání)neví naprosto nic.Na jednu stranu projevuje velké pochopení pro hledající, ale pro své bratry a sestry ve víře už tolik pochopení nemá.Nemám ráda, když mi někdo říká, jak já prožívám svou víru, na zakladě nějakých teoretických závěrů. Jak člověk prožívá osobně svou víru, ví jen Bůh.Proto bych se na jejich místě zamyslela více nad osobní pokorou a nad tím, jestli tyto výměny názorů, které už dávno nejsou smysluplnou diskusí, jsou ještě církvi k něčemu prospěšné.To říkám ve vší úctě k oběma pánům.Nedávno byl týden modliteb za jednotu křesťanů. Myslím, že to co nás může sjednotit, nejsou stejné názory, protože tak tomu nikdy nebude, ale schopnost diskuse ve vzájemné úctě.
Mít pokoru k heretikům je na úkor pokory k Bohu. Přečtěte si pořádně Evangelium.
ad „Nedávno byl týden modliteb za jednotu křesťanů. Myslím, že to co nás může sjednotit, nejsou stejné názory, protože tak tomu nikdy nebude, ale schopnost diskuse ve vzájemné úctě.“
Nemame co diskutovat s luteranmi. Exkomunikacna bula Leva X
Decet Romanum Pontificem je stale platna. Podla nej nemame co s nimi diskutovat. Nas to ucil farar – salezian.
„Nařizujeme a přikazujeme, aby lidé postižení trestem byli všude prohlášeni veřejně za exkomunikované, neblahé, zavržené, vypovězené, zbavené statků a neschopné je vlastnit. Všichni křesťané se jich musí přísně stranit.“
http://kauzy-exkomunikcie-svatorecenia.webnode.sk/news/exkomunikacna-bula-decet-romanum-pontificem-od-papeza-leva-x/
Dříve se vhodněji modlilo za sjednocení křesťanů s Petrovým Stolcem, což odpovídá přání Ježíše Krista, aby byla jednota. Nová úprava je poplatná falešnému ekumenismu a tvrzení, že všechna náboženství jsou rovnocenná.Jednota se zde prosazuje za každou cenu.
Proč „dříve“? Někteří se na úmysly původního Oktávu jednoty s Petrovým Stolcem modlíme pořád.
Mylel jsem to takto: dříve se za sjednocení křesťanů s Petrovým Stolcem modlilo jednotně v celé katolické Církvi, dnes, jak píšete, už jen někteří. Pokusím se tuto praxi u nás prostřednictvím pana faráře obnovit, ale obávám se, pokud se to podaří, že mnozí tuto významnou změnu (návrat k původnímu) ani nepostřehnou nebo nepochopí, protože se naučili v tomto nerozlišovat. Bohu žel.Děkuji za připomínku a podnět.
Nabízí se otázka, jestli pak není lepší „vejít do své komůrky“ než chodit za zmodernizovaným panem farářem a jestli pak nemá větší sílu před Bohem tato modlitba „některých“ než nechápajícího spolča.
= A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí k modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. =
Vy znáte našeho pana faráře?
Proč? Reagoval jsem jen logicky na to, co píšete.
Ale také platí:Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém,tam jsem já uprostřed nich.(Mt 18,20)A ptal jsem se, zda znáte našeho pana faráře.Sice reagujete,ale ne logicky, protože nevíte, komu modernistické smýšlení neprávem připisujete.Tomu se neříká logika.
Váš pan farář tedy slouží Mši Svatou nebo NOM?
Zajímavý způsob komunikace. Když neumíte odpovědět , tak odpovídáte další otázkou. Ale přesto naposledy odpovím.Náš pan farář slouží tu samou mši svatou jako Benedikt XVI.
Naprosto zbytečně mne atakujete ad hominem, nevím, že bych se zrovna k Vám choval stejně. Kdo slouží/navštěvuje NOM, těžko u něj najdete pochopení. Ale klidně to můžete zkoušet, třeba pochodíte. Já mám definitivně za sebou období marných nadějí a nikam nevedoucích monologů v této oblasti.
Stejně platná jako exkomunikační bula Lva X Decet Romanum Pontificem je platná protičarodějnická bula Inocence VIII Summis desiderantes affectibus ze stejné doby.
Osobní dotaz: kolik čarodějnic jste upálil v loňském roce?
Ad Felix Leo: Promiňte, ale pro vás specielně platí: „Ševče, drž se svého kopyta.“ Četl jste vůbec tuto bulu? Kde je tam řeč o upalování? Samozřejmě požaduje zostření inkvizičních procesů proti čarodějnicím, což mimochodem není dogmatická záležitost, pouze disciplinární, což nespadá pod neomylnost a bylo později anulováno prohlášením Sv. Officia za předsednictví kard. Desideria Scaglii z poč. 17. stol. Bula Inn. VIII. je v rozporu s předchozí praxí Církve a naukou, že čarodějnice vlastně neexistují (Gratiánův dekret), takže i pokud bychom ji chtěli brát jako věroučnou, což mimochodem nelze, tak by byla sporná, neboť je v rozporu s předchozí tradiční naukou (podobně jako adhortace AL papeže Františka). Bula Lva X. je naopak dogmatického charakteru, potvrzená nota bene Tridentským koncilem, jenž odsoudil Lutherovy bludy. Biskup A. Schneider správně řekl, že „máme jasnou odpověď na Lutherovy bludy: Tridentský koncil.
Představte si, že četl (krátký úvod a 5 paragrafů se vejdou na 3 nebo 4 stránky). Moc konkrétností zde nenajdeme, ale hned v § 1 papež pověřuje Sprengera a Institoria (Kramera) napsáním „prováděcího nařízení“ k bule a tak vzniká Kladivo na čarodějnice. A to už je jiné kafe! Bula i Kladivo jsou vydávány zpravidla v jednom svazku, aby se podtrhlo, že patří nerozlučně k sobě.
Jinak samo Kladivo se tváří velmi věroučně – začíná větou: „Protože víra v existenci čarodějnic patří k základním článkům katolické víry…“
Píšete: „… bylo později anulováno prohlášením Sv. Officia za předsednictví kard. Desideria Scaglii z poč. 17. stol.“ Nu a španělská inkvizice předává poslední čarodějnici k upálení roku 1834!
Španělská inkvizice byla spíše panovníkova záležitost, prakticky byla mimo vliv Církve.
ad Felix Leo: Čarodějnice prostě existují (a existovaly) a nepotřebuji, aby mi to sděloval papež, stačí mluvit se svými současníky, číst a nebýt slepý. Okultních praktik je mezi lidmi hafo, a problému se spoutaností a posedlostí, kterou si občas tímto praktikami způsobí taky.
Netřeba je upalovat, ale bylo by skvělé, když by v každé diecezi byl exorcista.
Pokud věříte komunistickému Kladivu na čarodějnice jako historickému faktu, pak je něco někde špatně.
O komunismu v 90. letech 15. století opravdu nic nevím. Můžete mě poučit?
Že by rok 1963 byl 15. století…?
= Kladivo na čarodějnice je historický román Václava Kaplického z roku 1963, podle kterého natočil režisér Otakar Vávra stejnojmenný film. =
Musím se smát, kde jste vzal ten nesmysl, že šp. inkv. předává poslední čarodějnici k upálení r. 1834. I ti nejvíce protikatolicky zaměření historikové udávají, že poslední případ popravy čarodějnice se odehrál r. 1787 v protestantském kantonu Glarus. Nota bene špan. inkvizice právě toho roku byla definitivně zrušena papežem. Původně ji zrušil Napoleon, poté ji papež Pius VII. obnoviil r. 1814 pod podmínkou, že nebude užívat mučení a odsouzení nepůjdou na smrt. Ale to už byla pouze doznívající a ryze formální institucí. To, co píšete, je prostě pitomost, kterou jste si bud vymyslel, nebo čerpal ze sovětské či agresivní protestantské literatury, kde se to podobnými moudry jenom hemží.
Ještě ad Felix: Objevil jsem, odkud jste vzal ten nesmysl o poslední upálené čarodějnici šp. inkv. r. 1834. Zadal jste si příslušné heslo na wikipedii a objevila se vám tam tato informace s odkazem na jakýsi portál v angličtině, jehož duch prozrazuje komunistickou provenienci. Tam se ale nepíše o poslední upálené čarodějnici, nýbrž pouze jednou větou o posledním upálení šp. inkv., o čarodwjství tam není ani zmínky. Nota bene tato zpráva sama o sobě je značně nespolehlivá, nebot vůbec neuvádí jméno odsouzeného a o jakou kauzu se jedná. Ten autor nejspíš si někde přečetl, že šp. inkv. byla zrušena r. 1834 a protože žil v nesmyslné představě, že inkvizice nic jiného nedělala, než upalovala, tak si ulehčil situaci a uvedl tento letopočet jako datum posledního upálení šp. inkv. Vy jste to potom dále zkreslil tím, žd jste to oznaril za poslední upálení čarodějnice. Tak se prosím vyrábějí lži na tpma církevních dějin, nota bene wikipedii nelzd povsžovat za solidní zdroj informací, tam si můženapsat kdo chce, co chce.
Je třeba rozlišovat mezi soudními procesy /španělské/ inkvizice a soudními procesy panovnických soudů. Tam se dostaneme ještě historicky dále – myslím, že poslední přímé předání usvědčeného k trestu smrti je někdy do roku 1720, a myslím, že to bylo v Portugalsku. Nota bene, většina absolutistických monarchií v té době postupně umenšuje společenskou působnost Corpus iuris canonici na oblast vnitřní správy Církve. I ten ubožák Boblig byl panovnický pohůnek, ne církevní zaměstnanec. Církev ale k jeho řádění trestuhodně mlčela – v osobě arcipastýře, kterému nedocvaklo ani upálení děkana … holt, ony ty dvorské záležitosti byly tak zajímavé, vyčerpávající a pohlcující, že co do nějaké, byť non sufragátní diecéze … 🙁
O nevěroučnosti bych krapet brzdil, v Corpusu byla vnímána jako učitelská pod anathema sint … Pozdější praxe ale vedla k přehodnocení, jak píšete – ale už samo Vaše rozlišování je plodem tridentského koncilu, v době před ním nebylo tak vnímáno, naopak, bula byla považována za potvrzení církevní „nauky“ o čarodějnictví … její samotná oponentura byla důvodem k odsouzení – to jistě dobře víte.
Už jen zbývá, aby TH své názory vyvěsil na vrata katedrály.
Porovnávat daň císaři s učením církve, kterou Kristus sám založil, jen dokazuje, jak vymetený mozek pan Halík skutečně je.
Střípky k neustálému „grilování“ otce Tomáše Halíka.
Řeknu, že svým způsobem nechápu, proč se otec Tomáš Halík skrze takovýto rozhovor snižuje, protože přece – coby duchovní vůdce vyokoškolských studentů – musí tušit, že katolíci nejsou tupé stádo, ani sekta, kde „veliký guru“, řekne – zeměkoule je krychle a zbytek je mantra…:(.
…
Ve „střípkové úvaze“ chci zůstat v ryze duchovní rovině, odhlédám od politických aktivit otce Tomáše..
Tomáše Halíka jsem vnímal jako velkého spolupracovníka kard. Tomáška při „desetiletí duchovní obnovy“, muže „mnoha konvertitů“, o jehož zbožnosti nepochybovali ani jeho nikoliv-přátelé.:)
…
Jistě – neměl příliš vztah k moravskému a snad i polskému katolicismu (vtip: jak bude vypadat očistec pro Halíka. Celý den čtení a rozjímání nad časopisy Gość Niedzielny a Glaube und Kirche za stálého poslechu Radia Maryja….:)…..
…
Co se však děje dnes?…?
Nepochopení j.s. papeže Františka (což je ovšem také parketa minimálně některých „tradicionalistů“ (zase z jiné strany),,,ehm..
….
Jak může o. Halík vědět, že otcové kardinálové mají na sv. otce připravené „kameny“? Otce Meisnera z Kolína nad Rýnem tu přece známe…že by i on byl…“levembrista:))), či něco takového…??“ – Uf.
..
Co napsali čtyři otcové kardinálové?
„Doufáme, že nikdo nebude tuto záležitost vykládat pomocí paradigmatu „progresivní versus konzervativní“. Takový výklad by byl naprosto nesprávný. Máme hlubokou starost o skutečné blaho duší, které je nejvyšším zákonem Církve, a nesnažíme se v Církvi prosazovat žádné politické zájmy.“
https://zasebepp.signaly.cz/1611/co-ctyri-kardinalove-napsali-papezi
…
To není postoj farizeů. Ano, může to být jistý „nátlak“, aby nedocházelo k protichůdným výkladům oficiálního dokumentu sv. stolce, což nenese dobré ovoce (podle mínění kardinálů). Otec Burke je sice „viditelný konzervativec“, ale jako špičkový právník – pracoval léta na Apoštolské signatuře, nejvyšším soudu ve Vatikánu(!)- jistě ví, co si může vůči sv. otci „dovolit“.
…
Nevěřím, že by chtěl způsobit rozkol, ani „mentální“. Ostatní tři otcové jsou emeritní a pokud by jim šlo o něco jiného, než o spásu duší, měl by mít otec Halík alespoň nějaké důkazy.
…
K dalším věcem se nechci zbytečně vyjadřovat, i když
..:) sv. Pavel a Církev po něm toho mnoho nevěděla, až přišla moderní věda, která toto ví asi mnohem lépe :((( (ještě v 70 – letech byla homos. chápána jako nemoc, že…:))).
Abychom nedopadli jak Čs. církev (tehdy ještě ne husitská) za p. Farského – „dogma o nanebevstoupení vědy“:), jejíž názory se mění cca každých dvacet let (tehdy se to netýkalo homos. (pozn).
…
Možná je pro katolíky blízké otci Halíkovi nebezpečné, že výklady Bible budou ovlivněny přístupem „liberálního protestantismu“.
(ne každý protestant je naštěstí „theologický liberál“.)…
Proč se Tomáš Halík tak „shazuje“….?
Dříve mluvil jinak.
Pax
Jan
P. S. My to tady nevyřešíme. Asi nás má p. Halík už dávno „zaškatulkované“.
…
Možná by mu pomohl nějaký jemu blízký kolega akademik- kněz- třeba ze zahraničí, který by jej bratrsky napomenul – Tomáši, ujíždíš. Takhle to dotáhneš leda na „Getsemany“. (tím nemyslím onu svatou zahradu, severně od jeruzalémského Chrámu, nýbrž stejnojmenný český, na katolicismus se odvolávající časopis….
Pozoruhodný rozbor. Co myslíte – nebylo by lepší vrátit katolictví do církve, pak by pan Halík („otcem“ už přestal být hodně dávno) dostal milosrdnou suspenzi a dostatek času k přehodnocení svých výplodů a k obrácení zpět ke katolické víře a pokud by na svých nekatolických myšlenkách trval, tak ho osvobodit milosrdnou exkomunikací? Takto by se milosrdně zabránilo mnoha věřícícm, kteří jsou v reálném riziku ztráty věčné spásy.
P.S. pokud to nevíte – pan Halík je velmi rád „grilován“, těší se tak velké popularitě a není vidět, že by mu to jakkoli vadilo či ubližovalo. Patrně se tím víc cítí být horlivým a spravedlivým „mučedníkem“. (Že to není pro víru pravou, mu nedošlo a pochybuji, že existuje páka, která by mu to v jeho narcistickém stavu objasnila.)
Že Tomáš Halík dříve mluvil jinak je nepřehlédnutelná věc. Jenomže to byl papežem Jan Pavel II. a Benedikt XVI. Teď je papežem František a my se můžeme jenom dohadovat, jestli tento papež dodal Halíkovi odvahu říct nahlas, co si vždycky myslel, anebo prostě jenom oportunisticky „otočil“.
Taky ta jeho „nobelovka“ asi měla nějaké ty podmínečky, předpokládám minimálně v tom, jak se její držitel může nebo spíš nemůže vyjadřovat směrem k homosexualismu a homoaktivistům.
Trochu z okraje – k predispozicím: církev myslím učí, že každý člověk má schopnost dodržovat morálku (katechismus 210, 213) a být dobrý. To není zcela jistě pravda. Za prvé církev považuje za člověka i anencefalické dítě, které toho není schopno. Za druhé dětští vojáci vychovávaní odmalička v teroru a boji, nezískali morální návyky, ačkoli byly různé pokusy o jejich převýchovu. Zkrátka a dobře, svědomí je věc získaná v raných létech života. Právě proto je původ ze špatných morálních podmínek možnou polehčující okolností u soudu. Myslím, že Bůh, jak je popisován, by neposuzoval stejně opuštění partnera člověkem s dobrými rodiči a výchovou a člověkem, který vyrostl ve viktoriánském sirotčinci. Prosím o zveřejnění, alespoň mi řekněte svůj názor na dětské vojáky.
Jinými slovy – popíráte přirozený zákon a svobodnou vůli.
Pozoruhodné.
Svědomí jako základní princip dobro se má činit a zlo odmítat je věc vrozená každému člověku a probouzí se s užíváním rozumu. Každý má dostačující milost k tomu vyprosit si setrvání v dobrém až do konce a tedy má možnost varovat se těžkého hříchu.
Výchovou však může být pokřivena schopnost dělat závěry z této premisy a to až do nepřekonatelné bludnosti a navíc může být porušena osobnost co do emoční zralosti.
Je však třeba rozlišovat mezi svědomím – soud praktického rozumu o dovolenosti či nedovolenosti konkrétního jednání a vyššími city, což jsou jisté emoční zábrany a stud.
I psychopat a deprivant má ale svědomí, ale nemá právě tyto vyšší city (protože má celkově ploché emoce kromě citlivosti vůči sobě) a tak nemá např. zábrany zveřejňovat jména a fotografii svých smilných trofejí a chlubit se štěstím ze smilstva, nebo pomluvy a spekulace. Normální člověk by cítil stud ve zpovědnici, natož aby se tím chvástal …
Nemohu nesouhlasit s panem Kartákem. Přesně tak to je.
Za zdůraznění snad stojí jen známý fakt – o vnitřním Církev nesoudí. Jak jsem již v této diskusi jednou uvedl, šířit pomluvy a nactiutrhání, jež jsou založeny na „jedna babička povídala“, je samozřejmě těžkým hříchem. Především katolíkům se však tento hřích často lepí na paty – nazývají ho familiérně „drbáním“ a podle zpovědníků nepatří mezi ty, z nichž by se nějak překotně zpovídali. Nevyhýbá se ani mužům.
Prosím, smím se zeptat, zda svědomí má i dítě bez mozku (anencefalie) a dětský voják odmala vychovávaný v teroru? Žil jsem v předsavě, že je nikdo, ani nejlepší odborníci, nedokázal převychovat, že prostě nějakou morálku, lásku, soucit nebo empatii neměli. Strčíte-li do nich ve výtahu, vytáhnou kudlu a zabijí Vás. Myslel jsem, že je to tím, že se nenaučili poznat, co je správné. Jestli něco víte, rád se poučím. Není to myšleno jako ironie.
Podle toho, že tu píšete, soudím, že jste do nikoho takového ve výtahu nestrčil:).
A teď vážně: Bůh podle mne samozřejmě soudí na základě míry zavinění způsobené i prostředím, z něhož daný jedinec vzešel, nicméně nelze tvrdit, že je někdo úplně nepolepšitelný, tvrdil byste tím, že je též neobratitelný (zvláštní slovo), což není.
Znalecky posudek o nenapravitelnosti pachatele býval důvodem k ukládání trestu smrti před rokem 89. Nejde o naprostou nenapravitelnost ale o morální jistotu, viz Hojer a jemu podobni, ze takového nenapravi ani kriminal.
Jo, ale to hovoříte o světském pojímání problému, nadto zdoby totalitního (otevřeně) režimu.
To je mi novina, že dítě obecně nemá mozek. Ale asi to bude u některých výjimek pravda s ohledem na jejich zdejší výplody…
Odpověď jste už dostal. I psychopat má schopnost rozumu a civilizovana společnost se takových krminalniku zbavuje tím, ze je předává katu jenž je oporou radu. Např.Hojer byl lecen obesenim, melo by se to vsak dít pro dobro duše za asistence kněze, což atheisticke režimy nerespektuji.
Ad gd…: Chcete toho moc. Musel bych tady vysvětlovat celou katolickou dogmatiku, její učení o svobodě vůle, svědomí a otupení svědomí, na to opravdu nemám čas, nezlobte se.
Škoda, že páter Halík nesdělil, jak teď to rozlišování bude praktikovat ve zpovědnici. Bude vyšetřovat, kdo zavinil rozpad manželství? Jaké nástroje k tomu má k dispozici?
Svou lidskost a křesťanství přece…
Milosrdenství taky.
A erudici slovutného profesora belletrie.
Kardinal Koch o „ekumenickom spoločenstve“ cca 7:52
http://audio.lumen.sk/download.php?subor=radio-vatikan-slovenske-vydanie-1092_26_01_2017.mp3
Pripravte si kýbel na dávenie…
https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/jaderni-vedci-posunuli-odpocet-soudneho-dne-konec-sveta-je-nejbliz-za-64-let-12375
Halík by napsal, že Ježíš sice říká, že o onom dní ví jen Otec, ale to proto, že Ježíš nečetl závěry dnešních vědců…
Mám obavu, že sa nad nami vznáša duch Wojtylu, a aj my, tradiční, či chceme alevo nie, či si to priznáme alebo nie, sme ním ovplyvnení. Wojtyla zúžil tému katolíckej rodiny na rozvody a potraty. Čo je skreslenie. A Burke zápasí s Bergogliom na jednom Wojtylovskom smätisku… Istým spôsobom sa modernisticky dostávame do protikladov. Burke správne poukazuje na to, že cudzoložníci by nemali príjmať. Ale súčasne mlčí k tomu, že Bergoglio prijma. Bergoglio, ktorí znesväcuje obrady nevercami, hlása herezy. A tým pohoršuje národ veriacich. Potom tým nepriamo diskredituje vieru, možno neúmyselne. Čo sa týka diskusie o rodine, musíme vymazať Wojtylove bludy, osvietenstvo, a modernizmus. Mnohí tradiční sa držia iba odmietania rozvodov a potratov… a to je málo…
ať si tedy každý dělá podle své touhy a lásky…ale nese za to odpovědnost…a pokud je rozvedený,rozvedená..znovu civilně sezdaný,sezdaná..nesmí chodit ke svatému přijímání..nesmí..nesmí..je to těžký hřích..a může být hodná,zlatá, pokorná,soucitná,zbožná..nebo hodný,zlatý,pokorný, soucitný,zbožný..prostě Boží zákon je jasný,jednoznačný..Tak čau
A navíc…6.přikázání Neseslminíš..je z Desatera Božího…tzn.že toto je zákon Boží,zákonodárce je samotný Bůh, a nikdo nesmí,žádný člověk,ani papež,tento zákon měnit, jen sám Bůh..takže jestli někdo rozvod zavinil,nezavinil, jestli je takový či makový,nic jej neomlouvá, ke sv.přijímání NESMÍ. takže čau má radosti..
Ad Nino: Mnohí tradiční sa drží iba odmietania rozvodov a potratov a to je málo..
I kdyby tomu tak bylo, svědčí to o tom, že všichni, i ti mnozí, míříme správným směrem, jinak se tohoto pseudoučitele v čele Církve nikdy nezbavíme. Jestli je v tom neuvědoměle, nevím.( to nechť rozhodne za mne šifra Tomáš, která ví o všech i to , co sama neví. )
Možná že „populistické“ nadbíhání rozvedeným je „achillovou patou“ závratné církevní
kariéry tohoto učitele, na které, pokud se zavčas neobrátí, ztroskotá.
Manželství je svátost, jedna z bran, kterou přistupujeme k živému Kristu ve svátosti Nejsvětější.
Eucharistická úcta je pro nás bohoúcta. Je měřítkem katolické víry i pro samého papeže a jako věřící si klademe otázku, jestli tento papež opravdu katolicky věří či opravdu nebo od koho„ přijímá“. Smí kdokoli z nás, natož sám papež „milosrdně“ zlehčovat slova Kristova?
Jestli se nad námi vznáší duch křesťanského či ekumenického populismu posledních
několika papežů , jímž jsme i my sami nakaženi (touha po popularitě) nebudu řešit – zahleděn
v zemi. Stačí pohled na dnešní Církev svatou (nebo co z ní zbývá), kde se to hemží heterodoxními
biskupy, stačí pohled na jejich výkvět v kolegiu kardinálů, kteří nám posledního papeže řádně
zvolili, k závěru, že někdo ve svých povinnostech selhal
…………..Obávám se, že k dalšímu zhoršení situace přispěje svou „trochou“současný pontifikát
a Boží pomoci nám bude velmi třeba.
Halík se zase projevil 🙂
http://christnet.eu/clanky/5924/zvoli_cirkev_vernost_evangeliu_ci_prizen_mocnych_a_potlesk_vetsiny.url
Obzvláštní pozornost si zaslouží předposlední odstavec.
Naprostá pravda, s předposledním odstavcem nelze než souhlasit.
Vždyť je to totální kravina… „Avšak křesťanskost země se neměří tím, kolik lidí přijde na pouť na Velehrad, neměří se tím, kolik lidí je v kostelích, ale měří se tím, kolik lidí bere vážně Kristovo slovo“ — Lidé, kteří berou Boží slovo vážně, nemohou „do kostelů“ nechodit.
Nevím, jestli má smysl se brát za Halíka, ale tak řekněme třeba za nějakou elementární logiku: no jistě, ale Halíkovi přece zjevně jde o ten opačný směr, že „do kostelů“ a na Velehrady mohou chodit lidé, co Boží slovo vážně neberou, takže Vaše námitka tedy jaksi míří mimo, ne? 🙂
Kdo zná Halíka a jeho názory, ten ví, že to myslí obousměrně…
V kostelích je mnoho, mnoho lidí, kteří Kristovo slovo neberou vážně.
Což ni nemění na tom, že pokud někdo Kristovo slovo vážně bere, tak v tom kostele být musí…
Nemění.
Lída hovoří za sebe, za mons Lhalíka nebo za koho vlastně?
A není to jedno, za koho mluvím?
Jako že není třeba chodit do kostela, ke svátostem, stačí mít Boha v sobě? Ono to z toho totiž vyplývá.
Právě on se rád vyhřívá ve světle ramp.
ad Lída
citují prof.Halíka:
Chceme hájit naši křesťanskou kulturu. Avšak křesťanskost země se neměří tím, kolik lidí přijde na pouť na Velehrad, neměří se tím, kolik lidí je v kostelích, ale měří se tím, kolik lidí bere vážně Kristovo slovo: Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, byl jsem na cestě a ujali jste se mě….“
Je to nehorázné, jak se zde mísí manipulace, mající za cíl
vytvořit v křesťanech špatné svědomí a výčitky kvůli tomu, že náš selský rozum přece jen správněji vidí, co může způsobit pošetilost a zakalení soudnosti, ke které nás nutí různí hodnostáři a osobnosti na vysokých postech a jejich příznivci.
Milá Lído, vy nevidíte podtext těchto Halíkovských frází, vy netušíte, jak chce těmito falešnými pobídkami podporovat ideje, které jsou nástrojem elity, která chce genocidu lidí? Migrace, inkulturace, nekritické přijímání multi-kulti, vy nechápete, co se tím chce docílit? Pusťte si videa “ hlas svobodné Evropy“ nebo si zajeďte do zemí, kde migranti začínají násilím prosazovat své představy o náboženství a kulturních hodnotách, na které byli zvyklí ze svých zemích, a pochopíte sama…
Profesor Halík jistě dobře ví, komu podkuřuje těmito sofistikovaně-manipulujícími lživými řečmi, zcela určitě při jeho inteligenci musí dobře vědět, co ve skutečnosti obnáší migrace lidí, kteří nebudou stát o pokojné soužití a pokojné začlenění do hostitelských zemí, ale právě naopak. Ve středověku ochraňovala před nájezdy barbarů a pohanů P.Maria, dnes místo aby se jí křesťané o to víc drželi a prosili o pomoc, poslouchají lživé důvody a vymývání mozků a /srdcí/ od těch, kteří to nemyslí s ostatními dobře.
A to, zda jsou v kostelích lidé, myslící vážně Boží slovo či nikoliv, k tomu se nemá on, ani vy právo vyjadřovat, protože nikdo z nás nevidí jako Bůh do srdce druhého člověka a podle zdání nikdo z nás nemá právo soudit a hodnotit druhého podle jakýchsi svých představ o tom, jak by se ten druhý měl chovat či jak by měl věřit, aby se trefil do uměle vytvořeného konceptu o dokonalosti katolíka, který chodí do kostela. Mimochodem, každý pokřtěný katolík má povinnost pod těžkým hříchem, chodit v neděli a zasvěcený svátek do kostela, jednou za rok ke svátostem, pokud to nedělá, pak je na tom hůř než kterýkoliv pohan, protože svým jednáním zapírá Krista a svůj křestní slib.
A pokud se tomu profesor Halík vysmívá a má scestné řeči kolem dokola, to je jeho problém, za který on ponese před Bohem své důsledky …
Každý, kdo to myslí s Bohem vážně a je pokřtěný v katolické víře, pak usiluje mít s Bohem živý vztah, který se zakládá na poslušnosti vůči Jeho Slovu a tam Pán říká, že kdo nebude jíst Jeho Tělo a pít Jeho Krev, nebude mít život věčný… Proto my katolíci potřebujeme chodit do kostelů a žít ze svátostí a pokud jak říkáte, zhřešíme a zjistíme, že se vzdalujeme svými postoji Bohu a Jeho Slovo neposloucháme a tedy hřešíme, pak se rádi necháme uzdravit ve svátosti smíření, a tím znovu obnovíme své živé pouto s Pánem, které jsme svým hříchem znečistili a zpřetrhali. Což v lukách, na polích a v přírodě, i kdyby se jeden rozkrájel, nenajde, tato možnost je nabízena pouze skrze vysvěceného služebníka Božího, totiž kněze. A soudit svědomí a víru druhého bližního podle zdání, nezlobte se, ale to vám nepřísluší, protože před Bohem hraje každý sám za sebe a každý sám za sebe vydá Bohu počet, kdy se nebude moci vymlouvat na druhé a na jejich jednání.
Je třeba si vždy přefiltrovat různé silácké a manipulační teze a proslovy od známých mediálních „supermanů“ ve světě náboženství či politiky, abychom nenaletěli až příliš naivně na vlky, převlečené do beránčích kůží, bezelstných úsměvů a medových řečiček, které na první pohled přitahují svou „dobrotou…“
Tak je teda křesťanskost měřena skutky v běžném životě nebo jen chozením od kostela? To je, oč mně běží…
Je třeba si uvědomovat dvě věci: 1) Obojí je nezbytné…, 2) Halíkův text není primárně o tom, ale o demagogické snaze vsugerovat lide povinnost páchat i „dobré skutky“, jejichž dobrost je přinejmenším pochybná a k nimž lidé rozhodně vázáni nejsou.
ad Ignác
skvěle pochopeno a shrnuto, to je to, oč tu běží …. díky pane Ignáci…
Snad nechápaví pochopí, jakými nás účelovými demagogiemi chtějí mást, vymývat mozky a implantovat špatné svědomí
Jenže obhajujete Halíka, jenž upřednostňuje literu zákona před jejím duchem. Milosrdenství totiž lze těžko oddělit před spravedlnosti, tzn. dávat těm co to opravdu potřebují. Ekonomičtí migranti to určitě nejsou, ti chtějí jen těžit z nastaveného systému.
Křesťan by měl jak chodit do kostela, tak konat dobré skutky v běžném životě. Stavět to proti sobě je absurdní.
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=bergoglio-nenavidi-zapad-a-chce-ho-znicit
cituji pro nechápavé:
To, co říká, se zcela vymyká zdravému rozumu. Je přece zřejmé, že bezpodmínečné přijímání všech není možné. Existuje kritický bod, který nelze překročit. Jestliže papež tento kritický bod nerespektuje a zastává se masového a totálního přílivu, musím se ptát: Proč to vůbec dělá? Je to skutečný smysl jeho slov? Jak to, že postrádá to minimum realismu, jaké je nutno požadovat od každého? Mám na to jen jednu odpověď: Protože nenávidí Západ a dělá všechno proto, aby ho zničil. Když někdo nebere v úvahu kritický práh, za kterým už nemůže společnost nikoho přijímat a zaručit přitom všem minimum lidské důstojnosti, budeme brzy svědky invaze, která odplaví naše mravy, naši svobodu a uvrhne křesťanství do krize. Následovat bude válka. Copak to papež nechápe? Na které straně bude stát, až tato občanská válka propukne?«
Kristovu vytku obilenym stenam jsem vzdy cetl ve dvojim smyslu: jednak jako vytku povrchni obradnosti a rekneme mensi snahy vnitrni a jednak jako vytku smerujici k pridavani lidskych, ciste spekulativnich narizeni, ktera ve vysledku odvadela mnohe i od smerovani Boziho, tj. do zahuby.
Opravnene se potom lze ptat, kdo je pan Halik (ci kdokoli jiny), aby soudil toho a onoho (dle Judy si to netroufal ani archandel Michael) a jestli skutecne lze srovnavat nakladani s osobou objektivne zijici v hrichu s tim a onim narizenim ohledne omyvani nadobi (trebaze by se apelovalo na jakousi vyssi lidskost, soucit, potrebu praxe, novy vek, atd.).
Tomáš Halík – opět lži a manipulace – účelová demagogie!
Krutou pravdu o důsledcích přijetí tzv. Istambulské úmluvy v kázání P. Petra Piťhy v katedrále na svátek sv. Václava nemohl unést, tak musel opět přes zpřátelená média útočit. A to především na ty, které by měl na základě stavovské solidarity chránit (ovšem – je vůbec knězem?) – tedy na kněze,pana kardinála – potažmo celou Církev! K tomuto účelu ještě zneužívá zprávu arcibiskupa Vigana – ne aby vyšlo najevo pokrytecké chování papeže Františka, jak to měl arcibiskup Vigano v úmyslu – ale k tomu, aby obvinil pravověrné kněze z pokrytectví a aby opět zpochybnil kněžský celibát…!
https://zpravy.idnes.cz/tomas-halik-kazani-petr-pitha-homosexualove-frantisek-papez-istanbulska-umluva-gf9-/domaci.aspx?c=A181029_165501_domaci_lre
Hezký článek: http://ceskapozice.lidovky.cz/at-tomas-halik-o-svatojanskych-slavnostech-neklame-verejnost-p6p-/forum.aspx?c=A190123_014611_pozice-forum_lube