Mary Wagnerové hrozí 18 měsíců ve vězení
TORONTO, 16. ledna 2017 (LifeSiteNews) — Státní zástupce provincie Ontario žádá pro Mary Wagnerovou trest odnětí svobody v délce 18 měsíců za to, že se snažila zachraňovat ženy a nenarozené děti před násilím potratu. Wagnerová, která za obhajobu života už strávila ve vězení čtyři a půl roku, byla zatčena 12. prosince loňského roku na potratové klinice v Bloor West Village v Torontu, když vstoupila do čekárny s úmyslem rozdávat růže a přesvědčovat ženy, aby své děti nezabíjely.
„Je to recidivistka,“ řekla státní zástupkyně Tania Monteirová soudci Ramezovi Khawlymu při předběžném líčení minulý pátek. „Je třeba jí dát ponaučení, aby s tím přestala.“
Jednačtyřicetiletá obhájkyně života odmítá podepsat podmínky kauce, v nichž se po ní požaduje, aby nevstupovala do zařízení provádějících potraty. Monteirová argumentovala tím, že Wagnerová zůstává ve vazbě z vlastního rozhodnutí, a proto nemá nárok na rychlejší projednání věci, jak je zvykem u obžalovaných, kterým je zamítnuto propuštění na kauci a zůstávají ve vězení až do rozsudku. Soudce Khawly však poukázal na to, že kdyby se s Wagnerovou zacházelo, jako by byla stíhána na svobodě, přicházel by v úvahu termín nejdřív v srpnu, „a teď je leden“. I přes protesty Monteirové se rozhodl případ Wagnerové urychlit a termín hlavního líčení ve věci trojnásobného porušení podmínky stanovil na 25.-26. května.
Monteirová sdělila soudu, že obžaloba má v úmyslu předvolat pět svědků: dva policisty, dva zaměstnance potratového zařízení a probačního úředníka Wagnerové. Bude-li Wagnerová v květnu odsouzena, bude státní zástupkyně žádat, aby jí jako další trestní opatření nebyla doba strávená ve vazbě uznána v poměru 1,5:1 (jak bývá obvyklé – pozn. překl.), uvedla Monteirová v pátek.
Soudce Khawly se snažil Wagnerovou přesvědčit, aby souhlasila s tím, že se na potratovou kliniku v Bloor West Village nevrátí. Za této podmínky by mohla být až do hlavního líčení propuštěna. Wagnerová, která se obhajuje sama, to rozhodně odmítla. Uvedla, že by byla „šťastná“, kdyby nemusela zůstat ve vazbě, a že může souhlasit s tím, že se bude chovat pokojně, ale že by se s jejím svědomím nesrovnávalo, kdyby měla slíbit, „že nepůjdu na místo, o němž vím, že se tam zabíjejí nenarozené děti …To by bylo odsouzeníhodné.“ Wagnerová dodala: „Nevěřím, že bych měla být nucena podepsat něco, co odporuje mému svědomí.“
Kromě toho se otázala, „proč jsou zapotřebí ještě další podmínky,“ vzhledem ke skutečnosti, že jí návštěvy potratových zařízení zakazuje i rozhodnutí o podmínečném propuštění. „To je správná připomínka,“ odpověděl Khawly. „Co stačí v jednom případě, stačí i v jiném.“ Navrhnul Monteirové, aby byla Wagnerová propuštěna pod podmínkou, že zachová veřejný pořádek a dobré chování, a poukázal na to, že před několika týdny byly Vánoce. „Projevme trochu lidské laskavosti.“
Monteirová však argumentovala tím, že Wagnerová je recidivistka, která „chce“ být ve vězení. Khawly se zeptal Wagnerová, zda je křesťanka, a ona odpověděla, že ano. To vedlo Monteirovou k prohlášení, že je ochotna vzít ji za slovo. „Jestli mi slíbíte na tuto Bibli, že se na tu kliniku už nevrátíte, obvinění stáhnu,“ řekla Wagnerové, která stála v lavici obžalovaných. Wagnerová odpověděla, že slibovat, „že se nepokusím zachránit tyto děti, které mají být zabity“, by bylo „odsouzeníhodné“ a že „soud tvrdí, že dělám něco špatného“, když se snaží nenarozené děti zachraňovat.
„Jsem katolík a věřím ve své náboženství,“ odpověděl Khawly. Přísahat na Bibli, že „nenavštíví konkrétní potratové zařízení“ však podle něj „nemá nic společného s vašimi duchovními a mravními názory.“ „Nesrovnávalo by se to s mým svědomím,“ řekla na to Wagnerová.
„Jste ve Vanieru (ženská věznice – pozn. překl.)?” zeptal se Khawly. „Jak se vám tam líbí?“ „Ráda bych šla domů, ale ve svědomí bych neměla klid,“ odpověděla.
Mary Wagnerová rovněž soudu sdělila, že žádné rozhodnutí o podmínečném propuštění nepodepsala. To Khawlyho vedlo k prohlášení, že pokud tomu tak je, vyžaduje zákon, aby ji soud odsoudil. Nakonec jí poradil, aby si promluvila s obhájcem ex offo, „uvažuje-li o něčem,“ a dodal: „Hodně štěstí.“
Malou soudní síň zaplnila přibližně desítka podporovatelů Wagnerové, kteří vstali, když byla s rukama spoutanýma za zády přivedena do místnosti a stanula na lavici obžalovaných.
Wagnerová požádala, aby byl mezi důkazy zařazen záznam z kamer v potratovém zařízení ze dne, kdy byla zatčena. Při dalším jednáním soudu budou oznámeny důkazy a obžaloba formálně vznese obvinění za třetí porušení podmínky. Jednání se bude konat 9. února v 9.00 v soudní budově Old City Hall Court, číslo dveří 111.
Poštovní adresa Wagnerové je: Vanier Correctional Centre, 655 Martin St, Milton, ON L9T 2Y1.
Lianne Laurence
Překlad Lucie Cekotová
Díky pí mgr. Cekotové za překlad. Vím z jiných zdrojů, že ten soudce je katolík, tím více mne pak irituje jeho farizejské chování. Pro něho, chce-li zůstat věrný svým katolickým zásadám, existují pouze 2 možnosti: Buď být připraven projevit osobní statečnost a Mary Wagnerovou osvobodit, nebo se případu vzdát, pokud nelze v zákoně najít skulinku, jež by osvobození umožnila. Tady to pytlíkování s ostentativní vstřícností a naléháním, aby souhlasila s podmínkou nepřibližování se ke klinice, ačkoliv ví, že Mary na to nikdy nepřistoupí, je podle mne farizejstvím. Jestli ji právě tento katolík odsoudí, byť to bude menší trest než by vynesl nevěřící soudce, tak se jedná v každém případě o pokrytectví a – nechci fušovat do řemesla kanonistům – o exkomunikaci latae sententiae, neboť verdikt tohoto typu je podle mne jednoznačnou podporou potratového zákonodárství.
Common Law se od evropského práva liší především tím, že v něm právo v mnohem větší míře tvoří právě soudy. Soudce by Mary Wagnerovou mohl osvobodit, kdyby chtěl. Své rozhodnutí by musel odůvodnit a dalo by mu to mnohem víc práce (s hledáním precedentů a argumentováním, proč se jeho názor liší od předchozích rozhodnutí, podle nichž byla v minulosti odsouzena), a samozřejmě by se žaloba okamžitě odvolala a média spustila náležitý humbuk, ale udělat by to mohl. Nechápu například, proč „navrhoval“ státní zástupkyni propuštění Mary Wagnerové; on je soudce a rozhodnout o vazbě bylo jeho výsostné právo. Je na tom jasně vidět jeho neuvěřitelné pokrytectví.
Jako katolík má pan soudce jen jednu možnost. Tu první. Ta druhá, jak uvádíte, by dle byl spíše alibismus Piláta. Ledaže by ten únik od případu byl spojen s hledáním jiné obživy.
Ad Tomáš: Ve všech zemích euroamerické civilizace, pokud je mi známo, má každý soudce možnost, když je nějaká kauza proti jeho svědomí, se případu vzdát. Já jsem v disk. příspěvku ale napsal: „… pokud v zákoně nenajde skulinku, jež by osvobození umožnila…“ Jak ale uvádí mgr. Cekotová, ta skulinka by se určitě dala najít, když britské zvykové právo (Kanada je br. dominiem) dává doudcům větší pravomoc než např. u nás, takže máte pravdu. Jinak kdyby se nedala tato skulinka najít, byl by oprávněný ten postup, jaký volili mnozí čestní soudci u nás v 50. letech, že využili svého práva případ nějakého politického vězně nevzít nebo se ho vzdát (v komunist. legislativě se opravdu nedalo najít v mnoha případech nic na osvobození politického vězně, ta legislativa byla od A do Z nemravná). Nebylo ani třeba, aby si hledal z vlastní iniciativy obživu jinde, o to už se postarali soudruzi. Právě tak kdyby se z důvodů svědomí ten kanadský soudce rozhodl vzdát případu, nemusel by sám od justice odcházet, neosoudruzi z médií by ho dostatečně znemožnili.
Tak to jsem nevěděl. Uvidíme, jestli se tedy případu vzdá či nikoli.
Ten soudce je katolík zřejmě jen dle názvu, ale jinak to je KHSák.
Patrně uvažuje tak, že coby soudce musí ctít zákony své země. Boží už ne, není přece fanatik…
Otázkou je, jak to v praxi provést.
Ctít Boží zákony z lásky k Bohu je jedinou cestou ke spáse duše. Pro toho, kdo miluje Boha, je zbytečné se ptát, jak Jeho zákony ctít. Naši svatí předchůdci obětovali z lásky k Bohu i vlastní životy.
Jednoduše: dokonce i kdyby existoval pozitivní zákon, který by stanovil, že „každý, kdo vstoupí do prostor potratového zařízení s úmyslem odrazovat ženy od potratu, dopouští se tresného činu“ (což, pokud vím, není tento případ), a soudce byl povinen se jím řídit, mohl by se kvůli své víře prohlásit za podjatého a případu se vzdát. V anglosaském právu má k dispozici pracnější, ale pro katolíka ctícího svou víru čestnější cestu: mohl by si dát práci se zdůvodněním, proč stíhání Mary Wagnerové odporuje nejen právu, ale i obyčejné lidské spravedlnosti, a osvobodit ji. Musel by se snažit dohledat k tomu precedenty (nezkoušela jsem to, ale jsem přesvědčena, že by se našly; legální potrat je v anglosaském prostředí otázkou posledních pár desetiletí a předtím musely existovat případy, jimiž se soudy zabývaly) a dát si práci s pokud možno neprůstřelným zdůvodněním, protože státní zástupkyně by se bezpochyby okamžitě odvolala. Nicméně pokud by se spravedlivý soudce našel i u vyšší instance, dopadlo by to dobře nejen pro Mary Wagnerovou, ale značně by to zvýšilo naději na úspěch u soudu i pro její případné následovníky a vůbec obhájce života, neboť by existoval precedent, na nějž by se bylo možné odvolávat. V Commom Law velmi významná věc.
Děkuji za osvětlení, nedovedla jsem si představit, jaké možnosti by v tomto případě soudce měl.
Těm,kdo má silný žaludek, doporučuji přečíst knihu „Levy prichádzajú“ od Vladimíra Palka (už je i český překlad) a pak se výše uváděnému nebudeme divit, protože tento (a mnoho dalších), pro civilizaci sebevražedných trendů, řízených samým Satanem puštěným ze řetězu zmítají celým světem.V té knize je i návod, jak se máme zachovat. Dává nám jej indiánský biskup Charles Chaput:“Žijeme v čase,kdy je Církev vyzvaná, aby se stala věřícím společenstvím odporu“.A dále:“Milí křesťané, proti vám už byla vykopána válečná sekera a vám nezbývá, než abyste se na válečnou stezku vydali i vy a bojovali duchovními prostředky – vašemi zbraněmi. Staňte se mučedníky v budování kultury života.Buďte připraveni zaplatit cenu“.
Duchovní prostředky – to by vydalo na další obsáhlou diskuzi na samostatné téma „Proč je v KHS modlitba Svatého Růžence ponižována lhostejností a vlažností.“. Myslím, že nepřátelé církve z toho mají hodně velkou radost.
Nějak tomu nerozumím, skutečně má být odsouzena „za to, že se snažila zachraňovat ženy a nenarozené děti před násilím potratu“ (jak přesně zní zákon toto zakazující?), nebo jde o něco jiného? Například bych si uměl představit, že vstupovala do soukromých budov, přestože jí oprávněné osoby daly jasně najevo, že si ji tam nepřejí. Když mám podezření, že můj soused má v úmyslu zhřešit, dává mi to právo do jeho domu proti jeho vůli vstoupit a přesvědčovat jej, aby se hříchu vyvaroval? Pokud ne, kde je na této nakloněné rovině dle nauky církve hranice mezi mým příkladem a jednáním Mary Wagnerové?
Dělala správnou věc – navštěvovala čekárny potratových klinik a přesvědčovala tam ženy, aby na potrat nechodily. Na to rozhodně právo měla a má a dobře dělala. Naopak potratová klinika nemá vůbec právo na existenci.
Že její cíl byl správný, není spor. Buď lze tvrdit, že cíl světí prostředky, takže správný cíl postačuje a dál netřeba diskutovat, nebo cíl prostředky nesvětí a pak Vaše reakce na otázku moc neodpovídá. Naopak je nutno se ptát, mohu-li si vybrat, jak si mám/můžu vybírat.
Detaily neznám, ale například bych si myslel, že přesvědčovat ženy lze i mimo soukromé objekty. Pak by ji ovšem tak snadno nemohla zatknout policie, takže by to mělo menší mediální ohlas, a tedy dopad. Pokud tuto cestu volila z těchto důvodů, nabízí se dokonce otázka, jestli by pro celou věc nebylo daleko nejlepší být odsouzená na krátkou dobu, aby se o tom mluvilo teď a za pár týdnů při propouštění, tím by dost možná soudce věci prospěl lépe než vzdáním se a přenecháním někomu, kdo ji odsoudí na dlouho.
Ale i pokud nemohla volit jinak, nebo mohla, ale přesto měla z pohledu církevního učení právo vybrat si zvolenou cestu, stále zůstává otázka, jestli smím proti vůli svého souseda jej jít do jeho domu odvracet od možného hříchu, a pokud ne, kde přesně je ta hranice mezi takovým jednáním a jejím jednáním.
Nešla do domu souseda, ale do čekárny potratové kliniky – zločinecké organizace, která nemá a nemůže mít právo na existenci, která zde je pouze díky bezbožným a hluboce nespravedlivým zákonům, které jsou ze své podstaty neplatné a které katolík nesmí respektovat.
dodatek pro matěje
Ignác Pospíšil napsal:
„Nešla do domu souseda, ale do čekárny potratové kliniky…“
…která je možná soukromá, ale umožňuje ženám zcela volný přístup. Tudíž tam měla Mary Wagnerová právo vstoupit a zcela „demokraticky“ konat činy dle svého názoru, chcete-li to slyšet demokratickým jazykem. I to, že společnost, která si říká „demokratická“ jde proti katolíkům, je hluboce nedemokratické. Katolíci jsou v podstatě ohrožená menšina (na rozdíl od cikánů – pardon – Romů nenáviděná).
Jen kvůli vám, matěji, jsem to napsal takto. Jinak to ovšem je přesně, jak píše Ignác. Tyto zločinecké organizace patří plošně zlikvidovat.
Prosím povšimněte si ještě jedné, podle mého soudu velmi významné věci: s Mary Wagnerovou se nesoudí provozovatel potratového zařízení v občanskoprávním sporu za to, že vnikla do soukromého zařízení. Je stíhána orgány činnými v trestním řízení demokratického(?) státu za údajný zločin. Žaluje ji stát, ne potratáři. Tentokrát technicky vzato za porušení podmínky, ale tu dostala za stejný „zločin“.
Pokud jdu do minulosti až k prvnímu odsouzení M. Wagnerové, tak obžaloba zněla na „poškozování práva ženy na svobodnou volbu“ a „narušování soukromého podnikání“, tj. majitele(ů) vražedné kliniky. To znamená, že ten soudní zákaz vstupu Mary do čekárny potratové instituce (ačkoliv jde o veřejné zařízení, kam má logicky přístup každý, kdo chce využít těchto „služeb“) a následné její stíhání za porušení podmínky byly vzhledem k případu irelevantní, i kdyby Mary na půdu kliniky nevstoupila a růže rozdávala před ní, mohla by být stejně tak stíhána, jako se stalo dříve její přítelkyni a spolupracovnici Lindě Gibbonsové, jež nešla do čekárny, ale stála na chodníku před klinikou s plakátem „Proč maminko? Vždyť ti mohu dát tolik lásky!“ Také byla odsouzena ze stejných dlůvodů jako Mary.
A to je to klíčové: „porušování práva ženy na svobodnou volbu“ je tedy uznaný trestný čin a vraždění nenarozených je státem chráněno jako ctihodné „podnikání“. Nejde tu o občanskoprávní spor, v němž mají obě strany rovná práva a soudce rozhoduje mezi nimi. Jestli Mary Wagnerová vstoupila na půdu soukromého zařízení, je tu irelevantní.
Četl jsem teď rozhovor s Mary na polském portálu pch24.pl. Měl jsem při něm slzy v očích. Čím dál více u mne roste úcta a obdiv k této statečné katoličce, která možná patří k těm biblickým „deseti spravedlivým“, kvůli nimž Bůh dosud nechává lidstvu šanci. Měl jsem možnost se s pí Mary setkat v létě v Polsku, psal jsem o tom do Immaculaty a do MCReportu.
„jde o veřejné zařízení, kam má logicky přístup každý, kdo chce využít těchto „služeb““ — no a je zjevné, že paní Wagnerová nechce „využít těchto služeb“, takže naopak není příliš překvapivý závěr, že tam nemá co pohledávat. To je jen takové české buranství, že kde není zamčeno, turniket či jiná zábrana, tam je „vstup volný“ a každý si tam může courat, jak chce. Už i jen pár (desítek) kilometrů za západními hranicemi je (či donedávna byla) celá civilizace exotů, kde třeba lidi na venkově nezamykají, protože všichni dokáží rozlišit soukromé od veřejného.
To srovnání s paní Gibbonsovou je přesně to, o čem mluvím: paní Wagnerová má díky tomu, že nezůstává na veřejném prostranství, ale chodí až do čekárny, nějaké větší konkrétní úspěchy? Nebo proč chodí až dovnitř? Mně prostě přijde příhodnější to, co dělá paní Gibbonsová, protože její umlčování by mohlo mít potenciál zasáhnout výrazně větší škálu lidí dokonce i až po soudnější pro-choice aktivisty, kterým by mohlo dojít, že svoboda slova je cennější než klid na práci.
Váš příměr se sousedem je zavádějící. Je rozdíl, jestli se chystá soused hřešit tak, že neohrožuje právo třetí osoby, a nebo ohrožuje.
Jestliže Váš soused bude na svém pozemku vraždit člověka nebo třeba znásilňovat je nejen Vaším právem, ale dokonce povinností zasáhnout (třeba i 9 mm argumentem). Vlastnické právo je v pořadí dober a jejich předností na posledním místě, život je rozhodně více než soukromé vlastnictví.
To je sice pravda, ale taky si to půjdete odsedět, pokud nedostanete výjimečnou amnestii kvůli sebeobraně. (-.
Máte pravdu, děkuji, na tu třetí osobu jsem zapomněl, takže ten příměr se sousedem skutečně není použitelný.
Různí exoti tvrdí , že je odsouzena pravém. Nedodrzela zákaz chodit na kliniku. Kde neni vrátnice , turniket , tam je snad vstup volný.
Jenže v Americe to mají postavené jinak. Rozsudkem může být například zakázáno někomu, kdo soustavně obtěžuje jinou osobu, přiblížit se k ní na určitý počet (třeba třicet) metrů. Pokud tedy MW porušila soudní zákaz vstoupit do kliniky, je úplně jedno, jestli je v klinice vrátnice nebo turniket.
Soudce musí jednat podle zákona a práva, ne podle víry, přesvědčení nebo dojmu. Každopádně trestnost uvedeného činu mi přijde směšná. Jestliže někdo sleduje pornografii, mluví sprostě a pije alkohol, jak toto obtěžovaní běžně činí, nemělo by mu vadit rozdávání bílých růží jakožto zásah do jeho 666uálních práv.
Je-li zákon špatný, měl by dotyčný soudce přinejmenším odstoupit z dané causy, stejně jako lékař, který z důvodu víry nechce provést potrat či eutanazii.