Kardinál Burke: Papež, který vyznává formální herezi, by přestal být papežem
Kardinál Burke
Na svátek Neposkvrněného Početí poskytl kardinál Burke portálu Catholic World Report rozhovor, jenž zní dosti odvážně. Novinář, který kladl otázky, vzpomněl kardinálův výrok z roku 2004, že se „neustále dostává do potíží“ v souvislosti s odmítnutím svatého přijímání propotratovému prezidentskému kandidátu Johnovi Kerrymu, a zeptal se ho, jestli to dosud platí. Kardinál Burke odpověděl: „Domnívám se, že ano, ale věřím, že jsou to dobré potíže.“
Redaktor šel poté přímo k jádru věci:
CWR: Kdy naposledy někdo napomínal papeže?
Kardinál Burke: Nejsem v tomto směru odborníkem, ale pokud vím, týkalo se to Jana XXII., který byl opravován kvůli mylnému učení o blaženém patření.
CWR: A kdo to provedl?
Kardinál Burke: Účastnil se toho jeden biskup a několik dominikánů…
CWR: Existuje opora pro napomínání papeže v Písmu?
Kardinál Burke: Klasickým příkladem z Písma je sv. Pavel, který napomínal sv. Petra (v Gal 2,11 a násl.) za snahy zavádět v raně křesťanské Církvi židovské předpisy. Sv. Pavel přímo vytkl Petrovi, že od křesťanů z pohanství vyžaduje věci, které pro křesťanskou víru nejsou podstatné. Petr s tím ve skutečnosti souhlasil, ale když byl ve společnosti křesťanů ze židovství, předstíral opačný postoj a Pavel ho za to napomenul, jak říká, do očí.
CWR: Proč se domníváte, že je 8. kapitola Amoris laetitia tak nejednoznačná?
Kardinál Burke: Připadá mi, že důvodem této dvojznačnosti je to, že chce umožnit praxi, kterou Církev nikdy nepřipouštěla, totiž přístup ke svátostem pro lidi, kteří veřejně žijí v těžkém hříchu.
Po diskusi o původu dubií a o mravní povinnosti rozptýlit zmatek a poukázat na dávnou praxi Církve při řešení složitých mravních situací, již pociťoval kardinál Burke a ostatní, kteří Františkovi napsali, se rozhovor stočil na preláty, kteří omylům v exhortaci vzdorují:
CWR: Existují kromě vás čtyř kardinálů, kteří papeži Františkovi předložili dubia, i další, kteří vás podporují?
Kardinál Burke: Ano.
CWR: A proč to neřeknou nahlas?
Kardinál Burke: Z různých důvodů, z nichž jedním může být to, že se těchto věcí zmocňují média a překrucují je tak, že to vypadá, že každý, kdo zapochybuje o Amoris laetitia, neposlouchá papeže, je papežovým nepřítelem a tak dále. A proto…
CWR: Klopí hlavy a mlčí.
Kardinál Burke: Ano, mám za to, že tak to je.
CWR: Jeden prelát vás a vaše kolegy kardinály obvinil z hereze. Jak byste na to odpověděl?
Kardinál Burke: Co je heretického na tom, že kladete otevřené otázky? Obviňovat nás z hereze je jednoduše iracionální. Klademe zásadní otázky vycházející z trvalé tradice morálního učení Církve. Domnívám se tedy, že nepřichází v úvahu, že bychom se tím dopouštěli něčeho heretického.
CWR: Někteří kritici tvrdí, že implicitně obviňujete z hereze papeže.
Kardinál Burke: Ne, to tím rozhodně neříkáme. Prostě jsme ho požádali jako nejvyššího Pastýře Církve, aby vyjasnil těchto pět bodů, v nichž panuje zmatek – pět velmi závažných a zásadních bodů. Neobviňujeme ho z hereze, jen ho prosíme, aby nám jako nejvyšší Pastýř Církve na tyto otázky odpověděl.
Někteří lidé pochopili tento poslední bod – že kardinálové papeže neobviňují z hereze – tak, že Burke a spoluautoři dubií svůj přístup k Františkovi zmírňují. Já bych tomu však odporoval: kardinál Burke hovoří vždy velmi přesně, a také toto jeho vyjádření je technicky velmi přesné. Neobviňují Františka z hereze – zatím. Proto je tak důležité, aby odpověděl na jejich otázky. Tím by se vyjasnilo, zda je či není heretikem a zda je tedy zapotřebí napomenutí ve stylu papeže Jana XXII., jehož Burke zmiňuje výše.
Důkazem pro mou interpretaci je následující část rozhovoru:
CWR: Mons. Athanasius Schneider, pomocný biskup arcidiecéze Panny Marie v Astaně v Kazachstánu a titulární biskup z Celeriny, který na podporu čtyř kardinálů a jejich dubií napsal otevřený dopis [1], také řekl, že Církev je de facto ve schismatu. Souhlasíte s tím?
Kardinál Burke: V Církvi existuje velmi vážné rozdělení, jež je třeba napravit, neboť, jak jsem již řekl, má co dělat se zásadními věroučnými i mravoučnými otázkami. A pokud se to brzy nevyjasní, mohlo by se z toho vyvinout formální schizma.
CWR: Někteří lidé říkají, že papež by se mohl oddělit od společenství s Církví. Lze legitimně prohlásit, že papež je ve schizmatu nebo v herezi?
Kardinál Burke: Kdyby papež formálně vyznal blud, přestal by tímto aktem být papežem. To je automatické. Takže dojít by k tomu mohlo.
CWR: Dojít by k tomu mohlo.
Kardinál Burke: Ano.
CWR: To je děsivé pomyšlení.
Kardinál Burke: Je to děsivé pomyšlení a já doufám, že k tomu v brzké době v žádném případě nedojde.
Jak se říká, „to není hrozba, to je slib.“ Nezáleží na kardinálu Burkeovi, biskupu Schneiderovi ani na zbytku věrných prelátů, zda papež vyznáním hereze ztratí svůj úřad. To je prostě fakt. Nelze být současně formálním heretikem a papežem.
Odvažuji se tvrdit, že to, že kardinál Burke dokázal na tyto otázky odpovědět tak otevřeně a bez vytáček, znamená, že si to všechno již promyslel a vidí cestu, jak dál. Nestará se o to, jak to bude přijato a jaké to bude mít důsledky. Svůj postoj k věci dal jasně najevo již vloni, když řekl, že se postaví papeži na odpor, bude-li to nutné [2], a když popsal nezáviděníhodnou situaci, do níž ho dostalo „hájení pravdy“ [3]:
„Jestliže to znamená, že kardinálové budou stát proti kardinálům, pak prostě musíme přijmout skutečnost, že…že taková je situace, v níž se nacházíme. Pokud jde o mě, jistě konflikt tohoto druhu nevyhledávám, ale… jestli při hájení pravdy víry skončím ve sporu nebo v konfliktu s jiným kardinálem, pak pro mě jako pro učitele víry a pastýře duší musí být na prvním místě pravda víry.“
Na otázku, co by se stalo, kdyby se zjistilo, že papež je heretik, odpověděl kardinál Burke velmi otevřeně a opět naznačil, že si to promyslel až po logický závěr:
CWR: Ještě k otázce papeže, který se dopustí hereze. Co se tedy stane, jestliže papež upadne do hereze a přestane být papežem? Bude se konat nové konkláve? Kdo povede Církev? Nebo se nemáme ani snažit si to představovat?
Kardinál Burke: Již existuje postup, jehož je třeba použít, když papež odstoupí z úřadu, jak se stalo, když abdikoval Benedikt XVI. Církev byla řízena i v mezidobí mezi datem účinnosti jeho abdikace a papežskou inaugurací papeže Františka.
CWR: Kdo je kompetentní prohlásit, že upadl do hereze?
Kardinál Burke: Museli by to být členové kolegia kardinálů..
CWR: Jen abychom si to ještě jednou vyjasnili: říkáte, že papež František je v bludu nebo k tomu má blízko?
Kardinál Burke: Ne, neříkám, že papež František je v bludu. To jsem nikdy neřekl. Ani jsem neřekl, že má k upadnutí do bludu blízko.
CWR: Nechrání nás před takovým nebezpečím Duch svatý?
Kardinál Burke: Duch svatý přebývá v Církvi. Stále nad ní bdí, inspiruje ji a posiluje. Členové Církve a především hierarchie však s podněty Ducha svatého musejí spolupracovat. Jedna věc je, že Duch svatý je mezi námi přítomen, avšak jiná věc je, abychom Ducha svatého poslouchali.
Význam tohoto rozhovoru je…obrovský. Je jasný, klidný, důrazný a naprosto nekompromisní. Jeho Eminence neříká o tom, jak se věci v této fázi mají, víc než by měl, ale ani méně. Existuje postup a on se ho do písmene drží, což by u muže, který rozumí církevnímu právu tak jako on, nemělo překvapovat.
Kanonické právo samozřejmě ustanovení pro takové případy neobsahuje. Pete Balkinski z portálu LifeSiteNews k právním otázkám, které před Burkem a jeho kolegy stojí, cituje amerického kanonistu dr. Edwarda Peterse:
„Podle Peterse, profesora velkého semináře Nejsvětějšího Srdce Páně v Detroitu, se kanonická tradice zabývala možností, že papež osobně upadne do hereze a tuto herezi veřejně podporuje, a tím, co je třeba dělat, kdyby k tomu došlo. Peters poznamenává, že přestože platí kánon 1404, který uvádí, že ‚papeže nemůže nikdo soudit‘, a tedy papeže upadnuvšího do omylu nelze z jeho úřadu odstranit, ještě to neznamená, že si papež heretik svůj úřad uchovává. Vysvětluje to citací z interpretace kánonu 1404 od slavného amerického kanonisty Lawrence Wrenna: ‚Kánon 1404 není výrokem o osobní dokonalosti či bezchybnosti Svatého otce. Kdyby papež skutečně upadl do bludu, rozumí se, že by svůj úřad ztratil. Odpadnout od Petrovy víry znamená ztratit Petrův stolec,‘ napsal Wrenn ve svém díle New Commentary on the Code of Canon Law z roku 2001. Peters píše, že z hlediska kanonisty ‚klíčovou otázkou‘ je to, ‚kdo by rozhodl, že daný papež upadl do bludu‘, což je otázka, o níž podle něj mlčí kanonické právo, nikoli však kanonická tradice.
Peters zmiňuje kanonickou tradici, již vyjádřil Franz Wernz — slavný kanonista zvolený v roce 1906 generálním představeným jezuitského řádu — který o důsledcích osobní hereze na straně papeže uvažoval ve svém díle Ius Canonicum. Wrenz v něm vyložil různé postoje zabývající se papežem heretikem, poukázal na jejich nedostatky a poté rozvinul úvahu, že i když nikdo na zemi nemůže papeže odstranit z úřadu, protože neexistuje žádný vyšší úřad, který by takový soud mohl vynést, může všeobecný koncil nicméně určit, že se papež dopustil hereze, tím se fakticky oddělil od pravého vinného kmene, a tudíž pozbyl svého úřadu.
Wernz ve svém díle vydaném posmrtně v roce 1928 píše: ‚Je třeba jasně říci, že [veřejně] heretický římský papež samotnou touto skutečností ztrácí svou moc. Naopak deklaratorní trestní rozsudek, třebaže pouze deklaratorní, nelze nebrat v úvahu, neboť s sebou nese nikoli to, že papež je ‚odsouzen‘ jako heretik, ale spíše to, že se prokázalo, že je heretikem. Všeobecný koncil tudíž vyhlašuje skutečnost zločinu, jímž se papež oddělil od Církve a ztratil svůj úřad.‘ Peters citaci z Wernze komentuje: ‚Neznám po Wernzovi žádného autora, který tuto analýzu zpochybňuje.‘“ [4]
Dámy a pánové, máme možnost z bezprostřední blízkosti pozorovat rodící se dějiny. Neustávejme v modlitbě. Bude to jízda plná otřesů.
Překlad Lucie Cekotová
Poznámky:
Celý rozhovor s CWR: http://www.catholicworldreport.com/Item/5292/cardinal_burke_no_i_am_not_saying_that_pope_francis_is_in_heresy.aspx
Tak pokud ani po TOMTO článku není někomu jasno, pak se nedá dělat zhola NIC.
Zajímalo by mě, kolika kardinálům byl dán k dispozici text dubií, než byl formálně odeslán papeži.
Z kolika informovaných vzešly jen čtyři podpisy…?
http://www.duseahvezdy.cz/2016/12/10/pet-set-britskych-knezi/
Krize v Katolické církvi neskončí dokud nebude jasně pojmenovaná příčina a tou je II. vatikánský koncil. Bergoglio je jen důsledek těchto doktrinálních zmatků a na rozdíl od svých předchůdců je pouze obdařen větším revolučním zápalem, který méně ukrývá. Když by Bergoglio odstoupil a duch koncilu v církvi setrval, celý proces se pouze zpomalí, nic víc. Revolucionáři budou opatrnější a stále se budou odkazovat k velké idei II. vatikána.
Ano. Přesně tak. Stačilo počkat několik roků, až mezi kardinály nebude nikdo z těch čtyř, nikdo, kdo by se postavil. Ale i bez opory některých kardinálů musí každý věřící „setrvat v pravdě Kristově“, ve věrnosti pravé katolické víře… Spěchají, chtěli by udělat změny, které budou nevratné. Ale kopou proti bodci…
http://www.lifenews.sk/content/vatik%C3%A1nom-sa-%C5%A1%C3%ADri-ve%C4%BEmi-re%C3%A1lna-atmosf%C3%A9ra-strachu
John-Henry Westen vo svojom úvodníku decembrového vydania časopisu LifeSite Faithful Insight hovorí o ďalších veciach, čo sme ešte objavili.
„ … Katolícke univerzity v Ríme sú sledované a prednášky profesorov sa nahrávajú, aby bola istota, že sa pridŕžajú liberálnej interpretácie Amoris Laetitia. Ak sa o Svätom otcovi niektorý z klerikov vyjadrí znepokojujúco, ihneď je predvolaný k svojmu predstavenému. Mnohí z nich sa boja otvorene hovoriť, hoci v minulosti prejavovali vždy veľkú ochotu. Vatikánski reportéri nám povedali, že už boli niekoľkokrát varovaní, aby sa nevyjadrovali o dubii.“
Akoby sa katolícky Rím menil na cirkevný policajný štát – niektoré agendy sú totiž v súvislosti s dubia listom vážne ohrozené.
V decembrovom článku 13 na OnePeterFive vatikánsky komentátor Maike Hickson uviedol:
„Počul som, že Vatikán je ako okupovaný štát. Spoľahlivé zdroje, s ktorými som hovoril, majú obavy, že komunikácia s funkcionármi Vatikánu sa monitoruje; niektorí dokonca hlásia podozrivé anomálie pri telefonovaní – keď skončia hovor, počujú ako sa posledné slová ich konverzácie opakujú znova a znova, ako v smyčke pri nahrávaní. Niektorým ľuďom, pracujúcim vo Vatikáne, sa odporúča, aby svojim kontaktom mimo Vatikánu nepodávali citlivé informácie prostredníctvom mailu alebo mobilmi, aktivovanými vo Vatikáne.“
Když jsem psal, že je soudruh papež marxista, tak se to mnohým nelíbilo jako „urážka jeho osoby“. Ať se tak nechová, obrátí se k víře Církve Svaté a já si to o něm přestanu myslet.
Naprosto souhlasím.
Luboš to napsal správně . I kdyby papež rezignoval , revoluce bude pokračovat .On akorát vystupuje otevřené , modernismus jako jeho předchůdci tolik neskrývá .
Nicméně, musí se dokázat že je papež ve své herezi zatvrzelý, samotná hereze nestačí. A to se prokáže slovy sv. Pavla „Bludaře 2-3x napomeň a pak se ho zřekni“.
Hádám, že to je otázkou velmi krátkého času…
Obávám se, že celá věc dopadne tak, že kardinálové vydají prohlášení, které pochopitelně nebude zveřejněno, každá strana poskytne několik rozhovorů k této věci a pak vše utichne. Kardinálové pochopitelně neprohlásí Bergoglia za hetetika a Bergoglio a jeho parta vydají nějaké silácké prohlášení, budou celou věc považovat za vyřešenou a tvářit se jako vítězové.
Ovšem papež ještě zřejmým formálním heretikem není. Jím by byl, až kdyby zle odpověděl na těch 5 dubií. A pak by ze strany kolegia kardinálů musely následovat ty napomenutí.
Jeho časté výroky ho těžce usvědčují z hereze. Dubie jsou v podstatě jen reakcí kardinálů na ně. Co myslíte tím, že „až kdyby odpověděl zle“? Když – podle Vás – neodpoví vůbec a bude dál šířit ty svoje protestantské hereze a bludy, tak to bude v pořádku?
Ale! Jaké heretické výroky konkrétně myslíte? Já žádné takové neznám.
Pokud neznáte Katechismus (kterým m.j. pan papež veřejně opovrhuje a už to samo o sobě hereze je), nemůžete ani poznat, jaké výroky pana papeže jsou nebo nejsou heretické. To dá rozum.
Třeba , ze není třeba konvertovat , proselytismus je nesmysl , ze Luthera chápe , že se nemylil..
V Amoris laetitia 159 např. cituje lžisvětce Wojtylu: V tomto smyslu svatý Jan Pavel II. konstatoval, že biblické texty „neposkytují důvod, abychom zastávali jak »podřadnost« manželství, tak »nadřazenost« panenství nebo celibátu“[166]
Toto tvrzení, totiž že stav celibátu není lepší než stav manželský je odsouzeno pod anathemou v kán. 10 De saramaneto matrimonii Tridentina, sessio XXIV. z 11.11. 1563.
Nezpochybňuji, že to neznamená, že mnozí manželé mohou být lepšími a horlivějšími křesťany zejména pokud jde o četné obětavé matky, než osoby zasvěcené resp. jejich četné karikatury, ale Bergooglio zde mluví o stavu!!! a to způsobem, který je odsouzen ve zmiňovaném kánonu a ještě se odvolává na svého lžisvatořečeného předchůdce. A to je zkrátka hereze.
Tvrzení, že biblické texty neposkytují důvod myslet si X, je možná mylné, ale rozhodně zcela odlišné od tvrzení, že X neplatí, či podobných tvrzení (pokud se ovšem nepředpokládá, že veškeré věroučné a mravní pravdy lze odvodit z biblických textů, což se při citaci právě Tridentu asi nepředpokládá). Je ovšem možné, že někdo zastává obě tvrzení zaráz, ale to by bylo nutné doložit jiným citátem. Nebo hereze spočívá v něčem jiném, ale pak bude k jejímu doložení (navíc teda původně byla poptávka po herezi formální a zjevné) potřeba jiný citát papeže a/nebo jiný porušený článek víry. Nebo lze, jako Tomáš, dát najevo, že s někým, kdo se opovažuje klást takové otázky, se prostě vůbec nebudete bavit, to je samozřejmě nejjednodušší, jen je to teda diskusi příliš neposune.
Tomáš dal diskutujícímu návod, jak rozpoznat herezi. Na Tomáškův katechismus tu odkazuji už poněkolikáté. Četl jste ho a studoval, matěji, abyste dal něco podnětného a hodnotného do diskuze nebo Vám stačí žvatlat jako rozmazlené děcko mimo mísu?
http://katolicky-katechismus.cz/
Jenže diskutující nechtěl návod, ale konkrétní výsledek aplikace návodu. Pokud mohu soudit (úplně explicitně to nebylo řečeno), nejspíše proto, že návod zná a má za to, že zatím nelze nalézt dostatečné doklady, že je papež zatvrzelým formálním heretikem. Pokud si někdo myslí něco jiného, není nic snazšího, než zde uvést konkrétní příklad, co tvrdí papež a co neslučitelného tvrdí Církev (aby to nedopadlo jako u pana Contrase, kde chyběl ten rozpor). O tom se pak dá diskutovat, jestli to tak je, nebo není, zatímco u jiných příspěvků je velké riziko, že jejich hodnota bude mizivá.
Že takový příklad spíše nebude k dispozici, lze soudit i z toho, že pokud je mi známo, ani J.Ex. Williamson (natož biskupové „odporující“ v menší míře) netvrdí, že František už jistě není papežem. A asi to nebude proto, že důkazy má, ale bojí se je uveřejnit. Tak když ty perly, chci říct konkrétní důkazy nechcete házet sviním, chci říct psát sem, napište je aspoň jemu/jim, ať už se to konečně rozsekne. Uděláte tím Církvi velkou službu! 🙂
Tipuji ale, že narazíte na to, že z nějakých zmatečných a nejasných výroků ex aeroplano se formální hereze dost dobře uvařit nedá.
P.S.
Tištěný katechismus:
http://dedictvisvatovaclavske.cz/knihy/43-katechismus-katolickeho-nabozenstvi.html
matěj napsal:
2. 1. 2017 (16:46)
Jenže diskutující nechtěl návod, ale konkrétní výsledek aplikace návodu.
@ A Vy jste jeho mluvčí, že to víte tak dobře?
Jak je to vlastně s těmi lžisvětci? Byli takoví už před DVK, nebo je to novinka? Kdo a podle čeho rozhoduje, kteří údajní světci jsou skuteční a kteří jen lžisvětci?
Pokud jde o lžisvětce, , tak na různých integristických webech se nejprve tvrdívalo, že Bůh dopustí maximálně lžiblahoslaveného. Potom to samozřejmě bylo přeformulováno. Třeba se dočkáme i nějakého vycouvání z uznání neomylnosti u ,,ex cathedra´´ výroků.
Je třeba prověření procesu od advocata diaboli. JPII tuto funkci bezdůvodně zrušil a tím zpochybnil nové procesy. Jde tedy o novinku.
Aha, díky, to jsem nevěděl. (To jsou taky furt nějaké změny, kdo to má stíhat sledovat! 🙂 ) Nicméně otázka tím zůstává: je třeba Pius IX. blahoslavený, nebo lžiblahoslavený? Pokud to první, zjevně musí existovat nějaký klíč (a patrně i nějaká autorita k užití klíče oprávněná), která oddělí zrno blahoslavených od lžisvětců, takže je otázka, jaký je přesně klíč a kdo jej drží. Pokud to druhé, znamená to tedy, že bez advocata diaboli přibývají jen lžiblahoslavení a lžisvětci? Obecně by navíc bylo zajímavé, jak k tomu přijde, že JPII neměl plné právo udělat takovou změnu, protože to asi nepatří mezi vždy, všude a od všech, když je to formální/procesuální věc stará pár staletí.
No Vy to máte přece sledovat! Kdo jiný za Vás, že…? Nemusíte věčně vysedávat u diskuzí a můžete klidně používat, jako celá řada běžných uživatelů internetu, vyhledávání informací. A informací např. o JPII najdete velmi mnoho. Zkonfrontujete s učením Svaté Církve a máte jasno bez dalších zbytečných otázek.
Souhlasím.Už samotný fakt,že vnesl velký chaos do celé Římskokatolické církve dude mít nedozírné následky.
Přemýšlím,co bude bezprostředně předcházet naplnění výroků Písma, mj.o malém stádci a dále,zda Syn nalezne na zemi víru při svém návratu. Opravdu, i na tato slova se přece vztahuje Boží tvrzení, že nepominou, ale jak bude vypadat děj k tomu směřující? A jak ho rozpoznat?
Stačí jen trošku otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Pamatujete, jak jsem onehdy psal, že nemám přes čtvrt století TV? Ta totiž spolehlivě otupuje oči i mysl.
Přesto, že televizi Bohu žel stále mám, tak neočekávám,že mě televize bude informovat o velikosti stádce,stavu víry a příchodu Syna.
No právě…
Četl jste, Karle, tohle?
http://rexcz.blogspot.cz/2016/12/proroctvi-pro-svate-poslednich-dni-2016.html
Sv. Jan Zlatoústý: Těm, kdo se pohoršili současnou církevní krizí
http://www.ikatolici.cz/sv-jan-zlatousty-tem-kdo-se-pohorsili-soucasnou-cirkevni-krizi/
Po roku poukazovania na Božie milosrdenstvo môže nastať obdobie, v ktorom sa bude stále viac zjavovať Božia spravodlivosť vo svojich dramatických prejavoch. Bolestné skúšky nemusia mať len podobu katastrof materiálneho sveta, ale môžu priniesť väčšie vnútorné trápenie aj katolíkom, ktorí budú vystavení väčšiemu zmätku z rozporuplných vyjadrení cirkevných hodnostárov, vrátane vyjadrení vo veci prístupu k sviatostiam. Toto obdobie môže prispeť k postupnému zjavnému oddeľovaniu dobrých od zlých, zrna od pliev, a nie je vylúčené, že aj k vytvoreniu podmienok pre príchod antikrista a jeho spolupracovníkov. Ak sú tie časy ešte veľmi ďaleko, naša bedlivosť nám môže pomôcť pripraviť na ne našich potomkov.
Ponúkam zamyslenie na túto tému:
https://blog.postoj.sk/18167/drama-pred-rokom-spravodlivosti
Udělal jste mi radost (a určitě nejen mně). Dovedete se moc hezky odvolávat na katechismus. Přečetl jsem zatím jen část, máte to hodně obsažné, zkusím se však k článku ještě později vrátit. Malá technická – ten odkaz na RV nelze prokliknout. Zkusil bych buď nějaký zkracovač URL nebo přímý proklik na nějakém slově (ZDE, ZDROJ apod.).
Otázkou je, co přinese Nový – fatimský rok.
Raději než v plytkých radovánkách tedy následujme příklad Jana Křtitele, který opojného nápoje nepozřel, bděl, modlil se a postil a volal po pokání.
Súhladím,veľmi dobre povedané.
Budiž slyšena i druhá strana
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=24917
A potom tu je ještě jeden rozbor
http://vendeecz.blogspot.cz/2014/10/papez-hereze.html
,,Po zběžném prozkoumání problému papeže a hereze můžeme konstatovat, že papež se nikdy nemůže mýlit, když mluví ex cathedra, tj. z moci svého úřadu. Případ užití této pravomoci je ale v Církvi velmi řídký. Papež se může mýlit jako soukromá osoba a může být materiálním heretikem. Teoreticky může být papež i heretikem formálním, tuto možnost však největší teologové Církve promýšleli spíše jen jako hypotézu, u níž nevěřili, že by mohla nastat. Pokud by přece jen taková situace nastala, neexistuje v Církvi autorita, která by papeže mohla soudit a sesadit, a ten by tudíž nemohl ztratit svůj papežský úřad.´´
Ten první článek je natolik stupidní, že je jeho odkazování zcela zbytečné…
Dík za připomenutí toho druhého odkazu. Ten by mohl velmi pomoci Martinusovi:
Papež a hereze
D. Grof
Tématem, kterým se dnes chci zabývat, je problém hereze s ohledem na papeže. Může se papež stát heretikem? A pokud ano, co se stane? Jak se k otázce stavěli známí teologové katolické Církve?
Předem podotýkám, že jde o téma tak citlivé, že pro některé katolíky je už jen sama představa, že by se papež mohl stát heretikem, nepřijatelná, a samo uvažování nad tímto tématem jim připadá hříšné. Teologicky promýšlet tuto věc je však naprosto legitimní, jak dále uvidíme.