Papež pro naši dobu (3)
P. Linus Clovis
Pohoršení předpověděl sám Pán
Svatý Augustin vysvětluje, že vždy budou existovat biskupové, kteří se podobají Dobrému pastýři, a jiní, kteří představují „člověka najatého za úplatu“. Felicii, panně, která truchlila nad pohoršeními, jež tehdy pustošila Církev, napsal:
Napomínám tě, aby ses nedala příliš znepokojit pohoršeními, jež byla vskutku přesně předpovězena, abychom si, až k nim dojde, vzpomněli, že byla předpovězena, a nedali se tím znepokojit. Vždyť je v Evangeliu předpověděl sám Pán. „Běda světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází“ (Mt l8,7)…. Jsou proto takoví, kteří zastávají pastýřský úřad tak, že bdí nad stádem Kristovým, a jsou i ti, kdo jej mají kvůli časným poctám a světským výhodám. Tyto dva druhy pastýřů, ač jednotlivci umírají a uvolňují místo dalším, zůstanou v Katolické církvi stále, dokud nenastane konec času a Pán nepřijde k soudu. [1]
Proč tato zkouška
Je jasné, že cesta Církve po vlnách dějin nebyla vždy klidná a pokojná. Před pouhými padesáti lety vichřice 2. vatikánského koncilu zadula tak prudce, až se zdálo, že se Církev potopí. Po krátkém utišení se vítr opět zvedl, a zdá se, že ještě divočeji.
Pán dopouští toto období zkoušky, abychom Mu více důvěřovali, i když zkouška může být i trestem za naše nevěrnosti, jak v 15. století prorokoval sv. Mikuláš z Flüe: „Církev bude trestána, protože většina jejích členů, vysoce postavených i prostých, se tolik zkazí. Bude klesat hlouběji a hlouběji, až se nakonec bude zdát, že byla zničena a nástupci Petra a ostatních apoštolů zmizeli. Avšak poté bude vítězně vyvýšena před zraky všech pochybovačů.“ Důvod naší současné zkoušky je relativně nedůležitý. Důležité je, abychom v těchto časech, kdy na lodičku Petrovu dorážejí řvoucí vlny a Spasitel spí, volali spolu s apoštoly: „Pane zachraň nás, hyneme!“ Ježíš se probudí a upokojí nás, tak jako řekl jim: „Proč se bojíte, malověrní?“ Pak vstane a mocným hlasem přikáže vichřici, aby se utišila, a moři, aby se uklidnilo.
Stejně jako v minulosti, i dnes se zdá, že různé bouře, vichřice a hurikány mají jeden cíl, totiž změnit Církev. Reakcí na to vždy bylo: „Držte se toho, co jste přijali od otců“, tedy Tradice. To nám jistě radí sv. Pavel:
Musím vás pochválit, že na mne ve všem pamatujete a pevně se držíte naučení, jak jsem vám je odevzdal (1 Kor 11,2).
Nuže, bratři, stůjte pevně a držte se těch zásad, v kterých jsme vás vyučili, ať už slovem nebo listem (2 Sol 2,15).
Bratři, napomínám vás: Dávejte si pozor na ty, kdo působí různice a pohoršení proti té nauce, v které jste byli vyučeni. Straňte se jich! (Řím 16,17)
Když jsem odcházel do Makedonie, prosil jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a důrazně poučil jisté lidi, že si nemají začínat s nějakým jiným učením (1 Tim 1,3).
Katolická víra se vždy pozná podle toho, že se drží toho, co nám jednou bylo předáno. Proto mohl sv. Atanáš říci: „I když katolíků věrných Tradici zbyla jen hrstka, to oni jsou pravou Církví Ježíše Krista.“ Podobně sv. Petr Canisius: „Lépe aby zbylo jen málo katolíků neochvějných a upřímných ve víře, než aby jich zůstávalo sice mnoho, ale spolčovali se s protivníky Církve a přizpůsobovali se nepřátelům naší víry,“ což kdysi kardinál Joseph Ratzinger parafrázoval jako „raději Církev menší, ale věrnější“.
Návrhy, jak v této době přežít a zůstat katolíkem
Velkou chybou katolíků je to, že máme příliš vznešený názor na papežství, slabou znalost historie a nedostatečné chápání lidské přirozenosti. V důsledku toho je nám nejen zatěžko kritizovat nerozvážné kroky úřadujícího papeže, ale ocitáme se na hraně papolatrie. Úcta k nástupci sv. Petra je chvályhodná a dokonce nezbytná, nicméně musíme mít stále na paměti, že je především povolán k tomu, aby byl ochráncem víry, a každé odchýlení se od této úlohy by mělo okamžitě spustit alarm.
Papežská neomylnost patří mezi nejvíce nepochopené katolické nauky. Správně znamená, že papež je neomylný, tj. jeho učení je chráněno před omylem, jen a pouze za splnění několika podmínek. Papež musí (1) mít v úmyslu učit (2) celou Církev (3) z moci své nejvyšší autority (4) ve věcech víry či mravů. Jestliže však jedna nebo několik z těchto podmínek není splněna, pak jeho učení neomylné není, byť si kvůli papežskému úřadu zaslouží úctu. Pokud všechny uvedené podmínky splněny jsou, nazývá se jeho výrok „neomylný“ a učení, jež vyjadřuje, „nezměnitelné“.
Sv. Petr má dosud nějakých 265 nástupců, které lze označit za dobré, slušné, špatné, hanebné nebo katastrofální. Vezmeme-li v úvahu duchovní podstatu papežství, je důležité mít na paměti, že kvalitu pontifikátu nelze posuzovat jen podle jeho historického, společenského nebo politického vlivu, ale spíše podle toho, zda daný papež slovy i skutky ohrožuje víru Církve, zastírá některé stránky Božího obrazu nebo se nezastává skutečné lidské důstojnosti, kterou má Církev za povinnost bránit, předávat dál a prohlubovat.
Stručný historický přehled nám ukáže, že na Petrově stolci seděli i muži, jejichž vládu lze podle výše uvedených kritérií označit za katastrofální. Například:
- Papež Liberius ve 4. století podlehl silnému tlaku arianismu. K této herezi zaujal nejednoznačný postoj, čímž nechal na holičkách sv. Atanáše a další obhájce dogmatu o Nejsvětější Trojici. První papež, který nebyl kanonizován.
- Papež Anastasius II. v 5. století flirtoval se zastánci akaciánského schizmatu.
- Papež Jan XXII. ve 14. století učil, že k blaženému patření spravedlivých na Boha dojde teprve po Posledním soudu.
- Papežové „Velkého západního schizmatu“ ve 14.-15. století se exkomunikovali navzájem.
- Papež Lev X. v 16. století zostudil papežství nejen svým luxusním životním stylem, ale také pohoršlivým obchodováním s odpustky.
Jak to, co tito papežové konali, tak to, co nekonali, vedlo nejen k zatemnění části pokladu víry na určitou dobu, ale také ke vzniku obrovských napětí v Církvi.
Napětí, zmatek a rozdělení v Církvi v současné době znamená, že opět žijeme v katastrofálních časech. Historie ukazuje, že v podobných situacích katolíci zůstali katolíky, jestliže napodobovali sv. Pavla, který „dobrý boj bojoval, běh dokončil, víru zachoval“. Musíme činit totéž. Proto tedy:
1. Zůstaňme v klidu a modleme se. Pán Ježíš je v loďce s námi! Sklíčeností, hněvem či hysterií se nic nevyřeší. Je to Pánova bitva. Přežití a stabilita Církve nezávisí na nás, ale na Tom, kdo ji pro naši spásu založil. V okamžicích tísně je třeba se modlit, modlit a modlit, aby se Mistr probudil a bouři utišil. Musíme být opravdu přesvědčeni, že Církev udržuje Bůh, který ji miluje a nedovolí, aby byla zničena. Modleme se tedy za nápravu našich kněží a biskupů, aby byly současné katastrofální časy ukráceny a následoval pontifikát obnovy a pokoje. V této bouři bude mnoho suchých ratolestí ztraceno, ale ty zbylé, spojené s Kristem, opět rozkvetou. Nezapomínejme se modlit růženec! „Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli uniknout tomu všemu, co se má stát, a obstát před Synem člověka.“ „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
2. Studujme a buďme informovaní. Svou víru musíme znát!
- Za prvé musíme znát Písmo a trvalou nauku Církve a chápat zásady morální teologie.
- Za druhé musíme chápat a správně analyzovat současnou situaci a číst fundované práce o dějinách Církve a papežství. To nás přesvědčí o „nepotopitelnosti“ lodičky Petrovy. Církev trpí slabostmi svých členů, ale potopit se kvůli nim nemůže. Trpěla v minulosti a soužení můžeme očekávat i v přítomnosti a v budoucnosti.
- Za třetí musíme číst životopisy svatých a snažit se je napodobovat. „Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili svůj život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky. Nenechte se svést všelijakými cizími naukami.“
3. Sdílejme víru. Předávejme víru v rodinném kruhu tím, že ji budeme učit, sdílet a praktikovat a jako rodina se společně modlit. Kromě toho:
- Nepoddávejme se apokalyptickým vizím. Dějiny zaznamenávají, že turbulentní doba se často pokládá za známku konce času. Každý den bychom však měli prožívat, jako by byl poslední, abychom byli připraveni na smrt. Konec času přijde v předem stanovené době, jejíž den ani hodinu neznáme. Bůh pro ten den poskytne potřebné milosti.
- Nemlčme, nedívejme se jinam. Zlu se daří dobře, když dobří nedělají nic. Proto je důležité nahlas se vyjadřovat, klást otázky a stěžovat si. Je-li kapitán lodi nemocný, opilý nebo šílený, je třeba na to poukazovat, aby bylo možné kurs lodi opravit. Přesně to udělal sv. Pavel, když napomínal Petra! Papež není autokrat, tyran ani vůdce sekty, ale služebník Evangelia a Církve. Je služebníkem svobodným a lidským, a proto může občas rozhodovat špatně nebo zaujímat nepřijatelné postoje, které zasluhují kritiku.
- Neposlouchejme pokyny, které se odchylují od pokladu víry Církve. Kdyby papež učil nějakou nauku nebo se pokusil zavést praxi, jež neodpovídá trvalému učení Církve shrnutému v katechismu, nelze ho v tom podporovat ani ho v jeho záměru poslouchat. To například znamená, že kněží a biskupové jsou povinni trvat na tradiční nauce a praxi založené na depozitu víry, i kdyby se kvůli tomu vystavili trestu. Stejně lak laičtí věřící musejí trvat na tom, že se chtějí živit tradiční naukou i praxí. Za žádných okolností, ani ze slepé poslušnosti či ze strachu před odvetou, není přípustné přispívat k šíření heterodoxie nebo heteropraxe.
4. Podporujme ostatní katolíky. Musíme podporovat sebe navzájem a všechny skutečné a autentické katolické představitele a organizace.
a. Nepodporujme žádné schizma. Musíme mít na paměti, že jsme katolíci a máme papeže, jehož nemůže žádná pozemská moc odstranit. Proto musíme zůstat v lodičce Petrově, kde spí Kristus. Povinností každého katolíka je snažit se zevnitř Církve minimalizovat všechny negativní důsledky špatného pontifikátu, ale aniž by se rozešli s Církví nebo ji rozbili. To například znamená, že je-li člověk potrestán za to, že odmítl přijmout mylné učení nebo praxi, nesmí kvůli tomu iniciovat nové schizma nebo podpořit některé z těch, která již existují. Za všech okolností je nutno zůstat katolíkem.
b. Negeneralizujme. Špatné pontifikáty často vedou k tomu, že pozice spojené s mocí a vlivem v Církvi získávají špatní muži. Je však třeba mít na paměti, že kromě nich tam budou i ti dobří. Proto poměřujme každého kardinála, biskupa i kněze jeho věrností víře. Vznášejme námitky jen proti těm, kteří se odchylují od odvěké nauky Církve nebo kteří zastávají názory, jež kompromitují víru. Tento postup výstižně formuloval sv. Tomáš Akvinský, když řekl: „Když přijímáme nebo odmítáme názory, nesmíme se dát ovlivnit láskou nebo nenávistí k tomu, kdo je hlásá, ale jen jistotou pravdy.“
5. Mučednictví! Měli bychom se na ně připravovat. Při Nobis quoque v Římském kánonu se modlíme: „I nám, svým hříšným služebníkům, kteří doufáme v hojnost tvých slitování, dej dobrotivě podíl a společenství se svými svatými apoštoly a mučedníky: s Janem, Štěpánem, Matějem, Barnabášem… a všemi svými svatými. Prosíme tě, neber v úvahu, co zasluhujeme, ale jako štědrý dárce odpuštění nás připusť do jejich společnosti. Skrze Krista, našeho Pána.“ [2]
P. Linus Clovis
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj: https://www.lifesitenews.com/news/francis-a-pope-for-our-times
[1] Sv. Augustin, List 208, 2 a 5.
[2] Překlad Josefa Vlčka.
Skvěle napsáno !
Výborné.
Uplne mimo temy, ale neviete ci Christnet uz uplne skoncil? Pretoze nieje vobec jeho stranka pristupna, nie ze by mi chybal len sa zaujimam. V poslednom case to uz totalne islo s nim dole vodou chodieval som tam len kvoli diskusiam a tie v poslednej dobe tvrdou cenzurou prakticky uplne znefunkcili.
Vypadá to, že vlastník domény christnet.cz (což ChrsitNet není) ji nezaplatil. Zda schválně či omylem – těžko říci. Na své facebookové stránce Chánet tvrdí, že pracují na nápravě…
Bůh Vám žehnej, paní Cekotová. Díky.
Moc mě to povzbudilo, děkuji.
Díky, tohle mi pomohlo!
Takový článek mě vždy „nakopne“ jít dál uprostřed dnešního marasmu…..
také děkuji a překládejte dál, paní Cekotová
Přestože permanentní revoluce Jorge Bergoglia zřejmě zdaleka není u konce (vše nasvědčuje tomu, že se teď znovu zvedne téma diakonátu žen: vždyť „cesta synodální církve“ musí dohnat všechny mainstreamové ideologie – včetně feminismu), tento pontifikát, připomínající noční můru, přece jen pomalu končí.
Papež je evidentně fyzicky velmi limitován – a celý ten horečný spěch posledních měsíců („Fiducia supplicans“; odvolávání konzervativních biskupů; stupňující se urážky na adresu ctitelů Tradice atd.) ukazuje na to, že by ještě rád na poslední chvíli realizoval co nejvíce svých předsevzetí z modernistické agendy, tak zvláštně kopírující „synodální cestu“ německých schizmatiků.
….
Tento příspěvek, skvělá stať Otce Lina Clovise, mariánského kněze z karibského ostrova Santa Lucia, je velice dobrým „manuálem“ pro dobu, která nás čeká.
V dohledné době zažijeme konkláve. Předpovídat, kdo bude zvolen, absolutně nelze (vzpomeňme na poslední volbu…). Očekávat papeže-zastánce Tradice by nebylo realistické. Volbu budou mít v rukou kardinálové, jmenovaní Bergogliem – a je velikou otázkou, jestli se současný papež ještě nepokusí zdestruovat i volební řád příštího konkláve.
Otec Linus (je známý i z fór, pořádaných v Římě na obranu katolických hodnot – jeho příspěvky jsou dostupné na internetu) nám podává velice dobře napsaný návod na to, jak si uchovat autentickou katolickou víru i v časech bouře – kdy šiřiteli herezí jsou žel i kněží, i biskupové, i papež.
Je dobré si číst tyto řádky a meditovat nad nimi. – Spolu s úvahami Otce arcibiskupa Lefebvra poskytují cenné orientační body na mapě krajiny současné Církve a současného světa, rady, jak v tomto čase putovat krajinou, ve které se svádí zápas o duši člověka, o naši Spásu, o Kristovu Církev.
….
Bude nám třeba veliké trpělivosti. A bude třeba obrovského množství našich modliteb.
Přesto za obzorem začíná vycházet slunce – mnozí lidé, laici i duchovní, se začínají probouzet.
A Otec Linus sdílí ideu svatého Ludvíka Marii Grigniona: do bitev posledního času půjdou v první linii synové a dcery Mariini.
Pojďme!
POJĎME být spolu s „malou“ sv. Terezií v srdci své matky Církve LÁSKOU!
POJĎME prosit, aby se Kristova Církev zase stala solí země a světlem světa, taková, která se nepřízpůsobuje nepřátelům naší víry – prosme, aby se takovým stal každý z nás, kteří se považujeme za věrné!
DŮVĚŘUJME našemu Pánu, že dá Církvi takového papeže, jakého bude potřebovat – On sí naši důvěru zaslouží, vždyť je nekonečně větší než všechny naše představy!
Máte úplnou pravdu, paní Terezie – to, co nás jako jednotlivé členy Církve, ale i Církev jako celek bude držet a vnitřně budovat – bude vždy hluboký vztah k Ježíši Kristu, náš život modlitby a celý vnitřní život jako takový.
Je pravdou i to, že v dějinách Církve došlo často k velikým překvapením ohledně papežské volby. Giovanni Maria Mastai-Ferretti byl před svou volbou považován mnohými za nakloněného liberálním idejím své doby – pošilhávali po něm jako po možném aktéru sjednocení Itálie i karbonáři, italští revolucionáři…
Po svém zvolení Pius IX. vystřízlivěl velmi rychle z jakýchkoliv iluzí o společenském pokroku vedeném „progresivními silami“. Zažil teror v Římě, musel z města uprchnout.
Stal se během svého pontifikátu (nejdelšího v dějinách, trval 31 let) svatým mužem. Vyhlásil dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie, vydal protimodernistickou encykliku „Quanta cura“ a její přílohu „Syllabus omylů“. Svolal První vatikánský koncil, kde bylo přijato dogma o papežské neomylnosti. Jeho tělo zůstalo po smrti neporušené – stejně jako tělo svatého Pia X.
Mohli bychom se právě k těmto dvěma opravdu svatým papežům modlit za Církev – i za jejich nástupce na Petrově stolci.
Je pravdou, že přes všechna očekávání se mohou v Boží režii odehrát i velká překvapení. Pro mě jedním z nich bylo odmítnutí deklarace „Fiducia supplicans“ holandským episkopátem v čele s primasem kardinálem Willemem Jacobem Eijkem. Jeho razantní promluvy proti smiřování Církve se světem jsou pozoruhodné…
….
Ano, toto je hlavně duchovní boj. A sám Ježíš nám ukáže naše místo v něm.
Modleme se jedni za druhé – abychom vždy nalezli to, co je v dané chvíli pro nás to nejdůležitější.
Moc děkuji za Vaše slova, ale hlavně za holandské NE!
zbadal som čierneho chlapa a pomyslel som si: Aleluja, tí majú 10x väčšiu skúsenosť ako my v Európe, rovnako 10x väčšie srdce a školy rovnaké – tak som zvedavý. Vďaka milovaný Otče.
Budúci pápež by mal byť z Afriky.
Začal jsem psát na toto vlákno proto, že si kladu v poslední době často otázku: co by měl mít věřící katolík v čase, který nastává, jako jakousi osnovu svého života: pár bodů, které by vždy mohly sloužit k orientaci v turbulentní době – nebo které by se staly jakýmisi úkoly k pravidelnému plnění – kromě modlitby a účasti na mši svaté.
Cítím totiž, že kráčíme do času, naplněného otřesy – kdy mnohé dosavadní „jistoty“ vezmou zasvé.
….
Ať chceme nebo ne – dotknou se nás děje, spojené s domácí, ale hlavně s globální politickou situací. Psal jsem v minulém příspěvku o reálné možnosti blízké volby nového papeže. – To, co je ale neoddiskutovatelné, jsou volby hlav států dvou světových velmocí, které se zanedlouho odehrají: prezidentské volby v Rusku a USA.
Volby ruského prezidenta jsou předem jasné – jedinou proměnnou je zde to, kolik čerstvých sil vrhne Vladimir Putin u příležitosti konání voleb proti Ukrajině… A zdá se, že Rusko nyní na frontě přebírá iniciativu.
– Dost děsivou zprávou (je stará několik hodin) je to, že region Podněstří, který se na začátku 90.let odtrhl od Moldavska a přežívá s ruskou pomocí, hodlá v následujících týdnech uspořádat referendum o připojení k Ruské federaci. – Pokud se to stane, zopakuje se modelová situace, známá z připojení Krymu. Pokud Rusko následně obsadí Podněstří, ocitne se jednak Ukrajina v obklíčení, jednak se ruské vojenské síly posunou dál do Evropy. Co to bude znamenat pro budoucnost?
Spojené státy se pod vedením nemohoucího Joe Bidena dostaly do hluboké krize morální i politické. Biden, označený Jorge Bergogliem za „dobrého katolíka“, už vyhlásil, že v následujícím období je jeho programem volný přístup amerických žen k potratům. Američtí demokraté jsou bez obalu vrahy dětí – podporují potrat až do devátého měsíce těhotenství…
Spojené státy se tradičně ocitnout v době konání prezidentských voleb ve stavu nikoli nepodobném občanské válce. Není v tu chvíli nepravděpodobné, že toho využije např. Čína, aby se jednou provždy vypořádala se samostatným a prosperujícím Tchajwanem.
….
Ne, následující měsíce a roky nebudou vůbec jednoduché. Bizarní neomarxistické ideologie už dnes otřásají Evropskou unií: proti zcestnému „Green Dealu“ se v těchto dnech bouří farmáři napříč celou Evropou. A lidé začínají mít pokrk šikany, vnucování názorů, cenzury – vší té atmosféry strachu, kdy je velebena zjevná patologie a úchylnost- a přirozenost člověka je potlačována a stavěna na pranýř.
Karty jsou evidentně rozdány v neprospěch Západu – žel, není nad čím jásat. Lidé západních zemí se vysmívají Bohu, utíkají se k modlám tohoto času – k falešným náboženstvím ekologismu, „osvobozování menšin LGBT“, k zjevnému neopohanství.
Potrestají se sami – v čase nebezpečí nepřijde od Boha, kterého odmítli, žádná pomoc. A obávám se, že Rusko i Čína jsou si totální nemohoucnosti dnešního Západu převelice dobře vědomy…
….
A zároveň v této době Ďábel (který si celé roky trpělivě rozestavoval své figurky) zcela ovládá špičky Církve. Ta se (jako celek) nyní těžko stane oporou dobrých sil v lidské společnosti. – Vždyť Církev se za tohoto pontifikátu zmítá v chaosu ohledně těch nejzákladnějších pojmů víry; v rozvalu hierarchického uspořádání; v obrovských bojích o vlastní identitu…
….
Do tohoto času nás vysadil náš Pán. Tento čas je nám dán k posvěcení sebe i druhých – k naší spoluúčasti na Kristově boji o spásu co největšího počtu lidí, žijících právě tady a právě teď.
Panno Maria, Matko posledních časů, oroduj za nás. Amen.
Církev jako dnešní špičky ne, ale nejen oni jsou Církev. Poklady Církve stále jsou k dispozici, i když jsou méně vidět a Pán je neodepře těm, kteří o ně budou prosit a kteří jim dají přednost před falší tohoto světa. Jen mnoho lidí už o ně ve skutečnosti nestojí a spoléhá se více na lidské síly než na Pána. Je dobré si číst k Žalmech, ty se dobře hodí na dnešní dobu. Kdykoliv se Židé spolehli víc na sebe, než na Hospodina, špatně dopadli. Dnes to nebude jiné. Ono to není nic tak velice nového. Pána také zradila duchovní elita národa. A mějme na paměti toto: Síla mystického těla nespočívá v počtu jeho údů, ale v tom, kdo je jeho hlavou.
Máte pravdu v tom, paní Michaelo, že hlavou mystického těla Církve je sám náš Pán a Spasitel, Bohočlověk Ježíš Kristus.
V zajímavé internetové diskusi, kterou v těchto dnech lze najít na portálu „Te Deum hodie“, je zmíněn případ japonské podzemní Církve.
Po velikém pronásledování křesťanů se Japonsko v 17. století zcela uzavřelo misiím. – Přesto, že nebyli k dispozici biskupové ani kněží, si japonští katolíci dokázali udržet víru po stovky let.
Až v 19. století mohli přijít misionáři – ke svému údivu zde nalezli věřící katolické křesťany.
….
Nevíme absolutně, jaké cesty čekají naši Církev v nejbližší budoucnosti. Po destrukcích tohoto pontifikátu bude třeba tolik věcí uzdravit…
Ano, víra v Církvi může přežít i tehdy, když papežové nejsou pravověrní, když většina biskupů hlásá hereze. Tradice, nauka, sám poklad víry zůstávají díky věrným věřícím v Církvi stále živoucí – navzdory šedesátiletému pokoncilnímu putování pouští.
Přesto je zaslíbeno Církvi cosi jako zmrtvýchvstání: obnovená, očištěná Kristova Církev se má v budoucnosti opět stát majákem národů. Bude obnovena ve všech svých údech.
Modleme se, aby první kroky k této obnově začaly už za našeho života.
Ukrajina je užitečný idiot globalistu.
Díky za výtečnou analýzu, ale nepřidal byste, prosím, pár slov, ke vlivu islamistů? Těm přece musí morální rozklad Evropy a na to navazující úbytek obyvatelstva náramně vyhovovat, ne? – Nebude nakonec „stará dobrá křesťanská“ Evropa jejich?
A ještě jedna otázka. Píšete, že od Boha nemůžeme čekat žádnou pomoc. Ale není to spíše tak, že na sebe svoláváme Boží hněv? Není snad homosexualita hříchem do nebe volajícím? Volajícím po pomstě?
A ještě jedna: V prvním komentáři
pod tímto článkem jste psal o „obrovském množství modliteb.“ Co si pod tím mám představit?
Předem děkuji za případné odpovědi!
Myslím si, paní Terezie, že to, že Bůh odvrátí svou tvář v hněvu – a nepomůže lidem, kteří odvrhli svou víru, je spravedlivým trestem. Známe to z dějin izraelského národa – pro jeho nevěru přišlo babylonské zajetí a v jiném čase severní Efraim zcela zmizel z historie.
Ale máte pravdu – jsou zde i případy jednoznačného trestu Božího (o tom modernisté neradi slyší): viz Sodoma a Gomora. Že obě města byla zcela náhle zničena jakousi „katastrofou přicházející z vesmíru“ nedávno potvrdily i archeologické průzkumy a nové vědecké studie.
….
Z vizí světců víme, že ruská vojska napadnou Evropu. – Blahoslavená Elena Aiello, stigmatizovaná řeholnice, žijící v letech 1895-1961, spatřila několikrát tyto obrazy z budoucnosti, které korespondují se zjevením z Fatimy. A nebyla jediná.
Z vizí Idy Peerdemanové (církevně uznané zjevení Panny Marie, Matky všech národů v Amsterdamu) víme o útoku Rusů – ale také o ohni padajícím z nebe, o trestu Božím v podobě žhavých meteoritů.
Ten samý obraz známe z japonské Akity – další Církví uznané zjevení hovoří o trestajícím ohni z nebe. Zjevení z Akity souvisí s Amsterdamem ještě další věcí – v akitské kapli stojí socha Panny Marie, vytvořená podle obrazu Panny Marie, Matky všech národů z Amsterdamu. – Před ní měla sestra Agnes svá zjevení, socha krvácela a šířila vůni květin. Na obou místech, v Amsterdamu i Akitě, žádá Matka Boží o pokání a modlitby – zvlášť o modlitbu růžence.
Akita je dokonalým popisem dnešní situace: zjevení hovoří o rozdělení mezi biskupy a kardinály – a o obrovské krizi Církve.
….
Nebezpečí islamizace nepodceňuji – ale evidentní, zjevný nepřítel není nikdy tak nebezpečný jako ten vnitřní, skrytý – nebo nepřítel, jehož kroky se nedají odhadnout.
Za Církev i svět bychom se měli modlit denně. Já se modlím modlitbu Matky všech národů – s prosbou o seslání Ducha Svatého. Není náhodou, že současný Vatikán nenávidí amsterdamská zjevení Matky Boží – hovoří se tu totiž o úpadku víry a liturgie. A o části Církve, ve které dojde k hlubokému úpadku, a která zanikne.
….
Modleme se – ať spravedlivé tresty, které by měly dopadnout, jsou zmírněny.
Vážený Poutníče,
mnohokrát děkuji za trpělivost, s níž se mi věnujete! Mám toho v těchto dnech tolik zapotřebí!
Modlitbu Matky všech národů jsem si opsala a budu se ji také modlit. Ano, je v ní obsaženo mnohé, čeho dnes zapotřebí.
Píšete o vnitřním skrytém nepříteli – myslíte tím toho Zlého?
Ohledně modernistů: jak s nimi vycházet, jestliže s nimi potřebuji být ve styku?
Na případné další pokračování dialogu se těším!
Skrytým nepřítelem jsem myslel ty, kdož byli kdysi nazváni „Trojským koněm ve městě Božím“ – tedy všichni ti, kdo na důležitých místech v Církvi (na místech biskupů, teologů, učitelů v kněžských seminářích atd. atd. vytrvale nařeďovali, vychylovali a převraceli základní pravdy víry, citace z Písma svatého, ano – i sám smysl slov označující duchovní realitu…
Ano, oni jsou modernisty: těmi, kdo chtějí přepsat Bibli, Katolický katechismus – těmi, kdo chtějí „smířit“ Církev se světem. – To v konečném důsledku znamená její likvidaci, jak to vidíme v přímém přenosu ve finále tohoto pontifikátu.
….
Tu otázku, jakým způsobem se chovat k lidem, inklinujícím k modernismu, řeší, paní Terezie, tisíce tradičních katolíků po celém světě. – Jde často o problém, jak komunikovat se známými, s přáteli – nebo dokonce se členy vlastní rodiny…
Mně osobně je bytostně cizí až sektářský postoj (je to typické třeba pro Svědky Jehovovy), spočívající v tom, že s lidmi, nepatřícími do „mého klubu“, se nebudu ani bavit…
– To by ovšem znamenalo zcela rezignovat na nějakou formu „vnitrocírkevní misie“, tj. znamenalo by to, že tyhle lidi nechceme získat pro Krista a autenticky katolické hodnoty.
Ale ctitelů Tradice je dnes nejvýš několik milionů – a celkový počet členů katolické Církve okolo 1,5 miliardy… Ta vnitrocírkevní misie je naopak velice důležitá – stovky tisíc katolíků se potřebují dozvědět pravdu o vlastní víře – i o tom, co se aktuálně v Církvi děje.
…..
A vyplývá z těchto matematických poměrů ještě jedna důležitá věc. – Všichni „nectitelé Tradice“, kteří touží se rozejít s modernismem, se logicky nevejdou do struktur několika společenství, ctících Tradici – stejně jako se prostě „nevejdou“ do těchto společenství ti kněží, kteří slouží podruhovatikánský mešní ritus (přestože jsou přitahováni mší všech věků).
Tady je třeba obrovské trpělivosti a pochopení. Ne laiky a duchovní odpálkovávat, ale pomoci jim na cestě.
….
Ocitáme se teď na jakési křižovatce církevní historie – za tohoto pontifikátu se modernismus v podání současného papeže zcela zdiskreditoval.
Ale co bude dál? Co máme my, kdo hledáme Krista, dělat konkrétně v této naší situaci?
Na mnohé z těchto otázek se pokouší hledat odpovědi série video-diskusí, zveřejňovaných teď na portálu „Te Deum hodie“ pod názvem „Archa“.
Je možné dokonce zaslat témata, která sami řešíte – tvůrci pořadu je použijí v diskusi. Paralelně s těmito video-diskusemi pak probíhá i diskuse na internetu.
…..
Buďte trpělivá, paní Terezie. Ne vždy se člověku podaří najít katolické společenství, ctící Tradici. Přestože novodobé mše jsou v tolika případech něčím, čemu by se člověk raději vyhnul, jsou zároveň kněží, sloužící i nový ritus s důstojností. Znám některé z nich – začali např. podávat Svaté přijímání zásadně do úst a vkleče. Eucharistického Krista je zde možné najít. Svou účastí nevystavujete nějaké „souhlasné potvrzení“ modernistické části Církve, jdete si pro Eucharistii. (- To, že zde dochází k Proměňování, přece neznamená, že by Bůh vystavoval nějaký „certifikát kvality“ mši NOM. Je to jakési nouzové řešení.)
….
Jděte s odvahou, paní Terezie – a tam, kde budete cítit ochotu naslouchat, vydávejte své svědectví. Je to paradoxní: o Kristu, o víře, o Církvi teď tolik, tolik potřebují slyšet pravdu… – bratři a sestry z naší vlastní Církve.
Tak pojďme.
Vážený Poutníče,
děkuji za Vaše odpovědí. Více později zde nebo i na Té Deum hodie – dnes jsem viděla 1. díl.
Laskavý a místy i vtipný přístup mě velmi povzbudil!
Pane Poutníku,
načrtl jste mi zde vskutku náročný program!
1) Píšete, že mám vydávat své svědectví tam, kde budu cítit ochotu naslouchat. – Myslím si, že to rozhodně nestačí, zvláště v dnešní době, kdy jsou „nemilosrdně“ pošlapávány hodnoty naší víry! Tu je třeba hájit „vhod či nevhod,“ řečeno se sv. Pavlem, a to i tehdy, když předem vím, že budu odmítnuta, označena za tu, která odsuzuje něco, o čem nemá dostatečné informace atd.
2) Ano, vím, že Eucharistického Krista je při NOM možné najít – potvrzuje to moje mnohaletá zkušenost – a občasná účast (jsem schopná z ní žít i několik týdnů) na Mši sv. všech věků tuto skutečnost ještě více prohlubuje!
3) S odvahou i pokorou setrvávám na svém místě s lidmi, mezi které mě Bůh postavil, a věřím, že kráčím vstříc Kristu, který je stejný „včera, dnes i navěky!“
Je to někdy těžké, paní Terezie – protože ve vztahu k druhým lidem se často ocitáme jakoby mezi dvěma výroky z Nového zákona: „Neházejte perly sviním a nedávejte psům, co je svaté – nebo se otočí a roztrhají vás“ – a tím druhým výrokem je Pavlova výzva k hlásání Krista „vhod či nevhod“.
Na celém Písmu svatém je krásné to, že skutečně i takto na první pohled protichůdné rady, jak žít a jednat, nám v pravou chvíli pomohou. Někdy není marné se o věc našeho Pána Ježíše Krista i pohádat – někdy opravdu musí ten, kdo hlásá evidentní nesmysly, narazit na odpor našich argumentů.
A někdy člověk jasně cítí, že druhá strana ani nemá vnitřní kapacitu pro to, aby nás vyslechla – bylo by to plýtvání jedním z našich nejcennějších darů: času našeho života.
Za některé lidi je opravdu lepší se pouze modlit – podle doporučení svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře, Terezky z Lisieux: „Lépe než mluvit s ním o Bohu je mluvit s Bohem o něm.“
Modleme se za sebe navzájem, za všechny zákruty a úskalí našich cest.
A nikdy nezapomeňme na větu: „Teď si odpočiňte, Bůh bude bojovat za vás.“
Poutníče, v konkrétním případě, o kterém mluvím, bylo opravdu zapotřebí přiznat se ke Kristu, který je „cesta, pravda a život.“
Hodin před Boží tváří, které předcházely a následovaly po tomto vyznání, bylo opravdu hodně!
Vřelé díky za pokračování dialogu!
Shodou okolností teď nacházím na portálu lifesitenews.com zprávu, že kardinál Raymond Leo Burke dnes oznámil, že v březnu zahájí devítiměsíční novénu k Panně Marii Guadalupské – novéna vyvrcholí o jejím svátku dne 12. prosince 2024.
Bude to mnohaměsíční modlitba za Církev a za svět – protože ony se v této chvíli ocitají tváří v tvář mnoha krizím.
Novéna je pojata jako prosba k Matce Boží – za to, aby Církvi i národům tohoto světa vyprosila Boží pomoc…
Vrcholem modlitebního tažení bude 12. prosince zasvěcení se Panně Marii Guadalupské jako Matce, na jejíž ochranu se mohou Mariiny děti vždy spolehnout.
….
Ta myšlenka je krásná. Více informací je možné získat na internetové adrese: novena.cardinalburke.com
P. Josef, P. Terezie, prosím diskutujte ďalej. Už len čítanie Vašich príspevkov ma veľmi povzbudzuje a dáva nádej do ťažkých chvíľ, ktoré prídu.
Děkuji, pane Danieli.
Děti Kristovy a Mariiny nikdy nebudou bez ochrany. Věřme – důvěřujme.
Bůh si nás přitáhl k sobě naším křtem a darem víry. Nebojme se, neopustí nás, ví o nás. Nemusíme žít ve strachu, On je tu pro nás, je vždycky s námi.
+ Pokoj a Lásku Kristovu vám i vašim blízkým. A každodenní ochranu naší Matky, Panny Marie.
Pane Danieli,
připojuji se k pozdravu pana Poutníka.
Vskutku, důvěřovat našemu Pánu a svěřovat se pod ochranu Jeho Matky přináší povzbuzení i naději i sílu ke všemu, co přijde!
Modlitbami zůstáváme spojeni!
Pád země, jež kdysi nazývala sebe samu „dcerou Církve“, je absolutní: v pondělí 4. března 2024 Francie uzákonila po hlasování obou komor parlamentu vraždění nenarozených dětí jako „ústavou zaručené právo“. Je to odporné.
Kdysi mi běhal mráz po zádech, když jsem četl vizi, kterou měl francouzský kněz Constant Louis Marie Pel (1876-1966). Kněz, který chtěl žít v komunitě svatého Charlese Foucaulda, muž, kterého si pro svatost jeho života vážil i samotný Padre Pio.
– Vize, o které vydal svědectví jeden z Pelových žáků, líčí Francii jako z veliké míry spálenou zemi. Stane se tak pro množství jejích hříchů. Teď tomuto obrazu dokonale rozumím.
Ve čtvrtek 14. března 2024 ve vatikánském tiskovém centru představili kardinálové Grech a Hollerich (tedy generální zpravodaj a generální sekretář „synody o synodalitě“) program druhé části, jež se bude konat ve dnech 2. – 27. října 2024.
Naše obavy se potvrdily. Jorge Bergoglio se odmítá zastavit ve svém úsilí o naprostou demolici katolické Církve: na podzimním zasedání bude jedním z projednávaných témat diakonát žen. Modernisté si chtějí připravit cestu k naprosté protestantizaci Kristovy Církve: v plánu je vedle sňatků homosexuálů a leseb i ženské kněžství.
Paralelně s tím dostáváme z Vatikánu informace o zdravotním stavu Jorge Bergoglia. – Novináři, kteří se účastní papežových veřejných modliteb a audiencí, podávají svědectví o tom, že od listopadu má nejvyšší pontifik nepřetržité problémy s dýcháním. Od začátku roku 2024 jsou tu navíc těžké potíže s vykonáváním jakýchkoliv těžších pohybů (např. nastupování do papamobilu; jinak je papež už stabilně upoután na invalidní vozík). A v posledních týdnech není Jorge Bergoglio často ani schopen přečíst připravenou řeč – pověřuje tím druhé lidi.
….
Modleme se prosím za to, aby naši Církev už nepostihla žádná hluboká rána – aby již nepřišlo nic podobného odpudivé deklaraci „Fiducia supplicans“.
Modleme se prosím už dnes za to, aby příští papež zastavil naprostou devastaci liturgie, nauky, morálky – a samotné víry.
Modleme se za příštího papeže – a za ty, kdo ho budou obklopovat. Amen.
Ano, prosbu o to, aby dokument FS pozbyl co nejdříve platnosti, mám jako hlavní úmysl devítiměsíční novény s panem kardinálem Burkem!
Obnova Církve a očištění od bludů není možné bez práce těch, kteří mají možnost, právo a povinnost to uskutečňovat z pozic v její hiearchické struktuře. Rozhodně se nestačí jen modlit. Kardinál Burke a ostatní pravověrní biskupové mají především jednat. Příkladem je arcibiskup Vigano.
Je to tak – obojí je dnes velmi důležité. Je pravdou, že odmítnutí deklarace „Fiducia supplicans“ je samo o sobě jakýmsi hlasováním o Jorge Bergogliovi – ale kolem postavy evidentně heretického papeže všichni našlapují tak přenáramně opatrně…
Je ale asi vždy otázkou, proč takovým způsobem
postupuje ten který prelát. – Jedni to dělají z nedostatku odvahy, druzí se obávají otevřeného schizmatu. Biskup Athanasius Schneider teď přišel s velmi ostrou kritikou papeže a prefekta Dikasteria pro nauku víry. – Ale je zároveň přesvědčen o tom, že papeže nelze soudit ani odvolat…
Současná situace je taková, že dokonce i modernisté ve Vatikánu, kterým vadí ustavičný chaos, způsobovaný papežem, jeho neustálé střídání nálad a momentálních oblíbenců, čekají na konec tohoto pontifikátu.
Myslím, že do budoucna Církev potřebuje vypracovat kanonická pravidla pro situaci, jako je tato: že se do čela Církve prodere despotický samovládce, jehož úmyslem je Kristovu Církev zdestruovat podle vlastních zvrácených představ. Je třeba vypracovat kanonický postup, který by jednou provždy vyloučil všechny pochybnosti. Postup odsouzení a sesazení takového člověka ze stolce svatého apoštola Petra.
Nathanaeli,
já myslím, že pan kardinál Burke už jednal – a byl za to „po zásluze“ potrestán!
Ostatně, kontakt na něj je k dispozici v rámci tohoto tohoto webu – můžete mu napsat.
Jedno je jisté: blaze každému, kdo v této době není vázán žádnou církevní poslušností, a může přispívat „jen“ modlitbou!
Děkuji za pochopení!
Díky, že jste to napsal za mě.
Je to přesně tak. Acta, non verba – to dnes potřebujeme. Modlitba je jistě důležitá, ale třeba takovým bojovníkům proti bolševismu ve Španělsku by mnoho platné nebylo, kdyby se pouze modlili a nevzali do rukou flinty.
To je hezký nápad, paní Terezie, inspirovala jste mne.
Jako hlavní úmysl novény budu mít proto příchod nového papeže, muže s čistým srdcem.
Je samozřejmé to, že momentálně máme v Církvi „takové biskupy a kardinály, jaké si zasloužíme“. Ale náš dobrý Bůh je obdivuhodný: dokáže pracovat s tím, co je v dané chvíli k dispozici.
Já pevně věřím tomu, že ve skupině současných biskupů a kardinálů se stále najde několik set čestných mužů, které si náš Pán bude moci vychovávat a přetvářet – doslova ke svému obrazu. Že tito muži v sobě mají potenciál pochopit hluboké příčiny současné krize – a nakonec se kriticky proti nim vymezit (včetně „startovní čáry krize“: II. vatikánskému koncilu).
Věřím, že se mezi nimi nachází muž, který je zhrozený nenávistnou demolicí Církve, již do posledního dechu vede Jorge Bergoglio. Věřím, že on sám, jako nový papež, poučený touto hrůzou, zahájí cestu k očištění Církve od modernistického bludu.
Kéž se tak stane co nejdříve a zcela v Boží režii. Kéž dokážeme odevzdat vládu nad Církví (a nakonec i nad celým světem) našemu Trojjedinému Bohu: Otci, Synu i Duchu Svatému. Amen.
Mnoho věřících katolíků si zvlášť v posledních měsících (poznamenaných důkazy naprosté nepravověrnosti papeže a jím instalovaného, jím postrkovaného prefekta Dikasteria pro nauku víry) klade otázku, jaký k tomu všemu zaujmout postoj, jak se zachovat tváří v tvář tomuto přívalu lží, do kterých má být vmanipulována celá Církev.
Na internetovém portálu „La Nuova Bussola Quotidiana“ 12.4.2024 publikovala hezký článek Luisella Scrosatiová. – Je reakcí na poslední vystoupení kardinála Saraha, ve kterém tento prelát zcela odsoudil „synodu o synodalitě“ a heretičnost deklarace „Fiducia supplicans“.
Autorka zajímavým způsobem cituje Alexandra Solženicyna, který ve svých knihách tolikrát řešil problém lži, života ve lži – a způsobu, jak odmítnout tuto vnitřní korupci duše.
A přestože ruský autor popisuje mrazivou realitu komunistické diktatury, vše až děsivě odpovídá popisu vlády Jorge Bergoglia, který už zcela rezignoval na evangelní pravdy – a snaží se nám vnucovat produkty soudobých zvrácených světských ideologií, které opatřuje děsivým pseudoduchovním „obalem“. Tento nekatolický papež nám vnucuje svou lež a vyžaduje, abychom ji lživě nazývali právě těmi pseudoduchovními názvy, které nám podstrčil. – Ale věřícím, kteří mají byť jen základní znalost katolické nauky, je dnes už jasné, že se jedná o náboženský podvod.
Co navrhuje ruský disident, spisovatel, kterého se komunističtí despotičtí diktátoři tak báli, že ho de facto vyhostili z rodné země?
Cituji: chce se po nás „pouze poddajnost lžím, každodenní účast na lžích…“…“A právě zde leží klíč k našemu osvobození, klíč, který jsme přehlédli – a který je navíc tak jednoduchý a dostupný: odmítnutí osobní účasti na lži.“
Solženicynova rada je prostá: i kdyby lež byla všude okolo, nebude ve mně. – A pokud se najde stále větší a větší množství lidí, kteří takto odmítají žít v panující lži, panství lži se nakonec rozpadne: lež a respekt k falešné autoritě nebudou mít koho ovládat.
….
Jsem rád, že existují portály jako je „Duše a hvězdy“. – Protože sami čtenáři dosvědčují, že jim zprostředkuje sérum proti lži, která se rozšířila krevním řečištěm Církve. Protože jim zprostředkuje informace, necenzurované modernistickými médii, která katolicitu už opravdu jen předstírají. Protože je formuje a ukazuje možnosti cesty pro jejich hledání.
V Lásce se denně modleme za celou Církev Kristovu. A vnášejme pravdu tam, kde celé roky panují falešné mýty, polopravdy – i otevřené lži. Je nutné šířit nejen Pravdu evangelia, ale i pravdu o současné situaci v Církvi, o historii Církve v posledních šedesáti letech.
Naši bratři a sestry, uvěznění v umělé realitě, v pavučinách sladkých představ o Církvi, která v rukou svatých papežů bez přerušení prospívá už šest desetiletí, si zasluhují něco jiného, než tento infantilní pohled na Církev – i sebe sama.