Lutherova socha ve Vatikánu a nová papežská definice „vlažného“
John-Henry Westen
25. října 2016 (LifeSiteNews) — Papež František pojede příští týden do švédského Lundu, kde se zúčastní zahájení celoročních oslav 500. výročí pětadevadesáti tezí, které Martin Luther 31. října 1517 přibil na vrata zámeckého kostela ve Wittenbergu.
V rámci přípravy na tuto návštěvu papež 13. října ve vatikánské aule Pavla VI. přijal tisíc luteránů a katolíků z Německa a promluvil k nim z pódia, na němž stála Lutherova socha. Tento pohled mnohé katolíky šokoval, protože papež Lev X. v roce 1520 Luthera exkomunikoval a jeho teze odmítl. Rozštěpení křesťanů, které Luther způsobil, zůstává jedním z nejhorších za 2000 let dějin Církve.
František při setkání zopakoval své varování před obracením lidí, které pronesl již na začátku října. Několik týdnů poté, co papež František řekl, že je „velmi těžkým hříchem proti ekumenismu“, pokoušejí-li se katolíci obracet pravoslavné křesťany, sdělil poutníkům, že „není správné přesvědčovat [nekatolíky] o své víře“. Papež rovněž poskytl neotřelou definici slova „vlažný“, které podle něj označuje křesťany, kteří „chtějí na jedné straně horlivě bránit křesťanství na Západě, ale na druhé straně se stavějí nepřátelsky k uprchlíkům a jiným náboženstvím.“
Pro křesťany má slovo „vlažný“ velký význam, neboť upomíná na Kristova slova ve Zjevení sv. Jana: „Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, protože jsi vlažný, ani horký, ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst“ (Zj 3:15-16). Tyto verše se obvykle vykládají jako odsouzení praxe, která si z Kristova učení vybírá, co se jí hodí, místo aby je přijímala celé. Jak se vyjádřila americká biskupská konference, „z polovičaté věrnosti víře se Kristu dělá nanic.“
V odpovědi na otázku, co se mu líbí na luteránech, papež uvedl: „Mám opravdu rád dobré luterány, luterány, kteří opravdu praktikují svou víru v Ježíše Krista. Nemám rád vlažné katolíky a vlažné luterány.“ Webové stránky Vatican Insider provozované italským deníkem La Stampa citují papežův výrok, že jestliže křesťané „chtějí na jedné straně horlivě bránit křesťanství na Západě, ale na druhé straně se stavějí nepřátelsky k uprchlíkům a jiným náboženstvím,“ je v tom „rozpor“.
To, že papež aplikoval důrazné Kristovo odsouzení na lidi projevující nechuť vůči jiným náboženstvím, je možná varováním těm, kdo by něco namítali proti jeho nadcházejícímu velebení Luthera, které je naplánováno na 31. října. Švédský katolický profesor Clemens Cavallin v jednom eseji k blížícím se oslavám s papežem Františkem v Lundu upozorňuje, že ve společné pobožnosti, která má být použita, se projevuje velmi pozitivní názor na Luthera. „Tento text vykresluje Luthera jako náboženského hrdinu, který nalezl cestu k pravdivější podobě katolicismu.“ Cavallin poznamenává, že v liturgické příručce ke společné pobožnosti je oddíl nazvaný Díkůvzdání, jehož cílem je vyjádřit „naši společnou radost z darů přijatých a různým způsobem znovunalezených díky obnově a podnětům reformace. Po děkovné modlitbě se celé shromáždění spojí ke zpěvu díků a chvály za Boží dílo.“
„Ekumenická cesta umožňuje luteránům a katolíkům společně ocenit vhled a duchovní zkušenost Martina Luthera s evangeliem o Boží spravedlnosti, která je rovněž Božím milosrdenstvím,“ uvádí text. Oddíl uzavírá tato děkovná modlitba:
Děkujeme Ti, Bože, za mnohá směrodatná teologická a duchovní poučení, která jsme všichni přijali skrze reformaci. Děkujeme Ti za všechny dobré změny a reformy, které uvedla do chodu reformace nebo které vznikly v reakci na její výzvy. Děkujeme Ti za hlásání evangelia, k němuž za reformace docházelo a které os té doby nesčetné lidi posilovalo k tomu, aby žili z víry v Ježíše Krista. Amen.
John-Henry Westen (blogy na LSN.com jsou ZDE)
Přeložila Lucie Cekotová
Polský primas má údajně být účasten podobné taškařice v Cieszyně. Asi se bude omlouvat, že Poláci v čele s o. Kordeckim před Švédy uhájili Jasnou Horu…
Taky by mě zajímalo, proč byli k oslavám 1.050 výročí křtu Polska přizváni na děkovnou mši, kterou sloužil biskup Roman Pindel z diecéze bielsko-žawiecké, luteráni z Českého Těšína a.v. zastoupené biskupem Vladislavem Volnym a těšínským pastorem.
Nabízí se jen jedna otázka: Jaký podíl na křtu Posla měli luteráni (protestanté) aby se jim takto veřejně děkovalo mší svatou vedenou katolickým biskupem?
No a na Slovensku sa pripravuje tiez nieco, co ma spolocné s „oslavami“ heretika, kacíra, alkoholika a smilníka Luthera:
http://s22.postimg.org/jcacheyxt/filename_UTF_8_500_rokov_reform_cie_inform_c.jpg
http://s21.postimg.org/94z2le5s7/filename_UTF_8_500_rokov_reform_cie_inform_c.jpg
Jedna babička zaháněla krávy do ohrady a krávy, jak už to tak bývá, se cpaly do ohrady všechy najednou. Babička je šlehala proutkem a volala: „vy se tam cpete jak luteráni do nebe!“
Náhodný kolemjdoucí se zeptal: „a vy víte, kdo to byl Luther?“ Babička hned odpoví:“ Luther? To je antikrist!“
Někdo v tom má jasno, jiný ne.
Jo, jo. Takových by bylo. Církev, Desatero, Katechismus nic a direkt do nebe…
Už jsem to dával onehdy do diskuse na Te Deum, proč to nezopakovat:
Jakub Deml, Svědectví o Otokaru Březinovi:
“ ,Cínové hubatky, džbány medoviny, vína, piva; bez nich by byl nevznikl protestantismus,‘ doslova tak pravil Otokar Březina 29. IX. 1927 a dodal: ,Luther musel takových džbánů na posezení vypít patnáct, potom na něj přišlo prorokování o římské nevěstce, delirium potatorum. A při těch řečích ,reformátora‘ kurfistům vstávaly vlasy hrůzou. Ale i to muselo být, neboť Bůh potřebuje ve svém Obraze (díla) i stínů, aby více světla vystoupilo‘.“
Preco asi Luther isiel za knaza?
Z presvedcenia nie, ale aby sa vyhol trestnému stíhaniu, kvoli vrazde soka svojej milenky. Luther bol alkoholik a smilník.
Kristus nas varoval, ked povedal, ze prídu falosní prorci, co v jeho mene zvedú mnohých, a prisli: Luther, Calvin, Zwingli, Arian, Wicklef a dalsí. Ved oni svoje bludy hlasajú v mene Jezisa Krista.
Uf tak Luther je až taký problém pre katolíkov? Myslím, že nie je dôvod na paniku.Priznajme si, že katolícka cirkev potrebuje reformy. Či to bude správny smer,ktory presadzuje pápež František to teda fakt neviem. Priznajme si však,ze obe cirkvi urobili dosť veľa prehmatov,aby sa z nich v tejto dobe poučili.
Omyl. Katolíci jsou problémem pro Lutherány. Proto jim protestantsky reformovaný pan papež leze ** ******. Protestanté jsou navíc od církve dobrovolně odtrženi. Nemají vlastní církev. Ta je jen jedna – Kristova.
Reforma není protestatizace Církve , Peter .
Martin Luther je určitě problém pro katolíky, protože je to heretik.
Skuteční reformátoři katolické Církve všech dob jsou Světci. A těch je nepřeberně. Nepotřebujeme ani Luthera ani Husa a podobné kacíře.
Ukázku z toho, co učí lutheráni viz kniha Prof. Scotta Hahna „Naše cesta do katolické církve“.
A nakonec tyto tzv. „rehabilitace“ heretiků jsou jen alpinismem vzhledem k dnešním potomkům těchto bludařů. „Úlitba bohům“ v duchu II Vaticana (ekumenismus), ovšem „čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“
Pro mne jako katolíka je problém pouze hereze jako taková. Heretiků je totiž na světě tolik, že můj život na to nestačí, abych je považoval za problém a zabýval se jimi (a že to nejsou jen luteráni). Co adventisté, babtisti, KHS a další…?
Můj problém je žít katolickou víru a nepřijímat hereze, bludy, apostaze, na hlavu postavené reformy apod.
S tím, co jste psala, souvisí i následující text:
Západní civilizaci nezničí ti zlí, ale dobří. Se zlými si dobří vždycky poradili. Ale s dobrými, kteří jsou v omylu a kteří si jen myslí, že konají dobro, ale ve skutečnosti konají zlo, si tato civilizace poradit neumí a tito dobří ji zničí. A nejde jen o nadpřirozené skutečnosti, kde jsou tito dobří v omylu a tak páchají zlo (Hus – husité, Luther – protestanti, Rahner – ekumenici). Předsudečné omyly dobrých se tragicky projevují i v záležitostech pozemských. Kolik je jen negativních předsudků vůči Rusku, kolik jen positivních předsudků o USA a EU! Kolik je jen negativních předsudků o katolickém státě a positivních předsudků o této atheistické civilizaci! Dobří, kteří žijí v předsudečných omylech, jsou nejnebezpečnějšími škůdci západní civilizace. I Desatero, podle svého výkladu, dodržují, a rozvracejí společnost. Dobří jsou bez hříchu a zničí svět.
Více zde: http://verumetbonum.webnode.cz/
Trochu divné vyjádření k pochopení.
Dobrý člověk může být jen ten, kdo hledá Boží Pravdy a nikde není napsáno, že je bezhříšný. Bezhříšnost existovala jen u Panny Marie. Naopak člověk nedobrý žije v pověrách a předsudcích.
Nás to takhle učil v hodinách katolického náboženství P. Jan Chromeček (+2014 R.I.P.) kolem r. 1976.
Nevím, kdo ten uvedený web píše, ale nepůsobí na mne příliš věrohodně. Byl bych opatrný s jeho nekritickým čtením a kopírováním článků.
Jak zabít civilizaci – Benjamin Kuras
recenze
Hlavními ohroženími západní civilizace jsou podle Kurase kulturní zatmění čili likvidace civilizační paměti, orwellizace a džihád neboli agresivní aspekt islámu. Kdyby uspěly, naši civilizaci by nahradila „kultura systematicky potlačující tvořivost, zvídavost, pochybnost, bádání, krásu, radost, humor“.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-jak-zabit-civilizaci-dc5-/p_zahranici.aspx?c=A110908_155614_p_zahranici_wag
Eugene (Serafim) Rose pochopil, že viera otcov a mám, starých otcov a starých mám, môže byť, pri všetkej ich úprimnej snahe o ozajstný kresťanský život, bez toho, aby o tom vedeli, skazená bludmi a heretíckými novotami, ktoré človeka bez jeho vedomia, vyvádzajú za ohradu Kristovej Cirkvi a chlácholia ho príslušnosťou k niektorej z LŽICIRKVÍ, KTORÉ NEZALOŽIL SPASITEĽ, ale pomýlení ľudia, za výdatnej pomoci úhlavného nepriateľa našej spásy – diabla!
Eugene (Serafim) Rose odmietol i veľpascu apokalyptických čias, všeherézu, ktorá pod svoje krídla pod heslom zvrátené chápanej lásky k iným ľuďom zhŕňa všetky herézy – ekumenizmus.
Tři démonické sedmnáctky v dějinách, které vzájemně na sebe navazují:
R. 1517 – vystoupení Luthera a prot. reformace;
R. 1717 – založení první zednářské lóže v Londýně, zednáři mají na svědomí Francouzskou revoluci a první moderní genocidu katolíků ve Vendée a v Burgundsku. Bez Luthera by nebylo Fr. revoluce, jak skvěle analyzuje J. Maritain ve spise „Tři reformátoři“, Rousseau podle něho vycházel v mnoha bodech z Luthera;
R. 1917 – bolševická revoluce v Rusku se všemi bestialitami komunistů proti křesťanům, její strůjcové Lenin a Trockij se netajili svým obdivem k Fr. rev. a vyhlašovali, že jakobíni jsou jejich vzorem.
R. 1917 však proběhlo také zjevení Panny Marie ve Fatimě, Panna Maria tady ukazuje, kdo bude mít poslední slovo.
Takto mluví papežové:
Jestliže někdo obhajuje heretiky, sám je heretik.
Papež Inocenc III.
Jestliže někdo neodsuzuje heretiky, anathema platí pro něho.
Papež Vigilius
Jestliže se někdo modlí s heretiky, je to heretik.
Papež Benedikt XV.
Protestantismus neboli reformované náboženství, jak je pyšně nazvali jeho zakladatelé, je souhrnem všech herezí, které byly před ním, které vznikly po něm a které se mohou ještě zrodit, aby zabíjely duše.
sv. papež Pius X.
převzato z http://www.lumendelumine.cz
Svatá Terezie od Ježíše Reformátorka Karmelu o lutheránech (hugenotech)
V roce 1562 Francii sužují náboženské války mezi katolíky a hugenoty. Z Tridentského sněmu přicházejí alarmující zvěsti a Filip II. o nich zpravuje kláštery v Kastilii. Vzhledem k tomu, že Tereziina slova souzní s popisem těchto událostí v některých dokumentech té doby, je jisté, že musela tyto citlivé události intenzivně prožívat.
„Zvěst o zkázách ve Francii a o plenění, které způsobili ti luteráni“
Slova, která svatá Terezie užívá, ukazují, že tyto události vnímala jako drama celé Církve. „Tato nešťastná sekta“ (CV 1,2) „Svět hoří, chtějí znovu odsoudit Krista, jak se říká, neboť proti němu vznášejí tisíc svědectví; chtějí Jeho Církev srazit k zemi“ (tamtéž, 5). Svatá Terezie ztotožňuje Krista a Církev, protože Církev je Kristus přítomný na této zemi. Toto ztotožnění je tím více reálnější, čím více světice uvažuje o Nejsvětější Svátosti Oltářní a o Jejím zneuctění: „tak málo se cení jako je dnes u oněch bludařů Nejsvětější Svátost, takže Jej zbavují Jeho přístřeší, když ničí kostely“ (CV 3,8). V dalším kroku svatá Terezie shrnuje: „ať se prosadí tak vzácný dar, aby nepokračovaly tak velikánské špatnosti a urážky, k nimž dochází na místech, kde bývala mezi těmito luterány přítomna tato Nejsvětější Svátost, a nyní jsou tam zničeny kostely, zatraceno tolik kněží, odstraněny Svátosti“ (CV 35,3). K tomuto vnímání skutečnosti se přidružuje účast celého jejího citlivého srdce: „Velmi mě to sklíčilo“ (CV 1,2); „a jako kdybych něco zmohla nebo něčím byla, naříkala jsem před Pánem a prosila ho, aby napravil takové zlo“ (tamtéž); „mé srdce nepřestává pukat“ (tamtéž, 4).
Vnitřní pohnutí a síla její modlitby nestačí. Svatá Terezie hledá konkrétní cesty, jak sloužit Církvi. Její touhy jsou absolutní: „Zdálo se mi, že bych dala tisíc životů na záchranu jediné duše z toho množství, které se tam zatracovalo“ (CV 1,2). Tak jako při jiných příležitostech rozkvétá její povolání k mučednictví ve službě Bohu a Církvi a pro spásu duší (srv. Ž 32,6; 33,5; R 4,6). Možnosti světice jsou však omezené: „Viděla jsem, že jsem žena a ubohá a neschopná pokroku v tom, v čem bych chtěla, ve službě Pánu“ (CD 1,2). Prozřetelnostní odpověď, podobná té, jakou sama dostala již na počátku, se tentokrát nachází ve společenství jejích mnišek: „Rozhodla jsem se udělat to maličko, co bylo na mně, a to je následovat Evangelijní rady se vší dokonalostí, jaké jsem byla schopna, a vynasnažit se o to, aby tyto nemnohé sestry, které jsou zde, dělaly totéž“ (CV 1,2).
Jak první mnišky uchovávaly tereziánské dědictví a jak o něm svědčily v procesech blahořečení a svatořečení svaté Matky Terezie od Ježíše (srv. RT, 268-326):
Sestra Isabela od svatého Dominika O.C.D. vypovídá: „Tato svědkyně také ví, že hlavní cíl a důvod, se kterým svatá Matka navrhla toto založení, bylo povzbuzení a poučení, které dávala svým řeholnicím. Říkala jim, že nepochopily své povolání a účel tohoto institutu, jestliže se zcela neoddaly modlitbě a nepřipomínaly často Pánu všechny potřeby Církve. Také, když se rozšířilo, že ve Flandrech, Německu, Anglii a v dalších zemích, ve kterých se rozmáhaly hereze, ničí bludaři kostely a kláštery, slyšela výše řečená svatou Matku vyprávět, že zakoušela veliké úzkosti a že toužila po tom, aby si jí Pán posloužil tím, že by v mnohých městech a královstvích vznikaly nové domy a nové kostely, ve kterých by se mohla uctívat a vyvyšovat Nejsvětější Svátost“ (BMC 19,470).
Sestra Anna od Andělů O.C.D. potvrzuje: „Ví, že svatá Matka považovala za hlavní důvod tohoto a dalších zakládání pomáhat svými modlitbami katolické Církvi. Ví to, protože slyšela vyprávět Matku Annu od sv. Bartoloměje, že pokud svatá Matka u nějaké řeholnice nepozorovala velkou touhu po dobru Církve a po obrácení duší, nebrala ohled ani na to, že taková řeholnice konala velká pokání, ani na to, že byla mnoho pokročilá ve cvičení jiných ctností, naopak ji považovala za velmi nejistou“ (BMC 19, 557).
Sestra Marie od svatého Josefa O.C.D. upřesňuje: „Tato svědkyně ví, že důvod, se kterým Pán pobízel řečenou Matku Terezii zakládat tyto kláštery původní přísné karmelské Řehole, byl zvláštním způsobem se postavit proti herezím páchaným ve Francii. Protože byla žena, která nemohla kázat, řečená matka Terezie se ze všech svých sil snažila zakládat a reformovat tyto kláštery, namísto těch, které ve Francii zničili bludaři…“ (BMC 18, 489).
Sestra Anna od Ježíše O.C.D. (Lobera) vzpomíná: Světice chtěla, „aby zde byly osoby, které by s dokonalostí sloužily Pánu a modlily se za dobro Jeho Církve. Velice se rmoutila nad pronásledováním, které bludaři působili a nad ničením mnohých kostelů v té době. Z toho důvodu pro ní bylo velice lehké přetrpět nespočetné potíže, zapříčiněné zakládáním těchto klášterů“ (BMC 19, 463-464).
[…] Lutherova socha ve Vatikánu a nová papežská definice „vlažného“ (DaH) […]
Luther vstupuje do pekla
https://paranoidandroid.signaly.cz/1710/luther-vstupuje-do-pekla