Heslo dne
V týdnech bezprostředně před [britským] referendem znalci soudili, že výsledek bude tak těsný, že se nedá předvídat. Většina vysoce postavených a vlivných církevních představitelů – jak anglikánských, tak katolických – se však veřejně vyslovovala pro setrvání [Velké Británie v Evropské unii]. Někteří z nich dokonce bez bližšího vysvětlení naznačovali, že tento názor je jaksi „křesťanštější“. Proč?
Po výmluvné reakci papeže Benedikta XVI. na vypuštění jakékoli zmínky o křesťanském původu evropské civilizace z návrhu evropské ústavy nemohou nezaznamenat do očí bijící absenci víry v myšlení předních eurokratů. Jak může každý vidět, je evropský projekt poslední zoufalou křečí radikálního osvícenství. Přesto však hlasovali pro.
Důvodem samozřejmě může být obyčejná třídní loajalita. Tím nemám na mysli žádnou společenskou třídu v klasickém slova smyslu, ale anonymní klub lidí zastávajících ty správné názory, k němuž dnes všichni církevní představitelé nevyhnutelně patří. Jakákoli forma nacionalismu, stejně jako sebenepatrnější stopa „homofobie“, jsou bezpečnou cestou k vyloučení. Všichni jsme přece rádi, když nás kamarádi obdivují. „Křesťanství plakátových hesel“ se koneckonců stává státním náboženstvím velké vládnoucí třídy.
Popravdě řečeno se však domnívám, že tu jde o něco zásadnějšího a atavističtějšího. Křesťanští vůdci, ty katolické nevyjímaje, chovají hluboký odpor k riziku. Tak dlouho žili ve strachu ze zdánlivě neúprosného zmenšování úlohy náboženství v záležitostech společnosti, že lpí na statu quo – ať je jakýkoli – jako tonoucí chytající se stébla. V Brexitu vycítili možný tektonický posun politického konsenzu, který od 2. světové války všeobecně převážil. Proto mají strach z „báječného nového světa“ a svého místa v něm.
Zvířený prach se usadil, ale ta otázka se stále neodbytně vtírá: jak to, že v tak rozděleném národě byli dva kardinálové a dva arcibiskupové naprosto zajedno?
P. Geffrey Kirk
Překlad Lucie Cekotová
Originál příspěvku vyšel na stránkách Ignatius His Conclave, překlad uveřejňujeme se souhlasem autora.
https://ignatiushisconclave.org/2016/07/01/thought-for-the-day/
Jinými slovy – slovy salónních konzervativců – „každá změna je k horšímu“.
Jenže když sedím v potápějící se lodi, je nutné nasednout do člunu a teprve potom řešit, co dál.
Mnozí si zvolili jinou možnost, když se potápěl Titanic. Na palubě byli tři kněží a ani jeden z nich se nepokusil zachránit, i když jim to nabízeli. Okolo každého z nich se shromáždili katolíci, protestanti a židi a oni dávali rozhřešení do poslední chvíle, než se zavřela voda. Zatím co lodní kapela hrála K Tobě Bože blíž…….Zatím ještě ani nejsme tak daleko. Chtělo by to pracovat na změně kurzu a zacpávat díry v trupu. Podle svých hřiven, na které stačíme. Nejlepším materiálem pro obojí je růženec. Půst, Písmo, častá zpověď a Eucharistie.
To je hodně zavádějící analogie…
Myslel jsem, že katolické je nejprve posadit do člunu všechny bližní a pak teprve, pokud zůstane místo, nastoupit sám … s rizikem, že se loď mezitím potopí …
Abyste si nerypnul, viďte.
Chci-li se zachránit, musim do člunu. Nechci-li se zachránit, můžu klidně dal tancovat.
Samozřejmě souhlasím s autorem článku, to, že se katoličtí hierarchové Vel. Brit. vyslovili pro setrvání v EU navzdory zjevné protikřesťanské orientaci, je skandální. Ale nedělejme si iluze, že vystoupením VB z EU se něco změní. Norsko, Švýcarsko a Island taky nejsou v EU – a je jejich legislativa v morální oblasti (potraty, antikoncepce, sexuální výchova ve škole, homosexualita, eutanázie) lepší než v EU? Ani omylem. Problémem tady zdaleka není pouze EU, nýbrž umělě produkovaná a nadnárodními orgány řízená protikřesťanská mentalita, za níž stojí mj. i veliké peníze.
Ze současné Unie a západu jsem upřímně nešťastný ale radši bych zůstal. Vidím v tom určitou paralelu s manželstvím. Mezi příbuznými v rodině se mohou vyskytovat nejrůznější lumpové i bezbožníci ale stejně se to rozvodem obvykle nevylepší a rozlučovat se nemá. Znám konkrétní případy lidí kteří spolu léta žili jako zvířata a na stará kolena se to obrátilo v pokoj a mír a kdyby neměli jeden druhého tak by pravděpodobně umřeli o deset – patnáct let dřív a možná také na ulici. Kromě toho je otázka jestli jsme lepší než oni a jestli bychom své věci spravovali lépe a zbožněji. Obávám se že by to mohlo být i horší.
Vystoupení z EU je jediný způsob eutanázie, který plně schvaluji. Všechna negativa, která jsem předpokládal, a proto byl zásadně proti vstupu, se postupně v podstatně horší míře naplňují. Bohu díky, že začátek konce nastal.