Je islám horší než euroatlantická civilizace?
Mohamed nechává vyvraždit židovský kmen Banú Kurajzá
Tato provokativně znějící otázka by snad mohla vyvolat dojem, že podceňuji nebezpečí islámu pro Evropu. Omyl! Islám pokládám za hrozbu pro nás pro všechny. Vražedně znějící výzvy Koránu a Hadithu a především pak vlastní, přímo muslimy sepsaný život Mohameda, který byl masový vrah, lupič, smilník a pedofil, jsou přímým varováním. Principem duchovního i veřejného života islámu je následovat Mohameda, což muslimové neustále slyší ve svých mešitách. V tom případě ale – potěš nás Pán Bůh!
Ale položme si otázku, jestli naše euroatlantická bezbožná osvícensko-liberálně-neomarxisticko-genderistická civilizace je méně vražedná a zločinná než islám. Muslimští atentátníci v Paříži se odvolávali na krvavé súry Koránu – jenže Francie, kde vraždili, hrdě zpívá svoji hymnu Marseillaisu, kde v refrénu zní: „Nechť krev nečistá napojí brázdy našich polí!“ A můžeme pokračovat: Mohamed, ctěný od muslimů jako Alláhův prorok a světec, po dobytí Mekky vraždil bez slitování, rovněž tak poté, co jako absolutní vládce podnikal vojenské výboje na Arabském poloostrově. Republikánská a demokratická Francie však uctívá svoji „velkou“ revoluci let 1789-1799 a její vůdce. Řada ulic se jmenuje po Robespierrovi a Dantonovi, přičemž oba dva byli stejnými masovými vrahy jako Mohamed. Georghes Danton po zářijových masakrech r. 1792, kdy bylo ve vězeních sadisticky utýráno a povražděno 1340 zcela bezbranných a nevinných lidí, mezi nimi přes 300 katolických kněží, prohlásil: „Bylo zúčtováno s davem konspirátorů a bídáků… Chtěl jsem, aby všechna pařížská mládež přišla do Champagne poskvrněná krví…“ Oficiální úctě se rovněž těší císař Napoleon, původně jeden z bojovníků revoluce, jenž pro svoji dobyvatelskou slávu neváhal pustit se do agresivní zločinné války proti celé Evropě a zaplavit ji řekami krve a utrpení.
Muslimové se při svých dobyvačných válkách dopouštěli mnoha masových bestiálních vražd. Jenže jaký je rozdíl mezi mohamedánskými válečníky na Pyrenejském poloostrově, kteří tam v 8. století stavěli pyramidy z uřezaných hlav křesťanů, a mezi velitelem tzv. „pekelných kolon“ generálem Turreaua r. 1794, jenž „pacifikoval“ katolíky ve Vendée a prohlásil: „Chci, aby zde stála mohutná zeď z uřezaných hlav banditů!?“ Dodejme, že právě jméno tohoto generála vytvořilo nové slovo pod názvem „teror“, připomínající jeho strašlivé masakry. Turreauovi vojáci vyvražďovali celé vesnice včetně žen a dětí, znásilňovali ženy na oltářích chrámů, které zpustošili a nosili nemluvňata na bajonetech. Známý italský žurnalista Vittorio Messori napsal: „Všechno, co praktikovala za druhé světové války SS, bylo již dříve vykonáno ve Vendée ´demokraty´ z Paříže: ze seškrabané kůže obyvatel Vendée se vyráběly boty pro úředníky, z jemnější kůže žen rukavičky. Stovky mrtvol byly zpracovány na tuk a mýdlo. Ve Vendée došlo poprvé k uplatnění chemické zbraně, k použití jedovatých plynů a otrávené vody. Tehdejšími plynovými komorami byly lodě naplněné venkovany a kněžími, zavezené doprostřed řeky a potápěné.“
Vitráž znázorňující genocidu páchanou republikány ve Vendée
Proč tyto připomínky? Proto, poněvadž současná republikánská a demokratická Francie neustále velebí tuto svoji „velkou“ protikřesťanskou revoluci, jež prý hesly o volnosti, rovnosti a bratrství zahájila éru „svobody a lidských práv“. Toto „dědictví“ prý chtějí Francouzi hájit v konfliktu s islámskými teroristy. Podobné hlasy zaznívají i z jiných států EU: máme prý bránit principy demokracie a lidských práv, které byly vytvořeny ve Francouzské revoluci. Inu, místopřísežně prohlašuji, že tyto pahodnoty hájit rozhodně nemíním. Jejich základ je stejně krvavý jako v případě islámu. Nota bene nešlo jen o Francii. Již v 18. století proběhla Pombalova „osvícenská a demokratická“ revoluce v Portugalsku, která přinesla povraždění minimálně 8 tisíc katolíků, v 19. století jsou tady dvě italské revoluce (r. 1848 a 1870) s podobnými masovými vraždami ve jménu demokracie, svobod a lidských práv. Tato „demokratická“ civilizace zplodila nakonec zločinecké totality komunismu a nacismu s jejich miliony obětí.
Námitka ale zní, že dnes už demokratické státy nikoho nevraždí. Opět hluboký omyl! Právě tzv. demokratické země spolu s komunistickou Čínou jsou svými legálními potraty největšími vrahy nenarozených dětí. Jejich nevinná krev volá o pomstu do nebe! Odpůrci této bestiality a s ní spojených perverzit typu homosexuální sňatky, pornografie, sexuální výchova ve školách od útlého věku atd. jsou právě ve jménu „lidských práv“ vyhazováni ze zaměstnáni a vězněni. Teror podle vzoru Islámského státu je za tohoto statu quo jen otázkou času.
Jsem rozhodně proti islámu pronikajícímu do Evropy a rovněž tak jsem připraven bránit proti němu své ohrožené bližní a naši křesťanskou identitu. Rozhodně ale nebudu hájit tuto bezbožnou civilizaci, poněvadž v ní vidím podobné nebezpečí jako u islámu. Obojí stojí na krvavých základech, protože velebí masové vraždy a genocidy. Smutné ovšem je, že katoličtí hierarchové – všechna čest výjimkách typu kardinálů Saracha a Burkea nebo biskupa Schneidera – se identifikují právě s touto bezbožnou civilizací spočívající na ideálech Francouzské revoluce a nekladou jí odpor. To je už ale jiné téma. Katolíci věrní Tradici se nesmějí nechat mást v současném konfliktu s islámem řečmi o obraně demokracie, lidských práv a novověké civiliazace. Koneckonů právě tato civilizace dnes naopak před muslimy hanebně kapituluje – nejspíš na přání zednářských lóží pracujících v zákulisí. Je tristní, když do tohoto kapitulantského chóru se zapojují také církevní představitelé svými frázemi o „mírumilovném“ islámu a o „evropských demokratických hodnotách“.
Ne, islám vůbec není mírumilovný a „demokratické“ hodnoty vůbec nejsou hodnotami, nýbrž podobnou hrozbou jako islám. Katolická církev má svoji nauku a svoji představu uspořádání moderní společnosti, jak ji vyjadřuje zejména encyklika Quas primas Pia XI. z roku 1925 a další dokumenty velkých papežů. Ve jménu Kristova království je katolík vyzván pozvednout svůj meč – duchovní a v případě nutnosti i fyzický – jak proti islámu, tak i proti osvícenskému a neomarxistickému genderismu. Svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie kéž nám připomene všechna vítězství nad islámem i nad dalšími pohromami, která jsou dílem Matky Boží: od Poitiéres r. 732 přes Lepanto r. 1571, Vídeň r. 1683 až po Varšavu r. 1920. Modleme se, buďme věrní a důvěřujme!
PhDr. Radomír Malý
Poznámka: Odkazy a obrázky doplnila redakce.
Mohamed bol zlocinec, v Chajbare vyvrazdil a zmasakroval 2 kmene, 3 stihol ujst.
Mohamed bol vrah, zlocinec, ktorý zabíjal, lupil, plienil, nicil, prepadával karavány…. to sú fakty.
Moslimovia sú obetou diabla a jehom islamu! Dialog s islamom = dialog s diablom.
Moslimom treba hovorit pravdu o Mohamedovi a islame, tak, ako to robí pater Zakarija:
https://www.youtube.com/watch?v=AmHqjtOWoIQ
Otvára moslimom oci, na rozdiel od zbabelej pokoncilovej hierarchie novus ordo cirkvi pohody:
Stanica Vykupitela v arabcine, kde moslimom hlása evanjelium Jezisa Krista a otvára moslimom oci, co je islam zac: http://www.alfadytv.tv/
Islam je dielo Diablovo!
Veden démony: Mohamed očima svých současníků
http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Veden_demony_Mohamed_ocima_svych_soucasniku-Adelgunde_Mertensackerova.pdf
Kristus – vítěz nad démony
„K tomu se ukázal Syn Boží, aby zkazil díla ďáblova“ (2 J 3,8). „… aby smrtí
zkazil moc toho, jenž měl moc na smrtí, to jest ďábla“ (Žd 2,14).
Kristus, Syn Boží, začal svou vykupitelskou činnost tím, že na poušti odmrštil
pokušitele slovy: „Vade Satana! Odstup Satane!“.
Velkou část Jeho veřejné činnosti představuje boj proti démonům, kdy léčil choroby,
zapříčiněné démony (L 13, 11 a 16), především však když vymítal démony
z posedlých.
Svým exorcismem Kristus ukazoval, že On osvobozuje lid z moci Satana, že On
je božský vykupitel z moci Satanova: „Jestli však já Duchem Božím vymítám zlé
duchy, přišlo k vám království Boží“ (Mt 12,28).
Trvalou Satanovou snahou je překazit šíření a vzrůst království Božího, a všechno
své úsilí a zlobu směřuje k podpoře stále nových bludů. „Duchy svůdné a ďá-
belské nauky“ předpovídal svatý Pavel (1 Tm 4,1). A Kristus varuje výslovně:
„Mějte se na pozoru před nepravými proroky, kteří přicházejí k vám v rouše ovčím,
v nitru jsou však vlci draví“ (Mt 7,15).
Satan je přemáhán vírou v božství Kristovo. Proto je vůbec nejnebezpečnějším
bludem popírání božství Syna Božího, jeho degradace na člověka, na pouhé stvoření.
Satanova moc byla definitivně zlomena Kristovou smrtí na kříži. Proto je popí-
rání vykupitelské smrti satanským bludným učením s cílem zničit Kristovo spasitelské
dílo. Satan stojí za každým bludem, stejně jako stojí za každým projevem
nepřátelství vůči Kristu. On a jeho démoni jsou Kristem poraženi, ale jejich moc
není ještě zcela zlomena, a v dějinách lidstva hrají stále významnou roli.
Byl Mohamed posedlý? Klást si takovou otázku je zcela zákonité. V boji proti
falešným prorokům, k němuž je každý křesťan zavázán, by nebylo křesťanské nepočítat
se Satanovou působností – Kristův odpůrce zůstane hrozivým nebezpečím
až do konce světa.
Proto se také i dnes Satan drží v blízkosti lidí „jako lev řvoucí“, vždy připraven
„pohltit“ toho, kdo z falešné tolerantnosti a ochoty ke kompromisům napomáhá
Kristovu odpůrci. Každá cesta, která ne vede ke Kristu, je zlá a špatná. Každá cesta,
která odvádí od Krista, je bludná cesta.
Jako křesťané jsme povinni hájit Kristovo božství proti útokům islámského bludu.
Tolerance vůči tomuto proti křesťanskému bludnému učení, jak to vidíme na po koncilní
ideologii „dialogu“, jen napomáhá démonickému náboženství, které křesťanství přísahalo zánik. Islámská světová rada rozhodla o naprostém vyhlazení
křesťanů v islámských oblastech, a denně jsme také svědky děsivého pronásledování
křesťanů v zemích pod vládou islámu. – 40 –
Jakýkoli ústupek tomuto bludnému učení je úspěchem pro démony. „Ne spojujte
se s nevěřícími; neboť jaká součinnost spravedlnosti s nepravostí, aneb které společenství
světla s tmou? A kterou shodu má Kristus s Belialem, nebo který díl má
věřící s nevěřícím?“ (2 K 6,14-15).
Co má Kristus společného s Alláhem?
„Všechna božstva pohanů jsou démoni“ (Ž 96,5).
Každý falešný soulad, jakékoli ochabnutí v boji proti islámu je výhrou pro dé-
mony, kteří chtějí svou zhoubnou činnost rozšířit na celý svět a zbudovat protikřesťanský světový stát pod vládou modly Alláha.
Jakékoli zřeknutí se hlásání pravé víry svedeným muslimům je zradou Kristova
příkazu: „Jděte do celého světa a učte všechny národy.“
A jako vždy, tak i dnes platí slova svatého Pavla: „Hlásej slovo, naléhej včas
i ne včas, usvědčuj, přimlouvej, kárej, (a to) se vší trpělivostí a moudrostí učitelskou“
(2 Tm 4,2)
Milý markus, prijmite, prosím, odo mňa v dobrom jedno úprimne mienené odporúčanie. U Vás enormne prevažuje emocionálna stránka prejavu nad racionálnou. Inými slovami, píšete hekticky, vášnivo, prchko. Hádžete na papier alebo do počítača slová ako sopka, ktorá zo svojho vnútra vyvrhuje magmu. Nikto nepochybuje o Vašej úprimnosti, čestnosti, o Vašich ľudských kvalitách a ani o Vašej hlbokej katolíckej viere. Lenže ak chcete niekoho
presvedčiť o svojej pravde, musíte písať pokojne, racionálne, s chladnou hlavou a to aj vtedy, ak ide o veľké city. Ak totiž nedokážete argumentovať vecne a racionálne, potom Váš text pôsobí nevyvážene a v konečnom dôsledku môže priniesť opačný efekt.
Mám k Vášmu príspevku jednu zásadnú faktickú poznámku. Katolícka cirkev nevedie dialóg s islamom. Vedie dialóg s moslimami a to je diametrálne odlišná záležitosť. Takisto Katolícka cirkev nevedie dialóg s judaizmom, ale vedie dialóg so Židmi. A tento dialóg viesť musíme. Aj moslimovia sú Božie deti, ktoré náš Pán miluje. Sám Ježiš Kristus vedie dialóg s moslimami. Ale aby som priveľmi nepredlžoval tento príspevok, odkážem Vás na jeden môj článok, ktorý sa zaoberá problematikou dialógu Ježiša Krista s moslimami: http://www.priestornet.com/2015/09/ako-celit-islamskej-hrozbe.html
V deklarácia Druhého vatikánskeho koncilu Dignitatis humanae sa jasne uvádza: „Tento posvätný cirkevný snem predovšetkým vyhlasuje, že sám Boh dal poznať ľudstvu cestu, po ktorej ľudia, slúžiac mu, môžu v Kristovi dosiahnuť spásu a blaženosť. Veríme, že toto jediné pravé náboženstvo sa uskutočňuje v katolíckej a apoštolskej Cirkvi, ktorú Pán Ježiš poveril, aby ho šírila medzi všetkými ľuďmi, keď povedal apoštolom: ,Choďte teda, učte všetky národy a krstite ich v mene Otca i Syna i Ducha Svätého a naučte ich zachovávať všetko, čo som vám prikázal´ (Mt 28, 19–20). A všetci ľudia sú povinní hľadať pravdu, najmä v tom, čo sa týka Boha a jeho Cirkvi, a keď ju poznali, prijať ju a zachovávať“ (Druhý vatikánsky koncil, deklarácia Dignitatis humanae, č. 1).
A v koncilovom dekréte Inter mirifica sa uvádza: „Katolícka cirkev, ktorú Kristus Pán založil, aby priniesla spásu všetkým ľuďom, má naliehavú povinnosť ohlasovať evanjelium“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Inter mirifica, č. 3).
Ježiš Kristus nehovoril, že máme nenávidieť inovercov, ale žiadal od nás milovať všetkých ľudí a hlásať im evanjelium. V zmysle jeho slov sa teda nemáme dištancovať od moslimov, ale naopak. Máme ich milovať, hlásať im Kristovo evanjelium lásky a privádzať ich do jedine pravej Katolíckej cirkvi. Nerobím si ilúzie, že je to ľahké, ale toto je misionárske poslanie, ktoré nám Kristus zveril a ktoré musíme prijať. Nie je umenie urobiť z človeka nepriateľa, ale veľké umenie je urobiť z nekatolíka katolíka. Je to však vždy omnoho lepšie a kresťanskejšie ako sa utápať v nenávisti.
Pane Dučáku, já vím, že to, co jste zde napsal, myslíte dobře, ale k té vaší faktické poznámce bych měl dvě připomínky:
– ad „Katolícka cirkev nevedie dialóg s islamom. Vedie dialóg s moslimami a to je diametrálne odlišná záležitosť“: toto bohužel zdaleka není pravidlem, běžně se mluví o dialogu s islámem a i často užívaný termín „mezináboženský dialog“ sugeruje spíše, že jde o dialog mezi náboženstvími, než o dialog mezi věřícími. Nakonec i jedno z dikasterií se jmenuje „Papežská rada pro mezináboženský dialog“ (Dialogo Inter Religiones) a ne „Papežská rada pro dialog mezi věřícími“,
– bezesporu je pravda, že, jak píšete, „máme ich milovať, hlásať im Kristovo evanjelium lásky a privádzať ich do jedine pravej Katolíckej cirkvi“, ale hlásat Evangelium a vést dialog (viz definice) jsou dvě různé věci. Náš Pán nám nařídil učit všechny národy zachovávat všecko, co nám přikázal, nikoliv o tom vést se všemi národy dialog.
MichalD, to je holý nezmysel. Môžeme predsa súčasne hlásať evanjelium aj viesť dialóg s nekresťanmi. V poslednej dobe došlo k explózii konverzií moslimov na kresťanstvo. Najpozoruhodnejšie na celej veci je, že medzi konvertitmi je veľa imámov, moslimských duchovných. To je veľká šanca pre nás! Musíme viesť s nimi dialóg a hovoriť im: „Vaša viera má nesporne dobré prvky. Ctíte si Ježiša Krista a Pannu Máriu, postite sa, dávate almužny chudobným, atď. Ale vaša viera má aj zlé stránky. Prikazuje Vám napríklad zabíjať neveriacich, ponižovať ženy a iné zlé veci. To naša viera je lepšia. Hlása lásku Boha k ľuďom aj lásku ľudí k svojím blížnym.“ Islam nemožno poraziť zvonku, vojenskou silou, iba vnútorným rozkladom. Ja mám pre to pojem „vnútorná erózia islamu“. Islam môžeme poraziť len tak, že ho rozložíme zvnútra. Tým, že pritiahneme čo najviac moslimských duchovných aj radových moslimov ku katolíckej viere. A to nie je možné bez dialógu. Je to vari tak ťažké pochopiť???
Pane Dučáku, soudě podle tohoto vašeho komentáře asi hlavní problém je v tom, že si trochu pleteme pojmy. To, co zde uvádíte jako příklad evangelizačního rozhovoru totiž žádný dialog není, takže možná se nakonec až zas tolik v pohledu na věc nerozcházíme. Schválně jsem v komentáři výše dal odkaz na definici pojmu „dialog“, aby bylo jasné, v jakém smyslu tento pojem používám.
Já nikde netvrdím, že nelze „súčasne hlásať evanjelium aj viesť dialóg s nekresťanmi“. To zajisté dělat lze. Můžeme s nimi kromě hlásaní Evangelia také vést třeba dialog o vhodném volebním systému nebo třeba o změnách klimatu. Těžko ale s nimi můžeme vést dialog o tom, co nám Pan Ježíš Kristus přikázal zachovávat, alespoň pokud pojem dialog používáme v tom smyslu, jak je od 20. stol. chápán (resp. jak je chápán po Martinovi Buberovi, jehož pojetím bylo ovlivněno i jeho používání během IIVK a jeho recepce).
MichalD, jednoznačne sa stotožňujem s Vami, že pojem medzináboženský dialóg je veľmi nešťastný. Pritom však Svätý stolec zriadil apoštolským listom Progrediente Concilio z 19. mája 1964 „Sekretariát pre nekresťanov“. Až v roku 1988 dostal tento sekretariát nový názov „Pápežská rada pre medzináboženský dialóg“. Aj v tom vidím istý odklon od pôvodnej myšlienky pápeža sv. Jána XXIII. Mimochodom výbornú prednášku, ktorá sa zaoberá aj evanjelizáciou a dialógom s moslimami predniesol Kardinál Jozef Tomko. Vyberám z nej: „Katolícka Cirkev berie vážne misijné poslanie, ktoré jej zveril jej Zakladateľ Ježiš Kristus a považuje misijný charakter za podstatný. Druhý vatikánsky koncil definoval Cirkev ako ,communio et missio´, čiže ako ,spoločenstvo a poslanie´. Cirkev je na evanjelizáciu ako oheň na to, aby horel. Každý kresťan má povinnosť vyznávať aj verejne svoju vieru a vydávať o nej svoje svedectvo, ktoré je už prvým krokom misijného poslania, ktoré sa rozvíja v rôznych formách, ako je dialóg, ohlasovanie evanjelia, jeho vžitie do kultúry čiže inkulturácia, osobná, duchovná i materiálna pomoc misiám, sociálne povznesenie ako prejav kresťanskej lásky, a tak ďalej.“
Prednáška je z roku 2009, ale aktuálna je aj dnes. Celé znenie je na: https://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20090214001
Drahý pan Ducák, ano, moslimov mame milovat a preto, ze ich milujeme, tak ich nebudeme utvrdzovat v ich viere v Mohamedovho diabla alaha, ale im budeme ohlasovat evanjelium.
Postoj katolíka: sv. Augustín: Bludy potierajte, blúdiacich milujte.
Pater Zakarija: Ako ja milujem moslimov, tak nenávidím islam!
A co sa týka Nostra Aetate, tak pre mna tie spatné dokumenty neexistujú.
problémem Nostra Aetate (podobně jako i ostatních dokumentů IIVK) je zejména to, že obsahují dubiózní formulace, které zasely zmatek mezi věřící. Důkazem toho je mj. i tento Váš komentář, kde se snažíte dokázat, že NA neztotožnila Alláha s Trojjedinným Bohem. Dobře, připusťme že neztotožnila, jak je ale pak možné tvrzení „muslimové se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země“ interpretovat? Pokud vyloučíme, že NA ztotožňuje Alláha muslimů s Trojjedinným Bohem, pak podle mého názoru názoru zbývají jen dvě možnosti:
1. Jedná se jen o nestranný popis skutečnosti, že muslimové se „něčemu“ klanějí. Této interpretaci však brání označení toho „něčeho“ jako „unicum Deum“, navíc s velkým „D“. Pokud tvrdíme, že to „něco“ není totožné se skutečným Trojjedinným Bohem, pak přece také víme, co říká sv. Pavel v 1 K 10, 20: „co obětují pohani, obětují zlým duchům a ne Bohu“. Máme zde tedy zásadní rozpor, protože přece nelze Zlého ducha nazývat „Bohem, stvořitelem nebe a země“.
2. Jedná se o konstatování faktu, že se muslimové skutečně klanějí „jedinému Bohu, živému … stvořiteli nebe a země“. Pokud ale tvrdíme, že ten, kterému se klanějí muslimové, není totožný s Trojjedinným Bohem, pak bychom museli připustit existenci více bohů a vyřešit nějak rozpor, že existují dva stvořitelé nebe a země.
bohem židů a muslimů je satan . Judaismus už je 2000 let falešné náboženství .
Pan MichalD má naprostou pravdu. Dnes se hodně mluví o dialogu právě s jinými náboženstvími – a to je naprosto scestné. V Novém zákoně se slovo „dialog“ nevyskytuje ani jednou. Pojem „dialog“ pochází od Sokrata a jeho žáků (snad ještě i od dřívějších sofistů) a má svá pravidla. My ho můžeme použít v komunikaci s nekřesťany včetně muslimů se záměrem obrátit je nikoli na „naši“, ale na zjevenou víru. Pravá katolická víra není „naše“, my jsme si ji nevymysleli, je zjevena Bohem v lidském těle Ježíšem Kristem, my jsme ji pouze přijali a uvěřili díky milosti Boží, která nám byla dána. Ale dialog s falešnými náboženstvími není možný, falešná náboženství můžeme jedině potírat a odhalovat jejich satanský původ.
MichalD, úprimne ďakujem za kultivovanú odpoveď, ktorá ma príjemne prekvapila. Priznám sa Vám bez mučenia, že dialóg s nekresťanmi v takej forme, v akej sa dnes často deje, aj mňa občas zaráža. Samotný dialóg je v princípe nevyhnutný. Odkedy na Slovensku odvolali arcibiskupa Bezáka, vedieme sporadicky s mojou manželkou dialóg v tejto veci. Manželka bezvýhradne stojí za emeritným arcibiskupom, ja som sa stotožnil s pápežovým rozhodnutím. Nielen preto, že ho prijala hlava Katolíckej cirkvi, ale mám aj osobné výhrady voči arcibiskupovi Bezákovi, ktoré som rozobral v jednom svojom článku a mnohých komentároch k nemu. Máme s manželkou harmonický vzťah, obaja sme lojálni voči súčasnej Cirkvi, obaja si ctíme omšu Pavla VI. a predsa sa aj my v niektorých veciach rozchádzame, a to aj v záležitostiach Katolíckej cirkvi. Napríklad aj po rokoch sme v kauze arcibiskupa Bezáka zotrvali na svojich postojoch. Ale nezhodneme sa aj v iných veciach. Manželka napríklad obdivuje Tomáša Halíka, ja mám voči nemu vážne výhrady, ktoré sú napokon všeobecne známe. Prečo o tom píšem? Viesť dialóg neznamená vzdávať sa svojich názorov v prospech oponenta. Tak to aspoň chápem ja. Keď však čítam stanovisko Katolíckej cirkvi, že sa nemáme usilovať o konverzie hinduistov, či budhistov, ale usilovať sa o to, aby bol hinduista ešte lepším hinduistom a budhista ešte lepším budhistom, tomu ani ja celkom dobre nerozumiem. Je mi jasné, že nie je možné posielať misionárov medzi Židov. Židia sú a naveky ostanú vyvoleným národom a tak klasický spôsob evanjelizácie u nich nie je možný. Neznamená to, že sa nemáme pokúšať o konverziu Židov na katolícku vieru, ale toto úsilie si vyžaduje iné formy subtílnej evanjelizácie a pozitívnu rolu môže zohrať aj dialóg so Židmi, napríklad v otázke náboženskej slobody: http://www.krestandnes.cz/article/sloboda-musi-odrazat-boziu-volu-hovori-katolicko-zidovska-komisia/6151.htm
Stanovisko katolícko-židovskej komisie korešponduje s mojím postojom. Katolícka cirkev musí rešpektovať náboženskú slobodu každého človeka a nemôže násilím vnútiť nikomu svoju vieru, lenže musí naliehavo zdôrazňovať, že sloboda nemôže byť absolútna, pretože je odvodená od Boha. Sloboda v hriechu je otroctvom Satana a to je tá najhoršia forma otroctva, aká môže existovať. Len v Bohu môže byť človek naozaj slobodný. Preto platí aj to, čo hlásal DVK slovami: „A všetci ľudia sú povinní hľadať pravdu, najmä v tom, čo sa týka Boha a jeho Cirkvi, a keď ju poznali, prijať ju a zachovávať.“ (Druhý vatikánsky koncil, deklarácia Dignitatis humanae, č. 1).
Evanjelizácia medzi Židmi si vyžaduje osobitný prístup, lenže evanjelizácia medzi ostatnými národmi sa musí zintenzívniť. Dnes sú v mnohých krajinách úspešnejší protestantskí misionári, pretože misijná činnosť Katolíckej cirkvi stráca na intenzite. To ma znepokojuje. Napokon ešte jeden príklad toho, že aj dnes, v dobe, keď vedieme dialóg s moslimami, naši misionári evanjelizujú medzi nimi: https://www.postoj.sk/6825/a-co-ak-odpovedou-na-islamizaciu-je-evanjelizacia
Pane Dučáku, vést dialog v dnešním (řekněme post buberovském chápání) předpokládá, že obě strany k němu přistupují jako rovný k rovnému a zejména, že jsou již dopředu ochotny změnit svůj postoj, pokud je protistrana svými argumenty přesvědčí. Cílem takto vedeného dialogu je pravdu objevovat, nikoliv předávat. Tak je dnes dialog chápán a na netu najdete mračna definic a prací, které toto potvrzují. Proto můžete klidně vést dialog se svojí ženou o Mons. Bezákovi nebo T. Halíkovi, ale není dost možné pomocí dialogu předávat katolickou víru.
Vedouu dialog..ale nechtějí nikoho obrátit . Heretik má zůstat ve své sektě , žid má být dál talmudským popíračem Krista , muslim má být ještě lepším muslimem , buddhista ještě lepším buddhistou .
MichalD, misiológia je moja parketa, ktorej sa venujem odborne. Môj priateľ, prof. PhDr. Ing. Ladislav Bučko, PhD, vedúci Katedry misiológie na VŠZSP sv. Alžbety v Bratislave, ktorý prednáša misiológiu okrem materskej univerzity aj na Trnavskej univerzite, ale aj na českých a zahraničných univerzitách, vydal misiologické dielo „Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie“. (Bučko, L. Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie. Nitra: Spoločnosť Božieho slova, 2003. ISBN 80-85223-34-1. 549 s.)
Zacitujem z nej: „Univerzálna Cirkev musí vzhľadom na skutočnosť globalizácie nachádzať nové misijné formy, v ktorých sa uplatní najmä dialóg, svedectvo, evanjelizácia a inkulturácia, pričom treba zohľadňovať kultúrne špecifiká globalizujúceho sa sveta. V dnešnom svete vznikajú nové subkultúry, ktoré už viac nie sú podmienené predovšetkým etnickou alebo geografickou príslušnosťou človeka, ale napríklad aj jeho sociálnym stavom, povolaním, záujmami a pod. Cirkev v globálnom svete musí byť verná svojmu misijnému poslaniu, musí všetkým ľuďom ohlasovať evanjelium a viesť so všetkými prostrediami a skupinami dialóg… Misia je vecou miestnej i univerzálnej Cirkvi. Je to globálna misia v globálnom svete. Kresťanstvo je nositeľom úžasnej nádeje, ktorú ponúka svetu. Ak sa pred ňou svet uzavrie, zostarne. Ak sa však svet tejto nádeji otvorí, objaví svoju skutočnú hodnotu a nadobudne nepredstaviteľnú tvorivú energiu mladosti.“ (tamže, s. 323-324)
Ak teda prehovoria znalci, mali by ste s väčšou pokorou a rešpektom prijať ich poznatky. Ale je to samozrejme dobrovoľná záležitosť.
Pane Dučáku, jestli té citované pasáži dobře rozumím, tak autor chce říct, že jsou potřebné nové formy misií, protože dnes „vznikajú nové subkultúry, ktoré už viac nie sú podmienené predovšetkým etnickou alebo geografickou príslušnosťou človeka, ale napríklad aj jeho sociálnym stavom, povolaním, záujmami a pod.“. Tedy dřívější formy misijní práce byly nějak poplatné tomu, že tehdy, na rozdíl od současnosti, nebyly subkultury podmíněné sociálním stavem. Troufám si tvrdit, že tento předpoklad je více než vratký. Tím nechci říct, že by se formy misijní práce neměly v odůvodněných situacích vyvíjet, jen mi připadne trochu podezřelé, když už základní předpoklad, na kterém autor staví, je takto podivný.
V současnosti se stále zřetelněji projevujídva nejmocnější faktory zániku civilizace, tedy i ČR. Tím prvním jeultramaterialismus (konsumismus), který má na svědomí rozbití rodin a zničení lásky, rozkradení země, devastaci školství a přepisování dějin, degradaci člověka a lidství, ale také např. bezuzdné řádění justiční mafie. Tím druhým jeultrabezohlednost k životu (islám), který chce ovládnout (zničit) Evropu a uvrhnout ji o tisíce let v duchovním vývoj zpět. Ten první lze eliminovat probuzením společnosti z dlouhodobého spánku netečnosti, z duchovní narkózy chamtivosti. Ten druhý lze vyřadit ze hry co nejrychlejším uspáním do nečinnosti (paralyzováním) zjevenímplné pravdy o jeho podstatě. Ten první začne praskat ve švech až tváří v tvář tomu druhému. Ten druhý může být postupně rozežírán tím prvním. Znamená to, že jedním zlem lze léčit zlo druhé. Také proto se tyto dva faktory zániku světa musely po staletích bezuzdného řádění střetnout tváří v tvář! Proto se musí střetnout chazarská světovláda s arabským islámem; zatím v utajení spolupracují, ale nakonec dojedou sami na vlastní recepty. Jediné, co je trvale spojuje, je totiž naprostá neúcta k životu a snaha o totální vykořenění člověka, aby se z něj stal lehce ovladatelný nástroj v rukách psychopatických šílenců.
Bojová umění Dálného východu mají dva zajímavé rozměry, jak se vypořádat se zlem, které naznačují cestu, kudy by se měl vývoj naší společnosti ubírat, aniž by utrpěla významnější ztráty. Tím prvním je princip „Vně bojuj, uvnitř miluj!“ Jinými slovy – braň se, jak nejlépe umíš, ale neznečisti své nitro nenávistí! Tím druhým je princip „Využij energii útoku nepřítele k jeho vyřazení z boje!“ Tedy přijmi jeho útok, vyhni se přímému úderu a využij jeho energii a sílu k jeho zneškodnění! Netřeba velké fantazie, abychom vymysleli, jak temnou energii Koránu a šaríi uchopit a použít proti těm, kteří se snaží zničit evropskou civilizaci; stačí principy islámu důsledně aplikovat na muslimy, jinými slovy – dát jim ochutnat jejich vlastní polívčičku. Některým to otevře oči, jiné to znechutí a přiměje k návratu do Arábie, některé to zradikalizuje natolik, že budou zadrženi a vyhoštěni. Zaujměme naprosto stejný postoj, jako např. Saudská Arábie:
povoleno je jen jediné náboženství, tedy to naše, neboť existuje jediný Bůh, a to ten náš
o správnosti tohoto náboženství je zakázáno pochybovat
povoleny jsou jen křesťanské modlitebny a svatostánky
existuje jediná pravá soustava zákonů, a to ta naše
uzavírání sňatků proti vůli některého z partnerů je trestné
mnohoženství je trestné, stejně jako obcování s mladistvými
odívání žen, a to i na plovárnách a plážích, musí ctít zdejší zvyklosti
je zakázáno zahalovat obličej u mužů i u žen (s výjimkou vyjmenovaných povolání)
kdo není ne-muslim, je bezvěrec a platí dvojnásobnou daň
zabíjení zvířat způsobem „halali“ je trestné
výchova k nenávisti a násilí je trestná
systém zdravotnictví, školství a sociálního zajištění nelze paralyzovat cizorodými prvky
alkohol, vepřové maso, pejskové, křesťanské svátky apod. jsou nedílnou součástí naší kultury; kdo to kritizuje, uráží křesťany a ponese následky …
Jistě, muslimové by spustili hurónský řev o lidských právech, ale ten spouští stejně při každé akci. Tím však budou jen identifikovat sami sebe. A pak se budou muset hodně rychle rozhodnout – buď se přizpůsobí jejich vlastním zákonům (principům), které jsme použili na ochranu naší civilizace, nebo budou deportováni do zemí jejich původu. Budou-li chtít zůstat, musí rychle pochopit, že základní lidská práva jsou sice nejvyšším světským zákonem, ale opírat se o ně může jen ten, kdo jich nezneužívá na úkor jiného, kdo svými činy jejich samotnou podstatu nepopírá. To vše můžeme učinit v klidu, bez nenávisti, s mírem v duši, snad i s troškou švejkovského humoru, ale o to důsledněji. Možná tak muslimům prokážeme mimořádně důležitou službu – umožníme jim, aby se i oni vyrovnali se s jejich vlastní karmou a pocítili na vlastní kůži, co životu prospívá a co nikoliv.
Milý Markus, konečne sa dostávam k odpovedi na Vaše príspevky. Veľa priestoru venujete islamu. Toto náboženstvo je s najväčšou pravdepodobnosťou dielom Lucifera. Islamológovia pripisujú vznik islamu zjaveniam archanjela Gabriela, ktoré Mohamed pravidelne mával. Niektorí, zvlášť sekulárni vedci, nadprirodzený pôvod týchto zjavení vylučujú a považujú islam za mechanickú kompiláciu 2 predchádzajúcich monoteistických systémov, judaizmu a kresťanstva. Sú však indície, ktoré svedčia v prospech nadprirodzených videní Mohameda.
Podľa moslimskej tradície od roku 610 začal Mohamed (označovaný aj ako Muhammad) prijímať Božie zjavenia prostredníctvom archanjela Gabriela. Ako sa všeobecne zhodujú významní islamológovia, spočiatku bol Mohamed sám zmätený zo svojich zjavení, dokonca mal obavy, či sa nezbláznil a uvažoval aj o samovražde, predovšetkým po prvom zjavení, po ktorom dlho nedošlo k ďalšiemu. Neskôr sa však zjavenia obnovili a pretrvávali počas celého jeho života. Spočiatku sa Mohamed zveroval so svojimi zjaveniami len manželke Chadídži a niekoľkým dôverným priateľom. Až od roku 612 začal svoje poslanie.
Tieto fakty nepriamo potvrdzujú hypotézu, že Mohamed skutočne mal istý druh nadprirodzených zjavení. Je však prakticky vylúčené, aby sa mu naozaj zjavoval skutočný archanjel Gabriel, pretože ten by mu predsa zjavil pravé kresťanské učenie, nie nejaký hybrid, pozliepaný z rôznych náboženstiev. Zjavoval sa teda Mohamedovi Lucifer v podobe archanjela Gabriela? Mal by som všetky dôvody uveriť tejto hypotéze, až na jeden, ktorý vyvoláva vážne otázniky. V islame je totiž zakotvená mimoriadna úcta k Panne Márii.
Korán uznáva, že Panna Mária bola zverená priamo Bohu do ochrany pred Satanom a teda zbavená dedičného hriechu. Takisto hlása neporušené panenstvo Panny Márie aj po počatí Ježiša Krista. Panna Mária má v islame výnimočné postavenie a jedinou jej vážnou rivalkou bola Fatima, dcéra Mohameda. Po smrti Fatimy však sám Mohamed vyhlásil: „Budeš najblaženejšia medzi všetkými ženami raja, po Márii“.
Ak by bol Lucifer naozaj iniciátorom Mohamedových videní, sotva by mu vnukol takéto nádherné pasáže o Panne Márii. Veď by mu tým dal do rúk najúčinnejšiu zbraň proti sebe samému. Je všeobecne známe, že medzi Luciferom a Pannou Máriou panuje večné, nezmieriteľné nepriateľstvo. Svedčí o tom Sväté písmo na viacerých miestach.
Lucifer by sa nikdy, za nijakú cenu, dobrovoľne nevyjadril s takou úctou o Panne Márii. Iba pod mimoriadnym nátlakom Boha, či Panny Márie. Boh občas Luciferovi dovolil skúšať ľudí. Z Biblie vieme o Jóbovi, ktorý bol takto Luciferom skúšaný. Vari Boh toleroval vznik islamu ako istú formu skúšky a zároveň aj bič na nás, neverných kresťanov? Je to príliš nemotorná hypotéza? Sám netuším.
Isteže bolo by príliš odvážne hodnotiť pohnútky Boha pri jeho konaní. Veď v Písme svätom sa okrem iného píše: „Moje myšlienky nie sú vaše myšlienky a vaše cesty nie sú moje cesty – hovorí Pán. Ako sú nebesá vyvýšené nad zem, tak sú moje cesty vysoko od vašich ciest a moje myšlienky od vašich myšlienok. (Iz 55, 8-9)
A predsa Boh od nás žiada, aby sme meditovali o náboženských pravdách a o to presne sa pokúšam. Na otázku kto sa vlastne zjavoval Mohamedovi, nepoznám jednoznačnú odpoveď a nepoznajú ju ani tí najvzdelanejší islamológovia.
Nepoznám ani odpoveď na otázku, prečo Mohamed tak tvrdošijne odmietal prijať kresťanskú koncepciu trojjediného Boha. Isté však je, že ju poznal. V Koráne sa totiž píše: „Ľudia Knihy, neprekračujte medze svojho náboženstva a nehovorte o Bohu iné než pravdu. Veď Mesiáš, Ísa, syn Márie, je len poslom Božím a Jeho slovom, ktoré vrhol Márii a duchom od Neho. Verte teda v Boha a jeho poslov a nehovorte: „Traja“. Prestaňte, je to lepšie pre vás. Veď Boh je len jeden Boh, Je jedinečný na to, aby mal syna. Jemu náleží, čo je v nebesiach a čo je na zemi. A Boh sám postačí, aby sa na Neho spoľahlo.“ (Korán 4:171)
Natíska sa jedno logické vysvetlenie, ktoré však nemôžem dokázať, preto je potrebné chápať ho ako hypotézu. Ak by totiž Mohamed prijal koncepciu trojjediného Boha, jeho učenie by automaticky prestalo byť novým náboženstvom, ale stalo by sa kresťanskou sektou. Mohamed by tak prišiel o svoj pochybný triumf tvorcu nového náboženstva. Napokon z histórie je známe, že kresťanskí učenci istú dobu považovali islam za pozostatok arianizmu. Ale nechcem Vás zaťažovať hypotézami. Je nad slnko jasné, že islam je smrteľnou hrozbou kresťanskej civilizácie, ktorú je nevyhnutné zničiť. Musíme však zvoliť rafinovanú stratégiu, pretože islam je veľmi silným protivníkom, ktorého neradno podceniť.
Už predtým som písal MichaloviD o „vnútornej erózii islamu“, teda o akejsi forme „ideologickej diverzie“. K tomu by mohol poslúžiť dialóg s najvzdelanejšími moslimskými učencami. Chcelo by to však mimoriadne inteligentný prístup.
Je nutné vypracovať účinnú stratégiu misijnej činnosti medzi moslimami, ktorá by zahrnovala všetky osvedčené formy, teda dialóg, evanjelizačnú činnosť, charitu, modlitby za obrátenie moslimov, atď. Je tu priestor pre množstvo drobných úloh, napríklad pašovanie Biblií do moslimských krajín. Je potrebné zapojiť do služieb evanjelizácie moslimov najmodernejšiu techniku, napríklad internet. Už dnes sú na internete prístupné arabské preklady Biblie. Šíri sa kresťanské televízne vysielanie v arabskom jazyku. Je potrebné urobiť všetko preto, aby sa to dostalo ku každému moslimovi. Tých možností je veľa. Nesmieme prepásť šancu, ktorú nám Boh dáva.
Pane Dučáku, jen malá poznámka: to, že muslimové mají v úctě Pannu Marii, nijak nezpochybňuje fakt, že původcem Mohamedových zjevení (pokud se skutečně jednalo o nadpřirozená zjevení) byl Zlý – pro něho je přece typické, že mixuje pravdu se lží a vůbec není vzácností, že nabádá svoje oběti i k některým vyloženě dobrým činům nebo postojům, aby pak o to snáze sklidil, co potřebuje. Přece např. i to, že nějaké zjevení nabádá ke svaté zpovědi nebo k modlitbě Růžence, ještě samo o sobě nevylučuje, že původcem zjevení není ďábel (i sv. Ignác z Loyoly přece říkal, že Zlý u dobré duše začíná po jejím a končí po svém).
Pan Ducák, mate pravdu, islam je dielo diabla.
Precítajte túto knihu:
Veden démony: Mohamed očima svých současníků
http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Veden_demony_Mohamed_ocima_svych_soucasniku-Adelgunde_Mertensackerova.pdf
MichalD, ešte snáď pár slov na vysvetlenie. „Předávat katolickou víru“ – ako Vy píšete – možno mnohými spôsobmi. Evanjelizácia je len jedným z nich. Rovnako dôležitým je napríklad svedectvo. O prvých kresťanoch sa s rešpektom a obdivom hovorilo: „Pozrite, ako sa milujú!“ Teda oni predovšetkým svedectvom svojho života ohlasovali Krista a dosiahli väčšie úspechy ako mnohí misionári. Aj my, ak chceme „předávat katolickou víru“, musíme začať od seba. Na túto skutočnosť poukazuje aj Druhý vatikánsky koncil slovami: „Hoci totiž Katolícka cirkev dostala všetku od Boha zjavenú pravdu a všetky prostriedky milosti, predsa jej členovia si nimi neslúžia s potrebnou horlivosťou, takže tvár Cirkvi sa javí našim oddeleným bratom i celému svetu menej žiarivou, a tým sa spomaľuje rast Božieho kráľovstva. Preto sa všetci katolíci majú usilovať o kresťanskú dokonalosť…“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Unitatis redintegratio, č. 4).
Čiže skôr než začneme odovzdávať katolícku vieru iným, musíme začať od seba. „Předávat katolickou víru“ – ako Vy píšete – môžeme osobným svedectvom, evanjelizovaním, dialógom, inkulturáciou, … Je tu pestrá paleta možností. Dokonca aj zázraky, ktoré v mene Boha vykonávajú misionári medzi moslimami, privádza masy moslimov ku konverzii na kresťanstvo. Za všetky uvediem príklad nemeckého evanjelistu Reinharda Bonnkeho, ktorý takto evanjelizoval medzi moslimami v Sudáne. (http://tvrdonova.blog.sme.sk/c/372595/bonnke-ak-prides-do-sudanu-zabijem-ta.html )
Hoci Bonnke nie je katolík, priviedol k Ježišovi Kristovi viac moslimov, ako mnohí katolícki misionári a preto je veľkou inšpiráciou aj pre katolícke misie. Máme teda veľa možností ako ohlasovať Krista, len sa nie dostatočne využívajú.
Ale samozřejmě, v tom máte úplnou pravdu, víra je předávána mnoha způsoby. V širším smyslu jakákoliv součást jednání misionáře (resp. kteréhokoliv katolíka) má nějaký vztah k předávání víry. Zde jsme se ale konkrétně bavili o dialogu, a jak jsem výše napsal, v hromadě situací je dialog adekvátní formou komunikace, a to i v rámci misií. Vždy však záleží na jeho předmětu. Pokud bude misionář vést s muslimem dialog o tom, kde vykopat studnu, je to zcela v pořádku. Když ale s ním bude vést dialog o Boží Trojici, je to špatně – o této otázce je možné vést disputaci, nikoliv však dialog. Proto jsem názoru, že termín „mezináboženský dialog“ je zavádějící, protože sugeruje, že je to něco, kdy se mezi „náboženstvími“ vede dialog o náboženských otázkách.
MichalD, ďakujem za Vaše postrehy, ktoré ma posúvajú vpred v mojom výskume. Markus,Vám zvlášť ďakujem za odkaz na publikáciu o Mohamedovi. Chcem predoslať hneď na začiatok, že môj súkromný výskum pôvodu Mohamedových videní má čisto akademickú povahu a nemôže ovplyvniť zásadný postoj k islamu. Je potrebné zničiť islam, aby sme mohli oslobodiť moslimov z jeho jarma. Vlastne už tým, že sa snažíme priviesť čo najviac moslimov ku konverzii na katolícku vieru, ničíme islam. Ideálom je snaha oslobodiť všetkých moslimov od islamu. Ak by sa nám – čisto hypoteticky – podarilo priviesť každého moslima do Katolíckej cirkvi, islam by zanikol sám od seba. Nie je to však reálne, preto sa musíme snažiť o maximum možného. Niekomu sa môže zdať rozpor v tom, že sa snažíme zničiť islam, no zároveň vedieme dialóg s moslimami. Je v tom istá dialektika, ale bez dialektiky život nie je možný. Nenapodobiteľným veľmajstrom dialektiky je náš Hospodin, ktorý síce dovolil Satanovi pokúšať prvých ľudí a zviesť ich na hriech, ale vzápätí potrestal tak Satana, ako aj prvých ľudí. Hospodin na jednej strane dal človeku rozum a slobodnú vôľu, na druhej strane mu dal Desatoro a žiadal, aby ho človek dodržiaval.
Ale vráťme sa k Mohamedovým videniam, ktoré stále považujem za nevysvetliteľný, alebo aspoň za zatiaľ nevysvetlený rébus. Písal som príbeh s názvom List z pekla. (http://www.priestornet.com/2014/03/list-z-pekla.html )
Vychádzal som predovšetkým z nemeckého originálu, v ktorom duša z pekla píše autorke príbehu okrem iného: „Modlitba je prvý krok k Bohu. A je rozhodujúci. Zvlášť modlitba k Tej, ktorá bola Matkou Krista, ktorej meno neuvádzame.“ (http://www.kreuz-jesus.de/content/nach-dem-tod/hoelle–ewige-verdammnis/bete-fuer-mich-nicht-ich-bin-verdammt/ )
V pekle sa teda vôbec nevyslovuje meno Panny Márie.
V knihe Mertensackerovej sa píše, že Mohamed bol posadnutý. Lenže podľa veľkých exorcistov, akými sú G. Amorth alebo E. Vella, najspoľahlivejším spôsobom odhalenia posadnutia človeka je spomínanie Božieho mena alebo mena Panny Márie pred ním. Vtedy sa diabol, ktorý ovláda človeka, prejaví zúrivými útokmi. Neviem si predstaviť, že by diabol z vlastnej vôle dokázal vnuknúť Mohamedovi toľko informácií o Panne Márii. Veď nedokáže bez donútenia vysloviť ani len jej meno. Iba keď ho k tomu prinúti Boh, alebo Panna Mária. Nedokážem si vysvetliť ani to, ako mohol posadnutý Mohamed vyslovovať meno Panny Márie.
Nič na svete sa nedeje proti Božej vôli. Hospodin môže tolerovať aj zlo, ak ho k tomu vedú zámery, ktoré my, bežní smrteľníci, nedokážeme pochopiť. Veď dovolil aj potopu. Ak teda vznikol islam, ak moslimovia zabíjajú tých, ktorí sú označení menom Ježiša Krista, zrejme ani toto sa nedeje proti vôli Boha. Ak konštatujem súčasný mravný rozklad západnej civilizácie, dáva mi islamská hrozba istý zmysel. Boh potrebuje mučeníkov, potrebuje, aby sme vydávali svedectvo kresťanskej viery, ktorú sme zdedili po predkoch. Lenže skutočné Božie zámery nemôže poznať žiaden smrteľník. Len vtedy, ak ich sám Boh vnukne v zjaveniach nejakému mystikovi.
Lenže nech už je to akokoľvek, nič to nemení na tom, čo som napísal už predtým. Je potrebné oslobodzovať moslimov od jarma islamu a nekompromisne eliminovať islam ako hrozbu pre kresťanskú civilizáciu.
Pan Ducák, preco sa islam bojí kritiky:
Islam sa bojí kritiky
Prečo je v islame zabudovaná toľká opozícia voči poznaniu Mohameda a náboženstva, ktoré vytvoril? Ex-moslimka Nonie Darwish odpovedá v knihe Diabol, ktorého nepoznáme:
Čoho sa islam bojí? Dokumentov o svojich krvavých dejinách? Hanby za to, že ich prorok masakroval Arabov aj Židov? Masakrov, ktoré potom pokračovali až do dnešného dňa? Lží a tutlania? Odpoveď je, že všetkého tohto, plus ešte skrytejších škandálov, ktoré majú ešte len prísť a ktoré zasiahnu srdce aj dušu islamu.
Robert Spencer vo svojej knihe Existoval Mohamed? poznamenáva, že kým kresťanstvo a židovstvo prežilo masívnu historickú kritiku, ktorá sa začala v devätnástom storočí, islam by nikdy nemohol prežiť takéto preverovanie, a preto bráni každému pokusu oň a trestá ho.
Moslimom treba hovorit pravdu o Mohamedovi. Ked sa opýtate moslima, aký zazrak ucinil Mohamed, aby sme uverili, ze je prorokom, tak ziaden moslim ho neuvedie, lebo Mohamed neurobil ani jeden malý zázracik, miesto toho sa moslim bude vykrúcat a odvádzat na iné témy.
Ako sa hovorí, ze pravda oslobodzuje, tak v prípade moslimov ich pravda o Mohamedovi oslobodí. Vyvolil by si Boh za proroka cloveka, ktorý viedol vojny, masakroval ludí, prepadával karavány, lupil, plienil, zotrocoval, bol sexuálne perverzný?
Pater Zakarija je velmi sikovný v podávaní pravdy o Mohamedovi moslimom a s velkými uspechmi.
V arabcine prevádzluje stanicu vykupitela: http://www.alfadytv.tv/
Rytíř Církve bojující
Svatý František byl naprosto pevně oddaný pravdě, že „mimo Katolickou Církev není spásy“. Nebyl apoštolem dialogu „Gaudium et spes“. Byl apoštolem Krista, který hlásal evangelium, pro záchranu duší těch, kteří byli již katolíky, ale zanechali následování evangelia, pro záchranu ateistů a nevěřících, kterým hlásal, že budou zavrženi, pokud neobejmou Krista a Jeho jedinou pravou Katolickou Církev.
Když byl předveden před sultána, František pravil: “Byl jsem poslán nejvýše svatým Bohem, abych Tobě a tvým lidem ukázal cestu ke spáse zvěstováním pravd evangelia.” Zatímco František kázal, byl sultán velmi pohnut silou Františkových slov. A to natolik, že Františka požádal, aby s ním zůstal.
Jeho životopisec otec Cuthbert OSFC napsal v roce 1916, že Svatý František na konci svého života již ztrácel trpělivost s věčnými pochybovači neochotnými přijmout víru a s heretiky. Ve skutečnosti se svatý František vyjadřoval velmi přísně o těch, kteří nepřijali katolickou pravdu. Rozhodně nemluvil v neurčitých pojmech o „semenech pravdy nacházejících se ve všech náboženstvích“. A také nepovažoval svou slavnou cestu podniknutou pro hlásání evangelia muslimům za „pozvání k dialogu mezi velkými monoteistickými náboženstvími ve službě lidské rodině“ (Jan Pavel II.). Ani omylem. Kázal o naprosté nutnosti obrácení nekatolíků k jediné pravé Církvi Ježíše Krista, aby tak dosáhli spásy.
Františkovi bratří v Egyptě
Zatímco se toto odehrávalo v Egyptě, pět františkánských mnichů “rozvířilo prach” v muslimském Maroku takovým způsobem, že byli odsouzeni k trestu smrti. Jmenovali se Bernard, Oto, Petr, Akurs a Adjut. Nejprve působili ve Špaňelsku, v muslimské Seville. Jelikož se tam pokoušeli hlásat evangelium, byli zbiti, zavřeni do vězení a nakonec vyhoštěni z království. Potom odešli do muslimského Maroka s touhou obrátit pohany na víru v Krista. Tam udělali něco více, než pouze kázali na ulicích. Vešli přímo do mešity a pranýřovali tam Mohameda.
Byli chyceni, uvězněni a potrestáni, ale tím vůbec neochabla jejich horlivost a nadšení. Ve vězení se opakovaně snažili obrátit své žalářníky. Vládci Maroka usilovali najít diplomatickou cestu k řešení této situace, a proto nařídili, aby tito neodbytní bratři byli vykázáni ze země. A jak těchto pět chudých bratří odpovědělo? Otec Cuthbert líčí: “Ale těchto pět chudých bratří nevědělo nic o diplomacii a nemělo v úmyslu žít a nechat žít. Mohamed byl v jejich očích nepřítelem Krista a duše těchto lidí bylo zákonitě nutné získat Božskému Vykupiteli Ježíši Kristu. Opustit jejich poslání by pro ně znamenalo zříci se zrádně věrnosti Spasiteli. “
Při první příležitosti tito houževnatí františkáni svým žalářníkům unikli. Okamžitě se vrátili do města a tam opět přímo před mešitou naléhali na nevěrce, aby se zřekli Mohameda a přijali Krista. Byli chyceni, uvrženi do žaláře a mučeni. Když byli na skřipci, věznitelé jim slíbili, že ušetří jejich životy a obdarují je, pokud se zřeknou Krista a přijmou Mohameda. Bratři odpověděli chválou a velebením našeho Pána a naléhali na mučitele, aby se zřekli Mohameda a přijali víru v Ježíše Krista.
Skvělý článek, děkuji za něj. V podobném duchu uvažuji už dlouho, ale takto precizní formulaci bych svým myšlenkám dát nedokázal. Jsme mezi Skyllou a Charybdou, nesmíme se nechat zlákat ani jedním zlem. Když bojujeme proti dvěma nepřátelům a soustředíme se jen na jednoho, pokládajíce druhého za spojence, druhý nás obejde a vrazí nám nůž do zad.
Snad jediná poznámka – ještě zákeřnější než řeči o obraně evropských hodnot je dnes extrémně rozšířené klišé o „kultuře s křesťanskými kořeny“. Co to má znamenat? Kultura buď je křesťanská, nebo křesťanská není. Třetí možnost není. Pokud má křesťanské kořeny, ale křesťanské jsou jenom ty kořeny, tak prostě křesťanská není a není o nic lepší než jakákoli pars infidelium.
A pokud křesťanská není a v lepších dobách křesťanská byla, je pro ni přitěžující okolnost, ne polehčující. Strom se pozná po ovoci, ne po kořenech, ty mohou být naroubované. Ale každý strom, který nenese dobré ovoce, vyťat a do ohně uvržen bývá… Bez ohledu na to, jaké má kořeny.
MichalD, pokiaľ trváte na tom, že tam chcete mať slovo dišputácia, nemám s tým najmenší problém. Ostatne, dišputácie s moslimami, medzi ktorými bol aj egyptský sultán Malik-al Kamil, viedol už svätý František z Assisi pred takmer 8 storočiami. Mimochodom, slovné spojenie „medzináboženský dialóg“ sa v dokumentoch Druhého vatikánskeho koncilu nevyskytuje ani raz. Dokonca aj predposledný dokument koncilu má plný názov „NOSTRA AETATE – deklarácia o postoji Cirkvi k nekresťanským náboženstvám“.
Emeritný pápež Benedikt XVI. hovoril 14. februára 2013 v príhovore kňazom Rímskej diecézy o dvoch konciloch, o tom skutočnom a o virtuálnom koncile, teda koncile novinárov. Doslova sa vyjadril: „Ozajstný koncil sa snažil o fides quaerens intellectum. Koncil novinárov sa, samozrejme, v tejto atmosfére nerealizoval. Pôsobil v rámci kategórií dnešných médií, mimo viery. Bol koncilom politického boja, zápasu o moc medzi rôznymi prúdmi v Cirkvi. Prirodzene, médiá sa postavili na tú stranu, ktorá viac vyhovovala zmýšľaniu ich sveta… Tento koncil médií mal prístup ku každému. Stal sa dominantným, veľmi účinným a spôsobil mnohé pohromy, nespočetné problémy a veľa utrpenia: zatvorené semináre, kláštory, vyprázdnenie liturgie z posvätna… Skutočný koncil mal preto ťažkosti uskutočniť a skonkretizovať svoje posolstvo. Virtuálny koncil bol silnejší ako koncil skutočný“ (Príhovor Benedikta XVI. kňazom Rímskej diecézy. Vatikánsky rozhlas. Dostupné na internete: (http:/sk.radiovaticana.va/storico/2013/02/20/pr%C3%ADhovor_benedikta_xvi._k%C5%88azom_r%C3%ADmskej_diec%C3%A9zy/slo-666701 ).06/12/2015 10:33)
Bohužiaľ ešte stále máme do činenia so zdeformovaným výkladom koncilových dokumentov. Až mi je koncilových otcov ľúto a keďže majú tak hriešne málo obhajcov, nemám inú možnosť, len urobiť všetko čo je v mojich silách, aby som očistil ich meno.
Tak to budou zkřížené meče, protože já jako liberál jsem připraven pozvednout svůj meč za to, aby jsme žili v liberální a demokratické zemi. A myslím to smrtelně vážně pánové.
To zdvíhání mečů myslíte v podobě, o které mluví článek dr. Malého? Bacha na haagský tribunál! 🙂
A malá zkouška – jestlipak víte, kdo a jakou událost komentoval těmito slovy: „Ať psíčci společnosti… poštěkávají a kňourají nad utracením každého nežádoucího štěněte. My kácíme velký starý prales.“
Taky podepisujete? 🙂
Odpověď panu „Já“: Zahrnuje Váš boj za „liberální a demokratickou“ společnost i „právo“ ženy na potrat a „právo“ hopmopsexuálů na registrované partnerství a sňatky?
Vaše „liberální demokracie“ není vůbec librální pro děti v lůně matky, nizozemské kojence, belgické devítileté děti s rakovinou a za chvíli přestane být liberální pro nizozemské jedenáctileté děti s rakovinou. Více zde https://voxpopuliblog.cz/valka-proti-detem-v-belgii-legalne-vrazdi-devitilete-deti-v-nizozemsku-kojence-eutanazie-je-navrat-nacismu/
Když zjistíme, že plaveme stejným směrem za společným cílem, bylo by žádoucí a dobré, abychom nekritizovali plavecký styl druhého.
Přečetla jsem si, článek, s něčím souhlasím, s něčím ne, ale mám jeden věcný dotaz. Dr. Malý v něm vyjmenovává situace, kdy byly lidé vražděni pro víru, jak muslimy, tak „liberály“ nebo jak to nazvat. Proč ale nezmiňuje, v rámci pravdy a vyváženosti, například vraždění jinověrců v Jeruzalémě křižáky?
Aniž bych chtěl odpovídat za Dr. Malého, myslím že je zcela zásadní rozdíl mezi vražděním ve jménu ideologie a vražděním v zápalu boje.
Samozřejmě, že oboje je hříšné, ale je to přeci jen něco zcela jiného. Jestliže stojíte dlouhé měsíce v naprosto nehygienických podmínkách, za hladu, žízně, ve vedru a za ztráty mnoha vašich přátel padlých v boji před hradbami Jeruzaléma a pak Jeruzalém dobijete, začnete se prostě chovat jako zvíře. Tohle je něco, co se prostě stává snad v každé válce bez ohledu na vyznání víry plundrujících vojáků.
Zásadní rozdíl tedy tkví v tom, jak se k tomu po bitvě vojáci, nebo spíše jejich velitelé, postaví. V případě Dantonů, Robespierrů, Turreů a muslimů je jejich reakcí na provedený masakr zvolání BRAVO!!! Jen tak dál!!! Pokračujme, dokud je nevyhladíme všechny!!! Naproti tomu sám Godefroy z Bouillonu (vůdce křižáků) se hned po masakru kál.
Cituji historika Jiřího Kovaříka:
„… Godefroy cítil obrovskou vinu za masakr, jemuž neuměl zabránit. Prý v doprovodu svých tří rytířů opustil město a vykročil s podvečerem na Via Dolorosa, Křížovou cestu, ve stopách Ježíše Krista a jeho utrpení, přičemž na každé zastávce poklekl a modlil se…“
S článkem Dr. Malého jinak zcela a na sto procent souhlasím. Nejsem na stejné lodi s Frau Merkel, messie Hollandem, odpornou kapelou Eagles of Death atd…. A nejsem ani na stejné lodi s muslimy a teroristy. Díky Bohu a jeho milosti zůstávám katolíkem.
Odpověď Karovi: Nebyl jsem teď nějakou dobu na internetu, vidím ale, že někteří odpověděli už za mne, děkuji. Nemusím tedy nic moc dodávat, jen asi tolik, že křížové výpravy byly jednoznačně obrannými válkami proti agresi Seldžuckých Turků. Vraždění civilistů v Jeruzalémě bylo jistě neomluvitelné, jenže na počátku tady stály agrese Turků proti Byzanci (právě ona se obrátila na papeže Urbana II. se žádostí o pomoc katolického světa), vyvražďování křesťanů Turky ve Svaté zemi a spolu s nimi i křesťanských poutníků na svatá místa, ti byli nadto i nelidsky mrzačeni. To všechno bylo řečeno na synodě v Clermontu r. 1095, kde došlo k vyhlášení I. kruciáty.
A ještě k tomu vraždění civilistů v Jeruzalémě: Neomluvitelných válečných krutostí proti civilistům se dopouštěli i Spojenci za druhé světové války (mj. bombardováním civilního obyvatelstva á la Drážďany), přesto ale nikdo objektivní kvůli tomu neřekne, že právo a spravedlnost byly na straně hitlerovského Německa – ono s těmi hrůzami a krutostmi začalo. Nota bene ještě k těm křižákům: Když r. 1187 dobyl Saladin Jeruzalém zpět a zajal katolického krále Quida, tak jeruzalémské muslimské ženy plakaly a žadonily, aby Saladin jim krále Quida vrátil. Muslimky si žádaly křesťanského krále! Jejich nábožebnská svoboda byla tedy v křižáckých vojenských státech plně respektována a nadto – jestliže žily v Jeruzalémě, tak to svědčí o tom, že ten masakr z r. 1099 se netýkal všech muslimů.
Ad KARA: Chce to prostudovat si trochu lépe dějiny. Křižáci nikoho pro víru nevraždili. Dokonce to bylo pro muslimy na dobytých územích někdy nepochopitelné, protože se to snažili srovnávat s džihádem. A mohli svou víru svobodně vyznávat a dokonce se mohli podílet na samosprávě. Komentovat přímo Jeruzalém by bohužel přesáhlo možnosti tohoto komentáře.
Možná vyvolám negativní reakce, ale můj subjektivní názor je ten, že nemůžeme posuzovat činy lidí v historii našima očima. Mám na mysli chování křižáků, dobyvatelů Ameriky atd. Nemůžeme je posuzovat z hlediska našich současných znalostí, zkušeností, protože i poznání Boha se vyvíjelo a vyvíjí. To co se dělo musíme chápat v kontextu té které doby a úrovně tehdejších lidí v míře chápání víry a Boha. Jednou i my budeme hodnoceni za současné války, hladomory… Dnes jsme přesvědčeni o své ušlechtilosti. Za tisíc let nás budou hodnotit jako barbary.
Chování Španělů v Americe a na Kanárech odsuzoval tehdejší papež.
Já si myslím, že jako barbary by nás hodnotili i lidé z doby těch křižáckých válek nebo dobývání Ameriky. Musel byste jít až hodně daleko do historie, abyste našel dobu, ve které byly všechny do nebe volající hříchy páchány v takovém rozsahu jako dnes. Vůbec nemám pocit, že bychom zrovna my nějak převyšovali naše předky, jak píšete, v „míře chápání víry a Boha“. Naopak, to co dnes sebestředně a pyšně považujeme za „vývoj v poznání Boha“ je ve skutečnosti úpadkem a často přímo apostazí. Takže, pokud naši dobu někdo bude v budoucnu hodnotit, bude nás považovat za barbary nikoliv proto, že oni budou lepší, ale právě proto, že jim jako barbaři připadneme právě v porovnání se středověkem a i s raným novověkem.
Michale…, přemýšlím nad odpovědí. Jsme opravdu barbaři? ,,Páchání hříchu v takovém rozsahu jako dnes.“ Další Vaše myšlenky…:,,to co dnes sebestředně a pyšně považujeme za…je ve skutečnosti úpadkem.“
Teď odbočím. Pro vysvětlenou. Nejsem křesťan. Tedy nejsem ani muslim 🙂 ani…, no možná mám nejblíž (aniž bych za to mohl) k tomu ,,vyvolenému“ národu. Za to nemůžu, s tím jsem se narodil. (Doufám, že to nebude na překážku mé další diskusi na těchto stránkách). Půlku svého života jsem trávil v armádě. Kupodivu, mým vzorem je sv. Pavel. Jeho epištoly můžu citovat zpaměti. Mám Bibli. Vojenskou. (Kromě jiných). Náš Horšovsko-Týnský páter, Otec Josef jí zná. Je ošoupaná, omatlaná, dokonce jsem si dovolil v ní podtrhovat určité pasáže. TO bylo to co jsem i v těch nejtěžších chvílích vedle zásobníku do pistole měl vždy u sebe.
Ale… utíkám od meritu věci. Jsme, nebo chováme se jako barbaři?
Souvisí s tím výše uvedená diskuse. Takže jsme barbaři, nebo nejsme?
Před nějakou dobou jsem na podobné téma vedl ,,domácí panelovou diskusi“ asi se třemi katolickými kněžími. Téma bych nazval: ,,Je Bůh otec, nebo učitel?“ Přiznám se, že jsme se neshodli.
Otec je ten, kdo nás vychovává. Říká nám co je dobré a špatné… a za to špatné nás i trestá.
Učitel je ten kdo nám řekne co je či není správné. A pak jen sleduje jak jsme pochopili a v praxi uvedli to co nám předal.
Osobně chápu Boha jako učitele. Předal nám… Židům, křesťanům desatero. Z toho máme vycházet. ,,Milane, tohle je TO co JE správné. Dál si to přeber sám. Buď se podle toho budeš řídit, nebo ne a pak to ovšem budeš muset vysvětlit u té závěrečné zkoušky…“
Nepochybuji, že světoví vůdci se cítí křesťany. Ale z čeho pramení jejich přesvědčení? Obama, Putin… budou tvrdit, že jejich ,,božská“ pravda je ta pravá? To je přece nesmysl. Ve jménu Boha (toho pravého) kněží žehnali zbraním všech bojujících stran. Zrovna včera běžel na ČT-2 dokument o jakémsi britském torpédoborci potopeném za Argentinsko-britské války o Falklandy. Nedělám si iluze, že na obou stranách kněží žehnali úspěchu.
Pokud se tedy od ,,pra“- historie lidstva lidé dopouštěli zvěrstev, nikdy to nemohlo být proto, že tomu Bůh chtěl. Vždy to bylo naše vůle, že jsme porušovali a porušujeme přikázání, která nám byla seslána.
PS: Omlouvám se, že může být můj příspěvek poněkud ,,neučesaný“, ale píši jak mi to přichází na mysl. Myslím, že to byl Goethe, který napsal :,, Piš tak jako by jsi myslel. Pak napíšeš dobrý dopis.“
Nebudu nic opravovat. Klikám na ,,Odeslat komentář.“ 😉
Pro mne je Bůh Otec. Ten totiž nenechá své dítě nikdy opuštěné, vždy Ho může dítě zavolat a přijít k Němu. Vztah mezi Ním a dítětem je o vztahu založeném na osobním poutu, kdežto učitel k žákovi vztah mít nemusí, nadto je učitel za své učení placen, kdežto u Otce je platidlem Jeho láska. Otec ví, že nestačí jen něco předat, ježto člověk zapomíná a stále znovu a znovu se musí učit nové, s čím přihází do styku, na co poučky přednesené učitelem nestačí. Otec může být učitelem a vlastně jím i je, ale opačně to nejde – učitel se nemůže stát otcem svému žáku.
ad Pepo:
Pokud se „barbary“ myslí národ, který neuznává křesťanské pravdy, pak jimi určitě jsme. Snad nikdy v dějinách „křesťanské“ Evropy nedošlo k takovému popírání a porušování Desatera jako v současnosti:
1. V jednoho Boha nevěř, máme přece různá jiná náboženství
2. Ber jméno Boží nadarmo jak je libo, klej – Bůh je relativní entita
3. Sváteční den (neděli) nesv읨 – je to výmysl křesťanů
4. Rodiče neposlouchej a starých se zbav
5. Zabij nenarozené dítě, likviduj člověka mediální popravou
6. Sveď každou ženu, po které lačníš, užijte si (pokud jsi homo, smilni též)
7. Lichva je povolena, úroky, exekuce
8. Lži a polopravdy ospravedlňují cíl
9. S manželkou tvého bližního si můžeš užít
10. Co se ukradlo, nemá se vracet
K tomu všemu jsou lidé dnes přímo vybízeni – máme přece svobodu, máme právo na to a to…
Vzpoura proti Bohu je dnes daleko rafinovanější než za osvícenc nebo za komunistů!
myslíte že i toto je barbarství?
https://www.youtube.com/watch?v=xwxJ5gAd1-A&feature=youtu.be&t=5335
ad Teofil: určitě ne. Naopak! Obrana Vídně (Říma) před Turky rou 1683.
to byl dotaz na Pepo Milan http://www.duseahvezdy.cz/2015/12/10/je-islam-horsi-nez-euroatlanticka-civilizace/#comment-34895
MichalD, pri všetkej úcte, v niečom súhlasím s Vami, v niečom s Vaším oponentom. Pepo Milan má pravdu v tom, že dnes poznáme Boha omnoho viac ako predtým. Nie je to však zásluha teológov a v tom máte pravdu Vy. Sotva niekto napáchal v Katolíckej cirkvi viac zla ako akademicky vzdelaní teológovia. Ostatne aj Martin Luther bol pôvodom vzdelaný katolícky mních, augustinián. Tým samozrejme nechcem povedať, že sa máme vrátiť do čias Ježiša Krista, ktorý vybral za apoštolov jednoduchých rybárov a nie vzdelaných farizejov a zákonníkov. Nie, nechcem propagovať rušenie katolíckych univerzít, ani brojiť proti vysokoškolsky vzdelaným teológom. Chcem len poukázať na to – a to ste mali zrejme na mysli -, že práve najvzdelanejší teológovia neraz zvedú Katolícku cirkev na scestie. K skutočnému poznávaniu Boha najviac prispievajú mystici. Z diela „Mystické Božie mesto“ Márie z Agredy, ako aj z diel A. K . Emmerichovej, Marie Valtorty, Angely z Foligna a mnohých iných mystických diel som získal o Bohu viac hodnoverných informácií ako zo stovák publikácií katolíckych teológov, ktoré som kedy v živote prečítal.
K. Dučák konstatoval:..“ dnes poznáme Boha omnoho viac ako predtým.“
LB: To myslíte vážně, pane Dučáku? A jak jste na to přišel?
Lukáš Biskupický, ak chcete pochopiť,o čom píšem, musíte si aj Vy prečítať diela katolíckych mystičiek. Potom sa Vám otvoria oči. Dovtedy je akákoľvek debata o ničom.
Pan Dučák bezpochyby cituje mons. Paďoura, resp. jeho kázání na Křemešníku z roku 2005, kdy pan biskup doslova řekl, že „Díky teologii toho dnes již víme o Bohu mnohem víc, než jsme věděli dříve. Toho, co o Něm neznáme, je už jen velmi málo. A brzy o Něm budem vědět téměř vše.“
Dnes už o Něm ubohý pan biskup ví o mnoho víc, než všichni teologové dohromady. RIP.
Pán Dučák určite necituje Mons. Paďoura, dokonca s takouto formuláciou nesúhlasí. Práve naopak, tvrdil som, že mnohí učení teológovia obraz Boha deformujú. Spoľahlivé informácie o Bohu, ktoré nie sú súčasťou Svätého písma a Tradície, sa dozvedám od katolíckych mystikov a predovšetkým mystičiek. Napríklad z diela „Mystické Božie mesto“ od Márie z Agredy som sa dozvedel, ako to bolo so stvorením sveta, vzburou Lucifera a padlých anjelov proti Bohu, atď. Z diela Márie Valtorty som sa dozvedel veľmi podrobné detaily zo života Pána Ježiša, ktoré vo Svätom písme nie sú. Podobne z diela A. K. Emmerichovej. Preto tvrdím, že vďaka katolíckym mystikom a mystičkám sa dozvedáme o Bohu mnohé detaily, ktoré sa z iných prameňov nedozvieme. Naše poznanie o Bohu však vždy bude relatívne. Dozvedáme sa mnoho nových detailov, ale stále je pred nami more nepoznaného. Človek nikdy nespozná úplne, vždy to bude len relatívne poznanie.
Už keď sme pri katolíckych mystikoch a mystičkách, pred pár dňami sa mi dostala do rúk excelentná publikácia Dr. Františka Mráčka, ktorú by si mal prečítať každý katolík. Má názov „Očistec II.“ a vydalo ju pražské vydavateľstvo Vérité v roku 2010. Je to kniha rozhovorov, ktoré za svojho života poskytla rakúska vizionárka Maria Simma, známa tým, že ju dlhé roky navštevovali duše z očistca. Niektoré otázky sa týkali aj Druhého vatikánskeho koncilu a pokoncilového obdobia ja som sa rozhodol zacitovať aspoň niektoré výňatky z výpovedí mystičky. Pre väčšiu autenticitu budem citovať po česky, tak, ako je kniha napísaná.
„Co si myslíte, že bylo největšími chybami v učení Církve během posledních generací, které vedly k tomu, že velmi mnoho lidí opustilo Církev nebo ztratilo víru?“
-Není to učení Církve, co způsobilo chybu. To lidé cítící se v pozicích určité autority opomenuli vyučovat své děti, že Ježíš je Cesta, Pravda a Život… Takže krátce bych řekla, že vinou nedostatku lásky, modlitby, půstu, pokání a opomíjení proseb k Naší Paní a svatému archandělu Michaelovi byla dána satanovi možnost získat davy na všech frontách.“ (s. 109)
„Je také pravdou, že úbohé duše si stěžovaly na určité jevy vycházehící z 2. vatikánskeho koncilu? Co soudíte o 2. vatikánském koncilu?
-Ano, hodně z moderních jevů se objevilo v době 2. vatikánskeho koncilu, ale tyto jevy nemají nic společného se samotným duchem koncilu. A u jádra 2. vatikánskeho koncilu bylo hodně dobrého a určitě tam Duch Svatý působil… A přesněji řečeno – satanovi přívrženci jsou organizovanější a vytrvalejší než většina katolíků. Pavel VI. řekl po 2. vatikánském koncilu, že do Božího stánku pronikl kouř satanův se záměrem zadusit ovoce koncilu. Jakou měl pravdu!“ (s. 111-112)
„Již jste zmiňovala svobodné zednáře ve Vatikánu. Kolik z kardinálů kolem Svatého otce Jana Pavla II. je zednárů?
-Neznám přesné číslo, ale mnoho kardinálů tam bylo na začátku pontifikátu tohto našeho papeže… Tento papež jmenoval mnoho nových kardinálů, kteří samozřejmě nejsou svobodnými zadnáři, takže jich je tam dnes méně, ale ještě tam někteří zůstali.“ (s. 114)
Toto je aj moja odpoveď skeptikom, ako MichalD, Markus, nino, či mnohým iným, ktorí ma mučili útokmi na Druhý vatikánsky koncil. Pre tieto útoky som vytrpel veľa duchovných múk a musím priznať, že už som chvíľami aj zapochyboval o svojom presvedčení. Napokon som však ostal koncilu verný a dostalo sa mi za to toho najúžasnejšieho zadosťučinenia vďaka uvedeným výpovediam rakúskej mystičky, ktoré v plnom rozsahu potvrdzujú moje tvrdenia. Ovocie koncilu bolo dobré. Problém bol a ešte stále je v nápore liberálov, slobodomurárov či ultramodernistov typu Hansa Künga, ktorí by chceli Katolícku cirkev za každú cenu modernizovať, liberalizovať a sekularizovať bez ohľadu na to, že ich počínanie je v rozpore s katolíckym učením. Oháňajú sa koncilovými dokumentmi, v skutočnosti však deformujú učenie koncilu a zneužívajú ho pre vlastné zámery. Prijímam všetky intrigy voči koncilu ako svoj osobný kríž a ďakujem Pánovi, že práve mňa týmto krížom poctil. Taktiež verejne prehlasujem svoj zámer naďalej niesť tento kríž a očisťovať ovocie koncilu od všetkého bahna, ktoré naňho nakydali jeho neprajníci.
Ešte snáď odkaz pre pani Luciu Cekotovú aj MichalaD, ktorý potvrdzuje ich postoj k sv. prijímaniu. Rakúska mystička Maria Simma jednoznačne preferuje sväté prijímanie pokľačiačky a do úst. Páčila sa mi jedna jej odpoveď.
„Můžete mi sdělit, jak je mše svatá celebrována ve vašem domovském kostele zde ve Sonntagu a zda jsou duše spokojené s tím, jak se zde mše svatá celebruje?
-Ano, jsou spokojené se způsobem, který zde máme. Mřížka pro klekání nebyla nikdy odstraněna a svaté přijímání je podáváno pouze do úst. Není zde žádna žena u oltáře včetně čtení, na všechno jsou ministranti. Ježíš ve svatostánku je středem a Naše Paní a světci jsou na předních místech v podobě obrazů a soch. Možnost svátosti smíření je poskytována každý týden a lidé toho pravidelně využívají. Adorace a modlitba posvátného růžence jsou také pravidelně navštěvovány. Všechny naše děti jsou vepředu kostela během celé mše svaté. To zaručuje pořádek a klid a také neutíkají rodičům po kostele.“ (s. 126)
pan Pospíšil by měl zvážit zda je dobré dobré pouštět schizmatické příspěvky pana Dučáka, bez vysvětlivek
Není rozumné dělat nějaké závěry ze zjevení, pocházejících od duší z očistce, nebo dokonce tvrdit, že díky nim máme dokonalejší poznání Boha. Duše v očistci přece nemají dokonalé patření na Boha, tedy jejich sdělení mohou být, byť bez jejich zlého úmyslu, zcestná.
Ad MichalD: Ze stejného důvodu je dobré brát s ještě větší rezervou výpovědi Zlého získané při exorcismu (Napomenutí z onoho světa) bez ohledu na to, jak se vyjadřují k IIVK.
ad Michal (18:19): souhlasím
Teofil, nepochybujem o tom, že pán Pospíšil je svojprávny a dostatočne inteligentný človek, takže nepotrebuje Vašu nápovedu.
MichalD, lenže Maria Valtorta (1897-1961) dostávala svoje zjavenia formou diktátov priamo od Ježiša Krista. Tieto Ježišove diktáty zapísala do svojho veľkého diela „L´Evangelio come mi è stato rivelato“. Hneď na úplnom začiatku, v úvode I. dielu, píše: „Ježiš mi prikazuje: ,Vezmi si úplne nový zošit. Prepíš na prvú stranu diktát zo 16. augusta. V tejto knihe sa bude hovoriť o nej.´ Poslúcham a prepisujem.“
Teda Ježiš Kristus jej priamo diktoval, čo má písať. Skutočným autorom tohto diela je teda Ježiš Kristus, ktorému Maria Valtorta poslúžila len ako pisárka. Pápež Pius XII. dňa 26. februára 1948 o tomto diele prehlásil: „Uverejnite toto dielo v takej forme, v akej je. Nie je nutné uviesť názor na jeho pôvod, či je mimoriadny alebo nie. Ten, kto číta, ten pochopí.“
Svätý páter Pio naliehavo žiadal od svojej duchovnej dcéry Elisy Lucchiovej čítanie diel Marie Valtorty slovami: „Ja vám to nielen odporúčam, ja vám to nariaďujem.“
Podobne autorka veľdiela „Mystické mesto Božie“, ktoré má mnohopočetné imprimatur, dokonca aj od viacerých pápežov, bola pri písaní diela vedená samotnou Pannou Máriou. V podtitule diela sa o tom doslova píše:
„Životopis Panny a Matky Božej Márie Našej Kráľovnej a Panej, najsvätejšej Uzmierovateľky za previnenie Evy a Sprostredkovateľke milosti, ktorý podľa zjavenia a za vedenia samotnej Panny Márie
napísala Božia služobnica sestra Maria od Ježiša, z Agredy, predstavená kláštora Nepoškvrneného Počatia, rádu sv. Františka Serafínskeho v meste Agrede, v provincii Burgos v Španielsku, pre nové poučenie
sveta, pre posilnenie katolíckej Cirkvi a pre povzbudenie ľudstva.“
Z dobrých důvodů je soukromým zjevením přičítána pouze lidská věrohodnost. I při převažující Boží inspiraci nelze vyloučit menší či větší vliv pisatele, a nemáme spolehlivé nástroje, jak obojí odlišit. Imprimatur znamená, že dílo neodporuje víře, ale v žádném případě není potvrzením věrohodnosti každého tvrzení díla. Třeba spousta zázraků popsaných u M. Agredy se zdá spíš odpovídat dobové psychologii než realitě; je to dost odlišné od střízlivosti evangelií. To ale neznamená, že z díla nelze čerpat duchovní užitek.
Letos u nás konečně vyšel výběr z duchovního deníku Gabriely Bossis On a já; originál díla má imprimatur a považuji je za velmi inspirativní. Za totáče se šířil stručný výbor v samizdatu.
a jak je to u Valtorty s imprimaturem pane Dučák?
Dobře, ale moc nechápu, proč mi to říkáte. Jestli tímto reagujete na můj komentář výše (10:52), tak tam jsem přece mluvil o záludnosti zjevení pocházejících od duší z očistce a týkalo se to Vašeho opěvování Mráčkovy knihy o Marii Simma.
Je podľa Vás chyba opěvovat Mráčkovu knihu o Marii Simma? Prečo? Ste skeptický voči zjaveniam?
Ve svém úsudku o soukromých zjeveních se snažím řídit radami sv. Jana od Kříže (Výstup na horu Karmel), rozlišováním duchů dle sv. Ignáce, je mi také blízké, jak se na tuto problematiku dívá Reginald Dacík OP (Prameny duchovního života). Takže ano, k Mráčkovým knihám jsem skeptický, a jak jsem napsal výše, jsem skeptický zejména ke zjevením od duší z očistce nebo od Zlého.
Ad MichalD. My dvaja zjavne ostaneme na opačných stranách priepasti a sotva medzi nami dôjde niekedy k zblíženiu. V mojich očiach bola Maria Simma dôveryhodná mystička a ja nemám najmenší dôvod spochybňovať jej vyjadrenia.
Ad Michal. Sväté písmo a katolícke učenie je Bohom zjavená Pravda, preto mu zjavenia mystičiek a mystikov nesmú odporovať. Cieľom zjavení, ktoré Boh dáva ľuďom cez mystikov a mystičky, je poskytnúť skeptikom dodatočné argumenty, podporujúce dielo spásy, ktoré sa do Svätého písma nezmestili. Boh nemohol zjaviť ľuďom všetky detaily stvorenia sveta a dejín spásy, pretože takéto kvantum faktov by nedokázala obsiahnuť ani celá rozsiahla knižnica. Preto bolo pre potreby ľudstva vybraté do textov Svätého písma len to najnevyhnutnejšie minimum faktov, nevyhnutných pre spásu duší. Keďže však Boh ako náš Stvoriteľ veľmi dobre poznal pochybovačnú, skeptickú, nedôverčivú ľudskú prirodzenosť, takú charakteristickú pre celé ľudské pokolenie, doplňoval počas stáročí mozaiku faktov o nové a nové skutočnosti pomocou zjavení svätých mystičiek a mystikov, aby sa ľudia nemohli vyhovárať, že pre nedostatok faktov nemohli byť spasení.
Diela mystičiek a mystikov majú mimoriadnu argumentačnú silu a obdivuhodne korešpondujú s Bibliou. Za všetky uvádzam zopár detailov, obzvlášť svedčiacich v prospech vierohodnosti diela talianskej mystičky Marie Valtorty. Evanjelista Matúš píše ako jediný z evanjelistov o vraždení neviniatok, ktoré nariadil židovský kráľ Herodes Veľký. V jeho evanjeliu sa píše: „Keď Herodes zbadal, že ho mudrci oklamali, veľmi sa rozhneval a dal povraždiť v Betleheme a na jeho okolí všetkých chlapcov od dvoch rokov nadol, podľa času, ktorý zvedel od mudrcov.“ (Mt 2, 16)
V tejto súvislosti je veľmi zaujímavý údaj o veku povraždených detí. Vo všeobecnosti panuje v Katolíckej cirkvi názor, že mudrci navštívili Svätú rodinu krátko po Ježišovom narodení. Nemal som nikdy dôvod pochybovať o spoľahlivosti tejto informácie, ale vždy mi vŕtalo v hlave, prečo dal Herodes vraždiť deti až do veku dvoch rokov. Veď ak bol Ježiš v tej dobe nemluvňaťom, stačilo kráľovi dať zavraždiť deti do veku maximálne jedného roka. Prečo by však nechal vraždiť deti až do veku dvoch rokov, ak by nebol mal pádny dôvod na takéto drastické opatrenie? Je síce pravda, že Herodes nemal nikdy problém organizovať hromadné popravy, najmä ak sa cítil byť ohrozený vo svojom postavení, no na druhej strane je všeobecne známe, že sa snažil zlepšiť veľmi napäté vzťahy so Židmi. Židovské obyvateľstvo ho totiž nenávidelo a často sa proti nemu búrilo. Preto Herodes prestúpil na židovskú vieru a priviedol ich krajinu k úctyhodnému hospodárskemu rozkvetu. Lásku Židov si takto síce nezískal, ale je isté, že sa snažil zmierniť napätie, panujúce medzi ním a Židmi. Sotva by mal teda záujem vybičovať svoju krutosť voči židovskému obyvateľstvu na neúnosnú mieru bez závažnej príčiny. Bolo by to zbytočné a predovšetkým nebezpečné. Prečo teda nechal vraždiť deti až do veku 2 rokov? Odpoveď na otázku, ktorá mi dlhé roky vŕtala v hlave, mi dala Maria Valtorta. Talianska mystička totiž v prvom diele svojho kapitálneho životného diela Evanjelium, ako mi bolo zjavené píše: „Traja mudrci kontemplujú Dieťa. Nazdávam sa, že môže mať deväť mesiacov až rok, také je čulé a silné.“
Podľa talianskej mystičky mal teda Ježiš v dobe návštevy troch mudrcov vek okolo 1 roka. V tej dobe nebol batoľaťom, ale chlapčaťom, ktoré už začínalo chodiť. Svedčí o tom ďalší úryvok z diela Márie Valtorty: „Dieťa chcelo zísť dolu a podať najstaršiemu z nich svoju ručičku, a takto si teraz vykračuje, držiac za ruku Máriu a mudrca, ktorý sa skláňa, aby ruka Dieťaťa dosiahla k tej jeho. Ježiš kráča ešte neistým krokom malého dieťaťa.“ To by vysvetľovalo maximálnu hranicu 2 rokov veku, ktorú stanovil Herodes pre vraždenie neviniatok. Ak si uvedomíme istý časový posun, než Herodes pochopil, že mudrci ho už nenavštívia a istú rezervu, ktorú si Herodes dal, aby sa poistil, že Ježiš neunikne smrtiaciemu útoku jeho katov, zdá sa nám hranica veku 2 rokov primeraná.
Čo je však na celej veci najúžasnejšie, dielo talianskej mystičky neodporuje Svätému písmu. Evanjelista Matúš totiž neuvádza vek Ježiša v čase vraždenia neviniatok. Navyše Matúšovo tvrdenie, že Herodes „dal povraždiť všetky dietky v Betleheme a celom jeho okolí, počnúc od dvojročných nadol, podľa času, na ktorý sa dôkladne povypytoval mudrcov“ je nepriamym dôkazom pravdivosti vízií talianskej mystičky. Možno teda konštatovať, že Biblia nepriamo potvrdzuje pravdivosť vízií Valtorty a naopak, dielo talianskej mystičky dopĺňa Bibliu, pričom vo všetkých dôležitých aspektoch sa s Bibliou v plnom rozsahu stotožňuje.
To isté platí aj o iných faktoch, uvedených v diele Marie Valtorty, ale aj iných dielach mystičiek a mystikov.