Akce v říjnu 2015
Kristus Král
Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během v října 2015. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy + svátky zvláště významné u nás.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem (duseahvezdy@centrum.cz), rád seznam doplním.
Dlouhodobější seznam akcí naleznete na stránce Aktualit na Katopedii.
4. říjen, Plzeň – orelská pouť k Panně Marii Růžencové. Mše svatá v kostele Panny Marie Růžencové začne v 15:00, celebruje Jeho Milost Jan Gerndt.
6. říjen, Zlín – proběhne pravidelná modlitba růžence za záchranu života nenarozených dětí a obnovení úcty k životu před porodnicí v areálu Krajské nemocnice T. Bati. Začátek v 16:00.
6. říjen, Praha – Lipový kříž pořádá přednášku PhDr. Radomíra Malého na téma „Eucharistické zázraky v dějinách Církve“. Český svaz vědeckotechnických společností, Novotného lávka 5, sál č. 318 (3. patro), začátek v 18:00.
7. říjen, Praha – proběhne další dějství pravidelné pražské verze pro-life pochodu Odvahu k životu. Začátek na Mariánském náměstí v 16:30, více ZDE.
7. říjen, Košice – v premonstrátském kostele Najsvätejšej Trojice bude sloužena Mše svatá podle misálu z roku 1962. Na varhany ji doprovodí František Beer. Začátek v 19:30.
11. říjen, Hronov – přednáška PhDr. Radomíra Malého na téma „Jan Hus a husitství“ v kostele Všech svatých, začátek v 15:30. Po přednášce bude následovat od 17:00 tridentská mše svatá.
14. říjen, Brno – CENAP pořádá celodenní kurz na téma Neplodnost, příčiny, řešení. Podrobnosti ZDE.
15. říjen – slavíme svátek sv. Hedviky Slezské (I. třída pro ostravsko-opavskou diecézi a II. třída pro olomouckou arcidiecézi).
15. říjen, Brno – proběhne čtvrtý ročník pro-life konference Nejmenší z nás: Právní ochrana osob před narozením. Podrobnosti a možnost zaregistrovat se naleznete ZDE.
16. říjen, Havířov – proběhne 3. Havířovský pochod pro život. Začátek v 16:00 před Kulturním domem Leoše Janáčka, podrobnosti ZDE.
17. říjen, Horní Halže – poutní slavnost v kostele sv. Terezie se začátkem v 17:00. Pobožnost ke sv. Terezii, požehnání a mše svatá
18. říjen, Liběchov – tradiční poutní Mše svatá v kostele sv. Havla, začátek ve 14:00, podrobnosti ZDE.
18. říjen, Praha – v kostele Zvěstovnání Panny Marie (sv. Gabriela) na Smíchově bude celebrovat svoji první tridentskou mši R.D. Stanislav Přibyl, rektor kostela, církevní soudce a docent kanonického práva. Začátek v 17:00.
19. říjen, Olomouc – proběhne další dějství pro-life pochodu Odvaha k životu. Začátek v 16:30 na Horním náměstí, podrobnosti ZDE.
23. říjen, Svatý Hostýn – v rámci exercicií LEX ORANDI – LEX CREDENDI bude sloužena veřejně přístupná Mše svatá od 16:00. Zdroj ZDE.
24. říjen, Brno – CENAP pořádá jednodenní seminář na téma NAPROHELP, úspěšná cesta k vlastnímu dítěti. Podrobnosti ZDE.
24. říjen, Karlovy Vary – proběhne 4. Karlovarský pochod pro život. Začátek v 15:00 před kostelem sv. Máří Magdalény, podrobnosti ZDE.
25. říjen – slavíme svátek Ježíše Krista Krále (poslední říjnová neděle).
27. říjen, Dlouhá Loučka u Uničova – v kostele sv. Bartoloměje bude sloužena tichá Mše svatá podle misálu z roku 1962. Slouží R.D. Pavel Hödl. Začátek v 10:30.
28. říjen, Brno – proběhne lokální pochod pro život. Začátek v 17:00, podrobnosti ZDE.
31. říjen, Křtiny – R.D. Petr Rössler bude v kostele Jména Panny Marie celebrovat Mši svatou ke cti Panny Marie Růžencové. Začátek v 9:00…
6. říjen, Praha – přednáška PhDr. Radomíra Malého na téma „Eucharistické zázraky v dějinách Církve“ proběhne v Českém svazu vědeckotechnických společností, Novotného lávka 5, sál č. 318, 3. patro
Kdy začne?
Omlouvám se, zapoměl jsem napsat začátek v 18:00. Na internetu jsem to hledal neúspěšně, viděl jsem plakát v kostele sv. Kříže. Pořadatelem je Lipový kříž.
17. října, Horní Halže – poutní slavnost v kostele sv. Terezie se začátkem v 17:00. Pobožnost ke sv. Terezii, požehnání a mše svatá. Zdroj: http://www.info.vejprtaci.cz/index/index.php?loc=fara.
11. října, Hronov – přednáška PhDr. Radomíra Malého na téma „Jan Hus a husitství“ v kostele Všech svatých od 15:30. Zdroj: http://hronov-farnost.webnode.cz/ohlasky/
Po přednášce bude následovat tradiční mše svatá se začátkem v 17:00, tentokrát mimořádně i na 2. neděli v měsíci.
Přednáška v kostele. Thanks, Obama!
V sobotu 31. října 2015 bude v kostele Jména Panny Marie ve Křtinách sloužena mše sv. ke cti Panny Marie Růžencové. Sloužit jí bude P. Petr Rössler a začne v 9:00 hodin.
Zdroj: http://una-voce.cz/mse-svata-ve-krtinach/
Bylo by možné to doplnit do seznamu?
http://www.nek2015.cz/
17. 10.
Bude u této příležitosti sloužena také „klasická“ mše sv. (?)
Pax
Jan
Jane, myslím, že nebude. Podle všeho se při této akci naplno projeví fakt, že „oba rity odrážejí jinou teologii“ (viz profesorská přednáška P. Františka Kunetky), tedy o takovou symbiózu asi nikdo moc nestojí (ani z jedné strany).
Doplňuji pár letmých postřehů, které napovídají, o jakou tu výše zmíněnou „jinou teologii“ na NEK 2015 žel Bohu asi půjde:
Materiály pro přípravu ve farnostech:
– chybí jakákoliv zmínka o římském kánonu, mluví se zde jen o 2. a 3. eucharistické modlitbě
– o zpřítomnění Kristovy kalvárské oběti se mluví víceméně okrajově jen na jednom místě, a to v katechezi pro dospělé v tématu Eucharistie a jednota
– zcela je potlačeno, že Kristova Oběť je smírnou obětí přinášenou za naše hříchy, místo toho, pokud už se velmi zřídka o hříchu vůbec mluví, používají se nejasné formulace typu „V onom chlebu a vínu, které obětujeme a kolem nichž se shromažďujeme, se pokaždé obnovuje Kristův dar těla a krve na odpuštění našich hříchů“
– katecheze pro děti a mládež jakékoliv zmínky o oběti postrádají, naopak celé se točí jen kolem spolča a hostiny,
– text překrucuje slova našeho Pána – tvrdí, že řekl: „… která se prolévá za vás a za všechny …“
– podivná přirovnání (např. když prý někdo nepřistoupí ke sv. přijímání, cit. „je to stejné, jako když fotbalista prosedí rozhodující zápas na střídačce“)
Brožura pro slavení NEK 2015 obsahuje výhradně citace z dokumentů pokoncilního Magisteria, také seznamy použité a doporučené literatury obsahují výhradně pokoncilní autory (včetně Rahnera, C. V. Pospíšila apod.), takže by jeden až nabyl dojmu, že jsme členy nějaké sekty vzniklé před padesáti lety.
Vrcholem toho všeho má být mše sv. na Náměstí Svobody, kde hudební doprovod obstará Schola brněnské mládeže, což je kapela používající i při liturgii bicí, saxofon, elektrofonické kytary apod. …
„ takže by jeden až nabyl dojmu, že jsme členy nějaké sekty vzniklé před padesáti lety.“
— !!!
MichalD, naozaj nechcem kaziť pohodu na týchto stránkach, ale som povinný argumentmi z druhej strany vyvážiť jednostrannú propagandu, ktorá je tu čitateľovi podsúvaná. Keďže je toho viac, rozdelím svoje príspevky na niekoľko častí. Najprv argumenty, týkajúce sa obetnej podstaty liturgie Pavla VI.
Všeobecné smernice Rímskeho misála (ďalej len VSRM) uvádzajú diametrálne odlišné tvrdenia, ako sú tie Vaše, MichalD. Hneď v 2. článku nachádzame zmienku o tom, že obetnú povahu svätej omše, ktorú v súlade so všeobecnou cirkevnou tradíciou slávnostne definoval Tridentský koncil (Porov. TRIDENTSKÝ KONCIL, SESSIO XXIL, DOCTRINA DE SACRIFICIO MISSAE, CAP. 8, DENZINGER. č. 938 – 956), opätovne zdôraznil aj Druhý vatikánsky koncil. (VŠEOBECNÉ SMERNICE RÍMSKEHO MISÁLA. č. 2)
VSRM vzápätí citujú nasledovný text z koncilovej konštitúcie ‘Sacrosanctum Concilium’: „Náš Pán pri Poslednej večeri, v tú noc, keď bol zradený, ustanovil eucharistickú obetu svojho Tela a Krvi, aby ňou neprestajne pokračoval v priebehu vekov v obete Kríža, dokiaľ on sám nepríde. Tým zveril Cirkvi, svojej milovanej neveste, pamiatku svojej smrti a svojho vzkriesenia…“ (Druhý vatikánsky koncil, konštitúcia Sacrosanctum concilium, č. 47)
Nie je teda pravda, že by sa definícia omše Pavla VI. obmedzovala len na hostinu. VSRM opakovane zdôrazňujú v prvom rade obetný charakter svätej omše. Hneď v článku 2 sa okrem iného píše: „Čo takto koncil učí, vyjadrujú omšové texty. Veď v eucharistických modlitbách sa vhodne a presne vyjadruje náuka, ktorú vynikajúco naznačuje táto myšlienka zo starodávneho sakramentára všeobecne nazývaného Leonianum: ,Kedykoľvek slávime pamiatku tejto obety, koná sa dielo nášho vykúpenia.´… Tým sa nám totiž prízvukuje, že obeta kríža a jej sviatostné obnovenie vo svätej omši, ktorú Kristus Pán ustanovil pri Poslednej večeri a prikázal apoštolom konať na jeho pamiatku, je jedno a to isté, iba spôsob obetovania je odlišný.“ (VSRM, č. 2)
Podobných pasáží vo VSRM bezpočet a ja nechcem čitateľov unavovať ich kompletným výpočtom. Nuž, pán MichalD, smel by som vedieť, na základe čoho usudzujete, že omša Pavla VI. ignoruje obetnú podstatu liturgie?
Pane Dučáku, jak lze snad lehce ověřit, ve svém komentáři se zabývám tím, co o mši sv. říkají katechetické dokumenty vydané k NEK 2015, nikoliv VSRM.
Mluvím tedy o tom, jak a kam současná hierarchie vede věřící, ne o tom, co se píše v VSRM (n.b. málokterý věřící dnes tuší, že něco takového vůbec existuje, natož aby se zabýval tím, co je tam psáno).
Neodvádějte tedy prosím diskusi nekam jinam.
Pane Dučáku, dnešní modernistická církev se neřídí ani dokumenty 2. vat. koncilu na které se tak často odvolává, nebo si z nich vybírá, co se zrovna hodí. Taková latina jako liturgický jazyk nebo gregoriánský chorál… v kolika kostelích mám šanci se s tím setkat? Přitom jak latina tak gregoriánský zpěv jsou v dokumentech koncilu privilegovány jako vlastní jazyk a zpěv katolické církve. Litera koncilu a praxe současnosti jsou dvě někdy velmi odlišné skutečnosti.
ano pán Dučák, další dezinformátor a klasický manipulátor dlouhých diskusních příspěvků, vážený, rétorika dnešního NOM episkopátu a panáčků je žádná oběť, ale památka večeře, důsledky dalších spisů II. VK sbližování ze schyzmatiky a heretiky
Pane Dučáku, pokusím se tady odpovědět na Vaše komentáře, které „zabloudily“ do jiných vláken níže.
ad „Naozaj nepoznám problematiku NEK 2015“: Ve svém komentáři jsem reagoval na dokumenty, které uveřejnila ČBK jako Pastorační podněty pro NEK v roce 2015. Národní eucharistický kongres nepředstavuje nějakou specifickou problematiku, na kterou byste musel být, jak píšete, „vševědoucím“. Inkriminované dokumenty jsou metodickými materiály, které ukazují, jakým směrem je dnes vedena katecheze a pastorace obecně.
ad „Je nejaký rozpor medzi formuláciami NEK 2015 a VSRM čo sa týka obetnej podstaty svätej omše?“: Ve svém komentáři jsem se snažil ukázat, že hlavním problémem je, že dokumenty k NEK neobsahují prakticky žádné zmínky o obětním charakteru mše sv., proto opravdu nevím, jak bych měl na Vaši otázku odpovědět. Pokud se podle oficiální pastorační metodiky katolíci až do svých 25 let (věková hranice podle metodiky) nic nedozví o obětním charakteru mše svaté, pak je zde něco zásadně špatně a je zde zřejmý rozpor s tím, co o mši sv. Církev vždy učila jak na Západě, tak na Východě. Nemá pak ani moc smysl pátrat, nakolik je zde přímý rozpor s VSRM – aby bylo možné na tuto otázku odpovědět, museli bychom nejprve zodpovědět, nakolik VSRM jasně a jednoznačně katolickou nauku o mši sv. vyjadřuje (to je myslím už dost mimo téma mého původního komentáře).
ad „Ordo Missae (Omšový poriadok) tridentskej omše taktiež používa výraz „obetná hostina““: Já jsem se ve svém komentáři snažil ukázat, v čem jsou zmíněné pastorační dokumenty problematické s ohledem na katolické učení o Oběti mše svaté. Nemá smysl zde argumentovat tím, že tradiční Ordo Missae také používá termín „obětní hostina“, tam je přece zcela jasné, které části mše sv. se tento termín týká. Problém moderní pastorace ale nespočívá v tom, že by nikdy dříve termín „obětní hostina“ nebyl použit, ale v tom, že zcela jednostranně představuje celou mši svatou za hostinu a potlačuje její obětní charakter. Diskutované dokumenty to jasně ukazují.
ad „za všetkých“: pokud na Slovensku očekáváte, že už brzy bude překlad konsekračních slov uveden do pořádku, pak vám tiše závidím. Zde v Česku bohužel, pokud jsem informován, nic takového, přes jasně deklarovaný požadavek Svatého stolce (z r. 2006), na obzoru není. Ale já jsem ve svém komentáři nepoukazoval na překlad konsekračních slov, ale na v materiálech uvedenou katechezi pro dospělé, která s přímým odkazem na Mk 14,22-25 a Mt 26,26-29 tvrdí, že náš Pán řekl „za všechny“. Proto jsem napsal, že text překrucuje slova našeho Pána. Zatím jsem se nesetkal s tím, že by k něčemu takovému sáhli ani zarputilí obhájci „za všechny“, ti se to většinou snaží nějak zamlžit tím, že i když náš Pán řekl „za mnohé“, tak že prý ve skutečnosti myslel „za všechny“ a my teď tomu rozumíme lépe, než inspirovaní evangelisté a církevní Otcové dohromady. Toto překrucování je zvláště pikantní ve světle výše zmíněné instrukce Svatého stolce z r. 2006, která nařizovala biskupům do dvou let provést katechezi, která uvede překlad na pravou míru. Místo toho tady tedy máme, s osmiletým zpožděním, katechezi, která podle chybně přeložených konsekračních slov pozměňuje slova našeho Pána Ježíše Krista.
ad „bubny používali pri svätých omšiach jezuiti v jezuitskom štáte v Paraguaji“: tuto otázku jsme na D&H diskutovali již dříve (moje reakce viz zde) a sám jste tehdy uznal, že ve světle Motu Proprio Tra le sollecitudini sv. Pia X. je otázka, co dělali jezuité s bubny v 17. stol., zcela irelevantní.
co je to klasická mše, to už nom pokročil dále?
Římský ritus latinský ed. typica 1962. Ach jo.
…
Také by mohl být i řeckokatolický – i ti mají k eucharistickému kongresu co říci….
…
V Brně by se při této příležitosti někdo mohl tohoto ujmout, ne?
Jan
NAZÝVEJTE VĚCI PRAVÝMI JMÉNY A NEDEZORIJENTUJTE VÍC NEŽ TO DĚLAJÍ NOVUS ORDO, DĚKUJI
Dobre, MichalD, tak mi, prosím, pomôžte neodvádzať diskusiu niekam inam. Naozaj nepoznám – priznávam, že nie som vševediaci – problematiku NEK 2015. Pomôžte, prosím, mne, neznalému problematiky. Máme omšu Pavla VI. a k nej Všeobecné smernice Rímskeho misála (VSRM). Predpokladám, že liturgiu Pavla VI aj VSRM máte v malíčku a túto problematiku dokonale ovládate. Položím Vám jednoduchú otázku: Je nejaký rozpor medzi formuláciami NEK 2015 a VSRM čo sa týka obetnej podstaty svätej omše? Ak je medzi týmito dokumentmi zásadný rozpor, je to pre mňa problém. Ak nie, nič sa nedeje. Toto a jedine toto ma interesuje.
Čo sa týka problému „za mnohých“, respektíve „za všetkých“, už čoskoro sa má aj v omši Pavla VI. používať formulácia „za mnohých“. A pripravujú sa aj iné úpravy.
A čo sa týka cirkevnej hudby, bubny používali pri svätých omšiach jezuiti v jezuitskom štáte v Paraguaji už v 17. a 18. storočí. Písal som o tom vo svojej knihe o jezuitskom štáte v Paraguaji.
Teofil, učenie o obetnej podstate svätej omše, ktorú hlásal Tridentský koncil, potvrdil aj Druhý vatikánsky koncil a neskoršia liturgická obnova po ňom. Dôkaz si môžete nájsť sám, ak si prečítate Všeobecné pokyny k Římskému misálu. Píše sa tam doslova:
„Svědectví neměnné víry
2. [2.] Obětní povaha mše, slavnostně prohlášená tridentským kon¬cilem, ve shodě s všeobecnou církevní tradici, byla opět potvrzena tímto významným výrokem II. vatikánského koncilu týkajícím se mše: „Náš Spasitel při poslední večeři ustanovil eucharistickou oběť svého Těla a Krve, aby tak po všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a své milované Snoubence církvi zanechal památku na svou smrt a na své vzkříšení.“
Co koncil učí, to bez ustání vyjadřují mešní texty. Nauka stručně vyjádřená už ve starobylém, tzv. Leoniánském sakramentáři výrokem: „Kdykoli se slaví památka této oběti, koná se dílo naší spásy“, je vhod¬ně a důkladně vysvětlena v eucharistických modlitbách. Neboť v nich se při anamnézi obrací kněz i jménem všeho lidu k Bohu, vzdává mu díky, přináší oběť církve i jeho obětovaného Syna, zemřelého, abychom byli smířeni s Bohem, a modlí se, aby Kristovo Tělo a jeho Krev byly obětí, ve které má Bůh zalíbení a celý svět spásu.
Tak i v novém misálu řád modlitby církve odpovídá řádu její víry (lex orandi, lex credendi). Tento řád nám stále připomíná, že oběť na kříži a její svátostné zpřítomňování ve mši svaté je jedna a táž oběť, jen způsob obětování se liší. Tuto oběť ustanovil Kristus Pán při poslední večeři. Apoštolům pak přikázal, aby ji konali na jeho památku. Proto mše je zároveň obětí chvály i díkůvzdání, smíru a zadostiučinění.“
Prosím Vás pekne, prečítajte si to. Nájdete to na: http://www.ctu-uk.cz/downloads/vseobecny_uvod_k_misalu.pdf
Josef, už dávno pred Druhým vatikánskym koncilom bolo v Rímskokatolíckej cirkvi okrem latiny mnoho ďalších liturgických jazykov. Dokonca aj v Čechách. V roku 1346 pápež Klement VI. povolil na žiadosť cisára Karola IV. zriadenie kláštora pre slovanských mníchov v Prahe. O rok nato, v roku 1347, Karol VI. založil benediktínsky kláštor Emauzy v Prahe a pozval doň chorvátskych benediktínov, ktorí tu zaviedli hlaholskú liturgiu v staroslovienskom jazyku. Hlaholskú liturgiu potvrdili mnohí ďalší rímski pápeži.
Dokonca aj svätý pápež Pius X., ktorého si tu, dúfam, nikto nedovolí spochybniť alebo kritizovať. Za významný počin Pia X. možno označiť jeho dekrét o používaní staroslovienskeho jazyka v posvätnej liturgii De usu linguae Slavonicae in sacra Liturgia z roku 1906, ktorým dovolil natrvalo používať staroslovienčinu ako liturgický jazyk Rímskokatolíckej cirkvi. (Porov. SACRA CONGREGATIO RITUUM. Decretum De usu linguae Slavonicae in sacra Liturgia. 18. december 1906. In Acta Sanctae Sedis, 40 /1907/, s. 54–58.)
Už rok predtým pápež odsúhlasil a podporil vydanie chorvátskeho hlaholského misála. (Porov. Sedlák P. Kontinuita diela sv. Cyrila a Metoda v chorvatskom „glagoljašstve“. In Poznávanie Kultúrneho dedičstva sv. Cyrila a Metoda. Monografia príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencii. Nitra, 3. júl 2007. [online]. [citované 14. 10. 2014]. Dostupné na internete: http://www.ukm.ff.ukf.sk, s. 151.)
Na úsilie Pia X. nadviazal jeho nástupca, pápež Benedikt XV., ktorý v roku 1920 povolil používať chorvátsky a slovinský jazyk vo vybraných liturgických obradoch a pri čítaní evanjelia počas slávnostných omší. Taktiež legitimizoval použitie českého jazyka pri niektorých liturgických úkonoch v regiónoch, kde bola táto zvyklosť zaužívaná už od 15. storočia. (Porov. Krivda A. Obnovený omšový poriadok a národný jazyk v liturgii. In Päťdesiat rokov liturgickej reformy Druhého vatikánskeho koncilu na Slovensku. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Košice, 25. októbra 2012 s. 124.)
Počas pontifikátu ďalšieho pápeža Pia XI. vyšlo v roku 1927 vo Vatikáne nové vydanie hlaholského misála, ktoré nanovo stabilizovalo staroslovienčinu ako liturgický jazyk Rímskokatolíckej cirkvi.
Všetky tieto a ďalšie poznatky nájdete na: http://www.priestornet.com/2014/11/liturgicke-jazyky-cirkvi.html.
Pane Dučáku, Vy sám moc dobře víte jak je to s latinou v dokumentech 2. vat. koncilu. Tak mi zkuste nějak vysvětlit, proč se dnes prakticky nepoužívá a kněží ji neznají. Zmatení jazyků nastalo i v samotném Římě na synodě. Viz:http://www.tedeum.cz/2015/10/12/synoda-den-osmy-p-lombardi-a-kardinal-baldisseri-popiraji-babylonske-zmateni/
Pane Dučáku, nezlobte se, ale pořád tady stavíte slaměné panáky.
Myslím, že tady nikdo nic nenamítá proti čtení evangelia také (tedy vedle latiny) v národním jazyce, nebo proti použití staroslověnštiny jako liturgického jazyka. Problém je, když je celá mše sv. sloužena v profánním jazyku (což je mj. ve zřejmém rozporu se SC II.VK). Nic z toho, co tady píšete, tuto moderní praxi neospravedlňuje.
Pro doplnění uvádím, že staroslověnština nebyla na území Velké Moravy profánním jazykem ani v době svatých věrozvěstů, natož pak v době Karla IV. Navíc, když se odvoláváme na tradici svatých Cyrila a Metoděje, neměli bychom zapomínat, že papež Hadrián jim nepovolil (viz bula Gloria in excelsis z r. 868) sloužit mši sv. celou ve staroslověnštině, ale minimálně epištola a evangelium musely být čteny nejprve latinsky, pak teprve staroslověnsky.
Josef, súhlasím s Vami, že mnohí súčasní katolícki teológovia opúšťajú učenie Druhého vatikánskeho koncilu. A verte mi, že mňa to bolí omnoho viac ako Vás! Jeden rukolapný dôkaz poskytuje súčasný ekumenizmus.
Koncil napríklad deklaruje: „Bezpodmienečne treba jasne vyložiť celú náuku. Nič nie je také vzdialené od ekumenizmu ako falošný irenizmus, ktorým sa narúša čistota katolíckeho učenia a zatemňuje sa jeho pravý a nepochybný zmysel“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Unitatis redintegratio, č. 11).
Iný dokument koncilu, dekrét Ad gentes, zase uvádza: „Pokiaľ to povoľujú náboženské pomery, nech sa organizuje ekumenická činnosť takým spôsobom, aby sa vylúčila akákoľvek forma indiferentizmu a synkretizmu…“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Ad gentes, č. 15)
Ak by neexistovalo v koncilových dokumentoch nič iné, len tieto 2 vety, už toto vylučuje z ekumenického hnutia spájanie nespojiteľného a zlučovanie nezlučiteľného! A predsa to tak dnes mnohí predstavitelia Katolíckej cirkvi robia! Lenže je to vina Druhého vatikánskeho koncilu? Nie!!! Koncil predsa jasne stanovil, že z ekumenického dialógu má byť vylúčený akýkoľvek falošný irenizmus, indiferentizmus a synkretizmus! Ak teda chcú katolícki teológia za každú cenu dosiahnuť zjednotenie s nekresťanmi, jednoznačne porušujú učenie Druhého vatikánskeho koncilu! To je nad slnko jasné a to ma veľmi trápi.
Dnes je medzi predstaviteľmi Katolíckej cirkvi nemálo teológov, ktorí by chceli revidovať históriu! Vidíme to napríklad na postave Jána Husa. To, že sa Katolícka cirkev ospravedlnila za upálenie Jána Husa, bolo jednoznačne správne, pretože spaľovať zaživa človeka pre náboženské presvedčenie je barbarstvo, nehodné Katolíckej cirkvi. Lenže viesť dialóg neznamená zriekať sa vlastného presvedčenia a v záujme akéhosi všeľudského zbratania hľadať za každú cenu zhodu názorov s inovercami v otázkach vierouky! Toto je v rozpore s dokumentmi Druhého vatikánskeho koncilu! V rámci ospravedlňovania sa Katolíckej cirkvi inovercom nesmú byť zamlčané fakty. Napríklad fakt, že Hus bol nebezpečný heretik a schizmatik, ktorý vyvolal náboženské nepokoje v Čechách a jeho pričinením zahynulo mnoho nevinných ľudí, predovšetkým duchovných osôb. Vytýka sa mu tiež kolaborácia s kráľom Václavom IV., opilcom, cudzoložníkom a ukrutníkom, ktorý mal okrem iného na svedomí smrť sv. Jána Nepomuckého. Schizma ostáva schizmou a heréza herézou, lenže táto skutočnosť sa v poslednej dobe často zamlčuje a to je zlé. Veľmi zlé.
Ďakujem pekne, MichalD, za Vašu kultivovanú odpoveď na môj príspevok. Váš príspevok vo mne znovu posilnil pýchu na moju príslušnosť k slovenskému národu. Katolícke deti na Slovensku sa už od útleho veku učia na hodinách náboženstva o obetnej podstate svätej omše. Zacitujem z Katechizmu, z ktorého sa učili aj moje deti:
„339. Prečo ustanovil Ježiš Kristus svätú omšu?
Ježiš Kristus ustanovil svätú omšu:
1. preto, aby tú obetu, ktorú vykonal na kríži, sprítomňoval v každom čase a na každom mieste až do konca sveta;
2. preto, aby tých, čo neboli prítomní pri obete kríža, urobil účastnými milostí, ktoré na kríži získal.“ (Katechizmus. Učebnica rím. kat. náboženskej výchovy. 7. vydanie. Bratislava : Spolok svätého Vojtecha, 1990. ISBN 80–85128–76–4, s. 123)
Teda slovenskí katolíci sa už od detstva dozvedajú o tom, že svätá omša je kalvárska obeta Ježiša Krista. Dúfam len, že táto moja odpoveď „nezablúdi“. Ešte raz ďakujem, MichalD.
[…] Další stránky informující o užitečných přednáškách, počinech a akcích: HPŽ ČR, CENAP. Přehled akcí na celý říjen 2015 nalezneteZDE. […]
Ešte snáď jeden detail, MichalD. Poľský Ordo Missae (Omšový poriadok) tridentskej omše taktiež používa výraz „obetná hostina“. (Ordo Missae: stałe części Mszy świętej dla wiernych uczestniczących we Mszy św. według Listu apostolskiego Motu proprio Summorum Pontificium papieża Benedykta XVI. Poznań: Pallottinum, 2007. ISBN 9788370145781, s. 49)
Aj český preklad omšového poriadku tridentskej omše uvádza: „Až do tohto okamžiku sa omšové modlitby zaoberali Premenením obetných darov; od tohto miesta pripravujú na obetnú hostinu – sv. Prijímanie.“ (Mešní řád – Ordo Missæ, [online].[cit. 07.02. 2014]. dostupné na internete: ˂http://www.krasaliturgie.cz/wp-content/uploads/Mešní-řád-tisk-přímo-na-A53.pdf˃), s. 23.
Pane Dučáku, prosím Vás, snažte se svoje komentáře dávat do vlákna, na které reagujete. Takhle tady vzniká hrozný zmatek. Pokusím se na Vaše komentáře odpovědět v původním vláknu.
MichalD, bez urážky, kde ste našli delenie jazykov na profánne a sakrálne?! Trojjazyčný blud, ktorý hlásal, že Boha možno oslavovať len po hebrejsky, grécka a latinsky, predsa už dávno neplatí. Ste niekoľko storočí pozadu! Pápež Ján VIII. v roku 880 vo svojej bule Industriae Tuae okrem iného píše: „Konečne písmo slovienské (litteras denique slavinicas) vynájdené nebohým filozofom Konštantínom, aby ním bol Boh správne chválený, právom schvaľujeme, a nariaďujeme, aby sa v tom jazyku vysvetľovalo učenie i skutky Krista, Pána nášho. Lebo nielen tromi, ale všetkými jazykmi sme povinní chváliť Pána podľa Svätého Písma, ktoré prikazuje: ,Chváľte Pána všetky národy, a zvelebujte ho všetci ľudia´(Ž 116, 1)… Ani zdravej viere a náuke sa neprieči, omše v tomže slovienskom jazyku spoievať (nec sanae fidei vel doctrinae aliquid obstat), a sväté Evanjelium a ostatné čítania z Nového a Starého zákona dobre preložené a vysvetlené čítať, i celý časoslov sa modliť (horarum officia psallere). Veď kto stvoril tri hlavné jazyky, to jest hebrejsky, grécka a latinsky, ten stvoril aj všetky ostatné na česť a slávu svoju.“
MichalD, Vy snáď máte v sebe tak málo hrdosti na svoj český pôvod, že by ste prijali tvrdenie, že čeština nie je sakrálny, ale iba profánny jazyk?! Ak áno, tak Vás hlboko ľutujem.
Pane Dučáku, jako profánní se označuje to, co je všední, světské, co je opakem sakrálního. Živý národní jazyk, a to i spisovný, který se běžně používá v denní světské komunikaci, je v tomto smyslu všední a lze o něm hovořit ve vztahu k liturgii jako o jazyku profánním. Otázkou je, jaké znaky by měl splňovat jazyk, používaný v liturgii. O tom bylo napsáno už mnoho povolanějšími. Důvody pro to, aby v liturgii nebyl všeobecně používán jen národní jazyk nemají nic společného s trojjazyčným bludem. Druhovatikánští koncilní otcové požadavkem na zachování latiny v liturgii přece neupadli do tohoto bludu, spíše viděli důvody pro zachování mrtvého liturgického jazyka podobně, jak o nich píše např. P. Efrem Jindráček OP zde a zde.
Co se týká buly Industriae Tuae, znovu připomínám, že jazyk, který byl Konstantinovým „litteras denique slavinicas“ zapsán, tady staroslověnština, nebyl na území Velké Moravy národním jazykem.
Co se týká mé hrdosti na český původ, tak ta nemá nic společného s tím, zda je nebo není čeština používána v liturgii. Podobně přece mou hrdost třeba na to, „že su brnákem“ nijak neumenší fakt, že považuji kunštátskou keramiku (vyrábí se kousek od mého rodného Brna a jinak ji s oblibou používám) za nevhodnou pro zhotovení liturgických nádob.
MichalD
Omyl, staroslověnština byla úředním jazykem Velké Moravy. Sice původně byla vytvořená na základě makedonského nářečí z oblasti Soluně, ale právě kvůli tomu, aby bylo srozumitelné západním Slovanům v oblasti Velké Moravy. Kdyby Konštantín měl přímý kontakt s VM, byl by požil jako liturgický jazyk nářečí západních Slovanů z oblasti VM. Důkazem toho je, že Konštantín hlaholiku po příchodě na VM upravil o znaky pro hlásky, které se v makedonském nářečí nevyskytovaly: DZ a DŽ. Tyhle hlásky se vyskytovaly pouze u západních Slovanů z oblasti VM. Dalším důkazem pro to, že staroslověnština byla úředním jazykem VM je to, že kromě liturgických knih byl svatými bratři přeložen do staroslověnštiny i Zakon sudnyj ljudem, čili obecný zákoník pro světské lidi, na základě kterého rozhodovaly a jednaly soudy, čili staroslověnština byla i jazykem soudním a úředním.
Ovšem nic z výšeuvedených důvodů neznamená, že kromě národních jazyků měla být zachována i latina. Koncilní otcové, například kardinál Beran, se odvolávali právě na sv. Konstantina jeho obhajobu proti kardinálům v Benátkách. Ovšem i bula Industriae tua přikazovala zachování latiny, zejména pro lidi kteří si to přáli (Svatopluk se svým dvorem)
Pavle, děkuji za věcné doplnění. Já jsem ale nic neříkal o úředním jazyku, měl jsem zejména na mysli to, že když byl tento jazyk do liturgie zaváděn, že nebyl jazykem, který by se na území Velké Moravy běžně používal. Pokud se z něj později stal jazyk úřední, tak stejně asi nedošlo hned tak k tomu, jestli vůbec kdy, že by jím obyvatelstvo běžně mluvilo. Myslím ale, že jsme v tomto už zaběhli hodně daleko od původního tématu, s kterým tyto otázky nemají prakticky nic společného.
Poslednímu odstavci moc nerozumím. Nemělo tam v 1. větě místo „měla“ být „neměla“?
Mimochodom, Teofil, Druhý vatikánsky koncil prijal okrem iných aj konštitúciu ‘Sacrosanctum Concilium’, ktorú podpísal aj arcibiskup Lefèbvre (!!!) Uvádza sa v ňom jasne a nedvojzmyselne: „Náš spasitel při poslední večeři, tu noc, kdy byl zrazen, ustanovil eucharistickou oběť svého těla a své krve, aby pro všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a aby tak své milované snoubence církvi zanechal památku na svou smrt a na své vzkříšení: svátost milostivé lásky, znamení jednoty, pouto bratrské lásky, (1)((1/Srov. sv. Augustin, In Ioannis Evangelium Tractatus XXVI, cap. VI, n. 13: PL 35, 1613.)) velikonoční hostinu, v níž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy. (2)((2/Římský breviář, antifona k Magnificat druhých nešpor svátku Božího těla.))“ (Druhý vatikánsky koncil, konštitúcia Sacrosanctum concilium, č. 47)
Sacrosantum concilium uvádí i mnoho jiných věcí, které se dnes nedodržují – například zachování latiny. Osobně jsem zažila situaci, kdy se na jistém moravském poutním místě nenašel kněz schopný odsloužit NOM v latině. Šlo o akci s mezinárodní účastí, a tak, aby nebyla ostuda, musela být povolána posila z Brna.
zase zavádíte, přečtěte si pořádně co jsem napsal
MichalD, prosím Vás, prečo zase zavádzate veriacich? Nemáte pravdu v tom, že v hlaholskej omši sa museli aspoň epištola a evanjelium čítať latinsky! V roku 1248 pápež Inocent IV. schválil rímsko-slovanskú, čiže hlaholskú bohoslužbu senjskému biskupovi Filipovi pre jeho biskupstvo a pre tie kraje, v ktorých sa slovanská reč v rímskej liturgii užívala ako zvykové právo. V Dalmácii si takto až dodnes, teda už viac ako tisíc rokov, zachovala kontinuitu rímsko-slovanská, teda hlaholská liturgia, ktorú schválil aj Tridentský koncil (1545-1563). Liturgickým jazykom tu bola staroslovienčina, ba prvé čítanie a evanjelium sa prednášali v modernej chorvátčine. Po latinsky sa tu ani neceklo. Neviem prečo teda zavádzate ľudí práve Vy, ktorý – ako sa zdá – máte isté liturgické vzdelanie? To naozaj nechápem.
MichalD, Katolícka cirkev existuje 2 000 rokov a za celú túto dobu nikdy (!) nebola latina jediným liturgickým jazykom. Dokonca ani liturgia Pia V., čiže tridentská omša nie je výlučne latinskou liturgiou. Veď Kýrie eleison je grécke! Čiže tridentská omša je grécko-latinská liturgia, respektíve latinská liturgia s vloženými gréckymi výrazmi. Teda ak už, musíme hovoriť nie o zachovaní jedného mŕtveho jazyka, ale minimálne dvoch mŕtvych jazykov, pretože gréčtina koiné, používaná v Ríme pred zavedením latinskej liturgie, už nie je totožná so súčasnou gréčtinou. Okrem toho v priebehu storočí pribudli viaceré liturgické jazyky, ktoré boli národnými jazykmi! Slovinci mali k dispozícii už v roku 1613 vlastný lekcionár a v 30. rokoch 20. storočia bol preložený do slovinského jazyka aj kompletný Rituale Romanum. V roku 1615 povolil pápež Pavol V. slávenie tridentskej omše po čínsky. Neskôr povolila Sv. stolica preklad tridentskej omše do dvoch jazykov: do perzštiny v roku 1624 a do gruzínčiny v roku 1631. V roku 1755 však Rím zrušil predchádzajúce povolenie slúžiť svätú omšu po čínsky v dôsledku známeho sporu o čínske obrady. Mimoriadne pochopenie pre používanie národných jazykov v liturgii mal pápež Pius XI. V roku 1929 schválil vydanie Rituálu v nemčine pre Bavorsko a o niečo neskôr, v roku 1935, vydanie osobitného Rituálu v jazyku veriacich pre Viedenskú arcidiecézu. Jeho používanie sa však rozšírilo na celé Rakúsko.
V rokoch 1941–1942 boli misionárom v krajinách Afriky, Číny, Indie, Indočíny, Indonézie a Novej Guiney udelené povolenia prekladať ‘Rituale Romanum’ do miestnych jazykov. Slávnostné formuly však museli zostať zachované v latinskom jazyku. Prekladmi boli poverené komisie odborníkov pod vedením apoštolského delegáta v danej krajine a vyžadovalo sa schválenie prekladov Rímom. Čiže ak si to zhrnieme, už pred Druhým vatikánskym koncilom boli v Rímskokatolíckej cirkvi právoplatne uznané ako liturgické tieto národné jazyky: slovinský jazyk, čínsky jazyk (dočasne), perzský jazyk, gruzínsky jazyk, nemecký jazyk, atď.
P. PhDr. Efrem Jindráček, Ph.D., predseda liturgickej komisie Českej dominikánskej provincie, uvádza v jednom svojom článku: “Přesto zůstává i podle učení posledního celocírkevního koncilu (Druhého vatikánského 1962–1965) latina jako hlavní liturgický jazyk katolických křesťanů latinského (západního) obřadu, který klerici jsou povinni si osvojit a laici mají znát alespoň základní společné modlitby a texty užívané v mešní liturgii. Výlučné zavedení národních jazyků i do liturgických obřadů by představovalo degenerační proces, který nebere v úvahu kulturní a historický vývoj církve, který je dílem dějin utvářených za asistence Ducha Svatého.”
Pýtam sa: “Tvrdil som snáď ja niekedy, že latina prestala byť hlavným liturgickým jazykom Rímskokatolíckej cirkvi? Keď si spätne čítam svoje staršie články, nič také tam nenachádzam. Pre istotu citujem z jedného z viacerých mojich článkov, ktorý uverejnil časopis Acta missiologica č. 2/2013: „Priestor pre uplatnenie rodných jazykov v liturgii poskytla niekoľko rokov po skončení koncilu omša Pavla VI., často nepresne označovaná ako Novus Ordo Missae – Nový omšový poriadok (skratka NOM). Omša Pavla VI. je označenie pre spôsob liturgického slávenia v Rímskokatolíckej cirkvi podľa misálu pápeža Pavla VI., zverejneného v roku 1969 a vydaného v roku 1970. Súčasná oficiálna latinská verzia z roku 2002 je tretím upraveným vydaním tohto misálu. Je však nevyhnutné doplniť, že Katolícka cirkev Druhým vatikánskym koncilom nezrušila výsadné postavenie latinského jazyka v Cirkvi. Malý teologický lexikon uvádza, že aj napriek uplatneniu rodných jazykov v liturgii je latinčina naďalej úradným liturgickým jazykom Rímskokatolíckej cirkvi.“ Odvolával som sa v tomto prípade na tento prameň: (Malý teologický lexikon. Bratislava: Spolok Svätého Vojtecha Trnava v Cirkevnom nakladateľstve Bratislava, 1977. 512 s)
Tvrdil som a stále tvrdím, že latina je a aj ostane hlavným liturgickým jazykom Rímskokatolíckej cirkvi, ale popri tom existovalo už pred Druhým vatikánskym koncilom mnoho ďalších liturgických jazykov, z ktorých viaceré boli národné jazyky.
Máte pravdu pane Dučáku, ale ta je absolutně mimo realitu. Kardinálové na synodě chtějí dokumenty o kterých mají hlasovat ve všech světových jazycích. Z čehož logicky vyvozuji, že latina jako úřední jazyk Církve je minulost. Za svůj život jsem se s latinou v kostele (při NOM)setkal jednou. Ve farnosti z toho bylo haló, co to farář zavádí za středověk… Můj názor je, že zrušit používání latiny byl záměr, jak rozdělit Církev. Jednotný jazyk, nepodléhající změnám, ve kterém jsou psány církevní dokumenty po staletí je docela silná zbraň při předávání pravé víry. Tento záměr se uskutečnil díky 2. vat. koncilu. Papírově sice koncil latinu potvrdil, ale při zralé úvaze muselo být každému jasné, že zavedením národních jazyků je latina odsouzena k postupnému zániku. Trvalo to sice pár desítek let, ale cíle bylo dosaženo. Myslím, že touto osvědčenou destruktivní metodou, se postupuje i v otázce manželství. Na papíře je svátostné manželství nerozlučitelné a nauka se nemění. Až se ale nová pravidla anulací zaběhnou, ne za 50 let, ale velmi brzy poběží církevní rozvody jak na běžícím pásu… Bože dej, aby se tak nestalo!
Pane Dučáku, prosím Vás snažně o tři věci: 1. pokuste se dávat odpovědi do vláken ke komentářům, na které reagujete, jinak tady vzniká nepřehledný zmatek, 2. než někoho obviníte, že „zavádza veriacich“, přečtěte si, co napsal a 3. reagujte jen na to, co dotyčný skutečně napsal.
Abyste v tomto nepřehledném zmatku nemusel hledat, na co vlastně reagujete, zkopíruji to ještě jednou sem – v komentáři z 13. 10. 2015 (6:32) jsem napsal: „papež Hadrián sv. Cyrilovi a Metodějovi nepovolil (viz bula Gloria in excelsis z r. 868) sloužit mši sv. celou ve staroslověnštině, ale minimálně epištola a evangelium musely být čteny nejprve latinsky, pak teprve staroslověnsky“. To je snad docela snadno pochopitelné sdělení, ne? Schválně jsem tam přidal i letopočet, aby bylo jasné, o co jde. Proč mně obviňujete ze „zavádzaní“ s použitím argumentu, že tuto praxi papež Inocent IV. o 400 let později změnil? Já jsem přece vůbec neřešil otázku, jak se hlaholská mše vyvíjela v pozdějších obdobích. Když k tomu chcete dodat nějaký širší historický exkurs, proč ne, díky za to, ale proč se to nemůže obejít bez zbytečných invektiv?
Ke zbytku Vašich komentářů už nemám, co bych mohl dodat. Nikdo tady nikdy netvrdil, že latina byla v Církvi jediným liturgickým jazykem, ani že by jím snad měla být, nechápu tedy, s čím vlastně polemizujete. Problém, o kterém mluvím, jsem se snažil popsat v komentářích výše a s tímto umělým slaměným panákem nemá nic společného. Vaše obhajoba toho, že latina nepřestala být hlavním liturgickým jazykem Římskokatolické církve, nezlobte se, působí ve světle reality až směšně. I když skutečnost vůbec směšná není, je spíš k pláči. Závěr Vašeho komentáře dobře ilustruje, kam jsme se až dostali: máme na papíře hlavní liturgický jazyk, který už nikdo (až na pár nepatrných výjimek) nepoužívá a většina kléru už ho ani neovládá. Je to něco podobného, co se teď v přímém přenosu děje s manželstvím: jeho nerozlučnost zůstává zachována, ale …
„Liturgický jazyk katolických křesťanů latinského (západního) obřadu, který klerici jsou povinni si osvojit a laici mají znát alespoň základní společné modlitby a texty užívané v mešní liturgii“
O KTERÉ MEŠNÍ LITURGII DŮSTOJNÝ PÁN PhDr. Efrem Jindráček, Ph.D., predseda liturgickej komisie Českej dominikánskej provincie HOVOŘÍ PANE DUČÁKU????
18. říjen, Liběchov – tradiční poutní mše svatá v kostele sv. Havla se začátkem ve 14:00. Zdroj: http://www.rkc-stetsko.tode.cz/svatohavelska-pout-v-libechove/
V pátek 23. 10. bude v 16.00 hod. sloužena mše svatá na sv. Hostýně. Mše svatá se koná již tradičně v rámci exercicií LEX ORANDI – LEX CREDENDI zaměřených na liturgii. Zdroj: http://una-voce.cz/mse-svata-na-sv-hostyne/
Prosím o doplnění do seznamu i předešlého příspěvku o Liběchově. Děkuji
ad MichalD, ad Josef, predovšetkým sa ospravedlňujem každému, koho som sa v zápale diskusie nechtiac dotkol. Prepáčte mi to, prosím. Nestotožňujem sa s názorom, že jednota Rímskokatolíckej je závislá od uplatňovania latinčiny. Gréckokatolícka cirkev, ktorej som de facto členom, nepoužíva latinčinu a napriek tomu prekvitá rovnako dobre, ak nie lepšie, ako Rímskokatolícka cirkev. Znepokojujú ma však iné veci. Snáď po prvýkrát za 62 rokov svojho života strácam pocit bezpečia, súvisiaci s mojou príslušnosťou ku Katolíckej cirkvi. Doposiaľ som sa vo svojej Cirkvi cítil ako ryba vo vode. Bol som šťastný, že som katolík a čo je najhlavnejšie, mal som pocit absolútnej istoty, že s mojou Cirkvou je všetko OK. V tomto roku, v roku 2015, sa ma vari po prvý raz v živote zmocňujú vážne pochybnosti. Súvisia s niektorými krokmi pápeža Františka, s ktorými sa pri všetkej snahe nedokážem stotožniť. Ide predovšetkým o urýchlenie procesu anulácií manželstiev. Moja súčasná manželka aj ja sám sme absolvovali tento proces. Manželka o niečo skôr, ale približne v rovnakom čase. Pri tejto príležitosti som si do istej miery preštudoval kanonické právo, takže nie som úplný laik. Manželke trval proces anulácie predchádzajúceho manželstva niečo vyše roka, mne zhruba tak isto. V oboch prípadoch možno hovoriť o hladkom priebehu a pomerne rýchlom ukončení oboch procesov. Môj nebohý priateľ čakal na ukončenie procesu anulácie svojho manželstva 13 rokov. Ak sa teraz má tento proces skrátiť na 45 dní, zmocňujú sa ma veľmi vážne obavy, či takáto raketová rýchlosť nebude na úkor kvality. Pri všetkej snahe sa nedokážem s týmto krokom pápeža Františka stotožniť. Nikdy nebudem proti nemu verejne útočiť. Je a navždy pre mňa zostane vicarius Christi. Tento fakt bezpodmienečne rešpektujem. Nedokážem pochopiť, ako môže ktorýkoľvek katolícky laik urážať a znevažovať svojho pápeža. Na to, aby som kritizoval deformácie v Katolíckej cirkvi, nemusím urážať pápeža a znevažovať svoju vlastnú Cirkev! To je, ako keby som si špinil do vlastného hniezda. Som lojálny člen súčasnej Katolíckej cirkvi a nikdy ju nebudem búrať zvnútra. Naša Cirkev má aj bez toho dosť vonkajších nepriateľov. Moje obavy z budúcnosti však narastajú. Niekto by mohol namietať, že všetkému je na vine Druhý vatikánsky koncil. Tento postoj však kategoricky odmietam. Naopak, dovolím si dokonca tvrdiť, že nebyť DVK, bola by situácia Katolíckej cirkvi dnes ešte omnoho horšia. Koncil tým, že prijal reformy, aspoň dočasne schladil horúce hlavy liberálov a ultramodernistov a zabrzdil ich ofenzívu. Zdá sa však, že liberálny tábor stráca trpezlivosť a pripravuje sa na nové útoky. Napriek tomu však neustále tvrdím, že ak by sa predstavitelia Katolíckej cirkvi striktne a dôsledne pridŕžali dokumentov koncilu, bolo by dodnes všetko v najlepšom poriadku. Aj verný a horlivý katolík nájde v dokumentoch DVK dostatok argumentov na obhajobu Tradície Katolíckej cirkvi. Ide len o to, či to naozaj chce. To je, „oč tu běží“.
Potíž je v tom, že striktně a důsledně dodržovat dokumenty koncilu je v praxi zřejmě nemožné, protože jsou dvojznačné. Každý si tam najde svoje argumenty, ať už jde o latinu, národní jazyky, varhany, kytary, ritus mše atd. Netvrdím, že DVK může za vše, ale určitě může za mnohé…
Pevnou půdu pod nohama a jistotu v Římskokatolické církvi ztrácím už několik let ( a to jsem dítě pokoncilní, odkojen NOM). V tomto ohledu Vaše obavy sdílím.
Dobre, Josef, skúsme celú polemiku uviesť do vecnej, konkrétnej roviny. Písal som nedávno o problematike ekumenizmu a dokazoval som, že pri precíznom dodržiavaní dokumentov koncilu nie je možné, aby pri ekumenickom dialógu došlo k spájaniu nespojiteľného a zlučovaniu nezlučiteľného. Uvádzal som tieto 2 citácie z koncilových dokumentov:
„Bezpodmienečne treba jasne vyložiť celú náuku. Nič nie je také vzdialené od ekumenizmu ako falošný irenizmus, ktorým sa narúša čistota katolíckeho učenia a zatemňuje sa jeho pravý a nepochybný zmysel“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Unitatis redintegratio, č. 11).
„Pokiaľ to povoľujú náboženské pomery, nech sa organizuje ekumenická činnosť takým spôsobom, aby sa vylúčila akákoľvek forma indiferentizmu a synkretizmu…“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Ad gentes, č. 15)
Budem Vám úprimne povďačný, ak nájdete v koncilových dokumentoch pasáže, ktoré by vylučovali alebo spochybňovali tieto 2 citované pasáže. Prosím Vás pekne, neberte to z mojej strany ako provokáciu. Aj mne samému pomôže poznať Vaše argumenty. Zaiste nie ste povinný odpovedať mi, ale bol by som Vám naozaj povďačný. Vyjadriť sa však môže ktokoľvek. Vyjasneniu situácie to len pomôže.
[…] Další stránky informující o užitečných přednáškách, počinech a akcích: HPŽ ČR, CENAP. Přehled akcí na celý říjen 2015 nalezneteZDE. […]
V úterý 27.10. bude mimořádně tichá mše sv. v kostele sv. Bartoloměje v Dlouhé Loučce u Uničova (arcidiecéze olomoucká). Slouží R.D. Pavel Hödl. Začátek v 10:30.
V úterý 27. 10. 2015 bude mimořádně tradiční mše sv. v Praze v kostele Navštívení Panny Marie (sv. Gabriela) v 8:30.
[…] Další stránky informující o užitečných přednáškách, počinech a akcích: HPŽ ČR, CENAP. Přehled akcí na celý říjen 2015 nalezneteZDE. […]