Vzkaz 30 % občanů ČR
Rodina Gonzálesových (Mexiko, poč. 20. století).
Koho se to netýká, nemusí se rozčilovat, nehážu všechny lidi do jednoho pytle a vím, že jsou vyjímky, které potvrzují pravidlo…
Milovaní, také jste měli svatbu v kostele? Odpovídali jste svým „ANO“ knězi na otázku v rámci manželského obřadu: „Slibujete, že budete přijímat ochotně děti od Boha?“ Tak proč mají křesťané méně dětí než ,měli naši předkové? A Bůh požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (1Gn 28) Neplatí snad tento Boží příkaz i pro nás křesťany? V době, kdy národy Evropy vymírají na blahobyt, otevírám toto citlivé téma, které by nemělo být soukromou záležitostí protože: Národ bez dětí je bez budoucnosti.
Do roku 2045 má Evropě chybě 129 miliónů lidí. Kdo přijde na jejich místa? Myslíte si, že je to za dlouho a že se toho už nedožijeme? Potom se zamysleme, zda máme rádi své již narozené děti a nežijeme způsobem po nás potopa. Protože kdo uvažuje způsobem po nás potopa, ohrožuje budoucnost našich i vašich dětí a jeho konzumní vzorky chování jsou hodné opovržení. Každý, kdo to ze sobeckých důvodů odmítá mít více dětí, není naším přítelem protože ohrožuje budoucnost příštích pokolení. Taková je realita. Milujme však a odpouštějme svým nepřátelům, nenáviďme a opovrhujme jejich hříchem!
Připomeňme si, co říká Katechismus katolické církve (vydání z roku 2001). Na str. 575 v § 2363 (vyd. z roku 2001) se píše: „Spojením manželů se uskutečňuje dvojí cíle manželství: blaho samých manželů a předávání života. Tyto dva významy nebo hodnoty manželství se nemohou oddělovat, aniž by negativně ovlivňovaly duchovní život dvojice a neohrozily blaho manželství a budoucnost rodiny“ a dále na str. 577 se v § 2368 píše: „Zvláštní hledisko této odpovědnosti se týká odpovědného rodičovství. Z pádných důvodů mohou manželé chtít zrození svých dětí oddálit. Musí si však ověřit, zda jejich přání není plodem sobectví…“
Nuž ověřme si, zda nejsme sobci, a vraťme se o sto let zpět do doby, která nebyla středověkem, kdy náš národ ještě nevymíral. Naši předkové většinou bydleli na prostoře malého 2+1, kde žili rodiče, prarodiče a v průměru 5-8 i více dětí, které se dožily dospělosti i přes špatné zdravotnictví. Naši předkové neměli automatické pračky, ledničku, nevařili na elektrice či plynu, nejezdili auty, neznali dovolenou, neměli často ani skříně, mívali mnohdy pouze dvoje oblečení (jedno pracovní a druhé kostelní), které přehazovali doma přes bidlo. Často neměli ani postel, ale spávali na lavici, nebo na zemi na slamníku, pro vodu chodili ke studni,“sprchovým koutem“ byly necky, ve kterých se polévali vodou z hrnku, neměli splachovací záchod, suchý záchod býval na hnojišti…
Domnívám se, že si mnozí katolíci i z přirozeného plánování rodičovství udělali antikoncepci a v rozporu s učením katolické církve hříšně odmítají děti i používáním hormonální antikoncepce… Katechismus i v případě přirozeného plánování rodičovství mluví o oddálení početí dětí, nikoliv o tom, že budou mít katolíci pouze 1 – 3 děti a dost.
Podíváme-li se do nedávné historie, co na dané téma píše Dacík v Mravouce z r.1946, můžeme na str. 380 číst:
„Stran zneužívání manželství píše Pius IX: ‚Katolická církev, jíž Bůh sám svěřil úkol učinit a chránit bezúhonnost a počestnost mravů uprostřed této mravní spouště, aby zachránila neporušenou čistotu manželské smlouvy, před touto ohavnou zkázou, na znamení svého Božského poslání důrazně našimi ústy zvedá svého hlasu a znovu prohlašuje: Jakékoliv manželské obcování, při němž jest olupován úkol a úmyslným zásahem lidí o svůj přirozený účinek, to jest dáti život dítěti, jest prolomením zákona Božího a přirozeného, a ti kdo se provinili něčeho takového, poskvrňují své svědomí těžkou vinou.‘
40. Nepřirozené užívání manželství, proti němuž s takovým důrazem mluví náměstek Kristův, se děje buď přerušením manželského úkonu ( manželská onanie), nebo používáním ochranných prostředků, aby bylo zamezeno početí. Obojí způsob je stejně hříšný a proto zavržení hodný. Obojí je v přímém rozporu s přirozeným zákonem, a proto ani nejzávažnější důvod nemůže způsobit, aby se stal počestným a přírodě přiměřeným to, co svou vnitřní podstatou je proti přírodě.
41. Manželské obcování je svou povahou určeno k tomu, aby byl dán život dítěti, a proto každý způsob soulože, který vylučuje možnost početí, je nepřirozený a hříšný. Východiskem těchto hříchů proti manželské čistotě bývá jednak sobectví, které se bojí dítěte a starostí spojených s jeho výchovou, jednak nedostatečná důvěra v Boží prozřetelnost. Dá-li bůh dítě, dá také prostředky k jeho uživení a výchově. Jen nedůvěra v Boha utíká před těžkým, ale sladkým břemenem dítěte a pak egoistická touha užívat a nedělit se o výhody a rozkoše života se řadou dětí. Manželství však nemá nic společného s pojmem pohodlí: jeho obsahem je oběť práce a jeho symbolem je kříž.“
Dnes se máme lépe, než se měli naši předkové, i porodnictví je kvalitnější. Děti jsou Božím požehnáním. Neodmítejme děti a dovolme Bohu, aby si mohl vybrat, z koho udělá misionáře, kazatele, kněze, řeholníky, kteří budou hlásat evangelium všemu lidstvu.
Jan Miloslav Pletánek
dobry den, pokud by se autor zamyslel, tak by ho napadlo, ze jeden z duvodu je ten, ze se lidi berou pozdeji – je dost velky rozdil, jestli se zena vda v 17 nebo v 31…
a dale, dnes hraji roli jine aspekty zivota, ktere se driv uplne pomijely. dobre, budu mit 7 deti, ale budu moci se kazdemu venovat, kazdeho vychovat, kazdemu prokazovat lasku; kazdemu zajistit vzdelani? driv se na to nehledelo – deti sice bylo hodne, ale (pokud nezemreli) museli hned pracovat, casto nedokoncili skolu, sli do uceni, kde zivot nebyl jednoduchy a kde casto byli obetmi vykoristovani. individualita cloveka se potirala, mnohe deti vubec nemeli detstvi.. nevim, nevidim to jako moc dobrou alternativu.
1) Ano, bereme se později a pozdě. Naše chyba, zjevně dobrovolně dělaná. 2) Samozřejmě sedmi dětem těžko zajistíte všem studium na Oxfordu, ale ony taky všechny na takové studium nebudou. A dnes už snad učňové tolik netrpí.3) Nehledě k tomu, že být řemeslníkem není žádná ostuda ani špatný osud.
Bohužel, ve většině případů je, Ignáci !
Tedy, podle dnešních měřítek,pochopitelně…
p.s. Když pominu svoji osobu (zas tak mizerně na tom jaksi nejsem…) tak většinu těchto lidí čeká v podstatě živoření! Mrkněte na nabídky práce. Mrkněte někdy na inzerci pracovních míst,jaké mají ,,otrokáři,, požadavky (kvalifikace, praxe, PC, částečně AJ,DJ( čtení cizojazyčné dokumentace) apod.
Když to srovnáte s tím co nabízí ( 13-20tis. hrubého) bude vám jaksi nevolno…Navíc je systém nastaven tak,že vystačit s málem a vést důstojný život je čím dál těžší…
p.s.Tímto nezpochybňuji Boží záměr,aby manželé s pokorou přijímali děti tak,jak je Pán pošle!
Vlad, myslim, ze treba sa pozriet v euro-americkom priestore tam, kde to funguje, a preco to funguje. Chasidski zidia, amisi, mormonski fundamentalisti, tam stale je vysoka porodnost, a aj ked nemyslim, ze ziju v blahobyte, myslim, ze kazdy ma strechu nad hlavou tam, a nik neumiera hladom.
VLAD IV každé Vaše slovo tesat do kamene!!!
Ono právě proto že děti dřív byly nuceny dříve dospět,aby mohli pracovat, pak se také brali dříve…dnes jsou mladí mentálně „dětmi“ i přes dvacet let a opravdu si nemyslím, že „čím dříve tím lépe“
Dnes casto v 30. a 40. rokoch ludia uz nie su zreli na manzelstvo, a ak bude upadok postupovat takto dalej, tak neviem, kde sa to zastavi.
Treba sa inspirovat zdravsimi dobami. Myslim, ze v baroku, na Slovensku, bolo bezne pre zenu sa vydat v 16.-17. rokoch (u slachty?), v jednom clanku o prvych krestankach v antike sa, ak sa nemylim, pisalo, ze sa vydavali v 20. rokoch. Generacie nasich starych a prastarych matiek sa vydavala tak v 18. rokoch.
Ja myslim, keby krestania stlacili vydaj zien, priemerne, tak medzi 18. rokov az 21. rokov, tak to je v pohode rovnovaha medzi poziadavkami prirody, nabozenstva a spolocnosti.
Jedna z najpotrebnejsich, co moze rodic dietatu dat, su surodenci.
Ale samozřejmně, Nino.
K vaší replice na můj příspěvek- Tito lidé s vysokou porodností , které jmenenoval žijí v komunitách, kde se i mimo vlastní rodinu jeden stará o druhého. Samozřejmně vím,kolik našich předků se vešlo do malého domku , nicméně do 2+1 se jich tolik nevejde , to je vám jasné.
Rozumějte,já proti vůli Pána Boha nereptám, nicméně jsem jen podotkl, že je to dnes možná ještě těžší věc než kdysi.
Hlavně jsem ale reagoval na Ignácovo tvrzení,že se řemeslíkům dnes žije lépe. Já na to pouze mohu říci , že 18-19letá dívenka s ekonomkou či OA,která nastoupí k nám do kanceláře takříkajíc přenášet lejstra , tak začíná na zhruba stejném platu , jako já (s)končím ( výuční list (El.), maturitní vysvědčení (El.) a počítáme-li od učení, tak 32let praxe, zkoušky z § 7-9) Když pomineme,že pro všechny není práce v soukromém sektoru (nejsem bytař) a všichni nemohou být na postě mistra etc. není jako řemeslník zas tak o co stát.
Myslím, paní Kateřino, že to s tím líčením stavu rodiny a možností dosáhnout kvalifikace přeháníte. Můj otec byl z velice chudé rodiny 6 dětí (jeho otec domkář a dělník v cukrovaru), přesto však vystudoval prestižní klasické gymnázium a poté 6 semestrů právnické fakulty, nutných pro státní úředníky na tehdejší Podkarpatské Rusi za I. republiky. Můj tchán byl ze 7 dětí, také z velmi chudé rodiny, na studia jít nechtěl, vyučil se kovářem – a vzpomínal na učňovská léta jako na jedna z nejkrásnějších svého života. Jistěže byly případy křivd a ubližování, ale generalizovat je by bylo nespravedlivé. Jen si přečtěte životopisy významných učenců, umělců nebo i politiků a kněží, z jakých často pocházeli rodin – a přesto vystudovali. A ti, co se vyučili – a znal jsem hodně takových – vůbec nevzpomínali na svá učňovská léta jako na dobu „vykořisťování“. Myslím si, že v nás je ještě hodně residuí komunistické propagandy.
Naprostý souhlas.
Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvody.
Centrem veškerého dění se stal člověk.
A proč se dnes lidi berou později? Chtějí si snad více užít mládí? Nebo se nechtějí vázat? Nebo žijí hříšně na psí knížku a děti prostě neplánují? Mají snad jiné priority seberealizace a kariery? Jediným slovem prostě hedonismus. Dříve se možná více nadřeli, ale rozhodně to nikomu nebylo k neprospěchu, ba naopak, alespoň se naučili včas pracovat a táhnout káru života. Dnes v době volnočasových mrhačských aktivit je každý sebezápor, natož pak děti „problém“. Nádherná to vizitka aktivního katolíka. Je pak úplně jedno, zda dotyčný formálně dochází do kostela. Pokud dotyčný žije jen sám pro sebe, chová se jako parazit.
Církev potřebuje lidi! Nikoliv bezduché samolibé stádo, které se omezí na jedno či dvě děti a konzumuje primitivní hmotu, jako zbytek ateistické populace.
Ano. Pohodlnost a konzum ničí rodiny. Bydlím v bývalé hospodářské usedlosti, kde se snažím, aby se moje děti naučily postavit se k životu čelem a vzít pořádně za práci. Otočit knoflíkem a nevyřešit tím podstatu problému dovede dnes kdekdo.
Katerina, naprosto s VGámi souhlasím. Za své děti jsem odpovědná.
Doba je skutečně někde jinde. Vystačila bych s tím, že dětem zajistím vzdělání jako babička s dědou? Měli jich 5. Holky – dvouletá ekonomka, strejda truhlář. Truhlář se i dnes uživí slušně, ale komu dnes stačí dva roky ekonomického vzdělání bez maturity? Další poznámka: stále víc a více jsme nuceni vydělávat na takové skvělé věci, jako zdravotní a sociální pojištění a pod. – to dříve nebylo, o staré rodiče se staraly děti. Nebo – vybavte si 8 dětí drahými školními pomůckami, vypravte je na lyžák, dejte každé aspoň do jednoho kroužku… Nebo to všechno neudělejte a udělejte z těch dětí outsidery a socky. Přísný Dacík, zdá se, nikdy žádné děti živit nemusel ani tenkrát, soudě podle slohu.
a) studovat lze i ve stavu manželském, b) Opravdu si myslíte, že si za svou výplatu koupíte méně, než váš děda za svůj plat?! (Jak článek správně říká, je to pitomost…) c) Myslím, že to vše, co uvádíte (drahé školní pomůcky, lyžák, drahé kroužky), je z velké části zbytné. A věřím, že silný člověk se nedá podobnými zvrácenými měřítky zlomit. d) V tom se nemýlíte, Prof. P. Reginald Maria Dacík OP jako dominikánský kněz samozřejmě žádné děti neměl…
Ano, některé věci jsou i zbytné. Jenže jsou i takové, za které vám dnes dítě vezme sociálka. Třeba když bude mít botky jedny dohromady se sourozencem, když bude chodit do školy pozdě kvůli tomu, že musí nejdřív napást jalovice, když bude nuceno ve třinácti letech pracovat s tátou při kácení dřeva na kšeft a pak v zimě bude posláno 10 km samotné pěšky domů, když by se profláklo, že o žních ho maminka budí ve 3 hodiny ráno, aby se to všechno stihlo – poněvadž ono přece musí pracovat taky… To jsou jen malé příklady ze zápisků mé babičky blahé paměti(nar.1900), z malorolnických poměrů, tuším 5 dětí a se základním vzděláním.
A co z tohoto, co tu vypisujete, dnes dítěti podle Vás hrozí?
Ignáci, je normální, že rodič chce svému dítěti zajistit alespoň přibližně stejné zázemí jako mají jeho spolužáci či vrstevníci. Jestliže před 100 lety byla mnohočetná rodina standardem, tak dnes je standardem rodina s jedním či dvěma dětmi. O jedno dítě se jistě mohou rodiče materiálně postarat lépe než o deset dětí. Nechtějte po nás, rodičích, abychom nechali své děti vyrůstat jako druhořadé občany této společnosti.
Já mám třeba 4 děti (nejmladší má 4 měs). Musíme řešit nákup jiného auta, kam se všichni vejdeme. Není to jen o těch lyžákách apod. Kdysi děti automaticky pomáhali rodičům (viz třeba ty jalovice), rodič se o ně odpoledne „nemusel starat“. Dnes je běžné, že děti chodí na všelijaké kroužky, kam je musíte dopravit.
Opravdu je jiná doba. Zdálo by se, že by to mělo být s dnešní technikou lehčí než kdysi, ale opak je pravdou. Je to horší!!!
ad Ender: to je právě ta otázka, zda je normální chtít „zajistit alespoň přibližně stejné zázemí jako mají spolužáci“ (pokud tím zázemím myslíme materiální zázemí), resp. zda je správné tuto snahu upřednostnit před povinností předávat život. Já třeba znám rodinu s šesti dětmi a ti právě této povinnosti, protože otec nemá zrovna výnosné zaměstnání, obětovali právě to auto. Nezdá se mi, že by jejich děti kvůli tomu nějak strádali.
Ale ono nejde jen o materiální zázemí. Třebas my bydlíme na vesnici, kde není škola. Děti do školy ve vedlejší vesnici (cca 2 km) všichni vozíme auty. Já se v této vesnici před 40 lety narodil a v té době všechny děti (i do školky) chodily sami pěšky. Starší vodili mladší a vždy nás šlo okolo deseti pohromadě (docela zábava).
Dnes se to prostě neděje, i na vesnicích šíleně zhoustla doprava a kdybych o prvňákovi řekl, že bude chodit do školy a ze školy sám, tak na mne škola pošle sociálku. Nehledě k tomu, že bych o to dítě měl strach. Kamiony přes nás frčí stylem, že to zamává i s dospělým.
Žijeme prostě v jiné době!
Endere, zaručí Vám dnešní společnost, které se tak vehementně zastáváte, život věčný?
Děti se dají učit doma, auto nepotřebujete, sám ho taky nemám, a bydlíme na vesnici, děti se učí doma a žijeme z jednoho mizerného platu, podotýkám, že nás příbuzní nepodporují.
Pane Navrátile,
co s tím má společného život věčný?
My také vozíme děti autem a nepouštíme je pěšky, protože, ano, „taková je doba“.
Souhlasím se Štěpánkou, absolutně není možno srovnávat dnešní dobu s dobou našich předků
Pane Contransi,
také bydlíme na vesnici a děti učím doma, ale auto potřebujeme. 1. chodíme do práce, za tou je potřeba ve většině případů dojíždět – oba s manželem dojíždíme 40 km, každý jinam – potřebujeme tedy dvě auta. 2. se může cokoli stát a zajímalo by mě, jak byste dostal v případě potřeby děti k lékaři, když autobu u nás jezdí dvakrát denně. 3. Pokud již jezdíme v autech, chceme v rámci našich možností auta bezpečná – kvůli dětem – s tím souvisí také autosedačky (opět kvalitní, tedy dražší). 4. S možnostmi, které nám poskytuje současná věda, rostou výdaje, protože většina zodpovědných rodičů si pořizuje například monitor dechu pro dítě, chůvičky, velmi drahá je umělá výživa pro děti, kvalitní strava, při nemocích léky, probiotika, atd. Tyto možnosti dříve nebyly a nyní jsou. A naše rodina je využívá a jsem přesvědčená, že to tak děláme správně.
Deniso, Vy jste Ender?
Taky bydlím na vesnici a dojíždím do práce 60 km – vlakem.
Děti učím doma a do ZUŠ dojíždějí BUSem 10 km.
Dokonce si veřte či ne čistím zuby, koupu se v teplé vodě, mám dvě bankovní karty, žena mi tyká, užívám toaletní papír a máme jak je patrné dokonce internet.
Auto mi nechybí, chůvičky a podobné pitomosti nemám a konstatuji, že jste rozmazlenými produkty postzápadu, kteří potřebují – ne že bych si to přál, ale dočkáme se – válku aby přistáli na zemi.
Ano, doba je skutečně jinde – ještě nikdy v historii jsme neměli tak štědrý sociální systém, jako v posledních desetiletích. Jestli znáte jak funguje, tak víte, že mnohočetné rodiny na něj moc nevydělávají, naopak z něj berou (a tak je to správně). Přesto máme dětí čím dál méně. Jestli tím problémem jsou lyžáky a kroužky, tak k tomu nemám co dodat.
Představa, že vícečetné rodiny vyrábí socky, nebo, jak bylo výše naznačeno, že dětem nejsou schopni dávat dostatek lásky, je úplný nesmysl, navíc k těmto rodinám hrubě urážející. Samozřejmě že existují i problematické vícečetné rodiny, stejně jako existují i problematické malé rodiny. Nevím, zda toto někdo seriózně studoval (včetně zohlednění vlivu etnika etc.), ale troufám si tvrdit, že pravděpodobnost vyprodukování sociálně patologického jedince je nepřímo úměrná velikosti rodiny.
Jen tak na okraj: představa, že P. Dacík se nemůže vyjadřovat k otázkám rodiny, protože neměl děti, je stejného druhu, jako kdybych si odmítal nechat vyoperovat slepé střevo od doktora, který zánět slepého střeva ještě nikdy neměl.
…a nejhorší jsou ženské, které „dýchají chozením do kostela“, manžela mají jen na získání dětí a jak je vychovají nebo nevychovají neřeší, protože kolaborují se státním sociálním i policejním systémem. :-///
Nikoliv, byly to pouze příklady. Ani netvrdím, že vícečetné rodiny nutně vyrábějí socky. Čímž nemyslím sociálně patologického jedince, nýbrž jedince na okraji společnosti vrstevníků mj.vzhledem k tomu, že spoustu aktivit s nimi prostě nemůže absolvovat. Vím, že P.Dacík byl kněz a neupírám mu právo vyjadřovat se k otázkám rodiny, prosím, nepřekrucujte to. Jen jsem se pozastavila nad jeho slohem. Marně hledám dostatečně přiléhavé přídavné jméno k tomu slohu, tak snad jen, co mi vytanulo mezi řádky: „svazují druhé neúnosnými břemeny a sami se jich nechtějí dotknout ani prstem“. Ten tón je hodně odsuzovačný, vůbec bych se nedivila, kdyby po přečtení něčeho takového člověk začal vnímat Pána Boha jako policajta a drába.
Něco mi napovídá, že v horizontu pár desítek let bude celý slavný sociální systém k ničemu. Státní důchodový systém se kvůli demografickému vývoji zhroutí, různé povinně-dobrovolné fondy někdo vytuneluje a človeku zas nebyde než se spoléhat (v daném pořadí posloupnosti) sám na sebe, rodinnou pospolitost, spolkovou solidaritu či charitu.
Ad: MichalD – v jednom se mýlíte, vícečetné rodiny v konečném důsledku na sociální systém doplácejí, resp. doplácejí rodiče mnohočetných rodin. Viz třebas:
http://www.spov.org/data/files/pattakomlexnireseni.doc
ad Josef: to je správná připomínka, já jsem ale neříkal, že to, co „berou“ vícečetné rodiny je spravedlivé, jen jsem konstatoval, že berou. V tom, že jsou podporovány málo, a že v širším pohledu (tedy při uvažování odhadovaného celoživotního „zisku“ společnosti z narozeného člověka, tak, jak to hodnotí odkazovaná studie), stát mnohočetných rodiny šidí, s Vámi souhlasím.
Bůh je popisován různými antropomorfismy. Ve SZ třeba jako žárlivý manžel, či bojovní, proč ne policajt? Máte něco proti této instituci?
Je to zase ta modernitická představa neautoritativního a netrestajícího Boha, ale takový Bůh neexistuje.
Abych to doplnil, Abrahámův Bůh je Bohem zákonodárce, obráncem a ochráncem, a je taky patřičně mstivý a je to dobře.
i přesto že máme v domácnosti ještě 6 nezletilých, manželka pobírá rodičák, můj příjem s čid je 21 s bonusi nedosáhneme na hmotnou nouzi, kolega s práce který má děti 3 a manželka nepracuje ji dosahuje, několikrát za týden jezdí z práce taxíkem, chválí se mě jak chodí do Fortuny, v žádném případě mu to nezávidím, jen chci poukázat na to že v tomto státě se protěžuje nějakým způsobem jedno etnikum a dělají to bílí politici, kteří k tomu mají politické zadání, jestliže se nejsme jako křesťané schopni sjednotit, tak si větev podřezáváme sami
Zapomínáš trošku na fakt rozdělení církve na modernisty a katolíky. Za tohle rozdělení přece neneseš přímou zodpovědnost, takže si větev nepodřezáváš Ty, podřezávají Ti ji jiní.
Vážení, opomíjíte jednu oblast. Co když křesťanští manželé chtějí přijmout více dětí (třeba 4 nebo 6), ale Pán jim nepožehnal za 12 let manželství ani jedním. jsou tito manželé špatní? Patří ještě k řádným křesťanům? Podle toho, co zde čtu, tak vlastně ne. Tito manželé se v současnosti starají o 1 dítě, které asi časem budou adoptovat. Naše úřady jim však dají do péče ještě maximálně 1 další dítě, protože mají „jen“ 2 dětské pokojíčky a navíc mají přednost Ti, co ještě dítě nemají. takto je to, přátelé, nastavené. Jsou tito manželé podle Vás špatní křesťané? Nelze to pojmout univerzálně.
Viz úvod. Článek je evidentně určem těm, co nechtějí, ne nemohou…
Potom to ale není výzva 30% populace 😉
Myslím, že nelze posuzovat striktně nekompromisně. Ne všichni manželé či manželky nemají bohužel hlubokou víru a smysl pro rodičovské povinnosti jako třeba jejich protějšek. V manželství, jak říká Písmo, není jeden, ale dva. Představte si situaci ženy, která má už několik dětí a největší úloha spojená s prací kolem nich spočívá zrovna na ní. Její manžel je spíš materialista, považuje za svou otcovskou povinnost spíš zabezpečit rodinu finančně, ostatní odsouvá stranou. Žena by nejraději žila v celibátu, leč takto by jejich manželství brzy ztroskotalo – manžel by hledal jinde… Lze vyčítat a považovat za těžký hřích ženinu snahu již nemít dítě s přednostním využitím metody PPR, i když občas je nucena vzhledem k manželovi udělat kompromis?
Žije-li manželka v „celibátu“ proti vůli manžela, dopouští se těžkých hříchů, bez lítosti a nápravy je jí třeba odepřít svátosti, protože porušuje manželskou smlouvu. K odepření manželské povinnosti musí mít vážný důvod, což není to, že nechce děti, nebo jak připomíná sv. Alfons, že jí bolí hlava.
Pane Contrasi Vy tedy tvrdíte, že je správné, aby manžel nutil manželku k sexu i přesto, že ji bolí hlava? (či z jiných důvodů fyzických nebo psychických na to nemá náladu)
Co to může být za chlapa, aby mu přinášel něco sex s osobou, které je špatně…
z té představy je zase špatně mě…
Pane Contrasi, pozor ať se svými výroky nedostanete do konfrontace se světskými zákony této země.
Však víme, jak to bývá s tím „bolením hlavy“. Když někoho „bolí hlava“ z toho, jak špatně zvolil cestu v manželství a hledá únik, je to důsledek jeho špatné modlitby a hledání životní cesty u Boha.
Nemluvím o sobě, ale odkazuji se na sv. Alfonsa de Liguori, nejmínrějšího z morálních theologů a dobře se bavím jak Vás madam provokuji. Sv. Alfons taky pečlivě rozlišuje skutečně vážnou nemoc od výmluv a svévole a vychází z textů sv. Pavla, pochopitelně.
A když už mi vyhrožujete zákony tohoto jakobínského státu ovládaneho faministickou sběří, dovolte, abych to vnímal jako vyznamenání. Už se vám ty „západní“ hodnoty krátí, imperium Zla se chýlí ke konci a Rusové už sedlají …. :-)))) Nakonec bude Franz přinucen vykonat zasvěcení Ruska a Frankfurtská škola potáhne svinským krokem i se všemi femiďábly.
Jak se dívá katechismus na ty, kteří do manželství z lenosti nevstupují, ačkoliv nejsou povolání k nějaké formě zasvěceného života? Přijde mi trochu zvláštní, pokud Ignác na svém webu (vím, že to nepsal on, ale článek zveřejnil) vyčítá něco manželům, kteří chtějí mít jedno či dvě děti a argumentuje i demografickým vývojem. Vím, že manželé se zavazují k něčemu specifickému, co se netýká svobodných, ale přesto mi ten demografický argument působí jako ta tříska v oku jiného a trám v oku vlastním. Samozřejmě k tomu může mít nějaké spravedlivé specifické důvody a věnovat se místo toho třeba péči o děti své rodiny či jiných blížních, aby těm dětem umožnil kvalitnější život či svou podporou té rodině více sourozenců, to je čistě osobní a nic mi do toho není, ale zkrátka to v kontextu působí dost divně.
1) Tento časopis nevznikl proto, aby propagoval způsob života, který vedu, ani proto, aby reprodukoval pouze mé názory, takže i kdyby ten argument (že já přece žádné děti nemám) byl opodstatněný, není příliš smysluplný.
2) On ale není smysluplný, protože článek mluví o smyslu manželství a manželském slibu – já ale nejsem ženatý, takže se mne tyto závazky a povinnosti netýkají – naopak Bůh i Církev ode mne očekávají, že až do svatby (bude-li jaká) žádné děti mít nebudu. Zatím jsem je v této věci nezklamal.
3) Pokud mi pan Jakub vyčítá, že jsem se doposud neoženil a děti nemám, dovoluji si upozornit na dva detaily: a) Žádný katolík nemá povinnost oženit, Dokonce nemá ani povinnost vybrat si mezi manželstvím a kněžstvím či řeholním společenstvím. b) Oženit se či vstoupit do řádu je něco jiného, než si jít do krámu koupit housku. V prvé řadě jsou k tomu zapotřebí dva lidi, resp. člověk a ten správný řád. I člověk, který je přesvědčen, že je povolán k manželství, a rád by se oženil, se prostě může s těmi správnými protějšky prostě míjet. A člověk, který by chtěl vstoupit do řádu, může zjistit, že žádný vhodný nenachází. Tradiční katolík může na oboje narazit velmi snadno. Tradiční klášter je v celé zemi jeden mnišský (pokud si ten někdo myslí, že má určité předpoklady sloužit Bohu jako publicista a (spolu)organizátor akcí laiků, není pro něj použitelný) a nezadaných tradičních katoliček (či alespoň katoliček přátelských k Tradici a tradičním katolíkům) se tu taky nemačkají zrovna davy. c) Každopádně pana Jakuba ujišťuji, že pokud bych se někdy oženil, děkoval bych Bohu za každé dítě, které by mi poslal. Jak to má být. Koneckonců – rodina je to největší bohatství, které tu na světě máme. Mít hodně dětí či sourozenců, pokud to nejsou vyložení gangsteři, představuje větší bohatství, než sebevětší kapesné…
Ignáci, upřímně, hledáš si nevěstu katolického vyznání? Pokud ne, přinejmenším podle některých výkladů špatně činíš.
Z Tebe mám osobně pocit, že se záměrně uzavíráš možnému povolání jak k manželství, tak k zasvěcenému životu. A tento pocit nemám pouze já.
ad 2) O tom rozdílu jsem se zmiňoval v uvedení specifičnosti závazku manželů a jsem si ho vědom.
ad 3) Jde primárně o reakci na v článku explicitně a v diskusi implicitně uváděný demografický argument, nikoliv obsah povinnosti manželů v katolickém manželství. Nic tobě či třeba Ladislavu Malému osobně nevyčítám (opravdu nejsem ten, kdo by měl nějaké právo vás soudit), ostatně neznám a netoužím znát všechny osobní okolnosti a důvody, jen říkám, jak na mě působí z hlediska demografického vyčítat v tomto ohledu manželům malý počet dětí a sám o ně a manželství neusilovat. Samozřejmě dovolenou cestou, nikoliv třeba ve vztahu s již vdanou ženou, ale to snad nemusím dodávat.
Jednak nevím, co mám společného s panem Ladislavem Malým, že ho zmiňujete, jednak jste svoji argumentaci ničím nevylepšil.
Musím se nuceně svobodných katolíků zastat, včetně Ignáce. Katolické dívky totiž
a) buď opravdu nejsou
b) nebo jsou to namyšlené egoistky a femena, neochotné poslouchat, které marní mládí na universitách, zábavičkou a hraním si na zbožné, příp. namlouvajíce si, že jsou povolány k vyšším věcem, které stejně neuskuteční;
c) nebo dávající přednost svým hlubokým citečkům a uzavírající sňatky s pohany, protestanty, ňůejčáky, či praktickými nekatolíky či tzv. věčnými hledači a ráčkujícími intelektuály z čajoven.
…
Jo, s katoličkami je těžké pořízení.
Pikantní pak je, že když okorají tak:
a) buď je nevěřící manžel odkopne a nezbývá, než se ovládat a nepošklebovat se jim, jak byly blbé;
b) nebo zůstanou na ocet a případně jim z toho přeskočí
c) nebo se nechají zbouchnout;
d) ad libitum doplňte další varianty
Prakticky ovšem platí, že všeobecným přikázáním lidstvu je ploďte se a množte se, přičemž jest dovoleno ze spravedlivých důvodů je nesplnit – zasvěcený život, život obětovaný vědě a pod., ale měly by to být výjimečné případy zvláštního povolání.
Lépe být dobře oběšen než špatně ženat. Přes všechna rizika by to měl každý zkusit a pak se o své zkušenosti podělit s ostatními.
Pan Contras: zajímavé – má manželka má pár katolických svobodných kamarádek ve věku 30+, které v podstatě tvrdí to samé o chlapech.
Já si myslím, že obě skupiny – jak svodbodní kluci i holky okolo třicítky mají jiný problém – mají zafixovanou ideální přestavu o svém protějšku a to, co v životě potkávají, porovnávají s touto představou.
Než by se zkusili přizpůsobit tomu, co v reálu potkávají, tak se radši nežení (nevdávají). A po čtyřicítce si řeknou, že už to ani nemá cenu.
Václav Š. David: a jak to je s Vámi? Vy už máte dobrou katoličku, která plní Boží Slovo o podřízenosti ženy muži, spatřujíce a zakoušejíce v ní hlubokou lásku, úctu i věrnost milujícího manžela?
Endere, to, o čem píšete, má absenci křesťanské víry. Nevím nic o tom, že by se měl křesťan jakkoli přizpůsobovat a zapírat tak v sobě křesťanství.
Ender nic nepsal o zapírání křesťanství, ale o umění přijmout druhého. Samozřejmě tím podle mě neříká, že si má člověk vzít první volnou osobu opačného pohlaví, kterou někde potká, ale to, že láska mezi lidmi má být vztahem k tomu druhému, ne jeho porovnávání s vlastní nerealistickou představou životního partnera. To je poněkud sebestředné a sobecké chápání lásky a výběru partnera pro manželství. Tím netvrdím, že není správné mít na druhého nároky, nýbrž že nároky některých jsou nerealistické a odrážejí spíše jejich zahleděnost do sebe samého, respektive své představy.
Tohle není ale primárně otázka, zda je někdo věřící či ne, stejný jev obecně pozoruji u některých svých svobodných a nezadaných známých nad 30 let bez ohledu na víru či vyznání.
ad Ender:
to nepochybně, na tom něco je. Takoví si pak někdy myslí, že ty andělské ideální bytosti najdou v klášteře, vystřízlivění je k popukání. Sv. František Saleský a nejen on připomíná nezbytnou ctnost trpělivosti a bez níž nejde s žádným člověkem vydržet.
Navíc jsem se opakovaně setkal s tím, že ženy obdivují jemné šampony, abstinenty, jedící jen malé množství potravy ideálně čokoládovou tičinku či ovoce, dokonale spořádané a vycmrndlé. Mně tyto typy vyloženě iritují, anžto jsem masožrout a pivař.
Jednoho takového ideálního znám – ve své dokonalosti (nepije ani kávu, ani alkohol, nekouří, je zkrátka „dokonalý“) nakonec přestal Boha potřebovat, a odpadl a je na cestě do pekla.
ad Jakub a Tomáš: Také nechápu, co má Enderův příspěvek (pokud byl myšlen ten jeho v tomto vlákně zatím poslední) má společného s „absenci křesťanské víry“ a zapíráním křesťanství. Problém, který popisuje, reálně existuje (i když samozřejmě není jediným). Docela dobrý článek na toto téma „Hereze Rosamunde Pilcherové“ vyšel v posledním Světle (25.1.2015)
Pane Contras,
ukažte mi nezadané tradiční katolíky ve věku 25 až 35 let, kteří se opravdu chtějí oženit a aktivně si hledají nevěstu katolického vyznání.
Katoličky, které by chtěly založit rodinu na tradičních katolických principech existují a rozhodně nestojí o žádné jemné šampony, jak píšete. Spíše mám pocit, že někteří katolíci v této věkové kategorii čekají na nějakou dokonalou princeznu a nemají zájem ani snahu se seznámit s obyčejnými katoličkami, např. na tradičních katolických akcích.
Takových slečen je mi samozřejmě líto, nikomu dohazovat nehodlám a sám již svobodný ani mladý nejsem.
Věc je zřejmě dána hlubokou nedůvěrou mladých katolíků k ženám, protože vidí, že se žádné závazky dnes nedodržují a na alimentech je schopna jej pak žena zničit s pomocí opatrovnicko justiční mafie.
Ale obecně bych pánům doporučoval nesnít o princeznách, žádné nejsou.
Tak jako biskup Williamson připomíná, jak hluboce je v nách ve všech zažraná špína liberalismu, tak zcela specificky se to projevuje zde na pánech bojících se reálných závazků a na uvědomělých kryptofeministkách – bylo by na čase z obou stran ten třídní boj ukončit a přistupovat k tomu tak nějak organicky (myšleno jako analogie tzv. organické demokracii jako protikladu demoliberalismu).
Co z toho hrozí? Já hlavně reaguji na článek, speciálně argument „když se to dalo dřív, proč ne dnes“. Ty doby se nedají srovnávat. Dále chci říct, že když má někdo dobrý příjem, určitě to zvládne. Ale tvrdit, že je mojí povinností mít hodně dětí a žebrat proto na sociálce (což znamená nechávat si kontrolovat osobní účty, pravidelně tam docházet apod.), to mi přijde dost drsné.
Prekvapive je, ze ani bohati a dobre zarabajuci ludia dnes casto vela deti nemaju
Tvrzení „Dá-li bůh dítě, dá také prostředky k jeho uživení a výchově.“ mi přijde zjevně nepravdivé a hloupé, ale na druhou stranu obecný argument „když se to dalo dřív, proč ne dnes“ je pro řadu dnešních pohodlných a ukňouraných jedinců v mnohém platný. Ostatně s příjmem rodiny (teď vynechme ty extrémně bohaté, kde už to oproti relativně bohatým asi neplatí, a na druhé straně lidi žíjící v bídě, kde je opravdu pochybné, zda do té bídy mají rodit děti či si mají nejprve vyřešit svou situaci) spíš počet dětí klesá. Nejen u nás, ale i v civilizačně podobných zemích.
Přikláním se k vašemu názoru, je dobré mít děti v manželství, ale je také dobré se v manželství domluvit s manželem, že počet dětí stačí a žít ve zdrženlivosti, neboť člověk má své tělo ovládat a rozum musí zvážit, jestli máme oba dost psychických a fyzických sil, další děti zvládnout. Kdo se rozhodne, že ano, je mu to ke cti.
To je pravda. Horší jsou ale případy, kdy si ženská vezme chlapa „na děti“ a tím následně zničí život celé rodině a vlastní neschopnost vychovávat děti přenáši na chlapa.
souhlasím se Štěpánkou
Jinak ještě k té mravouce od Dacíka – je krásně vidět, že i nauka církve se vyvíjí. V r. 1946 bylo možné manželské setkání pouze za účelem plození – A tečka!
Dnes je oficiálně uznán význam dvojí – plození a sjednocení (potěcha) manželů (kdyžtak mne opravte přesnou citací), s tím, že tyto dva aspekty jsou neodlučitelné.
Čeho se dočkáme v budoucnu?
PS: vůbec teď neřeším, který postoj je správný. Pouze konstatuji, že církev prošla určitou názorovou změnou.
To se pletou, milej pane. Účel manželství je jako primární jeden – plození dětí. Na tom se nic nezměnilo a ani změnit nemůže.
Já vim, moc byste si to přál, ale smolík pacholík.
Blasius:
spíš smolík než pacholík 😉
Nauka seszamozřejmě nemění, to jen kázání GS ji rozmlžilo a v CIC 1917 jsou definovány cíle takto:
primární – děti
sekundární – vzájemná pomoc
terciální – lék proti žádostivosti
Primární cíl je nadřazen sekundárnímu, neb sekundární je prostředkem k primárnímu.
Díky za reakci – o terciálním významu jsem ještě neslyšel. Co je to prosím kázání GS a CIC?
Jinak jsem přesvědčen, že JPII už nemluví o primárním a sekundárním účelu, ale že obě fce staví na stejnou úroveň.
GS je hnusný humanistický blábol Gaudium et spes a CIC je Codex iuris canonici.
O terciální funkci mluví sv. Pavel v 1 Kor 7 – aby vás ďábel nepokoušel a lepší je se oženit než hořet.
ad Ender: To, že Jan Pavel II. nemluví o terciálním významu a primární a sekundární účel staví na stejnou úroveň, ukazuje jen ta to, že se tady odchyluje od předešlého Magisteria. Otázkou je, zda je hierarchie cílů manželství součástí zjeveného pokladu víry a trvalého Magisteria, nebo jeho součástí jsou jen cíle samy o sobě a jejich hierarchie je něco, co papež může měnit podle dobové situace.
Výše popisované a předpokládám i níže popisované zobrazuje velmi neutěšený stav. Je na místě si klást otázku, zda se všechno neděje cíleně a záměrně těmi, kteří tahají za kulisami za špagátky. Tím nechci vytvářet nějakou konspirační teorii. Ale tvrdím, že jediným cílem je rozvrat. Obětem, které takto vzniknou, se pak lépe vládne. Jako červená nit se světem táhne přímo satanské motto: Umožníme lidem dosáhnout lepšího materiálna a oni se už nikdy nebudou chtít vrátit zpět a na oltáři hedonismu rádi spálí duchovní hodnoty. Na této cestě je mnoho pomníčků a nevím, kterým začít. V žádném případě netvrdím, že výčet je úplný. Možná to začalo tím, že pracovní doba mlčky přestala být osmihodinová (nebo 8,5 hodinová) a pokud možno měla začínat co nejpozději. Argument, že není dobré brzy vstávat, byl pokrytecký. Hlavním důvodem bylo dostat se pozdě domů a nemít čes na rodinu a děti. Přece všude po vás chtějí tzv. flexibilitu! Podporovalo se to hlasitými názory, že kdo takto nepracuje, tak si práce neváží! Dříve, když nebyly počítače se administrativa zvládla v osmi hodinách. Zavedla se nepřetržitá pracovní doba (včetně největších svátků)a to i v oborech, které to svou povahou nevyžadují. A pracovní doba je často 12 hodinová. Pokud takto pracují manželé, tak si mohou jen dopisovat. Za tzv. totality ženy v noci – mimo velmi ojedinělé případy – nepracovaly. Dále: Ve všech bulvárních časopisech je předkládán novodobý model soužití: přítel, přítelkyně a domácí mazlíček – čímž je myšlen pes. Dnes už jsme tak světoví, že se na stejnou úroveň staví přítel + přítel, event. přítelkyně + přítelkyně. Svazek zakončený svatbou se předpokládá, zdůrazňuje a nově prosadil zákonem jen u posledně dvou jmenovaných případů. Jako kladná hodnota se předhazuje, kolika postelemi vychvalovaná a za příklad uváděná celebrita prošla. Touha mít děti(nejlépe sama a s kýmkoliv) se nahrazuje popisem tikajících biologických hodin – obvykle začnou tikat až už je pozdě a je třeba k získání dítěte upatnit nějakou inženýrskou a s Božím plánem se křížící technologii. To, co řekl sv. Pavel o muži, ženě a jejich svazku bude brzy postaveno mezi nezákonné a trestné výroky. Všimli jste si, jaké hlavní a primitivní scénáře k totálnímu vymytí mozků se objevují v západních škvárech? Zvláště v tzv. ekoteroristických filmech nesmí chybět, jak si týmy šedovlasých vědců (mužů) neví rady s nějakým celosvětovým problémem a pak okolo nich proběhne na vysokých podpadcích v minisukni nějaká čtyřiadvacítka, mrkne jim přes rameno, vychrlí ze sebe řešení a zachrání tak celý svět? Povinností se už běžně stalo zařadit do děje alespoň jednu homosexuální dvojici, jinak si ani neškrtnete. Pokud se někde vyskytují děti, tak převážně proto, aby se jim do úst byly vkládaly nedětské myšlenky a sprosté výrazy. Krásná dětská naivita až na výjímky se nepřipouští.
Svět staví dětem děsné obludárium, kde nacistické pokusy na dětech jsou bohatě překonávány v psychické rovině. Těch pomníčků je podstatně více a důvody jejich vzniku jsou stále promyšlenější. To vše ve jménu boha pocházejícího ze světové strany, kde denně končí slunce. Je na čase a v zájmu záchrany civilizace jednoznačně zavrhnout Baala a pokorně se obrátit k jedinému a pravému Bohu.
Podepisuji v plném znění. Díky!
Moji rodiče pocházejí z početných rodin. Protože byly chudé. Ale ve stejné době bohatí sedláci měli 2, ale i jen jedno dítě. Kvůli dělení majetku. Nejstarší syn dostal statek a mladšího sourozence většinou vyplatil věnem manželky. A nebo se zadlužil. Pokud vyplácel jen jednoho sourozence, přišel o 50% majetku. Pokud by měl sourozenců 9, pak by musel vyplatit 90% majetku, což by jej ekonomicky položilo. Rozhodování pro sedláky tedy pak bylo zcela jednoduché.
Moji rodiče pak měli 3 děti. Jak to dělali, když antikoncepce nebyla? No, tatínek si prostě „musel dávat pozor!“
A ještě bych podotkl, že obavy z vymírání národů zas až tak nejsou na místě. Jen v ČR je „přebytečných“ 0,5 milionu lidí, pro které není práce.
Ale jděte s těmi bludy do háje! Copak nevíte třeba to, že tu máme uměle vytvářenou nezaměstnanost?
Práce by byla, když by nebyl trh práce deformován ženskou zaměstnaností. Zabírají místa a chybějí u ploten.
Pane Contransi,
tento příspěvek skutečně považuji za hrubě diskriminační.
Opakovaně se setkávám s neschopnými muži i ženami, kteří svádějí svoji nezaměstnanost na ostatní. Ale tedy svést nezaměstnanost mužů na ženy… to nemůžete myslet vážně???
Muži najdou lépe práci a také jsou zpravidla lépe finančně hodnoceni za stejné nebo i menší výkony.
Paneš Contrasi, trochu přeháníte, ještě řekněte, že bráníme mužům ve vzdělání, protože ženy zabírají místa na školách a vůbec by ženy neměly mít právo volit a naučit se číct, že?
Trachu citací pro Denisu:
Konečně není spravedlivé žádat po ženě nebo dítěti práci, kterou dokáže zastat muž ve zralém věku a s pevným zdravím. U dětí se musí dbát na to, aby nepracovaly v továrně dříve, než se věkem dostatečně upevní jejich tělo a rozvinou duševní schopnosti. Neboť předčasná práce hubí mladé síly, probouzející se v dětství jako mladé osení, a veškerý vývoj v dětských letech tak přichází nazmar. Podobně jsou některé práce méně vhodné pro ženy, pro něž jsou nejpřirozenější práce v domácnosti: tyto práce v domácnosti chrání ženskou důstojnost, jsou svou povahou vhodné pro výchovu dětí a prospívají celé rodině. Všeobecně je třeba trvat na tom, že se má dělníkům dopřát tolik odpočinku, kolik potřebují, aby nahradili síly spotřebované prací: neboť odpočinek má nahradit síly vynaložené při práci.“ Lev XIII. – Rerum novarum
„Je však nejhorším zlořádem, jenž musí být všemi prostředky potírán, když pro nedostatečnost otcovy mzdy jsou matky nuceny k výdělečné činnosti mimo domov a musejí zanedbávat své zvláštní starosti a povinnosti, především výchovu dětí. Všemi silami je proto třeba usilovat o to, aby otcové dostávali mzdu dostatečnou ke slušnému krytí společných potřeb rodiny. Nebude-li možno toho za současných poměrů vždy dosáhnout, sociální spravedlnost vyžaduje, aby se co nejdříve zjednala náprava a taková mzda se zabezpečila každému dospělému dělníkovi.“ Pius XI. – Quadragesimo anno
Ač agnostik, dávám v tomto katolíkům (těm autentickým) za pravdu.
Jinak jsem zaměstnán v dobrém zaměstnání a na svou práci s nestěžuji. Jen aby se předešlo nepatřičným a navíc věcně nesprávným spekulacím.
Přesně tak – dokud ženy nezmagořily, byly mužům podřízené, „jak se na křesťanky sluší a patří“ podle sv. apoštola Pavla, považovaly děti za Boží dary a podle toho se staraly o celou domácnost.
Denisa, slovo ,,diskriminacia“ asi nie je z biblie, ci?
Samozrejma, vyssia zamestnanost zien znizuje mzdy (predovsetkym, samozrejma, inym zenam, ale aj celkovo), a tiez zvysuje riziko nezamestnanosti, ako pre muzov, tak pre zeny.
Myslim, ze by bolo pre zaciatok idealne, keby zeny z bohatych rodin, ci take, co maju bohatych manzelov, zostali v domacnosti, tym by sa zvysil plat aj chudobnejsich zien, ktore pracu naozaj potrebuju, aj by si nasli lepsie pracu, aj lepsiu pracu, a zamestnavatelia by museli lepsie s nimi jednat.
Markéta, ja myslim, ze tych vysokych skol je az prilis, viac by sme mali podporovat robotnictvo, remesla a rolnictvo, predovsetkych.
Dnes mnohe zeny (a k tomu su vedene samozrejma zednarskym systemom- vzdelanie, media, atd) maju velke ambicie, avsak to je spravne, ale tie ambicie su casto pomylene, lebo casto vidia peniaze, vzdelanie, cestovanie, karieru.
Spravne ambicie by mali byt predovsetkym rodina, deti, manzel, a samozrejma na prvom mieste Boh.
Vacsinou vysoke skoly nie su potrebne pre zeny, okrem snad ucitelstva a lekarstva, kde je potrebne, aby boli zeny, kvoli oddeleniu pohlavi. Ale je hlupost i to, ako tento system baziruje na formalnom vzdelani i u muzov, je to nezmysel, ako je vzdelanie dnes postavene a praktikovane.
Pravo volit je vacsinou nezmysel, tak pre muzov ako aj pre zeny. Idealna forma vlady je vlada dynastie. Mozno na nejakej lokalnej urovni volby maju zmysel. Ak su celostatne volby uz, nevidim problem, ked zeny volia.
A citanie sa tiez v modernej dobe zene zide, ved riadi domacnost a vychovava deti, preto neni zle, ked zena sa uci potrebne veci aj tym, ze si nieco precita.
Jakube,
já nejsem k práci nucená a děti výchovu dětí nezanedbávám!!!
Dokážu skloubit práci i rodinu a udržovat rodinu společně s manželem a dětmi v harmonii. Pracuji na místě, kde je 99% mužů a skutečně je o tyto pracovní pozice nouze, ale jsem v této práci proto, že ji dělám dobře. A dělám ji ráda. A vím, kolik mi dalo práce a vzdělávání, abych měla podobné platy jako kolegové – muži (všichni mají vzdělání nižší než já).
Děti jsou pro mě na prvním místě, ale při troše šikovnosti, velké pracovitosti, silné vůli a s partnerem, který ve mě nevidí jen prostředek na výrobu dětí a nečiní mu problém na spolupodílení v domácnosti, lze hladce zvládnout obojí ke spokojenosti všech.
Dost mě mrzí, že tato diskuse dost vypadá jako potvrzení všemožných klišé: diskutující muži volají po návratu žen do domácnosti, zatímco ženy zuby nehty brání svou emancipaci. Tak tedy, milé diskutující dámy, ženský hlas z druhé strany: Zaměstnanost žen se přečasto prosazovala a prosazuje pod ctnostně vyhlížející záminkou „ať mají ženy možnost si vybrat (jestli chtějí být doma nebo pracovat)“. Jenže to v praxi dopadá tak, že všemožné zákazy diskriminace a rovné příležitosti vedou k diskriminaci žen, které by doma byly rády, ale nemohou, protože celá společnost je založena na předpokladu dvou příjmů v rodině. Někdy matka může zůstat doma za předpokladu, že se rodina uskromní, ale někdy to skutečně ekonomicky možné není a taková matka MUSÍ jít do práce. Jesli se dobře pamatuju, marxistická politická ekonomie tomu tuším říkala „ekonomické přinucení k práci“. Teprve pokud by společnost dokázala zvýhodnit muže, kteří jsou živiteli rodin, měly by ženy skutečnou možnost si vybrat. Protože to tak není, platí argument diskutujících pánů, že vysoká zaměstnanost žen bere práci mužům, kteří by své rodiny chtěli živit, ale nemohou. Ženy v domácnosti jsou dnes nejdiskriminovanější skupinou žen: zatímco stát bohatě dotuje jesle, školky a školní družiny, matka v domácnosti si od určitého věku dětí musí platit i zdravotní pojištění jako samoplátkyně (z toho jednoho manželova platu, z něhož žije celá rodina), samozřejmě se jí tato doba nezapočítává pro vznik nároku na starobní důchod atd. atd. Výsledek je tedy takový, že volba jedné části žen (té, které po emancipaci touží) vede v praxi tomu, že ta, která po ní netouží, ve skutečnosti na výběr nemá.
Já proti tomu nic nemám, když má žena možnost tůstat doma. Připadá mě to v pořádku, ale domnívám se, že tento luxus si u nás může dovolit málokdo.
Pro rýpaly, ktří se pořád ohání dřívější dobou: dříve ženy byly většinou u plotny, ale také stály den po porodu na poli a tu a tam to nějaké nepřežila a tu a tam to nepřežil novorozenec. Ženy pracovaly vždycky, jenom se tomu neříkalo bankéřka, makléřka, lékařka nebo obráběčka kovů.
Vážená Deniso,
ano můj příspěvek je tzv. diskrimininační a já se za to nestydím. Vychází ze znalosti nabídky a poptávky na trhu práce a z vlivu převisu uchazečů o práci. Vysoká přezaměstnanost žen vede k tomu, že jednak nejsou místa pro živitele rodin, jednak převis uchazečů o práci stlačuje hladiny mezd a nutí tak i ty, které by rády byly ženami v domácnosti zapojit se do gigantického úsilí o budování kapitalismu.
Tyto ženy si pak musejí od svých naturálních povinností v rodině brát denně „pracovní dovolenou“, kvůli které jsou nuceny děti odkládat. Bohužl to mnohdy skutečně nijak nejde, protože společenský ethos je silně proti mateřský.
Doporučuji poslední plátek hnutí pro život, abyste si přečetla, jak podporuje rodinu vyloženě prorodinný režim Lukašenkův. Se západním marastem je to nesrovnatelné.
Denisa napsal:
29. 1. 2015 (0:57)
Jakube,
já nejsem k práci nucená a děti výchovu dětí nezanedbávám!!!
> No, pokud děti vychováváte tak, jak se projevujete na DaH, pak máte v jejich výchově pořádně co dohánět co do křesťanské víry.
Pan Navrátil:
to byste se divil.
Vážená paní Deniso, obdivuji, jak jste sama se sebou spokojená. Ale nenechte se mýlit. Žena, která dělí svůj čas mezi zaměstnání (a to často velmi náročné) a výchovu dětí, objektivně jim nikdy nemůže dát tolik, co matka v domácnosti (pomineme-li potenciální případy světic schopných bilokace) – samozřejmě s věkem dítěde se tento rozdíl umenšuje, ale v předškolním věku je nepopiratelný. A nenamlouvejte si, že tento deficit díky své „velké pracovitosti a silné vůli“ dětem vynahrazujete umístěním do předškolních zařízení nebo zajištěním nějakých kroužků. To co tady předvádíte je jen Vaše racionalizace této skutečnosti.
Také je dobré si připomenout, co říká sv. Pavel v 1 Kor 7,32-35. Tam sice mluví o rozpolcení ženy mezi věci Páně a starost, aby se zalíbila muži (tj. dobře se starala o rodinu a byla mu dobrou ženou), ale bude žena méně rozpolcena, když k tomu ještě po modernu přidáme snahu, aby se zalíbila světu (resp. zaměstnavateli)?
Ještě co se týká vlivu zaměstnanosti žen na trh práce, tam si myslím že k tomu nemusí mít člověk zrovna doktorát z ekonomiky, aby pochopil, že masová zaměstnanost žen redukuje počet volných pracovních míst a tlačí mzdu dolů. HDP by bez masově zaměstnaných žen byl patrně nižší, otázkou ale je, zda toto je zrovna největší problém současné západní civilizace.
MichaleID,
přestože rozumím tomu, že mnoho lidí nemá tuto možnost a děti do předškolních zařízení a do školy musí umístit, moje děti NIKDY nebyly v předškolních zařízeních a dokonce ve škole mají domácí vzdělávání, abych s nimi byla co nejvíc. Do školy chodí na přezkoušení a výsledky mají výborné.
Psala jsem, že jsem zaměstnaná, ale že děti mám na prvním místě. Proto se nenechte mýlit Vy.
Pracovat se dá i v noci a v dobu, kdy pečuje o děti otec. To je ona vůle, o které jsem hovořila, pracovitost a šikovnost.
Netvrdím, že jsem dokonalá, že nedělám chyby a že není stále co zlepšovat.
Řídím život svůj a spolupodílím se na životě rodiny podle svého svědomí a možností.
A ano, jsem se sebou spokojená a nestydím se za to.
Paní Deniso, já nemám nejmenší potřebu rozebírat organizaci vaší domácnosti. Jádro toho, co jsem chtěl říct, bylo, že žena, když dělí svůj čas a energii mezi povinnosti k Bohu, rodině a k zaměstnavateli, nutně musí jednotlivým cílům své snahy dávat méně, než když v této trojici chybí buď rodina, nebo zaměstnavatel. Neříkám, že nutně musí dávat třeba Bohu méně, než minimum stanovené církevními přikázáními, nebo dětem tak málo, že by si jí začala všímat sociálka. Určitě jim ale dává více když je rozpolcena (viz. sv. Pavel) mezi dvě povinnosti, než když je rozpolcena natřikrát.
Myslím, že těžko někdo zpochybní fakt, že péče o rodinu a výchova dětí je pro matku v domácnosti „full time job“. Pak, pokud má žena kromě tohoto „full time jobu“ ještě další zaměstnanecký úvazek, nutně to musí být někde vidět. Pokud říkáte, že Vy to dokážete díky své vůli, pracovitosti a šikovnosti nějak zvládnout, pak jsou jen dvě možná vysvětlení: buď rodině reálně nedáváte to, co byste mohla, kdybyste zaměstnání neměla, nebo výchova dětí a péče o domácnost ve skutečnosti „full time job“ pro ženu není, a ty matky, které se o rodinu starají obětavě celý den, se vlastně buď tak trochu poflakují, nebo prostě nejsou tak pracovité a šikovné jako Vy. Já bych si ale nikdy netroufl matky v domácnosti takto posuzovat …
Pozn.: tímto komentářem nijak nehodnotím situaci těch matek, které jsou, ať už skutečnou hmotnou nouzí, nebo jiným vážným důvodem, nuceny být zaměstnané. Moc dobře vím, že někdy jiná možnost není, kolik odříkání je to stojí a jak statečně tento kříž musí nést. Nadzvedne mě jen, když někdo se toto neštěstí moderní industriální doby snaží prezentovat jako nevím jaký výdobytek civilizace, podepřený tou tak úžasnou individuální vůlí a pracovitostí.
MichalD:
Jak říkam, proto ženám v domácnosti nic nemám. A nikde jsem nezmínila, že se poflakují, a také já si netroufám je kritizovat. Váš příspěvek na mě působí dojmem, že je mi snažíte vysvětlit, že něco nedělám naplno – buď rodinu, nebo práci. Ale to Vy skutečně nemůžete vědět.
Opakuji, že pokud je žena v domácnosti, nevidím na tom nic špatného a za emancipovanou feministku se nepovažuji.
Nicméně ženy, které jsou s dětmi neustále, bez přestávky, a nemají vůbec žádnou jinou seberealizaci mimo mateřství (tím nemyslím jen zaměstnání, ale třeba nějaké koníčky, zkrátka i jiné zájmy než je rodina), velmi často vyhoří. Aby byl schopen člověk dětem dávat, musí být sám při síle (duševní i fyzické) a to bez seberealizace není dost dobře možné možné.
Spokojení rodiče mívají spokojené děti. (A ano, jistě, jsou vyjímky).
Ano Deniso, to je právě ono. Seberalizace je důležitá i pro ženu, ale muži se Vám tu snaží vysvětlit, že pro ženu není větší výsady a naplnění, než být dobrou matkou na plný úvazek, zvlášť, když jsou děti malé. Žena přece bude spasena jako matka, ne jako úspěšná manažerka či cokoliv jiného.
Paní Denisa píše, že děti jsou pro ni na prvním místě a je zároveň vdaná a zaměstnaná.
V tom případě jsou pro ni
práce a na druhém a manžel na třetím nebo obráceně.
V takovém případě pak:
– je na obtíž zaměstnavateli, protože musí práci buď flinkat, nebo aspoň obtěžovat příslušného zaměstnavatele častými absencemi kvůli nemocným dětem
– je unavená a nemá dostatek času na manžela, přičemž jsa provacateur musím připomenout zásadu morální theologie, že hřeší, kdo se učiní nezpůsobilým ad debitum solvendi (srv. 1 Kor 7).
– její tvrzení, že má děti na prvním místě svědčí o tom, že nepochopila smysl manželské smlouvy. Na prvním místě je totiž Bůh, pak předmět smlouvy a pak teprve cíl, nboť předmět je blíže než cíl. Převratem této hierarchie vzniká buď manželství s Bohem na druhé koleji, či rodina s rozmazlenými fakany a mužem o nemž platí feministická zásada: tisíc způsobů, jak udělat z muže vola.
Ano, Anežko, asi tak nějak. Jen bych upřesnil, že nemám obecně nic proti tomu, aby žena, pokud k tomu opravdu cítí povolání, byla třeba i tou lékařkou nebo zastávala podobné náročné povoláni. Jen tvrdmím, že to dost skřípe, pokud toto je kombinováno s manželstvím a mateřstvím. Toto mé tvrzení se opírá jednak o obecnou úvahu, kterou jsem se snažil prezentovat výše, jednak o pozorování řady případů, se kterými jsem se během svého života setkal.
Anežko,
muži budou spaseni jako mananžeři?
A to s tím, že ženy budou spaseni jako matky, to si myslíte proč? Máme přece i spoustu jiných rolí v životě než tu mateřskou.
To, že žena bude spasena jako matka píše sv. Pavel v jednom ze svých listů.
Matka bude spasena jako matka. Nevím, čemu matka Denisa nerozumí.
Myslím Deniso, že vám to muži právě vysvětlili, proč si to myslím. Nemám to ze své hlavy. Jak budou spaseni muži je přece jasné- v Genesi stojí- v potu své tváře budeš dobývat chléb, pokud je pro muže dobývání chleba spojeno s manažerem nebo s jakýmkoliv jiným zaměstnáním, je to v pořádku. Žena pak, pokud přijme životní roli matky, má se tomu věnovat naplno, a nechat se zaměstnat jen tehdy, když jim nestačí živobytí vydělané mužem. Copak nechápete, že všechny ty vymoženosti civilizace,které nejsou nezbytně nutné, se jen tváří, že nezbytné jsou? To mocní tohoto světa tahají za provázky, aby vás odvedli od důležitější práce a tou je vychovat děti k obrazu Božímu. Také chodím do práce, ale šla jsem, až už jsem opravdu musela. Beru to spíše jako kříž, než vymoženost dnešní doby a např. voleb se dobrovolně neúčastním, stejně je to mužský svět.
Ona role matky je ovšem podmínkou spásy i u zasvěcené osoby – duchovní mateřství je zásadně odlišné od volby zasvěceného života z feministických motivů a pýchy. I rozjímavá mniška nemůže být než matka.
Tak nevím, jestli mi cenzor příspěvek pustí, ale tohle mi skutečně zavání sektářstvím 🙂
Myslím si, že bohulibější činnost než tyto pseudofilozofické debaty je například kydání hnoje, tak jdu na to.
Jinak přeji všem hezkou sobotu.
Jeden z důvodů zaostávání muslimských zemí spočívá i v tom, že upírají vzdělání ženám, čímž přicházejí o polovinu intelektuální kapacity.
Na druhou stranu, utlačené a nevzdělané ženy, vidící smysl života jen v rodině, ochotněji rodí.
To je přece blbost. Muslimské země výrazně zaostávaly již v době, kdy měl Západ stejnou „chybu“…
„To je přece blbost. Muslimské země výrazně zaostávaly již v době, kdy měl Západ stejnou „chybu“…“
Psal jsem -„jeden z důvodů“- Další důvod – velmi významný – je, že v muslimských zemích – v některých – dodnes duchovenstvo rozhoduje, které vědecké bádání je v souladu se Slovem Božím a tudíž se povoluje, a které ne, a tudíž je nutno je zakázat.
Vědecké bádání a pokrok ovšem vyžadují (naprostou) svobodu, i když (mnohdy) jejich výsledky nejsou příliš příjemné.
Byslím, že by se našly i podstatnější důvody. A k tvrzení „Vědecké bádání a pokrok ovšem vyžadují (naprostou) svobodu, i když (mnohdy) jejich výsledky nejsou příliš příjemné“ si dovolím poznamenat, že to není pravda a naštěstí to nikde na světě neplatí.
Máte na mysli, že vědecké bádání nevyžaduje svobodu a nebo že jeho výsledky občas nebývají příjemné?
Vědecké bádání nikde nemá a nesmí mít svobodu, vždy musí být podřízeno etice a morálce…
ad Josef: věta „Vědecké bádání a pokrok ovšem vyžadují (naprostou) svobodu, i když (mnohdy) jejich výsledky nejsou příliš příjemné“ je sama o sobě kontradiktorní a ukazuje na to, že vědecké bádání nemůže mít absolutní svobodu. Otázkou by mohlo snad jen být, co si představujete pod eufemismem „nejsou příliš příjemné“, ale zkušenost ukazuje, že výsledky konání z uzdy puštěných „vědců“ jsou, a to i z hlediska přirozeného řádu, (mnohdy) katastrofické.
………….Vědecké bádání nikde nemá a nesmí mít svobodu, vždy musí být podřízeno etice a morálce……………
No jo; kdo ale bude rozhodovat o tom, co je etické a morální?
Pokud lidé chtějí poznávat, nemohou být omezováni, to je podstata vědeckého bádání.
Samozřejmě ne, že nemohou, ale musí (!) být omezováni a jsou, byť v mnoha zemích mnohem méně, než by měli. Naštěstí ale většinou pořád lépe než MUDr. Mengele…
Josef napsal:
8. 2. 2015 (0:29)
No jo; kdo ale bude rozhodovat o tom, co je etické a morální?
> Sám vědec-křesťan podléhající katolické nauce, která ho eticky a morálně formuje. (Takových vědců už bylo v dějinách mnoho a možná PhDr. Malý by něco konkrétního o tom věděl.) Stačí jako odpověď?
Paradoxem je, že i ty výsledky Mengelových pokusů jsou v souboru vědeckých poznatků zaškatulkovány. Stejně jako pokusy japonských lékařů a vědců. Na těchto příkladech je ale i názorně dokumentováno, že morálka je pouze nadstavbou. Mnoho lidí se divilo (a diví), jak je možné, že lidé z tak kulturního národa jako byl ten německý se mohli takových zvěrstev dopustit, jak je možné, že uznávaní lékaři, mnozí i mezinárodně, dělali pokusy na lidech.
A stačilo tak málo – přesvědčit je, že „ti druzí“ vlastně ani „lidé“ nejsou. Že jsou jen nějaká podřadná „rasa“, která má ustoupit našim zájmům.
Ostatně Němci či Japonci v tom nebyli sami. V Austrálii existoval zákon – prý snad stále existuje, jen není využíván – že bílý!! Australan si může zakoupit lovecký lístek k odstřelu Aborigince. A přiznejme si upřímně, že křesťanští Evropané hleděli na „pohany“ kdekoliv ve světě, že jestliže „zatvrzele“ budou uctívat své hnusné modly, že jsou hodni vyhubení.
Ale jinak s vámi samozřejmě souhlasím – vědci musejí být omezováni, ovšem pouze z toho hlediska, zda jejich výzkumy se nějak dotýkají zájmu druhých lidí, zda je nějak (ne)omezují, nepoškozují. Omezování z etických či morálních hledisek už sporné je – to co je pro jednoho nepřípustné (umělé oplodnění) je pro druhého vysoce žádoucí (neplodné páry).
Omezování z etických a či morálních hledisek sporné samozřejmě není. Jinak zrovna umělé oplodnění se zásadně dotýká vícera lidí…
Ad. Tomáš Navrátil: „Sám vědec-křesťan podléhající katolické nauce, která ho eticky a morálně formuje.“
To máte jistě pravdu. Ale značná část vědců (většina?) křesťané nejsou. A nebo – jen matrikoví. A pokud se budou v bádání omezovat, zůstanou pozadu.
ad Josef: pokud tím „zaškatulkovány“ máte na mysli to, že současná věda např. využívá poznatků, „vyzkoumaných“ nacisty v oblasti vlivu chladu na lidský organismus, pak to přece nijak neukazuje na to, že „morálka je pouze nadstavbou“. Naopak, je to závažný morální problém, který, pokud vím, nikdo zatím uspokojivě nevyřešil.
Dále Vaše tvrzení z komentáře 17:03 obsahuje hned několik rozporů. Nelze říct, že je sporné omezování vědecké práce z etických hledisek, a při tom souhlasit s omezováním „když se výzkumy týkají zájmů druhých lidí“, protože je to právě etika, která se zabývá pravidly, kdy je to „týkání se zájmů“ dobré a kdy ne. Dále si troufám tvrdit, že prakticky neexistuje výzkum, který by se „zájmů druhých lidí“, byť i jen nepřímo, netýkal. Konečně není ani možné odůvodňovat údajnou spornost „omezování z etických či morálních hledisek“ tím, že něco je pro někoho žádoucí a pro jiného nepřípustné. To je stejné, jako kdybyste řekl, že je sporné mě omezovat z etických či morálních hledisek, když se rozhodnu okrást svého souseda. To je také přece pro jednoho nepřípustné pro druhého žádoucí.
Josef napsal:
9. 2. 2015 (0:42)
Ad. Tomáš Navrátil: „Sám vědec-křesťan podléhající katolické nauce, která ho eticky a morálně formuje.“
To máte jistě pravdu. Ale značná část vědců (většina?) křesťané nejsou. A nebo – jen matrikoví. A pokud se budou v bádání omezovat, zůstanou pozadu.
> Ale jděte. Podívejte se na profesionály víry sv. Josefa a Pannu Marii. Zůstali hodně pozadu za tehdejší společností. A stalo se něco špatně…? ;-)))
Ad: Michal ID: Vystihl jste to přesně, zločinné pokusy Mengeleho se nakonec ukázaly jako vědecky cenné, protože za jiných podmínek by byly jinými lidmi asi nerealizovatelné nebo velmi obtížně s dobrovolníky.
Zároveň jste ale odpověděl i na druhou otázku, že etika a morálka jsou společenskou nadstavbou – co není přípustné vůči „vlastní krvi“ je přípustné vůči „nižším“ rasám, pohanům, zvířatům …….
Ad. Tomáš Navrátil: Hmmm; sv. Josef a Panna Marie byli vědci?
„Jinak zrovna umělé oplodnění se zásadně dotýká vícera lidí…“
Samozřejmě; některých kladně, jiných záporně.
Skutky těžce hříšné se všech dotýkají jen záporně. Ale i když od toho odhlédneme, umělé oplození se přímo týká minimálně dvou rodičů a dítěte. (Většinou dokonce skupiny dětí, z nichž je většina povražděna nebo zmražena bez naděje na další realizaci jejich vývoje…)
Diskusi jsem přečetla, v mnohém je inspirativní a zajímavá, ale…
Už vím, odkud mají feministky to své „ženy musí pracovat“. Asi od tradičních katolíků, kteří zase mají heslo „ženy mají stát u plotny“, tedy pokud jsou vdané.
Já bych ráda diskutujícím pánům připomněla, že odpovědnost za rodinu má před Bohem muž. Ovšem především za tu svou.
Nechápu, proč nedůvěřujete ostatním mužům-katolíkům, že si to doma, spolu se svou ženou, neumí zařídit a uspořádat? Proč máte potřebu jim kázat, jak to mají dělat? Tímto strkáním nosu do soukromých věcí se bohužel velmi podobáte feministkám, tedy té nejodpudivější části jejich ideologie (omlouvám se, ale tak to vnímám).
Tudíž, doma si to uspořádejte, jak uznáte za vhodné, a katolické manželky a matky nechte být, ony mají své muže, jimž jsou podřízeny a kteří, když se oženili a založili rodinu, za ni převzali odpovědnost.
K úvaze bych dala ještě následující: myslím, že muž ví nejlépe, jak řídit svou rodinu, a když zde prezentujete své „jedině správné“ názory, jaksi přeneseně podsouváte ženám, se mají řídit názory Vašimi a nikoliv svých mužů. A to není správné.
Na okraj poznamenávám, že mi přijde na hranici směšnosti (opět se omlouvám, pokud to vyzní tvrdě), když někdo, kdo si nikdy nezkusil živit a organizovat dnešní vícedětnou rodinu, poučuje ostatní, kteří tak činí, jak to mají dělat, a to podle receptů jako z Babičky Boženy Němcové.
Promiňte mi upřímnost, ale to směšné skutečně je.
Děkuji! Samozřejmě souhlasím.
Začalo to vypadat, že existuje skutečně jeden jediný správný názor, jak řídit a organizovat cizí rodiny k oslavě Boha.
Názorů je mnoho. Ale jen některé mají církevní souhlas a tím křesťanskou hodnotu.
ad Josef a „obavy z vymírání národů zas až tak nejsou na místě“: z počtu nezaměstnaných nelze usuzovat na to, jestli je ve státě lidí mnoho nebo málo, a už vůbec ne, zda vymírá. I kdyby zde žilo jen 5 mil. obyvatel, vždy by, při stávající formě organizace hospodářství, byla určitá část obyvatel bez práce.
Podle Josefovy logiky by Německo mělo mít asi tak 70 miliónů nezaměstnaných, protože má o sedmdesát milionů víc obyvatel jak Česko a i to Česko s 10 miliony obyvatel má půl milionu nezaměstnaných.
Tak primitivní úvahu může vyplodit jedině opravdu geniální mozek.
Správně píšete, že „při stávající formě organizace hospodářství, byla určitá část obyvatel bez práce“. Nikde nevidím snahu, ani úvahy, tu stávající formu organizace práce změnit tak, aby všichni byli zaměstnáni.
Nároky přirozeného Božího zákona jsou poměrně velké na člověka žijícího v dnešní době. O mnoho méně náročné jsou požadavky, které Bůh vtělil do „sociálního“ zákona, jež říká jak mnoho dětí musí lidé mít, aby se společnost dokázala reprodukovat. U nás by zřejmě stačilo, při veškeré antikoncepci, „pouhé“ zakázání potratů k tomu aby český náro nevymíral. A ani toho nejsme schopni. Co s tím?
Není asi správný postoj se zadostiučiněním jako Jonáš čekat, až se tato společnost zhroutí a převálcuje ji islám nebo Čína, protože „my jsme to říkali“ a „oni nás neposlouchali“. Asi bychom měli burcovat. Žel to moc nedokážeme. Nevíme jak na to.
Přesně tak, tak „málo“ by stačilo … my burcovat nedokážeme, a naši pastýři, kteří to mají za povinnost, se tomu z nějakého důvodu vyhýbají. Že povinnostem pastýřů v této věci lze alespoň trochu dostát i v členské zemi EU je vidět u našich východních sousedů.
Promiňte, ale vymírání Evropy nebo našeho národa mi přijde argument na stejné úrovni jako globální přelidnění. Plošně určovat, kolik by lidé měli mít dětí, mi přijde dost troufalé. A označovat ty, kteří nemají dětí dost, za sobce, nebo naopak ty, co jich mají příliš, za nezodpovědné, mi přijde naprosto nespravedlivé.
Ano. Podepisuji. Nejde globálně paušalizovat. Z některých komentářů zde je mi zle. Nevím, proč se považují za katolíky. Pojetí církve středověké dávno již skončilo.Neříkám, že si odtud nemůžeme vzít inspiraci, ale máme ji přetavit do dnešních podmínek. Pokud bychom tak nečinili, stále lezeme po stromech (mimochodem sám mám rád barokní hudbu, gregoriánský chorál a jiné krásné a nádherné věci historické doby).
Ano – BOHU-žel střeověké pojetí skončilo. Co vlastně víte o středověku, že ho tak haníte? :-)))
Ja myslim, ze v baroku rodina viac menej fungovala, i porodnost, preto je opravnena otazka, v com to bolo..
Ad Nino: Nevědomost v tom byla, nevědomost!
Nelze globálně paušalizovat, ale nelze ani přehlížet evidentní globální problém celé Evropy. Lidé prostě V PRŮMĚRU mají málo dětí.
To neznamená, že konkrétní Franta s Máňou a Jarda s Jiřkou by měli mít víc dětí, aby to zachránili. Znamená to ale, že by se západní společnost měla GLOBÁLNĚ zamyslet sama nad sebou a něco s tím dělat, protože trend naší civilizace (kterou pyšně považujeme za tu nejlepší v celé historii lidstva) je silně sebedestruktivní.
Ano, západní společnost by se rozhodně měla zamyslet sama nad sebou. Platí to i pro církev – už by konečně měla začít šířit víru. Jak si to přál její zakladatel.
Problém je v tom, že společnost jako taková se nad ničím zamyslet nemůže, a to ani „globálně“, zamyslet se mohou jen ti Franta s Máňou a Jarda s Jiřkou. Každý z nás je v první řadě zodpovědný za sebe a sobě svěřené duše. Jak dopadají pokusy o „globální zamyšlení společnosti“ (po staru „lidu“) jsme názorně viděli po celé minulé století.
Právě že nejde paušalizovat. Ano problém vymírající Evropy je tady, před tím nelze zavírat oči, ale rozhodně to nevyřeším tak, že nařídím kolik má mít Franta s Mařkou dětí jenom proto, že je křesťan. Takto to přeci nemůže fungovat. Je třeba více podporovat rodiny, aby ženy mohly zůstávat doma, popř. pracovat z domova na krátký úvazek, a muži aby se vraceli domů dřívě než po setmění. Nebo se máme vrátit tam, jak za našich dědů?: děti se vychovávají sami, „jelikož my s mámou jsme pořád na poli nebo u krav. Breč si jak chceš, najedenej jseš, přebalenej taky, tak co chceš víc.“ Takto to přeci dnes nefunguje. Dítěti se chca nechca musím věnovat. To bohužel dnešní materiální svět (od nevidím do nevidím) nechápe.
Děti sedláků a rolníků se zpravdila nevychovávaly samy – byly na poli či u krav s rodiči. Ten problém se týkal spíše vykořisťovaných dělníků.
ad Markéta: věděl jsem, že toto téma je velice třaskavé a je otázkou času, kdy bouchne i na Duše a hvězdy. Proto doplnění k mému výše napsanému.
Stav je opravdu kritický.Ženy přestaly mít oporu v mužích, kteří si jich přestali vážit, a začali je vnímat jako zboží, které, když se nehodí, lze bez uvedení důvodu vrátit. To je obrovská chyba mužů. Chyba žen je ta, že se často do role zboží propůjčují. Těch případů, kdy si muž užije se ženou, zplodí dítě a uteče o číslo dál, je stále více a množí se geometrickou řadou. A tento trend nebezpečně eskaluje. Vážená paní, kdy naposledy jste v jakémkoliv médiu, četla nebo slyšela a viděla opravdovou a procítěnou oslavu na ŽENU, jako matku dětí,jako nenahraditelnou nositelku pokračování života, danou samým Bohem? Kdy jste naposledy četla, že mateřství je nejposvátnějším posláním ženy? Kdy jste naposledy četla, že především máma vštěpuje dítěti citlivou výchovou prvotní mravní základy? Kdy jste za to všechno uslyšela a vnímala opavdový a nefalšovaný vděk? A odměnu! A manžel tuto snahu má všemožně podporovat a vytvářet podmínky pro to, aby rodina byla opravdovým a pevným základem státu. A kdy jste zaregistrovala, že toto všechno stát, ve kterém žijeme bez výhrady schvaluje a všemožně podporuje? Pokud se toto všechno z pohledu ženy děje u tzv. plotny, tak, i když je to hanlivé vyjádření, má to věky osvědčenou pravdu: Žena je (má být)ochránkyní krbu, jako laskavá pečovatelka domácí pohody, do které se muž rád vrací(má rád vracet), když svou prací zabezpečil, aby oheň měl z čeho hořet. Jak daleko se od tohoto modelu dnešní, tzv. pokrokový svět vzdálil! Vážená paní, dnes a denně se z médií dozvídáte, že si máte pokud možno co nejdéle užívat, vyzkoušet nezávazně co největší portfolio partnerů na jednu noc, cestovat po celém světě, studovat a studovat a opět studovat. Na to, abyste se pak mohla co nejlépe realizovat, už dokonce EU zřídila komisařku. Kdy jste naposledy slyšela, že manželství (muže a ženy)by mělo být tím nejvíce doporučovaným a nejlaskavějším prostředím pro výchovu dětí a že by mělo být nerozlučitelné? Ona ta Bohem nařízená nerozlučitelnost pamatuje především na ty děti, aby měly před očima oba stálé vzory: maminku a tatínka. Děti se neumí ve svém věku přesně a dobře vyjadřovat a na absenci znalosti duševních traumat dětí se šmahem pokrytecky povolují rozvody. Kdybychom jednou mohli nahlédnout do duše dítěte a přesně poznat co zažívá a jak trpí rozchodem rodičů, jak se mu hroutí svět, tak takový horor ještě nebyl napsán ani vymyšlen. A natrvalo duši dítěte poznamenává! Ne nadarmo se kdysi říkalo, že výchova dítěte začíná výchovou jeho matky. Tyto skutečnosti dnes nejen že nejsou zdůrazňovány, ale jsou úmyslně a cíleně potlačovány. Pak se můžete dočíst, že nositelé těchto zkostnatělých a zpátečnických, výše uvedených názorů vám upírají volební právo.Musí přece na podporu svých rozkladných vizí argumentovat, i když farizejsky zástupně.
Vážená paní, Bohu žel vím, že návrat zpět je velmi obtížný, návrat je už snad jen možný přes obrovský celosvětový otřes.
Vážená paní, pokud jsem kdykoliv i nechtěně přiložil to nejmenší polínko k tomu, co se nenavratitelně děje,nebo jsem se opoměl hlasitě ozvat nebo neprotestovat, tak se Vám a všem vnímavým ŽENÁM za to hluboce omlouvám.
Vřele doporučuji knihu Gertrud von Le Fort: Věčná žena. Pro ženy i pro muže.
Bůh řekl: „Rozplozujte se a rozmnožujte se a zaplňte zemi!“ Neřekl ovšem jak moc. A není pochyb, že současných více než 7 miliard lidí už skutečně moc je.
A na to jste přišel jak?
Není to až tak moc složité dovodit, chápu ovšem, že člověk, který se otázkami stability životního prostředí a dynamiky populací nezbývá, snadno veškerá vysvětlení považuje za nesmyslná, zbytečně alarmující, neprůkazná.
Samozřejmě je pravda, že pokud bychom se vrátili k životnímu stylu našich předků, již jen rodičů, a k jejich životní úrovni, mohlo by se na Zemi uživit i 10 miliard lidí. I když i to je otázka. Jak ale i ze zdejší diskuze vyplývá, asi ani katolíci by se k tomu vrátit nechtěli, a i oni chtějí žít stále bohatěji. Těžko by asi akceptovali, že jim budou umírat děti protože nejsou prostředky k jejich záchraně. A pokud jsme si zvykli na určitý standard, opustíme jej výhradně pod tlakem nezvratných okolností. A k životnímu standardu „pouze“ průměrného Čecha pro veškeré lidstvo, na Zemi dostatek zdrojů prostě není.
Josef napsal:
2. 2. 2015 (1:33)
Není to až tak moc složité dovodit, chápu ovšem, že člověk, který se otázkami stability životního prostředí a dynamiky populací nezbývá, snadno veškerá vysvětlení považuje za nesmyslná, zbytečně alarmující, neprůkazná.
> Pochopitelně – křesťan se totiž takovými podružnými věcmi zabývat nemusí, protože svým vlastním způsobem života nic kolem sebe neohrožuje, ale posvěcuje. A aby takovým byl, má se zabývat tím, aby svůj život očišťoval. To je podle Vás nesmysl?
I když křesťan bude své okolí posvěcovat a sebe očišťovat, ale pokud zároveň bude nárokovat pohodlí, vysoký životní standard, cestování po celé Zemi …. tak své okolí ohrožovat prostě bude. To je fyzika a chemie, s tím nikdo nic nenadělá.
Za to Vás platí pan majitel Windows, Josefe? :-)))
Ale není to moc. Jen je problém, že malý zlomek vlastní více zdrojů než ten velký zbytek a že zejména americká plutokracie sedí na zeměkouli jak žáby na prameni.
Velmi pravdivé. V současné době (s patřičně dlouhodobou přípravou) se jim dostala do hledáčku Sibiř. Nebetyčná drzost je, když je někdo schopen vypustit do éteru, že Sibiř by se měla rozdělit,že tak rozsáhlé, na nerostné zdroje bohaté území, je pro jednu zemi příliš velké!! Ale současně s touto zprávou jsme také podrobováni, a to prvoplánově, velmi důležitému testu, jak moc už máme vymyté mozky, jak už nám to nevadí poslouchat, jak to bez odpovídající reakce přijímáme a do jaké míry jsme se stali bezhlavým stádem, které je ochotno „spravedlivější“ dělení světa, třeba za cenu 3. světové války akceptovat. A v tomto kontextu je nutno všechny současné děje a politiku vnímat. Vše ostatní je nepodstatný a všezastírající balast. Modleme se , aby toto Bůh neshledal jako jedinou možnost řešení, toto dopustil a tímto způsobem svět potrestal.
Ad: Karel: Řekl bych, že jde o evoluční příklad klasického soupeření. Soupeření jednotlivců, rodin, skupin, států. Američané (Evropané, běloši) dosáhli určitého standardu a ten chtějí ne jen zachovat, ale stále zvyšovat. A zdrojů se nedostává. Je tedy nutno odejmout je slabším. Momentálně není „v módě“ ty slabší otevřeně vybít, tak se používají „humánnější“ metody. Ale ti „slabší“ využívají toho, že ve vyspělých zemích klesá populace a nastává opět přirozený proces, při němž ty životaschopnější populace obsazují uvolňující se prostor. Samozřejmě ty méně vyspělé kultury postupně rozloží ty vyspělé, takže nakonec opět vyvstane otázka nedostatku zdrojů, která bude zákonitě (vy)řešena přírodními procesy které se nazývají hlad, epidemie, válka.
S tím docela souhlasím.
Josef – nehlásal o těch zdrojích něco takového Římský klub někdy před 40 lety? A zatím… 🙂
Názory Římského klubu v podstatě neznám. Je ale zjevné, že již před těmi 40 lety všímaví lidé pozorovali jevy, které, budou-li se stupňovat, nakonec povedou ke katastrofě.
Všímaví lidé před 40 lety pozorovali jevy? A co víra v Boží Slovo? Co předpovědi o rozdělení v církvi, které tu máme od dob, kdy bylo psáno Evangelium? To není nic? Josefe, Josefe…
Pane Josefe, nedělejte nechápavého. Není třeba znát detaily, podstatné je, že podle tehdejších předpovědí měly být dnes zdroje už dávno vyčerpány. Opak je pravdou, nikdy jich nebylo tolik jako dnes.
Máte sice pravdu, ale základní princip platí – neobnovitelné zdroje se vyčerpávají – to byl také důvod začít těžbu plynu a ropy z břidlic a ropných písků. Samozřejmě nové technologie umožňují těžbu i na ložiscích, která se před těmi 40 lety už těžit nedala, nová technika umožňuje těžit i v hlubokých mořích či pod ledem. To všechno je vyvoláno tím, že snadno dostupné zdroje už jsou vyčerpány.
Dalším problémem je následné znečištění prostředí, které nás nakonec ohrožuje více než ta prvotní těžba.
To Bůh opravdu řekl a nedal k tomu žádné omezující podmínky. Pokud to řekl, a člověk se tím bude řídit, pak od Boha k naplnění jeho příkazu může oprávněně a s důvěrou očekávat jeho požehnání. Zcestné teorie o nutnosti válek k regulaci počtu obyvatel (Božích dětí) vymyslel až člověk, který na Boha zapoměl. S příkazem : podmaňte si zemi, lze opět s důvěrou očekávat, že Bůh v této snaze, pokud se člověk bude striktně držet Božího záměru, dá svému tvoru požehnání. Třeba i tak a právě tak, že člověku bude postupně umožňovat odkrývat dosud netušené a potřebné zdroje k realizaci nejen podmanění, ale i k zaplnění země. Tak, jak to činí od počátku světa.
Pane Pospíšile,
jestli si dobře pamatuji, plánoval jste ve svém časopise zřídit „seznamku“ pro katolíky. Vzpomněla jsem si na to, když tady čtu, že katolík těžko hledá partnerku a o několik článků dál, že katoličky jsou na tom podobně.
Opravdu jsem to někdy plánoval? To byla asi nějaké superoptimistické období… 🙁
Stačilo by třeba zorganizovat setkání nezadaných katolíků.
To není zrovna malý úkol…
Nemyslím si, místo setkání pro všechny katolíky a rodiny, které pořádáte příští víkend, by bylo setkání jen pro mladé nezadané katolíky.
Nejlepším „zorganizováním“ je přece to, co učí naše církev: modlitba za poznání svého budoucího povolání, modlitba za vytrvalost v povolání a v případě cesty v manželství za nalezení správného partnera. 🙂
Jestli vám do toho jako nekatolík můžu kecat, tak mi to přijde jako skvělý nápad, udělat katolickou seznamku. A udělat rovnou setkání nezadaných katolíků je ještě lepší nápad. Vždyt se tam nemusí za každou cenu „seznámit“, prostě mohou jen pobýt v přítomnosti ostatních podobně smýšlejících lidí, kdy ten záměr seznámení jen tak volně visí ve vzduchu, není povinností, ale pokud přeskočí nějaká jiskra, nebude to nepatřičné. Ovšem myslím, že největší problém bude srovnávání kdo je víc a správněji katolík…:-/
Mimochodem pane Pospíšile co bylo závadné na mém příspěvku ohledně nucení k sexu manželky, která na to nemá náladu? Vyjadřovala jsem se slušně a opravdu by mě na mé otázky zajímaly odpovědi…mám z toho pocit, že katolící se prostě nechtějí bavit o sexu.
A taky jsem nemohla tím pádem dostat odpověď od pana Tomáše Navrátila, který tvrdil, že manželčina bolest hlavy je jen výmluva pro neplnění manželských povinností, protože si manželka špatně vymodlila partnera pro manželství. Jak se tedy pozná, že se člověk modlí správně nebo špatně?
ad dotaz věřímposvém: protože manželství je smlouva a pacta sunt servanda.
Kdo věří po svém, musí si najít odpověď sám. :-)))
Taky si na to vzpomínám. Opravdu jste to plánoval.
Ignáci, no tak do toho. Klienty mít určitě budeš.