Jak se chovat v kostele (2): Než vejdeme
Návštěva kostela je vždy významná událost, na kterou je nezbytně nutné vhodně se obléci. Je-li to možné, měl by si na sebe člověk vzít sváteční oděv. Mimo neděli a v některých specifických případech lze tolerovat méně formální oblečení, nicméně i pak platí, že by člověk měl být oblečen co nejpřiměřeněji (tj. co nejlépe).
Při zvláštních příležitostech, jako jsou velké svátky (kupř. Vánoce, Velikonoce či Letnice), nebo významné události (vysvěcení kostela, křest, první svaté přijímání, biřmování, svatba, pohřeb, jáhenská, kněžská či biskupská svěcení a podobně) je sváteční oděv nezbytný (není-li tedy člověk natolik chudý, že si ho nemůže dovolit). O tom, že člověk má být vždy pokud možno umytý a upravený, snad není třeba mluvit.
Oděv každopádně musí respektovat standardy křesťanské morálky – ženy by měly mít oděv zakrývající trup i ramena a sukni minimálně ke kolenům, tzv. „odvážné“ výstřihy, rozparky a střihy jsou nepřípustné stejně jako příliš přiléhavé oblečení. Kalhoty nejsou u žen optimální, byť ve středoevropských krajích se dnes na moderních mších vyskytují běžně. U mužů se v minimální verzi předpokládá slušná košile a dlouhé kalhoty, rovněž je třeba se vyhnout elasťákům. Toto vše platí i pro turisty.
Pokud jde o pokrývku hlavy, muži ji při vstupu do kostela smekají, zatímco ženy nasazují (pokud nějakou mají). Pozor, zatímco u nás mohou být ženy v kostele i prostovlasé, v některých zahraničních krajích se pokrývka hlavy považuje za nezbytnou a žena si bez ní řízne strašnou ostudu – pokud se do kostela vůbec dostane. Pravidlo o pokrývce hlavy se pochopitelně netýká kněží a jejich asistence, ti mají v této věci vlastní specifická pravidla, které by bylo zbytečné zde rozebírat.
Pokud jdete na svatbu či zádušní mši, je nutné být oblečený přiměřeně k tomuto obřadu. Což například v případě zádušní mše a následného pohřbu znamená černý (smuteční) oblek. Přijít si na pohřeb v odřených modrých manšestrákách a ošoupaném tričku je nejen mimořádně nevkusné a nevhodné, ale doslova a do písmene vrcholně neuctivé k nebožtíku a jeho rodině. A tady už nejde jen o to, že takové extraburanství může udělat svému pachateli dlouhé roky se táhnoucí ostudu: v krajích a komunitách, kde se důsledně dbá tradic, může taková urážka klidně odstartovat smrtelné nepřátelství mezi rodinami, které přetrvá po generace…
Je důležité dobře zvážit i symboliku oblečení a jeho doplňků, protože by bylo nevhodné dávat při návštěvě kostela najevo svou příchylnost k různým protikřesťanským ideologiím. Takže žádné hákové kříže, rudé hvězdy, satanistické symboly, zednářské zástěry, duhové vlaječky či šály etc. …
Otázku vhodného oblečení je (nejen v případě pohřbu) dobré nepodceňovat, protože křesťané vás sice za špatné neumlátí, do kostela se ale bez toho správného nemusíte dostat. Případně budete muset zcela zbytečně vysolit peníze za předražený šátek a sukni místním podnikavcům – běžný osud turistů např. v italských či východoevropských krajích.
A nemylte se, přestože čeští katolíci jsou již zhusta otrlí a otupělí, i v Čechách můžete narazit na kostelníka či průvodce, co bere kostel a pravidla oblékání v něm vážně. Vím například o případu, kdy jedna slečna musela při návštěvě vyšebrodského kláštera pro přespříliš sporý oděv oželet prohlídku klášterního kostela, s čímž nehnuly ani vehementní protesty celé rodiny. Její rodiče pak sepsali na průvodce několikastránkovou rozhořčenou stížnost, kterou pak odeslali převorovi, ovšem bylo to zcela zbytečné. Průvodce měl prostě pravdu a jednal správně (a v souladu s provozním řádem), pročež se žádného trestu (natožpak vyhazovu) nedočkal.
Je dobré si také uvědomit, že naše kostely jsou zpravidla staré a dosti studené. V parném létě je to obvykle příjemné, v zimě už méně. Tehdy se zpravidla vyplatí se navléci, co jen to jde, protože jen málo kostelů je vytápěných (a většina z nich je na Moravě a ve velkých městech). Každopádně je ale vždy dobré zeptat se předem na teplotní poměry těch, co kostel pravidelně navštěvují.
Do kostela si rozhodně nebereme žádná zvířátka, ty tam prostě nemají co dělat a žádné vodítko ani přenosná klec to nespraví. Výjimkou je případ postiženého člověka, který se neobejde bez asistenčního psa.
Vyšlo a je diskutováno i na stránkách autorovoa iDnesáckého blogu: http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/437750/Jak-se-chovat-v-kostele-2-Nez-vejdeme.html
Svými slovy reprodukuji to, co mi zůstalo v hlavě z kázání našeho bývalého kněze, dnes myslím prvního Čecha-kandidáta FSSP: Co byste si oblékli, kdybyste byli pozváni na audienci k nějaké vážené osobnosti, třeba k prezidentovi? Jistě své nejlepší šaty. A teď se na sebe podívejte, jak jste přišli oblečeni na audienci k někomu, kdo je víc než prezident. K tomu, kdo je Králem všech králů!
Podíval jsem se i na diskusi na i-dnes: Zní tam líbivé: nezáleží na tom, co máme na sobě, ale co je pod oděvem. Falešný, farizejský argument. Ten, kdo má Pána skutečně v srdci, si nikdy nedovolí přijít do kostela nevhodně oblečen. Na rozdíl od těch, kdo takto argumentují.
A do třetice. Jeden nejmenovný kněz na Sv. Hostýně dodnes obchází baziliku a vykazuje z ní spoře oblečené osoby, aby se pak za jejich chování při Mši sv. Pánu omluvil a za jejich obrácení se pomodlil.
Otec Franta má opravdu velmi dobrá a trefná kázání…
Nemám problém. Do kostela klidně v pytli, ovšem bočním vchodem, a tam si pak na sebe nahážu ministrantské hadry, tedy pardon, liturgické roucho. A jsem v cajku.
Pane VlaM: otřesné svědectví nejen nekulturnosti, ale i hlouposti. Vás bych už k oltáři nepustila! Vy vůbec nevíte, proč tam jste a co děláte. Ještě několikrát si přečtete celý článek a zamyslete se nad ním. Nemáte ani ministrantské hadry ani liturgické roucho! Docela by mě zajímalo, do kterého kostela takto v pytli chodíte. Otřesné!
To víte, paní Stáňo, ministranti jsou cháska. Už P. Klementovi, blahé paměti, si jiní kněží stěžovali, že to není žádné legio angelica, ale legio diabolica. A nedoporučuji Vám nikdy zkoumat, co mají pod „hazukou“. Jednak je to neslušné, jednak by Vás to zjištění mohlo znechutit.
Pane VlaM, nejsou cháska, jsou slušní a fajn, jen vy jste podle mě buď provokatér nebo darebák. Takhle se slušný člověk nevyjadřuje. Vám bych tu vaši hazuku vypráskala tak, jako vás z kostela. Co si to vůbec dovolujete takto se vyjadřovat na těchto stránkách. Vyznávám trident a před koncilní úctu, chápete vůbec, KOMU sloužíte? Pokud se chováte tak, jak píšete, jste hanbou služebníků oltáře.
Milá paní Stano, jsem krapet překvapen, Váš nick mi odepisoval v diskuzích u minimálně dvou článcích v mužském rodě … samozřejmě Vás nepovažuji za hermafrodita, ale pokud Váš nick užívá víc osob, než jen Vy, není to tak úplně košer …
Minule som sa neplánovane ocitol na pohrebe kamarátovho otca. Bohužiaľ som mal na sebe modré džínsy a červenú bundu. Bol som totižto vytiahnutý rovno z práce… Verím, že mi to nebožtík a jeho rodina odpustia a nebudú sa niekoľko dekád na mňa hnevať… 😀
Když něco nejde, tak to nejde… To slovo „neplánovaně“ je ovšem důležité…
Jasné, len som chcel trocha odľahčiť 🙂
Na pohřbu tatínka a pak i maminky jsem nebyla „ve smutku“P, tedy v černém. Oni si to vysloveně nepřáli – ani já (a mna mámině pohřbu pak i tehdy 12 letý syn), ani jiní smuteční hosté. Tátův pohřeb nebyl v kostele, nad otevřenou hrobkou promluvila maminka (pak následovala modlitba Otče náš a Zdrávas Maria), měla jsem přes šedomodré sváteční šaty tmavý kabát. Maminčin pohřeb byl v kostele, oblékla jsem tmavomodré šaty s decentní světlou aplikací v horním díle,kněz mi svěřil i lektorskou službu. Problém byl jen v tom, aby se mi nezlomil hlas, ne v tom, že jsem nebyla ve smutečním oděvu.
Je nepochybné a každému „neburanovi“ snad samozřejmé, že na pohřeb je nutné být oblečen důstojně. Ale není nutno trvat na černé barvě.
To že má někdo na sobě duhovou šálu ještě nemusí znamenat že je homosexuálním aktivistou. Spousta lidí o téhle možné souvislosti vůbec neví. Duha je kromě toho pro nás především znamením toho že Pánbůh již nesešle na zemi potopu, i kdybychom si to sebevíce zasloužili.
Zrovnatak mnozí z nás nevědí že 12 hvězd ve vlajce Evropské unie je 12 hvězd kterými je korunovaná Panna Maria. Výtvarník který tu vlajku navrhoval se přitom chodil modlit ke hrobu svaté Kateřiny Lebouré. Vizionářky z roku 1830, skrzeva kterou jsme dostali milostnou medailku a která je pohřbena v jednom pařížském kostele. Ve skleněná rakvi a krásná jako kdyby spala. Tak jak nedokáže lidské tělo zachovat žádný balzamovač.
Víte, pane Václave, se symboly je to těžké. Tu a tam si nějaká ideologie přivlastní, původně třeba i zcela neutrální, symbol. Dokonce v určitých historických etapách může dojít k tomu, že původně pozitivní symbol je nějakou zrůdnou ideologií doslova ukraden. Pak nám není nic platné, že si myslíme, že to „nemusí nic znamenat“ nebo že to znamená něco jiného. Je jasné, že ten, kdo symbol nezaviněně nevědomky použije, osobní vinu nenese, ale každý by se měl v této oblasti udržovat přiměřeně informovaný, aby nebudil veřejné pohoršení.
Podle mne není dobré kohokoli z kostela vykazovat. Ano, Bůh je král vesmíru, ale je to taky náš tatínek. Proto bych se chtěla cítit v kostele jako doma, beze strachu, že se nestrefím do něčí představy o svátečním oblečení a že mi to ten dotyčný dá najevo.
V některých situacích (pobyt na skautském táboře, cestování, finanční nouze, těhotenství) je člověk rád, že si oblékne něco jakžtakž slušného.
Je samozřejmost snažit se nikoho nerušit a neobtěžovat, ale na druhé straně bychom měli vítat každého, kdo do kostela s dobrým úmyslem přichází.
No, budiž. V zásadě do kostela chodím oblečen v intencích tohoto návodu, ale pokud se oddávám své zálibě v čundru se spaním pod širákem, dostavuji se i třeba v maskáčích (protože to jsou mnohdy jediné dlouhé kalhoty, které s sebou mám) a přijde mi, že Pán si to přebere a shovívavě se pousměje – s velkým pochopením, ba i určitou radostí, začasté reagují farníci i duchovní správci. Pravda, řeč je o NOM, jakou křesťanskou lásku by mi projevilo společenství Jediného Správného Ritu jsem zatím netestoval … Ještě dotaz, copak spatřuje oděvní arbitr špatného na dámských kalhotách? Zkoušel někdy jet do kostela na kole v dlouhé sukni?
Co je špatného na dámských kalhotách?
Setkal jsem se s názorem hovořícím zhruba o tom, že deset ran egyptských nebylo ničím proti „nožní pandemii“, která se po celém světě rozšířila během 20. století. A s názorem jsem se ztotožnil, neboť jako mnozí další vnímám onen všeobecný mravní a společenský úpadek, který je jak příčinou, tak i dílčím důsledkem tohoto jevu.
Jak působí žena v kalhotách na podvědomí?
Odhlédneme-li od toho, kolik žen vpravdě neuvěřitelným způsobem znásobuje drobné estetické nedostatky své postavy nevhodnou volbou oblečení, je tu především hledisko osobní důstojnosti a bezprostřední, ničím nezatížené komunikace a kooperace. Postava je v pohybu – v tomto případě zejména během chůze – charakteristickým způsobem deformována. Kalhoty zásadním způsobem zdůrazňují pozici rozkroku, resp. klína a vytváří z něho v mužském podvědomí brutálně dominující prvek na pozorované ženě.
http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/
To, že žena v kalhotách působí takový zmatek ve Vašem podvědomí, by nemělo vést k podobným generalizacím o brutálně dominujícím klínu v mužském podvědomí. Kdo bude chtít vidět nějaké charakteristické způsoby deformace, najde si je, i kdyby ženy nosily pytle od brambor, což by jinak dle Vaší logiky bylo odpovídající oblečení. Ostatní jsou bláboly – jak dlouho nosí kalhoty muži?
Zajímavá formulace: „brutálně dominující“.
Na mě to vždycky působilo spíš opačným dojmem: kalhoty – mravné, sukně – lascivní (jsem úchyl?:-)). Ale co vy třeba na moravské lidové kroje?
No, nebudeme to rozpitvávat 🙂
„Jediného Správného Ritu“ – No myslím, že tých správnych rítov je omnoho viac, rímskych napr. dominikánsky, ambroziánsky, mozarabský atď. Z gréckych tiež napr. Liturgia sv. Jána Zlatoústeho alebo sv. Bazila Veľkého… Ide o to, že všetky tieto ríty majú prirodzený vývin a formu viažúcu sa na apoštolov a ich reforma bola vždy prirodzená na rozdiel od NOM, ktorý bol umelo vytvorenou, novou formou…
Použitím velkých písmen jsem naznačil jistou ironii, ale debatu o správnosti ritů bych zde vést nechtěl … Zbývá otázka, jak by tridentské společenství přijalo trampa na cestách.
Pane Klecando, vyhledala jsem si články, a nikdy jsem nepsala jako muž, pokud to tak vyznělo, není to moje chyba. Ovšem nechápu, že vás to nějak irituje, co se změnilo na obsahu článků? Snad hodnotíme názory a ne pohlaví diskutujících? A momentálně mi vadí nejapné a urážlivé komentáře jakéhosi vla, který se schovává identitu za zkratku. Já aspoň mám své jméno.
Jen aktualita: Výše zmíněný vyšebrodský klášter vydal na svých stránkách na konci června 2015 upozornění, že do kostela je možno vstupovat pouze ve vhodném oblečení, a zároveň vylepil názorné instruktivní obrázky na kostelní dveře. Podle tohoto textu a obrázků lze jím požadovaný dres code popsat jako oblečení bez velkých výstřihů zakrývající ramena a neodhalující záda, se sukněmi či kalhotami zakrývajícími kolena (podmínky platí pro obě pohlaví). Kdo takto oblečen není, má možnost si vypůjčit šátek na „nastavení oblečení“ u pokladny.
K tématu: http://lumendelumine.cz/index.php?page=primereny-odev-do-kostela-skandal
[…] zdroj: http://www.duseahvezdy.cz/2014/12/01/jak-se-chovat-v-kostele-2-nez-vejdeme/ […]