Biskup Radkovský zůstane ještě asi rok
Mons. Radkovský
Mons. František Radkovský, 1. biskup plzeňský, obdržel vyrozumění, že papež František I. prozatím nepřijme rezignaci, kterou poslal do Říma o svých 75. narozeninách, jak mu nařizuje kanonické právo. V čele plzeňské diecéze tak bude coby diecézní biskup stát ještě asi rok, zatímco bude hledán jeho vhodný nástupce.
Dalo se čekat, neb Onen je šéfem ekumenické komis. A s jinejma církvema se umí pěkně spolčit na spolču, tak proč jej měnit, že.
Radkovský do času, František do času…
Pán Bůh na věky.
Neviděl bych v tom žádné spiknutí. Je celkem pravidlem, že biskupové dva roky „přesluhují“.
Inu, jak kteří. Přibývá těch, kteří nedosluhují.
[…] Papež František I. rozhodl, že biskup Radkovský zůstane v čele plzeňské diecéze ještě asi rok. Podrobnosti ZDE. […]
Věřím a doufám že Svatý otec František i otec biskup František posílí navěky řady Vítězné církve, až je k sobě Pán zavolá. Stejně jako tomu že pro ně by bylo lepší kdyby se tak stalo co nejdříve aby byli s Kristem ale pro nás je lepší když s námi zůstanou co nejdéle.
To je ale blábol, pane Václave. Bergoglio je pro církev Vítěznou pohroma a z dopuštění Božího, co znamená biskup Radkovský pro Plzeňskou diecézi, stačí se jen občas někam tam podívat. Mrtvo duchovně katolicky, ani živo ekumenicky. Mše v Plzni jsou bez lidí. Tak jaké praní, aby zůstal co nejdéle. Jenomže NENÍ nikdo lepší za nej a to je tragédie.
Chtěl jste patrně říci, že papež František je pohromou pro církev bojující… Církev Vítězná jsou svatí v Nebi, ti už se žádných pohrom bát nemusí… 🙂
Bing ho! To je panečku pregnantní názor! Já si vždy myslel, že za prázdné kostely plzeňské diecéze může odsun německy mluvícího obyvatelstva (Radkovský v té době byl dítětem), příchod „tradičních“ katolíků, kteří nejpozději v letech 1950-1952 odložili své „zvykové“ náboženství (Radkovský byl jinochem), pak 40 let komunistického útlaku a masáže (Radkovský byl „civil“) – a ono ne, za prázdné kostely může – Radkovský! No, ještě, že to je na koho svést. Ale musela to být fuška, fšecky ty kostely vyprázdnit, spoustu z nich v 50. až 80. letech 20. století zbourat … ten teda musí být výkonný!
ad Jaroslav Klecanda: Události, které připomínáte, mají vliv na absolutní počet katolíků v plzeňské diecézi, ovlivnily tedy zejména podmínky, v jakých diecéze r. 1993 vznikla a za jakých se J. E. ujala vlády. Jiná otázka je, jak se situace vyvíjela v posledních dvaceti letech. Např. čísla ze sčítání účastníků bohoslužeb ukazují, že mezi léty 1999 až 2009 tam ubylo 16% katolíků (celostátní průměrný úbytek byl 10%).
Pane Klecando, za prázdné kostely (nejen v plzeňské diecézi)nelze do nekonečna vinit odsun nebo komunismus. Už tu máme čtvrt století svobody, kdy může církev svobodně hlásat evangelium. Samozřejmě, že 25 let svobody není mnoho oproti 40 letům komunismu, který mnohde následoval po destruktivních poválečných přesunech obyvatelstva. Přesto bych očekával, že se propad věřících zastaví a kostely se začnou pomalu plnit. Jestliže se tak neděje bude problém někde jinde než v těch komunistech… Radkovský sám by to opravdu nezvládl. Hádám, že mu pomáhá spousta kněží zalezlých na farách, co si odslouží pár mší týdně a tím to hasne.
Ano, pomáhá mu řada kněží, jakým způsobem viz třeba zde (farnost Cheb). Jak ve stejném prostoru probíhá biskupská pastorace je pak možné shlédnout zde.
Pro pana Klecandu a všechny, kdo se vymlouvají na komunismus:
V České republice se ke katolické Církvi v roce 2011 přihlásilo 1,084 mil. lidí, což je o 2,944 milionů osob méně, než v roce 1991, kdy se za katolíky označily více než 4 miliony lidí. Pokles počtu věřících (byť matrikových) o 73% za posledních dvacet let je daleko drastičtějším propadem než pokles o 40% za celých 40 let vlády komunismu, která katolickou Církev cíleně a systematicky likvidovala (v roce 1950 se ke katolické Církvi přihlásilo 6,82 mil. lidí).
No pozor, to že někdo na otázku neodpověděl neznamená, že už není katolík. Znám spoustu katolíků (a rozhodně ne matrikových), co se ke Katolické církvi nepřihlásili prostě protože měli pocit, že po tom státu nic není…
Pane KM, promiňte, vím, že Vám Vaši hůl, kterou chcete někoho bít, nevezmu, ale přece jenom: znáte věkové rozložení těch, co se přihlásili k Církvi? Nebyla náhodou většina z nich ve vyšším věku, a tak jsou už na pravdě Boží? A co čísla věkových kategorií do 20, do 40 a do 60 let? Jaká byla tehdy a jaká jsou nyní? Opravdu jsou v nich poklesy 73%?
Nezlobte se, ale s čísly fabulujete jako Eman na letenské pláni před 25 lety a jedním dnem 🙁 🙂 .
ad Jaroslav Klecanda: Souhlasím s Vámi, že údaje o vyznání ze sčítání lidu jsou hausnumera, která nám toho moc neřeknou. Mnohem lepší (byť také omezenou) vypovídací hodnotu mají čísla ze sčítání účastníků bohoslužeb.
Správně připomínáte důležitost věkové skladby respondentů. Jestli Vás to zajímá, můžete se podívat na str. 5 v dokumentu Současná situace v katolické církvi na základě údajů ze sčítání návštěvníků
bohoslužeb v roce 2004 (je to sice deset let staré ale nenašel jsem tyto údaje pro r. 2009, nepředpokládám však, že by se charakter věkové struktury nějak zásadně změnil, samozřejmě se tam projeví časový posun a „vymírání“). Již při prvním pohledu je zřejmé, že se jedná o věkovou pyramidu výrazně regresního typu. Pokud by si někdo dal tu práci a normalizoval tato data na věkovou strukturu celé populace, tak by regrese byla ještě mnohem výraznější. Zajímavé je, že střední hodnota nejsilnější skupiny je odhadem někde kolem 70. roku věku, jedná se tedy o generace vychovávané ještě předkdoncilní pastorací.
Milý pane MichaleD, chápu, že se snažíte krapet glorifikovat předkoncilní pastoraci. Vychovala zástupy světců, mnoho velikých osobností. Ale berete to-li takto, vychovala, třeba v bývalé ČSR, cca 4 milióny komunistů :-(. Samozřejmě, kromě těch, co byli z prostředí židovství a nebo z nekatolických rodin.
K tomu mě napadá taková vzpomínka. V 70. a v 80. letech 20. století byl v Horním Maxově Charitní domov, a v něm řeholní sestry, zvláště tzv. „jezuitky“. Do tohoto domu odkládali soudruzi svoje staré rodiče 🙂 . Ale pozor! Aby jste se tam jako stařeček dostal, musel jste mít synka nebo dcerku v ÚV KSČ, jinak žádná šance! Co tam stařečkové dělali? Ve většině se celé dny modlili za svoje nezdárné děti, jak říkali: „vychovat jsme je neuměli, tož jim to musíme vymodlit“. Každý, z koho dostali, že je věřící, musel slíbit, že se za ty jejich „lumpy“ pomodlí, kněží, co vím, museli přislíbit odsloužit mši svatou za ty jejich „kvítka“. Bylo to úžasné, vidět kapli nabitou rodiče soudruhů (často největších normalizátorů po roce 1968!), jak se sestřičkami „drtí“ růženec jeden za druhým 🙂 . Když jsem se nimi občas bavil, naříkali, že ze strany Církve v jejich době, tam, kde žili (zvláště na Slovensku) nebyl vůbec žádná náboženská výchova jejich dětí … nakolik tomu bylo ve skutečnosti plošně, nevím, jen prodávám, jak jsem nakoupil.
1) Nikdy se nedá předpokládat, že pastorace a misijní činnost bude úspěšná stoprocentě. Zejména ne tam, kde je se jedná o dominantní církev, kde jsou a vždy budou zástupy matrikových katolíků.
2) Náboženská výchova ze strany Církve? Ano, je důležitá, ale vždy musí doplňovat výchovu ze strany rodičů… A když ta selhává, máloco zachrání.
3) Moderní (pokoncilní) pseudopastorace a pseudomisije dosáhla jen toho, že z matrikových katolíků se stali (minimálně v další generaci) bezvěrci, z praktikujících katolíků matrikoví katolíci a ze skalních katolíků praktikující možná katolíci.
4) Většina lidí, co dnes chodí pravidelně do kostela, nezná ani ty nejzákladnější body katolické víry a morálky, případně je zná a nerespektuje. Co hůř, stejně je na tom většina kněží. Snižujete tu předkoncilní pastoraci (ne že by neměla chyby), ale neopřehlédnutelný fakt je, že ve srovnání s dnešní byla mnohonásobně úspěšnější…
Pane Klecando, neidealizuji si předkoncilní pastoraci, tím méně bych ji chtěl glorifikovat. Ano, byla zásadně jiná co do formy i obsahu, a já si jen kladu otázku, na kolik tato změna měla vliv na současnou krizi víry. Jsem přesvědčen, že pastorace je zde po liturgii hned druhým nejvlivnějším faktorem.
Pokud se změní obsah a forma výuky a následně to vede k pozorovatelné změně života, je pošetilé v tom hledat souvislosti a pokusit se z toho nějak poučit?
Představte si, že byste třeba léta vyučoval dopravní výchovu a tam, možná trochu suše, učil děti, že je dobré chodit po přechodech, že nemáme přebíhat na červenou a tak. Pak by někdo přišel s tím, že je to takové příliš mentorské, málo radostné a příliš omezující, že to děti chápou moc formálně a že je třeba, aby správné chování na silnici přijaly především tak nějak vnitřně, hlouběji, srdcem. Vydaly by se nové učebnice, kde by se už nestrašilo semafory a policisty, celé by to bylo takové barevné, veselé … ale po pár letech bychom k našemu překvapení zjistili, že obětí provozu kvapem přibývá. Co dál? Začneme pořádat spektakulární slety těch ještě zbývajících účastníků provozu a tak si alespoň na pár vzácných okamžiků navodíme dojem, že situace není až tak zoufalá, svoláme mimořádné konference, kde budeme mudrovat o tom, jestli by obětí neubylo, kdybychom semafory „milosrdně“ odstranili (když už, jak se průzkumem zjistilo, jedna polovina stejně chodí na červenou a ta druhá už ani neví, co to semafor je) …
Já vím, je to hloupá analogie, ale když porovnáte předkoncilní a současné učebnice náboženství nebo metodické materiály pro katechety, naleznete tam rozdíly stejného řádu, jako mezi současnou učebnicí autoškoly a výše zmíněnou hypotetickou učebnicí bez semaforů a policistů.
Říct, že předkoncilní pastorace vychovala miliony komunistů je, nezlobte se, stejná demagogie, jako kdybych tvrdil, že ta současná vychovala miliony hedonistů. Je jisté, že už před koncilem docházelo k odpadům od víry a k neschopnosti předat víru dětem, ale proti pokoncilní situaci to byl úplný „čajíček“. Obsáhlá diskuse na toto téma zde už před léty proběhla, a tam jsem mj. uvedl pár čísel (viz zde), která naopak ukazují, jak i přes komunistickou perzekuci padesátých let měla „předkoncilně formovaná víra“ tuhý kořínek, a to až do let šedesátých.
Možná namítnete, že za současnou krizi víry pokoncilní pastorace nemůže a že by k masivnímu odpadu v posledních padesáti letech došlo i bez IIVK (někdo dokonce tvrdí, že by byl ještě větší). Samozřejmě že korelace dvou jevů (a ta je v tomto případě nezpochybnitelná) neznamená automaticky i kauzální vztah. Toto zde už také bylo vícekrát probíráno. Abych nezůstal jen u „citů a pocitů“, odkážu na práci Dr. J. Lothiana, který zpracoval data z katolické církve a z protestantských sekt v US a UK za období 1939 až 2000, kde s použitím statistických testů ukázal, že vývoj po koncilu byl mnohem více ovlivněn interními změnami v katolické církvi než vnějšími vlivy: LOTHIAN, James. Novus ordo Missae: The record after thirty years. Homeletic & Pastoral Review, 2000, 51.1: 26-31.
ad Ignác Pospíšil: to, co říkáte v bodu 4. je dobře dokresleno čerstvě zveřejněný průzkumem „Religion and Morality in Latin America“, který zpracoval „The Pew Research Center“. V souvislosti se současným pontifikátem a jeho pastoračním stylem je pohled na tento kontinent zajímavý, zejména pak pohled na plody moderní pastorace v samotné Argentině. Níže uvedená čísla ukazují, kolik procent katolíků tam vnímá určité chování jako morálně špatné (v závorce je udaj pro protestanty):
– prostituce: 69% (87%)
– abort: 64% (79%)
– homosexuální chování: 45% (65%)
– nemanželský sex: 22% (40%)
– rozvod 16% (27%)
– anikoncepce: 10% (15%)
Jeden se může ptát, jak by asi dopadl průzkum, který by zjišťoval, kolik katolíků tam ještě věří v Boha. Tato otázka není tak nesmyslná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Průzkum (Meester, Dekker: God in Nederland /1996-2006/, ISBN 9789025957407), provedený v minulém desetiletí v Holandsku (tedy součásti regionu, který byl kolébkou přijímání na ruku, „charismatické obnovy“ apod.), uvádí, že za teisty může být považováno 27% tamních katolíků …
Ještě, abychom se zde neutopili v číslech, pro ilustraci současné katechetiky zde uvedu rozhovor, který jsem nedávno osobně vedl s jednou prvňačkou (dále P.), navštěvující hodiny náboženství, vedené katechetou – řeholníkem (OFM):
Já: „Tak co jste se dnes v náboženství učili?“
P.: „Učili jsme se o atomech“
Já: „O atomech?“ … polykám na prázdno, „… aha, to jste se asi učili, že i atomy stvořil Pán Bůh“
P.: „Ani ne, on nám jen ukazoval, jak ten atom vypadá“
Já: „Vy jste si prohlíželi obrázky atomů?“
P.: „Né, on měl takovou vrtačku s kuličkou na provázku, a když to rychle roztočil, tak to byl jako atom“
Já: „Aha, to mohlo být zajímavé, a pak jste si o tom asi nějak povídali …“
P.: „Né, my jsme si jen ukazovali ten atom“
Já: „To jste si celou hodinu jen ukazovali ten atom?“
P.: „Ále né, on napřed tu vrtačku pořád někde hledal …“
A ještě něco malinko – jak je možné, že před tím, než byl koncil, byla Francouzská revoluce, ateistické režimy latinské Ameriky (například Mexiko), nacismus a mnohé další podivuhodné jevy – v zemích, kde většinu obyvatel tvořili minimálně formální (matrikoví) katolíci. Neselhala náhodou nějak ta předkoncilní formace? Mimochodem, reforma katechetiky měla být jedním z témat I. vatikánského koncilu … to byli asi nějací ujetí strejdové na tom koncilu, když chtěli měnit něco tak dobře fungujícího! 🙁 Ještě, že je rozehnali, že ano? 🙂
ad Jaroslav Klecanda:
1. nikdo tady netvrdí, že předkoncilní katechetika byla zcela ideální a že tedy by byla nepřípustná její citlivá reforma, to co říkám je, že ta pokoncilní je špatná, protože je zprotestantizovaná, staví na subjektivismu, emočních zážitcích a ve zcela nedostatečné míře vyučuje vlastní nauku katolické církve.
2. na vaši otázku „jak je to možné …“ odpověděl už výše pan Pospíšil (bod 1), jinak asi mohu jen odkázat na nauku o svobodné vůli a dědičném hříchu.
Pro pana Klecandu: co kdybyste se rovnou vymluvil na odsun Adama a Evy z Edenu? 🙂
Milý pane Navrátile, vidím, že jsem Vám ouplně padnul do oka 🙂 . Na nic se nevymlouvám, jen jsem reagoval na něco, co jsem považoval za příliš jednostranné. Pokud Vám to vadí, tak mě to upřímně mrzí, ale pokud s něčím nesouhlasím, snažím se ozvat.
Pane Klecando, co kdybyste tady místo svých rýpavých komentářů přednesl, jak má vypadat podle Vás správná pokoncilní pastorace? Jste přece katolický kněz. Můžete se klidně pochlubit kolik jste svým přispěním obrátil ke Kristu jednotlivců, rodin i celých vesnic. Anebo se i Vám kostely vyprazdňují?
Milý pane Josefe,
1. Kde jste přišel na to, že jsem katolický kněz? 🙂
2. Rýpavost s díky odmítám, rýpavý byl komentář, na který jsem reagoval. Kdybych něco takového napsal, nikdy by to tu nebylo uveřejněno …
3. Obrácení považuji za dílo Boží milosti. Ne za šikovnost člověka. Získávání nových duší zavání jednak proselytismem, jednak pýchou, že jsem lepší a výkonnější, než ti ostatní. Takže moje odpověď je zcela jednoznačná: nikdy jsem nikoho neobrátil! Možná mě někdy Bůh použil jako svůj nástroj, ale to vyhodnocení nechávám na Bohu, ne na svých počtech.
4. Milý pane Josefe, bohužel mě nepřekvapuje, že mluvíte o počtech. To je vždy oblíbené téma každé skupiny, která se vyhraňuje vůči většině a mluví o tom, že je jich „hodně“, že jich „přibývá“, že „rostou“. Pokud budu brát, že na počátku stojí jeden, dva, pět lidí, pak v této rovině pohledu to určitě platí. Ale pokud je vezmu vzhledem k celku, tak je to často zanedbatelné množství. Podívejte na akce tradičních a třeba na akce FSSPX – zúčastňují se jich desítky lidí, maximálně sto, sto padesát. Na většinovou NOM to je méně, jak početně průměrná jedna farnost … Logicky mi namítnete, že na počtu nezáleží, ale na kvalitě. Ano, to podepisuji! Tak proč mi, prosím, v té Vaší otázce řečnicky šermírujete s počty? 🙂
5. To píši, ne abych nějak ponížil úsilí tradičních katolíků o následování Krista. Naopak, velmi si tohoto úsilí vážím. Škoda jen, že pro to své úsilí dávají hodnotu nuly všemu, co není podle jejich představ, často velmi lidských.
6. A když jsem už u tohoto tématu – bylo by mnoho věřících, zvláště v Čechách, kteří by rádi v okruhu tradičních katolíků hledali své zázemí, duchovní i lidské. Bohužel, většinou je od toho odrazuje do očí bijící řevnivost jednotlivých osob, hlásících se k tradici. Je jasné, že vystoupit a jít proti proudu může jen silná osobnost. Ale pokud silné osobnosti navzájem bojují jeden proti druhému, s pohrdáním mluví o sobě podobných (a to bohužel často navzájem!), nejsou schopni tvořit jednotu („na ty jeho akce nechodím …“ – jeden z nejčastějších výroků), tak to něco prozrazuje – většinou jde o to, že na prvním místě není Bůh, ale mé vybočení ze „stáda“ NOMu a tím má „pravověrnost“.
7. Milý pane Josefe, Vy se opravdu něčím „chlubíte“? Myslím, že i Vás osobně toto slovo naplňuje ostychem. Chvála přece patří Kristu, ne nám, hříšníkům. 🙂
Plzeňská diecéze….
Kolem roku 2005 jsme byli v kostelích na plzeňsku (nemůžu úplně s jistotou tvrdit, že na mších), kde A) nedělní „mše“ byla „sloužena“ laiky (Čachrov) – je pravdou, že jsme nečekali až do „proměňování“, B) při příležitosti diecézní pouti nebyla žádná jiná mše snad v celé diecézi (přesněji – nejméně v 20-kilometrovém okruhu kolem Klatov), aby věřící byli nuceni jít do Klatov a zaplnili tak klatovský kostel, C) ministranti byly i dívky (Velhartice).
Dle dostupných údajů je Mons. Radkovský prvním biskupem plzeňským roku 1993.
Ad. J. Klecanda: Co přesně znamená „civil“? P. Radkovský začal studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích v roce 1966, na kněze byl vysvěcen 27. června 1970. Působil jako kněz v Mariánských Lázních a později Františkových Lázních (data z Wikip.).
Pane MilaneR děkuji za pozorné čtení. Buď chybou prstokladu nebo zradou klávesnice „Insert“ tam je „byl“ a mělo být „nebyl“. Je to myšleno v nadsázce, že jistě jako kněz vyprazdňoval pod dohledem strany a lidu ty kostely a boural je.
Přesně tak, jak píšete. Luthertische byly stranou a vládou velmi podporovány, ač se s nimi nejprve dělaly na oko potíže. Vláda velmi brzy pochopila, jak tato činost oltářoborectví zanechá zhoubné následky v církvi. Nelze je ovšem vinit jinak než jako nástroj Božího dopuštění, tedy podobně jako význam Jidáše pro spásu lidstva. (Nevím, kde jste vzal, že b. R. vyprazdňoval a boural kostely – spíše oltáře, nelze mu rovněž popřít jeho přičinění na této zhoubné činnosti, ne snad však víc nebo méně než ostatní členové čbk).
S tím že by se pokoušel sloužit mši svatou laik jsem se ještě nesetkal. Nebyli oni to náhodou jáhnové a nesloužili bohoslužbu slova ? Také se stává že tam kde není kněz ani jáhen se lidé pomodlí růženec a přečtou příslušná čtení z Písma pod vedením svěceného akolity nebo úctyhodného laika. Nebo si třeba projdou křížovou cestu.
„Úctyhodný laik“? A to je kdo, prosím? Jaké kritérium „úctyhodnosti“ postačuje k věrohodnosti? :-)))))
Nevím jak Vy ale já si pod tímto pojmem představuji člověka slušného a zbožného, obvykle staršího a nebo středního věku, který se nějakým způsobem stará o kostel a o řádný chod farnosti. Který například pravidelně předříkává svatý Růženec při společné modlitbě. Zpravidla také jedná z pověření svého otce faráře, popřípadě i z vlastní iniciativy. Nebo ho o to poprosí ostatní. Pokud je otec nepřítomen z náhlé a nenadálé příčiny a nestačil vydat včas příslušné pokyny. Není to oficiální titul a nedovedu Vám říct ani přesnou definici.
To, že jste se s něčím ještě nesetkal, neznamená, že se to neděje. Před nedávnem např. byli v Rakousku exkomunikováni předsedkyně „Wir sind Kirche“ s manželem za simulace mší sv. Obávám se, že to je ale jen špička ledovce …
Ad Václav: Vaše odpověď mi plně postačuje. Církev má totiž pro všechno přesné definice (které KHS zásadně nepoužívá a nebo je nahrazuje svévolnými činy). Řádně vysvěcený kněz není zastupitelný nikým jiným, než zase řádně vysvěceným knězem.